Cíle výuky

Předmět seznamuje s dějinami myšlení o umění, představuje hlavní jména oboru, všímá si aktuálních témat bádání a otevírá praktické možnosti.

Osnova - bloky

• 1. Co je to teorie umění?
• 2. Umění "před uměním"
• 3. Umění antiky
• 4. Středověké umění, renesance, baroko
• 5. Osvícenství
• 6. Estetika
• 7. Estetika přírody a člověka
• 8. Člověk jako estetický objekt
• 9. Antropocentrické pojetí kultury a společnosti a jeho kritika
• 10. Estetické myšlení
• 11. Praktická estetika
• 12. Estetika užitého umění
• 13. Kulturní a kreativní průmysly

Organizace předmětu

Předmět je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.

Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle:

• Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie.

• Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují.

• Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému moodle zajistí osvojení učiva v postupných krocích.

• Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace.

Podmínky absolvování

Předmět je zakončen ústní zkouškou.

Povinná literatura

CHVATÍK, K. Strukturální estetika. Brno: Host, 2001.
MUKAŘOVSKÝ, J. Studie I. Brno: Host, 2007.
NÜNNING, A. et al. Lexikon teorie literatury a kultury. Brno: Host, 2006.
POSPÍŠIL, Z. Kaleidoskop estetiky

Doporučená literatura

EXNER, M., Estetika pro neoborové studenty, TU Liberec, 2008
INGERLE, P. Příběh perspektivy
OSBORNE, R., SURGIS, D., TURNER, N. Teorie umění, Portál, Praha 2006
VANĚK, J. Způsoby estetického prožívání
CIKÁNEK, M. Kreativní průmysly. Příležitost pro novou ekonomiku. Praha: Institut umění - Divadelní ústav 2009.
ADORNO, T.W./HORKEIMER M. Dialektika osvícenství. Praha: OIKOYMENH 2009.
ZELINSKÝ, M. (ed.) Kdo umí, učí. RUV 2010-2015, Host, Brno 2016
RILEYOVÁ, N. Dějiny užitého umění, Slovart, Praha 2003
KOLESÁR, Z. Kapitoly z dějin designu, VŠUP, Praha 2004

Na úplném počátku se student seznámí s podstatou pojmu umění a základními otázkami, které kontakt s uměleckým dílem nebo výkonem divákovi, posluchači nebo čtenáři přináší.

Vztah k umění v dobách, kdy tyto artefakty nebyly chápány v tom smyslu, jak jim rozumíme dnes. Období pravěku a starověku.

Umění antiky, tedy starověkého Řecka a starověkého Říma. Mezi oběma územně i časově následnými celky existují úzké vazby v oblasti umění a dodnes je umění této doby chápáno jako základ vzdělanosti a kultury.

Budeme sledovat vývoj vztahu k umění v období středověku a na počátku historického novověku. Zmíníme vývoj pojetí umělce a umělecké tvorby a vztah církve k této části tvorby. Rozčleníme si celé období podle kanonizovaného členění dějin umění.

U zrodu nejvlivnějšího myšlenkového proudu posledních století stojí přesvědčení, že lidský rozum dokáže vše vysvětlit, vyřešit politické, společenské a kulturní problémy a přivést lidstvo do vysněného zlatého věku. Šlo o nejostřejší výpad proti iracionalitě církevního vidění světa, který si postupně získával stále větší zastánce a vykladače. Projevil jsem jak v dobovém myšlení, tak také v umění.

Estetika jako obecná teorie umění, která chtěla odevždy definovat, co je krása a proč na nás tak působí. Její vývoj se částečně překrývá s dějinami teorií umění, protože ty se vždy problematiky krásy dotýkaly.

Kapitola pojednává o vztahu člověka a přírody pod zorným úhlem estetického přístupu, resp. přítomnosti nebo absence estetické funkce.

Kapitola se věnuje člověku a jeho schopnostem vnímat sám sebe pod zorným úhlem estetického vnímání. Zásadním médiem tohoto vztahu je lidské tělo.

Kapitola s kritickou distancí představuje antropocentrický pohled na svět, na člověka jako centrum veškerého dění a zdroj hodnot.

Kapitola shrnuje význam pojmu estetické myšlení a zevrubněji pak představuje nitranskou školu umělecké komunikace, vlivnou metodologii, která vznikala a prosazovala se ve vědeckém světe i přesto, že byla pod ideologickým tlakem 70. a 80. let XX. stol.

Kapitola přináší didaktický příklad analytického čtení textu v širokých estetických, literárněhistorických a lingvistických souvislostech. Předchází mu krátká úvaha o interpretaci uměleckého díla.

Kapitola nás uvádí do světa užitého umění a designu jako do specifické estetické kategorie.

Cílem studia této kapitoly je získání základních vědomostí o historii, teorii a současném stavu vnímání a významu pojmů kreativní a kulturní průmysly, a také o rolích těchto průmyslů ve veřejném společenském, kulturním a ekonomickém prostoru.

Content not published.