Test k vývoji slovní zásoby
1. Historické změny tzv. kmenoslovných, popř. rodových variant (v důsledku příbuznosti v rámci různých kmenoslovných typů) lze doložit (např.) na tzv. nástupnickém modelu variant (nastupujících a ustupujících): a) faleš, -lše, m. > faleš, lše, f./ nařéci, - řku, pf. > >nařknúti, nařknu, pf./ moč, -e, m. > moč, -i, f. b) blyštěti (blyščěti) / blyštěti se (blyščěti sě) c) kostka – kůstka, táhnouti – tíhnouti, hořký – horký
2. Mezi jazykové faktory specifické patří z hlediska vývoje české slovní zásoby také
tzv. změna kmenoslovného systému; to je případ změny slov/-a (např.): a) dárcě
(pův. m. i f., dnes pouze f. x dnešní forma dárkyně, f.) b) odlišování variet i variant sloves vybříst/ vybředl x vybroditi se c) v rámci proměn významových okruhů typu oslepiti – oslepnúti/ oslepnouti
3. Sémantické archaismy představují výrazy: a) nahrazené v současné době slovy jinými, nepříbuznými, např. šlojíř (závoj), škamna (školní lavice) b) užívané dnes ve stejném významu, jen s poněkud odlišným hláskovým složením, např. mučedlník (mučedník) c) odrážející dnes již zastaralý význam mnohoznačných slov, např. loket ve významu „délková míra“, branný ve významu „hlídač v bráně“ apod
4. Slovo prokní je staročeské synonymum ke slovu a) světský či obecný b) horký
či žižhavý c) všeliký či každý
5. Spojení typu vzieti škodu ve staré češtině a) bylo na okraji systému (bylo ojedinělé) b) přecházelo od centra k periferii už ve 12. století, takže se mohlo nahrazovat spojením jmieti škodu c) nebylo na okraji systému (také se užívalo: vzieti smrt, vzieti slepotu…)
6. V rámci procesu zdomácňování cizích slov po stránce formální (např. v rámci procesu formální adaptace) dochází též k přímému přizpůsobení cizí formy českému systému (nedochází tu ale přímo k mylné, „lidové“ etymologii); např. a) u stněm. zins > činže nebo střlat. basiliscus > bazilišek b) u změn v úzu: skořicě (pův. skora = kůra) c) z něm. prostředí převzaté pojm. frîthof bylo ovlivněno stčes. (po)hřbieti = břítóv > hřbitov