Kapitola se zabývá evolučně ontologickým zdůvodněním environmentální etiky. Vycházíme z předpokladu, že každá etická teorie, pokud má být pro praktické jednání inspirativní, ale hlavně závazná, musí být ontologicky podložená. Tradiční (západní) etické koncepce jsou svým antropocentrismem vůči přírodnímu (ale někdy i sociokulturnímu) prostředí nastavené pansky, kořistnicky a predátorské. Evoluční ontologie vyzdvihuje inherentní hodnotu přirozené uspořádanosti (informace), která jako jediná může odolávat druhému termodynamickému principu a být tak jakousi protientropickou bariérou. Evoluční ontologie může být teoretickým základem nejenom pro etické koncepce biocentrické, ale i pro koncepce ekocentrické či dokonce onto-/infocentrické.

Výkladová část i souhrn jsou úryvky z kapitol kolektivní práce – vysokoškolských skript – Podnikatelská a environmentální etika pod vedením J. Šmajse (s. 6–20, viz použitá literatura). V poslední podkapitole také uveřejňujeme apelativní text J. Šmajse – Nájemní smlouva se Zemí –, který můžeme považovat za jakýsi etický kodex ve vztahu k přírodnímu a kulturnímu prostředí.

Cíle kapitoly: 

·  Charakterizovat roli evoluční ontologie pro hodnotové ukotvení environmentální etiky;

·  Charakterizovat předmět a cíle environmentální etiky v situaci globální ekologické krize;

·  Vysvětlit pojem biocentrismu (příp. ontocentrismu) jako hodnotového předpokladu environmentální etiky.

·  Reflektovat možnosti biofilní transformace (duchovní) kultury.

·  Reflexe a kritická diskuse nad apelativním textem J. Šmajse Nájemní smlouva se Zemí.

Ve studijní opře studujeme strany 90-101.