1
L 12 Diateze v češtině ve srovnání s italštinou, forma a funkce
Hubáček, J., Jandová, E., Svobodová, J. Čeština pro učitele. Vade Mecum. 1998, s. 145-146.
Diateze je gramatická kategorie slovesa, která vyjadřuje „dispozici“ (postavení) účastníků
na ději ke slovesnému ději samotnému. Jinými slovy také řečeno, vyjadřuje, jakým způsobem
se jednotliví účastníci (participanti) podílejí na ději, vyjádřeném predikačním slovesem.
V češtině, jakož i v italštině, rozlišujeme diatezi aktivní a diatezi pasívní.
1. Diateze je aktivní, jestliže gramatický subjekt (S) je totožný s původcem děje. Ten
muže být personální (životný) a jeho sémantickou rolí je pak agens (Ag) (Srov. it.
agente = přítomné participium slovesa agire: chi agisce, chi compie un’azione).
Původce děje muže být nepersonální (neživotný) a jeho sémantickou rolí je pak
„kauzátor“ (Srov. it. causa = příčina). Jinými slovy řečeno, o aktivní diatezi se jedná
tam, kde sémantická role agentu nebo kauzátora odpovídá syntaktické funkci
gramatického subjektu. Sleduj následující modelové příklady 1 a 2:
Př.:
Generál vyznamenal vojáky.
Lovec zabil lva
S = agens Vak = děj O = patiens
Generál/Lovec, jméno v nominativu (v 1. pádě), je v syntaktické roli subjektu (S) totožný
s agentem. Je účastníkem (participantem), který na ději participuje aktivně, jak ukazuje
aktívní tvar slovesa vyznamenal. Vojáky/lva, jméno v akuzativu (ve 4. pádě), je
v syntaktické roli přímého předmětu (objektu O). Je účastníkem, který na ději participuje
pasivně. Je v sémantické roli patientu (= nositele děje. Srov. it. paziens z lat. patiente(m),
od přítomného participia slovesa păti = patire = subire passivamente).
Př.:
Bahno zaneslo koryto řeky.
S = původce „kauzátor“ Vak = děj O = patiens
Bahno je participant v syntaktické roli subjektu (S), který je zároveň „kauzátorem“. Je
účastníkem (participantem), který na ději participuje aktivně, jak ukazuje aktívní tvar slovesa
zaneslo. Koryto řeky je participant v syntaktické roli přímého předmětu (objektu O). Je
účastníkem, který na ději participuje pasivně. Je v sémantické roli patientu.
2. Diateze je pasívní, jestliže je agens nebo kauzátor odsunut z pozice (funkce)
gramatického subjektu. Sleduj následující modelové příklady:
Př.:
Vojáci byli vyznamenáni generálem.
Lev byl zabit lovcem.
S = patiens Vpass = děj adverbiále původce = agens
Vojáci/Lev je participant v syntaktické roli subjektu (S). Je účastníkem (participantem),
který na ději participuje pasivně, jak ukazuje pasívní tvar slovesa byli vyznamenáni, a je tudíž
v sémantické roli patienta. Agens generálem/lovcem má formu instrumentálu (7. pádu), je
v syntaktické funkci adverbiálního (příslovečného) určení původce a zaujímá ve větě
koncové (finální) postavení.
2
Př.:
Koryto řeky bylo zaneseno bahnem.
S = patiens Vpass = děj adverbiále původce (kauzátor)
Koryto řeky je participant v syntaktické roli subjektu (S). Je účastníkem (participantem),
který na ději participuje pasivně, jak ukazuje pasívní tvar slovesa bylo zaneseno, a je tudíž
v sémantické roli patienta. Kauzátor bahnem má formu instrumentálu (7. pádu), je
v syntaktické funkci adverbiálního (příslovečného) určení původce a zaujímá ve větě
koncové (finální) postavení.
Jestliže je při pasívní diatezi z pozice gramatického subjektu odsunut agens, mluvíme o
deagentizaci, je-li z pozice gramatického subjektu odsunut kauzátor, mluvíme o
dekauzativizaci.1
SHRNUTÍ:
Při přechodu z aktivní diateze do pasívní se patiens ocitá v syntaktické pozici (a funkci)
gramatického podmětu (S) a agens/kauzátor v syntaktické pozici (a funkci) adverbiálního
určení původce děje. Znamená to, že při změně diateze aktivní v pasívní se mění syntaktické
funkce větných konstituentů, nemění se však jejich funkce sémantické.
3. Forma pasíva v češtině a v italštině
Čeština má pro vyjádření pasíva k dispozici dvě formy, stejně jako italština:
a) pasívum opisné neboli perifrastické, které je tvořeno pomocným slovesem být a
participiem trpným. Pomocné sloveso být mění svůj tvar podle osoby, čísla, času a
způsobu. Srovnejme tvary slovesa být následujícího příkladu:
Př.: Je podváděn, ale neví, co má dělat.
Byl podváděn.
Bude podváděn.
Byl by podváděn.
Jsa podváděn, neví, co má dělat.
Byv podváděn, rozhodl se svou ženu opustit.
Perifrastické pasívum v italštině tvoří pomocné sloveso essere nebo venire a participium,
označované v italštině jako participium minulé. Pomocné sloveso essere (nebo venire) mění
svůj tvar podle osoby, čísla, času a způsobu. Srovnejme tvary slovesa essere následujícího
příkladu:
Př.: E’ tradito.
E’ stato tradito.
Era tradito.
Sarà tradito.
Sarebbe tradito.
Essendo tradito non sa che cosa fare.
Essendo stato tradito ha deciso di lasciare la moglie.
1
Srov. Grepl, Karlík 1998, s. 132 a s. 140.
3
b) pasívum zvratné, užívané především s neživotným subjektem.
Př.: Daně se platí každý rok (= Daně jsou placeny každý rok).
Chřipka se léčí jako každá jiná nemoc (= Chřipka je léčena jako každá jiná nemoc).
Takové řeči se v mém domě nevedou.
Důležité dopisy se posílají expres.
Se subjektem životným by totiž mohlo dojít k záměně pasíva se zvratným (recipročním)
slovesem:
Př.: Staří lidé se respektují = Staří lidé se vzájemně respektují NEBO
Staří lidé jsou respektování.
Podobně je tomu s užíváním zvratného pasíva v italštině, označovaného „si“ passivante.
I tady se užívá především s neživotným subjektem:
Př.: Le tasse si pagano ogni anno (Le tasse vengono/sono pagate ogni anno).
L’influenza si cura come ogni altra malattia. (L’influenza viene curata come …)
Questi discorsi in casa mia non si fanno.
Le lettere urgenti si spediscono espresso.
Se subjektem životným jsou možné dva významy:
Př.: I professori si salutano = I professori si salutano reciprocamente NEBO
I professori vengono/sono salutati.
4. Funkce pasíva
Jak bylo řečeno výše, při přechodu z aktivní diateze do pasívní se patiens ocitá v syntaktické
pozici (a funkci) gramatického podmětu (S) a agens/kauzátor v syntaktické pozici (a funkci)
adverbiálního určení původce děje. Mění se tedy syntaktické funkce větných konstituentů,
nemění se však jejich funkce sémantické. Agens zůstává agens, patiens zůstává patiens.
Změna syntaktických funkcí však umožňuje změnit zcela syntaktickou a informační strukturu
věty.
a) Změna syntaktických funkcí je spojena se změnou SLOVOSLEDU. Užití pasíva je
proto jednou z možností, jak měnit slovosled tam, kde to v některém jazyce
neumožňují gramatická pravidla (srov. téma 11 Slovosled české věty a faktory
informační struktury výpovědi):
Př.:
Lva zabil lovec.
Il leone, l’ha ucciso il/un cacciatore.
Od  V  S
Lev byl zabit lovcem.
Il leone è stato ucciso da un/dal cacciatore
The lion was killed by the/a hunter.
S   Vpass  Cag
V české větě je přímý předmět v akuzativu lva za začátku věty a subjekt v nominativu lovec
na konci věty. Přímý předmět tak zaujímá pozici, do které je v češtině umisťován tematický
prvek, tj. prvek, který je z hlediska informační struktury výpovědi nejméně závažný. Subjekt
na konci věty zaujímá pozici, do které je v češtině umisťován rematický prvek, tj. prvek,
který je z hlediska informační struktury výpovědi nejvýznamnější. Stejný slovosled je ve větě
italské. Všimněme si ale pronominálního lo (elidovaného l’): je to zájmeno ve formě
akuzativu a větný člen il leone v pozici na začátku věty je tak explicitně označen jako přímý
4
předmět. Tato větná struktura je nazývána „dislokace vlevo“ (dislocazione a sinistra), neboť
na začátek věty byl „dislokován“ (přemístěn) nalevo od predikátového slovesa. Italština tak
stejně jako čeština má možnost měnit slovosled. Druhou možností, jak dosáhnout změny
slovosledu, je pasívum, pro angličtinu jediná možnost, jak do rematické pozice obsadit agens.
V jiných případech naopak je agens odsunutím z pozice subjektu, tj. užitím pasíva zcela
„anonymizován“, neoznačen. Buď proto, že ho mluvčí označit nechce, nebo proto, že to není
nutné:
Př: Byla mi ukradena peněženka.
Mi è stato rubato il portafoglio.
Nejsem si jist, kdo to udělal, proto zloděje (agens) neoznačím.
Př: Amerika byla objevena v r. 1492.
L’America fu scoperta (da Colombo) nel 1492.
Není nutné uvádět, kým byla objevena, každý ví, že to byl Kolumbus. Věta odpovídá na
otázku, kdy byla objevena. Větu můžeme srovnat s následující variantou:
Nel 1492 fu scoperta l’America.
V r. 1492 byla objevena Amerika.
Věta odpovídá na otázku, co se stalo v r. 1492.
5. Sleduj FORMU a FUNKCI pasíva v následujících českých, italských a anglických
větách. Jako první je uváděna v jazyce originálu. Zatímco v anglické verzi sledujeme
výhradně perifrastické pasívum, v češtině a v italštině jsou způsoby anonymizace
agens různé.
He had been coffined. Agens anonymizován pasívem
Už ho uložili do rakve. agens anonymizován užitím 3. os. pl.
Era stato deposto nella bara. Agens anonymizován pasívem
Podobně:
..., the big white sailing-vessel which was being discharged on the opposite quay.
..., il grosso veliero bianco che veniva scaricato sulla banchina di fronte.
… na velkou bílou plachetnici, z níž na protějším břehu vykládali zboží.
So one night he was wanted for to go on a call and ... agens anonymizován pasívem
Così una notte lo volevano per una visita e ... agens anonymizován užitím 3. os. pl.
Jednou v noci ho sháněli/volali k nemocnému. agens anonymizován užitím 3. os. pl.
... when it was reported that ... agens anonymizován pasívem
... quando si disse che ... agens anonymizován užitím “si” passivante
..., když se rozneslo, že ... agens anonymizován užitím zvratného pasíva
... lest our adventure should be discovered. agens anonymizován pasívem
(... se non volevamo) che la nostra avventura venisse scoperta. agens anonym. pasívem
(Když jsme nechtěli), aby se na naše dobrodružství přišlo. agens anonym. zvratným pasívem