1. Stálý či ustálený přívlastek užívaný pro označení běžně připisované vlastnosti (také básnický typ uměleckého prostředku, ale obvyklý) se nazývá a) epiteton ornans b) epiteton euphemicon c) epiteton constans

2. Pojmenováním „trop“ (tropus, „zástupek“) označujeme (nejobecněji) ty případy, kdy: a) úmyslně užijeme jazykového prvku (tedy zpravidla slova) ve vedlejším, odvozeném, obrazném významu – především s cílem vyjádřit podobnost denotátu s věcí nebo vztahem, k nimž se základní význam pojmenování vztahuje b) básnicky přidáváme k základnímu jménu vztah obrazného pojmenování, kterým je „výslovně pojmenována vlastnost“ substantiva a zdůrazněna určitá vlastnost osoby, předmětu nebo jevu (popř. hodnotící nebo citový vztah) c) využíváme opisu slova (slovního spojení), který vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků, zjemňuje jazyk (vztažená pojmenování) a snaží se vyjádřit nepříjemnou skutečnost přijatelnou formou (pro pochopení, dojem, výčtem vlastností či funkcí)

3. Druh synekdochy (metonymie), kterou vyjadřujeme ve vazbě na existenci známé osobnosti, známých postav - literárních typů; např. otec vlasti = Karel IV., jidáš = zrádce: např. = (jsi) lazar = (jsi) nemocný (mnohé z nich lexikalizovaly), nazýváme a) exofora b) endofora c) antonomázie