Kapitola představuje Henrika Ibsena jako protagonistu moderního realistického dramatu. Připomene proměna tematiky i postav od doby Shakespeara a Molièra přes žánr měšťanského dramatu (Lessing). V souladu s požadavky realistického umění Ibsen kompozičně odmítl monology, promluvy stranou, naopak drama přiblížil prozaickému stylu. Novátorská je Ibsenova metoda expozice – expoziční retrospektivní dialog protagonisty s přítelem z minulosti, ve kterém divákovi sdělí fakta o svém dosavadním životě. Ibsenovo zápletkové drama je důsledně analytické, často uzavřeno do rodinného prostředí, otevírá i tabuizovaná témata.