Cl I * i~i 1# 3 ^ « *■ t? rif??!Its#£ 5 2 í ? í ■- ^ ^ ^3 S I fis1** ^ S R í t et--; l ŕ a-9 -f 19 í ^1 t e j ■■- n :- _ - = í« * ^_ ^ Ä %\ ^ tá W a-■d E ff I 11? tlf 3 «1 O 5 ä E * 8 S J i e .q E c "o1 c. - v u -c E í rt K 3 E ^ E - - •k 3 £ V - x; r t I l 5 n w B £ 0 ; -5 ¥ £ £ £; f Iíulllltf j * E .í * S -E 1 o * í a 3 " £ r . „ _J Q, " 3 N •g* 5 !í. -* t* «-e f 1 ä í,á j SĽw i/ ír aj -S e í13 íí Ľ t o S c - o E £«1 D' 4 1 - ŕ* si 1É = -= í" fijJl-giJři í * 3 I 2 f .£ 4í * I "B í: — ^ 'c f C 'G = C o o Síl, - I I o E 6 í ft t -'S 'd h 3 í.-S í ■ o — u — -v - — r- I- Síl £ ™ -S t ti ~ - c "S i J -if ? "s ^ — r I - g* r^i L* I i ííl í 6,3 -■u _Q Ei i?1 ď Mi z> £. 3 'B*Z S -C *g ■nr t -y ^11 I í í :1i ■w í 5 »ü 9 Ll f 1 li é " J 5 a r- - J-j * £ £ Y 5? c JE - w >v a C = E y ,t 3 ^ 8 « ,* ^ Ell š II Z - i Ii — j: -d ^ — 1 i í • i- u S -hi, o = . ? Síri . n 1 í ■u £, 5 Cf * — -ŕ: 7 • Í* S j IS dí _ä m S e S. "C ~ l. 3« "C -X & - _ - 4J -x i! 8 '3 « -w ľ JE — u c: -O E j I 11 a u S B j "C !*J -j- g Ý I í ^ .c w 13 3 š : jí — — -7 ^ ä E ■S .f S I - _ «= E . J E ■u C u 'V "™ ■* 5. 3 Ě i 11*1 Síl* ■P -* O I í f. J si li If 4 a /i _w ;c ■ "s -£ 15 t sí c 3 í W ô IT* E ' Hli M 1 I 'C IN 1 e -E s bi jj - 2 Jü -4= e í c :e^^^ " > tili e w C - -a í" p" s > e 11 I o I e •5 " - .í "í ■3 E D ťs 1 I-SJ |if J i "g ľl E ■ r m p-i h_l *M IIS i '3 " 1 ! š i-s : ■C - í. 5 i íl-I X * ri ■— *— -C -d u t*t "C « if o = C +j = K £ ' ĺ c a J a ^ .s -g :e J J 3 .= e 3 * j.- d 'fllfl-tlivif I Jr e í S S? s tf ^ a f If J3 •g II I s LT i- - II = _• - a -— % "C a. u 11 o -- -o £ 3 o ■^'c c % -S -z ^ ti 5 a "S s-?5äIŽS- f g S c ■-■ = ~S ä g 4, '-±1 fc. ü4 i $ 4 l£ tt C c Bi Cr- tí li T? — : e _ 3 Tf I ~k -5 ^ 5 i T? aJEHENO Hl STUHU Nebylo by pravdivé tvrdit, Že ti, kdoi sc trto debaty zúčastni ti, dospeli k nejaké obetné shodŕ ohledne charakteru historických teorii, niemŕne jc treba prihnal, ic průběh teto debaty je zcela rozhod ní ificpokújující pro každchoH kdo sdílí Ounircrtiv názor, íe mezi učeným' obory vládnou prírodní vŕd^ a zároveň kdo má v úcié ntu-djum híM^Mt Značný počet filosi.lYi se tolii shodl na tomt ie hiwo-rieje bud jakousi třetí třídou vecty, jež má ke společenským vedám stejný vztah, jaký kdysi mela přírodní historie k přírodním vedám, anebo ic je jakýmsi druhoradým umíním, jehož rmdnota epiítemo-logická je znaŕné pochybná a estetická nejistá. Tito filosofové podle viicho dospíti k názoru, *c pokud existuje ndcojaku hierarchie včn. pat historie spadá kamsi mezi aristordskou fyziku a linncovskou biologií - a tedy Že mi jistou hodnotu pn> sběratele exotických svetových nrb.mů .1 pokleslých mytologií, lei nikterak nemůže přispět |c ustaveni onoho ^společního svřttr*, který podle Ctftsircra nachází své karrlocírnni potvrzeni ve vťdě. III. Toto vyhnáni historie z cxtratf idy vód by nebylo ani zdaleka tak zne-pokojivé, kdyby značná část literatury ao. století nevykazovala vidi historickému vědomi ještč vetší ncprátclntvi neí celé vŕdecke myšleni. LtakonĽc h v šlo rici. žc jedním z rharakicrdaiJckých znaků šoustne literatury je všudypřítomné přesvědčen ť, ic historické vťdomí jc treba vymazat., má! i vpisovatel s náležitou vážností prozkoumal ty *lery lidské r. k učenosti, kterc si iwrfťrnľumení vytklo m úkol vyjevit. Toto presvedčení se rozšířilo natolik, ze pokud dnes historik začne vznášet ni rok na to. aby byl povazován zá umělce, pusohi iou-lak, ne-h pflmn směsní. Nepřiiel»rvi moderní literatury vůči historii jc nejlépe pat nic * ll'hu. í c jak v románu, tak v diamalu zosobňuje historik extremní Připad potlačované senzibility. Takto historika /ju-hycím Amin- Gidr. "rank Ibsen, André Malraux, Aldcuu Huxley, llciwnri hroch, ^yndham Lewia, Thomas Mann, Jean-Paul Sanrc, Carous, Piran-d=»o, Kiňgíley Afflb, Angiu Wilson, Elitu Canctri či Edward Albrr. Jím-U zmínit jen nakolik autorů, ktef i se dnes téM velkč popularite. Tento se*n*m by vÄ»k ílo výrazní nialf rit. pokud bychom do níj »■ 2 * *5 tj" - ■ —• m* m~i A, •k ■ C,j- _ ^ ^ m T3 > i ■U e r ft! j ^ ^ 2ŕ i 3 K F u S i j tfá I - d Ú C E X ■- ^ I*JSf|| > ■£ t? tí > '15 - -U fee w — -3 N *>y ■8 > "3 - t * h w 5» VJ es _ J5 ,_ s 5 rf e í ^ a £ = > *»: >-, r - -j- *• H t r e -= l_i U M g -r j -S2 tJ n •-+ w - U S 5 -d jT'á J -3^ 'g 'J* y 5 - ■ - - o 'U 3 " t1 3 ^ íí ... > -ta a .« c/j 4i C .1 - "T - ■/ Cl, >fi — ^ — -5 C 5 1í 1 ŕ -í ^ = ÍL r ■■j ô 3 ■= -a *s « — p-i ŕ- a q p 3 ■*.* S £ U 3S je * = > b -s1 ? c í S III C r, _D ^ Í 5 e p 1 -o « o — -F E n J* .s e y| 2 o c e -I D « ^ , -■ -sr. S c š ^ V -H s 3 T3 r 5 > w í ^ 3 -u ■«ftflSSjfi s .f .i '= a í R e - * s j= ? - - ^'^3 C. -o JU 5í -3 * - m - ^ ľ. ^ B « B B ? J o G « > > ib "o = E _ — " -v ^ hfl £J ■— j 5.1 £l e.l : S* i| M g ti ^ j _w£w_ ÍJ !Žf >N ■« ii ~P *c "C . 7 T: -=í í- C 3 e t 3 c V "S 'S J3 C ú n 3 e s (s j i h- ŕ b " S ■ u ,a m? sPiŕ > ŕ,3-í 3 r°-^ ,is ^ ^ f-e ís o i .5 f 1 if I jflos? i jiCjsDti poxdnjmi příchozími do svála, v nemí. väc. co stálo aca 10 udŕ* lii j'i bylo udčláno, a tak podkopává onen impulz k heroickému ŕi-nu který by mohl d.11 ahvurdnimu nvŕtu lidský, byt pomíjivý smyiľ (.jj^orickýirnyslje podlc Niŕizschelm |unduktcm schopnosti, ktorá odlítaje človeka od zvířete, fj. pamítt. ze které mvnéz prameni vedomí- Historie je podle nej néco, co je třeba „nenávidět se vsi váí-101(1 jakožto nákladný a zbytečný luxus lidského chápání", nema-li iívot zahynout v nesmyslné kultivaři tŕch neresti, kicré v lidech pioboiiřJ faleiná morálka vycházejírí z paméti. M uz si následující generace t. Nictzschcho vzala cokoli, rozhodní s chuti navázala na jeho nepřátelský postoj vůči historii v té podobe, v jaké byla praktikována akademiky v jg. stolctľ Nietzschc vsak nebyl jediný, ktln ■ >dpovčdnost ia to, ie reputace historie mezi umrlci konce 19. stolci i tak príkre upadla, ľodobné, vjec Či mŕ-né explicitní obžaloby lze nalézt u autorů tak odlišných svým tem-peramemem i umeleckým zamířením, jako jsou Gcorgc. Eliotovä. Henrik Ibsen nebo André í í ide. Tak napríklad Ccorgc Eliotová používa v románu MiAdUmaroh, který mimochodem vyšel stejného roku jako Zrozad tragédit z ducha hudby, setkáni mezi Dorotheou Rrookeovou a panem Causa hunem k mmu. aby poukázala na nebezpečí antikvám ího prístupu k dějinám ve specificky antickém kontextu. Zabezpečená, Icř dosud svobodní Dorothc* Brookeová touzi učinit v živote jednu jedinou *e-be-transcendujScl véc avo pětadvacet lec starším Causa bonovi vidi „ftjirihn KusMjet.1, |ch<>/ •:L11• > n.dr/iuni zbožnosti obsáhne viech-no stávající vedení11. A tak se navzdory vekovému rozdílu rozhodne pojmout Causabona za manžela a zaivčút svůj íivot prací na Cau-»**>onovr knize, která má nabídnout historický přehled náboženských wvémů celého iVÍU- Nicménŕ líbánky strávené v Ŕimc její 'luze zcela zničí. Brhern nich bc lodi ukiie. že Causabon není ^uperi reagovat na minulost, která fijc kolem rirj v pamctihod-tt a navíc je stále zjcvndjJlt ie je napnittio neschu končit v přitom nosu. papaje & hůlkou pred sebou na to, ze domy maji cikna, a ponořen do svých namek, o tom, jak si sluneční božstva představuji sto netečným ke slunečnímu) svitu " Nakonec Doroihea ■UlltiVl utllllll Ui" .L |'liiV-t.í,l iM nUftU- I. ^ J-"1 OOI ^POrmiél a-li. stal * l.H«lawa fini* »:lvíj|v "r,ikne inkubu his«Mic „hdrho un.il« Um „icmrná vyviní tohotopf[bth GcoTgc ■*^,°*££ta*| * hiMorickŕ vŕdŕni s.ojf vc J x Mbm "■"J"*?^ ffawpv inspirovaní trmilo dvťm. ^ jemném prntikJaau a *»™ r . J ,lcŕ níitomno,ti. swnívá od Ibsena, piitcího v následujícím dr-ilrtl i icho kritika je lét podstatne cxphcitnčjlí, Heddu Gabícrr,. wu tďf «Sé břírae jako Domthcu Brookeovou: inkubus minulo* ii, pfemlni historie - znásobená, anebo odrážející sc ve «řachu /budoucnosti Po návratu ze svatební cesty vítá Hcddu a jejího mu ic Gcorgc Itsman* Teamanova teta, jci m vyptává, co krásného ru svatební cestč začili. Na toGcorge odpovídá: „No, pm innc to hyli i laková tadarrlska cesta, Probíral jsem sc spojitou stiarych záznamů - a ukyjsem toho hodné prcce L L teticko.41 Testnan je pŕirozené historik, takový mladÄí Causabon, a pi4c zásadní studu o domácteh manufakturách ve středověkém B raba rusku, Jeho vedecká práce stravuje jeho beztak jii skromnou zásobu lidského citu a jeho záliba v domácích manufakturách vytlačující ú-)cm 0 současnost i děni ve vlastní domácnosti vyvolává v Hcddc HHiíjKrvi „MelL byste s\ to *kusit,u avolá Hcdda na jednom mfrtó hry. „Clovek ncslyií nic jiného než historii civilizace, a to ráno, v poledne i vecerT Ne Bnad ic by důvod Hcddiny komplexní nesijokofcrtosti Slo iden-nwova, v ^ ome:tťnrjn rátnd «xuálnl; Hedda |e obru zde rrn ľUT** Mcrř J"*" vlastni buržoázni spolčenom 1> íiw.JJ ní.ľnlťľTa TeMnanem> využívajícím historie k tomu, aby * ci m^bvľ1 P^t0mnQHti N«'nŕne I leddino mnimiei opovrženi * na ríši mrtvJh M>UR(.MÍ h'avné na J**10 asketickou oddanost historii. bič budou™*.* u"1,r^,dch' odráií a poiilujc její atrach z ne*** Te.itutK^,'^r7mbolt!ÉUJe^ř vyvíjejíc) se vjejím tek-hegelovského 1( Ji ,mjC U]cn t*i hiitorik, ale vrtí** vývojem civiluäcc £w? 'V"0""' d*Íin 4 Jeh° -"bývaje 'ť to ^ mohla ,yJTj* * Heddř naději, ic by j> " ^ ^aCrLľ,;n 1" * fí*"*" ohrwitoého Tc tloväta talcnio^j"ľU "'""^ 11J'" t:,rcftk1áda Lovbeija JJ * 0 * l>"UTn-i;,tric tvůrčího. Pracuj* n* L ... ľ. I i--'1- 1 ■ ku lil ''i IlUllľ I f J 11 .1 i .... I r . nvhl / ||.|. .|»;ik |liu!ls ...|| Itcmvencni morálku. Bude to kniha, [ei sdéll vznešenejší pravdu, nci. jc on* pohodlná poloviční pravda, na ktere stála jeho první kniha a též jeho nčkdrjší reputace. Nicménŕ jak hra plyne, v ílcddŕ $e postupne vůči nemu zarne probouzet nenávist: zmocní *c rukopisu je-ho knihy* xničí jej, a uk vlastne zapríčiní Lovbergovu sebevraždu. Zfiífeni rukopisu jť na jedné Straní řinem osními pomsty (důvodem jc Lovbcrgova aférka s Hcddinou sokyni, pani Klvstcdovou), na strane druhé je to vsak symbolické odvrženi onó „civilizace-, jejím tí oddanými stoupenci jsou Tcsman a Ldvbcrg. byť každý trochu ji ným způsobem V žávčru hry pak Hcdda celí hrozbe., že se bude mu-set podřídit soudci Brackovi, daUímu strážci tradice, a právč tahle bezvvchodna situace ji nakonec vede k sebevraždě.. V poslednim dčj-tíví hry Tesmjn společně ^ pani Ľlvcdovou, kteŕí jako jediní prežili, rediRuji Lôvbcrgovu knihu Maihbtsi a jejich chováni je dokonalým důkazem o tom, že se pranie nepoučili z tragických udalostí, jichi IjvIi rvédky. Tcsman si dokonce skomponuje : vlastni cpuiiť: ,.!Uvai dohromady písemnosti jiných lidí, to jc presné prace pro mč." V Ibsenové j k dání jc tento badatelův výrok ekvivalentem Farizejskeho verdiktu soudce R racka, který o Heddiné sebevraždě prohlásí, ic „lidé takové veci přece nedělají". Jcstŕ vyhranenejší vzpouru vůči historickému vědomi nabízí André Gide ve svém Mřmtotatf (190a). protiklad mezi umeleckou re-akd na iivou přítomnost a hUtorickým uctíváním mrtvých jc vy-kreslen ještě v drsne.^tch tónech. Protagonista jménem Michel trpí chorobou, jež v sobe kombinuje všechny symptomy pripisovane lb* senem různým postáváni v Ited. S i5 c -g 3a S D 3 — -M ji — 'Tí " W TJ m C - > K ^ ■S i j J w 3 ä 45 £ jí = ^= -í -Ä £ -Ír = ^ tj h C! I S * .g ^ f Jf í 5 J J -ŕ -b 4J -ra > —" -ac e? N ifl I š na >, i: E 9 i > > B ŕ1. -J i— * f £ f J o :ÍM I J ^ B -í S ^ § 'S. k = o -ä* -J C Ej 5 e t- r; t n * 'S B *■ O ^ ä 5 i ^ .P .. •S U « j; > > f ŕ$ -S ü * r" í j ŕl ■ 5 i ^ ™ to. oo sc od **) ^ budc * kd a nijak válku uchopit z liiftf pcrspekt.vy. Pok narodí, po nvýcí* vládách co« o zločineckých ^ ■3|i sc s iirae sdOeným názorem, ác víífc thtel. že* „proste »tallN' noľícimŕ mohlo byt; nicméni toto zdaleka nepů^ 1. bt tdJnevywtúaú neni možne - pŕiru*|iiic-nfcd vilkou srdcem humanistických a ých studili, a lak sc zcela přirozené stala hlavním uf,; irarili \iru v to, že clovrk dokáže válku nejakým sitmlu-sobem reflektovat. Toto nove nepřátelství proti historii kJrI Paul Valéry: r rovni nepa rech ncpřitclc d v.utnt nikdo net Tak tomu sanr bl Jiko vynnitkí uriekem zäk \tih, kt< plným i ncjlŕpc TrfiuCilýro duchu "-— ■ J^ľ*"™ J*8* nedokázala minulost ani bu- «il *W Ľ"*1 ŕlovŕk J^na. v pftomn* Jeho d^ŕi * ^1*: r , ■ u. Pregnan,^ <„ ^•k^S1, J* * raclHd La u JCh° dČtí / ^ *>U ^^icliié^ důi!c^|rné a^torického pojctl svŕía P^í^, i^, toio jc ivú| žiVo< ukwý ^ Prtvo t L **,u"líu. k nikdy ■** in 51 li ^ ti I n historiku V. 1- Ivanovovi o *vé nádeji. Že ná*ilí doby dá vinili* ^mu tvůrčímu vztahu mezi „nahým človčkciii i 11.1 hou zc-ľ3» r i oitobnéi"4 P'*0 Ocricnsotií ,vídlm příslib stéstí v lethské laz-- k rá smaže vzpomínku na viech n.i náboženství a filosofické ľ!itŕmv" jwivmi ílový, zbaví jej tíhy historie. Tenl" aiitihiMonckv postoj stal v skladech riausrnu a exiwcncia-kicrc '.e nám doc h ovaly jako dědictví třicátých let. Jak Speng-I iioz l?c v irin°ha ohledech pokládat za otce nacismu, tak Mal-uinivaný otec francouzského existencia) ismu, učili, že historie nabodnutu jen tehdy, pokud ničí (a nikoli zakládá) odpovědnost rttj minulost). Dokonce t naprosto nezpochybnilelný humanista, kvnj ic Orieita V CJaact. jeste" v roce 1943 sdílí přesvědčení, ic mi-' itva íp Krt oŕitŕi- V eseji Modrrnt tma pí£c: „NaAe instituce, jako jsou klad drvadlajsou anachronismy. Nemáme odvahu se rázné n> itcmito zkostnatělými nánosy minulosti, ale ani scjífli nedoki-přizpůsobit." A ve třicátých letech, v díle věnovaném obětem tickeho útlaku, přiznává. íe historie jej naučila jedinému, totiž >vck je .nekonečné tvárná věc, ze které lze učinit, cokoli se ker Ubi. a to právč proto, ic sám o sobč není Človék nic jiného nei potenrialita být ,tim, čím chce'". A ze stejného pocitu, totiž že tnulosti nemá pro současnost žádný význam, vychází i Hit-hihstícká revoluce". „T", co platilo v devatenáctém století, dvacátém uz neplatí," řekl Hitler při jedné příležitosti ngovi. V tom se s nim shodovali jak nacističtí intelektuálové ínapříklad Hetdeger nebo Junker), tak c^teiKiahstiŕii nepřátele nacismu ve Francii (jako byli Camus a Sartrc). Oba tyto tábory *i Madly otázku, ne jak by se mela minulost studovat, ale zda by se vůbec míla studoval. Hrdina Camusova románového debutu Oónxím*) **ersault je •nevinný* vrah. Zavraždi naprosto cizího muie v bezvýznamném Kcatu, j<" atoroiekc 1 ^^rsauho^ existence lze spojit takovým způsobem, *c Mei.rsault h|ad* vypadat jakn člověk 1 spovedný" za .zločin- a jeho odsouzr * Jíknito vraha bude ospravcdJmtclnc Ti. kteří „védí , jaky je vy-laaaift bm-Jh-i t * > ii,,.^: vnlčtaii Mcursaultuv it- nap stejíl m [LiK mu čirá po znalom terova . ve Mol I AI l|n>ll š" i-i Hr í * B S i R r i ^ - 3 £ í lapí * 1í = * ^ c J; -5 a* > »w j: i s .C o b t; -u - g = S S*ü 5 - í £ = Í % E 1 Ä 5 í je i- Q -^33 -o E > C a. w j* m _^ r: c e ŕ 5 ^ 'g = Ů./g "° »Ii If s n ü y. ü E El: - 1 * S 2 Ä fc -5 rt c c c a ií ä ^ Er s é t? -c -c 2 s § t: 30 jé ■c x m o .g - A j, g -a «fl C 7 Si - _£j , J — ľ - T & K = L. & 3? Ä E »*? 5 b -—i c TJ '£ia£ *S c IT r - =1' ■-' c o *• ' = =■ § í ä % Ü « - S II-i a c o -5: » - ^ c S B rv -r; íl U « S B C Q E * .E, n x > S "> í B JQ C *Jj 2 ■— ^ ™" Ifffa^f WfJij J i 3 ^ ? "a £ f ŕ í * . oC B ™ S B I.ľ jž |í ^ i:3 11 f a E ? - - 7 ^ ^- e. j, c C c " = T 3 — it ma 91 C i S íl! if •'! ä?Jí^ 4 I C _• > C r-s M _JÍ 5í * fl -■ > ■r Lf o -~ VB ^b S If ro íd svétu ■ ať už minulému neho přítomnému. ^Neruám nci," řiká, „Objevil jsem se náhodou, existoval iko kamen, losclin.i, mikrob. Můj život natahuje tykadla a vc ľ*L;h směrech hledá malé rozkoše. Nikdy vyšila va^ni mjcnály, jmdy nim n ie nci neškodný bzukot." Jeho přítel. Samouk, který veri, že i/livánl dokáže přinést spásu, mu ukáíc plakal amerického opu mi%ty Podobné jako staromódni humanisté i optimista vcH* že „Život ma vyinam, pokud ae rozhodneme mu tento význam dát". Ale Ro-aueriiinava choroba prameni právě a toho. re již nedokáže takovým nowhním sloganům véŕit. Podle nrho ac »v*c rodí bez důvodu, drzí na svété ze slabosti ? umírá náhodou" Same mohl mindji-ii 11/ dci-oat Eccc hMiorial4' jako Gottfricd Bcnn, aby jefré zdůraznil proti-historické založeni své první filosolkké práce fytít nícoter (i«|43>» na kurt orat oval zrovna v dobé, když psal Ntvolnost. Recenzenti Sfoť iélaJi dobře, kdyby se zamřřiH na tuto spojitost mc-in a rúcúlou. Třeba by sc totiž pak tolik nepohoršovali nad um, co vteřino Sartrc ve svém „vyznáni* zwtíra. Védéli by mni. |e pro Sartra Je důležitá jediné ta historie, kterou |J jednotlivec pa matuje, a *e jednotlivec si pamatuje jen to, co si pamatovat táa. Same odmlu psychoanalytičkou doktrinu nevidomí a ivrdí, *e minuta jc to, co se rozhodneme si z ní pamatovat; mimo naic vedomí žádná minulost neexistuje. Svou nn.mluM volimc stejným /.pusu bcm jakým volíme svou budoucnost Historická minulost jc r^h stejné jako různé osobni minulou - přinejlepším mýtem ospravedlňujícím sázku na konkrétni budoucnost a přinejhorším Izl. retro-i^ekúvni rackinalizaci toho, rim jsme se stali skrze "vé volby. Mohl bych v podobném tónu pokračovat a uvádět další pftWaO> vzpourv pň.ti i 1 i s 1 ■ m 11 , moderní literatuře. Ale pokud se mi -podařilo svůj zámer vyjádřit doted, asi se ml to už nepodaří, a pmto •truenr Hkim: moderní umělec nemá nikterak vysoké mínřTl* co* kdyui nazývalo historická imaginace. Pna mnohé ne Moucasmy* 1 umčlců. jt icnto iwjicm nejen protimluv, ale předšla je prckitk ■ k -L I ň.sob vyiiofádat se v prltoumo.su 1 ncmaie i------ proja y o 1 /] ■ , ruodnnich n mrků hJvf|^ni, duchovními urnblcniv. Muoli é nad lim. jblen nu niečia n „NO Bro*n. podle něho/ je historie urotika příiomnofti a nutí jej StiTbudoucnosti"- Stejné jako dcm h , -r ■ historii nejen břtmě uvalene na přft(ÍItJ. „mrk" vidi v m* i|(li:íi inytlrr,rk .1 hodnot. ,,|r nosiminuJo*uwíonne ' 1 [0 zastaralým iurmám propuj. •éá ^^^""^.„"Kríw velni výmiatS «*i eujc jejích povrchni _ ^ nositel choroby, jci kdy^ „rfldrcfcé kotmmiry ' sjo|cd j pttjro tak vc]ká část n>o- ^I^r^hTo to. osvobodit *ap;.dr.lhu Olovrka * lyr,r„r t- h kurínmi Ŕtká nám* íe jen pokud vytrhneme lidskou jn. 1 *c nu vil u hwtorie. tak m Ude" budou moci tvůrčím způm> MJat4vir problcmám přítomnosti. Toto má ovsem pro víechny hutonkv. kteřt *' orm hiwlruii umdeckŕho videní a spatřují v nčm víc ncí irn hm, ach |ttaJ dňslcdky tttUCJf (i poio/.il Otázku, j,ik É mohou na teto osvobozující akiřvitl podílet a zda tento jejich podii nrkidr mamciMl jcitifrni historie jako takové. Historikové nemohou přehlížet kritiku přicházející z intelektuálni komunity, ani nemohou ukrývat v oblibé, kterou jc gahrnujl ndtUm laikov*. A to proto, že odvolaním na vážnost, fiž ta Oj ona JMp** poiivii mezi hernými lidmi, lze osptavc*qÍI jykouL..!! • .nrKrti llllllal u ruii!. Édtje pro tivili/Hiu prospešná
  • dQbf]ŕjÍ "i* d»*Ianc uhnaní od obv-ÄľľľLÄÍ "S** ^nA ««n -u, okul,, ^Äliíľiŕ í™ pravdAmiT k™ telekiuaJů hiid . ol^r-ns * j ľ, ř»tř< tlo komunity in- r lfl*ic kdyí ujiirlH L i 1 • U'1 JtÄVÄK-y 41 "Wtorikov* po*"' * a íílľíľ^ WMor^oW hCmi "*lny «*Waťl-toJr?? 0 tufti, Ml hv ^ hi'mi,at» íejsou nepodstatne sov- tvrdili, l! * «udovit minulWt San.. h* ipet-juvi^ j "»l°n= není zapotřebí.^' rrfc|o.ilin vyJwvy. lil-..... oprava' taky obvykle spočívá ve siudiu několika jazyků, tovary A-skc pricc v archivech a několika preddefinovaných cviŕrní, aby ve llM,uiL - dil) -1 i'.iw|'iv. iní IcIťN ■. |. |:.| ..I.-,).; . 1.,lír|.m 1 rtr odkuujc. Zbytek tvoŕi obecne povedomí o poltime, nejaká ta četba v perífemkh oborech, sehedisť Lplina a **i t zlíněli" Tyto \ky}.a-[lávky zvládne pomčrnr snadno kaídý. Jakjc pak tedy možní imlit. řc jen pnofcs-ionálnt historik je kvalifikován k tomu. aby dcfuirA.il □tiky, jimi* se lze dotazovat hisiorirkýt-li záznamů, 4 jBk to, ir jen híitorik je oprávnén rozhodovat o tom, jaké odpovedi, dosud pok> zení n* tyt" úiá*ky< byly adekvátní P Pro intelekt li i lul obec jiz není samozřejmé, že objektivní studium minulosti - „kvůli ní samé,u jak Kiii jiurŕ kliKŕ - povstriäíi ŕi prim r. c h vri I uje lidstvo. Dokonre lze ŕfci. ic obetný konsenzus vc vedč 1 umeni je prcslic opačný. X toho vyplývá, že břemenem současnébo hisrorika jc obnovit důs-tojnost his-toňekých studii na Lakovcm základe, který je uvede v soulad s cíl r a- úŕely intelektuální komunity jako takové, tj. pornu?.c r rans formovat histuriíJíá studui způsubem, jeuz umožni historikům aktivní se podílet na osvobození přítomnosti 7 břemene historie. Jaktnholze dosáhnou l i* Především musejí historikove uznat oprávnenou současné, vzpoury proti minulosti Současný zapadni človek ni.i riin:ili C "O S *5 Ľ C Ľ í í o c -n = y — Ľ= sc a 2 c- E U p Ů 5 C. E C W ^ 4- tr I* « C rt « 3 -Cj L, S" 5 .- u b> 7 3 ■— ^ **> >*. Q c u c í " —i *^ ■—• H 3 . 3 w E k" .S c C * C > 5.^^ & m s * & "í O m c Ľ ä _» B-áá g ? * .5 ■* ■tí fi - ja >■ S 5 c " í '£ -i c 'S -í 1 -s - t^-fe -Sí -E 3 S = ps "S íí ^ H 3 J * 11 ■ Č? d f If S J jl E o gjl* g f [3 u — _ --U _ £ I -vi m ^ 'V í _ ? 7j Ľ "C _ E E ř P > v N -S, 5i r i f i tfl b 11 ?¥f Hl P ■? * £ a .s -S -S 'S - - - W I ř s 11 j b r- j -t n ■= 5 í -Z c = e Z _ Sp-dj -S ~ E E .= ^ 2 " E II11 J? s~ m £ a « ° t9 y /í f|>VÍř ilJij.j. ÍÍÄ^5Í tfl«°lí 111 «Uli — -° -S ŕ m- p a p 5 ■* fl í i ■ _v ■ N flj q (fl í ľ .P 4 f £ g.* -a .8 111 * * * w u ľ - ^ S J C; y 'N tragic 9 í? -$ <=J " rt 5 e s - 'f* '"1 u j «□ — ■s w p íT 1 ľ = ř* ^ 0 > u C ^ Lr 1$ ■5 «í Si E 0f f J13 J H " P T" U -r .j- « 3 -S E 9 c C ä N p» Hilil* I J I £ 4L * T? > -r-É E "m 5, v 2 .ä t S J s -e 1- 11: ?i 11 f ríf S £ ^lajll 5 E 3 -° * ' ^ .Ľ I r £1 i i ■s - I > S 5 H i. D -c ? ^ t ™ "V i -Ť- -Ž vatovat za svého druhu cv,ůcní v impresím, i, ké historiografii k^ ri svým způsobem predstavovalo radikální odvrat od konvenčni h mrioffraric 19. Mleti, stejné radikální, jako byli imp,,,,,^,^ ft nebo Baudclairc. Začínající studenti hijtork - a té* tmáL profesionálních historiků - mají poiižc fWckhartlta cist, neboř *e „ľ řcicl * dogmatem, ic historický text musí „vyprávěl nějaký pŕibéh" a to obvyklým, chronologicky uspořádaným způsobem Moderní historikové se snažili tulo neobvyklost Burckhardtových textů néjak vysvetli t a charakterizovali jej jako svého druhu ^zárodečného sociologa" ubývajícího se ideálními typy a tak vlastni anticipující Webe ra.Jenže toto zobc-cnŕni by bylo pravdivýjen tehdy, pokud by bylo doprovázeno povedomím o mířrt v ní* Webera a Burckhardta spojovalo silně estetické pojetí védy. Podobné jako jeho urnefectí soucas-níri i Rurckharrh vede řezy různými body historických záznam ň 4 nabízí různé perspektivy, přičemž n ŕ které veci vynechává, ignoruje fi dokonce deformuje podle toho, jak mu velí jeho umelecký dl. Jeho jtámerem nebylo podat ceku pravdu o italské renesanci, jednu pravdu^ přesné tými způsoEiem. jakým Cezanne rezignoval na to, podat celou pravdu o krajine, Burckhardt se vzdal snu, ic by mohl tíd pravdu o minulosti vypravením príbehu„ jelikoi dávno pozbyl víry, tc by historie nřjaký inherentní význam nebo hodnotu mela. Jediná ^pravda", kterou Burckhardt uznáni, byla ta, již se naučil od Scbo-penhauera, totir ře každá .snaha dat svétu ivar. ka>.dá luKU jílrma-byla nakonec odsouzena k tragickému konci a ze individuálni ^linnace má hodnom sama o sobe jen tehdy, pokud dokáíe vtisknout chaosu sveta alespoň momentálni tvar. Tak v Burckhardiovč díle hraje koncept „individualismu" pn-roli meta Fóry, kteri - tím, že filtruje jisté druhy informace a naopak zvyšuje povedomí o jiných - mu umožňuje neobvykle .jasní vidét tof co on sam chce vidét- Obvyklý chronologický rímec by toknvý pokus o dosazení J/wqfcMtf pohledu na pmblcm znemožni Va|- I.......Ihj Kure-khiirdi opuvlil |akrnite se osvobodil od bremene j^ypravečskVch- technik, nemusel jií vytvářel „zápletku11, ve ktere °> figurovali hodinové, padouíi a sbor, jak to musí éiiuc konvenčni n»tohk. |)jky ttiniu ic n-|ir| „dvahu pouáíi ineufory vytvořené n J sklade vlastm a bezprostrední xku^no^dokaaaJ Burckhardt v ži »5 HoJctí tpatrti véd které nikde přett ním takto jisté nevidel m S i ,ra ~* '—r . * 3 -J*" = Ä1 £ E E -a "g F > — v— d o o c —■ U !í n c 'J ^ C -F? 3 - 2 e £ .y - -&¥ S 3 i í 13 > o I ■ £ U J= □ C. N 8 " - C u O 4" íi E - - - _ ■ ■ — s í g "G v. C S 4á .2 1= -s 0 o ^ .= n ■ c *: E E í; c » í , a u - P .e ^ 5 -Si J 8 o M -* "Dl., P m -E "g é ťs •v. h O ■2 2 — S E £ > c A 0 R 1 i a m tí '■Tí 9 9 tí. 2 .S i: a č , g. E 1 g * 2 t a x n c 23 * I ■S ^ ■- -J 3 Ä -T J9 £ E S. a i -Ü p g * C w ^5 - is - s . ft . O t C — 5 * u c* c 8 u ? í g— p s ÍS *ft ^ * i f J #^ ^ "E "S ■s '&ü - á I jř ■a -e C "5 ä aq Q C ^ > i* g a jc KT. ijr » 'S Ä f í F í -s S" f í * 5 #1 rl j: s r i Sí f i -j ? r í cu B 0 1? I 11i «"«"BJ'S t>íg * 3-S - (J "ŕ 3 * ■5 -2 J 3 sít? v gt'3 Ü i -c j JI 1 Š = 2 i > > a 3 !_ - i - ~ -.2 ~ = I 4 * i = 4 s- o h Cl o. - I* O c -a* •4 ■ 8. ■5 III Ji - ~ 3 —- - lis l < 1 ^ i 3 - ■- - —L 3 I í t Q. * T - Li >|> S EĽ I? .=* -- ^ c — ■-- Ž "B 3 2 lí * š f 5 ^ 5 I c C SL * E S Hz : - = ^ = -S _ *- ^ í £ ÄTJ C e S 8 F 2 s c a * o o a > ■* f b B* — — _ü * S T s C S = Tí 5: —' -1 = í í 3 S it -j - -ľ £_ c 3 / III £ ui£t \Mho pohledu na svil. pNčcmz a c nepotili, z* poda, Sffl £* nebo analýz vfcch dal Wdch * v ^ S které n* seznamuji s jis.ym. «^kty tohoto pdcj.k hk4 ^ oLhrich v knize Wrttf-rite. od Gorutabla a Cézanna ncícka^ ze budou hledat v krajine totéi. a tak kdy* posi a víme jejich obr^ knjinv vedie sebe, ncrozhodujeme, který z nich je „sprivnčjir. T» kovy příntup zdaleka nevede k nijakému relativismu, nýhrí k nihlr du/ze styl, který si umrlec zvolil pro zobrazeni vnejáí nebo vnitrní zkušenosti s sebou new na jedné straní specifická kriteria, na jejichí základě lze rozhodnout, zda jc dane /obrazem vnitrné kunziMcntisi, i na strane druhé nabízí systém překladu, který umožňuje divákovi vztáhnout obraz k véci, jci jc na specifické úrovni zvecnení taktom Urazena- Styl tak lungujcjako to, CO Gombrich nazývá „notovýmú-puctu". tedy jako určitý provizorní protokol nebu ctikeľa. Když po-hliiimc na umelecké dílo - anebo na véíieekou prác:i neklademe .si otázku, jda bychom vidČli vdaném Icuomcinilnim poli totéž, nýhrí nás zajímá, zda autor tohoto díla/práce ne v lozil do svého zobrazeni areo. co by mohlo být povahováno za klamnou informaci níkjm. jc schopen potkopit patát? notový zipis. Uplainimc-U stejný přístup na historické texty, pak metodologie ký a itylntkky kosmopoliianjsnius, který toto pojetí repitzentace na-^nutí historiky opustit pokusy o zobrazení .Jcdné konkrétni »<* « správném nauatxní a nébšté perspektivě*, jak se p*T před kety vyjadril jeden renomovaný historik, a naopak uzn* ivp&ny «pravný pohled na studovaný predmet neexistuje, J|c ^ sjwáwných pohledů niúie být řádu, přičemž, kaidý z bii tíu na ■ ze fee takijwrh sdm miiíc v>-ia4ov,i P» vaínc „ny; "olu na minulu lfVluálhí ontni vedl A Nrprczeniacc. Toto by nam vtac mace, jei nabízejí ti, ktefí dokáíí pon ri i ř.ni^ hled- blen *tcmŕ víinc jako myk oviiem s jinou citovou ^hom jií nemcli naivné očekávat, 4c vyp»-^ndl!?^ teb° "dáJostí v minulosti bu*? IjvcZnľ. •lľéjak*m Původním komplexem syrových f*kl »■ Méii bychom litk /ct, minulost at, aby histoi Lk i ■ I-" MEM] HISTORIÍ b) g^ých metafor .il - |isivm ukicm:aby metafory F,r-i114 r!, fckty a aby je vídy cdŕ vyčerpal; aby respektoval Logiku ř jež ic ipiplíriíní obsaiená ve zvoleném způsobu disku rtu, a tčí uby dojčil metafora aprtfc pokud ne ukaíc jako neschopná obsáhnout pjjj data. o hledal metaforu jinou, bohatší a 5irt(, než byla La, se kterou - * to «cJ"V™ způsobem, jako vŕdec opousti hypotézu, kt-li ícii uŕiLi vyčerpáno. ■fjiove p°Jrt' historického zkoumáni by otevreta moiruwt použili současných vedrekých ď umeleckých teorií a postupů v historii, iplí hv 10 vedlo k rad i kal ii rni u relativismu a podŕizcní historie propagande nebo pripadne k laiainimii mániím u, jimiž ac snahy skloubil historii a vŕdu vid v ch kmuJ wj.iiaŕovjily t liim/iulo by i" vyplenit ufychu&nalýzu- kybernetiku* teorii ber a dalSí úbory, anií by historik hyl nuítn povazovat uken zkonfiskované metafory na tieto, cr> je vhutnf analyzovaným datům, jak je to nucen činil, pokud pracuje pod požadavkem nemožné obsählé objektivity. Rovnel by to historikovi umocnilo přemyslel o moý.mi^ti poučili ÍHi|uvsiani*tk-fcyťli, ť* presíonistickvcri, 5U realistických a (možná dokonat) i akenich způ-wbá reprezentace u účelem Ur.mijLizacc významu datŕ kterä odhalil, ale jcjiehi na/irani jakožto důkaz jc aí pfíl 1í často zakazováno. Ftokudhy hivinrikové ruití prriĽraee meli zájem aktivně podílet n» všeobecném intelektuálním a uniclecketn iivotc naíi doby, puk by tmdncH.a historie nemusela být obhajována ubLra£t.ným a dvojznačným ZpuvJOCUi. k |jkr-ni-.l -: i iJlIľ!- im liyhip Mi-íodolíiflH k,i dwJ3cnai-no.il historie nahizi príležitosti k tvůrčím komentárům k dŕ-jknáoi i pfiiom tn.isi j, | j kŕ z.n I n.i 111 i.i c I :m i ol11 ■[ i li mi tfn ujr. Kdy by sc ■**wikové chopili těchto nabízených pŕikzitostÉ, možné by časem ^■ítali presvedŕit *ve koU1^ /. jiných oboru včdy i umení o klam 1K"U ^ictzdchova tvrzeny že historie je „nákladným a nadbytečným lu*Ui«n vedení". **e nakonec si itcjnť musíme poloŕlt otázku z* jakým úŕelem? Jen pm,^ abychom využili lidské schopnosti pro hru ci /pusubtlos-u ■"Vdi taft te obrady? PŕiroKne |M í honfí cínnonii, jimiž by « ■**lnŕ odpovědný cíovŕk mohl obývat, nicmenŕ požadavek jim-najti sthopnoít vytvářet obrazy nevede nutní k íAvŕru, ■* to měl, prat-viŕi^H na hiHuriekŕ rr.inuk.Ml. /^f hy byk-na patndú onu Linii mySJer.í, kcerá 5C lahiu od Sího}>en