O BOJI DUCHOVNÍM Věrný posel Kristuov a milovník lidských duší sv. Pavel v této řeči naučenie věrné a upneme ukázal jest lidu božiemu o duchov-nicm boji, v kterýžto boj povoláni J6Ú byli, aby v něm prcmohúcc, korunu života večného vzali. Podle Písma povoláni i zavázáni jsú k boji. Tak psáno jest: „2ivot člověčie na zemi jest rytieřstvic". Opět jiné Písmo ponúka všech synóv božích k tomu řka: „Synu, když pristúpiš k službě božie, stújž v bázni a v spravedlnosti a připrav duši svú ku pokušení!"; a zatiem odplata ihned slibóv božích jest, jakož die sv. Jakub: „Blahoslavený muž, kterýž snosí pokušenie, neb když zkušen bude, přijme korunu života, kterúžto zaslíbil jest Buoh milujícím se". K takovému boji ponúká a vede apoštol. A najprvé je napomíná, aby sebe posilnili v Bohu a v moci síly jeho, a to proto, že člověk jest mdlá věc, nemocná a hlúpá v takém boji v pravdě podlé vuole božie a v nepřiezní násilné, mnohé a ustavičné a neznámé, kterúž má proti sobě, tak že nestačí moc jeho zdržeti vuole božie v sobě pro tak násilné bezprávie, kteréž jest jeho všudy vuokol oblíčilo. Protož eám od sebe nemuož jich přemoci, nebu-dc-li micti shuory od svrchní moci božské posilnenie. Protož apoštol Kristov nutí takové křesťany v ten těžký boj povolanie, aby sebe posilnili, v Bohu a v moci sily jeho, nebo moc jeho a sila jeho jest nade všecku moc a silu, kteráž jest v nebi i v zemi, a jeho moci nižádná moc nemuož se protiviti. Také milosrdeostvie jeho, jenž má je k člověku, nesmierne jest, nade všecky skutky jeho, jenž má slitovánie tak porobenému a obtieženému takým bezprávím. Protož velí apoštol takým lidem v něm sebe posilniti a na něho ovšem spolehnuti a naději všicku položití v jeho milosrdenství a v sile jeho nepřemožené, tak aby každý, vida svú nemoc a násile těžkých pokušení, nerozpačil se bojovati proti nim, ale v něm svú sílu aby položil, úfaje jeho milosrdenství, pro něž neopustí v núzi člověka v sě úfajícieho a k sobě volajicieho ten, ješto chce a muož dobře učiniti člověku tomu, kterýž úfá v jeho sílu. (Str. 2-)) ■Si < + - D íř ô B > Protož za najpilnějši včc potrcbic jest obléci se v odénic božic a stati proti chytrosti ďáblové. Apoštol s lidmi velí pokoj micti, ješto jsú člověku podáni, ale proti ďáblu chytrému velí se v oděnie obléci a postaviti sc proti němu silné boj držiece, nebo ač na těle přemožen bude kdo, ale od ncpřicrclc člověka, neškodí jemu k životu večnému, ale ktož zmešká boj a vítězstvie s ďáblem, ten již ztratil jest pravdu a život věcný, ncopraví-li sc v boji. Protož apoštol neučí tčlcstmým bojóm, ješto je sami krvaví lidé umčjic pro svár vésti a duše lidské v nich hynú na zacracenie, ale učí těm bojóm, ješto sc v nich duše zachovávají v pravdě od zatracenie. Neobmýšlé mnoho obrany a bezpečenstvic těla k zachování zdravic časného života, nebo tomu jost vždy umřieti mékakú smrti a nevystřeže se jie žádný, ani jí bojem vzdálí od sebe, ale spieše 6krze boj vpadne v ni. Protož apoštol s pilností obmýšlé duše věrné v jejich zdraví, a proto velí oděnie božic na sc vzicti a postaviti sc proti smrtedlnému ncpřictcli, aby duše drahé, krví Kristovu vykúpené, neusmrtil. (Sir. j-t) Též i zákonníci, jenž mnohú mylnosti oděl jc ďábel a učinil sobě z nich oděv dobře okasaný a z čistých barev rúcha, aby mohl k lidu svobodně přistúpiti v tom oděvu a svú zlost uvésti v ně bez obrany pod ticm oděvem a ty samy zákonníky aby pojal v svú siet. A to jest poctivé rúcho jeho jich jméno poctivé, že oni Krista následujíc v chudobě a že jsú odděleni od sveta a již s samým Bohem upokojili jsú se zvláště v náboženství, v zpievani a v nekaní svatých hodin, o sirých dušech péči majiece, mnoho žaltárov a vigilií zpievajjece; od puolnoci vstávajíc, zvonie, na varhany hudú. A takové věci poctivé a duchovníc jsú najpilnější oděv ďáblóv, jímžto poctivě jest zakryta tvář jeho, aby pro ten odčv nepomyslili lidé na -svém srdci, žc jest peklo zavřené v těch zdech klášterských, ale domnějic se, že jest tu vzchod a řebřík do králov-stvic nebeského. Protož svobodně v hrdlo jeho půjdou pod ticm oděvem, majiece za to, že jost ru spasenie veliké. A netoliko ten oděv neznámý lidem muožem již znáti, ale k veliké své hanbě i k žalosti musíme vyznati o našich bratrích, kterak jsú podtrženi chytře od satana a od svatého Čtenie jsú odstúpili v divné a v neslýchané smysly i skutky. A když satan najprvé pristúpil k nim, ne s holú tváří pristúpil jest, ukazuje sc ďábel, ale v odčv[i] stkvúcí dobrovolné chudoby, kterúž Kristus knéžím prikázal jest držcti, práce snažné v kázaní a v posluhováni lidem a v dávaní těla božího a krve jeho svaté, a to jest rostlo tak dlúho, ai se lid veliký prichytil k nim. A potom se ještě ďábel jinak oděv, v proroky a Zákon starý', i pristúpil k nim a z toho chtiechu na prospěch súdný den udělati, spravivše, že jsú anjelove, ješto pohoršenie všecka mají vybratí z královstvio Kristova a že oni súdie svět. Tu mnoho zabitcóv naděláchu, lidi mnohé zchudiechu, a ne-odsúdiechu podlé svých řeci světa, nebo rokové jejich minuli jsú, podlé nichž jsú velmi lidi strašili, pravicce jim divné noviny a mnoho prorokov na to sebravše. Protož ďábel, chtě pád mnohý uvésti na lidi na mnohé, ne sprostné se jest oděl, ale v chudé kmč-žie a v svátosti božie, v písma mnohá a v smysly povýšené. A kto se nynic nahodí a odkryje ten odév ďáblóv a kto vojde uprostřed úst jeho, aby poznal tajnost úmyslov těch lidi i ďáblóv, nač an to zvěde, který' to konec vezme, dopustí-li jemu pán Dóh toho? A tu se již shledalo pohřiechu, že jost sobě to zesdal zlato jako bláto pod nohy, zlaté životy zblátiv ve krvi a zlodejstve i jiné ohavnosti, také svaté řeči a povýšené těch lidí, kteřížto tak pod krásnu řečí ohavné zepsováchu oběti těla a krve Syna božieho pod slavnými řečmi o viere veliké, o dobrém životu, ale vše lstivě. (Sir. 16-ig) Také die apoštol, že máme bojovati proti vladárom světa temností těchto. Nebo toto jsú diela ďáblova najprvé ve všech lidech na světě, buďto v pohanech nebo v židech, že je oslepí, aby známosti božic neměli. Ale pohany a židy snadně oslepí, když sami v sobě slepí jsú, bez zákona přebývajíc, protož jako hovada nerozumná k modlám vidomým a k dřevěným i k jiným zlostem zjevným vede je. Ale ry lidi, ješto pod věru jsú, ty oslepí a zatmí, aby jinak blúdili, aby, Bohu pěkně v oči mluviece, nehnali jeho a ohavné potupili jeho jako pohané, vysoko až k nebi mluviece a chvá-lccc jeho. A když tak oslepí lidi, tehdy bude vladaňstvic mieti na zemi a osadí svými údy úřady duchovnie mnohé i světské, aby duchovní pokrytci, strójce ďáblových diel, skrze duchovníc věci pomáhali ďáblu do pekla hnáti lidi mnohých, svodicce je svým duchovním učením a zmeškávajíce u potřebném naučeni, a když ne-poznajic skrze naučenie věrné pravých cest božích, upadnú všickni v zlost pro zmeškanie těch pokrytcov, též světské úřady, ješto po- hniisky panujíc nad lidem z pýchy pro své zisky a zlosti ncstavujie na lidu obecném. A když ďábel ty moci oboje vysoké má na svú stranu, tehdy snadně uvalí všecky poddané u veliké tmy, nebo duchovní pokrytci, u velikých úřadech jsúcc, aastavějie sobě zákonov zvláŠTÍch, protivných zákonu božiemu a sobě libých, uvedú v nč lid a skrze to zákon boží potupie a zapomenu jeho, jenž jest jako světlo v temnostech na světě; a když jeho zapomenu a jemu nezsrozumějie, tehdy v temnostech ostanu. Též také světští v úřadech povýšených práva svá a sudy položili jsú, aby všecky příhody a protivenstvie, kteráž běžie mezi lidem, aby to vše súdili a na miesto přivedli podlé jich vydanie súduov i práv, kteréž jsú súdili. I práva, jenž slovu zemská, jsau proti božiemu přikázaní. Protož dokonce odraze lid od Boha i od jeho zákona, když konec všech sváruov i příhod jsú jich práva i sudové protivní přikázaní božiemu, i budú miti za pravdu mezi sebú zákony i ustavenie duchovních pokrytcov a světských, budú mieri práva a súdy a obyčeje za pravdu. A to vše puojde proti prikázanie božiemu a podlé zisku jich mocí světských i duchovních, až skrze [to] všecko zatmi ďábel a odvede od známosti božie, jakož nynie snadné to zlé muož poznáno býti, kterak se jest vylila veliká zlost a chytrá ďáblova a vladařstvie jeho silné ve všech a zatmenie neznámé všeho světa. A to jest vše skrze vysoké myslenie satanovo, jenž jest knieže a vladař všech temností, že tak silně panstvie jeho na zemi utvrdilo se jest. A to vše skrze mocné najvíc ujal jest mocně a silně to panstvie své na světě, zjednav svú zlostnú chytrostí v úřady údy své, lidi pyšné, lakomé, télestné a slepé, ješ to se Boha nebojie a na lid □ic nedbaj ie, protož aby ne oni pro lid obecný byli, jich dobrého hledajiccc, jako pastýři stáda svého, ale lid obecný pro nč, aby jich břichu slúžili a na jich pýchu usilovali. Jakož psáno jest: „Lov lvovi jest osel divoký na púšti", takéž chudina jsú pastviště bohatých. Bohatí svú hojnost znajic v nich a svú leností ležie na nich, a proto ďábel mohl jest daleko všecky zavěsti v télestné hriechy, v pýchu rozličnú ve všech věcech, v ruše vymyšleném pýcháme majíce, v krojiech vymyšlených, v drahosti sukna, v přiclišnost tak, že jsú jím obvěšcli i bidla zbytečně nad potřebu. Též i v pokrmiech na zchlúbu, v stavení domuov, v dělání řemesl a ve všem se pýcha přieliš rozmnožila od krále ďábla a dělníka všie pýchy. (Str. u-77) (O boji duchovním a O trojím lidu, vyd. K, Krofta, Praha igu.) «Í4 O TROJIEM LIDU ftEC O DUCHOVNÍCH A O SVĚTSKÝCH A takŕ naj prvé to má rozumí no býtí, které věci má moc při sobě, a že bázeň od ní rodí se, neb skrze moc ukrutenství ukazuje, hmozi, laje, bére násilím, vězí, tepe i zabijí. A ta moc světská od počátka ustavena jest mezi všemi národy samým Bohem pro jeho řád, kteréhož země potřebuje, a kterýž řád chce miti pán Buoh vc viech. A dím, žc mezi těmi národy ustavuje moc pro řád svrchní zemský, kterýchžto národuov neustavil jest pán Buoh pod zákon svuoj, jakož psáno jest: „Ve všelikém národu Pán ustavil kníže neb vladaře, ale Izrahel diel boží zjevný". Jemuožto neustavil jest pána ani krále na zemi, protože sám chtěl kralovali nad nimi, jakož z Písma zjevno jest, že od té chvíle, jakož jsú přišli do země slíbené, až do Saula žádný jim nebyl ustaven král Bohem, ale když sami od sebe, pohrzevše Bohem, chtěli sú králi, tehdy řekl Buoh k Samuelovi proroku: „Poslúchaj tohoto lidu hlasu; neb netoliko tebú pohrzeli sú, žádajíce krále, ale i mě sú zavrhli, abych nad nimi nekraloval podlé všech skutkuov jich, které sú činili od toho dne, kteréhož sem je vyvedl 2 Egyptu". A když tomu lidu mluvil mnohé věci prorok Samuel, váže jim to, že sú sobě zle na tom učinili, proti Bohu žádajíce krále míti nad sebú, tehdy lid, ubáv se jeho řeči, i řekl jest: „Dnes nade všecky hříchy své přičinili JMiie sobě tento hřích, žádajíce krále nad sebú." Protož z Písma teď máme, že nad národy těmi, ješto bez božího jha sú, ustavil jest moc hroznú s mečem, aby v jich hrozném meči pásl neposlušné a nemúdre lidi, ale Jakoba, jehož zvolil sobě za lid zvláštní, v pokoji a ve všem dobrém zpravoval jest, dokud jím sám nepohrzel, žádaje krále nad sebú. Vičce má vědomo bytí, žc, když král David neb jiný král židovský ustaven jest králem, tehdy podlé zákona ustaven jest, aby skrze moc meče činil to, což zákon velí, aby moci královské skrze zákon požíval, a žc zákon židovský ukázal jest boje tělestné proti nepřátelům jich. A ten zákon přikazoval smrti na rozličné hříšníky, »59 takéž pomsty mnohé menší než smrti, jako voko za voko, zub za zub, rána za ránu a tak dále; také ten zákon přikázal súdy tč-lestné mieti. Kteréžto všecky věci, zákonem ukázané, mely 6Ú své dokonání a prospěch skrze moc královu, a král zákonné mohl jest na nich ustaven býti, když to, což zákon velí, skrze moc mělo dokonáno býti. Takči i Kristus, jestliže některé věci mnohé nebo všecky aneb některé obláštic ustavuje a přikazuje v zákone svém, kteréž skrze moc mají učiněny býti, tehdy zákon jeho má dokonanie 6vé a prospěch skrze moc královu; tehdy nenie nižádné řeci o to, aby spravedlivé a svaté král nestál na skutcích zákona Kristova. Pak-li jest zákon přenošen a vysvobozeni jsme skrze milost pána našeho Jezu Krůta od zákona smiti a postaveni jsme pod zákonem milosti, tehdy ohledajme, na Čem moc stavíme u vire Kristové! A toť bych chtěl ze vší řeči, což jí dále budu psátí, aby to pilně rozsúdil, jest-li zákon Kristuov v též slápěji, prolévaje krev, jako zákon Starý-. Tehdy bezpečně, nelekaje se, uveď krále, kniežc a pána na cestu Kristova zákona, a oni, činíce zákon Kristuov, bu-dúť svatí lidé. Takéž kdežkoli vezmeš písmo z zákona Starého nebo z Nového, skrze něž se zdá ustavili knížata a pány bezpečně u víře Kristové, tak se ujistíš v toni, že je právě zpravuješ skrze ta písma v jich úřadech, když jich úřadu hodné skutky skrze zákon Kristuov ukážeš jim. Neb poněvadž držíš, že ten troj lid prvé jmenovaný jest tělo Kristovo, tehdy drž, že to tělo má jeho zákonem zpraveno býti! A jestliže jest sobě on tělo zvolil z takých lidí, tehdy ovšem ustavitel zákona nezmeškal jest moci světské jako rukú v tom těle, aby jim meče nepodal, aby ruce prospívaly jiným údóm těla toho skrze meč. A tato věc nemuoi dále tažena býti, neboť je jest pod zákonem Kristovým ujisriti spasením, cestu jim skrze zákon ukazujíce, aneb je kromě něho v něčem jiném bezpečiti musí, jakož sú nyní skrze mnohé kněžstvo lestné písmy ubezpečeni u vieře Kristově, ješto ta písma nikdy toho rozumu v sobě nemají základného, od Ducha svatého k tomu vydaná, ač oní je k jich oklamáni tak vykládají. Neb kdyby moc s boji a s pomstami skrze víru Kristovu měla zpravována býti a těmi boji a pomstami vieře Kristové prospievati, proč by Kristus rušil zákon židovský a jiný duchovní ustavoval? Chtěl-li jest, aby 6e o jeho zákon sekli, věsili, topili, pálili a jinak krev z lidí cedili, takéž 160 by onen zákon stál bez svého pohnuti s třmi krvavými skutky, jako jest prve 6tál. * Protož ty vyber z toho, coť sc zdá, a obmysl to, podlé čehož chceš dáti cestu u víře Kristové s boji, pomstami a s takovými ukrutnostmi! Neb nemuož moc býti, jedině s ukrutnostmi. Pakliť odpusti, ihned sama od sebe zhyne, neb sc ji nebude báti, vida, že milosti požívá, a ne moci, před níž by se mčl třiesti. Protož fík sladký, oliva tučná a vinný kořen, ješto lidi těší, nehodí se ten žádný požívati moci, ale trn ukrutný, ješto nelituje člověka zamú-titi, udeřiti, vodříti jako lípu, do vezení vsaditi i zabiti. A tím lépe moc prospěje i trvá, nežli lačné krmiti, nahé odívati a nemocné léčiti, aniž by mohla kdy raniti neb zamúdti, když by podlé milosti stála. Protož má daleký rozdíl moc od milosti. Protož má rozumíno býti o řádu té obecné moci, kto se má v řádu zachovati skrze ni, a jaký řád skrze moc muož uveden býti. Druhý řád jest, kterýž Buoh skrze syna 6vého uvodí v některé lidi, jcmuož ovšem jest pilně srozuměn. A že řád skrze moc jest, ješto se děje v lidu nemúdrém, ješto nezná Boha a není pod jeho jhom. Neb někaké spravedlnosti a pokoje potřebuje všecka země, a když by nebylo té spravedlnosti a pokoje, nemohli by lidé trván na zemi. A ponivadž množství národuov jest na vší zemi, ješto v sobě žádné ctnosti ani známosti boží nemají, ani spravedlnosti k jiným zachovávají, protož pán Buoh, chtě dlúhému prodlení na světě těch mnohých lidí, ustavuje krále a knížata nad nimi, aby skrze jich moc zachováni byli v pokoji, aby všeliké bezpráví a každá žaloba místo a konec skrze moc vzala, a všeliký aby nesměl pro moc jinému křivdy činit:, násilím vzíti, ukrásti, meze m šit i. Neb všeliká moc, chtieci mnohému lidu panovati pokojně, aby skrze mnohé čest a bohatství rozmnožila, takových všech bezpráví musí mstíti a skrze moc pokoj a spravedlnost uvésti, a čím chce pokojněji panovati, tím hrozněji musí moc ukazovati v pomstách, aby 6C vicce báli té moci, a tak aby každý na svém dosti měl pro bázeň moci. A když se ta bezpráví skrze moc ukrotí, tehdy řád ve všech ostane, a budú pokojní jedni s druhými a budú požívati svých věcí bez překážek. A takový- řád musí býti mezi každým národem, jinak by zkazili jedni druhé, rota proti rotě povstala by a silnější mdle potlačili by a z chalup by je vyvláčcli a uvazovali by sc jedni druhým v dědiny, v domy, v statky, i v ženy, a pro moc ti kvaltové přestanu. Protož slove moc svetská, neb běh a prospěch tohoto světa zpravuje se skrze ni, a svrchní řád a prospěch skrze ni aby sc na světě zachoval. (Str. 42-4}) Ale z těchto řečí napřed pověděných komuož jest píle o to, muož poznati, že jest to daleko od sebe rozdělená věc Kristovi Bohu mtaviti a skrze zákon přikázati, aby nad jeho církví král byl za pána ustaven, aby skrze moc královu jeho církev u víře právě stála; a že kněz, jsa oklamán, pustil césare děrú a ne dveřmi pod vicru Kristovu a učinil jej pánem nad jeho lidmi, to dvé velmi jest daleko od sebe. Z kteréžto věci muož poznáno býti těžké zapletenie u víre v tom, že což moc činí vedle své dostatečnosti v obecních národech, ješto kromě víry a zákona božího j s ú. co činí, tě moci počisti plnost víry Kristovy, aby ta věc, kteráž jest pohanská byla, aby Kristova věc byla, aby moc jsúci pod věru, mnohú krev v bojích prolévafla], mnohé pomsty z naučení kněžského podlé zákona židovského aby činila a podlé práv pohanských mnohé smrti aby činila, věsila, topila, pálila, stínala, na kolo zbila, u vězení mrtvila, hrdlovala, ohlúpila a jinak rozličně zamúcovala i mnohá násile a porobení obcem činila. A poněvadž jest ta moc pod víru puštěna, tehdy ty věci od moci dělané jsú věci viry Kristovy. A tak Kristus, proliv svú krev za hříšné lidi, obohacen jest skrze Silvestra kněze mocí svetskú u víře své, aby ta moc ve jméno Kristovo mnohú krev z lidí vytočila u bojích i v jiných smrtech, a to všecko, což ta moc v skutcích dělá těch, aby to bylo bohatství víry Kristovy. Ale poněvadž věříme, že Kristus skrze nemoci a poníženi kříže svého dobyl jest nás z moci ďáblovy, nemuožem tomu povoliti, aby naše dokonání u víře jednal skrze moc svetskú, jako by nám moc lépe prospěla než víra; aniž také muožem tomu věřiti, by to vše, což ta moc činí v těch skutcích prvé pověděných, byla věc neb plnost víry Kristovy, leč sú všecky počteny skrze zákon Kris-tuov, neb jedině jeho zákon jest život lidem, a odmčrí-li všecka diela moci zákon jeho, tehdy moc jest nám život. Ale snad mně nestrpíš v této řeči a díš proti mně: „Však «vatý Pavel, apoštol Kristův, lépe jest byl svědom víry jeho než ty, a on přikazuje křesťanům, aby mocem vyšším poddáni byli, a dí pravdu 162 o moccch, že jinak, nemohu býti jediné od Boha; a které věci od Boha sú, ty zřízené sú; a kto se moci protiví, božímu zřízení se protiví. A když moc zřízením božím uvedena jest aneb k činěni zřízení jeho, kterak v ní život nenic? A v té řeči apoštol řídí moc u víře Kristově s mečem a přikazuje věrným lidem poddáno býti moci s platy a báti se meče jich." K toniuť diem, že pravá jest řeč apoštolova, alevšak potřebná srozumčti, kterak a komu ji píše. A že v epištole píše mnohá naučenie věrným lidem do Kmi.i, jenž jsú mnozí z lidu římského, židé i pohané, uvěřili Bohu skrze kázání apoštoluov, protož z té epištoly nemáme toho, by psal moci, zpravuje jic v tom, aby viry boží bránila, ani toho máme v epištole, byť lid věrný učil tomu, aby sobě moc ustavili pod zprávau zákona Kristova. Ale apoštol v tom psaní napomíná ty lidi věrné, aby poddáni byli té moci pohanské césare římského, neb potom mnoho časóv stálo císařství římské bez viry a mnohú krev svatých prolili sú ti césaři římští prvé, než děrú u vieru uvedeni sú. Protož v řeči apoštola daleký jost rozdíl o tom moc učiti aneb obec tomu učiti, aby nad sebú pro víru [moc] ustavila, a mezi tím svaté lidi tomu učiti, aby moci pohanského césare poddáni byli, a to pro některé příčiny potřebné, jenž jsú z strany těch Udí věrných i z strany moci. A že ti lidé věrní, když sú skrze milost pána našeho Jezu Krista vysvobozeni z moci ďáblovy a od břemene zákona Starého, aby také neměli by od břemene moci vysvobozeni býti? A že moc mezi tím jiné zvláštnosti má nežli ďábel a zákon Starý, pro něž nevyníma jich od břemene moci, ale velí jim poddánu býti. Ale sám od sebe apoštol pod zákon Kristov moct s mečem nad věrnými neustavujc, aby strašidlo a jeho moci s mečem skrze zákon Kristuov na hrdlo věrných vložil. Neb když jost Kristus vykúpil věrné lidi od zákona bázni, nepodobné jest, aby skrze apoštola opět na ně bázeň meče uvalil 6krze svój zákon, ale kteráž moc jest pro všecky a osahuje všecky, ješto kromě zákona božího jsú, ješto jediné jim sám meč zákon jest, pře[d] nímž se třesů, nesmějíce se hnuti z té meze, kterú jim meč ukáže. A když věrní lidé jsú ve spolče těch lidie a na zboží, panství c těch mocí pohanských, přikazuje apoštol, aby jim v hodných věcech poddáni byli, jedno z pokory, jakož slušie na sluhy Kristovy, a druhé pro to, poněvadž ta moc zřízením božím jest uvedena, aby jeho řád, kterýž muož mezi tím lidem býti, jeíto bez zákona božího jest, aby skrze moc byl čuiěn, a moc ta aby správe [dl] nost a pokoj činila v tom lidu. (str. Si-S4) A že tomu založení posluhuje aneb jeho potvrzuje řeč svatého Pavla, ktcruož mluví o duchovním tělu Kristovu a o údech toho těla, k tomuť dím: jcst-li spravedlivé založenie o moci světské pod věru Kristovu na centuriovi neb na kterém písmě Nového zákona, žc ta moc jest třetí stránka toho těla Kristova, tehdy řeč sv. Pavla o tom těle mluvená právě toho založení potvrdí a podlé těch tečí prvé mluvených právě to ukáže. A že, chtě najprvé mluviti o tom těle, apoštol nazývá ty věci duchovní, a chtě, aby o nich věděli lidé věrní, a to duchovenství vyčítá těmito řečmi, řka: „Rozdílové sú milosti, ale týž duch; rozdílové sú sluožebnosti, ale týž pán; rozdílové sů 6kutkuov, ale týž Buoh, jenž dělá ve všech všecko, ale každému dáno bývá zjevení ducha k užitku. Některému zajisté skrze ducha dána bývá řeč múdrosti, některému řeč umenie podlé téhož ducha, některému víra v témž duchu, některému milost uzdravováni v jednom duchu, některému divuov činění, některému proroctví, někomu rozeznávání duchuov, někomu rozličnost jazykuov, někomu vykládání řečí. A to všecko činí jeden a týž duch, rozděluje všem, jakž chce; neb jakožto jedno tělo jest a úduov má mnoho, a všickni údové těla, ačkoli jich jest mnoho, však jedno tělo sú". Tak apoštol vyčítá tělo Kristovo všecko podlé duchovních věcí, ale o tomto tělu na tré přehnutém zevnitř v télestných úřadech nečiní zmínky žádné, aby tak odměřený lid na tré byl tělo Kristovo, ale milosti a dary Ducha svatého počítá mnohé, ješto rozdílně bývají dáni skrze Duelu svatého svatým lidem, aby vespolek sobě slúžili, každý podlé zvláštního daru sobě daného, jakož přirození údové těla sluoži sobě spolu. Ale rozdelenie na tré lidu křesťanského podlé díl télestných a podlé moci ^světské a jiných úřaduov télestných nemuož v pravdě řečeno býtí tělo Kristovo, neb pod takovým rozděleným lidem muož býti svět, a mohu býti pod takovým rozdělením na tré všickni pekelníci, nepřietelé velicí Bohu, ješto nepříslušejí nižádným obyčejem v tělo Kristovo. Ale ktož mají ty pověděné dary Ducha svatého, ti jsú praví údové těla Kristova a spolu jedno tělo Kristovo. 164 A v této řeči sv. Pavla nevidím, by posluhovala neb potvrzovala co o moci světské ami o tom rozdělení trojího lidu, jenž jest nazván tělem Kristovým, neb ani sama slova svrchní sv. Pavla, ani jich rozum co takového mluví ptxllé počtu trojího lidu. Neb jmenuje mnohé údy toho těla a skutečnost jich, ovšem duchovní, kteráž 6c děje skrze dary Ducha svatého obláštic každého údu jinak a jinak. Jakož v přirození těla mnozí údové mají svornost a velikú hotovost k sluožbč jedni druhým vespolek, každý podlé své skutečnosti, takéž ten život Ducha svatého ve'mnohých svatých, jsa skrze rozdělené dary obláštnie v každém, snáší v jednu vuoli jeden rozum, aby mnohých skutečnost byla každého prospěch a každého zase ke všem podlé daru jemu daného. A to v nich muož dělati sám ten život vnitřní Ducha svatého, přebývajícího v nich. Ale tělo a krev nemuož té svornosti a hotovosti v prospěšné sluožbě ustanoviti mezi dvěma člověkoma, ani v jedné čeledi, ješto následují ducha tělestného a své vlastní vuolc a srdce pyšného. Ovšem té jednoty a milování společného tento truoj lid křesťanský tčlestný a nesvornosti plný nemá a nebude na věky mí ti; neb svět jest a žádosti světské toliko v sobě má. Protož počtení těla Kristova z také trojice nemuož v pravdě řečeno býci, neb takové rozdelenie lidu na tři strany jest i mezi pohany, neb slavně jest v nich stav knížecí, ješto spravedlnost svrchní a zemskú mnohem pilněji jednají v tom lidu, než zdejší lenochové pod věru, neb mají u větší hruoze lid, pro niž nesmi žádný druhému čioití křivdy. Protož pokoj a spravedlnost zemská lépe stojí skrze knížata pohanská než skrze tyto zmčtencc pod věru; neb ještě té spravedlnosti v lidu svém nedbají či niti, jeliž je udarují, užalují to nesnadně. Také mezi pohany jest lid robotný, ještě vuoře a jiné věci dělá, a jsú kněží mezi nimi, ješto je 6vodí od jednoho Boha, stvořitele všech věcí, skrze mnohé bohy, jakož i mezi námi jsú svuodce velicí: netoliko skrze bohy dřevěné, ale skrze věrné řeči boží a skrze všicku víru i skrze peklo i skrze nebe i svaté v nebi, tím vším táhnu lidi od Boha. A netoliko tak svodi, ale skrze samého Boha svodí lidi od Boha, ukazujíce ho lestnč s některé strany, aby jeho v lidech zkazili v té straně, v který by ho měli naleznuti právě. A poněvadž mezi pohany, ješto Boha neznajie, jest takové troje rozdelenie v lidu, ješto sobě spolu prospívají v některých věcech a nejsú proto tčlo Kristovo, takéž mezi námi nejsú pro ty tělcstné i6j věci tělo Kristovo, když nejsú 6krzc dary Ducha svatého zpóso-bcni v údy Kristovy, aby každý měl v sobě život milosti k úžk-kuom jiných úduov. A meč pámiov sedláky nespojí v jednotu mysli, ač je podrobí pod jho jako nevolné otroky, astuol rozkošný páně obveselí blázna kněze, aby jeho přízeň počítal [v] užitek víry, protože se jeho břichu dobře stalo u jeho stolu. A to všecko nenie dílo těla Kristova, ale nemilostivých kvas a násile chudých. A ješté více mluví sv. Pavel o těch údech těla Kristova, a die: „Nemuož řicci voko ruce: „skutkuov tvých nepotřebuji", ani hlava opět nohám dí: „nejste mi potřebný", ale mnohem více, ješto sc zdají údové těla, by byli mdlejší, potřebnější jsú, a kteréž mníme neurozenější, ctí pokrýváme, a kteří jsú nepočestní údové naši, hojnější počestnost maji. Ale ctným našim údóm nic není potřebí ale Buoh zřídil tělo tomu, který nedostatek trpieše, hojnejšie dávaje počestnost, aby nebylo rozdelenie v těle, ale aby též jeden o druhém spolu pečliví byli údové; a ač co trpic jeden úd, trpí s ním všichni údové, pakli sc raduje jeden úd, všichni údové radují se s ním." A v té řeči sv. Pavel o přirozeném tělu praví, kterak mnoho údóv v sobě má a kterak není mezi nimi pohrzení rozdělené rovnosti, ale spolu péče jedněm o druhých a prospech pilný. A to u příklade mluví, podobnaje k tomu tělo Kristovo duchovní, ješto vpravdě podle víry a milosti mnozí jako jedno tělo mohu býti, každý oblastní dary Ducha svatého maje, aby jiným údóm prospěl skrze ně. A zvláště váží apoštol v té řeči, že od vět-čích k menším a ku potupnějším údóm nenie mrzkosti ani pohrzení, jako by jich sluožby nepotřebovali větčí údové, ale větčí poctivostí zakrývají se od větách. A to váží apoštol, že péči o sobě mají spolu a pro jeden úd všickrú se spolu zamúti a trpie s nim; takéž všickni radují se u prospechu jednoho. A poněvadž tato řeč apoštola jest duovod o tom těle Kristově z lidu křesťanského na tré přehnutého, z pánóv, z kněží, z robotného lidu, tehdy slušic měriti tuto řeč k tomu tělu, mírně-li padne jedno k druhému. A že tam praví o tom těle, kterak moc světská mečem má brániti dvú stránek, a kněží učiti mají dvě 6tránce, a robotní lidé mají krmiti pány a kněží, robotné dobývati jim jídla, pití a platuov. A když má jiti podlé duovodu, aby, když trpí jeden úd, trpěli s nim všichni údové: kterak tehdy ti údové hrbovatí, ješto meč drží, jiné menšie údy dáví, zarmucuji, tepú, x 66 t A TRHU I I rad002 sázejí do vězeni, obtěžují robotami, úroky a iinými zámysly, že jako uvadlí cliodic, a tito jako koni ob roční, sytí a pražní řebcí nad nimi, a kněží jako oči ostře v tom těle hlcdíta na obe straně těla, hledajíce, kterak by zboží odřeli s nich a osobili je 6obě, a oboji spolu, páni i kněžic, vozi se na robotněm lidu, jakž sami chti? Ó, kterak daleko jsú od řeci sv. Pavla, aby trpěli všichni údové pro núzi každého úda! Tito pláči, ano jc lúpi, vězie, šacují, a oni se smějí jich veliké bídě. A poněvadž ti, ješto meč drží, jsú ruce v tom těle, a obecný lid nohy, pohleďme, coť činíta ruce nohám podlé pravdy apoštolovy! Kterak milé pomyslenie jest o skutcích, kteréž ukazuje ruce nohám, vždy se s nimi obávajíce, aby se neurazily, neozábly a nczblátily! Pakli se ublátie, ihned ruce myjeta; urazí-li se nohy, ihned ruce uvážota a lččíta a prospešnú sluožbu ve všem ukáieta. Ale tyto ruce s mečem, ač sobě nohy co jisti dobudu, to jim vydřeta, aniž tě ruce umítá co jiného ukázati těm nohám, jediné jc lúpi. A tě ruce držíta meč. Které lékařství na ty nohy přiložíta, jediné že z nich krve nacedíta a všelijak zamútita i jako hovada sobě mrzká ztepeta, jichžto sobě nic nevážíc? (Str. 61-66) Opět jsú-Ii páni a kněží hlava jako počtení údové toho těla a obecný Jid jako nohy potupnějšie, kterak daleko míra nedojde podle této řeči, že kteří údové jsú neurozenější, ti hojnější čest mají od jiných úduov, ani jich chránič! A jest-li to u pravdě tělo Kristovo ten truoj lid, tehdy sedláky, pastýře a chodce mají v najvětší čest miti, jelišto najmenší v uobci. Ale daleko jest od toho. Neb těm hlavatým lidem sprostní a potupení lidé jsú jako psi před očima; protož již nevědí, kterakého potupenie na ně vymydlili : oni opar sedlský, oni búr, oni výr, oni srch, oni chlap, ne hanba hojnější cd od poctivějších úduov. Takéž i to nesrovná se, ješto die, aby nebylo rozdelenie v těle, ale péče spolu jedněch úduov o druhých. Daleko od kněží péče Pavlova o všech: „Kto jest nemocen, [a já] nejsem, a kto se horšie, a já se nezapálím liambú?" Takové oči nejsú na zemi nyní. A obecný lid má mrzkost k obojím; tak sú jc již ztrýznili páni a knězi, že to, co jim mají dávati aneb v čem jich poslúchali, to vše s mrzkostí a s reptáním, a to všecko daleko jest od společné rovnosti. 167 Jsú-li takoví lide údové těla Kristova, z těch nerovnosti my jich nemuožem pozná ti ani jich za to míti, aniž mohu pod toto býti, aby nebylo rozdílu v těle, ale rovnost bez panováni jedni nad druhými. Neb to jest přikázání Kristovo těm, kteří jsú údové těla jeho. Když se mezi nimi svár stal o to, kdo by 6e z nich větčí zdál neb býti měl, tehdy Ježíš vece jim: „Králové pohanští panují nad svými, a kteříž moc mají nad nimi, úředníci slovu; ale vy ne tak; ale ktož větší jest mezi vámi, bud sluha jiných." A v tom jest zjevně ukázal Syn boží, že to na pohany slušie a na tento svět, ješto neznají Boha a z pýchy žádají panovatí jedni nad druhými. Ale svým die: „Vy ne tak budete jako pohané, žádajíce se vclebiti jedni na[d] druhé, ale v rovnosti a skrze pokoru pod jiné sluožbú se nížíce, jakož údové těla našeho to ukazují, kterak nižádného výšení mezi nimi nente". Ovšem kteréž duch pravdy vede jako duchovní údy těla Kristova, nemať místa mezi nimi velebenic a panovanie tohoto světa. Protož ředí sv. Pavla, což jich mluví tuto o těle Kristově duchovním, nemohu stati podlé počtu toho tělestného toho lidu trojího. Neb ty řeči jsú ovšem duchovní, ješto mohu stáři toliko na svatých lidech, ješto majic dary Ducha svatého a ješto se mohu sjednati skrze lásku v pravú jednotu, aby každý z úmysla sám od sebe o druhém péči měl a v jeho núzi s nim se zamútil a nad se jeho za lepšího měl a pilně všelikú sluožbú jiným hotov byl. A když takových s rozličnými dary Ducha svatého mnoho bude, takoví budú tělo Kristovo. A mezi tím i to dobře stane: bude-li kto který skutek tělestný neb dílo umeri, takéť nezmešká jiným poslúžiti tú věcí tělcstnii. Ale ustaviti nad sebú pána tělestného s mečem, aby osekával vokolo údy mrtvé a jiné bezděcí pudil, jiné u vězení sázel, hrdloval a jakž chtě poroboval, dalckoť jest to od řeči sv. Pavla jako stolice Lucipcrova od Kristovy. Ale všeckoť jest to počet a změření oné ženy paní, ješto na hovadu sedie a spojila se s králi zemskými a nazvala sobě zvláštic tělo Kristovo a místo v tom těle obdržela seděti měkce a voziti se na tom lidu hovadném, kterýž nohami v těle nazývá a se králi zemskými, hlavu a rukama, jako nejpoctivějšími údy v těle. Naposledy duoŕámc v Bohu, že to tělo krvavé odkryje Buoh, a nebude vo-něti jako tělo Kristovo, ale ohavným smradem zapachati bude jako tělo té veliké nevěstky, ješto sobě všecken svět usnúbila M a ssála tučné věci jeho skrze krvavý bok Kristuov a utčšcnic svého smilství v jeho bolestných ranách rozšířila, procházenie rozkošného chladu v jeho trudném ustávanie zvolila za své utě-šenic, dřicmaní a spasení věčné v pekle připravila jest světu 6krze kříž Kristuov pod věru jeho, okojivši jej v tráveninách svých. Nedaj, Bože, na zemi prodlených dní tobě, ješto se posmíváš nésti kříž Kristuov a miluješ svému břichu kuchyni učiniti skrze něj! Taková řeč té druh[é] řeči etc. O kněžství nevím, co bych tobě mírně psal, neb sám dávno svědectví vydáváš o knězích, že skutkové jich nepodobni jsú u vás; jako na řešetč prosád jsú skrze Písma, skrze doktory a skrze vás. Báně plná hněvu božího převrátila se na hlavu jich a snad ncodmJadic se skrze vás kořenové jich; nerosťte prokleti synové Kanán a ne Juda, zahubili jsú dědiční bozi; zahyň kořen jich; jakož sú učinili Kristovi a bolestem jeho, tak se staň zde životu jichl Alevšak toto dím: když spolu mnohé volání bude, nebude moci váženo býti, neb rozum všech hlasuov zatratí se při množství společného volanie. Takéž o kněžství přílišné drobenie rozumuov odejmu súd pravdy, že nebude muk!no po-voliti žádnému rozumu o tom. Protož toto vždy vyznávám, že Kristus, syn boží, jest pravý a najvyšší kněz Nového zákona, právem přísežným kněžství maje věcné, pro něž také na věky muož spasiti, on biskup budúceho dobrého, přístojící před obličejem božím, vždycky J6a živ k orodování za nás. Ten, zde jsa v tele, posvěril jest dvanácti a sedmdesát dva kněží a poničiv jim stádo své, kteréhož jest dobyl krví svú, poslal je kázat na vešken 6vět čtení svého. Kteřížto naplnili sú svým kázáním okršlek zemský a kteřížto s velikú prací v chozeni, v lačností, v vězenic, v nahotě, v postech, v modlitbách, v nepřízni lidské, v žalářích, v ranách a ve mnohém zamúcenie kázali 6Ú, lidé chudí a pěší, bez moci světské, nižádného zastíráme od světa nehledajíce, ale v samém Bohu svú naději kladúce. Když se na ně sebrali knížata a králi, místo všech štítuov i pušek modlili sú se Bohu, až se místo pohnulo s nimi, a naplněni Ducha svatého kázali sú s duofáním slovo boží. A knížata kněžská i s pohany nemohli sú jim nic učiniti, neb upřímo svú naději v samém Bohu položili sú a věrně stáli sú o navodenie stáda jeho, jakožto dobří pastýři ovce Kristových složili sú životy své. 169 Ty ť já mám za pravé kněží Kristovy a potom všecky, kteří sú na jich šlépějích stáli a ještě stojí a konečně stati budú. Takovíť prospěji a úžitky shromaždie do života věčného. Ale ono kněžstvo, kteréž ona nevěstka, ješto sedí na římské stolici, porodila volně bez bolesti, sedieci na poduškách postav-cových a [v] měkkosti života jich život postavila, toť 6Ú synové prokleti, ješto sú Boha beze cti učinili před jeho nepřátely a před očima všech, jenž se jemu posmívali a jménu jeho svatému se rubají pro jich mnohé bláznovství. Kteřížto všecky trávcniny mateře své vylili sú. Ti nynic prospívají, v horší blúdíce a mnohé bez čísla po sobě v bludy závodíce. Ncpcčliví o stádu božím, zlí nájemnici v času pokušení utekli sú od něho a zavřeli se na hra-dích a na městech, boje strojíce a z lidí krev cedíce. Synové nešlechetní, a vší nespravedlnosti naplnění rak všecko činí jako z kurvy synové, ješto studu a cti nemají. Neostanúť na věky v domu božím a nebudeť jim v kořist stádo boží, kteréž dali sú na rozchvátaní všeliké zvěři zemské. Ale že ty sám to všecko, což jsem pověděl, znáš, protož muoj úmysl v krátké řeči již slyšíš a k čemu jest tobě potřeben, k tomu jeho dosti máš. Jinéhoť neumím k tvé potřebě psáti o tom, jediné sem to psal, tobě zjevuje úmysl svój, a totoť z víry za pravé mám o knězích dobřích i o zlých. Ale o lidu obecném jakožto o třetí straně toho těla Kristova, o němž prvé řeč byla, co by ti měli činiti, jsúce v tom těle, k prospěchu jiným údóm těla toho, k tomu dim: chccš-li hlcdčti k tomu odměření obvláštnímu na tré lidu křesťanského, tehdy z toho snadně poznáš to rozdelenie, které jest v té straně lidu robotného, a že voráči, řemeslníci rozliční, kupci a kramáři a rozliční nájemníci. Ti mají dělati a těžiri a na to dielo chovati tělestnú potřebu panstvo a kněžstvo. A jest-li to pravé počtení těla Kristova, tomu snadně naučíš obec, ať dělají snažně a vás kněží ať sú pilni a žold-néřuov městských, ješto hájení zákona božího: 6 večera z města vyjíždějíce, i navštěvují truhly a krávy sedkké aneb s čímž se potkají. Horliví milovníci zákona božího, nemohu otrpěti nižádného sajra, kde se jeho doberu I Ale já, duofaje Bohu, do mé smrti nepovolím tomu rozumu o těle Kristově, abych jej chtěl míti za pravý-, abych tak ne-6krovný dvoj lid odečta, i vložil jej na obec, aby se na obci 170 vozil, jak by sám chtěl, a ještě se za lepší měl v těle Kristově, než ten obecný lid, jeíto se na něm vozí, podrobivše je pod sc ne jako údy svého těla, ale jako hovada, jichžto přetrhnuti neváží. AJe zjevné jest, že pro tu příčinu přílišné množství rozšířilo se jest rozličného kněžstva a panstva, že všichni chtí pány býtí, panošemi, žoldnéři. Neb snadno jest na tlustých koních jezditi, hrozit i a hrdě mluviti, chlapy a výry sprostným lidem dávat: a odřieti je jako lípu a hlavu jim zbiti a vždycky hojně jisti a piti dobře a najlepší věci, prázniti, túlati [se] s místa na místo, bez úžitka marnosti mluviti a rozličné hříchy bez s[t]udu pácha ti. Takových hrdláčov přílišné rozmnožení všudy po hradích a po městech jest, ješto neb skrze moc násile činí obcem aneb platy berúce, doma dobrá bydla na to mají, hoduji a prázný život na to vedú. Protož aby to jako víra byla kresťanom, rozdčlócc na tré lidi, i počisti to nerovné rozdelenie tělem Kristovým a nadclati pánuov jedněch nad druhými, aby je tiskli a násile jim činili a vždy aby s oněmi, kteréž podačují, údové jednoho těla počítáni byli, toho pohanóm pójčmc, ale u viru Kristovu a v jeho duchovní tělo na věky nevejde. A táž příčina co jest mnichuov mnohotvárně peřestých rozmnožila, kanovníkuov, kŕižovníkuov, zákonníkuov a jiných všedi knězi, co jest srkze to, ješto jako pand rozkošně jedí a pijí a vodívají se ve mnohá a v drahá rúcha, domy vysoké a pokoje čisté dělají a zahálejí. A to všecko na krev obce robotné jednají, skrze mnohé vymyšlené lži na obci toho dobývajíce, ne jako na údech spolu jednoho těla, ale jako na psech sobě posměíných. Protož takového zapletení o tělu Kristovu já nemíním dále potvrzovali (Str. 66-71) (Traktáty Petra Cbtltickébo - O troji/n lidu, O cirkvi svaté, vyd. R. Holinka, Praha 1940.) 17' 140 íQr 14i a klaněti se budou k spodku noh tvých", Izaiiš 60. 14. Vždyť již „budou utvr zeni a chváleni na zemi", Izaiái 62, 14. A to „na zemi pohaněni tvého". Sofo/ niái 3, 19. Jíi „zármutek jejich se obrátí v radost", Jan 16, 20. Tyto věci s před/ cházejicimi spojené ukážou „větší slávu domu < tohoto) posledního než (onoho) prvního", Aggaeus 2, 10, a oznámí, že budou obdařeni většími dary," než měli na počátku, Ezechiel 36, 11. A stane se to vpravdě, když budou dokonána vie chna utrpení Kristo™ To naznačuje apoštol podobenstvím těmito slovy, 1. Koř. 12. 21: „Nemůže říci hlava nohám" atd. až tam (26): „pakli jest v slavě jeden oud, radují se spolu s nim viickni oudové". A nepopirám. že smysl toho podo benství je také ten. le mysli toto tělo, v kterém jsou i hodnosti stavů, v kterém opovrženější maji být i ustanoveni za soudce , a rovněž Daniel 7. 27: „Království, které pod viím nebem jest, dáno bud lidu svatých." A tak byla svrchuuvedcnýmí bludnými, kacírskymi a pohoršujícími učeními srdce mnohých nejen táborů, ale i Pražanů nakažena, a zvláště přemnohých se» ter, kterým obyčejně říkáme bekyné. Tito takto nakaženi, odloživie viechnu spravedlnost, pokoru, milosrdenství a takřka nadobro za pomenúva trpělivosti, ne jako rozumní lidé. nýbrž jako nesmyslná ho vada a vzteklí psi a rvoucí lvové útočně napadali viechny, kteří nechtěli souhlasit i se svrchufečenými názory, a trýznili je loupežemi, ohněm a rozličnými tresty a potupami, takže kdysi slavné České království bylo dáno viem národům „za divadlo a věčné přísloví"1. Ne/ boť nikdy předtím ani oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani v srdce lidské ne/ vstoupilo, které a jaké Škody* svrchuřecenými zkázonosnými naukami napáchali a způsobili obyvatelé českého národa, kteří o sobě říkali, že vzali na sebe zbraň za svobodu zákona Božího proti všem služebníkům Antikristovým A tak vie/ chny. kteří nesouhlasili anebo odporovali svrdiuřečeným fantastickým naukám, pronásledovali mnohými způsoby, otupujíce chudé, trápíce žalostně a nemilo/ 01