1
L6 Modus v češtině na pozadí italštiny a angličtiny, větné typy
Hubáček, J., Jandová, E., Svobodová, J. Čeština pro učitele. Vade Mecum. 1998, s. 169-177.
1. Tempus (slovesná kategorie času) a modus (slovesná kategorie způsobu) jsou kategorie
PREDIKAČNÍ: jejich prostřednictvím dochází k časovému (temporálnímu) a
způsobovému (modálnímu) zařazení děje vyjádřeného predikátovým (přísudkovým)
slovesem. Je tak realizován predikační akt, který je základem aktu utvoření věty jako
syntaktického celku.
2. Modus jako základ modální výstavby výpovědi
Slovesná kategorie modu je základním prostředkem MODÁLNÍ VÝSTAVBY
výpovědi. Mluvčí výpovědí vyjadřuje svůj postoj ve vztahu k jejímu propozičnímu
obsahu.
MODUS je prostředkem k vyjádření komunikačního záměru (intence) mluvčího
vzhledem ke sdělovanému propozičnímu (= věcnému) obsahu výpovědi. Lze ho vyjádřit
FORMOU různých typů vět, přičemž každý větný typ má svoje MODÁLNÍ SCHÉMA
(viz níže). Mluvčí konstatuje, ptá se, přikazuje, vyjadřuje přání:
 formou věty oznamovací něco tvrdí, konstatuje, informuje (frase dichiarativa)
 formou věty tázací se ptá, žádá informaci (otázka zjišťovací = frase interrogativa
totale, otázka doplňovací = frase interrogativa parziale)
 formou věty žádací (rozkazovací) někoho vyzývá k jednání (frase iussiva,
imperativa)
 formou věty přací vyjadřuje svoje přání (frase ottativa)
 formou věty zvolací vyjadřuje údiv, nesouhlas atd. (frase esclamativa)
K vytvoření určitého druhu věty použije mluvčí prostředky gramatické a negramatické:
Prostředky gramatické: slovesný MODUS
Prostředky lexikální: tázací slova, tj. adverbia nebo zájmena, a různé částice
Prostředky fonetické (zvukové): větná intonace
3. MODÁLNÍ SCHÉMATA větných typů
 věta oznamovací: INDIKATIV/KONDICIONÁL + INTONACE KLESAVÁ
Př.: Přijdu/Přišel bych rád.
Vengo / Verrei volentieri.
 věta tázací – ot. zjišťovací: INDIK./KONDIC. + INTONACE STOUPAVÁ
Př.: Přijdeš? / Přišel bys?
Verrai? / Verresti?
ot. doplňovací: TÁZACÍ SLOVO + INDIK./KONDIC. + INTON. KLESAVÁ
Př.: Kdy přijdeš? / Kdy bys přišel?
Quando verrai? / Quando verresti?
 věta žádací: IMPERATIV + INTONACE KLESAVÁ
POZOR: i italštině při zdvořilostní formě, tj. při tzv. vykání, plní funkci imperativu 3. os.
KONJUNKTIVU prézentu:
Př.: Pojď sem, Karlo. Pojďte dál, paní.
Vieni, Carla. Venga, signora.
2
Tzv. rozkaz pro třetí osobu, tj. osobu, na kterou se mluvčí nemůže se svým rozkazem obrátit
přímo, je v češtině tvořen strukturou s částicí „ať“ + indikativ“. V italštině strukturou se
spojkou „che“ (poklesnou na funkci částice) + 3. os. konjunktivu prézentu:
Př.: Ať přijde. Srov. Řekni mu, ať přijde.
Che venga. Srov. Digli che venga.
 věta přací – přání realizovatelné: KÉŽ + kondicionál přítomný + INTON. KLESAVÁ
V italštině (Magari/Se) + konjunktiv imperfekta + INTON. KLESAVÁ
Př.: Kéž by přišel Karel.
(Magari/Se) venisse Carlo.
Srov. anglické: If only (I wish) Charles came.
Pro vyjádření přání nerealizovatelného KÉŽ + kondicionál minulý
V italštině (Magari/Se) + konjunktiv plusquamperfekta
Př.: Kéž by byl Karel přišel.
(Magari/Se) fosse Carlo venuto.
Srov. anglické: If only (I wish) Charles had come.
 věta zvolací
Př.: – Ach bože! / Dio mio! / God!
– To je ale přijetí! / Che razza di ricevimento! / What a shower!
Formou věty oznamovací, tázací, rozkazovací, přací či zvolací mluvčí vyjadřuje různý
komunikační záměr (intenci). Vyjádření tohoto záměru je komunikačním, tj. ilokučním
AKTEM. Jednou formou (jedním větným/výpovědním typem) lze přitom realizovat několik
komunikačních funkcí.
Na formu, tj. na volbu prostředků, které mluvčí při tvoření výpovědi používá, mají vedle
komunikační funkce vliv další faktory:
 kdo je adresátem a jaký je mezi mluvčím a adresátem vztah
 v jakém komunikativním prostředí a v jakém kontextu se výpověď realizuje
Sleduj u následujících příkladů různé formy věty z hlediska větného typu a jejich
komunikační funkci:
V neděli pojedu do Prahy. – V neděli pojedu do Prahy? – V neděli bych jel do Prahy.
V neděli pojedu do Prahy! – V neděli pojedeš do Prahy. – Jeď do Prahy. – Ať jedou do Prahy.
– Kéž bych mohl jet do Prahy!
Zůstal (by) tam na oběd. – Zůstal (by) tam na oběd? – Zůstal (by) tam na oběd!
Potmě bys tam nešel. – Potmě bys tam nešel? – Byl bys tam šel i potmě? (Sleduj slovosled)
Jestlipak/zdalipak/Cožpak bys tam byl šel i potmě? /srov. intonaci/
Půjdeš tam, nebo ne? – Půjdeš do kina, nebo na procházku?
Sleduj modální schéma (formu) a komunikační funkci OZNAMOVACÍCH vět:
V neděli pojedu do Prahy. – V neděli pojedeš do Prahy. – V neděli do Prahy nepojedeš. –
Nechci, abys jel v neděli do Prahy. – Nechci, abys jel do Prahy v neděli. – Nechci, abys
v neděli do Prahy jel, chci, abys tam letěl. – Nevím o tom, že v neděli chceš jet do Prahy. –
Přál bych si jet v neděli do Prahy.
Sleduj modální schéma (formu) a komunikační funkci TÁZACÍCH vět:
 otázka zjišťovací
3
V neděli pojedeš do Prahy? – Nepojedeš v neděli do Prahy? – Ty nepojedeš v neděli do
Prahy? – Tak ty nepojedeš v neděli do Prahy? – Neposadíš se? – Nechcete se posadit? –
Sedneš si, nebo ne(sedneš)?
 Otázka doplňovací
Kdy jste se vrátili? – Kdo odjel do Prahy? Kam jel? – Proč jsi mi to neřekl? – Jak to víš? –
Proč se neposadíš?
Sleduj jazykové prostředky, kterými lze odlišit otázku pravou od otázky nepravé:
 otázka deliberativní (= otázka, kterou mluvčí klade sám sobě):
Kdo to sem a s i položil? – Kdo to sem m o h l položit? – Kdo b y to mohl být?
Jít tam? (Mám tam jít?)
 nedeliberativní otázky (podivové, řečnické):
Kam to položil? – Kam /že/ to položil? – A kdy jsme ti nepomohli? – Kdo to mohl
předpokládat? – Co sem zase lezeš?
SROVNEJ a analyzuj následující příklady tázací věty v italštině a v angličtině:
– Resti a cena con noi? / Are you staying to dinner?
– L’incidente è chiuso? / Is the incident closed?
– Sai che hai delle belle gambe, Carla? / D’you know what nice legs you’ve got, Carla?
– Vi ho fatto molto aspettare? / Have I kept you waiting very long?
– Di che cosa stavate parlando? / What were you two talking about?
– Perché sorridi? / Why d’you smile? – Perché sorrido? / Why do I smile? (echo)
– Chi te lo ha fatto? / Who made it for you? (sleduj WO)
– Why did I come? / Chissà perché mai sono venuto qui! (deliber.)
– Nobody knows how I got there. / Nessuno sa come sia finita lì.
Sleduj modální schéma (formu) a komunikační funkci ROZKAZOVACÍCH vět:
Zavolej mi zítra. – Zítra mi nevolej. – To okno raději zavři. – To okno raději nezavírej.
/vid!!/ Nezlom si nohu. /vid!!/ – Posaď se a mlč! – Posaď se, prosím. – Prosím tě, sedni si. –
Tak už si sedni, prosím tě.
Ať si nejdřív odpočine! – Ať si to vyřídí sám!
Představ si, roztrhal ho na kusy. – Poslyšte, a kdo vy vlastně jste? – Podívej, já nevím proč,
ale ty mi připadáš jinej. Koukni, loupežníku, nedělej drahoty. – Ukaž, pocem, máš mladší
oči.
SROVNEJ a analyzuj následující příklady imperativní věty v italštině a v angličtině:
Fai come me./Do as I do.
Lasciami./Let me go.
Put the house up for sale, .../Metti in vendita la casa, ...
… believe it or not…. /anche se è difficile crederlo!
Non creda signora di esser la sola./Don’t immagine you’re the only one, signora.
Tu non dir nulla./You needn’t say anything.
Ma almeno dicci come fai./But at least tell us how you do it.
Siamo cristiani e perdoniamo./Let’s be Christians e and forgive.
Sleduj modální schéma (formu) a komunikační funkci PŘACÍCH vět
4
Ať už raději prší! – Kéž už mám/ bych měl tu zkoušku už za sebou! – Kéž bych tam byl šel! –
Kéž přijeli včera večer!
SROVNEJ následující příklady přací věty v italštině a v angličtině:
Se tu sapessi quanto ... / If you only knew how ...
Portarmela a casa ... / Take her home with me.
Finirla con tutto questo, cambiare ad ogni costo. / I must get away from all this, I must
make a change at all costs.
Che il diavolo se la porti. (věta augurativní)/To hell with her. (věta augurativní neslovesná)