Volby a volební systémy Òuzurpace Òustavení rodem Òustavení z titulu zastávání jiné funkce Òustavení jmenováním Òdosazení konkurzem Òustavení aklamací Òkooptace Òustavení plebiscitem Òlosování Òvšeobecné volební právo Òprincip rovného volebního práva Òprincip přímého volebního práva Òtajnost hlasování Òvšeobecné volební právo pro muže poprvé ve Francii v roce 1789 – při volbě zástupců třetího stavu. Òvšeobecné volební právo i pro ženy (Poprvé volební právo pro ženy zavedeno 1869 ve Wyomingu – na celostátní úrovni zavedl Nový Zéland 1893, Jako poslední v Evropě – Švýcarsko – 1971, Lichtenštejnsko – 1984. Òomezení volebního práva Ò1) nerovnost v hlasování de iure ÒV řadě zemí i po zavedení všeobecného volebního práva přetrvávaly jisté prvky narušující jeho rovnost Òa) rozdělení voličů do několika skupin s razantními rozdíly v počtu voličů v jednotlivých skupinách na jednoho poslance Òb) přidělení více hlasů určitým skupinám voličů (v drtivé většině zemí se s těmito prvky již neotkáváme Ò2) nerovnost v hlasování plynoucí z nastavení volebních obvodů. ÒGerrymandering ÒMalapportionment ÒTajnost hlasování – Ve 20. století se nevyžadování tajnosti voleb stalo jedním z příznaků nedemokratičnosti režimů Ò ÒPřímost hlasování – Ve většině zemí bylo přímé hlasování pro dolní komory parlamentů zavedeno v průběhu 19. století. V rámci celého procesu se pak můžeme setkat s případy, kdy část obyvatel již hlasovala přímo a část ještě nepřímo. V současné době se v některých zemích nepřímo volí hlava státu. Òobjektivní a subjektivní Òaktivní volební právo (právo volit) a pasivní volební právo (právo být zvolen) ÒŠirší pojetí volebních systémů Òvolební proces, Òzásady volebního práva ve smyslu podmínek účasti obyvatel ve volbách Òvolební procedura ÒUžší pojetí volebních systémů ÒPoměrné Ò+ Zajištění názorové různorodosti Ò Ò- Slabá personalizace volby ÒVětšinové Ò+ přehlednější (kandidáti známější) Ò+ generuje akceschopnější většinu Ò+ kontaktní kampaň Ò Ò- Nebezpečí centralizace moci ÒVýhody ÒMírně napomáhá vyšší volební účast ÒVýsledek volby zohledňuje větší počet odevzdaných hlasů (přesnější odraz poměru mezi hlasy a mandáty) ÒOtevřenost pro „nové“ subjekty ÒNapomáhá cirkulaci elit ÒZastoupení pro alternativní strany ÒVětší soutěživost stranického systému ÒVýhodnější v heterogenních společnostech (nábožensky, etnicky, jazykově…) ÒLze snadněji regulovat počet stran nastavením uzavírací klauzule. Ò Ò Ò Ò ÒVýhody Òpolitická stabilita často (jednobarevné vlády) ÒSilnější personalizace volby ÒPřímé napojení na voliče ze strany kandidáta ÒSnížení potenciálu antisystémových stran ÒJednoduchost technického zajištění Ò Ò Ò ÒSystém prvního v cíli – Plurality System, First Past the Post - FPTP, Single Member Plurality – SMP, relative majorality system) Òsimultánní hlasování (patří do systému first past the post) ÒSystém alternativního hlasování ÒPrincip absolutní většiny - Dvoukolový systém Òdvoukolový systém s uzavřeným druhým kolem (systém absolutní většiny v čisté podobě) – Vítěz musí získat nadpoloviční většinu hlasů voličů. Do případného druhého kola voleb proto postupují dva nejlepší kandidáti z předchozího kola a mezi nimi se rozhodne. Nedojde-li k rovnosti hlasů, získá vítěz za všech okolností nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů. ÒDvoukolový systém spojující absolutní většinu s relativní – V tomto případě je druhé kolo voleb částečně otevřené, protože volební zákon umožňuje v posledním kole účast nejenom dvěma nejsilnějším z minulého kola, ale (automaticky nebo v případě dosažení předepsaného limitu) i dalšímu kandidátovi (kandidátům) z předchozího kola. K vítězství v posledním kole postačuje zisk nejvyššího počtu hlasů (relativní většiny) ÒDvoukolový systém s otevřeným druhým kolem , zvaný rovněž slabý (románský) systém vícekolového hlasování. Poslední kolo je otevřeno kandidátům bez pohledu na výsledky předchozího kola/kol. ÒPrincip omezeného hlasu (limited vote) – volič méně hlasů, než je počet mandátů, které se v daném vícemandátovém volebním obvodě přerozdělují. Volič má více než jeden hlas, ale méně než počet přidělovaných mandátů (např. – volba části senátorů ve Španělsku). ÒModel tzv. blokového hlasování ) – hlasování pro kandidátní listinu kdy vítězná kandidátní listina obsadí všechna křesla v daném obvodu. ÒKumulativní hlasování – hlasování ve vícemandátových volebních obvodech. Volič – disponuje tolika hlasy, kolik je obsazováno mandátů. Možnosti rozdělení hlasů: mezi jednotlivé kandidáty, nebo všechny hlasy dát pouze jednomu. ÒSemiproporční volební systémy (kategorie neuznávaná všemi politology) ÉSystém neomezeného hlasování (volič může udělit hlas tolika kandidátům, kolik je obsahováno mandátů), ÉSystém omezeného hlasování (volič disponuje méně hlasy, než kolik se obsazuje křesel) ÉSystém kumulovaného hlasování (volič může udělit více hlasů jednomu kandidátovi) ÉSystém jednoho nepřenosného hlasu (volič disponuje pouze jedním hlasem) É ÒSoutěž ve vícemandátovém obvodu. ÉSystém souhlasného/nesouhlasného hlasování – volič může dát pozitivní či negativní hlas libovolnému počtu kandidátů, přičemž vítězi v jednomandátovém obvodu se stávají kandidáti s nejvyšším počtem pozitivních hlasů - až do naplnění stanoveného počtu. – nepoužívají se v praxi – v případě parlamentních voleb – ale jsou často – při volbě vedení v různých spolcích. ÉBordovo hlasování – volič řadí kandidáty podle preferencí, přičemž každé preferenci – přiřadí určitý počet bodů. Zvoleni jsou kandidáti s nejvyšším počtem hlasů. (Tento způsob je velmi málo rozšířen) Òrozlišujeme mezi listinnými volebními systémy a systémem jednoho přenosného hlasu. ÒSystém jednoho přenosného hlasu – single transferable vote - STV ÒV systému jednoho přenosného hlasu volič disponuje jedním hlasem, jejž dá kandidátovi, kterého nejvíce preferuje, následně ale může/musí určit pomocí dalších preferencí pro následující kandidáty komu má být jeho hlas přenesen, pokud jej „jeho“ kandidát nevyužije. Òa) přísně vázaná – volič nemá možnost ovlivnit, která osoba na kandidátce bude zvolena, Òb) vázaná - volič může pomocí preferenčních hlasů či jinou formou měnit pořadí kandidátů a tím ovlivňovat, který z nabízených kandidátů bude zvolen a Òc) volná – volič může hlasovat napříč kandidátními listinami. Òvelikost volebního obvodu Òvolební formule, postup, pro převod hlasů na mandáty Òexistence a výše uzavírací klauzule Òpočet a charakter úrovní, na nichž probíhá distribuce mandátů. Ò ÒV praxi se setkáváme s: Òautomatická – tj. zákonem předem určený počet hlasů potřebných k zisku jednoho mandátu )tj. mj. se v závislosti na počtu odevzdaných hlasů mění se počet poslanců ÒHareova – Q = H/M (kvóta = celkový počet hlasů/celkový počet mandátů) ÒHagenbach-Bischoffovou – Q = H/(M + 1) ÒDroopova – Q = H/(M + 1) + 1 – ta je vázána na systém jednoho přenosného hlasu ÒImperiali – Q = H/(M+2) ÒModifikovaná , resp. modifikovanou/posílenou Imperialiho – Q = (M+3...n) Ò ÒMetoda největšího zbytku – předělení stranám s nejvyšším zbytkem Òabsolutní – mandáty připadají stranám s nejvyšším počtem zbytkových hlasů (nejběžnější způsob využití metody největšího zbytku Òrelativní – operuje s relativními hodnotami zbytků (tj. podílem zbytku na celkovém počtu mandátů) ÒMetody nejvyššího průměru operuje se s průměrným počtem hlasů připadajících na jeden mandát. Òd´Hondtův – 1,2,3,4.... ÒImperiali – 2,3,4,5.... ÒSainte-Laguë 1,3,5,7.... ÒModifikovaný Sainte-Laguë – 1,4 dále 3, 5, 7.... ÒDánský dělitel – řada – 1, 4, 7, 10.... ÒHuntingotnův dělitel – 1,41 dále, 2,45 dále 3,46 dále 4,47... jedná se o druhé odmocniny 1x2, 2x3, 3x4 atd. ÒNěkolik modifikací d´Hondtova dělitele – česká verze – první číslo je navýšeno na 1,42 Strana A B C D 1 10000 5000 4000 2000 2 5000 2500 2000 1000 3 3333 1666 1333 667 4 2500 1250 1000 500 5 2000 1000 800 400 Strana A B C D 10000 5000 4000 2000 1,42 7042 3521 2817 1408 2 5000 2500 2000 1000 3 3333 1667 1333 666 4 2500 1250 1000 500 5 2000 1000 800 400 A B C D 1 10000 5000 4000 2000 4 2500 1250 1000 500 7 1429 714 571 286 10 1000 500 400 200 13 769 385 308 154 ČSSD ANO KSČM TOP ODS ÚSVIT KDU-ČSL v kraji 21,65 % 18,52 % 15,76 % 11,27 % 10,64 % 5,57 % 4,85 % ČSSD ANO KSČM TOP ODS ÚSVIT 1 57 057 48 808 41 529 29 696 28 036 14 673 2 28528,5 24404 20764,5 14848 14018 7336,5 3 19019 16269,33 13843 9898,67 9345,33 4891 4 14264,25 12202 10382,25 7424 7009 3668,25 5 11411,4 9761,6 8305,8 5939,2 5607,2 2934,6 ČSSD ANO KSČM TOP ODS ÚSVIT 1 57 057 48 808 41 529 29 696 28 036 14 673 3 19019 16269,33 13843 9898,67 9345,33 4891 5 11411,4 9761,6 8305,8 5939,2 5607,2 2934,6 7 8151 6972,57 5932,71 4242,29 4005,14 2096,14 9 6339,67 5423,11 4614,33 3299,56 3115,11 1630,33 ÒVolební kvóty Ò ÒOd roku 2021 se v ČR se při přepočtu hlasů na mandáty používá v prvním skrutiniu Imperialiho kvóta. ÒVe druhém skrutiniu – Hagenbach-Bischoffova ÒVe druhém skrutiniu dochází k přepočtu na celorepublikové úrovni ÒSimulované volební výsledky – viz příklady výše: ÒStrana A 10 000 ÒStrana B 5 000 ÒStrana C 4 000 ÒStrana D 2 000 ÒCelkový počet hlasů = 21 000 ÒKvóta = 21 000/6 = 3 500 (v prvním případě – obsazují se 4 mandáty) ÒKvóta 21 000/10 = 2 100 (ve druhém případě – obsazuje se 8 mandátů) Î ÒSimulované volební výsledky – viz příklady výše: ÒStrana A 10 000 = 2,857 ÒStrana B 5 000 = 1,429 ÒStrana C 4 000 = 1,143 ÒStrana D 2 000 = 0,571 ÒCelkový počet hlasů = 21 000 ÒKvóta = 21 000/6 = 3 500 (v prvním případě – obsazují se 4 mandáty) Î ÒSimulované volební výsledky – viz příklady výše: ÒStrana A 10 000 = 4,762 ÒStrana B 5 000 = 2,381 ÒStrana C 4 000 = 1,904 ÒStrana D 2 000 = 0,952 ÒCelkový počet hlasů = 21 000 ÒKvóta 21 000/10 = 2 100 (ve druhém případě – obsazuje se 8 mandátů) Î ÒJsou to systémy, ve kterých je část mandátů přidělována podle většinové a část podle poměrné techniky s dodatečnou podmínkou, že obě techniky by měly mít reálný vliv na výslednou podobu voleného orgánu. Maďarsko – specifický typ. Tzv. Supersmíšený. ÒTypologie podle ÒA) Shugart a Wattemberg ÒB) Massicotte a Blais Ò ÒSmíšené volební systémy: Évětšinové, Éčástečně kompenzační většinové Éproporční, neboli kompenzační Ò ÒSmíšené systémy: Òzávislé kombinace – Éa) korekce (poměrná složka slouží k vyrovnávání disproporcionality) Éb) podmíněný systém (listinný poměrný volební systém, který při splnění jistých podmínek – dává jedné kandidátce – veškeré mandáty ve volebním obvodu, kde byla podmínka splněna, nebo jí přidělí určitý počet mandátů na celostátní úrovni vyjmutý z proporčního dělení). Ònezávislé kombinace Éa) navrstvení (Volič obvykle disponuje dvěma hlasy, kdy jedním volí stranickou kandidátní listinu a druhým individuální kandidáty. Distribuce mandátů v obou složkách není nijak provázána.) Éb) koexistence (určité části obvodů využíván většinový a v jiné poměrný volební systém, přičemž přes 5 % mandátů je obsazováno jinou technikou než většina) Éc) fúzní systém –kombinuje absolutní většinu a nejvyšší počet. Vítězi je přiděleno 50 % mandátů („s ohledem na lichý počet obsazovaných křesel 50 % plus 1 mandát“) a zbytek je rozdělen poměrně mezi všechny kandidátní listiny z druhého kola). Òsupersmíšený volební systém (už se nevyužívá) Ò Měření stranických systémů ÒI = S1 (%)/V1 (%) ÒVyjadřuje poměr mezi získaným procentem mandátů a počtem dosažených hlasů v poměru s ostatními politickými stranami či koalicemi, které překonaly umělou uzavírací klauzuli. ÒHodnota indexu se pohybuje kolem 1 s tím, že čím výrazněji daná politická strana toto číslo přesahuje, tím výrazněji je nadreprezentována a naopak. ÒDouglas Rae ÒF = 1-Ʃ Pi2 ÒRae navrhl tento index ve dvou podobách, volební a parlamentní fragmentace ÒIndex volební fragmentace vyjadřuje pravděpodobnost, že dva různí a náhodně vybraní voliči hlasují pro různé politické strany ÒIndex parlamentní fragmentace je určen pro měření roztříštěnosti voleného tělesa ÒHodnota indexu fragmentace se pohybuje od 0 do 1 Òčím vyšší je hodnota indexu, tím menší je pravděpodobnost, že dva různí voliči hlasovali pro různé politické strany, resp., že dva náhodně vybraní poslanci mají stejnou stranickou příslušnost ÒM. Laakso a R. Taagepera ÒIndex efektivního počtu stran, označovaný (N), jehož vzorec je 1/∑pi2 ÒTento index nám nestanovuje pouze, kolik politických stran je zastoupeno ve voleném orgánu, ale zohledňuje i jejich velikost. ÒJeho nejnižší hodnota je 1, což znamená, že se ve stranickém systému nachází pouze jedna strana. ÒMichal Kubát uvádí, že v 16 západoevropských zemích mezi lety 1945 - 1994 byla průměrná hodnota tohoto indexu 3,6. ÒVůbec nejvyšší hodnoty dosáhl index efektivního počtu stran v Polsku v roce 1991, kde vykazoval hodnotu 13,9 (Kubát, 1998, s. 236). ÒUrčitý nedostatek tohoto indexu „spočívá v tom, že velké strany nadhodnocuje, zatímco strany menší podhodnocuje a strany s minimálním ziskem nepočítá téměř vůbec“ (Chytilek, Šedo, Lebeda a Čaloud, 2009, s. 74) ÒA = S/N Òurčuje sílu postavení a pozice nejsilnější politické strany ve voleném orgánu vůči ostatním stranám. ÒHodnoty tohoto indexu se pohybují v rozpětí mezi 1 a 100, přičemž podle L. Mayera platí, že vyšší hodnoty znamenají, že je stranický systém koncentrovaný, což může mít dopad na sestavování koalic a jejich následnou stabilitu. ÒTento index (A) se vypočítává na základě podílu mezi počtem získaných mandátů a počtem stran zastoupených ve voleném orgánu (Kubát, 1998, s. 37). ÒDoporučená literatura ke smíšeným volebním systémům: ÒCHYTILEK, R. – ŠEDO, J. – LEBEDA, T. – ČALOUD, D.: Volební systémy. Praha 2009, s. 231 - 258.