Koncem 20. let prochází avantgarda, spojená především se sdružením Devětsil, zřetelnou krizí, stejně jako vůbec celé levicové kulturní hnutí. Jen menšina někdejších devětsiláků vytvořila z proměnlivosti programu projekt permanentní avantgardy a stala se jádrem českého surrealismu. Ostatní někdejší „mladí“ počátku 20. let šli svébytnými cestami navzdory programům a vytvořili pestrý obraz české poezie 30. let, v níž vedle sebe existuje spirituální poezie katolická vedle surrealismu a pokusů o návrat k angažované socialistické poezii.

V opoře studujeme s. 95-106.