Téma1: LEXIKOLOGIE, JEJÍ PŘEDMĚT A DISCIPLÍNY 

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY - poučení o lexikální stránce jazyka, lexikologie - oblasti lexikologického zájmu, jednotky sémantické a pragmatické - lexikologie a další disciplíny - rozvrstvení slovní zásoby 

CÍLE KAPITOLY Seznámit s lexikologickou problematikou, s jejím předmětem, s oblastmi zájmu a se souvisejícími disciplínami, s charakterem slovní zásoby. Na jednotlivostech lexikální stránky jazyka doložit současný stav české slovní zásoby, její stratifikaci i její vývoj. V rámci lexikální sémantiky vysvětlit odlišnosti sémaziologického a onomaziologického přístupu ke slovní zásobě. 

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Lexikologie, lingvistika, předmět zkoumání, teorie slovní zásoby; analýza a popis, výzkum lexikonu, lexikální jednotky a jejich funkce, lexém, frazém, vztahy sémantické, lexikální sémantika, vztahy pragmatické, disciplíny pomocné a přechodné, dílčí a pomezní, vztah k onomastice, a etymologii. 

Poučení o lexikální stránce jazyka jako celku (uvedení do lexikologie) předpokládá, že se především seznámíme s pojmem lexikologie (z řeckého lexikos/ slovníkový, lexikální + logos/nauka ). Jedná se o lingvistickou disciplínu, která se zabývá slovní zásobou určitého jazyka a jejím užíváním. Předmětem jejího zkoumání je teorie slovní zásoby; analýza a popis lexikální roviny jazyka. Uskutečňuje základní výzkum lexikonu, tj. popisuje a vykládá lexikální jednotky různých typů, tj. pojmenování jednoslovná, slovní spojení a frazémy, jejich vztahy a dílčí systémy (Filipec, Čermák 1985, s. 13-16; také následující výklad). 

Lexikologie tedy zkoumá lexikální jednotky jazyka: • z hlediska jejich významů a významových vztahů k jiným lexikálním jednotkám v jazyce. • z hlediska jejich pragmatických funkcí vyplývajících z toho, jak se lexikálních jednotek užívá v různých typech situací a textů 

Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 

Oblasti lexikologického zájmu proto zahrnují vztahy mezi lexikálními jednotkami:

1. sémantické; k tomuto typu vnitrojazykových vztahů patří polysémie a homonymie, synonymie, hyponymie-hyperonymie, typy antonymie, konverzivnosti, (in)kompatibilita apod. (srov. dále výklad o lexikální sémantice) 

2. pragmatické: 

2.1 z hlediska konvenčně daných možností jejich komunikativního fungování v různých typech textů; nesémantické protiklady (např. při odlišení stylového příznaku: někdo... někomu vynadal x někoho vyplísnil) 

2.2 z hlediska různých uživatelů jazyka a jejich skupin, které lze dále vymezit: a) společensky: společenské či profesní prostředí (sociolektismy, popř. slangismy, argotismy, profesionalismy) b) územně: dialektismy, interdialektismy, regionalismy apod. c) časově: chronologické opozice (historismy, archaismy, slova dobová apod.) d) individuálně: zvyklosti uživatelů jazyka v rámci idiolektů (srov. dále výklad o slovní zásobě) 

2.3 z hlediska emotivní a hodnotové orientace mluvčích: stav, postoj k adresátovi, k designátu (k textu), ke komunikativní situaci... 

SAMOSTATNÝ ÚKOL Úkol k textu ... 1/1 Doplňte předcházející výklad o podrobnější popis typů významu (k tomu více např.: Čejka 1992, s. 5–6). Ve slovní zásobě se většina lexikálních jednotek spojuje s funkcí pojmenovávací (nepojí se k nim žádné vedlejší příznaky). Jsou tedy neutrální (použitelné v různých oblastech vyjadřování). Ostatní pojmenování, k nimž se vedlejší příznaky pojí, mohou někdy být (pod vlivem těchto příznaků) užita jen v určitých oblastech (např. slova citově zabarvená, zastaralá, řídká, přejatá z cizích jazyků, odborné termíny, poetismy, slova patřící do jiných než spisovných útvarů národního jazyka apod.). Příznačná pojmenování obvykle náleží do proměnlivé části slovní zásoby, zatímco jádro je tvořeno slovy neutrálními. Podle typu vedlejšího příznaku můžeme rozdělit slova do různých vrstev.  

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Úkol k textu ... 1/2 Doplňte výklad o rozvrstvení slovní zásoby; porovnejte s výkladem v dalších kapitolách tohoto textu, popř. (např.) s další literaturou (např. s LEX-OU). Úkol lze zpracovat i jako přípravu v rámci e-learningu. PRO ZÁJEMCE Příklady a část pro zájemce Lexikologie zaujímá v celkovém popisu jazyka a v systému věd významné místo. V porovnání s jinými jazykovědnými disciplínami, jako je například fonetika nebo morfologie, vznikla lexikologie později. I když se už od 11. století, kdy se objevovaly první slovníky, lidé snažili vysvětlit význam slov, nemůžeme hovořit o lexikologii jako takové. Problematika jazyka byla až do 18. století záležitostí filozofie. Na konci 19. století, ale především v první třetině 20. století se objevila řada teoretických prací zabývajících se jazykem a slovní zásobou daného jazyka. S lexikologií souvisejí disciplíny pomocné a přechodné, dílčí a pomezní. Můžeme sledovat vztah lexikologie k onomastice, popř. lze hovořit o etymologii jako o „předhistorické lexikologii“ 

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Úkol k textu ... 1/3 Pokud hovoříme o pragmatickém pojetí významů, musíme přihlédnout i k okolnostem užívání pojmenování (též s ohledem na situaci, záměr mluvčího, model komunikace v daném společenství apod.). Porovnejte proto předcházející výklad s podrobnějším komentářem u Filipce a Čermáka (1985, s.13n.), popř. u Machové a Švehlové (1996, např. 40n., 78n.). 

KONTROLNÍ OTÁZKA Kontrolní úkoly 1/4 Označte správné odpovědi: 1. Oblasti lexikologického zájmu zahrnují 2 typy vztahů mezi lexikálními jednotkami; jedná se o vztahy: Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 12 a) kolokační a sémantické b) sémantické a pragmatické c) kontextové a pragmatické. 2. Pokud hovoříme o tzv. polysémii, homonymii, synonymii, hyponymii nebo hyperonymii, popř. o typech antonymie, hovoříme o vztazích: a) sémantických b) pragmatických c) kolokačních 3. Odlišujeme-li výpovědi typu někdo... někomu vynadal a někdo… někoho vyplísnil, rozpoznáváme (jazykově) v prvé řadě diference a) chronologické b) stylistické c) sociální 

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ K zamyšlení ... 1/5 V současné době je přijímán jako nejobšírnější výkladový slovník českého jazyka, který současně slouží jako kodifikační příručka, Slovník spisovného jazyka českého. Zamyslete se nad tím, jaký souborný (výkladový a popisný) slovník vydání tohoto lexikonu předcházel (jeho vydávání bylo zahájeno už v I. polovině 20. století; informace naleznete v soupisech knihoven i na internetu; porovnejte zejména s informacemi na stránkách JAZYKOVÉ PORADNY (www.ujc.cas.cz) a jaký projekt existuje v této oblasti dnes (na cestě k zachycení českého jazykového standardu; srov. např.: www.korpus.cz). 

SHRNUTÍ KAPITOLY V předchozí kapitole jsme se poučili o podstatě, zvláště o předmětu a o dílčích (souvisejících) disciplínách, tedy o lexikální stránce jazyka, o oblastech lexikologického zájmu a o základních jednotkách sémantických a pragmatických. Seznámili jsme se (v širším smyslu) s rozvrstvením a s charakterem slovní zásoby (v rámci obecně pojaté lexikologické problematiky). 

DALŠÍ ZDROJE ČEJKA, 

M. Česká lexikologie a lexikografie. Masarykova univerzita, Brno 1992. 

ENCYKLOPEDICKÝ slovník češtiny. (Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. eds.). Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002 ... ESČ

FILIPEC, Josef - ČERMÁK, František: Česká lexikologie. Praha: Academia 1985. 

Zbyněk Holub - Lexikologie 

MANUÁL LEXIKOGRAFIE (Čermák, F., Blatná, R. et al./ eds.). Jinočany: H&H, 1995. 

HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě. Praha: SPN 1980. 

PŘÍRUČNÍ mluvnice češtiny. 2.vyd. Praha, Lidové noviny (např. 1996). Oddíl Lexikologie (autorka Z. Hladká).... např. s. 65 – 108