Základy archeologie 2. Počátky Slovanů – původ a migrace, časně slovanské období, avarské a franské vlivy. Prameny (Etnogeneze: řec. ethnos - národ, genesis - původ, vznik) • •Slované – etnikum indoevropského původu, jehož etnogenezi dokládají prameny: • •Lingvistické – glottochonologie: metoda historické jazykovědy zaměřená na zjištění doby oddělení • jazyků od společného základu a) hydronyma, oronyma (názvy řek, hor) • b) jazykové výpůjčky od sousedních etnik •Historické – zprávy řeckých, římských, byzantských a ruských autorů • •Archeologické – hmotné a duchovní projevy Slovanů v období 5/6. – 10. stol. • •Antropologicko-genetické – analýzy DNA • •Etnografické – národopisné paralely • •Kulturně-historické, antropologické – životní styl, náboženství, architektura, vojenství aj. • Prameny (Etnogeneze: řec. ethnos - národ, genesis - původ, vznik) • •Slované – etnikum indoevropského původu, jehož etnogenezi dokládají prameny: • •Lingvistické – glottochonologie: metoda historické jazykovědy zaměřená na zjištění doby oddělení • jazyků od společného základu a) hydronyma, oronyma (názvy řek, hor) • b) jazykové výpůjčky od sousedních etnik •Historické – zprávy řeckých, římských, byzantských a ruských autorů • •Archeologické – hmotné a duchovní projevy Slovanů v období 5/6. – 10. stol. • •Antropologicko-genetické – analýzy DNA • •Etnografické – národopisné paralely • •Kulturně-historické, antropologické – životní styl, náboženství, architektura, vojenství aj. • Slované •Etnicky, kulturně a jazykově náleží k indoevropské jazykové rodině (Indogermanische Sprachfamilie) • 1813 – Thomas Young: označení skupiny jazyků, které se společně vyvíjely z předpokládaného • indoevropského prajazyka v oblastech Eurasie: od Bajkalského jezera po Podněstří • •Nostratická teorie – z lat. noster (náš), také boreální hypotéza • 1903: dánský lingvista Holger Pedersen, později: Aharon Dolgopolski a V. M. Illič-Svityč • – předpokládá existenci společné jazykové rodiny, jako základu, z něhož vzniklo: • šest jazykových prarodin: • • 1. indoevropská • 2. severohamitská • 3. kartvelská (jihokavkazské) • 4. uralská • 5. altajská • 6. drávidská • Indoevropská jazyková skupina • Dezintegrace – slovanské etnikum se vyčlenilo v závěrečné fázi 1. 1. 1.fáze: oddělil se jazyk – chetitský – indo-iránský 2. fáze – arménský – řecký – trácký – italický – keltský, ilyrský – germánský – baltoslovanský 3.fáze – baltština – slovanština Slovanská pravlast a její lokalizace •Slovanská pravlast – území, kde proběhla etnogeneze Slovanů • – prostor, kde došlo ke „vzniku“ slovanského etnika se měnil v souvislosti s expanzí. • •Ilyrsko-balkánská teorie – balkánský či naddunajský původ (podle Nestora) • •Teorie o asijském původu – původní sídla hledána ve střední Asii • • Maloasijská teorie – modifikacovaná balkánské teorie (překonána) • – oživena něm. slavistou Heinrichem Kunstmannem • •Tzv. Evropská teorie – vznik v Evropě mimo Balkán • – sídla Praslovanů byla hledána v Německu nebo v západním Polsku • (romantismus) • • • •Název Slované – není zcela jasný • – etnonymum Slověne se odvozuje od praslovanského sluti (tj. slouti, tj. být • proslulý), označující lidi proslulé svým jazykem (tj. mluvící jasně, srozumitelně) • • – Slověninъ, Slověne: „lid patřící Slověnovi“ (podle Horace Lundta) • • – název Sclavenes: používali byzantští autoři pro různé skupiny obyvatelstva • sédlící za Dunajem na sever od Byzance • • – poč. 6. stol.: prvně Slovany zmiňuje Pseudo-Caesarius Nazianus v díle Dialogī • •Název Němec (němьcь) – označoval němého člověka, který neumí mluvit slovanským jazykem (tj. cizince) • – Němci označovali Slovany termínem Wenden (Winden) • • • • Vývoj praslovanštiny •Baltoslovanská jazyková jednota: 2. pol. 2. tis. př. n. l. •Praslovanská jednota: konec 2. tis. př. n. l. – 0. n. l. •Nářeční štěpení praslovanštiny: 5./6. – 8./10. stol. (formování samostatných slovanských jazyků) • •Praslovanština – původně jeden jazyk (lingua franca), který se rozchodem Slovanů rozdělil na samostatné skupiny, • • – Omeljan Josypovič Pritsak: 1983: ukrajinský profesor historie na Hrarvarské univerzitě • praslovanština fungovala jako společný komunikační • jazyk (lingua franca), jehož největší jednoty bylo dosaženo • ve 2. pol. 8. stol. (750–800) • 8. stol.: slovanská etnická identita (nářeční štěpení) • •Staroslověnština – jazyk vytvořený Konstantinem a Metodějem (církevní slovanština východního ortodoxního kultu) •Národní jazyky – ustavily se po zaujetí nových sídel a po vzniku prvních slovanských států v 9. – 10. stol. • – plně se rozlišily na přelomu 12./13. století (v dnešní podobě) • • • Historické prameny •Konec 1. a 2. stol. – antičtí autoři uvádí Venety či Venedy: termín později používaný pro označení Slovanů • •Plínius Starší (23/24 – 79 n. l.) – námořní důstojník a velitel válečného loďstva • – Naturalis historia (cca 77 n. l.): jako první užívá etnonymum Venedi či Veneti • • •Publius Cornelius Tacitus (cca 56 – 120 n. l.) – Germania (98 n. l.): popisoval země za hranicemi římského impéria • Venety umístil na severovýchodní hranici • • •Klaudius Ptolemaios z Alexandrie (2. pol. 2. stol.) – řecký astronom, matematik a geograf • – Geografiké hyfegésis: Veneti jako jeden ze sarmatských • kmenů východně od dolní Visly • •Tabula Peutengeriana (3. stol. n. l.) – mapa nazvaná podle jejího bývalého majitele Konráda Peuntigera • – zachycuje Venady v Sarmatiae v Dácii a Venedi u Bastarnských Alp (Karpat) • • • • • • Prokopios Caesareje (cca 500 – cca 565 n. l.) •Byzantský historik a člen družiny vojevůdce Belisara, který se účastnil bojů Byzance s germánskými Góty • •De bello Gothico – v díle O válce Gótské dokládá přítomnost slovanských kmenů na středním Dunaji • – 512: zpráva o Herulech, kteří po porážce od Langobardů (494 – 509) táhli ze středního • Podunají přes …„území všech slovanských kmenů“ • •537 – popsal obléhání Říma a zmínil se o Hunech, Slovanech a Antech, kteří sídlili za řekou Istros (Dunaj) • •548 – ….když slovanské vojsko překročilo Dunaj, zabíjeli a brali do otroctví všechny dospělé muže, kteří jim • padli do rukou a loupili majetek… Jordanes († 552) •Římský historik germánského původu: žil v Byzanci •Působil jako notář gótského krále Guntikise v římských službách na Dunaji • • • De origine actibusque Getarum – spis O původu a dějinách Gótů • – vychází z římské tradice dělící svět severních barbarů na Germánii a Skýthii, jejichž • hranice byla od přelomu 1 a 2. stol. vytyčována severně od Carnunta • (dnešní Petronell u Bratislavy). • • – čerpal z Dějin Gótů od dvorního historika gótských králů Cassiodora (526 - 533 n. l.) • • – Venety, Sklavíny a Anty lokalizoval k pramenům Visly • • •….“od pramenů Visly podél severního svahu • Karpat se usídlil národ Venetů“, které považuje • za nadřízené Antům a Sklavínům. •Jinde říká, že Veneti jsou „zrozeni z jednoho rodu • a přijali tři jména: Veneti, Sklaveni a Antové“ . • •Sklavíni – sídlí od města Noviedunum (dnes • Isakča v dunajské deltě) a Mursinaského jezera • (dnešní Osjek v ústí Drávy do Dunaje) až k • Dněstru a na sever až k Visle. • – podle popisu sídlili uvnitř Karpatské kotliny, ale • na sever od Langobardů a Gepidů (Morava, • Slovensko a Podkarpatská Rus). • •Antové – ...„kteří jsou z nich nejsilnější“… obsadili • území od Dněstru k Dněpru. • 4-mapa%20jordanes 4-tabulka Barbarští historikové •Martin z Dumia (Bragy) • – narodil se 510/520 v jižní Pannonii (Szombathely) odkud odešel kolem roku 536 do Portugalska • – v r. 570 se stal arcibiskupem v Braze • – uvádí, že v Panonii byli dříve Slované než Avaři • •Jan z Efesu • – syrský historik ve své kronice popisuje události let 575 – 585, kdy došlo k invazi Slovanů na Balkán • – Slovany označuje jako prokletý národ kvůli loupeživým výpravám za Dunaj (proti Východořímské říši) • •Teofylakt Simokrattes • – byzantský písař z 1. pol. 7. stol. ve své Historii popisuje nájezdy Avarů a Slovanů na Byzanc Pověst vremennych let •1113 – nejstarší výklad etnogeneze Slovanů • – sepsal mnich Nestor z kyjevo-pečerského kláštera • • – za pravlast Slovanů považuje Panonii, odkud se měly jednotlivé slovanské kmeny rozsídlit do • východní, jihovýchodní a střední Evropy • • – líčí legendární vyprávění o rozptýlení národů po stavbě věže v zemi Sennar: • • „…Slované kdysi žili v Podunají, …„kde nyní je uherská a bulharská země, odtud se pak rozešli do svých • sídel mezi Labem, Dunajem a Dněprem…“ • • „…po mnoha letech se Slované usadili na Dunaji, kde nyní je země uherská a bulharská. A tito Slované • se rozešli po zemi a nazvali se jmény podle toho, kde se usadili, na kterém místě. Tak například jedni, když • přišli, usadili se na řece jménem Morava, i nazvali se Moravany a jiní se nazvali Čechy.“ • • Genetické výzkumy • •Geny indoevropanů: okolo 4 tis. př. n. l. (kurganové kultury) •Haploskupina R1 – mužská Y-DNA: dědí se z otce na syna, pohlavní chromozom Y (vznik: 13 000 až 7 600) • •ČR: R1a: 34% = 1/3 potomci Slovanů: převažuje u východoevropanů • indo-íránské jazyky (sanskrt, perština: tzv. Árjové (Írán = Árjan = Persie) • do vých. Evropy, přes stř. a již. Asii – ve 2. tis. př. n. l. • R1b: 22% = 1/5 potomci Keltů a Germánů: převažuje v západní Evropě (A, Š, F, Benelux, I) • spojována kentumovými jazyky (keltské-galské a germánské) • •Geny lovců mamutů: (30 – 25 tis. př. n. l.) • Haploskupina U = 10% dnešních Čechů ( mitochondriální mDNA: dědí se z matky na dceru) • Haploskupina I = cca 20% dnešních Čechů (mužská Y-DNA) • •Geny neolitických zemědělců z Předního východu: • Haploskupina G2a = 6% dnešních Čechů (mužská Y-DNA; Ötzi: 5300 př.n.l., horské oblasti) •Haploskupina E1b1b = 8% dnešních Čechů ( mužská Y-DNA (již E až sev. Af.; měl ji i Hitler) • • • Antropologie, etnografie, kulturní historie • •Antropologie – analýza ukázala na jednotu slovanské populace, i když nelze hovořit o homogennosti antropologického typu • – průměrný věk: východní Slované: 36 – 40 let • západní Slované: 32 – 41 let • jižní Slované: 42 – 47,5 let • – u nás: doložena příbuznost mezi populací z velkomoravských center a starších pohřebišť s litými bronzy, • typickými pro „avarsko-slovanské“ jízdní družiny • •Etnografie – dnes má pro slovanskou archeologii spíše okrajový význam • – Pavel Josef Šafařík: 1836-7: Slovanské starožitnosti • – památky písemné, archeologické numismatické, národopisné a folklorní • – Lubor Niederle: 1902-25: Slovanské starožitnosti • – navázal na Šafaříka (historie, archeologie, etnografie, antropologie aj. obory) • •Kulturní historie – jednotou slovanské kultury se zabýval A. V. Arcichovski a J. Eisner • – vypovídací možnosti hmotnýchch pramenů pro poznání širších kulturně-historických souvislosti Teorie o původu Slovanů •1 . Autochtonní – vychází ze slavinity a předchozích středoevropských kultur a jejich sídelní kontinuity • – předchůdce Slovanů hledá v lužické kultuře: odmítnuto • – sídla mezi Dněprem, Dněstrem, Odrou a Labem již před dobou stěhování národů • • Teorie biologické kontinuity – dlouhý sídelní vývoj na jednom místě od neolitu • (rolník neopouští půdu) • – antropologie nepotvrdila diskontinuitu osídlení • • 2. Alochtonní – výchozí oblast: lesostepní pásmo mezi Dněprem a Dněstrem • (střední Podněpří a poříčí Pripjatě) • – příbuznost časně slovanského pražského typu s typem Korčak • – pronikání do střední a jižní Evropy koncem doby stěhování národů (5. – 6. stol.) • Archeologické kultury spojované s počátky slovanské etnogeneze •Na integračním procesu se všechny tři pozdně římské kultury zřejmě podílely , ale žádná nebyla (pra)slovanská • •Převorská kultura: 2. stol. př. n. l. – 5. stol. n. l. (Przeworsk v Malopolsku) • – etnicky smíšená s germánskými (Vandalové, Lugiové) a baltoslovanskými prvky • – spojovaná s Venedy; dnes je připisována Gótům • •Zarubiněcká kultura: 3. – 2. (5.) stol. př. n. l. (Zarubyńcy na Ukrajině) • – baltská či slovanská (lokální varianta k. převorské s podílem germánských Bastarnů • – střední a hor. Podněpří a pripjaťské Polesí (dnešní jižní a západní Bělorusko) • •Čerňachovská kultura: 2. – 5. stol. n. l. (Černjachiv u Kyjeva) • – na genezi se podílelo několik etnických skupin (elementy trácké, převorské, • zarubiněcké a zvláště východopomořské (Gótské) • – zanikla po r. 375 v důsledku hunské expanze • • • • • Stěhování národů 2. – 6. stol. •Příčiny – změny klimatu: chladnější a vlhčí klima, migrace germánských kmenů na jih • – populační růst a touha po půdě • – 375: vpád Hunů – tlak z mongolských stepí vyvolal posuny kmenových svazů Germánů a Slovanů na západ • – rozvrácení severního limitu: invaze do římských provincií: Moesie, Thrákiie, Dákie • – rozvrat římské říše: vlastnictví půdy ovládla úzká elitní vrstva (méně než 1% společnosti) • Géza Alföldy – absence skutečné střední vrstvy • – úpadek hospodářství (měst a řemesel) •Germánské kmeny: • – Vizigóti (západní Gótové), Ostrogóti (východní Gótové), Vandalové, Langobardi, Frankové, Alamani, Burgundi, • Durynkové, Sasové, Jutové, Anglové • •Slovanské kmeny: •– východní: Rusko, Bělorusko, Ukrajina •– západní: Polsko, Pobaltí, Německo, Čechy, Morava, Slovensko •– jižní: Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunko, Makedonie, Řecko - •Langobardi – 489: odešli z původních sídel do Rugilandu (Weinviertl) • – 494: porazili Heruly a přesunuli se na území zvané Feld (Moravské pole) • • – poč. 6. stol.: ovládli jižní Moravu a východní část Dolního Rakouska • kultura: merovejská: v době stěhování národů u západogermánských kmenů • pohřebiště: žárová na Znojemsku, Brněnsku a Hodonínsku, Slovensko jen v Děvínské bráně • sídelní objekty: zahloubené bez pece s kůly v rozich nebo uprostřed kratších stěn • keramika: hrubá v ruce robená • – 526/7: obsadili severní Panonii, kterou jim později udělil byzantský císař Justinián I. v roce 546/7 • příčiny: tlak Slovanů a Avarů • • – pol. 6. stol.: osídlení se rozšířilo na Brněnsko, záp. Slovensko (Děvínská Brána) a do Maďarska • – po pol. 6. stol.: osídlení se stahuje k Dunaji • • – 568: odchází do severní Itálie, kde vytvořili vlastní stát s centrem v Pávii (Lombardie) • – 774: Langobardská říše zničena Franky http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as102.jpg Postup Slovanů •5. stol. – západ: kultura Praha-Korčak (Sklavíni): Dněpr – horní Dněstr – Bug • – rozšíření: od Ukrajiny a Běloruska přes Polsko do vychodního Německa • Slovensko, Morava, Čechy, Dolni Rakousko, Rumunsko, jižní Řecko • – jih: kultura peňkovská (Anti): střední Prut a Dněpr • – sv.: kultura Koločinská (Venedi): horní Dněpr a Desna • •3. třetina 5. stol. – nositelé pražského typu přešli z východní Ukrajiny na Krakovsko • •poč. 6. stol. – přes průsmyky Západních Karpat do Pováží (Ponitří) • •první desetiletí 6. stol. – z Pováží přes Bílé Karpaty do středního Pomoraví (Olomoucko) • •po 568 – po odchodu Langobardů osídlili jižní Moravu a Dolní Rakousko • •konec 6. a poč. 7. stol. – do Čech (Poděbradko, Kolínsko, Pražsko) a postupovali dál do Saska • • Bulhaři, Pečeněgové, Chazaři • •Pečeněhové (ztotožňováni s kulturou saltovo-majackou) se do povolžských stepí přesunuli ze střední Asie v 5. – 6. stol. - typické jsou pro ně kostrové pohřby s koňmi v komorách pod mohylami • Později sousedí s Kyjevskou Rusí a část se přesunula do Zakarpatí • •Bulhaři byli ze svého původního území vytlačeni Chazary a v 7. stol. zakládají Povolžské Bulharsko – hlavní město Bolgár - vyspělé šperkařství, architektura, od 10. stol. razí mince napodobující arabské dirhamy • •Chazaři v polovině 7. století v Povolží (Itil) a na Donu (Sardel) - jejich říše je zničena Pečeněhy a Kyjevskou Rusí (965 – kníže Svatoslav) • Slovanská expanze •5/6. stol. – migrace završila proces etnogeneze: postup ve směru na: • 1. západ – postup pražského typu: do stř. a sev. Evropy: Polsko, Morava, Čechy, Německo • 2. východ – postup typu Peňkovka: za řeku Dněpr • 3. jih – postup typu Korčak: na Balkán: Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Maďarsko, Rakousko • Řecko, Malá Asie • •První státy: Západní Slované – Sámova říše (7 stol.) • – Velká Morava (9. stol.) • – Český stát (konec 9. stol.) • – Polsko (10. stol.) • • Východní Slované – Kyjevská Rus (9. stol.) • • Jižní Slované – Bulharsko (7. stol.) • – Chorvatsko (9. stol.) • – Srbsko (12. stol.) • • Žárová pohřebiště PT: Přítluky (436H) Břeclav-Pohansko (55H) Velatice (43H) Stará Břeclav (34H) Břeclav–les Trnava (16H) http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as103a.jpg Nejstarší slovanské osídlení • •Morava – úvaly: Horno- a Dolnomoravský, Dyjskosvatecký, Pomoraví k Moravské bráně •Čechy – osídleny přes Českomoravskou vrchovinu: nížiny v Polabí, Pražská kotlina, Poohří • •Datování nejstarších staroslovanských památek s keramikou Pražského typu: • • a) podle merovejských artefaktů v slovanských objektech: • Přítluky – sídliště + pohřebiště na pravém břehu Dyje (1950-4), keramika 6/7 stol. • – 436 H: popelnicové, jámové, mohyly • – jednosečný sax merovejského typu: franská zbraň (pol. 5. – poč. 8. st.) • • b) pomocí přírodovědných analýz: • Pavlov- Horní pole – největší sídliště na M před pol. 6. stol.; zvířecí kosti z obydlí č 953: C14: 533 až 648 (95,4% ) • Suchohrad – jz. Slovensko: uhlíky z kopule pece: C14: kol. r. 420 a 570 (95%) – v KK před příchodem Avarů • • Raněstředověká keramika •Časněslovanská – starší fáze: tzv. pražský typ 1. pol. 6. – pol. 7. stol. • – název: Ivan Borkovský na základě výzkumů Pražského hradu • Staroslovanská keramika ve střední Evropě. Praha 1940. • – nejstarší v ruce robená slovanská keramika, převážně nezdobená • – hrnce, misky, talíře • – první migrační vlna, podomácká výroba (absence dílen) • •Starohradištní (předvelkomoravská) – mladší fáze: tzv. podunajský typ: • (keramika podunajského výrobního okruhu) • 2. a 3. třetina 7. stol. • – název: Jan Eisner • – obtáčená na kruhu, vyhnutý okraj, baňatá výduť, otisk osy kruhu • – zdobená jednoduchými nebo hřebenovými vlnicemi, rýhami • – druhá migrační vlna • • • • • Slovanská sídliště •Prokópios z Caesareie – první zprávy o slovanských zemědělcích: • „Slované žili v bídných staveních, věci zahrabávali, zakopávali i potraviny, nebyli • kočovníci, ale usedlíci, neradi pracovali, kolem chat měli zásoby.“ • •1. Neopevněná – 6. až 10. stol.: na říčních terasách, ostrožná, nad inundacemi, aj. • Březno u Loun, Roztoky, Mutěnice, Břeclav-Pohansko • – neopevněná (nebyly zjištěny stopy hrazení) • • a) shlukový typ: hnízdový, rozptýlený (Pohansko) • b) návesní typ: půlkruh (Březno, Mutěnice, Přítluky) • c) řadový typ: podél vodního toku (Roztoky) • •2. Opevněná – a) hradiska: od 8. stol.: centra sídelních komor, jízdní družiny: ostruhy, militaria • – b) dvorce: samostatné opevněné areály uvnitř hradišť: Budeč, Pohansko • http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as111a.jpg as106 as116f Sídelní objekty: •Jednoprostorová zemnice pravoúhlého půdorysu •Střecha nesena 2 kůly (sochami) •Kamenná pec v rohu • •Kolem zásobní objekty (obilní jámy) • Pleinerová, Ivana, Březno: Experiments with Building old slavic Houses and Living in them, PA 72, 1985, 104–176. •Pohansko u Břeclavi • •Časněslovanská osada: – sv. předhradí – 79 objektů: shlukový typ •Pohřebiště: – před zámečkem – 55 žárových hrobů 1. • Výsledek obrázku pro Pohansko u Břeclavi sídliště půdorys Obrázek Pohansko u Břeclavi: Centrální část (A) oválného půdorysu rozlohy asi 28 ha byla opevněna zachovaným obvodovým valem a příkopem. K centrální části hradiště přiléhala dvě hustě osídlená předhradí. Severovýchodní (B) mělo hospodářskou a obytnou funkci, jihozápadní (C) obsahovalo řemeslnické příbytky a osadu početné ozbrojené družiny. Obrázek http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as116a.jpg Roztoky u Prahy řadový typ http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as116t.jpg Březno u Loun Návesní typ Pohřební ritus 6. – 8/9. stol. •Pohřebiště – poblíž sídlišť (světa živých) oddělena překážkou: 50 až 400/500 m od sídliště (vodoteč, strž) • •I. žárový – pohanský ritus: kremace (spalování), rozdělení podle způsobu uložení kremačních ostatků: • 1. ploché hroby: 6. – 8. stol. • a) popelnicové: v nádobě: většinou 1 (max. 2) • ustrina: pohřební hranice: Stará Břeclav 2,5 x 1,2 m; (2 m3 dřeva) • • b) jámové: Ø 20 až 80 cm, 10 až 20 % (Staré Město, Hradčany, Bohnice) • • 2. mohylové hroby: 7/8 stol.: Velatice • • II. kostrový – vliv Avarů (později křesťanství z Franské říše): pohřbívání nespálených těl (inhumace) • – již Slovensko: Děvínská Nová Ves, Želovce • – 8/9. stol.: změna ritu • • • Hradiska • • Od 8. stol: a) vnější faktory (ohrožení): 1. franská říše Karla Velikého (768-814) • 2. avarský kaganát Karpatská Kotlina • • b) vnitřní faktory: vytváření sídelních struktur po trvalém usazení • •Čechy: Rubín u Podbořan, Kal na Jičínsku, Klučov, Tismice, Cimburk u Kutné Hory, Zábrušany •Morava: Mikulčice-Valy, Uh. Hradiště-Ostrov sv. Jiří, Olomouc-Povel, Staré Zámky u Líšně, Znojmo-Hradiště sv. Hipolyta, • Slezsko: Víno u Slezských Rudoltic, Chotěbuz-Podobora • • •Význam: opevněná sídla místních vládců (duces), centra teritoriálních celků • •Funkce: politická, administrativní (správní), hospodářská, vojenská a kultovní (kostely), obchodní • • • • • • • • Kouřim Libice Bohnice-Zámka Obsah obrázku tráva, exteriér, obloha, pole Popis byl vytvořen automaticky Klučov J. Bubeník–I.Pleinerová – N. Profantová, Od počátků hradišť k počátkům přemyslovského státu, PA 89, Praha 1988, 104-145. J. Bubeník: Archeologické prameny k dějinám osídlení Čech v 7. až polovině 9. století (Katalog nalezišť), Praha 1997. Avaři • •4./5. stol. – nomádští kočovníci původem ze Střední Asie • (kmenový svaz Žuan Žuan – lidé nosící copy) • – turko-tatarsko-mongolské nomádské kmeny a vlastní kmen Avarů • – Theofil Simokrates († 628): byzantský kronikář z Konstantinopole • „Historiai“: …pocházeli z kmenů mezi Volhou a Dunajem… •561 – tažení do střední Evropy •567 – uzavřeli spojenectví s Langobardy a společně porazili Gepidy v Potisí •Slovany – zčásti podmanili (poplatky, kořist), zčásti je vytlačili mimo území kaganátu • – společně podnikali loupeživé nájezdy na Balkán a západ (Avaři – jízda, Slované – pěší) • – P. Ratkoš: „avarizace“ Slovanů: převzetí ritu a materiální kultury Slovany • – Pókaszepekte: maďarské pohřebiště s doklady svazků Avarů a Slovanů • •568 – obsadili Karpatskou kotlinu: Avarský kaganát (567 – 803): Dunaj – Tisa •623 až 626 – výpravy proti Byzanci: porážky Avarů •795/6 – definitivně poraženi Karlem Velikým (misijní činnost bavorských kněží) • • • Obrázek awarzy1 •Pohřebiště – plochá kostrová s pohřby koní: jižní Slovensko a sz. Maďarsko, Rakousko • – koncentrace kolem Komárna (7), Velký Meder, Děvínská Nová Ves (J. Eisner, 1952), Holiare • • – birituální: Slované žárově, Avaři kostrově (od 8/9.stol. chudší hroby) • • – bojovnické hroby: pohřby koní (zvířecí oběť) • hrobová jáma: cca 3 x 3 m, bez úpravy, dřevěná konstrukce, rakve • poloha kostry: na zádech s rukama podél těla SZ – JV (též V – Z) • inventář: výstroj koně, šavle, kopí, reflexní luk, šípy s trojbřitými hroty, opasková kování • •Sídliště – u vodních toků a na terasách, v nížinách i na dunách a mírných vyvýšeninách • Zadunají – kamenné pece • Velká uherská nížina – hliněné (méně početné i mimo dům) • • Slovensko – 2 typy sídlišť: 1. slovanské sídliště (s keramikou PT) • 2. sídliště etnických Avarů • Podunajské Biskupice 2017: obchvat Bratislavy •Sídliště a pohřebiště • •Osada: 20 domů (cca 100 lidí) • dům: 3 x 3 m •Pohřebiště: 480 H •Datace: 730 – 800 n. l. • •Inventář: málo zbraní • keramika (s vlnovkou) • pásové garnitury (kování) • vědérka z tisového dřeva • analýzy: nápoj (kumys?) • • Fredegarova kronika (Historia Francorum): • • – sepsána v 7. stol. v Burgundsku více autory (proto Kronika tzv. Fredegara) • – popisuje vznik a osudy Sámovy říše: Slované sloužili v avarském vojsku („befulci“) • • 623/4 – povstání Slovanů vedených franským kupcem Sámem proti Avarům • – panoval 35 let a měl 12 slovanských manželek, 22 synů a 15 dcer • – Lokalizace: severně od středního Dunaje: Bratislavská brána a část jižní Moravy (Čechy?) • • 631/2 – bitva u Vogastisburku: tažení franského krále Dagoberta proti Sámovi • – vojsko (se spojenci) ve třech proudech: Austrasijci, Alamanové, Langobardi • – po třech dnech poraženo • • • • 2355860--historia-francorum--1-950x0p0 Kronika tak řečeného Fredegara •…..“Hunové [Avaři] přicházeli ke Slovanům přezimovat. Brali si do lože manželky Slovanů a jejich dcery….“Nakonec však synové Hunů, které zplodili s manželkami a dcerami Vinidů, začali se, jak jsem svrchu připomněl, bouřit. Když Vinidové zaútočili vojensky proti Hunům, kupec Sámo, o kterém jsem se již zmínil, vytáhl s nimi ve vojsku a tam se ukázal v boji s Huny prospěšným, že to bylo až hodno podivu a nesmírné množství z nich bylo mečem Vinidů pobito. Když Vinidové viděli Sámovu schopnost, vyvolili si ho za krále a on jim šťastně kraloval třicet pět let“…. • • Rozsah Sámovy říše 631: bitva u Wogastisburku http://www.podborany.net/data/messages/obsah16_3_big.jpg Slovanské hradiště Wogastisburg nebylo lokalizováno. Ztotožňováno s vrchem Rubín u Podbořan. Bojovnický pás: tzv. cingulum militare: – kožený, bohatě zdobený bronzovými kováními – pásové soupravy: přezka, průvlečky, nákončí – šavle, nůž, ocilka img [USEMAP] ANd9GcQKONUOGEmXKWfFPETKlHEBh-KkUY7wriWj_yfe2ERWVbkRD7mavQ Dolní Dunajovice – šlo zřejmě o slovanského bojovníka s avarským pásem •a) z lisovaného plechu (568-650): •b) odlévané garnitury: 7 – 8. stol. Ostruhy s háčky – pol. 8. stol. – 1. pol. 9. stol. http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as156.jpg