Onomastika
Mgr. Kristýna Dufková, Ph.D.
Onomastika
Info
Term
Summer 2023

Sylabus
Cíle výuky
Osnova
Organizace kursu
Podmínky absolvování

Chapter contains:
1
ROPOT
1
PDF
1
Study text

V následujícím textu představíme onomastiku jako vědecký obor.

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Vybrané problémy onymie ve stručném přehledu.

  • Odpovědi

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

V následujícím výkladu se seznámíte s plány propriální sféry jazyka a se systémovou klasifikací onym.

  • Odpovědi

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

V následující kapitole prezentujeme (na základě podkladových učebnic a skript) ty kategorie, které vyplývají pro interpretační praxi z funkčního pojetí onomastiky, zejména z úlohy, kterou v tomto pojetí přisuzujeme onymické sféře jazyka, kategoriím onymický objekt, propriálně pojmenovací akt – a vztahu vlastních jmen a komunikace.

  • Odpovědi

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Velmi důležité je zařazení výkladu o vztahových modelech (tedy o vlastním modelu vztahovém a o modelu slovotvorném), o odrazu vztahu pojmenovatele k pojmenovanému objektu (odlišíme sémantické kategorie popisu/charakteristiky, okolností a přivlastnění) a o třídění objektů (např. životných a neživotných).

  • Odpovědi

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Odlišíme především proces fixace jmen, onymický makrotyp a mikrotyp, onymické jádro a rekonstrukci a rekurs.

  • Odpovědi

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Apelativní a propriální příznak.

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Nejde tu o popis konkrétních pracovních metod, ale spíše o výklad kategorií a jevů, které interpretační praxi determinují z hlediska funkčně pojaté obecné onomastiky a které tak prokazují závislost interpretačních metod na obecně teoretickém konceptu oboru.

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Představujeme tu kromě sítě onymických objektů a areály proprií, vztah fixace a lokalizace (na areálové ose propriální sféry jazyka a v komunikačním úzu).

  • Odpovědi

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Samostatný výklad tvoří popis onomastické rekonstrukce (s ohledem na její zřetele) a onomastického rekurzu.

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Témata, která jsou předmětem obecně onomastických výzkumů zejména od 60.-70. let 20. století a která značným způsobem zasahují do pojetí a koncepce metodologie konkrétní onomastické práce.

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Samostatnou onomastickou disciplínu představuje toponomastika (nauka o vlastních jménech zeměpisných, geografických).

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Připomínáme tu úlohu vzdělání, zejména historického a lingvistického směru, metodiku exploračního přístupu, významu odlišení hypotézy a teorie, lidového etymologizování a nadsazení vlastního přání nad požadavky odborné akribie.

Chapter contains:
1
ROPOT
1
Study text

Průvodní list a organizace kurzu

Sylabus 

Cíle výuky: 

Předmět formou přednášek a seminárních cvičení seznamuje se základy onomastiky, důraz je kladen na vztahy k ostatním lingvistickým disciplínám. 

Osnova - bloky: 

1.       Onomastika jako vědní obor 

2.       K hlavním problémům onomastiky 

3.       Podstata vlastních jmen (porovnání s apelativy) 

4.        Onymický obsah, objekt, areál a pojmenování 

5.        Klasifikace onomastických věd 

6.        K původu a vývoji vlastních jmen 

7.        Modelová klasifikace (teorie vztahových model) 

8.        Fixace a lokalizace, onymické typy 

9.        Metoda malých typů 

10.     Onomastika a blízké obory 

11.    Zásady studia oboru 

12.     Návrh funkční klasifikace onomastického systému 

13.     Základní problémy onomastiky, přehled a shrnutí 

Organizace kursu 

Kurs je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení. 

Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle: 

Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie. 

Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují. 

Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému IS zajistí osvojení učiva v postupných krocích.

Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace. 

Podmínky absolvování 

Kurs se ukončuje zápočtem. Předmětem zápočtu jsou především nejdůležitější pojmy a koncepty. Zápočet probíhá ve zkouškovém období. Termíny jsou vypsány v systému IS.

Tipy ke studiu a literatura

Tipy ke studiu

Během samostudia budete systémem úloh a testů vedeni tak, abyste si osvojili klíčové poznatky. Účinné je provádět další evaluaci své činnosti, např. těmito činnostmi:

  • Zamyslete se nad formulací cíle kapitoly (či celého předmětu): :
    • Dokážu zpaměti vysvětlit pojem/pojmy, který je součástí popisu cíle?
    • Uvědomuji si vztahy mezi dílčími cíli?
    • Chápu posloupnost cílů?
  • Pokud nastanou o splnění cíle studia pochybnosti, vraťte se ke klíčovým pojmům.
    • Pamatuji si klíčová slova?
    • Znám jejich obsah?
    • Umím vysvětlit definici, která obsah pojmu charakterizuje?
    • Odhaluji při definování vztahy mezi pojmy?
    • Užívám náležitého jazyka při definování, vysvětlování a usouvztažňování pojmů? obsahu pojmu?
    • Doplňuji si znalosti o klíčových pojmech (a vztazích mezi nimi) z doporučené literatury?
  • Je užitečné provést revizi práce při vyplňování úkolů:

    • Které z úkolů jsem dokázal splnit bez opory textu?
    • Jsem schopen splněný úkol popsat, tedy zpaměti reprodukovat jeho zadání, proces řešení, výsledek a jeho zdůvodnění?

Literatura

Povinná:

KNAPPOVÁ, M. Jak se bude vaše dítě jmenovat. VI. vydání. Praha: Academia 2017.

ŠMILAUER, V. Osídlení Čech ve světle místních jmen. Praha: Academia, 2015.

ŠMILAUER, V. Úvod do toponomastiky (nauky o vlastních jménech zeměpisných). Praha: SPN, 1966.

ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita 1999

 

Doporučená:

BENEŠ, J. O českých příjmeních. Praha: Nakl. ČSAV, 1962

BLANÁR, V. Teória vlastného mená (Status, organizácia a fungovanie v spoločenskej komunikácii). Bratislava: Veda, 1996.

KNAPPOVÁ, M. Naše a cizí příjmení v současné češtině. Liberec: TAX Az Kort, 2008.

KOPEČNÝ, F. Průvodce našimi jmény. Academia: Praha 1991.

LUTTERER, I. – ŠRÁMEK, R. Zeměpisná jména Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 1997.

MOLDANOVÁ, D. Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác, 2004.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. et al. Pomístní jména v Čechách. Praha: Academia, 1995.

PLESKALOVA, J. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Jinočany: H+H, 1992

PROFOUS, A. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Praha: Česká akademie věd a umění, 1947, 1949, 1951. Dostupné z http://mjc.ujc.cas.cz/

PROFOUS, A. – SVOBODA, J. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. 4. díl. Praha: Česká akademie věd a umění, 1957. Dostupné z http://mjc.ujc.cas.cz/ 

PROFOUS, A. – SVOBODA, J. – ŠMILAUER, V. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. 5. díl - Dodatky. Praha: Nakl. Československé akademie věd, 1960. Dostupné z http://mjc.ujc.cas.cz/

SVOBODA, J. Staročeská osobní jména a naše příjmení. Praha, Nakl. ČSAV 1964.

Distanční prvky

Ve studijních materiálech či popiscích studijních zdrojů a jiných interaktivních modulů elektronického kurzu můžete narazit na různé distanční prvky. Přehled těchto distančních prvků najdete na konci hlavního studijního textu. 

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Souborný test v odpovědnících.

Onomastika
PDF to download


Téma 1 - Onomastika jako vědní obor

Onomastika jako vědní obor

V následujícím textu představíme onomastiku jako vědecký obor (tedy jako specifickou oblast vědeckého výzkumu). Objasníme, jaké problematice se tato věda věnuje, a seznámíme se s předmětem jejího zkoumání, s charakteristikou vlastních jmen (onym čili proprií) a jejich klasifikace. Na základě definice oboru odlišíme problematiku zásadní a dílčí (historickou i filologickou, antroponomastickou a toponomastickou), klasifikaci problémů, lexikální bázi (apelativní, propriální), tematizaci onymie a některé subdisciplíny i jejich funkce (např. literární či politickou onomastiku, v jejím rámci pak problematiku tzv. honorifikačních toponym).

Studijní oporu studujeme na s. 10-18.

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 1 v odpovědnících.

Téma 2 - Podstata vlastních jmen jako výsledku interakce. Onymický obsah, objekt, areál

Podstata vlastních jmen jako výsledku interakce. Onymický obsah, objekt, areál.

Vybrané problémy onymie ve stručném  přehledu. Problém „neobjektové" podstaty klasifikace proprií na tzv. topografická (přírodní; jména „daná“ přírodou: vyvýšeniny, ostrovy, řeky aj.) a kulturní objekty přírodních jmen (vzniklé díky aktivitám člověka); potíže s diferenciací. Konkurenční vztahy a strukturní modely - úvod k dalším kapitolám. Problémové okruhy onomastické teorie. Propria zaniklých objektů a úvod k širší anoikonymii, areálovost toponymie a její interpretace.

Studijní oporu studujeme na s. 11-28. 

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 2 v odpovědnících.

Odpovědi

Odpovědi

Content not published.

Téma 3 - Propriální sféra jazyka

Propriální sféra jazyka.

V následujícím výkladu se seznámíte s plány propriální sféry jazyka a se systémovou klasifikací onym. Porovnáme různé typy klasifikace onym (na základě jejich vztahu k entitám, v užším smyslu k objektům). V této kapitole najdete hodnocení jmen podle původu (diachronní) i podle jejich současného úzu (synchronní). Diferencujeme tu jména domácího (slovanského) původu od jmen původně cizojazyčných (podle způsobu přejetí či dochování; z hlediska geneze onymie), propria přímá a nepřímá, primární a sekundární, topografická a kulturní; dále relační názvy a relační objekty, slovotvorný vývoj základů jmen, komunikační funkci proprií a jejich klasifikaci, paradigmatu a znakovost onomastiky.

Studijní oporu studujeme na s. 29-40.

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 3 v odpovědnících.

Odpovědi

Odpovědi

Content not published.

Téma 4 - Interpretace onymie. Propriálně pojmenovací akt. Funkční pojetí onomastiky; pojetí synchronní i diachronní

Interpretace onymie. Propriálně pojmenovací akt. Funkční pojetí onomastiky; pojetí synchronní i diachronní.

V následující kapitole prezentujeme (na základě podkladových učebnic a skript) ty kategorie, které vyplývají pro interpretační praxi z funkčního pojetí onomastiky, zejména z úlohy, kterou v tomto pojetí přisuzujeme onymické sféře jazyka, kategoriím onymický objekt, propriálně pojmenovací akt – a vztahu vlastních jmen a komunikace. Obecně teoretická východiska se zde rozhojňují o další prvky nebo aspekty.

Studijní oporu studujeme na s. 57-68.

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 4 v odpovědnících.

Odpovědi

Odpovědi

Content not published.

Téma 5 - Modelová klasifikace onomastických věd. Jména místní a pomístní

Velmi důležité je zařazení výkladu o vztahových modelech (tedy o vlastním modelu vztahovém a o modelu slovotvorném), o odrazu vztahu pojmenovatele k pojmenovanému objektu (odlišíme sémantické kategorie popisu/charakteristiky, okolností a přivlastnění) a o třídění objektů (např. životných a neživotných). 

Studijní oporu studujeme na s. 41-50. 

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 5 v odpovědnících.


Odpovědi

Odpovědi

Content not published.

Téma 6 - Teorie vztahových modelů a metoda malých typů

Teorie vztahových modelů a metoda malých typů.

Odlišíme především proces fixace jmen, onymický makrotyp a mikrotyp, onymické jádro a rekonstrukci a rekurs. Nejde tu o popis konkrétních pracovních metod, ale spíše o výklad kategorií a jevů, které interpretační praxi determinují z hlediska funkčně pojaté obecné onomastiky a které tak prokazují závislost interpretačních metod na obecně teoretickém konceptu oboru. Klasifikace geneze onym podle typů (srov. s obecnou klasifikací proprií/ onym). Vývoj a proměny systému i jednotlivých typů jmen. 

Studijní oporu studujeme na s. 61-68

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 6 v odpovědnících.

Odpovědi

Odpovědi

Content not published.

Téma 7 - Aspekty onymie. Apelativní a propriální sféra jazyka

Aspekty onymie. Apelativní a propriální sféra jazyka.

Apelativní a propriální příznak. Propriálně pojmenovací akt s ohledem na apelativa, propriálně pojmenovací motiv a modely vztahové i (onymicky) slovotvorné. S rozvojem nauky o vlastních jménech a se „sebeuvědomovacím“ procesem onomastiky, zvláště pak s formulováním jejích obecně teoretických východisek a relevantních metodologických postupů, souvisí i problematika poměru onomastiky k jazykovědě jako celku i k některým jejím subdisciplínám.

Studijní oporu studujeme především na s. 70-72.

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 7 v odpovědnících.

Téma 8 - Komponenty onomastické práce. Metodologie a východiska

Komponenty onomastické práce. Metodologie a východiska.

Nejde tu o popis konkrétních pracovních metod, ale spíše o výklad kategorií a jevů, které interpretační praxi determinují z hlediska funkčně pojaté obecné onomastiky a které tak prokazují závislost interpretačních metod na obecně teoretickém konceptu oboru. Obecně teoretická východiska se zde rozhojňují o další prvky nebo aspekty. Podrobně si povšimněte klasifikace komponentů onomastické práce a výkladu o pomezí onomastiky a dalších věd. Metodologický aspekt, materkiálová báze, prameny onymie. Teoreticko-metodologická východiska, pracovní metody a vlastní organizace onomastické práce, příprava projektů, formy zapojení institucí.

Studijní oporu studujeme na s. 50-56.

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 8 v odpovědnících.

Téma 9 - Fixace, její druhy, lokalizace. Makrotyp a mikrotyp

Fixace, její druhy, lokalizace. Makrotyp a mikrotyp.

Představujeme tu kromě sítě onymických objektů a areály proprií, vztah fixace a lokalizace (na areálové ose propriální sféry jazyka a v  komunikačním úzu). Jako samostatný pojem uvádíme makrotyp, ale podrobněji se věnujeme hodnocení onymických mikrotypů; s čímž souvisí užití metody malých typů (srov. výše).

Studijní oporu studujeme na s. 59-62.

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 9 v odpovědnících.

Odpovědi

Odpovědi

Content not published.

Téma 10 - Areálové aspekty ve vztahu k rekonstrukci a rekursu

Areálové aspekty ve vztahu k rekonstrukci a rekursu.

S rozvojem nauky o vlastních jménech a se „sebeuvědomovacím“ procesem onomastiky, zvláště pak s formulováním jejích obecně teoretických východisek a relevantních metodologických postupů, souvisí i problematika poměru onomastiky k jazykovědě jako celku i k některým jejím subdisciplínám. Samostatný výklad tu proto tvoří popis onomastické rekonstrukce (s ohledem na její zřetele) a
onomastického rekurzu.

Studijní oporu studujeme na s. 65-68. 

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 10 v odpovědnících.

Téma 11 - Onomastika a některé jiné jazykovědné obory. Onomastická gramatika

Onomastika a některé jiné jazykovědné obory. Onomastická gramatika.

Témata, která jsou předmětem obecně onomastických výzkumů zejména od 60.-70. let 20. století a která značným způsobem zasahují do pojetí a koncepce metodologie konkrétní onomastické práce. Patří sem vztah onomastiky a gramatiky, onomastiky a lexikografie a onomastiky a dialektologie. Zvláštní část kapitoly pak tvoří především úvahy o možnostech konstrukce onomastické gramatiky a obecný výklad o podstatě toponymie. Obecně lze říci, že vzájemný poměr nauky o vlastních jménech a zájmu jiných lingvistických i nelingvistických oborů vedl (a stále vede) ke vzniku speciálních subdisciplín onomastiky, čímž se vytváří interdisciplinární charakter oboru.

Studijní oporu studujeme na s. 69-75. 

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 11 v odpovědnících.

Téma 12 - Toponomastika, její nebezpečí i význam

Toponomastika, její nebezpečí i význam.

Samostatnou onomastickou disciplínu představuje toponomastika (nauka o vlastních jménech zeměpisných, geografických). Obor lze prezentovat  též na základě klasifikace „Směrnic pro pozemkový katastr a topografické mapy“ i z hlediska reflexe vztahu toponomastiky a mimojazykové skutečnosti (při ustalování zeměpisných jmen a názvů a zvláštních případů toponymie), což je vždy spojené s přístupem badatele. Připomínáme tu problémy výkladu toponym („nebezpečí v materiálu“ a možné hypotetičnosti závěrů) Obecně lze říci, že vzájemný poměr nauky o vlastních jménech a zájmu jiných lingvistických i nelingvistických oborů vedl (a stále vede) ke vzniku speciálních subdisciplín onomastiky, čímž se vytváří interdisciplinární charakter oboru.

Studijní oporu studujeme na s. 75-77.

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 12 v odpovědnících.


Téma 13 - Zásady studia oboru. Návrh funkční klasifikace onomastického systému (vnitřní členění onomastiky)

Zásady studia oboru. Návrh funkční klasifikace onomastického systému (vnitřní členění onomastiky).

Připomínáme tu úlohu vzdělání, zejména historického a lingvistického směru, metodiku exploračního přístupu, významu odlišení hypotézy a teorie, lidového etymologizování a nadsazení vlastního přání nad požadavky odborné akribie. Již badatel Vladimír Šmilauer shrnul základní rady mladému toponomastikovi, které zde uvádíme ve stručném přehledu. Následuje pokus o tematické vymezení náplně a vnitřní strukturace onomastiky jako relativně samostatné vědní disciplíny, který vychází z teoretického základu. Jedná se o model, který vytvořil R. Šrámek tak, aby si výsledný systém zachoval především primárně lingvistický charakter. Jednotné hledisko  je tu (na nejobecnější úrovni) dáno funkčním pojetím proprií; zejména pak úlohou (účelem, významem, posláním) propriální sféry jazyka, jejím vznikem, vnitřním uspořádáním, vztahem k fundujícímu jazyku a úlohou proprií ve společenské komunikaci.

Studijní oporu studujeme na s. 77-90.

Opora: https://elearning.fpf.slu.cz/pluginfile.php/95684/mod_resource/content/2/Onomastika.pdf

Test pro Téma 13 v odpovědnících.