L 1      Čeština z hlediska genealogické a morfologické klasifikace


Úvod:  program přednášek



Úvodní příklad:        sleduj českou, italskou a anglickou větu z hlediska morfologického,
syntaktického a slovosledného

... a v hokynářských výlohách sklovatěly oschlé zákusky.

... e nelle vetrine delle drogherie si imbiancavano biscotti ammuffiti.

..., and in the windows of the grocers’ shops musty biscuits lay bleaching.


Sleduj rozdíly morfologické: v češtině se adjektivum hokynářských shoduje v rodě a čísle s podst.
jménem výlohách. V italštině adjektivum není, adjektivní funkci tu má předložková (analytická)
struktura delle drogherie. České nedokonavé sloveso v préteritu sklovatěly vyjadřuje
neukončenost/aktuálnost děje. Totéž vyjadřuje imperfektum italského slovesa imbiancavano. Českému
adjektivu hokynářských odpovídá v angličtině analytická struktura of the grocers’ shops.

Sleduj rozdíly syntaktické: české sklovatěly a italské imbiancavano jsou tvary derivovaných sloves.
V češtině od substantiva sklo, v italštině od adjektiva bianco. Derivační schopnosti obou jazyků
umožňují utvořit sloveso, které představuje syntetický (jednoslovný) predikát. V angličtině lay
bleaching představuje predikát analytický (víceslovný): lay je nositelem kategorie času a způsobu,
proto ho označujeme za kategoriální sloveso, bleaching je nositelem lexikálního významu.

Sleduj rozdíly slovosledné: v české a italské větě sledujeme slovosled verbum – subjekt
(V-S), v anglické větě je slovosled subjekt – verbum (S-V).


 1. Zařazení češtiny, italštiny a angličtiny v rámci rodiny indoevropských jazyků z hlediska
genealogické klasifikace (srov. Úvod do studia jazyka 3)

  * čeština patří k větvi slovanské, a to ke skupině  jazyků západoslovanským (spolu se
slovenštinou, polštinou a lužickou srbštinou)
  * italština patří k jazykům románským (lingue neolatine) – spolu s francouzštinou, španělštinou,
portugalštinou, rumunštinou – samostatné státní jazyky, a dále katalánštinou, galicijštinou,
sardštinou, okcitánštinou, rétorománštinou, furlandštinou a vymřelou dalmátštinou)
  * angličtina patří k větvi germánské, a to ke skupině západogermánské (spolu s holandštinou)


2.      Zařazení češtiny, italštiny a angličtiny z hlediska morfologické klasifikace (srov. Úvod do
studia jazyka 3)

ČEŠTINA je jazyk flektivní (syntetický), slova ohebná mění koncovkami svůj tvar:

a)         SUBSTANTIVA (PODSTATNÁ JMÉNA), ADJEKTIVA (PŘÍDAVNÁ JMÉNA), PRONOMINA (ZÁJMENA) podle
rodu, čísla a pádu

Př.:     ten mladý muž/ti mladí muži, toho mladého muže/těch mladých mužů

            ta mladá žena/ty mladé ženy, té mladé ženě/těch mladých žen

            to velké město/ta velká města, toho velkého města/těch velkých měst


b)         VERBA (SLOVESA) podle osoby, čísla, času a způsobu (a diateze)

Př.:     (Já) studuji/studoval jsem, ten mladý muž studuje/studoval, ti mladí muži studují


c)         ADJEKTIVUM se shoduje se substantivem v rodě, čísle a pádě, SLOVESO se shoduje se
substantivem (nebo zájmenem) ve funkci subjektu v osobě a čísle

Př.:     ten mladý muž/ti mladí muži, toho mladého muže/těch mladých mužů

Ty studuješ./Chlapci studují.


d)        SLOVOSLED je volný, umožňuje to právě existence morfologického pádu, který je prostředkem
k vyjadřování syntaktických vztahů (srov. L 11 Slovosled české věty a faktory informační struktury
výpovědi):

Př.:     Lovec zabil     lva.                  X         Lva     zabil     lovec.

            S          V         O                                O         V         S

Morfologický nominativ = syntaktický subjekt S, morfologický akuzativ = syntaktický objekt  O.

Sleduj volnost slovosledu v české větě díky existenci pádových koncovek:

Petr koupil Marii knihu

Petr koupil knihu Marii.

Petr Marii koupil knihu.

Knihu koupil Petr Marii atd.


e)         Hlavním prostředkem slovotvorby je derivace

Př.:     práce ® prac-ovat, prac-ovní

            dům ® dom-ácí

            kůň ® koň-ský


ANGLIČTINA je jazyk analytický – gramatické významy jsou vyjadřovány pomocnými (gramatickými)
slovy:

a)      slova jsou neměnná a mají tendenci k jednoslabičnosti

Př.:     He put it on the desk. – I met my friends last week.

b)     je neutralizována (neexistuje) gramatická kategorie pádu, který je prostředkem k vyjadřování
syntaktických vztahů

Př.:      The hunter killed a/the lion./The lion killed a/the hunter.

c)      SLOVOSLED (Subjekt – Verbum – O[d ]= přímý předmět) je tudíž pevný, neboť je prostředkem
k vyjadřování syntaktických vztahů:


d)      slova snadno konvertují z jednoho slovního druhu do druhého, aniž mění tvar

Př.:     water/water plants/to water plants


ITALŠTINA je jazyk s charakteristikami jak jazyka syntetického, tak jazyka analytického: slova
ohebná mění koncovkami svůj tvar

a)      SUBSTANTIVA, ADJEKTIVA, PRONOMINA podle rodu, čísla, nikoliv však podle pádu

Př.:      quell’uomo ricco, quella donna ricca/quegli uomini ricchi/quelle donne ricche


b)   VERBA podle osoby, čísla, času a způsobu (a diateze)

Př.:     (Io) parlo/-avo/I ragazzi parlano/-avano


c)      ADJEKTIVUM se shoduje se substantivem v rodě a v čísle, SLOVESO se shoduje se substantivem
(zájmenem) ve funkci subjektu v osobě a čísle

Př.:     uomo giovane/uomini giovani

            (Io) studio/I ragazzi studiano.


d)     SLOVOSLED je značně uvolněný, i přes neexistenci kategorie pádu k vyjádření syntaktických
vztahů má italština možnosti slovosled měnit. Napomáhá k tomu však i bohatá slovesná flexe.


e)      Hlavním prostředkem slovotvorby je DERIVACE

Př.:     lavorare ® lavoricchiare, lavoro, lavoratore, lavorazione, lavorativo, lavorabile