U^Oířrjtr-o, 1 íí":l ■ ;'c;. l'ľ pojjt- ;;;c i:' tiĽ-r'isni .r ryn: ;v.'i• ',. že / ;..r=-nis • • • • . .. i i .yylýv.n J':r-/ini ř;iHv erva: u:: ;irem:>a~h. ale porvat zavr; by znv.-ru-nalo logický roz-or. Výše svedený nutném i..- nlarny. :'_""! kde- -■ - ,.h:.v :;. i'. ;.• j /- ,-. Ľ.--....U. ... : rn b- ."• oírai, -;■ t tiv.' <■'■:■ na -. ".v oc póroval sám sobě. 2. änduktivpíaí^-Mmeníy" ••r-.dpokiacijmc. že kadete pozorovat n;:íc labutí a zjistíte. /:■: ison v •• ". bi! * naiv. % n q je>.:: - ktN -,! .n bvia bda- >-'.•!; I n-=:i« , s -iiť > :!rnií^;::n:-»( ■••■■-j.ľ.-i nv ;í;:vor k -úveru, že všechny Lioutě j.ssj!.: t>ílě. b-u-u-te uvažovat řek-\- 'li- t:lk. « babu f r I je bt... ' •• Labuť č. 2 je bila- • i iíbi'ť c : i . .... • ani. 1:000 je hH - • Proto ví-echny la'-atré jsou bílé. b-;:> ;e pŕiK'c-i in J u k u sraba any ;me;uu Induktívni argumenty se \m od deduktivních v-tom. že íejích pren»»v pod- ■ ■■ b --."■•■'c- ■- •- : -jkb j .'- í- / P., 1« • ; • y- J'" ■ /'v'..': Hb uvv-:-.(y ••.■ vserb;," • . • tn . - -.o;,b;b -. ■•i;nij cerné labute / Nového Zélandu). oíjarŕ;>okl. c, za ••!• e-.-^no1 pok'.u: >■ -echn', V-i !iié, !•'' - :\t.;-:bi pv *., -í-o-.- ; — -.v 'Cp--- .ii--bnéjší.-/e». sechnv Íai:-utfejsoti oúe. J'reruis}- podpoľi j í záver, ind-jkrivn! :"^imei:! podle na«:chr»presvíJč-iřnmiJ.ví :nr;iv-: ňe-'e-'i! r -."rc "-'_:c'l"> -".V'čr, pb^;.-;/, ...Cf--.:.-.U-. kv-jubvii; >-.;- •■•TAu.ie p< K..:djsou p-.-misypti.vuivé. bode pravdb •',' záver. 184 18S Proč je indukce důležitá? Na induktivní uvažování se spoléháme při vytváření mínění o tom, co jsme dosud nepozorovali, včetně našeho mínění o rom, co se stane v budoucností. . ' Dejme tomu, že jsem přesvědčený o tom, že když se posadím na nějakou židli, unese mě. Co mě k tomuto přesvědčení opravňuje? Nu, sedel jsem už na mnoha židlích a všechny mě dosud unesl}'. To mé vede k mínéní, že \e piavděpotiobne. že mé unese í další židle, na kterou se posadím. Všimnete si ale. že / tvrzeni, >e mě unesly všechny židle, na kterých jsem dosud seděl, logicky nevyplývá, že mé unese i další židle. Není žádný rozpor v predpokladu, že pode mnou židle praskne, i kdví se mi to dosud nestalo. Z toho vsak vyplývá, 2c mé přesvědčení o tom, že další žídle pode mnou nepraskne, nemůžu podložit deduktivním argumentem, založeným na tom, co jsem pozoroval, proto pokud je moje přesvědčení vůbec podložené, pak pomocí induktivního argumentu. Věda se velíce silné opitá pravé o indukci. Vědecké teorie se považují za platné vždv a všude, včetně všech dob a míst. které jsme neměli možnost pozorovat. A opět je jediným důka/em jejich platnosti to. co jsme měli možnost pozorovat, proto se pří jejich obha-jobě musíme spolehnout pouze na induktivní uvažování. Neoprávněný předpoklad Ukázali jsme si. že induktivní uvažování je důležité. Opírá se o něj veda. Pokud bv bvlo možné dokázat, že induktivní uvažování je zcela iracionální, mělo by to katastrofální dú.sledkv. A pícce je Hume podle vlastního přesvědčení právě toto schopen dokázat, Vraťme .se k Humeovu argumentu. Hume věří, že není o nic racionálnější předpokládat, že zítra vyjde slunce než předpokládat, že nevyjde. Htimeuv argument je v podstatě prostý: indukce se opitá o /cela neoprávněny a nepřijatelný předpoklad. Jaky je to předpoklad? To nám \ysvětlí Plucková. ' Plucková: Tvoje přesvědčení, že slunce zítra wjde, je iracionální. Hume vysvětluje proč. Kdykoli dospíváš k závěru o ně- ■ ■ čem, co jsi nepozorovala, vytváříš předpoklad. ■ MacCruiskeenopd; Jaký předpoklad? . ■ Plucková: Předpokládáš, že příroda je jednotná. .... MacCruiskeenopd; Jak to myslíš? ■Plucková: Myslím to tak, že předpokládáš, že vzorce, které jsme po- ....... zorovaií lokálně, platí i v těch částech vesmíru, které jsme nepozorovali, včetně budoucnosti a vzdálené minulosti. MacCruiskeenopd: A proč? Plucková: Podívej- se na to - takhle: kdybys nebyla přesvědčená, že příroda je jednotná, pak by tě skutečnost, že slunce po-........... dle tvé zkušenosti dosud vyšlo každý den, nevedla k očekávání, že bude vycházet i nadále, nebo -ano? MacCruiskeenopd: Myslím, že ne, PI t/ckot y: Tak vidíš -. usuzuješ.že slunce bude nadále vycházet jen proto, že předpokládáš, že příroda je jednotná ■ á se, že má Plucková pravdu. Kdykoli uvažujeme induktivně, vyjíme předpoklad o jednotě přírody. Předpokládáme, že vesmír tspořádán všude naprosto stejně. Představte si mravence lezoucího po pokrývce postele. Mravenec -■:dí, že kousek pokrývky, na kterém se právě nachází, má kašmírový >r. Mravenec tedy předpokládá, že i zbytek pokrývky - kousky, ré nevidí - má kašmírový vzor. Ale proč? Pokrývka může být ■ jné tak sešívaná z jednotlivých kousků látky. Tady může mít kašmírový vzor, ale tu může být kostkovaná a tam zase tečkovaná. ebo se za mravencovým obzorem potisk látky nt v chaotickou změr zcela nahodile uspo- w^' . aných puntíků, čar a skvrn, jsme v podobném'postavení jako avenec. Vesmír může být také jze obrovská' mozaika míst, ^ ° ichž platí pouze lokální záko-3stí. jako jsou ty které pozorujeme - to, že slunce vychází .každé 186 187 ráno, že stromům na jaře rostou, listy, že předmět padá k zemi, když ho upustíme a tak dále -, které však neplatí všeobecně. Možná, že z vesmíru se hned za obzorem stává chaotická změť, v níž vše probíhá zcela nahodile. Jaký máme důvod domnívat se, že tomu tak není? Jak tvrdí Plucková, zřejmě žádný. Plucková: Problém je tedy v tom, že pokud nemůžeš obhájit svůj předpoklad, že příroda je jednotná, používáš indukci ne ■ oprávněně. A stejně neoprávněné jsou potom i všechny závěry vycházející z induktivního uvažování, včetně tvého přesvědčení, že zítra vyjde slunce, MacCmiskeenová: To je pravda. PluckůPd:. Tak jak tedy obhájíme předpoklad, že příroda je jednotná? Máme pouze dvě možnosti; buď se odvoláme na zkušenost - na to, co jsme pozorovali ~, nebo se můžeme pokusit.obhájit předpc klad nezávisle na zkušenosti. MacCmiskeenová ochotně připouští, že nemůžeme vědět, jestli je příroda jednotná, aniž bychom přírodu pozorovali. MacCraiskeenovd-.-To, jestli je příroda jednotná, nemůžeme očividn vědět nezávisle na zkušenosti. Plucková: Souhlasím, jediným oknem do světa je pro nás našich pět smyslů. - zrak, hmat, chuť, sluch a čich. Naše poznání přírody závisí na jejích používání. MacCmiskeenová: To je pravda. Plucková: Což znamená, že pokud, má být vůbec obhájen předpoklad, že příroda je jednotná, lze to učinit jedině s odka-zem na. to, co jsme zažili ze světa kolem nás. MacCmiskeenová: Ano. Ale neopravňuje nás k předpokladu, že příroda je jednotná, zkušenost? Plucková: Ne. Říkat,.že příroda je jednotná, znamená tvrdit, že to platí pro všechny doby a místa. MacCmiskeenová: To je pravda. Plucková: Ále nemůžeš přece přímo pozorovat celou přírodu, ne." Nemůžeš pozorovat budoucnost. A nemůžeš pozorovat vzdálenou minulost. MacCmiskeenová: To je také pravda. Plucková: Potom ale tvá obhajoba tvrzení, že příroda je jednotná, vypadá takto: pozoruješ, že příroda je jednotná tady kolem, v této době, a z toho odvozuješ, že příroda je taková i ve všech jiných dobách a místech, je to tak? MacCmiskeenová: Asi ano. Plucková: Ale to samo je induktivní argument! MacCmiskeenová: Ano, je. Plucková: Takže tvá obhajoba je obhajoba, kruhem. Zde se dostáváme k jádru Humeova argumentu. Zdá se, že předpoklad, že příroda je jednotná, může být potvrzen, pokud vůbec, pouze tak, že z pozorování, že příroda je jednotná tady kolem, odvodíme, že taková je jistě všude. Taková obhajoba by ale sama byla. induktivní. Použili bychom přesně tutéž formu uvažování, kterou, máme obhájit. Není taková obhajoba nepřijatelně kruhová? Problém kruhovosti Plucková je o tom přesvědčena. MacCmiskeenová:. Co je na. tom. špatného, když obhajuji kruhem? Plucková: Hele, já sí dejme tomu myshm, že vědma v krámku \ zábavním parkuje důveryhodnvm /diojcm informací MacCmiskeenová: To by byla pekná pitomost! Plucková: Ale já svou důvěru \ e vědmu dejme tomu obhajuji nm. že ona o sobě tvrdí, že jen informace jsou spolehlivě. MacCmiskeenová: "fo in ale žádna obhajoba oelnla! Nejdřív potře- ; buješ něidký dm od, abs s mohla pied pokládat /e\édma je důvěryhodná, ab\ s mohla uvěřit je|ímn tví/eni. Plucková: Přesně. laková obhajoba by bvia neptijatt-lnou obhajobou kruhem, protože .by.předem předpokládala, že vědma je spolehlivá. 188 189 MacCruiskeenová: Souhlasím. Placková: Jenže tvoje snaha obhájit indukci je nepřijatelná ze stejného důvodu. Abys mohla obhájit indukci, musíš nejdřív obhájit tvrzení, že příroda je jednotná. Ale při snaze obhájit tvrzení, že příroda je jednotná, se spoléháš na indukci. To nejde. Ty předem předpokládáš, že indukce je spolehlivá. Nyní můžeme Humeův pozoruhodný argument shrnout. Veškeré induktivní uvažování se opírá o předpoklad, že příroda je jednotná. Jak lze tedy obhájit tento předpoklad? Samozřejmě pouze ze zkušenosti. Ale my nedokážeme přímo pozorovat, že příroda je jednotná. Proto musíme odvodit, že je jednotná, z toho, co jsme měli možnost přímo pozorovat: tj. z lokální jednotnosti. Jenže takové odvození by samo bylo induktivní. Proto tento předpoklad obhájit nemůžeme a naše důvěra v indukci je neoprávněná. „Ale indukce funguje, rte?" . :_ Dejme tomu, že vás to nepřesvědčilo a že namítnete, že je zřejmý rozdíl mezí tím, jestli člověk, řekněme, důvěřuje indukci, nebo jestli důvěřuje vědmě. Indukce přece funguje, ne? V minulosti vyprodukovala řady pravdivých závěrů, umožnila nám vytvořit superpočítače, jaderné elektrárny nebo vystřelit lidi na Měsíc. Na druhé straně, vědma se velmi pravděpodobně takovou úspěšností svých věšteb pochlubit nemůže. A to nás tedy opravňuje k přesvědčení, že indukce je spolehlivý mechanismus k produkci oprávněných přesvědčení, na rozdíl od důvěry ve vědmu. Problém samozřejmě spočívá v tom, že i sama tato námitka je příkladem induktivního uvažování. V podstatě tvrdíme, že indukce dosud fungovala, proto bude fungovat i. nadále. A protože předmětem této otázky je právě spolehlivost indukce, zdá- se, že tato obhajoba je opět obhajobou kruhem. Koneckonců, jeto stejné jako pokoušet se obhajovat důvěru ve vědmu poukazováním na to, že ona o sobě prohlašuje, že její informace jsou spolehlivé. Udivující závěr Tento závěr, k němuž jsme dohnáni, je skeptický. Skeptikové tvrdí, že nevíme, co si myslíme, že víme. V tomto případe se skepticismus týka vědění o tom, co nepozorujeme. Zdá se, že Humeovi s Plackovou se podařilo dokázat, že naše přesvědčeni o tom, co nepozorujeme, je neoprávněné, .a tak nemáme o tom, co nepozorujeme, žádnou vědomost. ■ Humeův závěr je fantaskní. Ten, kdo skutečné Humeúv argument pochopí správně, tak jeho závěr za takový považuje {mnoho začínajících studentů filozofie si Hutnea wkláda mvlně: domnívají se, že jeho závěr je pouze tako\y, že nemůžeme vědět jistě, co se stane zítra). Humeův závěr je však ve skutečnosti natolik fantaskní, že MacCruiskeenová nemůže uvěřit, že Pluckováje opravdu ochotná ho přijmout. MacCruiskeenová: Ty tedy tvrdíš, že podle toho co jsme pozorovali dosud, nelze.ani trochu usuzovat, co se bude dít v budoucnosti?'.. Phickord: Ano. Vše může probíhat jako dosud, slunce může nadále vycházet, židle pod námi nemusí praskat, ale nejsme nijak oprávněni čemukoli z toho věřit. MacCruiskeetwm: To mí tedy vysvětli. Lidi, kteří by věřili, že je stejně tak pravděpodobně, že druhý den ráno se nad obzorem objeví obří mísa s tulipány, že židle nám zmizí pod zadkem, jakmile se na ně posadíme, že voda bude v budoucnu jedovatá a že předměty budou padat vzhůru, když ■je upustíme, bychom obwkle považovali za šílence, ne? Pluck.oi'J: To ano. MacCruiskeenová: Ale pokud máš pravdu, tak tyhle „šílené" hypotézy o budoucnosti jsou ve skutečnosti stejně podložené dostupnými důkazy jako naše „rozumná" hypotéza, že zítra vyjde slunce. Racionálně bychom tedy měli připustit, že je stejně pravděpodobné, že se vyplní tyto ,,šílené" hypotézy! ľ.uchová: Správné. 190 191 MacCmiskeenovď. A tomu opravdu věříš? Opravdu věříš, že je stejné pravděpodobné, že se zítra nad obzorem objeví milión kilometrů široká mísa s tulipány? Placková: Ve skutečnosti ne, nevěřím, ■ . : MacCruískeenovd: Cože? Plucková: Věřím, že slunce zítra vyjde..Z nějakého důvodu tomu prostě musím věřit. Vím, že racionálně bych tomu věřit neměla. Ale í když si uvědomuji, že je to naprosto nacionálni, prostě tomu nemůžu přestat věřit. ■ ■ Humeovo vysvětlení, proč věříme Stejně jako Plucková i Hume připustil, že .prostě musíme nadále věřit, že slunce zítra vyjde,-že židle nás unesou i nadále a tak dál. Podle Humea je naše mysl zařízena tak, že když.jsme vystaveni nějaké pravidelností, nezbývá nám než věřit, že tato pravidelnost bude pokračovat i nadále. Víra je jakýmsi bezděčným patelárním reflexem.na vzorce, které prožíváme. Mýšíenkwé pomůcky: Původy » příčiny-Ovazprsooy ' . .■. i»,p«x • ■:. .omu,i..- f «.;;:..-.ovo vysvěrle-'.' <-ho, proč vóřm--- že slunce zirr-i vyjde. : r-iv. ■i-:!-'!07řejr.?.: f:=í:;:-.-;ren nc;r--j"fi důvod prťdivkktc.!'. ■ . ,r.. j,. ,1xr!*eŕľie í)p:VÍ\'r:í'i ;;í.; . i; irritecne -rrui-. "■ ľ dva nv.odlišně .y : " ■ _;.■ ; této -ed-j Neb' - ir:';/-.•:■•:'■:£ \'VSVť''^í co tfHm&o iUr:«--ÍH» do* •■i-I-,:. i-'eík '' r-"- c- ■ f - ■■; .:'/ire .->• ■ •'• r.-:it, že ku.-: -.v •■ " tleoí víry •-•"u.u»i ne/byenc cír.sahovatjakc. :: i ••v.aoitaini .-pbu této viry. Vezmete s< například tato vvsvetiení: í:.-í]:-.v.:!.: v 'p _ TO"' d -t i/r • Anne věří na skriiky, protože je duševné nemocna. • Oeoffvěn, íí ■rniris-.izemšťanó uoníii jí lidí, prořeze ívhi vyny,i,i mo/';'',-y.,:;rj r;-odrrh<: -.-no curi' a, '■ - - !■■-■< ni čistá k-ut ne kdo • . u. že y čajovou konvi 11. rďotožtbyl zhypnotizovaný, aby tonut • véiii nenabízí ar•. ten:nejraeaší .dChud pro předpók'.-ic! že '■ a:' :■,'*-. ie oprrr-. m e.:i.ó.. Js'a dt'Ľ.ié st:ar;i\ oái;.:dr:y d . • • . I ; ddvoc \ ir\ . .•/.:. . ,-> (a • ■ .. • • • ujs: /nam-enar.. y e tenio d-avcd je f^p|^^'"-;:-r■- 3?|ll|j||Py' -j.t=/:'3aii||í|lí'ľy-ý'íy'y-?f*«iBII^^S:řf • "ion;věříasn\>-:yi; i..-otožer..-i/kio trošt, že to . • • • % hoioskop^yb, v -vinách, y- veltru často pravda: ■ jc /..-.i.i-.iavé, že pokud se zeptáte /tapnorizovaného člověka, [>'•vin /f ;e č.iii...iiu konvic: v-.-,.-jí pravd e pi-doi-ne nebučí-, --chopen odpovědě.t. Ncdokáyc podar kauzální ws-všt-te,,,í i, ."--edpoki-n-ii: n -ví, 7C b;iv .o/.- > '-. .-de -a'--. ícveo nedokáže ímt ivabidaout přesvědčivou G'bdfi'iabn svě :víi:yje možné, >.i- rakoví .lidé sáio;.cúápou. že „zabředl;'' do . vír}',.kterou sami považují zairaciouální. U ume připouš'; /e podobne tak jeho vysvěrk"-u roho, • proč ver'-í.'ne. že /:jra ;-y;de slunce, ísetiab.iVí ren rieimení; dů.:-voči yso tMedpoklad, :>e ínto:v:'.ra ;.e opodstatněná. Vv :,kv?c& ' ■ ':ie taKo-T ;:t;\oiy nejsou. Ír ;.o prosté ooč: vira, do r!.;ž jsme j.zabrec; věr Pokud má Hume pravdu, je víra, že zítra vyjde slunce, stejně neopodstatněná jako víra, že yse místo něj nad obzorem objeví milión ki -ometrů široká mísa,s-fulipány. Tuto druhou víru sice pokládáme sílenou, ale'pokud, má Hume pravdu, není první víra ve sktiteč-. stí o nic racionálnější. Tento závěr nám samozřejmě připadá 192 193 jako absurdní, ale Hume dokonce vysvětluje, proč nám připadá absurdní: jc to v nás zařízeno rak, že proste musíme uvažovat induktivně. Prosté musíme takto iracionálně véřít. Humeův argument nadále mate filozofi' i vědce. Dosud neexistuje shoda v tom. jestli m a Hume pravdu. Někteří jsou přesvědčenu, že nemáme na vvbér a musíme přijmout Humeův skeptický závěr o neviděném, druzí jsou přesvědčeni, že tento závěr jc naprosto absurdní, je však na těchto zastáncích „zdravého rozumu", aby přesně dokázali, co je na Humeově argumentu špatně. Nikomu se nic takového dosud nepodarilo (nebo o tom alespoň nikdo zatím nepřesvědčil většinu filozofů). SOUVISEJÍCÍ KAPITOLY: V této kapitole se objevuje otázka skeptického přístupu k nevidenému. V 8. kapitole, Podivný případ racionálně uvažujícího zubaře, a ve 3. kapitole. Ukradený mozek, se objevuji dvě jiné formy skepticismu - skepticismus týkající se jiných mysli a skepticismus týkající se vnějšího světa. V 19. kapitole, Co je vědění?, rozebírám možnost, že vědění není třeba obhajovat. Mohlo by nám toto tvrzení pomoci porazit skeptiky? 15. ZASLUHUJEME ZA COKOLI TREST? STUPEŇ NÁROČNOSTI Fl >VOFK Kt(\ 1!\ V r,KY k o ■ ' HTŘtDM iÁT¥Ž m S*RO( «E/m < M> t \í □ jsme přesvědčeni, že se můžeme svobodně rozhodovat a na základě těchto rozhodnutí jednat. Nepochybně se můžu rozhodnout, jestli dnes budu pracovat, anebo nebudu, jestli si dám šálek kávy, anebo se bez něj obejdu, jestli budu krást v samoobsluze, anebo budu jednat poctivě. Takový je pohled „zdravého rozumu". Také máme za to, že když člověk jedná'ušlechtile a velkoryse, zasluhuje naši chválu, a když jedná špatně, zasluhuje odsouzení a v některých případech i trest. ■ je však cokoli z toho pravda? jak zjistíme v této kapitole, věda zřejmě zjišťuje, že nikoli. Divneyova obhajoba DALŠÍ ČETBA: Problém indukce je dobře rozebrán v: Chris Horner, Emrys Westacott, Thinkingthrmtgh Phihsophy (Cambridge University Press, Cambridge 2000), 4. kapitola. jednoduchý ale účelný úvod do problému indukce a několika filozofických otázek, které se týkají vědy, najdete v: Nigel Warburton, Philosophy. The Basisc, druhé vydaní (: Routledge, London 1995), 5. kapitola. . Soudní síň. Před porotou stojí Divney, sériový vrak Divney se obhajuje sám. Prdvě dostal slovo. Divney. Přiznávám, že jsem ty lidi zabil. Soudce: A nemáte žádné výčitky svědomí? Dwncy; Ne. Soudce: To je vše, co můžete říct na svou obhajobu? Divney: ■ Ne. Dokážu, že žádnv trest nezasluhuji. Soudce zvedne nevěřícné obočí. Soudce: A jak to chcete udělat? Divney: Dokážu vám, že jsem nemohl jinak. Soudce: jak to myslíte? Myslíte to rak, že vás někdo přinutil ty zločiny spáchat? 194 195