Přečtěte si drama Karla Čapka Loupežník (aspoň poslední akt). Text je dostupný zde: https://search.mlp.cz/cz/titul/loupeznik/4345519/

Konforntujte své čtení s názorem kritičky Pavly Buzkové:

"Byli jsme při něm [tj. Loupežníkovi] celou duší, když se vysmíval konvenci, vynujuce si odvážně práva na lásku, dokud se perlí ohnivě a nevyčichle. Sympatizovali jsme s ním, když se rozlíceně bránil vtahování dětinného citu v boj a zvláště když rytířsky opovrhoval využít své převahy, žádaje si zesílení nepřítele. Dokud riskoval a dobýval, patřil mu svět, natož Mimi. Ale když se posléze vymkne obklíčení a odpovědnosti útěkem, rozpadne se hrdinská maska a neohrožený revolucionář objeví se pravšedním klukem, jenž z bujnosti spáchal psinu, jaká se mu zrovna hodila. (…) Omlouvat ho mládím není správné ani spravedlivé. Právě mládí vyznamenává se neústupností a hrdinnou věrností. Kdyby se Loupežník bouřil jen z mladistvého zápalu prudké lásky, neslevil by. Vždyť je pevnost již blízka pádu. (…)

Tak se Čapkovi v Loupežníku přihodil velmi příznačný omyl. Chtěl se vysmát moralistické úzkoprsosti, chtěl na ni svalit vinu za živoření starých a za zlomená srdce měšťanských dcer, chtěl si konečně též šalamounky povzdechnouti nad záludnostmi života a marnými rozběhy mládí a zmátl se ve viníkovi, jímž není nikdo jiný nežli právě Loupežník. (…) Tenhle Loupežník, i kdyby se vrátil, nebude už jiný a nepřipodobní se úzkostlivé svědomitosti profesorově. Profesor byl přece také mlád a zmrhal někdy zpupně panenskou nevinnost?"

Zamyslete se nad způsobem, jakým kritička argumentuje. Jak hru interpretuje, které prvky považuje za klíčové a jak s nimi pracuje?