V prvním tématu se soustředíme na literární revoluci 90. let 19. století. Nástup moderny do české literatury v 90. letech 19. století znamená významný zlom v dějinách české literatury. Definitivně se uzavírá dlouhá etapa, kdy je básník považován za služebníka svého národa a za jeho reprezentanta (básníci věštci a pěvci), a přichází éra radikální autonomizace literatury a umění vůbec. Proces nástupu moderny, který byl v české literatuře ovšem postupný a nijak nezastínil aspoň ve svých počátcích reprezentativní jevy české literatury tohoto období, tj. družinu ruchovskou a lumírovskou, byl fenoménem celoevropským.

V opoře studujeme s. 8-24.