Historie fotografie Od pyramidy k nákupní hale  Fotografie krajiny. Krajinářská a cestopisná fotografie do 1918 V počátcích fotografie především statické motivy krajiny, architektury a zátiší. Bylo to dáno poměrně dlouhou expozicí a neumělou technikou. Navíc se zdá, že v rozmachu průmyslu se více lidem uvolnil volný čas a začínají cestovat. Orientální krajiny byly vítaným zpestřením domácnosti. Biblické témata nacházela uplatnění i v chudších domácnostech. Kdo by nechtěl mít věrohodný obrázek Jeruzaléma? Mezi první krajináře se zařadil Viliam Henry Fox Talbot (nakonec k vynálezu fotografie jej přimělo, že údajně neuměl krajinu nakreslit. Talbot zařadil mezi své ilustrace v knihách Tužka přírody a Sluneční obrazy ve Skotsku 1845 řadu kalotypií krajin. Dalším průkopníkem tohoto žánru byl dokumentarista Roger Fenton (1819–1869), který se svým pojízdným ateliérem prokodrcal Orient a zaznamenal nejen Krymskou válku. Předchůdce piktorialistů Gustav Le Gray (1820–1884) je považován za prvního krajináře. Náladové maríny připomínají Turnera a impresionisty. Montáží více negativů dociloval dramatických výjevů a mraků nad mořem. Roku 1860 bratři Louis a August Bissonovi zhotovili tři snímky z Mt. Blancu. I po vynálezu kolodia foto obtížné, nanášení vrstvy před záběrem a jeho okamžité zpracování vyžadovalo mobilní ateliéry. Asi 250 kg těžkou výbavu a velkoformátovou kameru (30.5 x 38 cm) jim neslo 25 nosičů. Vodu získali roztavením sněhu na olejové lampě. Ale kvůli zimě jim zůstalo pramálo času na zpracování fotomateriálu. Od 50. let 19. století vznikají první cestopisné snímky. Angličan Francis Frith (1882–1898) vydal na pohlednicích fotografie ze svých cesty po středním východě. V USA Carleton E. Watkins (1829–1916) nafotografoval na velké negativní desky (46 x 53 cm) zdařilé záběry z Yosemit. Původně fotograf občanské války Timothy H. O’Sullivan (1840–1882) fotografoval na svých expedicích v Nevadě, Arizoně, Novém Mexiku a s dalšími fotografy vzbudil nadšení Američanů ke krajině do té doby „neobjevené“. Záběry Williama Henry Jacksona (1843–1942) z Yellowstone, napomohly ke zřízení 1. Přírodního parku na území Ameriky. Fotografie z cest využili John Thompson (cesta do Číny), Felice Beato (Japonsko), Samuel Bourne (Indie). Fotografie z té doby jsou převážně krajiny informativního charakteru, výraznější snahy o uměleckou stylizaci nastávají až v období piktorialismu. Někdy bývá jako krajinář uváděn dokumentarista Rus Maxim Petrovič Dmitrijev (1858–1948). Byl talentovaným fotografickým portrétistou a dokumentaristou. Několik let cestoval po městech okolo řeky Volhy, fotografoval krajinu v Povolží a snímal pohledy na města a běžné každodenní scény. Než se budeme věnovat piktorialismu v  krajině, vzpomeňme si na Petera Henry Emersona a  Francise Maedow Sutcliffa, kteří naturalisticky fotografují krajinu, odkazujíc se a na obrazy malířů barbizonské školy. Na jejich tvorbu navázali budoucí krajináři na začátku 20. století. Viliam Henry Fox Talbot Viliam Henry Fox Talbot Viliam Henry Fox Talbot Viliam Henry Fox Talbot Viliam Henry Fox Talbot Roger Fenton Roger Fenton Roger Fenton Roger Fenton Roger Fenton Roger Fenton Gustav Le Gray Gustav Le Gray Gustav Le Gray Gustav Le Gray Gustav Le Gray August Bisson August Bisson August Bisson August Bisson August Bisson August Bisson Francis Frith Francis Frith Francis Frith Francis Frith Francis Frith Francis Frith Carleton E. Watkins Carleton E. Watkins Carleton E. Watkins Carleton E. Watkins Carleton E. Watkins Carleton E. Watkins Carleton E. Watkins Timothy H. O’Sullivan Timothy H. O’Sullivan Timothy H. O’Sullivan Timothy H. O’Sullivan Timothy H. O’Sullivan Timothy H. O’Sullivan Timothy H. O’Sullivan William Henry Jackson William Henry Jackson William Henry Jackson William Henry Jackson William Henry Jackson William Henry Jackson William Henry Jackson William Henry Jackson William Henry Jackson John Thompson John Thompson John Thompson John Thompson Felice Beato Felice Beato Felice Beato Felice Beato Felice Beato Felice Beato Samuel Bourne Samuel Bourne Samuel Bourne Samuel Bourne Samuel Bourne Samuel Bourne Maxim Petrovič Dmitrijev Maxim Petrovič Dmitrijev Peter Henry Emerson Peter Henry Emerson Peter Henry Emerson Peter Henry Emerson Peter Henry Emerson Peter Henry Emerson Francis Maedow Sutcliff Francis Maedow Sutcliff Francis Maedow Sutcliff Francis Maedow Sutcliff Francis Maedow Sutcliff Francis Maedow Sutcliff Francis Maedow Sutcliff Francis Maedow Sutcliff Krajinářská fotografie v letech 1918–45 Impresionistický a secesní piktorialismus ovlivnil volnou krajinářskou tvorbu od přelomu století do 20. let. V romanticky pojatých motivech zdůrazňoval především souhru světla. Leonard Missone (1870–1943) nejvýznamnější piktorialistický krajinář, zastával názor: „Motiv sám o sobě není nic, světlo je vše“. Leč krajinářskou fotografií se zabývala většina předních piktorialistů, příkladem jmenujme: Demachy, Steichen, Henneberg, Misonne… Vliv piktorialismu se uplatňoval v krajinářské fotografii až do 2. světové války. Teprve Nová věcnost vrátila do krajinářské fotografie realistické zobrazení s důrazem na ostrost, bohatou tonální škálu a plastičnost. Edward Weston vytvořil známá díla pouštních dun. I Ansel Adams začínal jako piktorialista, ale později pracoval v duchu nové věcnosti. Jeho fotografie z Yosemitského národního parku a ze Sierry Nevady jsou důkazem skvěle zvládnuté techniky s výtvarným přesahem. Pracoval s velkým formátem, z kterého dělal kontaktní kopie. Za zmínku stojí detaily skal Paula Stranda. Německý fotograf Robert Petschow pořizoval krajinářské snímky z balónů a vzducholodí. Koncem 20. a na počátku 30. letech nastal návrat k typickým vlastnostem fotografie, které vedly k rozvoji vlastivědné krajinářské fotografie. V tomto duchu vytvořil u nás nejvýznamnější dílo fotograf, etnograf, hudební vědec, filmař Karel Plicka (1894–1987). Subjektivnější krajinářské snímky snímal Josef Sudek (1896–1976). Ovlivněni Růžičkou čeřili vodu krajinářské fotografie moderně orientovaní čeští fotografové Jaromír Funke, Eugen Wiškovský, kteří a zejména Wiškovský, dokázali oprostit se objektivity výpovědi a v detailech, nadhledech a nezvyklých kompozicích nacházeli jiný význam krajiny. Práce Wiškovského patří k vrcholům světové krajinářské fotografie 30. a 40. let. Leonard Missone Leonard Missone Leonard Missone Leonard Missone Leonard Missone Leonard Missone Leonard Missone Robert Demachy Robert Demachy Robert Demachy Robert Demachy Robert Demachy Edward Steichen Edward Steichen Hugo Henneberg Hugo Henneberg Hugo Henneberg Hugo Henneberg Hugo Henneberg Hugo Henneberg Léonard Misonne Léonard Misonne Léonard Misonne Léonard Misonne Léonard Misonne Léonard Misonne Edward Weston (1886–1958) Edward Weston (1886–1958) Edward Weston (1886–1958) Edward Weston (1886–1958) Edward Weston (1886–1958) Ansel Adams (1902–1984) Ansel Adams (1902–1984) Jeho fotografie jsou charakteristické dramatickou náladou, mystickým uctíváním přírody. Nejznámější jsou kontrastní drsné záběry Yosemit. Dává důraz na techniku, vydává i několik knih o exponometrii a laboratorním zpracování. Oproti Westonovi je subjektivnější a lyričtější. Imogen Cunningham (1883–1976) Její charakterizující prvky jsou rostliny a sukulenty (detailní studie magnolií), akty, průmyslové objekty, detaily rukou umělců a hudebníků (pro Vanity Fair). Ansel Adams (1902–1984) Ansel Adams (1902–1984) Ansel Adams (1902–1984) Ansel Adams (1902–1984) Ansel Adams (1902–1984) Paul Strand Paul Strand Paul Strand Robert Petschow Robert Petschow Robert Petschow Robert Petschow Robert Petschow Karel Plicka Karel Plicka Karel Plicka Karel Plicka Karel Plicka Karel Plicka Josef Sudek Josef Sudek Josef Sudek Josef Sudek Josef Sudek Jaromír Funke Jaromír Funke Jaromír Funke Jaromír Funke Jaromír Funke Jaromír Funke Eugen Wiškovský Eugen Wiškovský Eugen Wiškovský Eugen Wiškovský Eugen Wiškovský Krajinářská fotografie po roce 1945 Trendu vlastivědné předválečné fotografii se nadále daří a v po druhé válce zaznamenává prudký rozmach. Komerční přístup barevných časopisů typu National Geographic, stále se zvyšující masovost amatérské fotografie, možnost cestovat a stále dokonalejší technika dokonale rozmělnila krajinu jako výtvarný žánr. Do poslední doby, kdy krajina zažívá jakousi renesanci, se ve výtvarných směrech prosazoval spíše subjektivní přístup. V Čechách obrazově stále dobře pracoval Karel Plicka a zdárně mu sekundoval Martin Martinček (1913–2004) s pásy horských políček, liptovské krajiny a jejich lidí, detailů kamenů a odlesků vody. K horám měl blízko uznávaný mistr černobílé fotografie skal a hor Vilém Heckel (1918–1970). Skalní města v Čechách barevně fotografoval jiný horolezec a válečný fotograf Ladislav Sitenský (1919–2009). Po válce se specializoval především na snímky hor, řek, turistiky. O krajinu se zajímá také Josef Sudek, Petr Sikula a jeho devastované průmyslové krajiny(stejně tak romantické Beskydy), Ferdinand Valent, kdy pro jeho poetické krajiny jsou typické vysoké kontrasty černé a bílé. Martin Martinček Martin Martinček Martin Martinček Martin Martinček Martin Martinček Martin Martinček Vilém Heckel Vilém Heckel Vilém Heckel Vilém Heckel Vilém Heckel Vilém Heckel Ladislav Sitenský Ladislav Sitenský Ladislav Sitenský Ladislav Sitenský Ladislav Sitenský Ladislav Sitenský Ladislav Sitenský Ferdinand Valent Ferdinand Valent Ferdinand Valent Ferdinand Valent Ferdinand Valent Ferdinand Valent Ferdinand Valent Mario Giacomelli Kolem v 60. a 70. letech se krajina začíná zachycovat především jako člověkem poznamenaná. „Zabydlenou“, kopcovitou krajinu s bizardními tvary polí a terénními nerovnostmi krajinu nám ukazuje Mario Giacomelli (1925–2000) a s podobnou obrazotvorností si hraje i jiný Ital Franco Fontana (1933). Ve svých snímcích redukoval výseky kopcovitých krajin, polí a mořských horizontů na elementární tvary a barvy, někdy připomínající motivy abstraktních obrazů. Sázel na působivost kontrastů několika sytých barev i na souzvuk jemných odstínů stejné barvy. Mario Giacomelli Mario Giacomelli Mario Giacomelli Mario Giacomelli Mario Giacomelli Robert Adams Na krajinářskou fotografii sílí vliv konceptualismu, vzniká skupina Nová topografie (zobrazovala politické a sociální aspekty, které krajinu přímo formovaly – životní styl bohatých, průmyslové zóny, znečištění, environmentální otázky a mizení původní krajiny). Robert Adams, Lewis Baltz, Stephen Shore reflektují změny v krajině v souvislosti s postmoderním stylem života. V 70. letech v USA sílil apel na ochranu přírody a umělci začali sympatizovat s krajinou, ve které žijí, vzniká „land art“ a díla ve volné přírodě (Robert Smithson – Spirála ve Velkém slaném jezeře v Utahu, Richard Long, Hamish Fulton aj.) Současní fotografové zkoumají téma jejich příslušnosti ke krajině, kulturní kořeny, migraci, význam hranic, ale i filozofickou podstatu krajiny jako domova. Robert Adams Robert Adams Robert Adams Robert Adams Robert Adams Robert Adams Robert Adams Lewis Baltz Lewis Baltz Lewis Baltz Lewis Baltz Lewis Baltz Lewis Baltz Stephen Shore Stephen Shore Stephen Shore Stephen Shore Stephen Shore Stephen Shore Stephen Shore Robert Smithson Robert Smithson Robert Smithson Robert Smithson Robert Smithson Robert Smithson Robert Smithson Richard Long Richard Long Richard Long Richard Long Richard Long Richard Long Hamish Fulton Hamish Fulton Hamish Fulton Hamish Fulton Hamish Fulton Jan Pikous (1929–2017) Současnou krajinu si pojďme předvést na domácí scéně. Jan Pikous (1929–2017) Na konci 60. let ve svých černobílých fotografiích klade existenciální otázky. Svůj díl na tématu přináší moralní rozpad společnosti a nastupující normalizace. Jan Pikous (1929–2017) Jan Pikous (1929–2017) Jan Pikous (1929–2017) Karel Došek Karel Došek si bere krajinu jako celoživotní téma. Do svých zvětšenin neváhá vstupovat invazivními metodami, rýpanci, ustalovačem, aby ještě více vyzdvihl expresi ticha. Karel Došek Karel Došek Michal Kern (1938–1994) Michal Kern (1938–1994) zejména jeho dílo kolem roku 1975, takzvané „Fotomonology – hledání kontaktu člověka a přírody“. Jeho tvorba taktéž vychází z osobních zážitků a vzpomínek. Akcentuje odlesky, stíny a zrcadlení v krajině. Michal Kern (1938–1994) Michal Kern (1938–1994) Michal Kern (1938–1994) Pavel Baňka (*1941) Pavel Baňka (*1941) fotograf často experimentující s  krajinou. Kompzice šperků, skla a  krajiny připomínají landart. Na jiných fotografiích vidíme ostře svícené interiéry periferních zahrádkářských kolonií. Pro mne a snad i pro tuto práci je nejdůležitější cyklus z jeho americké stáže. Minimalisticky jednoduché horizonty travou zarostlých pláží se ve své neostrosti dotýkají moře či snad oblohy? Petr Sikula (*1941) Petr Sikula (*1941) krajinář, který snad „založil“ ekologickou fotografii. Začátkem sedmdesátých let publikoval nesmírně expresivní sérii fotografií krajin ze zdevastovaného Ostravska. Černobílé širokoúhlé technicky kvalitní záběry jsou charakteristické svým výrazným bezútěšným popředím. Petr Sikula (*1941) Rudolf Sikora (*1946) Rudolf Sikora (*1946) slovenský autor ve svých fotografiích řeší vztah člověka k vesmíru, životním drahám a současným problémům jedince. Vychází z konceptualismu. (Dotyky, 1980) Rudolf Sikora (*1946) Rudolf Sikora (*1946) Rudolf Sikora (*1946) Rudolf Sikora (*1946) Miloš Šejn (*1947) Miloš Šejn (*1947) mnoharamenný výtvarník snad až s konceptuálním přístupem ke krajině. Zůstaňme alespoň u jeho fotografické tvorby. Zajímavá je Šejnova práce s vymezením prostoru. Záběry z interiérů jeskyň s pravěkým? osídlením vysvíceny baterkami, jindy ohni v jakýchsi siločárách, odkazujících nás na „naši minulost, náš životní prostor“. I v jiné Šejnově tvorbě, příkladem nám mohou být místy až hysterická videa, vidíme upřímnou snahu se prodrat až do morku kosti nás obklopující krajiny a životního prostředí v celém rozsahu tohoto slova. Miloš Šejn (*1947) Jan Čížek (*1952) Jan Čížek (*1952) Fotograf zabývající se především komerční prací na vysoké úrovni. Jeho záběry architektury a skleněných předmětů jsou takřka dokonalé. Ve volné tvorbě fotografuje krajiny v okolí svého bydliště, Frýdlantska. Pojí jej úzké přátelství a názorová shoda s Václavem Cílkem, což zúročil ve společné knize Pod vodou (Jan Čížek, 2011) o stoleté povodni v roce 2010 na Frýdlantsku. Jan Čížek (*1952) Jan Čížek (*1952) Jan Čížek (*1952) Jan Čížek (*1952) Ivan Kafka (*1952) Ivan Kafka (*1952) Výtvarník, fotograf, který od svých prvních fotografií přecházel k land artu. Tak můžeme spatřit autorovy prvotní záběry polí s magicky světélkující ornou půdou (Sebraný odlesk), přes složitější kompozice. Při těchto realizacích již nešlo jen o samu fotografii, ta byla pouhým svědkem procesu, ale objekt sám. Ivan Kafka (*1952) Ivan Kafka (*1952) Ivan Kafka (*1952) Ivan Kafka (*1952) Jan Pohribný (*1961) Jan Pohribný (*1961) současník a autor pohybující se na hraně fotografie a landartu jistě nepotřebuje dalšího komentáře. Jan Pohribný (*1961) Jan Pohribný (*1961) Jan Pohribný (*1961) Jan Pohribný (*1961) Jan Pohribný (*1961) Jan Pohribný (*1961) Jan Pohribný (*1961) Jitka Hanzlová Jitka Hanzlová * 1983 emigrovala z ČSSR do Německa a vrátila se po revoluci. V sérii Rokytník 1990–1994 zachycuje velmi osobním způsobem místo svého rodiště (minimalistické, snové, emocionální pojetí, cit pro jemný detail a kresbu). Za zmínku stojí i další cyklus Les. Jitka Hanzlová Andreas Gursky Krátký vhled do krajinné fotografie však ukončeme Andreasem Gurskym, představitelem Düseldorfské školy, který vyrábí obrovské zvětšeniny, pracuje absolutně ostře, hyperrealisticky. Ffotografuje městskou krajinu, architekturu, turismus, přeplněné pláže, ale i haldy odpadků, mumraj lidí s prvky civilizace. Jeho fotografie jedny z nejdražších na trhu. Andreas Gursky Andreas Gursky Andreas Gursky Andreas Gursky Andreas Gursky Andreas Gursky Skripta jsou majetkem firmy LŠF Liberec, s. r. o a bez jejího souhlasu není dovoleno jakékoli jejich šíření a rozmnožování. LŠF Liberec, s. r. o., učebna Na Žižkově 1201/15, Liberec 6-Rochlice Tel.: +420 737420839, +420 724048595| info@lsf-liberec.cz facebook.com/lsf.liberec | www.lsf-liberec.cz REKVALIFIKAČNÍ KURZY | FOTOGRAFICKÉ KURZY | KURZY POČÍTAČOVÉ GRAFIKY