Slohové postupy = způsob, postup skládání textu (proces) X slohový útvar = uzavřená, obsahově i formálně, textová jednotka (výsledek procesu), parametr navíc = ukončenost. • Převládá, ale nevyskytuje se samostatně. • • Existuje několik parametrů vlastností (nejtypičtější příznaky; opozitní dvojice navzájem neslučitelné), jimiž je navzájem odlišujeme (viz Mistrík 1985, s. 342): Na základě tabulky zjistěte, které slohové postupy se sobě „podobají“ nebo jsou velmi odlišné (např. opačné polarity vykazují ve 4 z 5 znaků informační slohový postup a vyprávěcí slohový postup). Informační slohový postup Nejelementárnější, nejstarší, nejfrekventovanější. Exaktní údaje v statické podobě. Věcné konstatování faktů (jednoduchý výčet) v zásadě seřazených bez ohledu na kontext vedle sebe. Např. oznámení, plakát, zpráva v novinách, text zákona, výkaz, inzerát, přihláška, pozvánka, dotazník atd. Ve slovnících, encyklopediích atd. Uskutečňuje se prostřednictvím lexikálních významů, jména a číselná data; sloveso – situační kulisa. Kdo, co, kde, kdy, jak? Příklad: Ředitelství Státního podniku potravinářského v Praze vypisuje souběh na obsazení funkce ředitele/ředitelky strojního závodu se sídlem v Opavě. Podmínky: vysoká škola technického zaměření, 10letá praxe v oboru, z toho nejméně 8 let v oblasti strojní výroby. Platové zařazení P 13, byt k dispozici. Nástup možný ihned. Písemné žádosti s údaji o vzdělání a odborné praxi posílejte na adresu Strojstav, 745 08 Opava, Strojařská 24. K rukám personalisty. Tvrdé začátky – substantivní. VLASTNOSTI – 1. inkohéznost, 2. enumerativnost komponentů textu, 3. komutabilnost komponentů, 4. aktualizovanost textu, 5. objektivnost. Ad 1 – není důležitá návaznost, kontinuita, „přiřazovací systém“, každá informace má význam sama o sobě; málo je slučovacích spojek, odkazovacích zájmen (konektorů), věty začínají často jménem, z toho plyne malá glutinace (spojitost), velké ruptury (text zákona o vysokých školách 0, 9 % oproti umělecké próze 27%). Věty jsou autonomní. Ad 2 – výčet (v podstatě neslučitelný s opakováním) X variabilní a pestré lexikum Ad 3 – labilita v následnosti vět; přesuny jednotek; 1. větu nelze přesunout, další ano a lze libovolně jejich pořadí zaměňovat i jednotlivé informace vypustit. Hodnota informace se nezmění. Platí to i o odstavcích, ev. větších úseků textu. X konvenční důvody; logické vztahy; časová a prostorová návaznost atd., klimax a antiklimax. Ad 4 – uskutečňuje se prostřednictvím lexikálních významů + kategorie osoby a času; informace v časovém rámci a vzhledem ke kategorii osoby u slovesa (všechny osoby i časy X výklad a popis). Ad 5 – konkrétní a přesné údaje, vlastní jména, speciální názvy. Typická tematická posloupnost: Jak je volba tématu motivována předcházejícím kontextem? Jde o to, jak je tvořena tematická struktura textů; jak je tvořena tematická trasa v textu. Zvolení dané TP podmiňuje zvolený slohový postup. Téma= podílí se na textové kohezi („osnova“ textu) Réma =spojeno s „novou informací“ Zde: tematická posloupnost s průběžným tématem; derivace průběžného tématu. Výkladový slohový postup Pomáhá vyjadřovat kauzální vztahy mezi fakty. Vyjadřování vztahů a souvislostí. Vztahovost, hierarchie. Slouží k stupňovitému členění jak textu, tak věty (souvětí). Náročná struktura i spojitost – i vnějškově je to znatelné, např. desetinné třídění, interpunkční znaménka, závorky, uvozovky, pomlčky (členění prostorové i obsahové) atd. Kohéznost – nejvyšší stupeň – kompaktnost při rozvíjení myšlenek; vyšší ještě než u vyprávěcího postupu (kontinuita děje; konektory na místech jako začátek a konec vět a odstavců), konektory jsou rozptýlené (vytvářejí síť, i na větší textové vzdálenosti). Endoklitické spojky – podřadicí nebo tzv. obrácené dovnitř souvětí, takové vyjadřující vztahy hierarchie) – jestliže, protože, že…X vyprávěcí postup – exoklitické spojky (od věty ke kontextu – a, i, ale, jenže atd.); na 1 větu připadá až 4 spojek; vztažná zájmena (plní podřaďovací funkci); index disperze spojek (plnovýznamová slova děleno počtem spojek) – velmi nízký; věty nezačínají slovesem, spíše odkazovací (začleňovací) výrazy, substantivní výrazy (tematické) atd. Explikativnost – cílem je vysvětlovat, objasňovat; vysoký index opakování slova (nejvyšší stupeň opakování), vliv má opakování termínů, vliv mají také pomocná slovesa, kterých je v jazyce málo a musí se opakovat; vysoký počet předložkových pádů (bez amoniaku, v útrobách atd.) Sukcesívnost – jen při výkladu a vyprávění (řetěz sloves); ve výkladu návaznost výpovědí a odstavců (řetěz myšlenkových celků), lze ale zaměňovat X u vyprávění nelze; velký podíl odkazovacích výrazů – první, druhá část, když k tomu přiřadíme další kategorie; dále atd. Gnómičnost – mimočasovost a mimosituačnost – přítomný čas (chápe se mimočasově), pro jevy, které mají obecnou platnost X minulý čas – např. o proběhlých experimentech atd. Ukazuje se, je jasné atd., abstraktní jména – případ, předmět, otázka, problém, podstata atd. Objektivnost – argumentace viditelnými nebo ověřitelnými fakty, bez osobní angažovanosti; přesné pojmy, termíny; nepřítomnost substantivních zájmen a kolokviálních osob. Tematická posloupnost – nejčastější: návazná tematizace rématu; rozvíjení rozštěpeného rématu. Strukturně shodná je úvaha – angažovanost autora. Přiřaďte jednotlivým úkolům učitele slohové postupy:[1] • obeznámení s dílem autora – v podstatě obsah; • životopisné údaje o autorovi; • charakter jednotlivých postav; • vztahy mezi způsobem tvorby autora a jinými autory; společenskou situací a dílem autora; vztahy mezi jednotlivými složkami díla atd. Přiřaďte jednotlivé postupy k vyučovacím předmětům (velmi zjednodušeně tam převažují):[2] literatura, dějepis zeměpis biologie matematika, gramatika, fyzika, chemie Vyprávěcí slohový postup Důraz je kladen na plynutí jevu v čase. Bajky, pověsti, pohádky, romány atd. Realizuje se monologicky, ale i dialogicky (např. rozvíjením „vnější“ a „vnitřní“ řeči). Chronologie, achronologie, achronie = bezčasí. Předmětný proces vs. jeho zobrazení (=vyprávění děje) – neshoda se využívá jako stylistický prostředek. Kohéznost = je dána už kontinuitou děje, ale funkce spojovacích výrazů = mezivětné spojky a slovesa stojící na začátku vět (měkké začátky), jako by se vynechává východisko výpovědi, resp. existence společného východiska (častá je TP s průběžným tématem). Explikativnost = vylučuje se enumerativní postup = zachycení děje i s okolnostmi, které ho „doprovází“. Sukcesívnost neboli následnost/návaznost = daná objektivně (časem, chronologií, logikou), subjektivně – osobou vypravěče. Dána – gramatická kategorie času, časové spojky, příslovce, sémantika slovesa. Vsouvání epizodních dějů do děje hlavního nechápeme jako porušování následnosti, ani řeč postav. Aktualizovanost = zařazení sledovaného děje do času (na časové ose). Nejfrekventovanější čas – minulý, rovněž historický prézens (na pozadí minulého času) a budoucí čas, ale ty nejsou nositeli sledovaného děje (výklad = bezpříznakový přítomný čas). Dále – slovesný vid, příslovce času a omezující trvání (dnes, právě atd.) Zařazení na časové ose=aktualizovanost=jedna z hlavních vlastností vyprávěcího postupu. Subjektivnost=zaleží na „svědkovi“ děje=vypravěč, vykreslení podle vlastního chápání (vyzdvihuje, potlačuje). Objektivní vyprávění prakticky neexistuje. Pokus = tatáž událost různými lidmi. Soudobé zpravodajství – vyprávěcí postupy – opisy, neexaktní údaje atd. Postmoderní literatura – diskontinuita atd. Nejčastěji přerušováno popisnými prvky. Také úvahové prvky (výkladové) = retardují děj. ________________________________ [1] Vyprávění, informační postup, popis, výklad. [2]