Biblioterapie Distanční studijní text Jiřina Kudelová Opava 2019 Obor: Knihovnictví, informační vědy a archivnictví Klíčová slova: Biblioterapie, psychoterapie, biblioterapeut, bibliopsychologie, bibliope- dagogika Anotace: Studijní opora seznamuje s biblioterapií metodou psychoterapie, využívající literaturu jako léčebný prostředek. Popisuje druhy, typy a dělení biblioterapie. Jsou vysvětleny funkce a účinky literatury při použití biblioterapie. Pro dosažení cílů, konkrétních i obecných, je důležitá osobnost terapeuta. Nedílnou součástí je charakteristika cílových skupin podle věku a také typy zařízení, kde lze biblioterapii aplikovat. Podstatnou část opory tvoří jednotlivé oblasti aplikování biblioterapie – psychické poruchy, nemoci, tělesná postižení, závislosti, mezilidské vztahy a sociální problémy. V jednotlivých kapitolách jsou tyto oblasti popsány a doplněny typy vhodné biblioterapeutické literatury. Autor: Mgr. Jiřina Kudelová Jiřina Kudelová - Biblioterapie 3 Obsah ÚVODEM............................................................................................................................6 RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY...........................................................................7 1 DEFINICE BIBLIOTERAPIE.....................................................................................8 1.1 Vysvětlení pojmu ..................................................................................................9 1.2 Psychologické a psychoterapeutické pojetí biblioterapie.....................................9 1.3 Biblioterapie z hlediska sociální práce................................................................11 1.4 Biblioterapie z hlediska speciální pedagogiky....................................................11 1.5 Knihovnické aspekty biblioterapie......................................................................11 1.6 Umělecky zaměřené terapie ................................................................................13 1.7 Složky biblioterapie.............................................................................................14 1.8 Bibliopsychologie................................................................................................17 1.9 Bibliopedagogika ................................................................................................17 2 HISTORIE A MEZNÍKY VE VÝVOJI BIBLIOTERAPIE .....................................21 2.1 Období před biblioterapií ....................................................................................22 2.2 Biblioterapie ve 20. století ..................................................................................24 2.3 Počátky biblioterapie v Československu.............................................................26 3 SOUČASNÉ ČESKÉ BIBLIOTERAPEUTICKÉ AKTIVITY ................................30 3.1 Současnost biblioterapie v České republice........................................................31 3.2 České biblioterapeutické projekty.......................................................................32 4 DĚLENÍ BIBLIOTERAPIE, OSOBNOST TERAPEUTA.......................................38 4.1 Pojetí....................................................................................................................39 4.2 Formy ..................................................................................................................40 4.3 Typy ....................................................................................................................41 4.4 Osobnost terapeuta ..............................................................................................45 5 FUNKCE LITERATURY V BIBLIOTERAPII, ÚČINKY A CÍLE BIBLIOTERAPIE..............................................................................................................51 5.1 Funkce literatury .................................................................................................52 5.2 Účinky četby .......................................................................................................53 5.3 Účinky biblioterapie a biblioterapeutický proces................................................54 5.4 Předpoklady účinnosti biblioterapie....................................................................55 5.5 Faktory ovlivňující účinnost biblioterapie ..........................................................56 5.6 Cíle biblioterapie.................................................................................................57 Jiřina Kudelová - Biblioterapie 4 6 CÍLOVÉ SKUPINY PODLE VĚKU.........................................................................61 6.1 Děti......................................................................................................................62 6.2 Dospělí ................................................................................................................65 6.3 Senioři .................................................................................................................66 7 ZAŘÍZENÍ VHODNÁ PRO PRAKTICKOU REALIZACI BIBLIOTERAPEUTICKÝCH PROGRAMŮ...................................................................71 7.1 Knihovny v nemocnicích a jiných léčebných a rehabilitačních zařízeních ........72 7.2 Pobytová zařízení pro seniory.............................................................................72 7.3 Lázeňské knihovny..............................................................................................73 7.4 Školní knihovny ..................................................................................................74 7.5 Zařízení ústavní výchovy ....................................................................................74 7.6 Nápravná zařízení a věznice................................................................................76 8 PSYCHICKÉ PORUCHY .........................................................................................80 8.1 Typologie duševních poruch...............................................................................81 8.2 Vybrané duševní poruchy....................................................................................82 8.3 Biblioterapeutická literatura................................................................................85 9 NEMOCI....................................................................................................................90 9.1 Nemoc a její prožívaní v čase .............................................................................91 9.2 Cévní mozková příhoda ......................................................................................92 9.3 Onkologická onemocnění....................................................................................93 9.4 Biblioterapeutická literatura................................................................................95 10 POSTIŽENÍ ...............................................................................................................99 10.1 Zdravotní postižení........................................................................................100 10.2 Zraková postižení ..........................................................................................101 10.3 Sluchová postižení a postižení řeči................................................................103 10.4 Tělesná postižení ...........................................................................................104 10.5 Biblioterapeutická literatura ..........................................................................105 11 ZÁVISLOSTI ..........................................................................................................109 11.1 Faktory ovlivňující rozvoj závislosti na psychoaktivních látkách.................110 11.2 Závislost na alkoholu.....................................................................................111 11.3 Návykové látky nealkoholové povahy ..........................................................112 11.4 Gamblerství ...................................................................................................114 11.5 Biblioterapeutická literatura ..........................................................................115 12 MEZILIDSKÉ VZTAHY........................................................................................119 Jiřina Kudelová - Biblioterapie 5 12.1 Vytváření vztahu............................................................................................120 12.2 Rodina............................................................................................................122 12.3 Mezigenerační vztahy....................................................................................123 12.4 Násilí..............................................................................................................124 12.5 Biblioterapeutická literatura ..........................................................................126 13 SOCIÁLNÍ PROBLÉMY........................................................................................130 13.1 Nezaměstnanost.............................................................................................131 13.2 Etnická identita..............................................................................................132 13.3 Umírání a smrt...............................................................................................134 13.4 Biblioterapeutická literatura ..........................................................................135 LITERATURA ................................................................................................................139 SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY.......................................................................................143 PŘEHLED DOSTUPNÝCH IKON.................................................................................145 Jiřina Kudelová - Biblioterapie 6 ÚVODEM Tato studijní opora je určena především studentům knihovnictví a informační vědy, kteří chtějí své profesní znalosti rozšířit o zkušenosti, jak lze využít četby a knih k léčbě nejen psychických problémů. Úspěšné absolvování tohoto předmětu nepředpokládá žádné předchozí vědomosti, výhodou je však všeobecný přehled o současné literární produkci, stejně jako schopnost pracovat s knihovními katalogy, s portály a základní znalosti rešeršní strategie pro vyhledávání vhodných zdrojů pro biblioterapii. Každá kapitola obsahuje teoretické informace osvětlující danou problematiku, souhrn informací a závěrem si student může sérií kontrolních otázek ověřit své nově nabyté poznatky. Každou kapitolu doplňuje seznam doporučené literatury. Od 8. kapitoly je součástí praktický úkol, jehož výsledkem je seznam vhodné literatury pro danou oblast. Tento seznam student tvoří podle zadaných kritérií. Definice a důležité pasáže jsou zvýrazněny. V některých kapitolách jsou uvedeny úkoly k zamyšlení nebo korespondenční úkoly. V průběhu studia doporučujeme pravidelné přestávky sloužící nejen k odpočinku, ale také k ujasnění a upevnění právě získaných vědo- mostí. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 7 RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Studijní opora se skládá ze dvou větších celků, prvních šest kapitol je věnováno teoretickým informacím o biblioterapii a pojmech souvisejících. Praktická část je zaměřena na jednotlivé oblasti zavádění biblioterapie, doplněna je úkoly týkajících se vyhledávání literatury k dané oblasti. První kapitola přináší několik různých charakteristik biblioterapie podle profesního zaměření mluvčího, i z důvodu jejího interdisciplinárního zaměření. Dále je biblioterapie prezentována v kontextu psychoterapie, jsou uvedeny další umělecky zaměřené terapie a také jednotlivé složky biblioterapie. Ve druhé kapitole jsou připomenuty historické kořeny, ze kterých biblioterapie vychází, resp. na ně navazuje, také důležité mezníky ve vývoji biblioterapie ve světě i v České re- publice. Další kapitola je věnována současnosti biblioterapie v ČR, jsou to především různé projekty a teoretické práce pro využití biblioterapie. V následující kapitole jsou vysvětleny druhy, typy, formy a pojetí biblioterapie. Část této kapitoly se soustředí na osobu biblioterapeuta, nejen na jeho znalosti, dovednosti a schopnosti, také na osobnostní charakteristiky. Pátá kapitola je zaměřena na použití biblioterapie, její účinky a cíle. V šesté kapitole jsou popsány cílové skupiny z hlediska věku, jejich specifika, která je nutno při zavádění biblioterapie respektovat. Sedmá kapitola seznamuje s institucemi, kde je biblioterapie realizována – nemocnice a další léčebná a rehabilitační zařízení, gerontologické ústavy, lázně, školy, zařízení ústavní výchovy, věznice a nápravná zařízení. V praktické části jsou v jednotlivých kapitolách popsány nejdůležitější teoretické aspekty dané oblasti, navrženy typy vhodné biblioterapeutické literatury a zadání pro vypracování korespondenčního úkolu; vždy se jedná o vytvoření biblioterapeutického seznamu nejen knih, ale v některých situacích i jiných druhů dokumentů pro určenou cílovou skupinu. definice biblioterapie 8 1 DEFINICE BIBLIOTERAPIE RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole je rozklíčován pojem biblioterapie, vysvětlen multioborový charakter biblioterapie a uvedeno několik definicí tohoto termínu z pohledu odborníků z jednotlivých participujících oborů. Následně je biblioterapie zasazena do kontextu psychoterapie a jsou uvedeny další druhy terapií, využívající umělecké prvky. Biblioterapie se dále člení např. podle druhu literatury, kterou využívá (pohádkoterapie, hagioterapie apod.). S biblioterapií úzce souvisí bibliopsychologie a bibliopedagogika, oba termíny jsou v této kapitole ozřejměny, stejně jako vztah mezi nimi. CÍLE KAPITOLY Po prostudování kapitoly:  budete vědět, co znamená termín biblioterapie a budete jej umět definovat  budete znát hierarchii psychoterapie a budete umět zařadit biblioterapii mezi ostatní umělecky založené terapie  budete rozumět termínům bibliopedagogika, bibliopsychologie a pochopíte jejich význam pro biblioterapii KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY biblioterapie, psychoterapie, arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie, choreoterapie, cinematerapie, hagioterapie, pohádkoterapie, imagoterapie, poetoterapie, bibliopedagogika, bibliopsychologie ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU 3 hodiny včetně kontrolních otázek Jiřina Kudelová - Biblioterapie 9 1.1 Vysvětlení pojmu Biblioterapie je termín složen ze slov řeckého původu bilion - kniha a therapeia léčba. Biblioterapie má interdisciplinární charakter, a lze ji definovat z různých hledisek podle zaměření definujícího. Biblioterapie aplikuje poznatky z psychologie, psychoterapie, speciální pedagogiky, oblasti sociální práce a pomáhajících profesí a knihovnictví. 1.2 Psychologické a psychoterapeutické pojetí biblioterapie M. Nakonečný1 v referátu o sborníku Biblioterapie (1991) charakterizuje biblioterapii jako terapii prostřednictvím knih, resp. prostřednictvím literatury. Chápe biblioterapii nejen jako obor medicínský, ale s přesahem do psychologie, teologie, knihovnictví a dalších oborů. „Základním tématem současné biblioterapie je tedy kniha jako léčebný prostředek a jako životní pomoc vůbec, to je výrazem pojetí, že nemoc je záležitostí celé osobnosti pacienta a jako taková má svou psychologickou dimenzi, která v mnoha případech může být důležitým klíčem k terapii, jejíž přirozenou součástí je i psychoterapie, resp. psychologické ovlivňování pacienta.“ (1991, s. 8). Dále připomíná, že nedílnou součástí biblioterapie je diskuse o přečteném a tato může zároveň plnit funkci psychodiagnostickou. Biblioterapii je však nutné vnímat pouze jako doplněk léčby, nikdy nemůže být její alternativou. Může však zastávat významné místo při terapii, rehabilitaci a prevenci. „Faktory, které hrají v četbě roli u zdravého člověka, se uplatňují i u nemocného, u něhož k tomu přistupují další činitelé. Psané texty působí svým obsahem a svou formou: téma, struktura, statika a dynamika jednání, písmena a slova způsob konstrukce vět, rým a rytmus vyvolávají specifické city a myšlenky, které mohou působit nevyrovnávání se s nemocí a na sám průběh nemoci.“ (1991, s. 14). Jak dále Nakonečný uvádí, během nemoci se člověk mnohem více soustředí a zabývá svým vlastním problémem a k problémům svého okolí, i toho nejbližšího se staví lhostejněji, čímž se dostává do sociální izolace. „Četba otevírá pacientovi možnosti odvratu a nalezení smyslu. Nemocný dostává odpověď na své otázky po smyslu své nemoci, jsou mu vyznačeny cesty, jak může žít se svou nemocí. Přijetí vlastní situace je ulehčeno popisem podobných osudu. Ale také uvolnění, nenáročné potěšení a trávení času jsou legitimními funkcemi literatury pro nemocného. Odvádění pozornosti od bolestí a úzkosti má terapeutický smysl.“ (1991, s. 15). Co se uplatnění týká, hovoří Nakonečný především o neurotických poruchách, psychických a psychosomatických onemocněních, ale souhlasí i se zaváděním biblioterapie u pacientů s tělesným nebo fyzickým handicapem. Své uplatnění může biblioterapie nalézt také v paliativní medicíně v souladu s „její původní úlohou, nejen poskytovat léčení, ale i nabízet přispění.“(1991, s. 16). 1 Český psycholog, historik a vysokoškolský pedagog. definice biblioterapie 10 Pavel Hartl2 v Psychologickém slovníku (2004, s. 74) charakterizuje biblioterapii jako „metodu psychoterapeutickou, využívající četbu k léčbě duševně chorých. Biblioterapie znamená užití knih a tištěného slova při léčbě nemocných“. Vnímá ji jako způsob komunikace mezi lékařem a pacientem, kdy text plní úlohu terapeutického prostředku. Hartl vychází z prokázaného předpokladu, že každá nemoc či úraz je pro člověka stresující, musí se vyrovnat nejen s bolestí a nepříjemnými zážitky s tím spojenými, ale také se strachem z dalšího vývoje nemoci, popř. zhoršení svého stavu či jinými komplikacemi, což může negativně ovlivnit léčení. Biblioterapeutickou funkci četby spatřuje Hartl v tom, že „četba je schopna odpoutat nemocného od myšlenek na chorobu, posilovat jeho vůli a chuť na uzdravení, kniha může plnit i funkci didaktickou a výchovnou, týká-li se pochopení vzniku a příčin vlastní choroby. Studium populárně naučné zdravotnické literatury vede ke korektivnímu hodnocení vlastního zdravotního stavu. Zvlášť důležitý je význam četby u pacientů dlouhodobě umístěných v rehabilitačních střediscích, léčebnách, ústavech apod. Většina z těchto pacientů se musí smířit s myšlenkou, že i v případě optimálních výsledků léčby nebudou moci žít jako před onemocněním nebo úrazem. Kniha se pro tento druh pacientů může též stát účinným pomocníkem při výběru a získávání nové kvalifikace. Spojuje je s vnějším světem, pomáhá účelně využívat volný čas, překonávat depresivní stavy a duševní krize, řešit vnitřní duševní konflikty podporovat adaptivní mechanismy jedince“ (2004, s. 74). Jaro Křivohlavý3 chápe biblioterapii jako „záměrné a systematické využívání knih (beletrie, poezie, článků, jak osobně čtených čtenářem, tak předčítaných posluchači) v rámci psychoterapie“(1987, s. 472). Definuje ji jako „mezioborovou disciplínu, spojující klinické psychology, lékaře a knihovníky, jejichž spolupráce je pro úspěch biblioterapie kriticky důležitá. Biblioterapie se dotýká na jedné straně „čisté“ psychoterapie a na druhé straně bibliopsychologie, tj. nauky o vlivu četby na psychiku zdravého člověka“ (1987, s. 472). Za biblioterapii považuje využití knih v rámci psychoterapie nejen na psychiatrii, ale i na odděleních pro somaticky nemocné (tzn. práce s knihou v nemocnicích). A zastává názor, že biblioterapie zahrnuje i využívání knih u pacientů v domácím ošetření v rámci mentální hygieny. V Encyklopedii duševních poruch (Encyclopedia of mental disorders) je biblioterapie popisována jako doplněk psychologické léčby, zahrnující vhodné knihy či jiné písemné materiály, určené ke čtení mimo psychoterapeutická sezení. Dále také upozorňuje, že lidé, kteří používají svépomocné příručky bez odborného poradenství, se vystavují riziku nesprávného použití technik nebo nesprávné diagnózy svých problémů (2019). 2 Český psycholog a pedagog 3 Český psycholog a spisovatel, věnující se psychologii zdraví, experimentální psychologii, logoterapii, pozitivní psychologii. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 11 1.3 Biblioterapie z hlediska sociální práce Oldřich Matoušek4 chápe biblioterapii jako metodu terapie, která využívá vhodnou literaturu, čímž má na mysli romány, povídky, básně, životopisy. Smysl biblioterapie vidí v pomoci klientů pochopit situaci, v níž se momentálně nacházejí a usnadnit jim vyjádření pocitů, souvisejících se stávající situací. Jako příklad uvádí čas truchlení, vnímá biblioterapii jako pomoc při vyrovnávání se se smrtí blízké osoby. Kromě formy individuálního přístupu, doporučuje biblioterapii při skupinové práci s klientem, „účastníci skupinového sezení jsou vyzváni, aby reagovali na úryvek z literárního díla, jenž byl přečten, čímž se otevírá diskuse k pro ně významnému tématu.“(2016, s. 33). 1.4 Biblioterapie z hlediska speciální pedagogiky Biblioterapie je využívána také ve speciální pedagogice, a to zejména ve formě expresivní terapie. K terapii slouží psaný text, vyprávění nebo přednes. V Přehledu speciální pedagogiky (2014) je biblioterapie popisována jako intervence využívající prostředků slovesného umění, tedy literatury v nejširším slova smyslu. V Defektologickém slovníku (2000) je zdůrazněno, že četba přispívá k oslabení některých zevních i vnitřních patogenních podnětů a posiluje podněty kladné. V skupinové terapii, pak může být nejen léčebným prostředkem, ale také pomáhá vychovávat. Pavel Svoboda5 definuje biblioterapii v širším speciálněpedagogickém kontextu jako expresivně-formativní terapii, která využívá literární text pro navození žádoucího prožívání, chování a jednání. V užším kontextu se jedná o terapii využívající „sémantické obsahy slov, významová poselství odstavců a kapitol a sdělení knih, která z vybraných textů vyplývají.“ (2013, s. 9). 1.5 Knihovnické aspekty biblioterapie Česká terminologická databáze knihovnictví informační vědy uvádí v návaznosti na charakteristiku Hartla a Hartlové, že biblioterapie je „metoda psychoterapie, využívající léčebné a podpůrné účinky četby. Může být individuální i skupinová“. Jako český ekvivalent termínu biblioterapie uvádí léčbu knihou. „Psychoterapeutické účinky četby jsou takové účinky, které mají pozitivní vliv na psychosomatický stav jedince a využívají se proto k záměrnému léčebnému a výchovnému využití četby pro ovlivnění psychicky narušených jedinců.“ Vášová charakterizuje biblioterapii jako „záměrnou, léčebnou práci s knihou. Používá se jako podpůrná metoda při léčení psychických a nervových poruch, ale i somatických 4 Český psycholog věnující se sociální práci. 5 Speciální pedagog zaměřený na speciálně-pedagogickou diagnostiku, muzikoterapii, poetoterapii definice biblioterapie 12 potížích, např. v léčebných zařízeních, kde jsou pacienti umístěni dlouhodobě.“ (1995, s. 61). Ve slovníku Informačná výchova (1998) je biblioterapie popsána jako cílevědomé usměrňování čtení nemocných osob. Jde o hraniční disciplínu, která aplikuje poznatky psychologie, medicíny, literárněvědných disciplín a knihovnicko-informačních disciplín. Autoři slovníku upozorňují na potíže související se zaváděním biblioterapie: existence a výběr dokumentů pro různé typy onemocnění, dostupnost vhodně vybavené knihovny v léčebném zařízení a také personální zajištění odborníků, Nejčastěji je biblioterapie aplikována v psychoterapii v kombinaci s muzikoterapií a arteterapií. Šířeji jsou popsány otázky preventivní funkce biblioterapie. Rozpracovány jsou především otázky působení knihy na čtení fyzicky, mentálně a sociálně handicapovaných osob a problémy knihovnické práce s těmito skupinami. Tyto problémy se začaly řešit v polovině 20. století i na půdě mezinárodních organizací. Autoři slovníku připomínají úlohu a význam jednotlivých komisí a pracovních skupin IFLA při práci s handicapovanými. Komise a pracovní skupiny sestavují normy a doporučení pro vytváření podmínek a poskytování knihovnických služeb těmto skupinám znevýhodněných osob. Ve slovníku najdeme přesné definice handicapu a jeho specifikaci na skupinu zdravotního handicapu a skupinu sociálního handicapu. Online Dictionary for Library and Information Science (2014) definuje biblioterapii jako využívání vybraných knih k snadnějšímu zotavení pacientů trpících duševním onemocněním nebo emocionální poruchou. Připomíná, že jedinec by měl projít třífázovým procesem: identifikací s postavou, následně psychologickou katarzí, jež vede k racionálnímu pochopení významu navrhovaného řešení v textu až k náhledu a integraci. Také doporučuje pomoc vyškoleného psychoterapeuta. DEFINICE Biblioterapie je léčba knihou, čtení knih (nejen krásné literatury – beletrie a poezie, ale také populárně naučné) napomáhá při zvládání složitých životních situací. Vhodně zvolená literatura může pomoci při vyrovnávání se s psychickými poruchami, nemocemi, tělesným postižením, závislostmi a různými sociálními problémy. Při biblioterapii je využíváno také vlastní psaní. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Znovu si prostudujte jednotlivé charakteristiky biblioterapie z pohledu odborníků různých oborů a zamyslete se nad rozdíly mezi jednotlivými přístupy k definicím biblioterapie a formulujte je. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 13 KONTROLNÍ OTÁZKA Biblioterapie má multidisciplinární charakter. Který z následujících oborů však nezahr- nuje: a) psychologie b) sociální práce c) psychoterapie d) bibliografie K ZAPAMATOVÁNÍ Biblioterapie nemůže nahradit klasickou medicínu, ale může ji vhodně doplnit a podpořit a přispět tak, k psychickému vyrovnávání se jedince s prožívanou stresovou situací. 1.6 Umělecky zaměřené terapie Jak již bylo uvedeno, je biblioterapie jednou z metod psychoterapie. Psychoterapie je definována jako „léčení duševních chorob a hraničních stavů psychologickými prostředky, tj. slovem, gestem, mimikou, mlčením, příp. úpravou prostředí. Psychoterapie vyžaduje talent, schopnost improvizace a intuici, je vždy úsilím k odpovědnosti, snahou rozšířit subjektivní svět pacientových hodnot“ (Hartl, Hartlová, s. 172) Dalšími terapiemi, které využívají umělecké prostředky, jsou např. arteterapie, muzikoterapie, dramaterapie, choreoterapie, filmoterapie. ARTETERAPIE Kulka charakterizuje (2008) arteterapii je léčbu prostřednictvím umělecké tvorby, některé zdroje uvádějí pouze výtvarné umění. Jedná se o léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako je kreslení, malování, modelování, ale také koláž, keramiku, práci se dřevem, výrobu uměleckých předmětů. Slouží k diagnostickým účelům, léčebným účelům, k získání náhledu, změně hodnot, radosti z tvorby, nezáleží na estetické hodnotě výtvoru. Obvykle se provádí skupinově, ale není výjimkou při práci s jednotlivcem. MUZIKOTERAPIE Jednou z nejstarších umělecky zaměřených terapii je terapie hudbou, psychoterapeutická metoda používaná především k probuzení emocionality, podnícení fantazijní aktivity, definice biblioterapie 14 aktivizaci sociálně komunikativních procesů, formování stabilních modelů chování a obohacení osobnosti o nové zážitky, zvyšování její estetické citlivosti a harmonizace psychického života. Člení se na muzikoterapii aktivní, kdy klienti sami melodii, rytmus vytváří a receptivní, která spočívá v poslechu hudby a následné diskusi o prožívaných pocitech. Za hudbu, která léčí je považována zejména hudba klasická. Vždy by to měla být hudba, která vyvolává silné pozitivní citové reakce. CHOREOTERAPIE Terapie využívající jako léčebnou metodu pohyb, resp. tanec se nazývá choreoterapie. Je to ovlivňování psychických stavů léčebnými pohybovými aktivitami doplněnými hudbou. Vychází z psychogymnastiky a psychopantominy. DRAMATERAPIE Podle Kulky (2008) je dramaterapie metodou záměrného použití dramatických a divadelních postupů pro dosažení určitého terapeutického cíle - zejména zvýšení sociální inteligence, získání schopnosti uvolnit se, kontrola vlastních emocí, změna nekonstruktivního chování, rozvoj představivosti a koncentrace, posílení sebedůvěry, schopnost poznat a přijmout svá omezení a rozšířit svémocnosti. Dramaterapie je terapeutické působení na osobnost prostřednictvím divadla a postupů s ním spojených. FILMOTERAPIE Filmoterapie – oproti ostatním metodám psychoterapie poměrně nový způsob, používá se až od 2. poloviny 20. století. Základem je film, jehož působením se jedinci dostává psychické podpory a pomoci ke snadnějšímu vyrovnání se s nemocí nebo handicapem. Vychází z předpokladu, že jedinec porozumí svým problémům lépe prostřednictvím příběhu jiných. Někdy je tento druh terapie označován termínem cinematerapie. 1.7 Složky biblioterapie Podle typu literatury nebo způsobu využití literárních textů můžeme biblioterapii dále členit na jednotlivé složky. HAGIOTERAPIE Hagioterapie využívá k léčbě biblické texty. Hlavním cílem této metody je dovést účastníky k reflexi vlastních morálních a hodnotových struktur a být tak podnětem ke katarzi, vnitřnímu vyzrávání a upevnění hodnot (Machalová 2008). Jiřina Kudelová - Biblioterapie 15 IMAGOTERAPIE Tato metoda navazuje na čtení vzorového textu. Pacienti se vžívají do role literárního hrdiny, do jeho obrazu, jednání, chování. Postihují jeho motivy, zaujímají k nim postoje. U imagoterapie jde o nácvik nápodoby chování ideálního vzoru podle vzoru literárního. Vzor se volí pro každého pacienta podle toho, v jakém směru je třeba změnit jeho chování. Metodika imagoterapie spočívá v tréninku reprodukce adekvátního chování. Každý člověk, který vypráví svůj zážitek, se stává součástí obrazu, ve kterém vystupoval v dané situaci (Kulka 2008). Svoboda (2013) vnímá jako jednotlivé složky biblioterapie paremiologickou biblioterapii, pohádkoterapii, poetoterapii. PAREMIOLOGICKÁ TERAPIE Tato část biblioterapie používá přísloví, aforismy, hesla, hádanky, glosy, pořekadla. Má speciálněpedagogický kontext. POHÁDKOTERAPIE Pohádkoterapie je terapie pomocí pohádek (nejen speciálních terapeutických), jsou určeny dětem ve věku 4-9 let. Jejich cílem je uklidnit, snížit strach a bolest. Umožní dítěti ztotožnit se s hrdinou vyprávěného příběhu a prožívat nová dobrodružství a následné emoce. Také pomáhá rozvíjet osobnost dítěte, seznamuje s lidmi, s překážkami a učí, jak se chovat v určitých situacích. Terapeutické pohádky se dále dělí na psychoterapeutické, výchovně psychologické a relaxační. POETOTERAPIE Poetoterapie využívá jako léčebný prostředek lyriku. Vzhledem k tomu, že nejen její percepci, ale také aktivní tvorbu, stojí spíše vedle biblioterapie. Je aplikována zejména lyrická poezie, jež na racionálním základě umožňuje emocionální prožívání, což vyvolává napětí, se kterým poetoterapie dále pracuje. LITERATUROTERAPIE Kromě čtení je terapeutickou metodou psaní. Psaní poezie, povídek, esejí, deníků, dopisů a v poslední době i blogů také napomáhá pacientům s vyrovnáváním se s krizovou situací. definice biblioterapie 16 PRŮVODCE STUDIEM obr. 1 zdroj: Lukáš Burgott Jiřina Kudelová - Biblioterapie 17 1.8 Bibliopsychologie S biblioterapií jako oborem využívajícím literaturu v nejrůznější formě souvisí termíny bibliopsychologie a bibliopedagogika. Bibliopsychologie zkoumá vliv četby na duševní život člověka (průběh psychických procesů během četby) a vztah autora, čtenáře a knihy (Vášová 1995). Existují dva směry – praktická bibliopsychologie, která se snaží zodpovědět otázku jakou knihou a v jakých podmínkách lze nejlépe působit na čtenáře. Teoretická bibliopsychologie zkoumá některé aspekty člověka a působení literárního textu. Za zakladatele bibliopsychologie je považován ruský vědec Nikolaj Alexandrovič Rubakin, který se jako první pokusil o komplexní pohled zkoumání osobnosti čtenáře. Rubakin koncipoval bibliopsychologii jako speciální odvětví psychologie, která zkoumá vzájemné závislosti tří činitelů: čtenáře, knihy a autora (Vášová 1995). Podle toho jsou předmětem zkoumání v bibliopsychologii tři základní složky:  psychologie autora a jeho knihy – Rubakin si všímá charakteristiky autora a jeho literární činnosti, psychologickým typem autora.  distribuce knihy a její cirkulace – týká se rozšíření a působení knihy v různých společenských vrstvách a důraz je kladen na knihovníkovu znalost literatury i lidí, kterým literaturu doporučuje. Předmětem zkoumání je, jaká literatura se čte v různých sociálních skupinách, jakým způsobem se jedinci knihy opatřují.  psychologie čtenáře - této části své teorie se věnoval nejpodrobněji. Na Rubakinovy teorie navázali také přední představitelé českého knihovnictví počátku 20. století např. L. J. Živný, F. Dvořák, V. Bauer. Zabývali se především aspekty osobnosti čtenáře a jeho vývoje, metodami práce s čtenářem (Vášová 1995). obr. 2 zdroj: Pixabay.com 1.9 Bibliopedagogika Bibliopedagogika je disciplína integrující v sobě poznatky z pedagogiky a knihovnictví, zabývá se významem četby pro výchovu a vzdělávání. Obsah bibliopedagogiky tvoří psychologie čtenáře, vývoj čtenářského zájmu, proces formování čtenářské kultury, záko- definice biblioterapie 18 nitosti procesu čtení a jeho vlivu na jedince, pedagogika čtenáře a uživatele, metodika specifických forem a metod práce s jednotlivými skupinami čtenářů v knihovně. Základní úlohou bibliopedagogiky je podle Vášové (1995) rozpracování problémů výchovy jedince ke čtení a rozpracování základních otázek formování čtenářské kultury. Předmět bibliopedagogiky zahrnuje požadavek pedagogického působení na čtenářské zájmy, potřeby a orientaci, otázku efektivního čtení, metody cílevědomého osvojování si informací a jejich vy- užívání. Praktická složka bibliopedagogiky vychází z konkrétních forem a metod individuálního a kolektivního působení knihovny na čtenáře při formování jeho čtenářských návyků při práci s dokumenty při vyhledávání poznatků a informací a při samostatném studiu. Současnou úlohu bibliopedagogiky chápe Vášová (1995) jako výchovu k aktivnímu, uvědomělému a vyspělému čtenářství. SHRNUTÍ KAPITOLY Biblioterapie je součástí psychoterapie, definice s ohledem na její přesah do dalších oborů jsou mírně odlišné, podle zaměření odborníka, ale shodují se v tom, že využívá mluveného i psaného slova v receptivní i aktivní formě pro řešení náročných životních situací – od psychických poruch, somatických chorob, přes tělesná i mentální postižení, závislosti až po řešení mezilidských vztahů a dalších sociálních problémů. Cílem je navrácení životní stability, vyrovnání se s vzniklou situací, kompenzace negativních změn v psychice. Pro použití biblioterapie je vhodné znát a zohlednit vztahy mezi autorem, čtenářem a knihou, čímž se zabývá bibliopsychologie. Je účelné rozumět psychologii čtenáře, čtenářským zájmům a návykům, vzít v úvahu zákonitosti procesu čtení a jeho vliv na jedince, uplatnit specifické metody práce s jednotlivci i skupinami čtenářů, což je náplní bibliope- dagogiky. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 19 OTÁZKY 1. Biblioterapie má multidisciplinární charakter? a) ano b) ne 2. Která z následujících disciplín není umělecky zaměřenou metodou psychoterapie: a) arteterapie b) bioterapie c) muzikoterapie d) cinematerapie 3. Bibliopsychologie se zabývá a) působením vlivu četby na duševní život člověka b) významem četby pro výchovu člověka c) významem četby pro vzdělávání člověka d) působením biblioterapie na člověka 4. Zaměřuje se bibliopedagogika také na čtenářský zájem? a) ano b) ne 5. Je sociální práce jedním z oborů využívající literaturu jako léčebný prostředek? a) ano b) ne definice biblioterapie 20 ODPOVĚDI 1. a), 2. b), 3. a), 4. a), 5. a) DALŠÍ ZDROJE Bibliotherapy. In: Encyclopedia of mental disorders [online]. Advameg, 2019 [cit. 2019- 04-19]. Dostupné z: http://www.minddisorders.com/A-Br/Bibliotherapy.html NAKONEČNÝ, Milan. Biblioterapie (komentovaný referát sborníku "Biblioterapie"). Národní knihovna. Praha: Národní knihovna ČR, 1991, 2(1), 8-18. VÁŠOVÁ, Lidmila. Úvod do bibliopedagogiky. Praha: Institut sociálních vztahů, 1995. ISBN 80-85866-07-2. VYBÍRAL, Zbyněk, ROUBAL, Jan, ed. Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-682-7. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 21 2 HISTORIE A MEZNÍKY VE VÝVOJI BIBLIOTERAPIE RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Tato kapitola je zaměřena na historii a vývoj biblioterapie, nejen na teoretické aspekty, ale zejména na praktické používání této disciplíny, i v době, kdy se ještě biblioterapií nenazývala. Pozornost je věnována také osobnostem, které měly na formování oboru vliv. Léčebné působení nejprve mluveného, později i psaného a tištěného slova si uvědomovali léčitelé a lékaři už ve starověku, také knihovny byly označovány jako místa pro léčení duše. Ve středověku to byla využívaná především bible. S vědeckotechnickým pokrokem bylo využívání knih jako léčebného prostředku pozastaveno jako nevědecké a nově se ke knize obrací pozornost začátkem 20. století. V roce 1916 byl poprvé použit termín vyjadřující léčebný účinek knihy – biblioterapie. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete vědět:  kdy se léčebné účinky slova začaly používat  kdo a kdy poprvé použil termín biblioterapie  jak a kde se v průběhu času biblioterapie aplikovala KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY léčebny duší, dietetika, náboženská literatura, Samuel McCord Crothers, seznamy knih pro nemocné, biblioterapeutické workshopy, biblioterapeutické programy ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU 2 hodiny včetně kontrolních otázek historie a mezníky ve vývoji biblioterapie 22 2.1 Období před biblioterapií S léčebným účinkem slova se můžeme setkat i v primitívních kulturách, kde šamani bez znalosti písma věří v magickou sílu slova a využívají ji při rituálech uzdravování. O léčebných účincích knihy, resp. četby věděli i ve starověkém Řecku. Knihovny byly považovány za zdroj vědění a byly označovány jako léčebny duší či očišťující místo pro duši. Hartl (2004) zmiňuje jako příklad Osymandyovu knihovnu v Heliopolisu, založenou ve 13. století př. n. l. obr. 3 zdroj: Jessie Mücksteinnová Také ve starověkém Římě pracovali s textem jako léčebným prostředkem, nemocným bylo doporučováno číst oblíbené básníky. Soranus, římský lékař je považován za prvního poetoterapeuta, doporučoval duševně nemocným jednat podle čtené poezie. Erazmus z Efezu vytvořil první biblioterapeutickou diagnostiku, kdy pacientům trpícím duševní poruchou nechával přečíst texty s chybnými výroky a tyto kriticky hodnotit, ostatně lehké čtení považoval za velmi prospěšné pro nemocné (Pilarčíková-Hýblová, 1997). Jiřina Kudelová - Biblioterapie 23 Jako lék používali vlastní tvorbu např. Seneca, který čtením filozofických spisů nacházel uklidnění a současně si tak léčil tuberkulózu. Vytvořil také text biblioterapeutického charakteru pro jistou Marcií po smrti jejího syna. Dante překonával žal po smrti své lásky Beatrice Filosofickou útěchou. Také Božskou komedii psal s cílem potěšit a uklidnit čtenáře (Nakonečný, 1991). Jak ve svém příspěvku uvádí Nakonečný měla biblioterapie (ač se tak ještě nenazývala) „již v období antiky a středověku své pevné místo v systému medicíny, a sice v dietetice (nauce o správné, vhodné výživě zdravých i nemocných), třetím poli medicínské praxe, vedle medikamentózní a chirurgické terapie. Dietetika sama se dělila na šest oblastí: 1) vzduch a voda, 2) jídlo a pití, 3) pohyb a klid, 4) spánek a bdění, 5) vyměšování a sexualita a 6) afekty. Literatura byla jako terapeutikum, spolu s ostatními uměními, přiřazena k afektům a měla přinášet podstatnou pomoc pro ,umění života‘ /ars vivensi/ a pro ,umění umřít‘/ars moriendi/“(1991, s. 10). Ve středověku měla velmi silný vliv na každodenní život člověka církev a proto i literatura, která byla v rámci biblioterapie používána, měla náboženský charakter. Hlavním zdrojem byla Bible a texty o životě mučedníků, které byly aplikovány nejen při léčbě duševně nemocných, ale také jako „anestetikum“ při operacích. K širšímu využívání knihy pro biblioterapeutické účely přispěl i vynález Johana Guttenberga (1450) – knihtisk, jež cenu knihy výrazně zlevnil a tím umožnil její šíření a zpřístupnění širším vrstvám obyvatelstva. Světská literatura se opět jako léčebný prostředek začala používat v době humanismu a renesance. Také v této době propagují někteří spisovatelé svá díla jako léčebné prostředky. F. Rabelais si toto sliboval od svého románu Gargantua a Pantagruel, J. Swift bojoval psaním proti „bestii“ v sobě. Filosof a spisovatel Ch. L. Montesquieu i z důvodu nedostupnosti jiných léků vytvořil biblioterapeutický systém: „Aristoteles jako projímavý prostředek, romány, životní vzpomínky a chvalořeči jako vomitiva, rozličné teologické a filozofické spisy proti svrabu, prašivině, nemoci lásky nebo nespavosti.“ (Nakonečný 1991, s. 11). Montesquieu měl řadu následovníků, ale s příchodem vědecko-technické revoluce význam čteného nebo psaného textu jako léčebného prostředku slábne. V 18. století začíná být literatura vnímána jako terapeutický prostředek v psychoterapii a dostává se do popředí zájmu lékařů, psychiatrů a psychologů. V nemocnicích byly zřizovány knihovny, aby sloužily jako zdroj vhodné literatury pro práci lékařů s pacienty. Psychiatr Benjamin Rush, považovaný za zakladatele americké psychiatrie, se již počátkem 19. století se zabýval myšlenkou, jak mohou určité texty přispívat k léčbě psychicky nemocných pacientů. Vytvořil seznam světových a náboženských textů i s vysvětlením jejich působení. Podporoval myšlenku, že každá nemocnice musí mít knihovnu vybavenou nejen beletrii, ale i „naučnou“ literaturou. Uvědomoval si význam a také propagoval expresivní terapii (Nakonečný, 1991). historie a mezníky ve vývoji biblioterapie 24 2.2 Biblioterapie ve 20. století I počátkem 20. století se zabývá vlivem vlastní tvorby na duševní zdraví řada básníků a spisovatelů. Proust a Rilke chápou „svou literární tvorbu jako ,sebeošetřování‘ /Selbstbehandlung/, jako překonávání strastí a smrti. Proust spatřuje v psaní pro spisovatele ,zdravou a nezbytnou funkci‘, Rilke v tom spatřuje ,léčivý stav ve středu vlastní bytosti‘. O psychoanalytická témata se zajímající spisovatelka R. Westová označuje literaturu jako ,powerful medicine‘ (mocný lék). V ,Kouzelné hoře‘ Thomase Manna připravuje Settembrini pro trpící k útěše a poučení pojednání o mistrovských dílech světové literatury. G. Greenovi je nepochopitelné, jak ti, kteří nekomponují, nepíší nebo nemalují, mohou uniknout šílenství, melancholii a panické hrůze lidského bytí.“ (Nakonečný 1991, s. 11-12) Termín biblioterapie poprvé použil farář Samuel McCord Crothers v časopise Atlantic Monthly v roku 1916. Crothers byl také prvním, kdo prosazoval biblioterapii jako jeden z aspektů knihovnického povolání. Vypracoval program použitelný pro psychické i fyzické poruchy. Podle Crotherse měla být při biblioterapii využívána emocionální síla textu a sledovány reakce čtenáře, jeho nálady i aktivita či pasivita při čtení. Během první světové války byla biblioterapie praktikována jako podpůrný prostředek při léčení zraněných vojáků zejména ve Spojených státech amerických, Anglii a v severských zemích, z toho důvodu byly v nemocnicích zřizovány knihovny. Po skončení války se ve Švédsku, Dánsku a Finsku byly zřizovány kurzy pro knihovníky, kteří jsou proškolováni lékaři pro biblioterapeutickou činnost. V roce 1936 byl v Paříži zorganizován první mezinárodní kongres pro nemocniční knihovny a M. - M. Faminová formulovala funkce četby pro nemocné: 1) vazba na realitu a uznání jako osoby, 2) zotavení a rozptýlení, 3) duchovní a morální utváření. Na základě spolupráce knihovníků, psychologů a pedagogů vycházejí katalogy knih, které jsou pokládány za důležité pro morální a psychický vývoj dítěte a tato doporučení jsou převzata i v pediatrii. Patří sem sbírka legend, pohádek a vyprávění, sestavená s ohledem na určité životní situace a charakterové rysy (Nakonečný 1991). Od poloviny třicátých let našeho století vycházejí katalogy a seznamy knih pro nemocné. V té době jsou konány první národní a mezinárodní kongresy knihovníků o nemocničních knihovnách. Po druhé světové válce je věnována pozornost biblioterapii i jako teoretické disciplíně, jsou zakládány biblioterapeutické společnosti, instituty, organizovány kongresy a konference. Jsou vydávány časopisy a odborné monografie zaměřené na toto téma. Za jeden z důležitých mezníků ve formování biblioterapie je považován rok 1946, kdy byla poprvé aplikována u dětí a mládeže. Do té doby žádné vhodné knihy pro děti nebyly napsány, teprve v roce 1951 vychází kniha Kdo chytá v žitě od Jerome Davida Salingera. Byla první knihou, která byla napsána pro děti, nikoliv o dětech. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 25 Jak uvádí L. Myracle (1995) do poloviny 19. století měla většina dětské literatury silný didaktický charakter. Knihy učily děti o náboženských záležitostech, varovaly je před nástrahami okolního světa. Neexistovaly příběhy, které by byly napsány pro potěchu dítěte, které by zobrazovaly dětský svět. Koncem 19. století se sice objevila díla určená dětem jako je Alenka v říši divů od L. Carrolla, Čaroděj ze země Oz L. F. Bauma nebo Malé ženy od L. M. Alcottové a počátkem 20. století se distribuce dětské literatury poměrně rozšířila, stále to však byla literatura zacházející se zájmy dětí moralistickým a sentimentálním způsobem. Hlavní myšlenkou těchto knih, bylo poselství, že pokud budou spravedlivé a upřímné a budou tvrdě pracovat, pak bude vše v pořádku. J. D. Salinger ve svém románu popisuje problémy mladého člověka psané jeho jazykem. Brzy se objevily další knihy určené dospívajícím, které se zabývaly tématy jako těhotenství mladistvých, potraty, alkoholismus, rozvody, homosexualita. Mladí lidé jsou v této literatuře zobrazováni realisticky, potýkají se s aktuálními problémy mládeže a mohou tak být inspirací při řešení jejich potíží. Biblioterapii z knihovnického hlediska se věnoval kongres IFLA v roce 1955, tématem tohoto kongresu byla kniha v rukou nemocných, účastníci setkání, lékaři i knihovníci společně formulovali základní předpoklady biblioterapie a stanovili úkoly knihoven pro nemocné. Společné snahy vyvrcholily v roce 1966 přijatým návrhem nových norem pro zřizování a vybavování nemocničních knihoven. V roce 1964 se v USA konal první biblioterapeutický workshop. Byl zaměřen na knihovnické trendy a pořadatelem byla ALA (Americká knihovnická asociace) a Národní institut pro zdraví. O 10 let později se konalo setkání IFLA – američtí knihovníci diskutovali o nových možnostech knihovnictví. V nemocničních knihovnách byly rozvinuty biblioterapeutické programy. Od roku 1969 kdy byl zřízen Mezinárodní ústav pro výchovu knihovníků pracujících v nemocnicích, poprvé se můžeme setkat s termínem klinický knihovník. V šedesátých letech také začínají vycházet odborná periodika zaměřená na biblioterapii. K nejvýznamnějším patří např. Art Psychoteraphy, Kunst und Therapie, Medicine and Literature (Nakonečný 1991). Postupně se biblioterapie etablovala v dalších zemích, zejména v anglosaských a severských zemích je jí věnována pozornost. Stala se předmětem teoretických prací, ale našla své místo i v praktické psychoterapii nebo speciální pedagogice. historie a mezníky ve vývoji biblioterapie 26 2.3 Počátky biblioterapie v Československu Soustavnější zájem o biblioterapii mezi knihovníky můžeme zaznamenat ve 30. letech minulého století, soustředili se především na psychologii čtenáře. Bohuslav Koutník se zabýval a propagoval psychotechniku, na bibliopsychologii se zaměřovali Josef Poch v práci Dorost a kniha a Jaroslav Frey Psychologie čtenáře. Po 2. světové válce byla biblioterapii věnována jen malá pozornost, teprve od 60. let i pod vlivem aktivit na mezinárodním poli se dostává do popředí zájmu odborníků. Jsou to hlavně psychologové a psychiatři, např. M. Nakonečný, J. Křivohlavý, P. Hartl, kteří se zabývají biblioterapií nejen z teoretického hlediska, ale také ji uplatňují v praxi. Biblioterapie byla využívaná v psychiatrických zařízeních, při práci s klienty protialkoholních léčeben. Tématice biblioterapie byly věnovány i vysokoškolské kvalifikační práce a to jak teoretické, tak zejména ty, které přinášejí informace o aplikaci biblioterapie s různými skupinami nemocných, postižených či jinak handicapovaných jedinců. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Vzpomeňte si, kdy naposledy jste si při četbě knihy uvědomili, že vám může pomoci při řešení problému (aniž byste měli povědomí o biblioterapii), např. tím, že jste při čtení beletrie objevili návod jak řešit životní situaci, v níž jste se právě nacházeli. Popř. jste cíleně vyhledali titul, pro získání dalších, upřesňujících informací o daném problému (nemoc, psychické poruchy, závislosti atp.) KONTROLNÍ OTÁZKA Kdo poprvé použil termín biblioterapie? a) filozof Seneca b) spisovatel F. Rabelais c) farář S. M. Crothers d) psycholožka M. - M. Faminová Jiřina Kudelová - Biblioterapie 27 SHRNUTÍ KAPITOLY Termín biblioterapie byl poprvé použit v roce 1916 americkým duchovním S. M. Crothersem, ale léčebnou sílu literatury znali už lidé v antice. Čtení textu bylo využíváno pro očistu duše, k relaxaci i navrácení duševní rovnováhy. Základní literaturou pro biblioterapii byla po staletí Bible, sloužící současně jako zdroj informací, lidé v ní nacházeli útěchu i radu, jak se v určité situaci zachovat. S technickým pokrokem v novověku byl vliv knihy jako léčebného prostředku upozaděn. Teprve na počátku 20. století byla biblioterapie, tentokrát jako vědní obor, rehabilitována a byla jí opět věnována pozornost. Doporučována byla např. i při léčbě a rekonvalescenci vojáků během Světové války. Po druhé světové válce se odborníci zabývali i teoretickými aspekty biblioterapie, byly zakládány biblioterapeutické společnosti a instituty, organizovány kongresy a konference a publikovány práce na toto téma. Do roku 1946 byla biblioterapie používána pouze jako léčebný prostředek pro dospělé, až v tomto roce se začalo uvažovat o využití biblioterapie pro děti. Dětská literatura vydávaná do té doby měla spíš mentorský charakter a pro využití k biblioterapii nebyla vhodná. V Československu byla pozornost biblioterapii ve zvýšené míře věnována až v šedesátých letech 20. století, kdy se tímto tématem zabývali nejen psychiatři, psychologové, ale také pedagogové a knihovníci. Biblioterapie byla aplikována při léčbě psychických poruch, lidem se závislostmi a byla na toto téma napsána řada vysokoškolských závěrečných prací. OTÁZKY 6. V kterém roce byl uveřejněn článek v časopise Atlantic Monthly, v němž byl poprvé použit termín biblioterapie? a) 1926 b) 1916 c) 1920 d) 1906 7. Autorem termínu biblioterapie byl psychiatr Benjamin Rush a) ano b) ne 8. Při prvním uveřejnění byla biblioterapie vnímána jako pomoc při psychických i fyzických poruchách. a) ano b) ne historie a mezníky ve vývoji biblioterapie 28 9. První knihou využitou pro biblioterapii dětí byla: a) Caroll, L. Alenka v říši divů b) Salinger, J. Kdo chytá v žitě c) Scott, W. Ivanhoe d) Alcott, L. M. Malé ženy 10. Během první světové války byly v nemocnicích zřizovány knihovny, aby napomáhaly při léčení a rekonvalescenci vojáků. a) ano b) ne Jiřina Kudelová - Biblioterapie 29 ODPOVĚDI 6. b), 7. b), 8. a), 9. b), 10. a) DALŠÍ ZDROJE MYRACLE, Lauren. Molding the Minds of the Young: The History of Bibliotherapy as Applied to Children and Adolescents. The ALAN Review [online]. Assembly on Literature for Adolescents of the National Council of Teachers of English, 1995, Winter 1995, 22(2) [cit. 2019-04-21]. DOI: https://doi.org/10.21061/alan.v22i2.a.9. ISSN 1547-741X. Dostupné z: https://scholar.lib.vt.edu/ejournals/ALAN/winter95/Myracle.html. NAKONEČNÝ, Milan. Biblioterapie (komentovaný referát sborníku "Biblioterapie"). Národní knihovna. Praha: Národní knihovna ČR, 1991, 2(1), 8-18. PILARČÍKOVÁ-Hýblová, Slávka. Biblioterapia. Liptovský Mikuláš: vlastním nákladom, 1997. současné české biblioterapeutické aktivity 30 3 SOUČASNÉ ČESKÉ BIBLIOTERAPEUTICKÉ AKTIVITY RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Tato kapitola seznamuje se současnou situací využívání biblioterapie v České republice z knihovnického hlediska. První část se zaměřuje na zmapování teoretických aktivit – seminářů, konferencí a také zpracování tématiky biblioterapie na poli vysokoškolského studia, zejména knihovnických studijních oborů. Druhá subkapitola se věnuje biblioterapeutickým projektům posledních let. CÍLE KAPITOLY Absolvováním této kapitoly:  dokážete popsat aktivity v oblasti biblioterapie v ČR uskutečněné v průběhu posledních let  získáte přehled o jednotlivých biblioterapeutických projektech probíhajících v českých knihovnách a jednom projektu realizovaném studenty knihovnictví KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY biblioterapie v knihovnictví, biblioterapeutické projekty, BiblioHelp ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU 2 hodiny včetně kontrolních otázek a 1 hodina korespondenční úkol Jiřina Kudelová - Biblioterapie 31 3.1 Současnost biblioterapie v České republice V souvislosti s přeměnou veřejných knihoven z pouhých půjčoven knih na instituce nabízející širokou škálu služeb nejrůznějším skupinám obyvatelstva, ke které došlo počátkem nového tisíciletí, nachází zde v širší míře uplatnění také biblioterapie. Stává se tématem seminářů, konferencí, workshopů. Jak lze využít knihu, četbu při psychoterapeutickém procesu ozřejmují knihovníkům lékaři, psychologové a psychoterapeuti. Kniha jako prostředek vývojové biblioterapie6 je námětem příspěvků speciálních pedagogů nebo sociálních pracovníků. Úlohou knihovníků je využít fond nejen vlastní knihovny k vytvoření seznamu nebo databáze knih, článků, elektronických dokumentů vhodných pro řešení daného problému. Někteří knihovníci zastávají i roli terapeuta, své místo mohou najít při praktikování vývojové biblioterapie. Iniciátorem a garantem řady pracovních setkání je profesní organizace knihovníků a informačních pracovníků SKIP. Každoročně proběhne několik akcí zaměřených na využití biblioterapie v knihovnách. Např. v roce 2014 proběhl v Knihovně Kroměřížska seminář Biblioterapie a její vliv na osobnost člověka. Lektorka Marcela Kořínková7 si jako cílovou skupinu vybrala dětského čtenáře, náplní byl pohádkový text a dětský příběh a určena byla odborné veřejnosti, kromě knihovníků také pedagogům a pracovníkům v sociálních službách. V následujícím roce byly uspořádány v této knihovně dva semináře určené pro veřejnost Biblioterapie v praxi a Biblioterapie jako pomocná ruka. V roce 2017 představila biblioterapii Marcela Kořínková knihovníkům ve Vědecké knihovně v Olomouci nejen jako součást psychoterapeutické léčby, ale také jako možnost jak rozšířit nabízené služby knihovny. V červnu 2019 uspořádala Moravská zemská knihovna v Brně seminář Biblioterapie v knihovnické praxi. Účastnici se seznámili s celkovým pohledem na biblioterapii, její historii, propagátory, dověděli se jak začlenit biblioterapii do služeb pro veřejnost, součástí byly konkrétní příklady z praxe a frekventanti si také mohli vyzkoušet relaxační biblioterapii. Celý kurz lektorovala Marcela Kořínková. Biblioterapie doplnila program jednoho ročníku soutěžní přehlídky knihovnických aktivit OKnA. V roce 2016 byla tématem Moderní pohádka a biblioterapeutický workshop navazoval v odpolední části programu. Lektorem byl psychoterapeut Jiří Chvála (Svaz knihovníků a informačních pracovníků). Předmět biblioterapie se v současnosti objevuje ve studijních programech českého vyššího a vysokoškolského vzdělávání, nejen v oblasti psychologie a psychiatrie, ale také knihovnictví, sociální práce či speciální pedagogiky. 6 Druh biblioterapie působící prostřednictvím didaktických textů na psychický rozvoj jedince a také jako nástroj prevence a mentální hygieny. 7 Knihovnice Marcela Kořínková se věnuje využití biblioterapie v knihovnách velmi aktivně, je lektorkou většiny seminářů organizovaných v českých knihovnách (viz kap. 3.2). současné české biblioterapeutické aktivity 32 3.2 České biblioterapeutické projekty To, že se biblioterapie etablovala na současné české knihovnické scéně, dokládá jedno téměř monotematické číslo knihovnického časopisu Čtenář. V 9. čísle z roku 2018 jsou uveřejněny tři články o třech českých knihovnách, kde biblioterapii praktikují a v případě knihovnice M. Kořínkové se také podílí na vzdělávání kolegů. Na úvod je uveden jeden z prvních biblioterapeutických počinů a na závěr jeden úspěšný studentský projekt. BIBLIOTERAPEUTICKÝ KABINET PARDUBICE Jedním z prvních pokusů jak začlenit biblioterapii do služeb knihoven bylo počátkem nového tisíciletí vytvoření Biblioterapeutického kabinetu v Pardubicích. U zrodu kabinetu stál psychiatr Jaroslav Skála, který spolu s Lenkou Šilarovou a psychologem a psychoterapeutem Antonínem Šimkem vytvořili seznam biblioterapeutické literatury, ale její dobrý záměr zůstal pouze u onoho seznamu bez dílčích kategorií, bez možnosti specifikace problému, bez jakékoli nadstavby, zpětné vazby nebo propojenosti jednotlivých publikací s funkcemi on-line katalogu knihovny. U jednotlivých knih byly uvedeny pouze maximálně stručné anotace, autor a číslo MDT. V současné době již tento Biblioterapeutický kabinet nepracuje (Blažek, 2008). Biblioterapie sice není soustavně začleněná do knihovnických služeb, ale přece jen jsou v řadě knihoven realizovány dílčí akce8 biblioterapeutického charakteru. Je patrné, že knihovníky tato oblast zajímá a uvědomují si její význam v nabídce služeb knihovny. KNIHOVNA KROMĚŘÍŽSKA Jednou z knihoven, kde je biblioterapie praktikována je Knihovna Kroměřížska a to díky knihovnici Marcele Kořínkové, kterou, jak uvádí (2018), oslovila kniha L. Vášové Úvod do bibliopedagogiky. Téma biblioterapie ji zajímalo, ovšem když začala zjišťovat informace o praktikování biblioterapie v českých knihovnách, téměř žádné nenašla. Uvědomovala si, že cestou by mohla být spolupráce s psychology a psychiatry, v jejichž oboru má četba a práce s knihou delší tradici. Základní zkušenosti získala jako dobrovolník v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži. Kořínková chápe, že pro svou, byť laickou práci, musí mít alespoň základní znalosti z oblasti psychologie. Svým případným následníkům velmi doporučuje absolvovat psychoterapeutické kurzy, které pomohou zájemci zorientovat se v problematice psychoterapie a psychoterapeutickém přístupu k člověku, řešícímu nějakou životní nesnáz. Důležitá je spolupráce s psychologem. Knihovna Kroměříž nabízí biblioterapeutickou pomoc pravidelně, jeden v týdnu je vyhrazen zájemcům o biblioterapeutickou pomoc. Klienty jsou nejen děti, ke kterým má M. Kořínková, jak sama přiznává, nejblíž, ale i dospělí. Za hlavní předpoklad pro úspěšnou práci biblioterapeuta považuje Kořínková 8 Text si neklade za cíl postihnout všechny knihovny v České republice, které biblioterapeutickou pomoc nabízejí. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 33 dostatečné množství přečtených knih, porozumění textu, schopnost jej vhodně zvolit a s klientem přečtený text prodiskutovat. Při své práci používá různé formy biblioterapie – psaní, imagoterapii, ale další umělecky zaměřené terapie. Na webových stránkách knihovny je kromě informací o nabídce biblioterapeutické pomoci uvedena databáze knih vhodné biblioterapeutické literatury. Je rozdělena do tří skupin (pro dospělé, pro děti a naučná literatura), záznam každé knihy obsahuje krátkou anotaci, klíčová slova a odkaz na knihu do katalogu knihovny. REGIONÁLNÍ KNIHOVNA KARVINÁ Dalším příkladem knihovny, která zahrnula biblioterapii do své nabídky služeb je Regionální knihovna Karviná. Od roku 2015 spolupracuje s Domovem Alzheimer v KarvinéDarkově, pro jehož klienty připravuje pravidelná biblioterapeutická setkání. Markéta Kukrechtová (2018) chápe biblioterapii jen metodu psychoterapie, při níž jsou používány tištěné dokumenty, audio i video nahrávky, deskové hry a další didaktické pomůcky s cílem přispět k zpříjemnění a zpestření každodenního života obyvatelům spolupracujícího domova. V článku vyjmenovává jednotlivé akce, které pro klienty připravují. Jak uvádí, dokladem zájmu o besedy, je počet zrealizovaných akcí a také to, že k pravidelným čtvrtečním setkáním přibyly nepravidelně konané úterní besedy. SVK PLZEŇSKÉHO KRAJE Inspirací pro biblioterapeutické aktivity Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje byla činnost Marcely Kořínkové (Košanová 2018). Cílovou skupinou se stali pacienti s mentálním handicapem, zejména bipolární afektivní poruchou, využívající pomoc organizace Ledovec, se kterou knihovna navázala spolupráci v roce 2017. Zpočátku, ještě za asistence sociální pracovnice, se začaly uskutečňovat pravidelná setkání v prostorách knihovny. Košanová hovoří o biblioterapii jako o metodě pomoci a za hlavní cíle považuje poskytnout „morální podporu, zvládnutí pocitu samoty a sociální izolace, posílení víry v sebe, ve své schopnosti a v neposlední řadě pobídnutí k intelektuální a tvůrčí aktivitě.“ (Košarová 2018, s. 305). Možnost jak tohoto cíle dosáhnout vidí v obnovení psychické rovnováhy klientů, zlepšení jejich nálady a vyvolávání pozitivních emocí. Pro úspěšný průběh biblioterapie je nutné podle Košanové projít šest fází: čtení, identifikace, prožití, katharsis, náhled do sebe a změna (srov. Pilarčíková-Hýblová 1997; Kruszewski 2008). Jako efektivní při práci shledává střídat jednotlivé formy biblioterapie, přičemž za základní považuje hlasité čtení spojené s diskusí o textu, které je doplněno technikou dramatu. Při přípravě biblioterapeutických sezení využívá krásnou literaturu, literaturu faktu i populárně naučnou a vědeckou literaturu. současné české biblioterapeutické aktivity 34 BIBLIOHELP Za praktickou aplikací biblioterapie v současnosti lze považovat také projekt BiblioHelp. Jedná se o studentskou aktivitu a podle autorek (In Infokon 2008) byla jeho cílem tvorba kvalitního informačního zdroje na webu, poskytujícího relevantní knižní tituly včetně možnosti přístupu ke konkrétním vybraným knižním jednotkám. Projekt BiblioHelp si svým provedením kladl za cíl vyplnit prázdné místo na poli individuální (svépomocné) biblioterapie, se snažil podpořit povědomí o samotné problematice biblioterapie a stát se hojně využívaným nástrojem všech pomáhajících terapeutických profesí. V neposlední řadě bylo jeho záměrem rozšířit nabídku služeb knihoven. Praktickým cílem projektu byla tvorba webového portálu obsahujícího knižní tituly z oblasti biblioterapie, jejich popis a možnost přístupu v případě výběru konkrétního knižního titulu uživatelem. Za cílovou skupinu považují autorky „kohokoli, kdo se potýká s nějakým problémem a má zájem hledat pomoc prostřednictvím knih“, a pro toho „může být projekt BiblioHelp příležitostí, jak se stát „sám sobě biblioterapeutem“. Internetové prostředí umožňující anonymitu, nonstop fungování či absenci bariér v podobě nutnosti objednání, dlouhého čekání…“ (Vališová, Raclavská, Valtrová 2008, s. 148). Důležitým aspektem projektu byla spolupráce s odborníky: využít jejich znalosti pro vytvoření databáze doporučených knih a nabídnout jim zdroje pro inspiraci. Za tyto odborníky nepovažovaly autorky pouze terapeuty vedoucí biblioterapeutická sezení, ale i další odborníky – psychology, kouče, zdravotní personál, sociální pracovníky, učitelé, speciální pedagogy, osobní asistenty, kteří se lidem potřebujícím pomoc, věnují. Jednou z cílových skupin byli podle autorek zejména knihovníci převážně veřejných knihoven, kteří v každodenní praxi zodpovídají dotazy čtenářů týkající se vhodné literatury při řešení nejrůznějších problémů. Další aspirací projektu bylo dostát původní myšlence o poslání knihovny, jako místa pro očistu duše. A zároveň inspirovat knihovny jako instituce, které řadíce biblioterapii do nabídky svých služeb, mohou využít BiblioHelp jako zdroj pro akvizici a současně jako prostředníka při nabídce svého knižního fondu formou přímých odkazů do katalogu knihovny. Hlavní cílovou skupinou byl však jednotlivec, který řešil konkrétní životní nesnáz. Mohl si vybrat z několika kategorií a výběr upřesnit podle typu literatury, či věkové kategorie. Součástí projektu byla i možnost zpětné vazby v podobě komentářů nebo doporučení. Ač je projekt ukončen, databáze knih zůstává a web je přístupný a může tak být inspirací pro další zájemce o literaturu vztahující se k dané problematice. Benefitem databáze jsou knihy doporučované odborníky. V každém záznamu je možnost získat informace o dostupnosti knihy v knihovnách ČR prostřednictvím Souborného katalogu ČR i v knižní distri- buci. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 35 KONTROLNÍ OTÁZKA Jak je nazván úspěšný studentský biblioterapeutický projekt? a) Biblioweb b) Selfhelp c) BiblioHelp d) BiblioselfHelp KORESPONDENČNÍ ÚKOL Vyhledejte článek o zahraničním biblioterapeutickém projektu a vypracujete doporučující referát. Pro vyhledání článku využijte elektronické informační zdroje přístupné na Slezské univerzitě v Opavě9 . SHRNUTÍ KAPITOLY Aplikování biblioterapie jako způsobu psychoterapeutické léčby v knihovnách České republiky není nijak masově rozšířeno, přesto má své místo v nabídce služeb některých knihoven patrně i z toho důvodu, že zejména veřejné knihovny, přijaly v novém tisíciletí roli komunitních center. Biblioterapie získala podporu profesních knihovnických organizací, které téma využití knih a četby jako léčebného prostředku zařazují v posledních letech do programů konferencí, seminářů, workshopů a dalších knihovnických akcí. 9 https://www.slu.cz/slu/cz/ukopavadatabaze současné české biblioterapeutické aktivity 36 Některé knihovny v České republice aktivně využívají vlastní knižní fond pro psychoterapeutické aktivity, konané buď přímo v knihovně nebo ve spolupráci s jinými institucemi, zařízeními či organizacemi v jejich prostorách. Biblioterapie je v posledních letech také součástí vysokoškolských studijních programů, jako předmět v oborech sociální práce, psychologie, speciální pedagogika nebo také knihovnictví. Dokladem jsou nejen závěrečné práce psané na toto téma, ale také projekt BiblioHelp. Databáze knih vytvořená se záměrem zpřístupnit a doporučit knihy těm, kteří se potýkají s životní nesnází a hledají prvotní informace prostřednictvím počítačových sítí. OTÁZKY 11. BiblioHelp je název biblioterapeutické skupiny, kterou vede psycholog Milan Na- konečný. a) ano b) ne 12. Knihovnická profesní organizace podporující řadu projektů a mezi nimi i biblioterapeutické aktivity se nazývá: a) SKIL b) KPO c) SKIP d) BIBLIOKON 13. Může být aplikována biblioterapie i knihovníkem? a) ano b) ne 14. Knihovnice, která se aktivně věnuje biblioterapii v knihovně, vede semináře a workshopy, se jmenuje a) Ludmila Vášová b) Dagmar Vostrá c) Jana Nováková d) Marcela Kořínková 15. Je pravdivý výrok, že biblioterapie patří mezi standardní služby každé veřejné kni- hovny: a) ano b) ne Jiřina Kudelová - Biblioterapie 37 ODPOVĚDI 11. b), 12. c), 13. a), 14. d), 15. b) DALŠÍ ZDROJE Biblioterapie: výsledky hledání. SKIP: Sdružení knihovníků a informačních pracovníků České republiky [online]. Sdružení knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP) 2010-2019 [cit. 2019-04-22]. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/search?Sear- chableText=biblioterapie&x=0&y=0. BLAŽEK, Miroslav. Vývoj biblioterapie v České republice. Inflow: information journal [online]. 2008, 2008, I.(6), 6-9 [cit. 2019-04-22]. ISSN 1802-9736. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf. Čtenář: měsíčník pro knihovníky. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2018, 70(9). ISSN 0011-2321. dělení biblioterapie, osobnost terapeuta 38 4 DĚLENÍ BIBLIOTERAPIE, OSOBNOST TERAPEUTA RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V širším pojetí znamená biblioterapie působení četby na jedince vyrovnávající se s psychickým postižením, nemocí, či jinou náročnou životní situací, popř. v rámci relaxace a duševní hygieny. V užším pojetí je to plánovité řízení četby pod dohledem lékaře ve spolupráci s knihovníkem. Na členění biblioterapie lze nahlížet z řady hledisek:  podle počtu účastníků  podle zaměření odborníka  podle typu využívané literatury  podle způsobu práce s literaturou Úspěšnost terapie závisí na osobnosti terapeuta. Nejedná se jen o jeho odborné znalosti z oblasti medicíny, ale zejména o jeho vlastnosti, schopnost empatie, vnitřní stabilitu a interpersonální dovednosti. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete  vědět podle jakých kritérii lze biblioterapii členit  umět definovat výhody skupinové i individuální biblioterapie  znát rozdíly mezi vývojovou, klinickou a institucionální biblioterapii  chápat rozdílnou úlohu biblioterapeuta v jednotlivých typech biblioterapie  schopni vyjmenovat nejdůležitější dovednosti biblioterapeuta pro zdárný průběh te- rapie KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY pojetí biblioterapie, řízená četba, druhy biblioterapie, individuální biblioterapie, skupinová biblioterapie, dělení biblioterapie, vývojová biblioterapie, klinická biblioterapie, institucionální biblioterapie, biblioterapeut Jiřina Kudelová - Biblioterapie 39 ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU 2 hodiny včetně kontrolních otázek 4.1 Pojetí Jedním z hledisek jak členit biblioterapii je její pojetí. Vášová (podle Křivánkové 1995) chápe biblioterapii v užším významu jako četbu řízenou lékařem ve spolupráci s knihovníkem. Role lékaře je o to důležitější, že se jedná o práci s psychicky nemocnými pacienty. Knihovník zastává roli „laického terapeuta“ (s. 63), prostředníka mezi lékařem a pacientem, překonávajícím bariéru pacientova ostychu před „bílým pláštěm“. Komunikaci s knihovníkem pacient nevnímá jako součást léčby a mnohem ochotněji diskutuje o přečteném textu, o svých zážitcích z četby, názorech na popisovanou situaci atp. Podle Svobody (2012) je v užším kontextu při biblioterapii využíván význam textu, jeho obsah a sdělení. V širším pojetí Svoboda (2012) vnímá biblioterapeutický proces jako práci s textem, jehož cílem je změna chování a jednání participantů společensky žádoucím směrem. Širší pojetí z pohledu Vášové (1995) znamená cílenou práci s knihou na psychicky nemocné pacienty i jinak nemocné, dlouhodobě hospitalizované (nemocnice), či z domácího prostředí (gerontologická zařízení, výchovné ústavy) vytržené jedince. V této rovině chápe biblioterapii nejen jako léčebný proces, ale také jako způsob trávení volného času, naplnění jejich kulturních potřeb během dlouhého a často omezeného pobytu mimo domácí prostředí. Vášová upozorňuje na nutnost zohlednit zdravotní stav pacienta i jeho čtenářské schopnosti, tak aby nevhodně zvolenou četbou nedošlo k zhoršení jeho stavu. Čtení v tomto případě má pacienta povzbudit, přispět k zlepšení nálady, ukrátit jeho dlouhou chvíli. Dalším faktorem, se kterým je nutno počítat, jsou změněné čtenářské návyky pacienta, ke kterým může vlivem léčení dojít. A také je nutné vzít v potaz interindividuální účinky četby10 , co jednoho člověka uklidní a povzbudí v překonávání stavů spojených s léčbou, může u jiného zesílit depresivní stavy. To vše je umocněno prostředím, ve kterém se jedinec aktuálně nachází, zejména pokud je pobyt v zařízení dlouhodobějšího charakteru (nápravná zařízení, domovy seniorů, výchovné ústavy). Biblioterapie v nápravných zařízeních a diagnostických ústavech má další specifické užití (Vášová podle Hartla 1995); četba zde působí jako prostředek výchovy a současně je formou odměny. Účinky četby na jedince v těchto zařízeních se zabývá obor penitenciární bibliopedagogika, vycházející z penitenciární pedagogiky, aplikované pedagogické vědy, zaměřené na výchovu a vzdělávání osob odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody všech kategorií (věkových, dle pohlaví, charakteru trestné činnosti, délky trestu atd.) 10 Tatáž kniha může na různé čtenáře působit různě. dělení biblioterapie, osobnost terapeuta 40 4.2 Formy Dalším kritériem členění biblioterapie je počet účastníků biblioterapeutických sezení. Většina odborníků rozděluje biblioterapii z tohoto hlediska na individuální a skupinovou, podle Pilarčíkové-Hýblové (1997) existuje také hromadná biblioterapie a Svoboda (2013) přidává autobiblioterapii. INDIVIDUÁLNÍ BIBLIOTERAPIE Při individuální formě je pozornost zaměřena na jednotlivce, jemuž je vybírána a doporučována literatura konkrétně podle jeho potíží. Biblioterapeut má možnost cíleně podle zpětných reakcí na četbu, vybírat vhodné texty. Součástí tohoto přístupu jsou záznamy o reakcích jedince na nabízenou literaturu, jeho chování, nálady. Výhodou je vysoká účinnost vzhledem k tomu, že se může biblioterapeut věnovat klientovi věnovat individuálně, řeší konkrétní problém konkrétního jedince. Nevýhodou je časová náročnost, a také to, že individuální biblioterapie může být indikována pouze jedinci zvyklému číst. SKUPINOVÁ BIBLIOTERAPIE Skupinová biblioterapie znamená organizované čtení nebo přečítaní ve skupině (optimálně 8 – 10 účastníků) a v diskusích o přečteném, o dojmech, náladách, vzpomínkách na situace, na zážitky, které četba přinesla. Terapeutické sezení lze charakterizovat jako besedu, kdy si zúčastnění vyměňují názory na jednání a chování literárních postav, srovnávají je s vlastními postoji a reakcemi na danou situaci. Během terapie mohou vyjevit vlastní rysy osobnosti a napomoci terapeutovi při diagnostice a léčbě. Přínosem skupinové biblioterapie je zapojení také pacientů, kteří dosud nebyli zvyklí pravidelně číst. Sezení předpokládá příjemnou atmosféru, čímž přispívá k překonávání ostychu, emocionální izolace a pobídnutí k vyjádření svého názoru, svých myšlenek a zapojení se do diskuse. Často jsou při skupinové biblioterapii využívány prvky imagoterapie, kdy účastníci vžívají do role literárního hrdiny, napodobují jeho chování a jednání a vyjadřují se k jejich motivům a hodnotí je. V některých případech se po dobu trvání biblioterapeutických sezeních nepřijímají noví členové do skupiny, zejména z důvodu zachování kontinuity práce ve skupině a také, aby nedocházelo k narušení vytvořené skupinové atmosféry. Tento typ skupinové biblioterapie se nazývá uzavřený. Při otevřené formě mohou volně přistupovat noví zájemci kdykoliv na začátku jednotlivých sezení. HROMADNÁ BIBLIOTERAPIE Jak uvádí Pilarčíková-Hýblová (1997) je hromadná forma velmi zřídka používanou biblioterapii a jako příklad uvádí čtení přenášené prostřednictvím domácího rozhlasu. Tuto formu využívali v Psychiatrické léčebně ve Velkých Levárech na Slovensku jako večerní Jiřina Kudelová - Biblioterapie 41 pohádku. K podpoře a vyvolání příjemné citové reakce byly texty doplňovány o hudební ukázky. AUTOBIBLIOTERAPIE Svoboda (2013) z hlediska počtu zúčastněných osob hovoří také o autobiblioterapii, kterou si klient aplikuje sám. Výběr textů, zamýšlení se nad obsahem, uvědomění si pozitiv, která mu léčebné čtení přináší, posílení sebevědomí a obnovení psychické rovnováhy probíhá zcela samostatně bez účasti další osoby. obr. 4 zdroj: Pixabay.com 4.3 Typy Další dělení biblioterapie vychází z toho, zda je prováděna s jedinci vyžadujícími aktuální pomoc nebo osobami v rámci didaktického programu. Jiné dělení zohledňuje zapojení účastníka biblioterapeutického sezení. Již v sedmdesátých letech 20. století klasifikovala biblioterapii Rhea J. Rubinová na klinickou, jež probíhá pod dohledem lékaře a je zaměřena na pacienty v nemocnicích nebo soukromých ordinacích. Terapeutickými prostředky je literatura sebepoznávací a pacienti procházejí jednotlivými fázemi psychoterapeutického procesu. Jedná se o jedince s psychickými potížemi. Institucionální biblioterapie je zaměřena na klienty dlouhodobě hospitalizované, biblioterapie má didaktický charakter a je využívána především relaxační literatura. Vývojová biblioterapie má edukační a didaktické rysy, je aplikována klientům bez aktuálních zdravotních potíží a má sloužit jako prevence či příprava pro zvládnutí složitých dělení biblioterapie, osobnost terapeuta 42 životních situací. Je využívána zejména jako podpora zdárného psychického vývoje dětí (Kruszewski 2008). Pilarčíková-Hýblová dělí biblioterapii podle toho, zda se jedná o čtení nebo předčítání textů či o aktivní tvorbu textů na receptivní a expresivní biblioterapii. Při receptivní biblioterapii účastníci biblioterapeutického sezení čtou nebo je jim předčítána próza i poezie, všichni pracují se stejným textem a v následné diskuzi formulují své pocity, myšlenky, názory a konfrontují je navzájem, což může vést ke změně názoru na bezvýchodnost probíraného stavu, k nacházení východisek a způsobu řešení krizové situace, tedy k pozitivní změně myšlení jakožto cíle biblioterapeutického procesu. Úkolem expresivní biblioterapie je prostřednictvím literárních prostředků naučit klienta aktivně a tvořivě řešit své problémy a nesnáze. Při tomto typu biblioterapie klienti dokončují texty, např. věty nebo také celé příběhy. Nebo vytvářejí vlastní texty: rýmy, básně, prózu, individuálně nebo ve skupinkách. Součástí mohou být také hry na rozvíjení pozornosti, hry pro uvolnění, dramatické hry, apod. Dělení biblioterapie z více hledisek rozpracoval a popsal Pavel Svoboda (2013). Tato hlediska nazývá doménami, hlavní členění je podle toho, zda se zaměřují na psychicky nemocné nebo mají vzdělávací charakter, podle způsobu práce s klienty nebo podle využití literárních textů:  psychosomaticky a psychosociálně orientovaná biblioterapie  relaxační biblioterapie – řízená a neřízená  edukační biblioterapie  expresivní biblioterapie – psaní deníku a tvůrčí psaní  narativní biblioterapie  lyrická biblioterapie  virtuální biblioterapie  polyestetická biblioterapie PSYCHOSOMATICKY A PSYCHOSOCIÁLNĚ ORIENTOVANÁ BIBLIOTERAPIE Autor označuje tuto doménu jako tradiční biblioterapii a připomíná, že se jedná o standardně řízený terapeutický proces lékařem, psychologem nebo psychoterapeutem, který vhodnou literaturu vyhledává a doporučuje. Základem jsou texty, v nichž se vyskytuje hrdina, řešící obdobný psychický, zdravotní či sociální problém. Většinou jsou využívány příběhy s pozitivním vyzněním, v některých případech však lze jako varování využít i ty s tragickou pointou. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 43 RELAXAČNÍ BIBLIOTERAPIE Tuto oblast Svoboda člení na řízenou a neřízenou. Při neřízené relaxační biblioterapii se jedná především o relaxační uvolnění a není zaměřena na konkrétní problém. Je využíván postup nazvaný vizuální imaginace. Další možností je využití střídání fáze uvolnění a fáze řízeného posilování svalových skupin, čímž relaxační účinky mohou zesílit. Cílem je zklidnění klienta, jeho odpočinek a celková relaxace. Řízená relaxační biblioterapie je založena na řízené vizuální imaginaci. Pro klienta je připraven vlastní příběh, jehož prostřednictvím a prostřednictvím v něm obsažených hypnotických frází se dostává do stavu změněného vědomí. Problémy, které klient řeší a také navrhované způsoby jak se s potížemi vyrovnat jsou předkládány ve formě alegorii. EDUKAČNÍ BIBLIOTERAPIE Edukační biblioterapie má také výchovně-vzdělávací charakter. Při terapii jsou využívány knihy, které mohou obohatit znalosti především dětského klienta z nejrůznějších oblastí, např. zeměpisné, historické, přírodovědné poznatky, ale také informace z oblasti sociálních dovedností, zejména mezilidských vztahů. EXPRESIVNÍ BIBLIOTERAPIE Tato oblast biblioterapie je zaměřena na vlastní tvorbu klienta. Řadí se sem tradiční metoda psaní deníku, kdy klient každodenně zaznamenává své pocity, názory, stavy, prožitky a ty jsou následně s terapeutem rozebírány. Typem deníku, který se bývá využíván při biblioterapii, může být obdoba čtenářského deníku, který se může stát zdrojem informací o klientových čtenářských zájmech a může se tak stát terapeutovi vodítkem při výběru vhodné a pro klienta zajímavé literatury. Další doménou využívající aktivní přístup je tvůrčí psaní, resp. tvůrčí práce s textem. Většinou se jedná o kratší literární útvary, nemající ambice uměleckého textu. Cílem je uspokojení z vlastní tvorby. „Tato činnost by se však vždy měla vyznačovat radostí z tvorby a měla by být motivačně zajímavá a lákavá.“ (Svoboda 2013, s. 59) dělení biblioterapie, osobnost terapeuta 44 obr. 5 zdroj: Pixabay.com NARATIVNÍ BIBLIOTERAPIE Narativní biblioterapie je založena na vyprávění příběhů, které buď vycházejí z přečtených knih, nebo si je vymýšlejí klienti sami. Častěji je tato metoda využívaná ve skupinové biblioterapii a napomáhá při aktivizaci klienta, jeho povzbuzení, posílení jeho sebevědomí. LYRICKÁ BIBLIOTERAPIE Při této terapii není v popředí zájmu rytmika, zvukomalba nebo dynamika a rým básní jako je tomu u poetoterapie, ačkoliv také je používán poetický materiál. Pozornost je soustředěna na obsah a hodnotu veršovaného příběhu a často je využíván volný verš ve spojení s dramaterapeutickými prvky. VIRTUÁLNÍ BIBLIOTERAPIE Virtuální biblioterapie je o způsobu komunikace s terapeutem. Není vyžadován přímý kontakt, ale jsou využívány moderní komunikační technologie - počítače, mobilní telefony a jako platforma sociální sítě nebo komunikační nástroje typu ICQ, Skype apod. POLYESTETICKÁ BIBLIOTERAPIE Tato doména v sobě spojuje nejen biblioterapii, ale využívá prvky dalších umělecky zaměřených terapii jako je arteterapie, dramaterapie, choreoterapie. Vedle „klasických“ dvojrozměrných objektů (koláže, malba, kresba) zahrnuje také trojrozměrné objekty, graffity, netradiční umění (psaní do písku, psaní na tělo, apod.). Cílem je ozvláštnit, obohatit, odlehčit práci s textem. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 45 PRO ZÁJEMCE Dělení a typologie biblioterapie existuje celá řada, podle zaměření odborníka a jeho nahlížení na problematiku. Následně jsou uvedeny některé příklady ze zahraničí. Anna Šinová (2006) uvádí dělení podle psychologů Matthewse a Lonsdala tři typy biblioterapie zohledňující druh využívané literatury.  vývojová  faktická  imaginativní Tento přístup nazývá horizontálním. Za představitele vertikálního přístupu označuje J. Clarkeho a E. Bostela, kteří rozdělují biblioterapii na klinickou a vývojovou. Ve shodě s jinými odborníky, chápou klinický přístup jako formálnější a prováděný profesionály. Vývojová biblioterapie slouží pro klienty procházejícími běžnými životními krizemi a může ji aplikovat také sociální pracovník, učitel, knihovník, vychovatel, rodič. Jiná kritéria pro dělení biblioterapie nabízejí Jean a John Pardeckovi:  pro psychicky nemocné  pro ty, kteří se snaží vyrovnat s méně závažnými problémy  pro děti 4.4 Osobnost terapeuta V roli biblioterapeuta, podle typu biblioterapie, vystupuje buď odborník medicínského vzdělání, nebo laický terapeut. Při charakteristice osobnosti nejsou však v těchto dvou přístupech rozdíly. Osobnost terapeuta je jedním z faktorů ovlivňujících úspěšný průběh terapie. Při charakteristice biblioterapeuta lze vycházet z charakteristiky psychoterapeuta. Jak uvádí Vymětal (2010) nejen osobnost terapeuta jako taková, ale také jeho přístup ke klientovi, motivace a způsob jak s pacientem jedná, léčbu ovlivňuje. V úvodu charakteristiky terapeuta Vymětal zdůrazňuje nutnost experienciality (sebezkušenosti), kdy psychoterapeut prochází psychoterapeutickým procesem jako pacient, aby si jej vyzkoušel sám na sobě. Důvodem je poznání sama sebe, motivů chování, jež formují jeho osobnost, ale také ovlivňují jeho vztah k druhým. Tento přístup kladně působí na rozvoj osobnosti terapeuta. Jedná se o vnitřní stabilitu, sebepojetí a další charakteristiky osobnosti, které pomohou vytvořit optimální vztahovou nabídku pacientovi. dělení biblioterapie, osobnost terapeuta 46 Vnitřní stabilita znamená vyšší odolnost k psychické zátěži, souvisí s pozitivním sebepřijímáním a poměrně zásadně se na ni podílí kvalita vztahů, které si terapeut vytváří s nejbližším okolím, zejména v rámci rodiny. Kritériem ovlivňujícím vnitřní stabilitu je pozitivní vnímání sebe sama, člověk s pozitivní vírou v sebe a své schopnosti, tedy kladné sebepojetí utužuje svou vnitřní stabilitu. Jedinec nespokojený sám se sebou, nejistý ve svém jednání špatně zvládá případné životní překážky a to narušuje jeho vnitřní stabilitu. Vymětal (2010) považuje za nejdůležitější osobnostní charakteristiky terapeuta akceptaci, empatii a autenticitu terapeuta. „Akceptace – bezvýhradné přijetí pacienta znamená základní postoj, kdy terapeut je vůči pacientovi zcela otevřený, vstřícný a přijímá ho bezvýhradně jako hodnotnou bytost zasluhující úctu a respekt.“ „Empatie – porozumění vcítěním je schopnost projevující se v tom, že s různou mírou přesnosti zachycujeme aktuální prožívání druhého člověka a vůbec jeho niterní život.“ „Autenticita je rysem osobnosti a znamená, že terapeut je v každém okamžiku ve svém jednání sám sebou, tedy pro pacienta konkrétním nezáhadným člověkem, jehož projev a komunikace jsou jasné a odpovídající terapeutovu momentálnímu prožívání a smýšlení, respektive s ním nejsou v rozporu.“ (Vymětal 2010, s. 143). V souladu s Vymětalovým názorem na kvalifikaci terapeuta (2010) považujeme za důležitou součást způsobilosti biblioterapeuta nejen jeho odborné znalosti z knihovnictví a literární vědy, také průběžně aktualizované a doplňované speciální psychoterapeutické vzdělání. Pravidelné konzultace obtížných případů, tzv. supervizní konzultace pomáhají i zkušeným terapeutům získat zpětnou vazbu a náhled na svou práci. Tyto vzájemné konzultace probíhají předem stanoveným postupem. Důležitou součástí práce terapeuta je vlastní duševní očista – psychohygiena. Ta napomáhá tomu, aby terapeut zůstal osobnostně stabilní, aby byť nevědomě svým přístupem nepoškodil pacienta a v neposlední řadě chrání terapeuta před syndromem vyhoření. Základním požadavkem je vytvoření důvěryhodného vztahu s klientem, který by měl získat pocit, že se na terapeuta může spolehnout, může mu důvěřovat, že terapeut je ten, kdo mu pomůže, kdo chápe jeho starosti, problémy a je ochoten klientovi pomoci je řešit a zároveň je pro klienta autoritou. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 47 obr. 6 zdroj: Pixabay.com K ZAPAMATOVÁNÍ Základní dělení i z hlediska role biblioterapeuta je biblioterapie jako věda a jako umění. Jako věda je označována jestliže se jedná o řízenou terapii pod dohledem lékaře či psychologa na základě lékařské diagnózy při léčbě psychických poruch. Při biblioterapii jako umění bývá terapeutem proškolený laik – sociální pracovník, pedagog, vychovatel, knihovník apod. a řeší méně závažné problémy nevyžadující intervenci odborníka (podle Homolové 2010). Osobnost terapeuta je pro úspěšný průběh terapie klíčová, nejdůležitější vlastnosti jsou empatie, akceptace klienta a autenticita. Kromě vzdělání jsou důležité také konzultace s kolegy a vlastní psychohygiena, která chrání terapeuta před burt-out snndromem. SHRNUTÍ KAPITOLY Základní členění biblioterapie je podle toho, zda má napomoci při řešení aktuálních psychických potíží pacienta, kdy lékař vybírá a doporučuje vhodnou literaturu (hovoříme o řízené četbě), následně ji s klientem rozebírá a ten prochází fázemi psychoterapeutického procesu. Toto pojetí je označováno jako úzké. V širším pojetí je biblioterapie uplatňována při zvládání životních krizí nevyžadujících okamžitou pomoc lékaře a také v rámci prevence či duševní hygieny. V tomto pojetí může být v roli biblioterapeuta i poučený laik (knihovník, pedagog, sociální pracovník). dělení biblioterapie, osobnost terapeuta 48 Podle zúčastněných osob je biblioterapie dělena na skupinovou a individuální. Každá z nich má své výhody, při skupinové biblioterapii lze zapojit i jedince, kteří do té doby nebyli zvyklí číst. Při individuální biblioterapii je pozornost soustředěna na konkrétní problém konkrétního jedince. Někteří odborníci rozlišují také hromadnou biblioterapii a auto- biblioterapii. Klinická biblioterapie probíhá pod dohledem lékaře, kteří pracují s klienty v nemocnicích a ordinacích. Institucionální biblioterapie se zabývá dlouhodobě hospitalizovanými pacienty a kromě řešení jejich aktuálních psychických problémů, soustředí pozornost na vyplnění jejich volného času. Zde může roli biblioterapeuta zastávat i laický biblioterapeut. Stejně jako při vývojové biblioterapii, jež má didaktický a výchovný charakter a je uplatňována u jedinců bez akutních zdravotních potíží. Další členění je možné pojmout z hlediska participace jedince při biblioterapii. Aktivní účast je označována jako expresivní biblioterapie. Čtení nebo pasívní vnímání čteného textu (avšak s aktivní účastí při následné diskuzi) je nazýváno jako receptivní biblioterapie. Jiné dělení biblioterapie je podle práce s biblioterapeutickým materiálem. Narativní biblioterapie je založena na vytváření příběhů, které mohou vycházet z přečteného textu. Při lyrické biblioterapii je uplatňována poezie. Na rozdíl od poetoterapie je pozornost soustředěna na obsah. Z hlediska kontaktu biblioterapeuta s klientem hovoříme o virtuální biblioterapii, kdy je komunikace zprostředkována moderními komunikačními technologiemi. V případě, že jsou při biblioterapii využívány jiné umělecky zaměřené terapie, jedná se o polyestetickou biblioterapii. Úspěch biblioterapie úzce souvisí s osobností biblioterapeuta, nezáleží jen na jeho odborných znalostech z oblasti psychologie a psychoterapie, ale zejména na jeho dalších dovednostech, schopnosti empatie a schopnosti vytvoření důvěryhodného vztahu s klientem, tak, aby po absolvování terapie byla obnovena klientova životní stabilita. Při charakteristice osobnosti biblioterapeuta vycházíme z požadavků na terapeuta v psychoterapii. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 49 OTÁZKY 16. Širší pojetí biblioterapie znamená, že při biblioterapii pracuje terapeut se skupinou účastníků. a) ano b) ne 17. Podle počtu účastněných lze biblioterapii dělit na: a) individuální a skupinovou b) individuální a hromadnou c) individuální, skupinovou, hromadnou a autobiblioterapii d) kolektivní, skupinovou a hromadnou 18. Biblioterapii lze využít v rámci psychohygieny a) ano b) ne 19. Receptivní biblioterapie je: a) vlastní literární tvorba b) vlastní psaní c) čtení poezie d) čtení a předčítaní literatury 20. Patří schopnost empatie k základním požadavkům na biblioterapeuta? a) ano b) ne dělení biblioterapie, osobnost terapeuta 50 ODPOVĚDI 16. b), 17. c), 18. a) 19. d) 20. a) DALŠÍ ZDROJE KRUSZEWSKI, Tomasz. Biblioterapie - léčba četbou. Čtenář: měsíčník pro knihovny. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně 2008, 60(7/8), s. 219-223. ISSN 0011- 2321. PILARČÍKOVÁ-HÝBLOVÁ, Slávka. Biblioterapia. Liptovský Mikuláš: vlastným nákladom, 1997. SVOBODA, Pavel. Biblioterapie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2013. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3684-5. VÁŠOVÁ, Lidmila. Úvod do bibliopedagogiky. Praha: Institut sociálních vztahů, 1995. ISBN 80-85866-07-2. VYMĚTAL, Jan. Úvod do psychoterapie. 3. aktualizované vydání. Praha: Grada, 2010. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2667-0. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 51 5 FUNKCE LITERATURY V BIBLIOTERAPII, ÚČINKY A CÍLE BIBLIOTERAPIE RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se seznámíte, jak literatura působí na čtenáře a jak je toho využíváno při biblioterapii. Zaměříme se na účinky četby a terapeutický proces, kterým klient prochází při biblioterapii. Objasníme faktory ovlivňující tyto účinky a popíšeme základní podmínky účinnosti biblioterapie. Důležitou součástí této kapitoly je definování cílů biblioterapie, obecných i konkrétních. CÍLE KAPITOLY Po prostudování kapitoly budete  znát jaké literatura plní funkce  umět definovat jednotlivé účinky četby a jejich využití v biblioterapii  rozumět jednotlivým fázím terapeutického procesu, kterými klient prochází  dokážete určit okolnosti, ovlivňující účinky biblioterapie  umět formulovat podmínky účinnosti biblioterapie  schopni popsat globální i konkrétní cíle, k nimž lze prostřednictvím psychoterapie za podpory biblioterapie dospět KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY funkce literatury, biblioterapeutický proces, účinky četby, účinky biblioterapie, cíle bib- lioterapie ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU 2 hodiny včetně kontrolních otázek funkce literatury v biblioterapii, účinky a cíle biblioterapie 52 5.1 Funkce literatury Při biblioterapii je využíváno mimo jiné uspokojování lidských potřeb. Četba patří mezi vyšší psychické potřeby a literatura plní určité funkce, které mají vliv na psychiku člověka, na jeho vnímání, postoje, názory a může je také formovat. Čehož je využíváno při terapeutickém procesu, pro zvládnutí krizové situace. Nemusí jít vždy o léčebný účinek, v některých případech se uplatní výchovný a vzdělávací efekt. Jaro Křivohlavý (1987) formuloval sedm funkcí, které kniha v biblioterapeutickém procesu plní: informační, výchovnou, funkci „zrcadla“, identifikační, očistnou, estetickou, relaxační a Pilarčíková-Hýblová (1997) přidává funkci prestižní.  Informační funkce četby – kniha slouží jako zdroj informací pro čtenáře, doplňuje jeho znalosti o daném problému, plní vzdělávací roli. Nejedná se vždy o populárně naučnou nebo vědeckou literaturu, tuto roli může plnit také beletrie.  Výchovná funkce četby – literární text působí na názory, postoje, hodnotový systém čtenáře a může pomoci je formovat žádoucím směrem. Na příkladu jednání a chování literárních postav může najít způsob, jak řešit svou situaci.  Funkce „zrcadla“ znamená srovnávání čtenářových názorů s názory autora. Tato konfrontace přináší změny v postojích čtenáře.  Identifikační funkci plní četba v případě, že čtenář nalézá v jednání literárních postav podobnost se svým jednáním, se svou situací a inspiruje se při řešení životních krizí. Pokud hledá jen informace, které podporují jeho způsob jednání, hovoříme o potvrzovací funkci četby, její hlavní význam spočívá v podpoře sebevědomí čte- náře.  Očistná funkce četby je jednou z nejdůležitějších funkcí využívaných v biblioterapeutickém procesu. Při očistě (katarzi) dochází ke zvratu v myšlení čtenáře, četba vyvolává protichůdné pocity a napomáhá při přehodnocování názorů čtenáře na vlastní situaci a očisťuje člověka. Předpokladem je, že text je této očisty schopen a čtenář je připraven tuto očistu prožít.  Při estetické funkci četby působí kniha na vkus čtenáře, vyvolává v něm estetický zážitek. Tuto funkci neplní jen obsah knihy, ale také její forma (ilustrace, vazba, písmo)  Relaxační funkce četby – další často využívaná funkce literatury odpoutá čtenářovu pozornost od aktuálně řešené krize, pomáhá mu zapomenout denní starosti, vyplnit volný čas, odreagovat se.  Prestižní funkce četby je spojena s uspokojením čtenáře, náležejícího k určité společenské nebo zájmové skupině s kladným hodnocením této skupiny ve čteném textu. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 53 5.2 Účinky četby Vášová (1995) hovoří o účincích četby na čtenáře, které vycházejí z funkcí literatury:  Instrumentální účinky četby – jinak označované jako účelové, návodné, informativní rozšiřují čtenáři okruh znalostí, které o dané problematice má a využívá je k řešení praktických denních situací. Patří zde návody, příručky, encyklopedie, ale lze využít také beletrii.  Prestižní účinky četby posilují sebeúctu a sebevědomí čtenáře, tím, že kladně hodnotí skupinu, ke které čtenář náleží, popř. do které chce patřit.  Potvrzovací účinky četby – čtenář vyhledává literaturu akceptující jeho názory, postoje, hodnoty a čtenář takovou literaturu hodnotí pozitivně.  Estetické účinky četby formují estetické cítění čtenáře, důležitou roli plní v působení na děti a mládež, jež si teprve hodnotový systém vytvářejí.  Rekreační účinky četby – jsou ty účinky, jejichž prostřednictvím se čtenář odreaguje o denní reality, pomáhá mu dočasně se odpoutat od problémů a přispívá k duševní relaxaci. Negativní formou těchto účinků jsou únikové účinky četby, které mohou ve čtenáři vyvolávat nerealistické představy o životě. Čtenář si vytváří vlastní svět, kde vystupuje jako úspěšný hrdina dosahující cílů, které by v reálném světě nezískal.  Psychoterapeutické účinky četby využívají poznání, že četba může ovlivňovat psychické zdraví a kondici čtenáře. obr. 7 zdroj: Pixabay.com SAMOSTATNÝ ÚKOL 1. Zamyslete se nad knihou, kterou právě čtete a pokuste se v ní najít některý ze zmíněných účinků. 2. Prostudujte znovu funkce literatury a účinky četby a formulujte rozdíly mezi nimi. funkce literatury v biblioterapii, účinky a cíle biblioterapie 54 5.3 Účinky biblioterapie a biblioterapeutický proces Hlavním smyslem biblioterapie je směrování klienta ke konstruktivnímu a pozitivnímu myšlení, povzbuzování k otevřenému hovoru o problémech. Snahou je pomoci klientovi analyzovat postoje a názory na problém, situaci, které řeší. Je usilováno o to ukázat klientovi na příkladech v literatuře, jak se s problémem vyrovnat, jak získat zpět duševní rovnováhu a životní stabilitu. ÚČINKY BIBLIOTERAPIE McMillen a Pehrsson formulovaly nejdůležitější kritéria účinnosti biblioterapie. Posilování sebevědomí – jestliže čtenář v literatuře nalézá popis stejné situace, stejného problému a literárnímu hrdinovi se podaří potíže vyřešit, posiluje to jeho víru, že i on toho dosáhne. Zvládání negativních emocí – čtení může jedinci pomoci při zvládání stresu, strachu, úzkosti tím, že čtením příběhu odpoutá pozornost od negativních myšlenek. Podpora sebeúcty, interpersonálních dovedností a emoční zralosti – jedinec, který rozumí sám sobě, je vyrovnaný, má větší pochopení pro druhé, je jistější v komunikaci a dokáže lépe s druhými jednat. Formování hodnotového systému – během života si člověk vytváří systém hodnot, které jsou ovlivňovány nejbližším okolím (rodinou, přáteli, sociální skupinou) a které se vlivem životních zkušeností a prožívaných situací mění. Také čtení smyšlených příběhů či autobiografických zážitků může na tyto hodnoty působit a korigovat je. Rozvoj etnické či kulturní identity – zde může četba pomoci při hledání kořenů, ze kterých jedinec pochází. Posiluje jeho národní hrdost, příslušnost k národu, etniku apod. Porozumění druhým lidem, jiným kulturám – prostřednictvím literatury získává člověk informace o historii, zvycích a z toho plynoucího jednání a chování příslušníků jiných etnik, národnostních menšin. BIBLIOTERAPEUTICKÝ PROCES Při úspěšném biblioterapeutickém procesu prochází klient třístupňovým procesem. Podle McNicolové (2018) má tyto fáze: a) identifikace a projekce – pacient nachází podobnost mezi postavou příběhu a svým problémem. Identifikuje s literárním hrdinou nebo situací, která je v knize popisována, získává náhled na své chování a redukuje své stávající představy, že je při řešení problému sám. Zjišťuje, že pociťuje to co fiktivní hrdina. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 55 b) abreakce (odreagování) a katarze – čtenář dá průchod negativním emocím. Katarze nastává tehdy, když čtenář spoluprožije motivy a konflikty jako postava příběhu. Zde je nutné vedení a podpora terapeuta, který kontroluje připravenost pacienta katarzi prožít. c) náhled a integrace – pacient nachází nové cesty řešení problému a uvědomuje si, že není v tíživé situaci sám. Čtenář může zažít pocity, myšlenky, aktivity a problémy někoho jiného a ztotožnit se s nimi. Čímž získává nové zkušenosti a nový náhled na vlastní život. Tato fáze je nejefektivnější z celého terapeutického procesu, pacient získává nový způsob myšlení a chování než před započetím biblioterapie. obr. 8 zdroj: Pixabay.com K ZAPAMATOVÁNÍ Biblioterapeutický proces lze popsat, jako přechod od fáze JSEM JAKO ON (identifikace), přes fázi CÍTÍM TO SAMÉ JAKO ON (projekce) k fázi DOKÁŽU TO STEJNĚ JAKO ON (katarze). Rozhodující krok DOKÁZAL JSEM TO (náhled a integrace) je důkazem účinnosti biblioterapeutického procesu. 5.4 Předpoklady účinnosti biblioterapie Vášová (1995) považuje za základní předpoklady pro účinnost biblioterapie zejména dostupnou a dostatečně vybavenou knihovnu. Vzhledem k stávající situaci knihoven v zařízeních a institucích, kde je biblioterapie realizována (viz kap. 7) mohou tuto roli plnit veřejné knihovny, splňující požadavek dostupnosti i vybavenosti fondu. funkce literatury v biblioterapii, účinky a cíle biblioterapie 56 „Spolupráce specializovaného knihovníka a lékaře při usměrňování biblioterapeutické praxe“ (Vášová 1995, s. 65) – knihovník vyhledává a doporučuje vhodné texty, lékař určuje terapii, provází biblioterapeutickým procesem. V případě vývojové biblioterapie může zastávat obě role knihovník. „Spolupráce lékaře a knihovníka s rodinou, příbuznými, přáteli, kteří pacienta navštěvují.“ (Vášová 1995, s. 65) – v některých případech je vhodná konzultace s členy rodiny, či nejbližšího okolí pacienta, zejména při hospitalizaci v psychiatrických nemocnicích. „Speciální terapeutické třídění knižního fondu podle typu pacientů, podle povahy jejich choroby“ (Vášová 1995, s. 65) – v současnosti, v době automatizovaných knihovních systémů a on-line katalogů již není tato podmínka nutná. „Nenásilné doporučování literatury pomocí výběrových seznamů, nástěnek, výstavek, ústně apod.“ (Vášová 1995, s. 65) – pro úspěšnost biblioterapie je vhodná motivace pro přečtení literárního textu. „Navodit u pacienta zájem o čtení, pokud možno zájem trvalý, dovolí-li to povaha nemoci.“ (Vášová 1995, s. 65) – stimulování k četbě i jedinců, kteří nejsou zvyklí číst je úspěšnější při skupinové biblioterapii. 5.5 Faktory ovlivňující účinnost biblioterapie Účinnost biblioterapie se závisí zejména na věku čtenáře, na jeho přístupu k četbě i čtenému materiálu, na schopnosti vyjádřit emoce, na druhu problému, se kterým se potýká. K důležitým aspektům působících na účinnost biblioterapeutického procesu patří připravenost pacienta – před zahájením terapie je vhodné a účelné navození adekvátního vztahu mezi terapeutem a pacientem, kde hraje důležitou roli důvěra, vzájemné porozumění a oboustranná otevřená sdělení názorů. Dalším kritériem je výběr literatury, která musí korespondovat s problémem pacienta a rovněž mu musí poskytnout reálnou naději, návod jak se s životní krizí vyrovnat. Při výběru literárních textů je potřeba zohlednit čtenářské zájmy pacienty popř. jeho čtenářské schop- nosti. Důležitou součástí biblioterapie, ne-li nejdůležitější, je diskuze o přečteném. Pacientovy dojmy, emoce, vjemy, toto vše pak hraje roli při jeho procházení fázemi biblioterapeutického procesu. Při rozhovoru mohou být korigovány pacientovy názory na přečtené, terapeut má příležitost poznat lépe pacienta, jeho chápání okolního světa, zda není příliš kritický, či naopak nekritický. Rozhovor může sloužit i jako nástroj diagnostický, kdy terapeut zjišťuje, jak přečtené pacienta ovlivňuje, jak se cítí, zda získává potřebný náhled na svou situaci. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 57 5.6 Cíle biblioterapie Výsledkem každé psychoterapie a biblioterapie je obnova klientova vnitřního klidu, psychické stability, návrat k vyrovnanosti a radosti ze života. Snahou je spolu s terapeutem zvládnout krizovou situaci, najít způsob, jak se s ní vyrovnat. Někteří autoři dělí cíle na obecné (Křivohlavý 1987) nebo globální (Pilarčíková-Hýblová 1997) a konkrétní. OBECNÉ CÍLE Pilarčíková-Hýblová (1997) formuluje jeden obecný cíl, nazývá jej globální a charakterizuje jej jako jistý pozitivní efekt, čímž může být pozitivní změna jednání, postojů, chování, emotivního naladění a podobně. Jaro Křivohlavý v souladu s dalšími odborníky navrhuje při formulování obecnějších cílů, aby byl klient vnímán jako „celý člověk“, aby byly zohledňovány nejen symptomy nemoci, ale i psychická stránka člověka. Zdůrazňuje nutnost posilovat pacientovu vůli a sílu překonat potíže, bojovat s nemocí. Zmiňuje metodu tzv. „copingu“11 , jejíž hlavním cílem je změna v hodnotové sféře a tím vyrovnání se se zátěžovou situací, překonání životní krize a přijetí stávající situace. KONKRÉTNÍ CÍLE Konkrétní cíle se podle Křivohlavého (1987) týkají podpory osobní aktivity pacienta při trávení jeho volného času při hospitalizaci, kdy četba je plnohodnotným kulturním vyžitím, pacient tráví účelně tento čas, dalším cílem je upevňovat čtenářské návyky a odpoutat myšlenky od nemoci, potíží, strachu z nepříznivého vývoje nemoci, zvládání depresivních nálad. Četba může přinést uvolnění, uklidnění, radost, příjemnější myšlenky. Čtení může být také spojením s „normálním“ světem mimo nemocniční zařízení, popř. příprava na návrat do běžného života, kdy jedinec v souvislosti s nemocí, postižením, úrazem musí změnit své povolání nebo zájmy a záliby. Literatura zde může mít funkci informační, kdy pacient hledá zdroje pro rekvalifikaci. Pilarčíková-Hýblová dodává, že „mikrocílem je řešení konkrétního problému konkrétního jedince konkrétním postupem.“ (1997, s. 19) 11 podle Křivohlavého vyšší stupeň adaptace na stresovou situaci, vyrovnání se se zátěží na základě zkušeností, které je potřeba nově vytvořit a osvojit. funkce literatury v biblioterapii, účinky a cíle biblioterapie 58 SHRNUTÍ KAPITOLY Při realizaci biblioterapie je využíváno funkcí literatury, toho jak literatura na jedince působí, na jeho myšlení, postoje, jednání a tím jej ovlivňuje a formuje jeho náhled na problém, který řeší a pomáhá při jeho zvládnutí. Při vývojové biblioterapii připravuje jedince na řešení situací, s nimiž se může setkat v budoucnu. Funkce literatury dělíme na informační, identifikační, očistnou, prestižní, výchovnou, estetickou, relaxační a funkce tzv. zr- cadla. Na účinnosti biblioterapie se podílí také účinky četby: instrumentální, prestižní, estetické, potvrzovací, rekreační a psychoterapeutické. Mezi nejdůležitější účinky biblioterapie řadíme posilování sebevědomí, sebeúcty, interpersonální dovednosti, porozumění druhým lidem, jiným kulturám, zvládání negativních emocí, formování hodnotového systému. Významnou součástí biblioterapie je samotný terapeutický proces, kterým člověk prochází. V první fázi se klient identifikuje s postavou příběhu nebo se zobrazovanou situací, získává náhled na své chování, přehodnocuje své představy o problému. V další fázi dává průchod svým emocím, odžije si motivy a konflikty jako postava příběhu, čímž prochází za pomoci a podpory terapeuta katarzí a v poslední fázi nachází nový způsob řešení své situace. Pro úspěšný průběh biblioterapie je nutné dodržet některé podmínky, jimiž jsou vhodně vybavená knihovna, spolupráce lékaře a knihovníka a jejich vzájemná spolupráce s rodinou nebo pečujícím okolím pacienta. Důležitým aspektem je výběr vhodných knih a motivace klienta k četbě. K faktorům majících vliv na zdárný průběh biblioterapie patří věk pacienta, jeho čtenářské schopnosti, jeho zájem o čtení, čtenářské preference, které jsou současně podstatné pro výběr literatury. Rozhodující součástí biblioterapie je diskuze o přečteném. Obecným cílem biblioterapie je vrátit člověku psychickou stabilitu, vyrovnanost, radost ze života. Podmínkou je vnímat pacienta jako „celého člověka“. Ke konkrétním cílům patří podpora aktivity pacienta při dlouhodobé hospitalizaci nebo vytržení z domácího prostředí. Odpoutat od negativních myšlenek souvisejících s nemocí, s potížemi s nepříznivým vývojem situace, podporovat a posilovat návyk pravidelného čtení. Jiřina Kudelová - Biblioterapie 59 OTÁZKY 21. Funkce zrcadla znamená, že čtenář konfrontuje při čtení své názory s názory autora a výsledkem může být změna jeho postoje k dané problematice. a) ano b) ne 22. Který z následujících termínů není účinkem četby: a) instrumentální účinky b) prestižní účinky c) identifikační účinky d) rekreační a únikové účinky e) psychoterapeutické účinky f) potvrzovací účinky g) estetické účinky 23. Biblioterapeutický proces má obvykle pět fází. a) ano b) ne 24. Který z níže uvedených faktorů účinnost biblioterapie neovlivňuje: a) věk čtenáře b) rozsah knihy c) druh problému, se kterým se klient potýká d) klientova schopnost vyjádřit emoce e) vybavenost knihovny 25. Hlavním cílem biblioterapie je naučit pacienta pravidelně číst. a) ano b) ne funkce literatury v biblioterapii, účinky a cíle biblioterapie 60 ODPOVĚDI 21. a), 22. c), 23. b), 24. b) 25. b) DALŠÍ ZDROJE KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie v praxi: biblioterapie. Československá psychologie. Praha: Psychologický ústav MCMILLEN, Paula, Dále-Elisabeth PEHRSSON. Advocating for Clinicians, Students and Clients : the Bibliotherapy Education Project [online]. May 2005 [cit. 2010-11-11]. Dostupný z: