Základy archeologie 12. Mlado- a pozdně hradištní období, kolonizace, hradská soustava, počátky českého státu. •1. Raně středověká (vnitřní): a) staro- a středohradištní: 6. – 1. pol. 10. stol.: osídlování země slovanským obyvatelstvem (předěl kol. r. 1000) • • b) mlado a pozdně hradištní: 2. pol. 10. stol. – 12/13. . stol.: rozšiřování sídelní plochy do vyšších poloh • vesnice a pohřebiště (řadové uspořádání) • správa: tzv. hradská organizace: • Čechy: od 2. pol. 10. stol. Boleslavové • Morava: od 11. stol.: Oldřicha a Břetislav I. • •2. Vrcholně středověká (vnější): 13. – 14. stol.: strukturální změny v osídlení: stabilizované vesnice kolem plužina (pole) • panská sídla (hrady, hrádky tvrze) • institucionální města (řemesla, směna) • církevní správa: velkofarní systém, kláštery • • Kolonizace (osídlování) •890 – po smrti Bořivoje a vládu v Čechách zdědili synové Spytihněv (894-915) a Vratislav (915-921) • Spytihněv – středočeské knížectví přestavěl po moravském vzoru: spravováno z centrálních hradů • – zůstal bezdětný • Vratislav – třetí český kníže: budování středočeské domény • Václav († 935) – podle legendy zavražděn ve Staré Boleslavi (patron českého státu) • •Boleslav I. (935–972) – ovládl českou kotlinu a ovládl Moravu až po řeku Váh • – výboje na Krakovsko a Kyjevskou Rus (obchodní cesta) • – začal budovat jednotné království (regnum) • •Boleslav II. (972-999) – od českého státu se odtrhlo Krakovsko a Slezsko • – 995: dobyl Libici a vyvraždil Slavníkovce • – syn Oldřich: 1029 připojil Moravu • •Boleslav Chrabrý (922–1025) – 990: dobyl Slezsko • 999: ovládl Malopolsko a Moravu (do 1029) • 1002: ovládl Čechy 1004: vytlačen z Čech • Hradiště v Čechách • •1. pol. 10. stol. – po zániku starších „kmenových“ hradišť zakládány nová přemyslovská správní centra • – hrady v písemných pramenech označeny jako: civitas (metropolis), urbs, oppidum, castrum • – rozsah: menší (5–10 ha) • – opevnění: hradby s čelní kamennou plentu (přemyslovská hradba) • •Hradiště (gradъ) – základ správy země, sídlo elity, symbol „veřejné moci“ • – odborný termín pro označení opevněného sídliště (hradba/val a příkop) • – koncovka –iště = místo zaniklého hradu (městiště – města) • – na Moravě preferováno spíše označení hradisko • – předchůdce klasického kamenného hradu ze 13. stol.: a) výšinná: ostrožné, návršní, na terénních blocích • b) nížinná: nejčastěji blatné • •po roce 1000: síť přemyslovských hradů se mění v hradskou organizaci, jejímž základem se stávají správní hrady: • a) hrad – civitas, castrum: ovládá přilehlý: • b) hradský obvod – civitas, provincia: spravuje: • c) správce – comes, prefectus, urbis, castellaneus: vojenské povinnosti, výběr daní, služby (zemské roboty) • • Hradská organizace •Jiří Sláma – 80. léta: model rané fáze středočeského přemyslovského panství v podobě tzv. přemyslovské domény • – z cca 20ti hradišť ve středních Čechách vyčlenil skupinu strážních hradů (na okraji domény) • – vznik: za knížete Spytihněva I. (895–915) • • 1) Hradiště: tzv. centra 1. řádu – území spravované z nejdůležitějšího hradu v oblasti • – hradský správce: od poloviny 12. stol. v každém správním hradu • a) velel hradské posádce • b) prosazoval knížecí nařízení • c) staral se o ekonomické a vojenské záležitosti • d) zajišťoval veřejný pořádek a soudnictví • – část úkolů přebírali další knížecí „úředníci“ (iudex, camerarius, villicus aj.) • – beneficia: dočasné propůjčení knížecího majetku vázané na výkon služby vystřídalo • darování do trvalé dědičné držby • • 2) Dvorce: tzv. centra druhého řádu – 11. stol.: budovány mimo hradiště nebo v jejich blízkosti (podhradí) • •Ladislav Varadzin – 2010: provedl revizi datování hradisek • • • Nové datování středočeských hradisek •Praha – za Spytihněva I. (895–915) •Levý Hradec – vznik 1. pol. 9. stol. •Budeč – konec 9. stol. až počátek 10. stol. •(Stará) Boleslav – přelom 9./10. stol. •Mělník – 9. stol. •Tetín – 2. pol. 9. stol. •Libušín – nejdříve 2. nebo 3/3 10. stol. •Lštění – první 2/3 11. stol. • •1. skupina: 9. až 1/3 10. stol. • Bohnice, Butovice, Šárka, Hostim, Levý Hradec •2. skupina: 2. pol. 9. až 10. stol.: • Praha, Budeč, Stará Boleslav, Tetín, Mělník, Levý Hradec (opěrné body přemyslovské rodové domény) •3. skupina: 1. třetina 10. stol.: Dolní Břežany, Libušín, Královice, Vinoř, Lochovice? (expanze Boleslava I.) • Výsledek obrázku pro přemyslovská doména Hradské obvody • •Rozsah – okruh území kolem hlavních správních hradů, vzdálených od sebe cca 30 km • – cca 700 km2, vojenské zabezpečení (stálé družiny) • – hradské oblasti: župy, v čele župani (suppani, comites) • •Kompetence – vojenská, soudní a berní • •Výběr dávek – tribut pacis (daň z míru) • – celní a mýtní poplatky (hranice, mosty) • – dávky (2/3 panovník; ekonomické zajištění družiny (naturální: med, sůl, dobytek, obilí) • •pol. 11. stol. – Čechy: celistvěji zalidnění 15–20 % rozsahu • Č + M: počet obyvatel (Z. Boháč): 680 tis. (hustota 8,7 na km2) • •přelom 12./13. stol. – odhad: 1 235 000 obyvatel (průměr 15,8 obyvatele na km2) • •Kol. r. 1400 – 3 mil. obyvatel • • • • Hradská soustava •Systém správních hradů a jejich okrsků: v Polsku kastelánská, Uhrách komitátní • přímý výkon knížecí moci nad zemí a„svobodným“ obyvatelstvem •Funkce: a) vybírání plateb a robot. • b) soudní moc • c) církevní správa („velkofarní organizace“) • •Správní úřady – plnění funkcí zajišťoval úřednický aparát: • – kastelán: hradský správce (comes, prefectus urbis, castellanus) • – vilik: hospodářská činnost, vybírání poplatků a dávek • – komorník: správce knížecí komory (finance, diplomacie) • – mečník, stolník, číšník, lovčí, maršálek (stáje) • •Vznik Šlechty – rodová hypotéza: šlechta vzniká z předstátní kmenové elity • – úřednická hypotéza: šlechta získává postavení až v knížecím správním aparátu • • • • •Systém hradské správy – 11. a 12. stol.: vojenský způsob řízení vystřídala územní administrativa spojená • s hrady jako centry hradských obvodů • •Primates terrae – označení předních zemských velmožů: předáků •Ministeriales – části družiníků přidělena půda za poskytování vojenské služby •Milites primi ordini – bojovníci prvního řádu: užší panovnická družina + rodová elita, prazáklad vyšší šlechty • – vstup do nejvyšší skupiny podmíněn působením u panovnického dvora (základ panského stavu) • – nejvyšší rodová elita vznikla v průběhu 11/12. stol. • • Milites secundi ordini – bojovníci druhého řádu, prazáklad nižší šlechty, od 12. stol. • – dokládají donace ve prospěch církevních institucí • •Teritorializace šlechty – výstavba dědičných dominií šlechty • – ve 12. stol. se šlechta stěhuje z dosahu center a správních hradišť do okolí a zakládá • vlastní dvorce s vlastnickými kostely: nová lokální střediska • • • •Čechy – 12. stol.: hradská soustava – 15 správních hradů • a) většina pokračovala jako vrcholně středověká města (Mělník, Litoměřice, Žatec, Ml. Boleslav, Kouřim, Čáslav) • b) méně významná zanikla (Lštění, Budeč) • c) jiná pokračovala ve formě vesnického sídla (Levý Hradec, Tetín, Libušín) • •Morava – 1029: knížetem Oldřichem připojena k Čechám • – 1041 až 1055: hradská soustava vybudována za Břetislava I.: 8 až 10 objektů • • a) sev. a stř. – starší VM lokality: Olomouc, Přerov, Hradec • Přerov – správní hrad pro přerovskou a holasickou provincii (do 30. let 13. stol.) • Chotěbuz-Podobora – přesun: Těšín • • b) jižní – nové hrady 5 až 10 km od starších hradisek: Pomoraví, Podyjí • Líšeň-Staré Zámky – Staré Brno • hradiště sv. Hypolita ve Znojmě – Znojemský hrad • Pohansko u Břeclavi – Břeclav • •Konec 12. stol. – hradská soustava zanikla • • •Dvorce – majetek knížete s obytnými a hospodářskými objekty • – 9. až 10. stol.: uvnitř hradišť • – od 11. stol.: mimo hradiště (Zbečno, Živhošť) • – přemyslovské: doloženy písemně (Boleslav, Tetín) • – funkce: rezidenční, ekonomické, kultovní a obrané • – zatíženy dávkami, robotami a platy nebo specializovanou produkcí služeb nebo výrobků • – v čele villicus (správce): vybíral dávky z okolí (při pobytu panovníka oděvy, potraviny a nápoje) • • 1) lovecké – záp. a již. okraj středních Čech (Zbečno, Starý Kanin, Kamýk, Živohošť, atd.) a vých. Č. • 2) hospodářské – úrodné oblasti, obilní produkce (Radotín, St. Lysá, Sadská, Budyně n. Ohří ) • 3) hradské – vázány na správní hrady, náročnější řemeslná výroba • •Svobodné obyvatelstvo: a) tzv. knížecí sedláci – dědici (rustices): podléhali jen knížeti, obdělávali půdu v dědičné držbě • • b) hosté (hospites) – sedláci hospodařící na cizí půdě, odvádějící příslušné dávky a roboty • (cizinci, obchodníci) • • Knížecí velkostatek •Sestával z menších či větších usedlostí s nevolníky nebo rolníky: • • – systém osad zajišťujících od 10. st. požadavky knížecího dvora (služebníci - ministeriales) • • – obyvatelé jako knížecí poddaní museli odvádět stanovené dávky (v naturáliích, později peněžní) a • vykonávat předepsané služby (stavba a údržba opevnění, cest, přeprava) • • – usazení řemeslníků a služebníků na knížecí půdě v okolí dvorců a hradišť, aby se nemusela zajišťovat • jejich obživa (osady brtníků, dehtářů nebo dřevařů) • • – po r. 1150 se systém stal neefektivní: úřednický aparát ohrožoval panovníkovy zájmy • • Rezidenční dvory šlechty: •Specifický druh šlechtických sídel se správní a obrannou funkcí předcházející kamenné hrady (před r. 1250), vázaný na tribunové románské kostely. • •Nejstarší staví zeměpán a od pol. 12. st. soukromé dvory šlechty a církve (více na Moravě, než v Čechách). • •.1. Opevněné dvory či dvorce vložené do hradišť: • - sídla v zázemí správních hradů: služba panovníkovi (beneficium) • - bez výrazné fortifikace, palisáda • •2. Dvory mimo hradní okrsky v hradním zázemí: • - uvolnění z knížecí závislosti, vlastní pozemková držba • Litoměřice – dvůr Hroznaty, zakl. tepelského kláštera, u kostela P. Marie • Čimice – tvrz 6 km od Starého Města Pražského, 2.p.13. stol. • •3. Venkovská sídla šlechty: menší sídla mimo centra • Bedřichův Světec, Týnec nad Sázavou, Radomyšl u Strakonic • • •Dvorce – majetek knížete s obytnými a hospodářskými objekty • – 9. až 10. stol. uvnitř hradišť, od 11. stol. mimo (Zbečno, Živhošť) • – přemyslovské: doloženy písemně (Boleslav, Tetín) • – funkce: rezidenční, ekonomické, kultovní a obrané • – zatíženy dávkami, robotami a platy nebo specializovanou produkcí služeb nebo výrobků • – v čele villicus (správce) shromažďující dávky z okolí; při pobytu panovníka oděvy, potraviny a nápoje • Čechy: Hradsko u Mšena – první objev dvorce v Čechách: 1971-3 M. Šolle • Morava: Pohansko u Břeclavi (první výzkum tohoto typu), Ducové • • 1) lovecké – záp. a již. okraj středních Čech (Zbečno, Starý Kanin, Kamýk, Živohošť, atd.) a vých. Č. • 2) hospodářské – úrodné oblasti, obilní produkce (Radotín, St. Lysá, Sadská, Týnec n. Labem, Budyně n. Ohří ) • 3) hradské – vázány na správní hrady, náročnější řemeslná výroba • • •Svobodné obyvatelstvo: a) tzv. knížecí sedláci – dědici (rustices): podléhali jen knížeti, obdělávali půdu v dědičné držbě • – užívali půdu svobodně, dokud kníže neprojevil své dispoziční právo • • b) hosté (hospites) – sedláci hospodařící na cizí půdě, odvádějící příslušné dávky a roboty • (cizinci, obchodníci) • • Bedřichův Světec První hrady a struktura majetkové držby v Čechách •Konec 11. stol. – stabilizace vlastnictví, modernizace (výstavba) země (Vratislav Vaníček) •Konec. 12. stol. – výstavba prvních kamenných hradů v režii cizích rodů (Přimda) • – v raném středověku existovalo menší pozemkové vlastnictví méně významných • příslušníků původních klanů (familie), které nezískaly panovníkovu přízeň a úřad • – současná historiografie odmítá vlastnictví země centrální mocí (tzv. služebnou organizaci) • • – struktury českého státu: rodová samospráva (kontinuita vlastnictví) • vrstva svobodných (odvádění dávek) • panovnické velkostatky (obhospodařované ze dvorců) • hradská organizace (úloha správní) • •Svobodná držba – před 13. stol.: šlechta se podílela na formování společenských a právních norem • – měla normativní charakter (právní normy) • – částečně vycházela z původní klanové držby nezávislé na panovníkovi • – vzor: tzv. barbarské zákoníky: kodifikují lokální zvyková práva • doplňují je prvky římského práva • přizpůsobují je potřebám církve • • • • Pozemkové vlastnictví •1189: Statuta Konráda Oty – zákoník vyhlášený v Sadské • – 1. bod: nenapadnutelná držba pozemkového majetku nobility • • ….“všechna hereditates („dědiny“ = pozemkové majetky), které urození muži drželi spravedlivě • a v pokoji za Konráda Oty, mají držet i nadále …“ • • – 1222: nejstarší verze statut v listině pro šlechtu na Znojemsku • potvrzení: 1229: listina pro Brněnsko • 1237: listina pro Břeclavsko • •1248/9 – vyvrcholil rozpor mezi starou beneficiární a novou pozemkovou šlechtou (povstání Přemysla II.) • – šlechta vystupuje jako právně zajištěná vlastnická skupina • •Za Václava I. (1205 – 1253) – hradská soustava přestala ve své klasické podobě existovat • Kolonizace • •10. až 12/13. stol.: vnitřní – osídlování poloh ve vyšších nadmořských výškách kolonisty ze starého sídelního území • •13. až 14. stol.: vnější – řízené osídlování neobsazených poloh, kolonisté z německy mluvících zemí (Rakousko, Porýní) • •Organizátor – panovník • – církev • – šlechta • – bohatí měšťané • •Lokátoři – zakladatelé nových vesnic a měst: znalci právních norem a zkušení organizátoři • •Konizační proces – nové obyvatelstvo do kolonizovaných oblastí přinášelo • a) vlastní právní normy • b) sociální zvyklosti • c) nové technologie (řemeslníci, obchodníci, horníci) • •Domácí obyvatelstvo – v osídlovacím (kolonizačním) procesu hrálo výraznou roli • – aktivní recepce nových metod a poznatků • – úspěch nezávisel na počtu nově příchozích, ale na jejich vyspělosti • (znalosti, organizační schopnosti) • •Charakter pronikání – nešlo o masové pronikání, ale rychlé přejímání právních norem, způsobu hospodaření, • vyspělejších technologií, životního stylu a nového hodnotového systému • •Demografický transfer – nejsou doklady masivního přesídlování • – v rámci emfyteutické kolonizace došlo během století k přesunu nejvýše 200 000 obyvatel • (od Baltu po jižní hranice Uher) • •Populační nárůst – 13. stol.: počet obyvatel v českých zemích se více než zdvojnásobil: 2,5 – 3 miliony lidí • (oproti předchozímu století) • • • • Lokátor - šoltýs (lat. Locare – umístit, dát místo; Schultheiss – vymahač závazku) •2. pol. 12. stol. – mezičlánek mezi vrchností a kolonisty • – podnikatel, jehož úkolem bylo založení vesnice nebo města • – odlesnění, rozparcelování půdy, zajištění osadníků, budování obydlí • – sjednání smlouvy mezi vlastníkem pozemku a kolonisty • – měšťané, řemeslníci, obchodníci, horníci (technologické znalosti) • •Odměna – půda, svobodná držba hospody nebo mlýna • – dědičná funkce (fojt, rychtář - zástupce vrchnosti na vesnici) • – osvobození od všech dávek (úplné nebo částečné: časový termín) • •Svobody spjaté s “německým právem“ – dědičné užívání půdy (emfyteuze) • – odvádění pevně sjednaných plateb • – možnost stěhování (po výkupu) • •3/3 12. stol. – kolonizace z německé strany: Chebsko: klášter ve Waldsassen • Sušice a Vitorazsko: klášter ve Světlé (Zwettl) • cisterciácké řády – Plasy, Nepomuk, premonstátky z Doksan • zakladani Heidelberský rukopis Saského zrcadla: německá kolonizace na východ, kol. r. 1300. Nahoře: lokátor (s kloboukem) přebírá zakládací listinu od vlastníka půdy Dole: lokátor je zachycen jako rychtář v jím založené vesnici. http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/05CS/05cs012.jpg Církevní organizace •973 – vzniklo pražské biskupství, které spadalo pod biskupství v Mohuči • – dříve nelze hovořit o církevní organizaci • – první pražský biskup: Dětmar (výchova kněží, svěcení kostelů) • – druhý: Slavníkovec Vojtěch • • – velkofarní organizaci tvořilo: • • b) pražské biskupství – dohled nad liturgií (bohoslužby) a sakrální činností (svěcení kněží aj.) • • a) kostely – panovnické: pouze na centrálních hradech (vlastnické) • (Praha, Vyšehrad, Boleslav, Litoměřice, Olomouc, Litomyšl) • – u nich: kolegiátní kapituly • • c) kláštery – panovnické fundace, centra víry, hospod., vzdělanosti • – zaopatření prvních řádů z knížecích majetků (lidé, půda, důchody). • • • • •1063 – obnoveno moravské biskupství v Olomouci jako součásti římské církevní provincie mohučské • (mělo podobné postavení jako pražské) • • Od 12. stol. – sílí emancipační snahy církve • – clunyjské hnutí: Jindřich Zdík prosadil církevní reformu • – 30. léta: instituce arcijáhnů – první církevní hodnostáři nezávislí na světské moci. • 1146 – Zdík získal od knížete imunitu pro statky olomouckého biskupství. • • Členění kostelů podle významu: • a) katedrální chrám: sídlo biskupa a kapituly (sbor kanovníků • b) velkofarní a farní • c) venkovské kostely (ecclesiae plebales) a kaple (ecclesiae filiae) • • Mladohradištní pohřbívání 2. pol. 10. – 12. stol. •Pohřebiště – u většiny kontinuita pohřbívání od velkomoravského období: pokračuje pohřbívání v natažené poloze • – horizontální rozšiřování: Praha-Motol (9.–11. stol.), Rebešovice, Diváky, Prušánky 2 • – vertikální ukládání: mrtví ukládáni do mělčích hrobů: Předmostí, Pustiměř, Dol. Věstonice • – 11. stol: vznkají nové hřbitovy vzdálené od vesnice cca 2 km: Holásky, Nová Dědina • •Změny – pohřbívání v kostelích: v blízkosti světců • (ad sanctos – víra, že při Posledním soudu bude pohřbený pod ochranou světce) • • – 10. stol.: z hrobů mizí potravinové milodary (nádoby s poživatinami a nápoji) • – 10 až 11. stol.: řadové uspořádání hrobů, které jsou mělčí • – 11. stol.: mizí zbraně, mrtví jsou vybavováni pouze šperky nebo mincemi • tzv. obol mrtvých (Charónva mince): častější na Moravě (uherské, moravské a české ražby) • 20. až 30. léta: esovité záušnice ze stříbra, bronzu • korálky: skleněné, jantarové, polodrahokamy (křišťál, karneol, achát, aj. • prsteny: páskové, spletené, skleněné, s očkem • – 11. až poč. 13. stol.: mince jako “obol mrtvých” (doba oběhu před uložením?) • – od konce 12. stol.: postupně mizí mince i šperky • • • • • Diváky, okr. Břeclav. tečkovaně: středohradištní plnou čárou: mladohradištní • Kostelní hřbitovy • •11. stol. – u vlastnických kostelů na centrálních hradištích: Budeč, Levý Hradec, St. Boleslav, Starý Plzenec, Praha-Hrad • – zakládaly nové: Uherské Hradiště-Sady: celkem 943H: 87 středohradiětních, 856 mladohradištních • Znojmo-Hradiště, Olomouc, Brno, Znojmo - Hrad • – klášterní: Olomouc - Hradisko, Třebíč • •12. stol. – hřbitovy: „locus sacer“ (posvátné místo), vysvěcený prostor ohrazen zdí, právo pohřbu • skupinové i řadové uspořádání hrobů (Vysoká zahrada u D. Věstonic) • •Náhrobní desky – Č: Praha-Motol (7), Stará Boleslav, Radomyšl (44) • – M. Nová Dědina na Kroměřížsku, Pustiměř • •Kamenné obložení – Č: Stará Boleslav, Vyšehrad (kamenné sarkofágy (11. a 12. stol.) • – M. Hradisko u Olomouce • •Orientace hrobů – podle umístění oltáře (Z – V) • Pohanské přežitky •Kosmas – pranýřuje nedodržování křesťanských zásad při pohřbívání za Břetislava I. a II. • (pohřbívání na polích, lesích a rozcestích, tj. mimo církevně schválená pohřebiště) • •Dekrety Břetislava I. (1035-55) a Břetislava II. (1092-1100) •informují o přestupcích proti křesťanským zásadám (mnohoženství, rušení posvátných kultišť, zákaz pohanských obětí, regule pohřbívání aj.). •Vedle křesťanských prostých pohřbů (orientace V – Z) existovaly „pohanské“ hroby • Velké Hostěrádky – 2 části pohřebiště: jižní pohanská, severní křesťanská (12. stol.) • Žalany u Teplic – pohanská a křesťanská část rozdělena řadou kamenů • • 1. Doklady předkřesťanských praktik: (v období tzv. dvojvěří) • – pohřební obětiny ve formě potravin • – vaječné skořápky (9.-11. stol.) • – pověrečné praktiky (metamorfované obětiny – obolus mrtvých) • – mohylové pohřby, používání rakví z kmenů stromů • – protivampyrické zásahy: zatížení kameny, kámen v ústech, na břiše, dekapitace • – základová oběť (živá, mrtvá) • • 2. Doklady pohřebních obřadů • – noční bdění u mrtvého, budování pohřební stavby nad hrobem • Pisanki a chřestítka •Hliněná malovaná vajíčka s glazovaným povrchem: • – výzdoba: motiv rybích šupin, spirála • červená nebo zelená barva • – symbol života a plodnosti (cca 13 x 12 cm) • • •Magický a kultovní význam: obětiny • – základové (zdroj potravy) • – hrobové (zmrtvýchvstání) • – hračky (polští badatelé: K. W. Ślusarski, • manželé Wrzesińští) • •Nálezy: Přerov, Olomouc (3x) aj. • 101174_original rsc121 Přesleny z ovručské břidlice •Funkce – typický ženský atribut rozšířený v 11. a ve 12. stol. ve vesnickém prostředí • •Surovina – vyráběly se z růžové až nafialovělé břidlice, která se těžila • v okolí Ovruče (160 km sz. od Kyjeva), kde byla doložena • nepřetržitá těžba od 2. pol. 10. stol. • – další doly v Górach Śewięntokrzyskich u Tarnobrzegu • •Tvary – dvoukónické, diskovité, nepravidelné • – průměr: 2 až 4 cm, v. 0,5 až 5 cm • – těžší pro spřádání lnu, lehčí pro vlnu • •Nálezy: Pražský hrad (Loretánské nám.) • Levý Hradec • Znojmo • Olomouc 1294510195360010014 sw1