1
L 9 Non finitní slovesné tvary a polovětné útvary v češtině
Hubáček, J., Jandová, E., Svobodová, J. Čeština pro učitele. Vade Mecum. 1998, s. 236-242.
Bauer, J., Grepl, M. Skladba spisovné češtiny. SPN, 1975. S. 169-173.
1. FINITNÍ slovesný tvar (verbum finitum) = URČITÝ slovesný tvar je určitý proto, že
u něj LZE URČIT slovesné kategorie osoby, (čísla), času a způsobu. Kategorie času
a způsobu jsou kategorie predikační: realizuje se jimi predikační akt (predikace),
neboli akt přisouzení (vztažení) příznaku (k) subjektu a dochází tak k větotvornému
aktu (k vytvoření věty). (Srov. L4 Flexe slovesa.)
Př.: Polyká naprázdno. Pokouší se tak zaplašit bolest.
2. NON FINITNÍ slovesný tvar = NEURČITÝ slovesný tvar je neurčitý proto, že u něj
NELZE URČIT slovesné kategorie času a způsobu. Neurčitými slovesnými tvary
v češtině jsou přechodník (přítomný a minulý) a infinitiv (činný a trpný).
Př.: Polyká naprázdno, pokoušeje se (on) zaplašit bolest. přech. přítomný, m. sg.
Ani nepromluviv odešel ven. přech. minulý, m. sg.
Užitím neurčitého slovesného tvaru vzniká POLOVĚTNÝ ÚTVAR, který má ve větě
platnost rozvíjejícího členu, stejně jako vedlejší věta.
3. Polovětné útvary v češtině:
 s přechodníkovou vazbou
Př.: Voralka, stojíc u chléva, dívala se za mužem (= stála a dívala se)
 s infinitivem
Př.: Rozhodl se odejít do pohraničí (= …, že odejde)
 s přídavnými jmény slovesnými, tj. odvozenými od slovesa
Př.: Dychtivě četl noviny, vonící ještě tiskárnou.
Struktury s přechodníkem nebo infinitivem jsou označovány jako polovětné právě proto, že
neurčitý slovesný tvar nevyjadřuje predikační kategorie času a způsobu. Mluvíme pak o
sekundární predikaci:
Př.:
Polyká naprázdno, (základní predikace, přisouzení příznaku finitním tvarem)
pokoušeje se (tak, přitom) zaplašit bolest. (sekundární predikace, přisouzení příznaku non
finitním tvarem)
4. Časové vztahy vyjadřované polovětnými útvary
Neurčitý slovesný tvar polovětného útvaru nevyjadřuje kategorii času, a proto nemůže
zařazovat děj vůči okamžiku promluvy, tj. absolutně. Zařazuje však děj relativně, tj. ve
vztahu k ději, který vyjadřuje určitý slovesný tvar řídící věty:
Př.:
Polyká naprázdno, pokoušeje se zaplašit bolest. přechodník přítomný označuje děj jako
SOUČASNÝ s dějem vyjádřeným
určitým slovesným tvarem
Srov: Polykal (polyká, bude polykat) …, pokoušeje se … děj současný
2
Př.: Ani nepromluviv, odešel ven. přechodník minulý označuje děj jako
PŘEDČASNÝ vůči ději vyjádřenému
určitým slovesným tvarem
Srovnej: Ani nepromluviv, odešel (odchází, odejde) ven. děj předčasný
Polovětný útvar se od ostatních větných členů liší tím, že ve slovesném tvaru zachovává
vysoký stupeň dějovosti. Jeho užitím je větná stavba „hutnější“. Mluvíme pak o syntaktické
kondenzaci
Analyzuj následující ČESKÉ příklady z hlediska formy slovesa a z hlediska časového
vztahu děje vyjádřeného non finitním slovesným tvarem k ději vyjádřenému finitním
slovesným tvarem hlavní věty. Přepracuj věty tak, že polovětný útvar s přechodníkem nebo
infinitivem nahradíš určitým slovesným tvarem:
a. Polyká naprázdno, pokoušeje se zaplašit bolest.
Válel se tu, řiče a vyje.
Tatínek, prodav dva z mlýnků a kus pole, vybavil Etelku.
Kníže přihlédnuv viděl, že si pacholík drží ruku před ústy, že ............
Tu přistoupil ke knížeti člověk útrpný a pokloniv se řekl: „ ............ .“
Rovnici zjednodušíme, vydělíce obě strany sedmi.
Vzlykaje vztekem a nedbaje už ničeho, propletl se zásekem dovnitř.
Ani nepromluviv odešel ven.
Vědouc, jak je spaní sladké, přála je jiným.
Utíkají, bojíce se pronásledování.
Srocují se hloučky a shluky a ty po Praze řádí, stávajíce se veřejným nebezpečím.
Dobře věda, že je to nebezpečné, rozhodl se přece zůstat.
Pospíchal, chtěje stihnout první vlak.
Znajíce potřeby rostliny v různých obdobích jejího života, můžeme řídit její růst.
(Jsa) hluboce pohnut tím, co viděl, rozhodl se k ráznému činu.
Zvěř nikým nejsouc plašena pobíhala cestou necestou.
Provázen panem Holzem, vracel se do laboratoře.
Rozhořčen a uražen chladným přijetím, rozhodl se ihned odejet.
b. Rozhodl se odejít do pohraničí.
Poslal ho do města nakoupit potřebný materiál.
Viděl hochy lézt přes plot do zahrady.
Zakázali nám o tom mluvit.
Dovolili mu odejít.
c. Květnový pátek byl dnem trhajících se snů a tajících iluzí.
Dychtivě četl noviny, vonící ještě tiskárnou.
Starého sluhu, zestárlého v dlouholeté službě u jeho rodičů, chtěl propustit.