Evoluční ontologie se formuje od počátku 90. let 20. století. Jejím autorem je brněnský profesor filosofie Josef Šmajs. Evoluční ontologie je nesubstančním ontologickým konceptem, který nabízí novou interpretaci skutečnosti – bytí.

Cíle kapitoly:

·  Charakterizovat předmět a cíle evoluční ontologie;

·  Charakterizovat základní kategorie evoluční ontologie;

·  Interpretovat informaci jako předpoklad i produkt evoluce;

·  Interpretovat globální ekologickou krizi jako důsledek konfliktu dvou typů informace.

Ve studijní opoře studujeme strany 9-16.

Třetí přednáška se zabývá evolučně ontologickým pojetím evoluce a tedy i informace. V rámci tohoto pojetí se informace chápe jako základní ontologická kategorie skutečnosti a rozlišuje se – v rámci dvou typů evoluce skutečnosti – informace přírodní (přirozená) a informace sociokulturní (umělá). Tyto dva typy uspořádanosti skutečnosti popisují jak biotické, tak i abiotické systémy skutečnosti. Každá dílčí uspořádanost má také svůj strukturní a sémantický aspekt (přičemž ten druhý předpokládá ten první). Ontický konflikt mezi těmito dvěma typy informace, tedy to, že sociokulturní informace je z hlediska svého vzniku vždy nutně protipřírodní, se v současnosti projevuje jako globální ekologická krize.

Přednáška vychází z textů prof. J. Šmajse, zejména z vybraných kapitol jeho monografií Evoluční ontologie, Ohrožená kultura, Filosofie psaná kurzívou. Jako základní terminologické minimum je možné považovat studii Informace jako potenciální kategorie filosofie.

·  Charakterizovat evolučně ontologické pojetí informace;

·  Popsat vztah informace a evoluce (jak přírodní, tak sociokulturní);

·  Zdůvodnit Šmajsovu tezi o protipřírodnosti sociokulturní informace (potažmo lidské kultury);

·  Navrhnout (alespoň myšlenkovým experimentem) zmírnění ontického konfliktu mezi informací přírodní a sociokulturní.

·  Na příkladech vysvětlit vztah strukturního a sémantického aspektu informace ve všech úrovních skutečnosti (fyzikální, biologické, sociální, artificiální).

Ve studijní opoře studujeme strany 24-30.

Kapitola se zabývá pojmem biosociální informací v živé přírodě, resp. u těch biologických druhů, které jsou schopny sociálního učení (např. imitací) – tedy přenosu negentické či nadbiologické) informace a její uložení do paměti, nejčastěji do centrální nervové soustavy. Ukazuje se, že relativně velký počet vyšších biologických druhů takovým přenosem biosociální informace a tedy i možností sociálního disponuje. Vytváří tak evoluční předpoklady pro vznik (cíle)vědomého přetváření přírodní uspořádanosti v lidskou kulturu, avšak bez zápisu do nějakého látkového nosiče. Proto výsledek takových procesů označujeme termínem protokultura. Výkladová část této kapitoly vychází z článku Michala Lorenze Biosociální informace a technologie (viz použitá literatura).

Cíle kapitoly:

·  Charakterizovat onticko konstitutivní roli biosociální informace;

·  Popsat základní mechanismy přenosu a ukládání biosociální informace;

Ve studijní opoře studujeme strany 31-36.

Tato přednáška se zabývá teorií Gaia britského geochemika Jamese Lovelocka (1919-2022). Poukazuje na argumenty pro i proti této teorii. Jako jeden z argumentů podporující teorii Gaia, zejména v rámci zpětnovazebné samoregulace podmínek vnějšího prostředí, je uveden příklad simulace „sedmikráskosvěta“. V druhé části přednášky představujeme koncepci symbiotické planety a teorie endosymbiózy Lynn Margulisové (1938–2011).

Cíle kapitoly: 

·  Popsat podstatu teorie Gaia a poukázat na argumenty pro a proti této teorii;

·  Vysvětlit pojmy homeostáze a zpětnovazebná samoorganizace;

·  Prostřednictvím počítačové simulace Daisyworld charakterizovat proces homeostáze;

·  Vysvětlit důležitost symbiotických procesů a vztahů pro evoluci živých organismů.

Ve studijní opoře studujeme strany 48-52.

Přednáška se zabývá problémem biodiverzity jako jedním z nejvážnějších projevů globální ekologické krize. Vycházíme v ní především z práce Edwarda O. Wilsona Rozmanitost života: umožní poznání zákonů biodiverzity  její záchranu? (viz použitá literatura).

Cíle kapitoly:

·  Charakterizovat pojem biodiverzity;

·  Na konkrétních příkladech poukázat na důležitost (a inherentní hodnotu) vysoké biologické rozmanitosti pro udržení alespoň aktuálního stavu biosféry;

·  Poukázat na problém globálního vymírání biologických druhů ;

·  Reflektovat možná řešení zpomalení extinkcí. 

Ve studijní opoře studujeme strany 53-58.

Tato přednáška se z kritického pohledu evoluční ontologie zabývá psycho-sociálními a ekologickými aspekty lidské práce v procesu evoluce kultury a vývoje techniky (od zemědělské až po tu současnou informační). Výkladová část a závěr jsou z rukopisné studie Josefa Šmajse Nejasná budoucnost lidské práce.

·  Charakterizovat psycho-sociální aspekty lidské práce;

·  Charakterizovat ekologické aspekty lidské práce;

·  Z evolučně ontologického hlediska reflektovat práci duševní (intelektuální).

Ve studijní opoře studujeme strany 72-81.

Přednáška se zabývá evolučně ontologickým pojetím techniky, kterou rozlišuje na dva funkčně rozdílné typy: 1.) techniku biotickou – která využívá živé síly a energii biotických systému a 2.) techniku abiotickou – která je technickým (neživým) artefaktem. Upozorňujeme také na rozdílnou ekologickou zátěž těchto dvou typů techniky. Výkladová část i shrnutí jsou převzaté ze skript J. Šmajse Základy systematické filosofie (s. 162–168, viz použitá literatura).

Cíle kapitoly: 

·  Charakterizovat evolučně ontologické pojetí techniky;

·  Rozlišit dva typy techniky – biotickou a abiotickou, uvést jejich rozdílné vývojové etapy a vysvětlit důvody jejich rozdílně náročné ekologické zátěže.

Ve studijní opoře studujeme strany 82-89.

Kapitola se zabývá evolučně ontologickým zdůvodněním environmentální etiky. Vycházíme z předpokladu, že každá etická teorie, pokud má být pro praktické jednání inspirativní, ale hlavně závazná, musí být ontologicky podložená. Tradiční (západní) etické koncepce jsou svým antropocentrismem vůči přírodnímu (ale někdy i sociokulturnímu) prostředí nastavené pansky, kořistnicky a predátorské. Evoluční ontologie vyzdvihuje inherentní hodnotu přirozené uspořádanosti (informace), která jako jediná může odolávat druhému termodynamickému principu a být tak jakousi protientropickou bariérou. Evoluční ontologie může být teoretickým základem nejenom pro etické koncepce biocentrické, ale i pro koncepce ekocentrické či dokonce onto-/infocentrické.

Výkladová část i souhrn jsou úryvky z kapitol kolektivní práce – vysokoškolských skript – Podnikatelská a environmentální etika pod vedením J. Šmajse (s. 6–20, viz použitá literatura). V poslední podkapitole také uveřejňujeme apelativní text J. Šmajse – Nájemní smlouva se Zemí –, který můžeme považovat za jakýsi etický kodex ve vztahu k přírodnímu a kulturnímu prostředí.

Cíle kapitoly: 

·  Charakterizovat roli evoluční ontologie pro hodnotové ukotvení environmentální etiky;

·  Charakterizovat předmět a cíle environmentální etiky v situaci globální ekologické krize;

·  Vysvětlit pojem biocentrismu (příp. ontocentrismu) jako hodnotového předpokladu environmentální etiky.

·  Reflektovat možnosti biofilní transformace (duchovní) kultury.

·  Reflexe a kritická diskuse nad apelativním textem J. Šmajse Nájemní smlouva se Zemí.

Ve studijní opře studujeme strany 90-101.

Tato přednáška se zabývá praktickými aplikacemi evoluční ontologie a to konkrétně problémem ekologické politiky a ekonomiky, resp. jejich transformací na biofilní paradigma. Ve výkladové části vycházíme z kapitoly J. Šmajse o ekologické politice a biofilní transformaci etiky vysokoškolských skript Etika, ekonomika, příroda (s. 45–50, viz použitá literatura) a z kolektivních vysokoškolských skript – pod vedením autorského kolektivu J. Šmajse – Podnikatelská a environmentální etika (s. 68–70, viz použitá literatura). 

·  Charakterizovat koncepci ekologické politiky jako možné aplikace evolučně ontologického pojetí skutečnosti;

·  Vysvětlit koncepci biofilní transformaci kultury;

·  Charakterizovat koncepci ekologické ekonomiky.

Ve studijní opoře studujeme strany 102-112.

Poslední přednáška/kapitola se zabývá koncepcemi psychologie environmentálních problémů, jako i předmětem a cíly ekopsychologie. V rámci psychoanalytické teorie vysvětlujeme jednotlivé typy a funkce obranných mechanismů lidské psychiky a na konkrétních příkladech ilustrujeme jejich možnou vazbu na environmentální problémy. Ve vztahu k životnímu prostředí charakterizujeme i teorii objektních vztahů. Tato kapitola vychází z publikace Deborah Du Nann Winterové a Susan M. Kogerové Psychologie environmentálních problémů (s. 21– 72, viz použitá literatura).

Cíle kapitoly: 

·  Charakterizovat a vymezit psychologii environmentálních problémů;

·  Charakterizovat předmět a cíle ekopsychologie;

·  Popsat základní typy a funkce obranných mechanismů lidské psychiky;

·  Charakterizovat předmět teorie objektních vztahů v kontextu environmentálních problémů;

Ve studijní opoře studujeme strany 113-119.