Cílem tohoto tématu je podat základní informace o nejstarších památkách češtiny a o periodizaci její starší fáze. Probráno je pračeské stadium, raná stará čeština s bohemiky, glosy a přípisky a charakteristika staré češtiny 14. století.

V opoře studujeme s. 10-14.

Úkoly:

Vyjmenujte všechny slovanské jazyky a rozdělte je podle společných vlastností a geografické příslušnosti.

Přečtěte si ukázku ze staročeské památky a pokuste se vysvětlit rozdíly oproti současné češtině.

V srbském jazyku jest země,

jiež Charváty jest jmě.

V tej zemi bieše lech

jemuž jmě bieše Čech.

Ten sě mužobojstva dočini,

pro něž svú zemi provini.

Ten jmějieše bratróv šest,

pro něž jmějieše moc i čest,

a ot nich mnoho čeledi,

jež jedné noci Čech osledi.

I vybra sě se vším z země

jiež bieše Charváty jmě.

I bra sě lesem do lesa,

dědky své na plecí nesa.

A když dlúho lesem jide,

k velikému hvozdu dojide.

Tu sě steště čeledi jeho.

Vecě Čech: "Ach, běda skutka mého,

že jste vy pro mě v tej núzi

a jsú pro mne váši domové hustí luzi."

I vecě Čech k svému sboru:

"Pójdem pod tuto horu,

dětem a skotu odpočinem

a snad sě tu s túhú minem."

Zajtra u prvéj zóře,

by Čech sám sedmý na tej hóřě,

s niež všicku zemi ohléda

a dále jim jíti neda

řka: "Máme zemi po svéj vóli,

budú nám zde plni stoli,

zvěři, ptákóv, ryb, včel dosti,

ot nepřátel dosti tvrdosti."

Jako by sě dnes na púšti stalo,

kdež by jim nic nepřěkážělo.

A země horami obložena

a nad jinými výše položena.

A to po tom móžeš znamenati,

že málo řek móž v ni vtiekati,

neb se bez mála všecky v zemi rodie

a z této do jiných zemí chodie.

Ale že s té hóry na zemi zřěchu,

proto tej hóřě Říp vzděchu.