Základy archeologie 13. Strukturální změny a transformační procesy ve 13. století (vesnice, město, hrady, církevní organizace). Středověká kolonizace •Příčiny – přelidnění dosud osídlených ploch (starý sídelní areál) • – potřeba nové půdy pro zemědělství • – zlepšení klimatu a životních podmínek v méně příznivých oblastech • (tzv. klimatické optimum: vyšší teploty mezi lety 1100 –1300) • – změna agrární výroby: nové technické vymoženosti (jho, pluh) a systém obdělávání polí • •Rozšiřování sídelních areálů – postup do vyšších poloh: a) vnitrozemské pahorkatiny a vrchoviny • b) pohraniční hornaté oblasti •Domácí obyvatelstvo – v osídlovacím procesu hrálo zásadní roli: aktivní recepce nových metod a poznatků • – úspěch nezávisel jen na počtu nově příchozích, ale na vyspělosti, znalostech a schopnostech • •Odlesňování – a) získání sídelního prostoru • b) stavební materiál (dřevo) • c) volné plochy pro obdělávání zemědělských plodin • d) dobývání rud a hornictví: Jihlava, Kutná Hora – stříbro • Pootaví, Zlatohorsko – zlato • •13. – 14. stol. – řízené osídlování domácími a cizími kolonisty z německy mluvících zemí (Rakousko, Porýní) • – 14/15. stol: krizové jevy: regres: války, epidemie, neúroda, úbytek obyvatel • •Proměny – souvisely se stěhováním obyvatelstva • – modernizační trendy: transformace krajiny: „vyklučování míst pustých a štěpenie dědin a rolí“ • budování kamenných hradů, měst a církevní organizace • kulturní: vzdělání (skriptoria, církevní a městské školy), minnesängři • ekonomické: progresivní organizace zemědělské výroby a řemesel • sociální a náboženské: rozdělení společnosti v nových sídelních strukturách, farní systém • •Strukturální inovace – prosazení nových ekonomických, sociálních a kulturních hodnot • – série modernizačních jevů: longue dureé (dlouhé trvání) • – počátky: centrální oblast Evropy v 11. – 12. stol. vrchol: vláda Václava I. (1230 – 1253) • • Německé právo (ius teutonicorum) • •Emfyteuze (něm. purkrecht) – zákupné právo, které má původ v: • a) holandském právu, jež přinesli kolonisté v pol. 12. století ze Saska • b) právu franském, kterým se řídili kolonisté z Rakouska, Bavorska • •1213: první doklad na Moravě – markrabě Jindřich Vladislav povolil užívání německého práva na statcích johanitů • •Dědičný nájem pozemků – vlastník: získal za pronájem pozemků pevný příjem • – nájemce: mohl na pronajaté půdě dědičně hospodařit • – cíl emfyteuze: motivace nájemce k obdělávání půdy • postupné převedení naturálních dávek na peněžní rentu • •Základní nových vesnic – olomoucký biskup Bruno z Schauenburka (1245- 1281) na majetcích své diecéze • založil okolo 120 vsí na německých právech • • Systém zemědělské výroby •Žárové zemědělství – nejjednodušší způsob získání půdy • – oheň snadno uvolňoval půdu k zemědělské činnosti (neodstranil kořeny) • – pozitivní vliv na půdní živiny: výnosy klesají po 20-30 letech na 60-80 % • – úprava půdní kyselosti, likvidace škůdců • •Přílohové zemědělství – v raném středověku: část zemědělské půdy ponechána ladem (pastviny) • •Trojpolní zemědělství – 2 přístupy: a) starší: střídání ozim – jař – úhor jedním hospodářem • b) mladší: regulované trojpolí – hospodář měl svůj díl v každé z třetině polností • •Plužina – v extravilánu (zázemí) vesnice: veškerá obdělávaná i neobdělávaná zemědělská půda • •Spotřeba obilí: člověk/rok: 250 kg zrna • výnos úrody: 900 kg/ha (300 kg osiva) + úhor = 3,75 ha polí • 1 grunt: cca 16 ha (s úhorem); 6 až 10 t/rok • rodina (6 dospělých + 3 děti): 2 t/rok • Rádlo (plazové) Pluh Sídliště • •13. stol. – rozptýlená raně středověká sídelní struktura postupně nahrazována sítí stabilizovaných vesnic: • • a) shlukové či plánovité uspořádání • • b) pevně vymezené parcely a komunikační plochy • • c) nově uspořádaná lánová plužina (pole) • • • – polnosti uzpůsobené regulovaným systémům obdělávání (zákupná poddanská držba) • • – vsi a plužiny s pravidelným geometrickým uspořádáním • • – rozšiřování sídelní zástavby • • – trojprostorový dům (jizba – síň – komora) • • • • • Podoba vesnice • •Náves – ústřední komunikační prostor v intravilánu středověké vesnice • – společenské, kultovní a hospodářské funkce. • •Plot – vymezoval hranice intravilánu; ohrazení zdí nebo příkopem • •Zástavba – usedlosti s obytnými domy a hospodářskými objekty • •Tvrz (residenční dvůr) – na okraji nebo blízko od vsi, někdy na návsi • •Poplužní dvůr – (lat. praedium něm. maierhof) • – panský dvůr s dominikální (panskou) půdou • – název od staré měrné jednotky popluží (20 – 60 ha) • •Kostel – většinou uprostřed vesnice, kolem hřbitov obehnaný zdí • •Plužina – souhrn všech obhospodařovaných orných ploch v extravilánu (vně vsi) • • Mstěnice •Osídlení – plynulé osídlení s posuny: 9. stol. až 13. stol. posuny • – 13. stol.: restrukturalizace dřevohlinité zástavby •Zánik – 1468: tažení Matyáše Korvína na Třebíč (1467 – 1471: uherské války (tzv. druhá husitská válka) •Výzkum – Moravské zemské muzeum: od r. 1960 V. Nekuda († 2009), 1987: R. Nekuda •Tvrz – chráněna vodním příkopem •Dvůr – trojdílný dům, dvě stáje, kolny a kovárna •Parcely – 3 typy: úzké (9-14m), hluboké (23-33 m), středně široké (15-20 m), •Zástavba – dřevěná či dřevohlinitá, kamenná • – konec. 13. stol: kamenné podezdívky domů • – 17 usedlostí kolem návsi štíty do návsi •Domy – 14./15. stol.: většina trojdílných, čtyři dvojdílné (jizba a síň); 3 usedlosti s výminky •Chlévy – navazovaly na domy •Komory (špýchary) – celokamenné (11), sklepy, obilnice •Mlýn – podhrázského typu u potoka na západním okraji vsi • Hrádek – 13. stol. Tvrz – 14 a 15 stol. Opevnění – nad tvrzí Opevnění – 100 m (J) • • Mstěnice u Hrotovic Pfaffenschlag u Slavonic Zanikání vesnic •Těžba dřeva – masivní odlesňování: eroze a znehodnocení orné půdy • •Tepelné výkyvy – 1430 až 1464: ochlazení způsobilo neúrodu a demografický regres • •Rozšiřování šlechtického velkostatku – efektivní podnikání ve velkém (obiloviny) • •Války a vojenská tažení – konec 14. stol.: markraběcí boje (Jošt – Prokop) • • – první třetina 15. stol.: husitské války • • – 2. pol. 15. stol.: uherské války (Matyáš Korvín) • • – 1. pol. 17. stol.: třicetiletá válka, 1/3 úbytek obyvatel (švédská vojska) • • Vznik a počátky šlechty (teorie elit) •Elita – sociologický termín: 3 typy elit: 1. duchovní • 2. šlechticko-bojovnické • 3. ekonomické • • Vznik šlechty – souvisí s utářením struktury pozemkových vlastníků v 11. a 12. stol. • – právně-sociální transformace komunitních a rodových společností v raně středověký stát: • instituce s úředním aparátem pod vedením vládnoucího rodu • •2 zdroje moci elity: a) služba panovníkovi v rámci přemyslovského státu • b) vlastnictví půdy (+ lidí na ní osedlých) • •Stavba sídla (hradu) – podléhala svolení panovníka: „hradní regál“ na výstavbu veškerých opevnění • •Kasteologie – disciplína zaměřená na studium feudálních sídel (multidisciplinární přístup) Panovník • •Vztah k zemi – kníže: i když byl „majitelem“ veřejných prostor, nemohl vzít půdu svobodným • měl právo odúmrti: tj. regál k zemi • – první český král: 1085: Vratislav II. (ne dědičně) • – majetková držba: dědičná: 1189 Morava, 1222 Čechy • – do pol. 13. stol.: princeps Bohemorum („první“ z Čechů), kolokvia: sjezdy s předáky • – od pol. 13. stol.: rex Bohemiae („král“) zemské sněmy: soudy, berně, mír, volba krále • •1212: Zlatá bula sicilská – Fridrich II: potvrdil dědičně královskou hodnost Přemyslu Otakaru I. • – právo české šlechty na volbu svého panovníka • – právo investitury pražských a olomouckých biskupů • – osvobození od povinností vůči říši • – účast na sněmech (Bamberk, Norimberk) a římské korunovační jízdě (300 jezdců) • •Panovnické statky – „státní“ (korunní, mensální): dominium generale (správa země ve spolupráci se šlechtou) • – „privátní“ (komorní) – „dominium speciale“ (dědičné vlastnictví) • Panská sídla •Panské „sídlo“ – skupina elitních (vrchnostenských) rezidencí: nejstarší dvorce a dvory • – 12/13. stol.: rozpad hradské soustavy, vzrůst politické a hospodářské moci šlechty • – 30. léta 13. stol.: počátky budování šlechtických opevněných sídel • zakládání prvních románských zeměpanských a šlechtických panovnických hradů • •Proces teritorializace – proces vytváření panství, hradu a země: usazování šlechty na svých dominiích • – 12. stol. – zformovala se šlechtická communitas jako urozená reprezentace země (panovníkova „družina“) • •2. pol. 13. stol. – hrady: součást územní a politické struktury v českých zemích • – tvrze: sídla nižší šlechty (rytíři, vladykové), budované ve vazbě s osídlením (u vsí) • •Hrady – královské: čili zeměpanské, stavěny panovníkem jako mocenské opory • Pražský hrad, Bezděz, Bítov, Buchlov, Edelštejn, Cheb, Křivoklát, Landštejn Karlštejn, Zvíkov • • – biskupské: církevní účely (soukromá sídla biskupa a arcibiskupa) • Kadaň, Mírov, Kroměříž, Blansek, Rožnov • • – šlechtické: staví šlechta k ochraně panství; rodová sídla • nedosahovaly velkých rozměrů jako královské (výjimka: Příběnice, Vítkovců) • Blatná, Bouzov, Č. Krumlov, Duchcov, Helfštýn, Jindřichův Hradec, Choustník, Kost • Nejstarší šlechtické hrady •Stavba hradu – podléhala svolení panovníka: „hradní regál“ se vztahoval na výstavbu veškerých opevnění • •12. stol. – Čechy: dva hradní objekty, které nebyly dílem panovníka • Přimda – v pohraničním hvozdu ji zbudovali „nějací Němci“ • – 1121: dobyl kníže Vladislav I. a využíval k ochraně stezky do Bavor • • Roudnice n. L. – biskupský hrad založený v 80. letech 12. stol. (curia) • •40. l. 13. stol. – opuštěno výlučné právo panovníka na zakládání hradů • – šlechtické objekty vznikají odděleně od zemědělského osídlení a od vlastnických • •Krašov (Plzeň-sever) – Hrad založili před 1232 Hroznatovci. •Valdek (Příbram) – založen kol. r. 1260 •Choustník (Tábor) – založen po 1262 •Vízmburg (Trutnov) – 2. pol. 13. století (zánik 1447) • •Hrady obytné – funkce: sídelní (rezidenční), reprezentativní (komfort), obranná • – sídla (rezidence) panovníka, církevních hodnostářů, představitelů šlechtických rodů (Český Krumlov) • •Hrady strážní – malé fortifikace na uzlových místech země nebo panství, u říčních brodů, na obchodních cestách • – zajištění ochrany (např. hornických osad), delší obrana se nepředpokládala • (malý komfort bydlení; Louzek) • •Hrady obranné (pevnostní) – určeny k zastavení protivníka a k dlouhodobémumu obléhání • – tzv. refugia (kolonizační hrady): útočiště a ochrana kolonizačních osad • (kol. 1240: Morava – před Mongoly aj. kočovníky; pol. 14. st. – opevněné kostely) • •Hrady městské – panovníka, šlechty nebo církve: Kadaň, Písek, Domažlice, Vyškov na Moravě. • •Hrady lovecké – spíše hrádky: zázemí pro panské kratochvíle spojené s lovem zvěře • • • TYPOLOGIE HRADŮ •Základní – bergfritového typu • – donjonového typu • •Přechodného typu •Obvodová zástavba •Kastelového typu – francouzský kastel • – italský kastel • – středoevropský kastel •Bezvěžové hrady – s plášťovou zdí • – středoevropský kastel •Palácového typu (hlavní obranná stavba) •Dvoupalácová dispozice •Husitské hrady •Hrad begrfritového typu: • – Bergfrit = útočištná věž, většinou okrouhlá, přístupná z patra • – poslední útočiště obránců, volně na nádvoří nebo vevázán do hradby • – není určen k obývání a jeho prostory nejsou k tomuto účelu vybaveny • – dispozice: věž, palác a hradba • – palác: v nejchráněnějším místě, bergfrit: obrana přístupu • Lokality: Žebrák (přestavěn), Zvíkov (bergfrit s břitem). • •Hrad donjonového typu: • – Donjon = obytná věž, nejčastěji čtverhranná s přístupem z přízemí • – v královském hradním stavitelství (Přimda) • – prostory věže vybaveny otopným zařízením (např. krby) • – dispozice: volně stojící obytná věž, ohrazená hradbou (s bránou) • Lokality: Přimda, Rábí (13 x 19 m), Pajrek (16 x 16 m), Týřov, , Zvíkov • Související obrázek •Hrádek – většinou jednodílné dřevohlinité sídlo stojící mimo nebo na samém okraji osídlení • – Plaček, M. Formy feudálního sídla moravského venskova, AH 291– • – Rakouské a bavorské Podunají: Hausberg či Erdberg. • – Čechy, Slovensko: malý a skromně vybavený hrad • v Encyklopedii českých tvrzí (1998) – mezi tvrze zařazeny i hrádky • – Morava: Popice (Josef Unger) • Hradisko u Svitávky – centrální mohutná zděná stavbu, za níž stál palác • Čepička u Předklášteří – věž obdélného půdorysu v chráněné poloze • • – Slezsko: Štandl a Lipina u Místku – komplex strážních hrádků s lehce opevněným sídliště • – centrální téměř čtvercové obytné objekty ze 13. stol. • • – půdorysná dispozice: jednodílné i dvojdílné (řídké, Nechvalín) • obytná jádra nevelkých rozměrů (Nechvalín, Senorady) • • – fortifikace: obklopeny okružním valem vymezujícím příkop • • – rozdělení: Chotěbor, P. – Smetánka, Z. 1985: Panské dvory na české středověké vesnici, AH 10, 47–65. • • 2 skupiny: a) tzv. rezidenční: a) sídlo vlastníka (14. stol.: tvrz v Trocnově) • b) připojené hospodářské objekty • • b) tzv. podnikatelské: tzv. režijní mimo sídlo vlastníka, ale na jeho • pozemkovém majetku • vlastní hospodaření – výběr renty • držitelé – světští feudálové, kláštery, biskupství, • měšťané • • – funkce: nelze spolehlivě doložit až od poloviny 16. stol. • rezidenční – je těžko zjistitelná, jestli vrchnost sídlila v tvrzi nebo dvoře • provoz domácnosti feudála: kuchyně, pekárny, konírny, sklepy aj. • • hospodářská – souvisela s výběrem naturálních dávek od poddaných • větší skladovací prostory •Tvrz – lat. munitio: zvláštní typ venkovského sídla • 3 významy: 1) fortifikovaný stavební útvar nedosahující kvality hradu: • – 13. stol.: v intravilánu vsi s vazbou na hospodářský dvůr (F. Kašička) • bez h. dvora: strážní funkce u významných komunikací (M. Plaček) • 2) typ sídla spojovaný s nižší šlechtou: zemani, rytíři, manové, ministerálové aj. • 3) symbolické označení „pevnosti“ (obrana) • • A. Hejna: 1965: K situační a stavební formaci feudálního sídla v Evropě. PA 56, 513–583. • – domácí původ českých tvrzí ovlivněný karolinským prostředím (i pozdně-římským) • • P. Chotěbor: 1982: K situaci a stavební podobě vesnických feudálních sídel, AH 7, 357–365. • – využívaly vyvýšeniny, terasy nebo svažité polohy • – chráněny vodními příkopy: napájeny potoky, rybníky • • – 2 základní typy: 1. typ s volně stojící stavbou (věžovou nebo palácovou) • 2. typ s obvodovou zástavbou • • – dispozici vzniklou záměrně Typologické tříděni tvrzí (podle P. Chotěbora) 1-4: typ s volně stojící obytnou stavbou 5–8: typ s obytnými stavbami při obvodu 9-11: typ se striktní obvodovou zástavbou • tvrze s izolovanou stavbou (obytnou věží nebo palácem) • tvrze s obvodovou zástavbou • palácové tvrze - palác zapojen do obvodu tvrze • plášťové tvrze • tvrze s palácem a věží Motte • •Panské sídlo zbudované na uměle navršeném nebo navýšeném pahorku • – termín francouzského původu – šlechtické sídlo s vazbami k okolí (blíží se hrádkům) • – pol. 13. stol.: Josef Unger – nejstarší vlna budování šlechtických hradů • – Čechy: mohutné objekty s dvojitými příkopy a valy: Ervěnice • – Morava: Koválov (Mstěnice charakter hrádku), Popice, Konůvky • •Severní Francie – vznik: od 2. poloviny 10. stol. (oblast vzniku) • – útlum: 12. a 13. stol. •Anglie, Porýní – od 11. stol. •Německo – Turmhügel (Wasserburge) •Sev. Evropa – doba největšího rozkvětu až v pozdním středověku •Slovensko – počátky už na konci 12. stol. (doloženo pouze nálezy v okolí) •Rakousko – 11. a 12. stol. (progresivní Podunají) • Koválov u Žabčic Koválov u Žabčic Poloha – na soutoku Jihlavy a Svratky – cca 2 km od Žabčic – po obou stranách potoka na ploše cca 200 X 350 m Vznik – pol. 13. stol. Lokalita – „Kulatý kopec“ kopec tvaru komolého kuželu s jedním patrným příkopem – zaniklá ves v trati „Koválov“ Trhové vsi •Lat. Forensis – do vzniku měst suplovaly pravidelnou trhovou činnost • – místa, kde se prodávaly zemědělské produkty. • • Vznik – 12. stol.: většinou při celnicích (obchodní činnost: Klatovy, Netolice, Hranice, Frýdek) • – některé se později vyvinuly v poddanská městečka a ve 14. – 15. stol. v města. • • Změna lokace – novým přelokováním došlo ke ztrátě tržní funkce: • • Žďár n. Sázavou (zal. 1254/5) – po 20 letech přemístěn do dnešního centra • Veligrad – trhová ves velehradských cisterciáků přenesená do dnešního Uherského Hradiště (1257) • Mohelnice – řemeslnická a tržní osada: přestěhování do nově založeného biskupského města • Rýmařov – městské provizórium na Bezručově ulici v 2. pol. 13.- 1. pol. 14. stol., přesun do dnešního jádra (1 km) • Litovel – přesun osídlení do dnešního jádra ve 13. stol. Urbanizace • •Středověké město – specifický typ sídelního útvaru, který se vyvinul během kolonizace: • 1) vysoká koncentrace obyvatelstva uvnitř hradeb • 2) funkce – hospodářská: řemesla, obchod směna) • – administrativní: královská (rezidenční), poddanská • – sociální: měšťanstvo • – kultovní: vzdělání, náboženství • •Geografické hledisko – prostorová koncentrace obyvatelstva a jeho aktivit do měst: terénní podmínky, dálkové komunikace • – 1 ha = 60 až 150 (i 100 až 200 osob), 1 rodina = 4 až 6 osob • •Sociologické hledisko – změny chování a společenská diferenciace, nové kulturní vzorce a formy organizace společnosti • •Urbanizace – proces přeměny prostředí rurálního na urbánní (vesnického na městské) spojený s přesunem obyvatelstva • ze zemědělského zázemí do měst: ekonomické, demografické a sociální důsledky •Urbanistika – komplexní studium problematiky měst • – multidisciplinární přístup: historie, dějiny umění, památková péče • Města •Samosprávná opevněná střediska, která vznikla: • a) přerodem ze starších sídlišť (v podhradí centrálních hradů) • b) novým založením (tzv. na zeleném drnu) • •Městský status – vyžadoval královo povolení: tzv. královský regál • a) zeměpanská města – královská, markraběcí • b) nezeměpanská města – biskupská, šlechtická • •Podmínky – ekonomické předpoklady: výrobní možnosti • – existence stabilizovaného státu s centrální panovnickou mocí • – zemský mír • – existence právního řádu Institucionální město •Kejř, J.: Vznik městského zřízení v českých zemích, Praha 1998. • – nečiní rozdíl mezi vznikem měst v Č a na M: jednotné území • – Städtelandschaft: teritoriální celek, kde města procházejí podobným vývojem (platí zde stejná kritéria) • •Institucionální město – vzniká v průběhu 13. stol. jako právně vymezený sídelní útvar • •Znaky: 1. městské zřízení – soubor právních norem: právní status města a jeho obyvatel: • – vztahy zakladatele k poddaným, způsoby života ve městě • – přebírání vzorových typů zřízení (magdeburské právo) • – zakládací písemné privilegium (výjimečné) • • 2. centralita (spádovost) – střediska: tržně-ekonomické, kulturní, informační, náboženská a soudní • • 3. urbanistická svébytnost – půdorys vymezený opevněním, uliční síť, • – urbanistický vývoj ve 13. stol. směřuje k větší pravidelnosti zástavby Vznik měst •Prvotní město – u nás není vazba na pozdně antická města: vlastní vývoj • – aglomerace v podhradí centrálních hradů přerůstají ve 12./13. stol. ve vrcholně středověká města • •Dvě koncepce vzniku města: 1. kontinuitní – vývojová souvislost VS měst s „městy“ staršího období (RS) • 2. diskontinuitní – VS město 13. stol. se považuje za úplně nový fenomén • •1. Přerodem ze starších sídlištních aglomerací: tzv. rostlá města • – přeměna starších raně středověkých hradských center • – tři typy prostorového vztahu: • a) superpozice (Žatec, Litoměřice, Chrudim, Hradec, Olomouc, Praha) • b) lokace v těsné blízkosti: v prostoru suburbia (Bílina) nebo v zázemí satelitních osad (Čáslav, Litoměřice) • c) translace (St. a Nová Plzeň; Morava – např. Litovel) • •2. Novým vysazením: tzv. na zeleném drnu: • – lokace ve 13. stol. podléhaly výlučnému souhlasu panovníka • – klíčová úloha lokátora, problémy s majetkovými vztahy, nedostatkem kapitálu, osídlenců, nevhodná poloha • – nezdařené lokace – Čechy: zaniklé město v podhradí Bezdězu, Hradišťko – Sekanka, Tisová – Staré Mýto, • – Morava: Městisko na Drahanské vrchovině, Žďár n. S. – Staré město • • Praha •Předchůdci: Levý Hradec a Budeč, za knížete Bořivoje došlo k přeložení do oblasti Pražské kotliny •Nejstarší osady: mezi Pražským hradem a Vyšehradem: 10. stol., (1091: suburbio Pragensi et vico Wissegradensi) • •Ústředí: Pražský hrad – 9/10. stol. kontinuální vývoj od raně středověkého hradiska ke středověkému hradu • – předhradí: Hradčanské náměstí (hrad s předhradím spravoval královský purkrabí) • – podhradí: Malá Strana (tržiště), opevněna v pol. 9. stol., 9/10. stol. a pol. 10. stol. • 965: zpráva Ibrahíma ibn Jakúba • 11. stol.: železářské a hrnčířské objekty na svazích Petřína (přelidnění: přesun na pravobřeží) • – Staré město: do pol. 10. stol. pohřebiště, 11. stol.: osídlení v Bartolomějská ul. – bohaté hroby cizinců • konec. 11. stol.: u staroměstského tržiště: Týn s dvorem a celnicí – ubytování cizích kupců • 12. stol.: kamenné domy (cca 70), 1178: privilegium Soběslava II. pro pražské Němce, židé • nový typ domu: zapuštěný 1 m, bez ohniště, 2 podlažní • 1232–1234 : osadu u sv Havla (Havelské Město) založil královský mincmistr Eberhard (rychtář) • – Nové Město: 1348: založil Karel IV. (nový Řím a Nebeský Jerusalém; hlavní město říše) • 5 tis. Domů a 50 tis. obyvatel • • • Praha_1400 Městské právo •První městská práva vycházela z ustanovení, které si s sebou přinesli kolonisté z mateřských zemí. Postupem času pod patronací panovníka vznikla mateřská města, která ostatním poskytovala právní nařízení. • •Okruhy („rodiny“) městského práva: • • 1. Norimberský okruh: • a) pražská (Staré město Pražské – stření, jižní, západí a částečně východní Čechy) • b) brněnská (Brno, prakticky celý jih a střed Moravy) • c) jihlavská (jihlavským právem se řídil Německý Brod a jiná města na Vysočině) • • 2. Magdeburský okruh: • a) litoměřická (sever a severovýchod Čech) • b) hlubčická (sever Moravy postupně ovlivněn brněnským právem) • c) královohradecká (Hradec Králové, který patřil do rodiny litoměřického práva, e stal „mateřským“ městem pro Litomyšl). Městská privilegia • Privilegium – výsada udělená panovníkem: • • • právo tržní – město mohlo provozovat významné trhy (ve stanovém místě a dnech) • • právo mílové – zákaz provozování řemesel v okruhu jedné míle (cca 11 km) • • právo várečné – právo vařit pivo a mít svůj pivovar • • právo hradební – město mohlo mít své hradby (uvnitř platilo městské právo) • • právo hrdelní – město mohlo pořádat popravy • • právo horní – město mohlo těžit nerosty ve vymezeném prostou (měšťané měli kapitál) Dělení měst •dle vrchnosti: a) královská • b) věnná • c) poddanská – církevní (založena biskupem, kláštery) • – šlechtická • •dle velikosti: 1. velká: civitates • 2. malá: městečka – oppida • •dle opevnění: 1. hrazená • 2. nehrazená • •dle funkce nebo významu: • 1. hlavní města – vykonávají všechny hlavní funkce: Praha, Brno a Olomouc • 2. poddanská města – hlavní funkce méně rozvinuté, někdy nejsou všechny • 3. městečka – značná redukce městských funkcí • 4. města s dominantní funkcí – horní (Kutná Hora), lázeňská (Poděbrady) • 5. města revoluční – vznikala za husitské revoluce – Tábor • • Typologie měst •Dle sociálně-ekonomické struktury (15. – 16. stol.): • • 1. řemeslnicko-zemědělská – nízká úroveň řemeslné výroby a živností • – nízký rozvoj řemeslnické specializace a cechovní organizace (většina poddanských městeček) • • 2. řemeslnická – zajišťovaly poptávku z místního trhu • – specializace: potravinářská a oděvní odvětví, případná výroba pro vzdálenější trhy • – většina královských a vrchnostenských měst • • 3. exportní – nejvyspělejší ekonomický typ: rozvoj určitého odvětví, jehož výrobky získaly mimořádné • odbytové možnosti na vzdálenějších trzích (Brumov, Český brod, Jihlava) • • 4. spotřební – soustředění obyvatelstva s nárokem na spotřebu v rámci místního trhu (Praha) • – specializace výroby a rozvoj obchodních živností (textilnictví – Jihlava, Nový Jičín) • • 5. velkoobchodní – Praha, Brno • • 6. hornická – Jihlava, Stříbro, Zlaté hory Městská svoboda •Libertas – svoboda městské obce: společenství měšťanů: • • a) statut měšťanů jako celku • b) osobní svoboda (vynětí z poddanství) • • „Stadtluft macht frei“ – „městský vzduch osvobozuje“: výhody pro příchozí (např. 1265: Žatec) • – pán nesmí bránit v přesídlení • •Civis – měšťan: vztahovalo se na něj městské právo (vlastník městské parcely, platil daň z jejího užívání) •Měšťané – společenství osob usazených ve městě •Patriciát – městská elita z řad bohatých řemeslníků a obchodníků • 1. výkon městské moci • 2. ekonomická koncentrace moci (řemeslníci, protiklad pauperes – nemajetní) • 3. sociální povýšenost Zástavba •Parcela (area, městiště) – základní prostorová jednotka majetkové držby v podobě dlouhých úzkých pásů (různě velké) • – vlastník: náležela lokátorovi nebo vrchnosti • měšťanům byla pronajímána za symbolický nájem, tzv. areální činži • – držitel: mohl parcelou volně disponovat, ale v sídlech s nižším prvním statusem mohl • být omezen okruh dědiců (právo odúmrti) • •Dům srubové nebo sloupové konstrukce – do počátku 13. stol. hlavní typ domovní zástavby na slovanských územích • – jednoprostorový: 15–25 m2. • •Zemnice – provizoria v počátečních desetiletích života měst • – dnes označovány jako suterény nadzemních staveb • – zpravidla bez otopných zařízení (nevelký význam) • – dnes: interpretovány spíše jako zahloubené suterény (sklepy) • – polozahloubené objekty (kolem 30 – 60 cm) v Rýmařově, z nichž jen některé měly šíjový vstup. • 13. stol. – 1. pol.: převažovaly jednoprostorové dřevohliněné zástavby • – 2. pol.: víceprostorové • • Hradišťsko u Davle Richter, M., Hradišťko u Davle: městečko ostrovského kláštera, Praha, 1982. – původní název neznámý (v pramenech není uveden) – Sekanka: podle přístupové cesty, která byla vysekaná do skály – městečko (oppidum) plnilo funkci místního hospodářského střediska ostrovského kláštera – charakter tržiště (villa nebo forum, locus forenses) – zástavba městského typu: nadzemní domy se zahloubenými suterény – nedokončené městské založení •V. Mencl – počátek vývoje zděného měšťanského domu: podobně jako na vesnici • 13. stol: základní trojprostorové uspořádání podobné jako na vesnici: jizba – síň – komora • • – dům: v čele parcely jako součást řadové zástavby podél ulice • – vývoj od průjezdního k síňovému typu: • Praha-Staroměstská radnice: průjezd vpravo, komora vlevo (kol. r. 1280) • Praha-Týn: průjezd vlevo, komora vpravo • •J. Muk – síně vznikaly současně s domy: po celé šířce průčelí: 1. pol. 14. stol. • – Domažlice, Slavonice, České Budějovice, Žatec • •Románské domy – přízemí: částečně zahloubené, přístupné zpravidla vchodem (schodištěm) zvenčí • – horní patro: obytné se vstupem vnějším schodištěm • – vícepatrové: vnitřní schodiště (Praha) • – věžové: jednoprostorové, kvadratického nebo obdélného půdorysu, • věž: několik obytných pater (Bologna Řezno i Praha) • Městské domy •Kamenné domy – domus lapidea: jedno-, dvou- či víceprostorové stavby obdélného či kvadratického půdorysu • – Praha: 1/3 13. stol. kolem Staroměstského nám. Brno: před pol. 13. stol. • Jihlava: první domy s loubím kolem pol. 13. stol. Uherské Hradiště 2. pol. 13. stol. • Olomouc: až 14. stol. • – domovní znamení: identifikac domů (1392: Václav IV. povolil štítařům malovat na domy štíty a znaky) • • Konstrukce – ze dřeva, hliněná podlaha, později kamenné podezdívky a hrázděné zdivo • Střechy – dřevěný šindel, (destičky, došky (sláma, rákosí), pálené tašky (prejzová) krytina, břidlice • – mezi střechami někdy ochranné zdi kvůli požáru • – štíty: od 13. stol.: zděné (stupňovité) •Obytná místnost – jizba: v patře • – 13./14. stol: gotický dům: rozšíření obytného prostoru nad loubí, podloubí • – 15/16. stol.: pozdně gotický dům se síní, vstupním portálem a schodištěm do sklepa a patra; paláce • • Komora – sloužila jako skladovací i obytný prostor • Zařízení interiéru – stůl, lavice, truhla, od 15. stol. židle, vzácně skříň • Krbové ohniště – od 13. stol.: kachlová kamna nebo teplovzdušné topení • Kuchyň – černá: oheň odcházel do půdního prostoru, od 14. stol. kamenné komíny • Podloubí – od konce 13. stol.: Praha, Kolín, Jihlava, Čáslav •Praha – konec 12. – 1. třetina 13. stol.: románské domy z kvádříkové opuky • – výzkumy: Z. Dragoun, J. Škabrada, M. Tryml, 2002: Románské domy v Praze. Praha. • – 1996-1998: zpracován katalog pražských románských domů: 58 domů • dochovány suterénní prostory jedno- i víceprostorových domů: původně i dvou a trojpodlažních • – předlohy: západní Evropa: Řezno, Braunschweig • • – přes 70: Staré Město – okolí náměstí: Husova ul. (zemnice před pol. 13. stol.), Řetězová ul. (krby) • Nové Město – nám. Republiky: výzkum 1,5 ha, předlokační osídlení z pol. 12. stol. • 2 kam. domy a dřevěné nepodsklepené, vyzdívané suterény • Sixtův dům – 13. a 14. stol.: parcelní zdi • Malá Strana – několik domů v okolí Malostranského nám. • • – kolem tržiště, živelně vkládány do stávající zástavby: nepravidelná dvorcová zásatavba • – vlastníci: kupci a finančníci převážně německého původu: privilegium Soběslava II. (1174–78) • – na dvorcových parcelách vedle dřevěné zástavby, situované podél cest a hranic parcel • – úzké parcely s vjezdem do zadního dvora, kde byla hospodářská část se zahradou a studnou • – vstupy: ze zadní nebo boční části parcely kamennými šíjemi, schodiště v síle zdi • portály: půlkruhové záklenky, vodorovné překlady • Praha 1-Staré Město, Týnská ulička čp. 1064/I, nadzemní a základová partie kvádříkové zdi. Týnský dvůr Románské domy ve dvorech s hospodářskými staveními Praha, nám. F. Kafky Dům č. 16 Spodní podlaží Latrína Schodiště Gotický zděný dům •Gotické – š. 3 až 10 m, d. až 25 m (včetně dvorku a hospodářských budov) •3 základní typy: a) průjezdní (komorový) – starší s vjezdem do dvora • b) síňový s loubím – mladší se síní (mázhauzem) v přední polovině domu • c) uzavřený – zástavbou kolem volného dvora • •Patrový – přízemí: síň (mázhaus): vepředu s obchodem, dílnou nebo výčepem, většinou klenutá s průjezdem do dvora • podloubí: zakrývalo průchod před domem a vstup do síně • sklep: pod síní, i vícepodlažní, vstup z průjezdu, dvora i venkovního loubí, studna, sklady zboží • komora: za síní, většinou polozahloubená • dvůr: dílenský provozní prostor • chlívky, hnojiště, stáje, kolny, stodola • zahrada s ovocnými stromy • • – patro: jizba (světnice): obytný prostor s okny na ulici, i nad průjezdem, přístupný schodištěmv. v. 5 i více m. • kuchyně: u zdi do dvora • komory: na spaní • • – podkroví: skladovací prostor, původně sem ústil dýmník • štít: vikýř (střešní konstrukce k prosvětlení půdy) • • Síňový (mázhauzový)dům: 1 – Spojovací chodba 2 – Mázhaus 3 – Zadní komora 4 – Schodiště do sklepa 5 – Schodiště do patra 6 – Dvůr 7 – Podloubí • Zadní trakty parcel: • •Využití – hospodářská a výrobní činnost • – sklípky pro uchování potravin: lednice • – žlaby odváděly vodu, vodovodní potrubí, studny, cisterny • – dvůr: chlévy, stáje • – parcely: ohrazovány plotem (vyplétaný z proutí) • – zahrádky v zadním traktu • – hygienicko-sanitární funkce: jímky – odpad, hnojiště, záchody • •Jímka – šachtovitý zahloubený objekt primárně určený k uložení fekálního odpadu • – součást toaletního zařízení (hloubka 3–10 m) • – obsahovaly také kuchyňský odpad včetně zbytků paliva z topenišť (nejstarší: Brno po r. 1200). • •Hnojiště – zahloubená soujámí s odpadem a mršinami uhynulých domácích zvířat • (Brno, Dominikánská ulice – 14. stol.; Uherské Hradiště – Otakarova ul.- pozdní 15. stol.). Cechy •Cechy – z něm. Zeichen: sdružení řemeslníků a obchodníků jednoho řemesla kvůli ochraně před konkurencí • Josef Janáček, - Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích za feudalismu. Praha 1963. • Zikmund Winter – z náboženských bratrstev: Dějiny řemesel a obchodu v Č. ve XIV. a XV. století, Praha 1909. • Bedřich Mendl – vznikaly z podnětu městské rady: Počátky našich cechů, ČĆH 33, 1927, 1–13. • Hana Pátková – z náboženských bratrstev: Bratrstvie ke cti Božie. Praha 2000. • rozlišuje cech (hospodářské zájmy) a bratsrstvo (náboženské) • – dohled nad živností: kvalita a ceny výrobků, nákup surovin a odbyt výrobků + slavení svátků a poutí • – tzv. zachovací list: podmínky přijetí do cechu – městské občanství, z plné rodiny, pokřtění, mravnost • •Výhody řemeslné organizace: • – lépe eliminovaly konkurenci cizích řemeslníků a diktovaly ceny spotřebitelům • – plynule zásobovaly vnitřní trh (potravinářská řemesla) • – vandrování tovaryšů (tzv. odpuštění): zdokonalení v řemesle, přinášelo inovace (novinky) • •1318 – cechovní organizace krejčích na Starém městě pražském •1337 – řezníci v Českých Budějovicích (schválil Jan Lucemburský) •Organizační hierarchie – trojstupňová: mistr – tovaryš – učedník • •Učedník – lat. discipulus: 10 až 12 let, za učení se platily poplatky, za vstup do cechu tzv. památné, služba 2 – 6 let • •Tovaryš – lat. fámulus: pracoval v dílně mistra a pak se ucházel o členství v cechu (nemajetný = věčný tovaryš) • – tzv. šenkovní cechy: povinnost vandru (od 16. stol. rozdělení na šenkovní a nešenkovní) • – tzv. vandrovní: ve městě přivítán v cechovní hospodě, kde ukázal výušní list a byla mu nabídnuta práce • když práce nebyla, dostal příspěvek tzv. schenk (z něm. Geschenk) • – termín „schenk“ se přenesl na cechy s povinným vandrem (krejčí, kožešníci, koželuzi, truhláři) • – 16. stol.: odešel-li od mistra bez vysvětlení, už ve městě práci nedostal • – vandr trestní: ukládán, aby se naučili dobrým způsobům • •Mistr – plnoprávný člen cechu • – podmínky přijetí: legitimní původ (z manželského lože), složení mistrovské zkoušky (tzv. mistrovský kus) • zaplacení poplatku ( tzv. příjemné; většinou osvobozeni synové mistrů) • odevzdání stanoveného množství vosku a pohoštění členů cechu (tzv. svačina) • • •Starší nebo starší přísežný – stál v čele cechu •Cechmistr – řídil život uvnitř cechu, (i 2 –3), soudní pravomoc nad členy • •Poplatky – 4 x ročně (o tzv. suchých dnech - postních) • – za přijetí mistra, složení mistrovské zkoušky, přijetí učedníka a vyučení • – za pronájem hospody, kde se členové cechu scházeli • – za mši, almužny, výpomoc v nouzi (požár, nemoc) • – společné hostiny, pořízení cechovních dokumentů, nákup surovin • •Fušeři (stolíři, hudlaři) – řemeslníci stojící mimo cech (domácí výrobci) •Dvorští řemeslníci – pracovali přímo pro vrchnost (necechovní) •Židovští řemeslníci – výroba košer potravin, oděvů • •1731 – generální řemeslnický patent (inkorporace necechovních řemeslníků) •1739 – sjednocení cechovních zřízení (jednotná statuta, pevné poplatky…) •1859 – částečné zrušení cechů •1872 – úplné • Cechovní symbolika •Znak – symboly řemesel • (pracovní nástroje, patroni či světci, výrobky aj.) •Pečeť – sloužila k signování dokumentů •Korouhve a prapory – reprezentační funkce: • nosily se při různých oslavách • (procesí nebo pohřby) •Cechovní truhla – zvaná „matka“, k uložení dokumentů • – otevřením se začínalo jednání •Cechovní znamení – odznak cechu na vývěsních štítech • (ševci – bota, kováři – podkova) • • https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7b/Fischer.jpg/220px-Fischer.jpg 1791: korouhev pražských hrnčířů Znak cechu rybářů 1671: cechovní odznak: ferule pražských tesařů 1691: pokladna pražských zlatníků Vznik a vývoj církevní organizace •Říše: 962: Ota I. Veliký obnovil říši Karla Velikého: Svatá říše římská: korunován papežem Janem XII. císařem • •Čechy: 973 – založeno pražské biskupství: spadalo pod arcibiskupství v Mohuči • – dříve nelze hovořit o církevní organizaci, církevní suverenita (už nespadalo pod biskupství v Řezně) • – první pražský biskup: Dětmar (výchova kněží, svěcení kostelů), druhý: Slavníkovec Vojtěch • 1045, 1048 (falza z 13. stol.) – Břetislav I. daroval biskupství statky kolem Rajhradu • 1046 (falzum z 12. stol.) – kapitula ve Staré Boleslavi dostává majetky na Hodonínsku a Břeclavsku • •Velkofarní organizace – hradská soustava: velký územní rozsah působnosti hradských kostelů • – 10. – 11. stol.: arcipryšt (arcipresbyter) - tj. arcikněz byl závislý na knížeti • – od 12. stol. : Arcijáhenství – nezávislé na světské moci: za biskupa Jindřicha Zdíka • – mezičlánek mezi farnostmi a diecézí • – arcijáhni (archidiakoni): jmenování biskupem ze členů kapituly • starost o nižší klérus • spojení mezi biskupy a farními kostely •Morava: Olomouc – po zániku VM se světské i církevní nobility stáhly do bezpečí • – VM nálezy: Křížkovského ul. – v jámě sekerovitá hřivna, keramika z pol. 10. stol. • – kamenná destička s rytinou muže s křížem (kněz, z oltáře ?) • Třída 1. máje – velmožský dvorec: množství artefaktů • Předhradí – od katedrály sv. Václava po Muzeum umění: • úlomky tašek (krytina VM stavby z 9. stol.), malty, vitráží, stylus • • 976 – v pramenech uvedeni dva moravští biskupové na synodě v Mohuči • 1063 – vznik (obnoveného) biskupství v Olomouci jako soukromé fundace Vratislava II. (1061-1092) • • 1146 – Jindřich Zdík: od knížete získal imunitu pro statky olomouckého biskupství: centralizace správy • – všechny hradské (tzv. velkofarní) kostely podřízeny novému biskupskému chrámu sv. Václava • na olomouckém hradě, kam bylo přeneseno sídlo biskupství od kostela sv. Petra na Předhradí • – rozšíření kapituly: arcipresbyteři se stali kanovníky katedrálního chrámu • • – majetek kapituly: proboštství, kanovnické prebendy, kostel sv. Václava, vlastní majetek biskupa • výčet biskupských držav uveden v tzv. Zdíkově listině (1141) • • • 1) Období emancipačního boje: 10. – poč. 13. stol.: • • – Středověká farní síť : vývoj navázal na tzv. velko-farní systém, v němž základní církevní správu zajišťovaly • kostely na zeměpanských hradech (povolení pro Vysokou u KH) • 10. a 11. stol.: platila tzv. zakladatelská práva fundátorů (vlastníků): • 12. stol.: osamostatněním nehradských (venkovských) kostelů vzniká farní organizace • 1222: Velké privilegium české církve: vlastník se změnil na patrona s omezenými právy • • a) panovník – fiskální politika (lat. fiscus, původně košík, později státní pokladna): daně a poplatky • – regál: nárok na důchod z uprázdněného beneficia (+ spolia: na majetek zemřelého duchovního) • – Hradské kostely – tzv. vlastnické kostely: stavebník disponoval majetkem kostela a ustanovoval kněze • – do konce 10. stol.: pouze ve správních centrech provincií (hradiště) • – tzv. farní přímus: povinnost věřících vykonávat náboženské úkony ve svém kostele • – svátosti: křest, biřmování, svátost oltářní, zpověď, manželství, poslední pomazání • kněžské svěcení • b) šlechta – od konce 11. stol.: soukromé (vlastnické) kostely (konec 12. stol. oratoře bez farních práv) • • c) církev – 10. a 11. stol.: kláštery, pražské nebo olomoucké biskupství, • •Změny velkofarní oranizace: • •Pol. 12. stol. – rozklad staré farní organizace a vznik nových kostelů v rámci arcidiakonátú • – děkanáty: mezičlánky mezi biskupstvím a arcijáhny a venkovskými plebány (venkovskými farami) • – některé soukromé kaple nabyly charakter veřejných svatyň (empora, patronátní pán) • – kapituly s arciknězi u velkých kostelů: 1039: St. Boleslav, 1057: Litoměřice, 1070: Vyšehrad, 1125: Mělník • •Kolonizační řády – většinou z Německa (Podunají, Bavorsko, Hesensko): benediktini, cisterciáci a premonstráti • – centra kultury, vzdělanosti a hospodářské činnosti: kultivace duchovní i krajiny (kolonizace) • •1. vlna zakládání klášterů – 10. až pol. 12. stol: benediktínské • – kolonizace: Soběslav I. a Vladislav II.), olomoucký biskup Zdík a šlechta • – 976: klášter u kostela sv. Jiří na Pražském hradě • – 993: Břevnovský klášter (arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty) • – 999: klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle • – 1078: Hradisko u Olomouce (1151: převzali premonstráti) • – 1101: Porta coeli v Předklášteří u Třebíče (76 vsí na Znojemsku a Brněnsku) • • •Premonstrátské kláštery: • •2. vlna zakládání klášterů – 12/13. stol.: premonstrátské – panovník • cisterciácké – šlechta • (13. stol.: patronátní právo panovníka) • • – mužské – 1184/1187: Milevsko, 1086: Opatovice n. Labem, • 1190: Louka u Znojma, 1193: Teplá, 1200/9: Zábrdovice u Brna • • – ženské – 1181: Dolní Kounice u Brna, 1202: Chotěšov u Stříbra, • 1211: Nová Říše u Telče, kol 1220: Doubravník u Tišnova • •Cisteriácké kláštery: 13. stol. • •Mužské – 1192/1193: Mašťov u Kadaně (1198: přemístěn do Oseku), 1205: Velehrad (první na Moravě) •Ženské – 1225: Oslavany u Brna • •2) Období konsolidace: 13. – konec 14. stol.: • • – posílení autority církve: vymanění z vlivu světské moci, vzrůst církevního majetku (celibát) • – středověký člověk navštěvoval bohoslužby, kázání, církevní slavnosti (poutě, procesí, svěcení svátků aj.) • – desátky: tzv. peníz sv. Petra: poplatky za náboženské úkony a obřady (fiskální politika papežské kurie) • • – 2 formy majetku: fiskální politika papežské kurie • a) obročí (prebenda, lat. praebeo, poskytuji) – osobní příjem duchovního příjem z církevní služby • (poplatky za náboženskými úkony, desátky) • b) záduší (lat. bona fabricae) – výnos z nemovitého majetku na vybudování a údržbu kostela • (+ náklady na svíčky aj.) • •Farní síť – 13. stol: vzrůstá počet farních kostelů: nová vlna christianizace: podpora šlechty a měšťanstva • členění: a) katedrální chrám: sídlo biskupa a kapituly, v čele kanovník • b) velkofarní kostely • c) venkovské kostely ( ecclesiae plebales) a kaple (ecclesiae filiae) • • • • •Robert (Angličan) – osecký převor a v letech 1201 až 1240: olomoucký biskup • – 1206: od Přemysla Otakara I získal právo svobodné volby biskupa • •Bruno z Schauenburku – 1245 až 1281: olomoucký biskup, pocházel z Dolního Saska (sev. Ň) • – rádce Přemysla Otakara II. • – 1260: v Kroměříži vznikla kolegiátní kapitula u sv. Mořice • – koncentrace držav: 3 komplexy kolem Kroměříže a Olomouce, jižně Vyškova a jižně Brna • nově: kolem Mohelnice a Svitav, Osoblahy, levý břeh Ostravice • 11 souvislých oblastí, každá 1 až 2 biskupská města • (Mohelnice, Brušperk, Vyškov, Blansko, Kelč , Kroměříž, Slavičím) • – na biskupských statcích vybudoval lenní systém (lidé ze Saska; okolo 150 vesnic) • – hrady: Šaumburk, Pustiměř, Modřice, Fulštejn, Mírov, Hukvaldy (pův. šlechtické) • •Dětřich z Hradce – 1281 až 1302: nástupce Bruna • • •30. dubna 1344 – Karel IV.: povýšil pražské biskupství na arcibiskupství a opíral se o avignonské papežství • vznikla samostatná církevní provincie v čele s pražským arcibiskupem • podřízena biskupství: Olomouc (1063) • Litomyšl (1344) • první arcibiskup: Arnošt z Pardubic • založeno: 35 nových klášterů • •Česká církevní provincie – organizace církevních institucí nabyla pevné podoby s přesně vymezenou působností • – jmenování do úřadu (investitura) řešena kompromisem: feudál se stal patronem kostela a • biskup potvrdil návrh na • jmenování správce kostela • – 10 arcijáhenství: děkanáty a farnosti řízeny usnesením synod (shromáždění kněží) • •Papežské schizma – 1378: mezi papežem a francouzským králem: boj o svrchovanost církve nad světskou mocí • – papežská kurie přesídlila do Avignonu: proti Urbanovi VI. zvolen Kliment VII. • – 1409: koncil v Pise sesadil Řehoře XII. a Benedikta XIII. a zvolil Alexandra V. (3 papeži) • – 1418: krizi vyřešil kostnický koncil •c) Období krize a husitské revoluce: 15. stol. – 16. stol.: • •14. stol. – začaly se projevovat příznaky první vlny sekularizací • – kazatelé: Matěj z Janova: kritický pohled na kláštery: zbytečnost řádů • •Ukončení fundačních aktivit – poslední 1391: kláštery ve Fulneku a Prostějově • •Prohloubení hospodářských problémů řádových institucí : • – různá fundátorská břemena: obecné berně a speciální berně • – zadlužení: za Václava IV. klášterní poplatky zdrojem královských příjmů • – vyhánění řádových farářů: první útoky na kláštery ve městech i vesnicích • •Smrt Václava IV. – napadány mendikantské (lat. mendicans – žebrající) konventy v centrech husitství v Praze a na Táboře • – klášter Na Slovanech zůstal zachován, protože opat přijal husitské požadavky • – klášter sv. Anny fungoval jako jakýsi sběrný klášter uprchlíků • – husitské války: církev ztratila asi 90 % statků • – husité se opírali o znění 3. artikule: proti světskému panování kněží • – 1437: porážka radikálního křídla husitů • mniši vrací do klášterů (v sv. Čechách k obnově klášterů vůbec nedošlo) • Řádové instituce •3 stol. – první zárodky vznikaly v Egyptě odkud se rozšířily do Evropy • – průkopníci mnišství: sv. Antonín: 251 – 356 • sv. Pachomius: 287 – 347 – zakladatel poustevnictví: eremitství • – zastával kolektivní mnišství: cenobitství • – vytvořil první společenství mnichů: klášter •Mnich (řec. monachos, jednotlivý, žijící osamoceně) • – člen náboženského společenství, žijící v klášteře a řídící se řádovými pravidly (slib chudoby a čistoty) • – Lawrence, Hugh 2001: Dějiny středověkého mnišství. Praha. • •Řády – sdružení duchovních osob (řeholníků) řídících se v společném životě zvl. pravidly, tzv. řeholemi • – řádový dům: klášter (lat. claustrum) – politické, hospodářské a kulturní centrum organizované na • principu filiace • – řádový život: bohoslužby (liturgie: řec. Leitúrgiá, veřejná služba): mše svatá – přijímání (eucharistie), • modlitby, manuální či duševní práce • – poslání: prosazování a upevňování křesťanství ve společnosti, vztah k Bohu a spása lidské duše • •Řehole (lat. regula, pravidlo) – soubor předpisů závazných pro členy daného řádu (i uspořádání budov) • – 5 hlavních: sv. Basilia, sv. Benedikta s Nursie, sv. Augustina, • sv. Františka z Assisi, sv. Ignáce z Loyoly • •Zlatý věk zakládání klášterů – Francie: 1100 – 1250 • – Čechy: 1140 – 1300 konec 10. stol.: 3 kláštery • konec 13. stol.: cca 100 mužských a 20 ženských • •Kláštery – řádové domy byly politická, hospodářská, kulturní a strategická centra s vnitřní • a vnější organizací (princip filiace) • •Klášterní kolonizace – progresivní hospodářské metody: mlýny, pece (železářské, kovářské), těžba • – kultivace krajiny: klášteru bylo vykázáno místo s vesnicemi (ne pusté) • klášterní osady – a) navazovaly na starší osídlení • – b) „na zeleném drnu“ Ostrov u Davle • – založení kláštera a vysvěcení staveb: zpočátku provizoria (sv. Jiří) • •20. léta 30. stol. – ve městech se usazují mendikantské (žebravé) řády: dominikáni a minoriti •pol. 13. stol. – augustiniáni eremiti (poustevníci) • – od 1256: usazují se v Praze, Olomouci, Brně, Znojmě, Jihlavě Opavě • Skriptoria •Nejstarší písařské dílny – od 8. stol. v záp. Evropě • – od 10. stol.: benediktinské kláštery: Břevnov a Hradisko u Olomouce, Olomouc • •Doklady – materiál rukopisného charakteru: paleografický rozbor (tvůrci, opisy) • – kaligrafické a liturgické kodexy na zakázku: slavnostní příležitosti jako založení kláštera, korunovace) • • Olomouc: písařská dílna Jindřicha Zdíka (1126–1150) – 4 až 6 písařů, dochováno 11 rukopisů • tzv. Horologium Olomucense: podle dedikace (věnování) vznik spojen s dokončením nového • katedrálního chrámu s kapitulou u sv. Václava v Olomouci za • episkopátu Jindřicha Zdíka (1126–1150) • kapitulní knihovna: počátky spojeny s katedrálním kostele sv. Petra na Předhradí, kde • působili 4 kanovníci (kněží), zajišťujícípravidelné liturgické úkony • nejstarší opis z 9. stol.: sborník Collationes patrum • – sestavený Janem Cassianem (cca 360–435) • – shrnuje základy nauky egyptských mnichů • poustevníků z raných dob křesťanství • Homo viator •Cesty – za obchodem (lokální, regionální zahraniční trhy, jarmarky) • – za vzděláním (řemeslo: tovaryšské cesty, studia: univerzity) • – náboženské důvody: zbožnost (milost Boží), pokání (odpuštění hříchů) • • Křesťanství – z lat christianos (stoupenec Krista), učení Ježíše z Nazaretu a jeho učedníků o Božím království • – 313: legalizováno císařem Konstantinem I. Velikým Milánským tolerančním ediktem • – 391: ustaveno za státní náboženství císařem Theodosiem I. • •Aurelius Augustinus – poč. 5. stol.: sv. Aufustin charakterizoval člověka jako „homo viator“, tj. poutníka • – peregrinatio: putování, ve středověku synonymum pro životní cestu • – peregrinus: poutník byl vzorem dobrého křesťana • poutnický oděv: hůl, mošna a plášť s odznakem (symbol poutního místa) • •Poutnictví – hospodářský rozkvět míst spojených s kultem: budování poutních cest, špitálů a hostinců • – kulturní kontakty: poznatky (technologie), architektura, umění, životní styl (odívání, stravování) • – křížové výpravy: ozbrojené poutě do Svaté země za účelem ochrany svatých míst (hrady) • ochrana Božího hrobu a poutníků: zřizování nových rytířských řádů (např. johanité) • ekonomické a sociální motivy • •Náboženské poutě – byly součástí života ve středověku • (poutě Židů do Jeruzaléma) • •Poutní centra – cesty k nejvýznamnějším křesťanským místům: • 1. Svatá země (Palestina), místa života Ježíše Krista • 2. Řím, Santiago de Compostella: skutky apoštolů • 3. Cáchy, Kolín, Krakov: kult světců • 4. lokální: Kájov, Chlum sv. Máří, Sázava, Praha • •Poutní odznaky – doklad o vykonání cesty • – ochrana proti nemocem a nebezpečenstvím • – kladly se pod práh, do studny, zkopávaly na poli • • Devocionálie – vyráběly se z kovu (cín, olovo, zlato) nebo z keramiky • – vyobrazení: biblických postav: Panna Marie • světců: sv. Barbora, Prokop, Stanislav • symboly světců: mušle sv. Jakuba • výjimečně výjevy světského charakteru Textové pole: Hieronymus Bosch Hieronymus Bosch Středověké poutní odznaky z českých zemí: 1 - Olomouc, Svatý Mikuláš, 2 – Most, svatojakubská mušle, 3 – Praha, Rybná ul. Klanění tří králů, 4- Hradec Králvé, sv. Stanislav, 5 – Děčín- Mariánská louka, P. Marie, 6 – Praha, Sv. Petr a Karel IV., 7 – Králův Dvůr u Berouna, sv. Prokop, 8 – Jinolice, sv. Prokop, 9 – nez. lokalita, sv. Barbora, 10 – Jindřichův Hradec, sv. Anna, 11 – Kutná Hora, plaketa s horníkem. Podle Velímský 1998. Aachen (Cáchy), P. Marie dnes ztracený Praha, Národní muzeum svátek Kopí a hřebů Menasova ampule •Rychleby – v archeologickém materiálu z hradu (bez nálezových okolností) • – nádobka na vodu z hrobu sv. Menase uctívaného koptskou církví • v Egyptě, Etiopii, Núbii a Sudánu • •Sv. Menas – původně římský voják, který se veřejně přihlásil ke křesťanství • – 296: sťat, tělo na velbloudu odvezli do Egypta a pohřbili (kde se zastavil) •4. – 6. stol.: Karm Abu Mina u Alexandrie – poutní místo (kultovní komplex) • 849: opuštěn • 14. stol.: ostatky přeneseny do Káhiry • •Výzkumy: 1905 – 1907: C. F. Kaufmana z Frankfurtu n. M. • 1961 – 1981: polská expedice Z. Kissa (stratigrafie) 3 periody: 1. 480 – 560 • 2. 560 – 610 • 3. 610 – 650 •Rozšíření: Francie, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko • P 1092 Vrcholný a pozdní středověk (13. – 15. stol.) •Hierarchie sociální – rozdíly v postavení, spotřebě a životním stylu: stravování, oblékání, trávení volného času • – rozdíly ve společenském postavení: porušení pravidel se pokládalo za hřích • • – Adalberon z Laonu (1030): Učení o trojím lidu: a) oratores (ti, kdo se modlí): duchovenstvo • b) bellatores (ti, kdo bojují): šlechtici, bojovníci • c) laboratores (ti, kdo pracují): poddaní, rolníci • •Struktura společnosti – 1. horní vrstvy: elita – panovník, církev, vyšší šlechta • 2. střední vrstvy: nižší šlechta, měšťané, bohatí kupci • 3. nižší vrstvy: sedláci, poddaní a chudina • • Hierarchizace – na základě urozenosti a rodové starobylosti: • – rod (genere, nobilis): pokrevně spříznění jedinci s výjimečným spol. statusem • – šlechta: privilegovaná vrstva pozemkových vlastníků (majetek: půda a lidé) • titul: právo nosit erb, pečetit červeným voskem, účast na správě státu • lenní systém: 1158: Libri feudorum (právní příručka) • feudum: dědičná držba léna; beneficium: podmíněná držba • nobilitace: povýšení (služba a rytířské chování), udelení titulu, erbu a predikátu (přídomek) • • • • • • •Vesnice – základ středověké ekonomiky: produkce potravin a surovin • – komunita spjata s konkrétním územím • – rytmus života rolníků určoval sled polních prací • – denní režim: určovaly „zvony“ (události a o svátky) • •Město – anonymní prostředí, nová společenská a ekonomická pravidla (svoboda) • – řemeslná výroba (cechy) a obchod (směna) • – různé etnické minority (cizinci, židé) • – vzdělání dostupné pro laiky (městské školy, univerzity) • – městská identita • •Hrady – elitní prostředí urozené aristokracie • – vojenské a reprezentační funkce • – rytířská a dvorská kultura: trávení „volného času“: turnaje, hostiny, lov • •Církev – služba Bohu • – kláštery: kontemplace (rozjímání), vzdělání (skriptoria) • – biskupství, arcibiskupství: intelektuální prostředí • – kostely: liturgie (bohoslužby), udělování svátostí • • • Sociální prostředí vrcholný a pozdní středověk (13. – 15. stol.) Obsah obrázku text, kniha Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku interiér, kámen, zašpiněné, cement Popis byl vytvořen automaticky Příprava stravy – Černá kuchyně Černá kuchyně •Místnost – menší, uzavřená bez oken (kvůli tahu kouře) •Umístění – v prvním poschodí středního traktu domu •Osvětlení – ohniště, krbeček • – vícha: hořící tříska zastrčená do držadla na zdi • – lojový kahan (svíce: osvětlení obytných prostor) •Topeniště s ohništěm – v rohu nebo ve středu •Ocílka s křesacím kamenem – k rozdělávání ohně •Sekera – štípání dřeva •Dymník – nad ohništěm (omazán hlínou) •Pícka – k pečení (chleba) nebo sušení (ovoce) • – vyhřívala se předem •Kuchyňské náčiní – na policích, ve výklencích, na stěnách •Popel – shraboval se dřevěným pohrablem •Voda – ve džberech, přelévala se do džbánů •Potraviny – uchovávány ve spížích a sklepech. •Hierarchie potravinová: Aristoteles: († 322 př.n.l.): Učení o čtyřech živlech: • •Živly – oheň, vzduch, voda, země • – určovaly hodnotu vhodných potravin (zvířata, plodiny) pro dané sociální skupiny. • •Aristokracie: • – status: množství a kvalita jídla signalizovala bohatství a moc • – maso: spojováno s mocí, fyzickou silou a potencí (statusová záležitost), pečené nad ohněm • – zvěřina: nejprestižnější, spojována s fyzickou silou a lovem (jedna ze sedmi dovedností) • – létající ptáci: byli v kontaktu se vzduchem (volavky, jeřábi, bažanti) • – obilí: roste vysoko nad zemí a zrna jsou v kontaktu se vzduchem • •Duchovní: • – světští (kněží, biskupové): na rozdíl od mnichů mohli jíst maso mimo postní dny • – poustevníci: divoce rostoucí rostliny pojídali v syrovém stavu • •Svobodní a poddaní: • – maso: drůbež, domácí zvířata, vařená strava • – rostliny: konzumovaná část vyrůstající z lodyhy (zelí, hrách), z kořene (salát, špenát) a kořenová zeleniny (cibule, mrkev) • •Kultura stolování – 12. stol: vliv islámského světa (hygiena) • – 14. stol.: Tomáš Štítný rozlišoval jídlo k ukojení hladu a pohoštění návštěvy či hostiny • • – vyšší vrstvy: kultivované chování, etiketa • rozsazení podle zasedacího pořádku: v čele stolu pán a nejvýznamnější hosté • u stolu v párech: francouzský vliv) • zahájení hostiny modlitbou, přípitek, ubrus na stole • zvěřina, koření z Orientu, jižní ovoce • nože (krájení chleba, masa), vidlice (od 11. stol.), lžíce (z 15. stol., soubor z HK) • konvice, džbány, poháry fajnsové nádoby (od konce 15. stol.) • cínové nádobí a sklo: rozšířeno ve 14. a 15. stol. • kamenina: 16. stol. • •Hostiny – pořádány při různých festivitách • – význam se posuzoval podle počtu chodů Korbelářová, I. – Zezula, M., 2018: S knížaty u stolu : Kuchyně a kultura stolování na středověkých vévodských dvorech v Opavě a Ratiboři. Ostrava – Ratiboř. Postní dny •Postní dny – zakázána konzumace masa a všeho, co je živočišného původu (tuky) • – o velkých svátcích i vejce a mléko (podle Tomáše Aquinského „nejdraždivějši“ a „nejslastnějši“) • – velikonoční (quadragesima): čtyřicetidenní (Rozjímání Krista na poušti) • – vigílie: předvečer velkých křesťanských svátků • – Velký pátek: den Kristovy smrti • – nestřídmost u nižších vrstev: spíše výjimečná (svatby, křtiny, posvícení, hody aj.) • – kláštery: 2. pol. 13. stol.: více konzumováno prase než tur, pak kur a ovce/ koza • vysoký podíl lovné zvěře a kaprovitých ryb • 14. a 15. stol.: více malých přežvýkavců (81 %), pokles divoké fauny (4 %) vlivem odlesňování • •Zakázané potraviny – nahrazovány rybami: jako „studené a vlhké“ nehrozilo, že budou „draždit smysly“ • konzumovány vařené, pečené, smažené, solené, uzené, sušené • – křesťanská symbolika: obrázek ryby (symbol prvních křesťanů) • ichthys (řecky) = Iesus Christos Theu Hyios Soter • Ježíš Kristus, Boži Syn, Spasitel • • • Novověká keramika •16. – 18. stol.: nové trendy ovlivňovaly vlastnosti a vzhled keramiky • změny ve vývoji keramiky probíhaly v návaznosti na: • • a) vyšší životní styl – recepce renesančního životního stylu v zaalpské oblasti • – vyšší standart stolování (změny jídelníčku, nové typy nádobí) • • b) technologický rozvoj – nové postupy: 16. – 1. pol. 17. stol.: glazování vnitřků • 3/3 16. stol.: oboustranné glazování • (habánské fajánse, berounské zboží) • – unifikace výroby (velikost, výzdoba) • •16. – 1. pol. 17. stol.: ve výrobě keramiky dochází k výrazné diferenciaci: • • 2 směry: 1) Stylová (umělecká) keramika – pro vyšší společnost: fajáns, kamenina, porcelán • 2) Lidová keramika – pro vesnické a městské prostředí: běžné nádobí • (vaření a stolování) • • • Hygiena •Zdroje vody – studny, cisterny • – kašny • – splašky do odpadní jímky podzemí • – latríny, hnojiště • – nádoby (nočníky) • •Hrady – tzv. prevéty na arkýřích • •Kláštery – první kanalizační systémy • •Města – odpadní jímky (vyvážely se) • kontaminované studny • •Lázně – očista těla • Lázně • Pozdně římská tradice – horkovzdušné lázně vytápěné hypokaustem, křížové výpravy (rituální očista v Koránu) • – veřejná místa: očista a pěstění těla, zdravotní služby, zábava • – lazebnictví a bradýřství: koupání, holení, stříhání vlasů a vousů, ranhojičství, výroba mastí • •10. – 12. stol. – Kristiánova legenda (2. pol. 10. stol.): první zmínka o lázních, součást klášterní a dvorské kultury • – vytápěné lázně v listině Vyšehradské kapituly (1078): calefactores stubae • – lázně: v klášterech (pro chudé zdarma), židovské, obecní (zřizovali měšťané) • •13. a 14./15. stol. – Švábské zrcadlo (2. pol. 13. stol.): lazebníci označeni jako „pokolení lehkého svědomí“ • – Praha, Hradec Králové, Brno (1244), Kutná Hora (1291) • – Praha – 1347 až 1419: 47 lazebníků a 20 bradýřů • – Králova lázeň (balneo regis, 1406): ve Starém městě u Karlova mostu, kde bývaly městské mlýny • – Židovská lázeň (balneum Judaeorum, 1411): u kostela sv. Valentina • – (zemský) pražský lazebnický cech: vznik 1447, statuta: 1477 • •15. a 16. stol. – působnost upravovaly cechovní statuta: lazebníci (15. stol.), bradýři (16. stol.) • – zdravotnický řád Karla IV. pro Slezsko: Statuta physicorum, apothecariorum et medicorum • sestavil vratislavský biskup Tomáš ze Sarepty: působnost doktorů, ranlékařů (bradýřů) a lékárníků • • • Domácí hygiena •Denní péče o tělesnou hygienu. •Umyvadlo – osobní hygiena před jídlem: rozšíření kulturních standardů a nového životního stylu • – kovové mísy: tzv. medenice • – nádržka na vodu a nádobky na nalévání: aquamanile a džbán (hantfas) • – ve světnici, hodovním sále, v ložnici (ranní a večerní hygiena) • •Lavabo – původně liturgický předmět k umývání rukou před • proměňováním (prefací) • – Anton Karl Kisa: označil je jako Hanseschüsse (mylně) • – Ulrich Müller: šest skupin (A–F) • – 11/12. stol.: nejstarší centrum v Porýní ve Vestfálsku • – 12/13 stol.: přesun do Polabí a Saska •a) kovové – rovné dno, vodorovně vyložený okraj, rytá výzdoba •b) keramické – jižní Německo: Pforzheim, Heidelberg (15./16. stol.) •c) skleněné – od renesance • Die sieben weisen Meister von Hans Dirmstein, 1471 CRW_3397 IMG_1154 Opava – Krnovská, poč. 17. stol. Nádržka na vodu a kohoutek České Budějovice – radnice, 17. stol. Loď bláznů (Das Narrenschiff), 1494. Fekální odpad • Jímky – likvidace exkrementů z domu •Latrína (záchody) – a) v interiéru domu • – b) mimo dům u stěn: v zadních traktech (Curych) • prevéty, přístavky •Záchodová prkénka – Anglie: York, Německo: Kostnice a Höxter, Polsko: Nisa • – 14. stol.: Olomouc (2000) • – 15. stol.: Plzeň, Rooseweltova ul. (1977), d. 1,5 m • • • Olomouc – Dolní nám. Plzeň – Rooseveltova ul. Rekonstrukce jímky z Basileje. • •Kultura – města centra vzdělanosti a kulturních aktivit • – Rytířská výchova – Sedmero rytířských dovedností: jízda, plavání, střelba z luku, zápas, lov, šachy, veršování • 7 – 14: služba u hradní paní (vybrané formy chování, obsluha u stolu, jízda na koni, šerm) • 14 – 21: služba jako zbrojnoš (panoš) u šlechtice (péče o koně, zbraň, obsluha u stolu, boj) • 21: pasování na rytíře • • – vzdělání: vzorem římská rétorská škola: latina • Anicius Manlius Boëthius († 525) – křesťanský teolog a filozof • – 2 stupňový školní program: sedmero svobodných umění • trivium: gramatika, rétorika a dialektika (logika) • quadrivium: aritmetika, geometrie, hudba, astronomie • • školy – církevní: od 6. stol.: klášterní, katedrální, farní – vzdělání duchovenstva • – židovské (ješivy): Jechielova v Paříži mšla ve 30.letech 13. stol. až 200 studentů • stavěny vedle synagogy, učily ženy i muži (chlapce od 12ti let) • • • • • Výbava rytíře: • válečný kůň, brnění (kyrys), helma, meč, štít 12. stol. – roční příjem středně velkého panství nebo usedlosti (cca 150 ha) – brnění, helma, meč: cca 30 ks. hovězího dobytka Ostruhy z neželezného kovu ze 14.–15. století z ČR. (soukromá sbírka) Ostruhy z hradu Zítkova U Chocně, 14./15. stol. (detektorářský nález) •Tzv. rytířské ostruhy – vyjadřovaly sociální identitu a prestiž majitele • •Pavel Žídek – pol. 15. stol.: Liber viginti atrium • – železné určeny rytířům, mosazné králům •Cena – 1396: běžné 2 groše, rytířské 6 grošů • – 1394: pro krále Vladislava II. Jagella 15 grošů • Ostrožník z Norimberské knihy řemesel, 1450. Řemeslníci písemně doložení v Praze, Táboře, Znojmě, Jihlavě nebo Olomouci Jezdecké klání. Walter de Milimet: O šlechtě, moudrosti a opatrnosti králů- 1326-1327. Opěrka kopí Hrot kopí Lov •Lov divoké zvěře a sokolnictví: • – součást životního stylu a aristokratické kultury • – pro nejvýše urozené: demonstrace postavení • – součást rytířské kultury • •Účast na honu – zábava (lovecká vášeň), reprezentace • – zásobování kuchyně masem divokých zvířat • – lov: nešlo o sport ani náhradu vojenského tažení • •Fridrich II. – De arte venandi cum avibus (O umění lovit s ptáky ) •Gaston Fébus – Livre de la chasse (Kniha o lovu) • • • Výsledek obrázku pro Fridrich II. – spis: De arte venandi cum avibus (o sokolnictví) Výsledek obrázku pro Gaston Fébus – Livre de la chasse o lovu Výsledek obrázku pro Fridrich II. – spis: De arte venandi cum avibus (o sokolnictví) • – univerzity: vyvinuly se z odborných škol • fakulty – artistická (filozofie), právnická (římské právo), teologická, lékařská • nejstarší – 1088: Boloňa, 1150: Paříž, 1167: Oxford, 1348: Praha, 1364: Krakov • – městské: od 13. stol. podřízovány městské správě (původně cechovní, kupecké) • nižší – čtení, psaní, počítání, latinská gramatika a náboženství (2 – 3 roky) • vyšší – část svobodných umění (partikulární) (5 let) • – 1539: řídily se školními řády Karlovy univerzity • •Poč. 15. stol. – husitství: položilo základy reformace (Jan Hus a John Viklef), vzdělávání širokých vrstev • 1409 – Dekret kutnohorský: změna poměru hlasů ve prospěch Čechů (3 : 1 - polský, saský a bavorský) • – poílení role měst: účast na zemských sněmech jako samostatný stav • •15/16. stol. – středověkou scholastiku (rozumový výklad náboženských dogmat) střídá nový pohled na svět a člověka • – renesance antické kultury a filosofie (v Irálii od 14. stol.) • – přírodovědné bádání: matematika, fyzika astronomie (heliocentrismus: Koperník, Kepler, Galileo) • – důraz na kritické myšlení, rozvoj národních jazyků, studium dějepisu a přírodopisu • – humanismus: všestranně vzdělaný člověk v jazycích, vědách i umění • – výchova: měla vycházet z nadání a schopností, • – ideál: harmonický rozvoj osobnosti včetně složky tělesná, mravní, pracovní a estetické • •Reformace – požadavek nápravy poměrů v církvi (renovatio – obnova) • – Martin Luther († 1546): německý teolog, kazatel a reformátor, který stejně jako Jan Hus kritizoval • poměry v církvi (odpustky) • • 1521 – papežem exkomunikován a pod ochranou Fridricha III. Moudrého • získal azyl na hradě Wartburg, kde překládal bibli • • zakladatel protestantismu – kritické náboženského hnutí, nazvané podle • protestu reformační šlechty na říšském sněmu ve Špýru (1529) • •Protireformace – Jezuitský řád (Societas Jesu): 1540 založen španělským důstojníkem Ignácem z Loyoly • 1773 formálně zrušen (Klement XIV.) • 1814 obnoven (Pius VII.) • – ideové nástroje: výchova, kázání a zpověď • – Jezuitské koleje: internátní školy poskytující střední a vyšší vzdělání (kázeňské tresty) • 1599: Školní řád – 6 tříd, studium latiny, teologie a sedmera svobodných umění Dvorská kultura •Festivity – oslavy svátků a slavnosti jako specifický projev každodennosti (mimo všední den), často spojeny s lovem • a) soukromé: křty, svatby, pohřby • b) veřejné – dvorské: šlechtické turnaje, korunovace • – církevní: svátky (podle světců a biblických událostí), poutě • •Součást dvorského životního stylu (panovník šlechta) šířící se z Francie a Německa. • •Pasování rytíře – iniciace do mužské společnosti předáním zbraně a pásu (cingulum militiae) • – akt byl obvykle spojen s královskou korunovací, udělením léna, svatbou, církevním svátkem nebo tažením do bitvy • – klerikalizace rituálu: poskytnutí spirituální ochrany • – součást rytířské kultury spojená s dvorským (kurtoazním) chováním • – 1128: nejstarší popis od Jeana de Marmoutiera (Historia Gaufreudi ducis), kdy byl v Rouenu pasován • Geofroy Plantagenet (po očistné lázni) • •Korunovace – podobná pasování, budoucí král byl po rituální lázni opásán opaskem s mečem (znamení kříže), pak vložena koruna • – podobně významné svatby, pohřby, slavnosti, ceremonie a rituály • Adventus regis: vjezd krále byl jedním z nejdůležitějších rituálů • • • • • Hry a zábava •Volný čas – doba, kdy člověk nepracoval a mohl se věnovat zálibám nebo činnostem podle vlastní volby • – staročesky prázdniti: označení pro zahálku i odpočinek • – kratochvíle (krátit chvíli) = zabavit se • – privilegované vrstvy: lov, rybolov, sokolnictví, cvičení, turnaje, kostky, šachy, deskové nebo karetní hry • – šlechtě určeny šachy, měšťanstvu vrhcáby a prostému lidu mlýn • • •Křesťanský přístup – církev považovala hazardní hry za hřích (výplod ďábla) • – důraz na kontemplaci (rozjímání), modlitbu, studium náboženské literatury • •Jean Verdon – emeritní profesor středověkých dějin na univerzitě v Limoges • – nebyl rozdíl kulturou lidovou a kulturou elit neexistoval, spíše šlo o jedinou kulturu s mnoha nuancemi • – lidová kultura se o několik desetiletí či staletí se opožďovala • • •Hra – podle Johana Huizinga (nizozemského kulturního antropologa) je: • – dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně • přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí a radosti a • vědomím "jiného bytí", než je" všední život„ • – svobodná a dobrovolná aktivita, zdroj radosti a zábavy • •Šlechtické prostředí – zahálka byla součástí životního stylu • – Tomáš Štítný ze Štítného (cca 1333 – 1409): podporoval „počestnou kratochvíli“ a hru v šachy doporučoval • jako vhodný lék proti „tesknosti“ • •Církevní prostředí – mnozí duchovní měli šlechtické vychování • – znalost hry v šachy a vrhcáby • •Městské prostředí – trhy, jarmarky, hody, liturgické slavnosti: kejklíři, artisté hudebníci • – krčmy: centra zábavy, hra hazardních her • •Vesnické prostředí – slavnosti spojeny s církevními svátky (zemědělský cyklus) • – posvícení, poutě, masopust (hraní hazardních her) • • Rýmařov-Hrádek Rýmařov-Hrádek Deskové hry •Šachy – 6. stol.: Ind – 9. stol.: dar chálifa Hárúna al Rašída Karlu Velikému – 11. stol.: české země – 14.: stol: pojednání Tomáše Štítného •Codex Manesse – 1305 až 1340: Curych – básně od 140 autorů a 137 iluminací – originál v Universitätsbibliothek Heidelberg •Vrhcáby (tric-trac) – s hrací deskou se 24 špicemi – původ v antickém světě (tabulae) – 14. stol: zmínka v Liber Depictus – 15. a 16. stol.: obliba Hrací kameny: Opava, Libice, Cvilín •Dáma – vznik: 13. stol. v jižní Francii • – šachová deska s hracími kameny • – 1547: Antonio Torquemanda: „El ingenio o juego de marro, de punta o damas„ • – 2. pol. 16. stol.: v Čechách • •Ovčinec – také hra „na vlka“ nebo „vlk a psi“ • – 12. stol.: nejstarší nález z Anglie • – kachel s plánem ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy • •Hry kostečné – postupně nabyly charakter hazardu: 14. stol.: v Praze hrál obchodník o svůj život • – 2. pol. 14. a 1. pol. 15. stol.: ve Frankfurtu se spotřebovalo okolo 10 000 ks/rok • – pranýřovány dobovými mravokárci • •Mlýn – oblíben v antickém světě • – Čechy: nález z Libice • 15. stol.: Praha (Staroměstské nám, Butovice) • • • Praha – Butovice Drobné keramické plastiky •Funkce – keramické figurky, které sloužily jako hračky při světských a náboženských hrách. • •Interpretace – V. Nekuda, Z. Měchurová: dětské hračky • – F. Gabriel: nejsou jednotné technologií výroby ani motivy, a proto nemšlx stejnou funkci • •Technologie – 13. stol.: modelované z „volné z ruky“ (otisky prstů) • – upravované různými nástroji • – 14. stol.: v jednodílných formách • – 15./16. stol.: ve dvoudílných formách (dutý otvor) • •Morfologie – 1) Antropomorfní: panenky, madonky, mníšci, ježíšci • – 2) Zoomorfní: koníčci, ptáčci • – 3) Kombinované: jezdecké, kentauři (člověk+kůň) • – 4) Zvukové: štěrchátka Obsah obrázku primát, savci Popis byl vytvořen automaticky Zomek plastiky rytíře na koni z první poloviny 13. století ze zaniklé osady Nesvětice u Mariánských Radčic. Při předstihovém odkryvu Dolu Bílina nedaleko Oseka na Mostecku byly odkryty základy šlechtického sídla s kostelem. Štít rytíře se znakem hrábí je znamením Hrabišiců (pánů z Rýzmburku), v jejichž držení byly Nesvětice od roku 1341. Hračka svědčí o rodové výchově k budoucí vojenské službě. Praha – Mikulandská ul.: sošky madonek a ježíšků. Výroba figurálních plastik. Praha – Truhlářská: Panenka s kruhovou náručí Norimberk: 14. – 15. stol. Praha – Na Poříčí Keramická forma. Karty •Původ – nejasný: Čína, Korea nebo v Indie • – 12. stol.: arabský poloostrov • – 13. a 14. stol: skrze křižáky do Evropy • líc (avers): původně ručně malované emblémy, od 15. stol.: tištěné • rub (revers) původně bílý, od 16. stol. barevný ornament • 1354: Praze je usazen kartýř Johann Kreysel • 1517: mezi staroměstskými měšťany uveden kartýř Jakub • •Zákazy – u nás od 14. století: 1449: usnesení tří pražských měst: • „…neměl žádný hospodář v domě svém dopouštěti her kostečných, vrchcábních, karetných nebo jakýchkoli jiných, • jakož že i kostky a karty nemají nikde býti prodávány“ • – šlechtě určeny šachy, měšťanstvu vrhcáby a prostému lidu mlýn • •1655: deník Jana Františka Bruntálského z Vrbna: • „…a po obědě jsem hrál s různými kavalíry nejprve quindeci, potom však landsknecht, a prohrál jsem dvacet • jedna dukátů…“ • •Vídeňské dvorské karty – série 48 gotických karet z bývalé habsburské c. k. sbírky v Umělecko-histrorickém muzeu ve Vídni • (Sammlung für Plastik und Kunstgewerbe). • – kolekce připisována Ladislavu V. Pohrobkovi (1440–1457), který vyrůstal u strýce Fridricha III. • – kolorované dřevotisky 14 x 10 cm, funkci barev plnily 4 erby: římskoněmecký orel, uherská břevna, český lev, francouzské lilie • – nejvyšší hodnota: král a královna, pak čísela I – X • – 27 figur ve 4 čtyřech sériích: reprezentace společenské hierarchie: • vyšší hodnostáři: hofmistři, maršálkové, první dvorní dáma, kancléř • nižší: kaplan, lékař, mistr kuchyně, stolník, číšník, komorník, dvorní dámy • bojovníci: střelec z kuše, blázni a šaškové • služebnictvo a řemeslníci: sklepmistr, kuchař, sokolník, trubač, štolba, bradýř • herold, rybář, krejčí, posel, pekař, lovec, hrnčířka • – hra umožňovala osvojit si principy společenské subordinace • • • • Magické rituály •Stavební obětiny – doklady pověr a zvyklostí spojených s ochranou domu zlými silami, katastrofami, lidmi a k zajištění • dostatku, spokojenosti a štěstí jeho obyvatel • • – do základu, pod práh, do první vazby krovu, pod podlahu, ke komínu, pod okno • • – tzv. svatý kout: v místnosti diagonálně (úhlopříčně) od koutu s topeništěm • stůl, kolem svaté obrázky • • – obětiny: a) zvířata: živá i mrtvá (drůbež aj.) • b) rostlinné a potravinové (obilí, aj.) • c) mincovní (v kostele) • d) lidské (kosti předků, dítě pod věží na Rokštejně) • e) pravěké nástroje (hromové klíny) • •Hereze – činnost proti oficiálním dogmatům katolické církve • •Čarodějnictví – 800: na synodě ve Freisingu vydán spis proti zaříkávání, věštění, předpovídání počasí nebo jiného • druhu čarování, provinilce měl představený diecéze vyslechnut s cílem doznání za použití • donucovacích prostředků (mučení, upálení) • – 1376: Nicolas Eymeric vydal příručku pro inkvisitory „Direktorium inquisitorum“ • („zlatá kniha pro strážce víry“) • – 1486: Jakub Sprenger vydal Kladivo na čarodějnice • •Grimoáry – z fr. grammaire (mluvnice), magické knihy s praktickými návody přirozené a nadpřirozené magie • (předpisy na přípravu magických preparátů pro léčení, talismanů, amuletů, k vyvolání duchů aj.). • •Porodní báby – praktikovaly léčitelství (byliny) i magii (amulety) •Mastičkářky a šarlatánky – používaly nekalé praktiky k vylákání peněz •Templáři – 1307 až 1314: zištně vykonstruovaný proces proti řádu (Filipa IV.) • Věštění •Hermetismus – soubor okultních (tajných) nauk o stvoření světa a postavení člověka • – astrologie, alchymie, kabala, tarot a magie • – název odvozen od Herma Trismegista, pokládaného za vynálezce • věd a autora spisu tzv. Smaragdová deska (Corpus Hermeticum – co je nahoře, je dole) • – první zmínka ve 4. stol. n .l. u řeckého alchymisty Zosína • •Astrologie – z řec. Αστρολογία: predikční (předpověď) praktika vycházející ze • symbolické interpretace horoskopu vypočítaného podle postavení planet • – 1412: první spis na Moravě od Jana Těšínského popisující výrobu • kamene mudrců • •Alchymie – z arab. al-kimija, disciplína zabývající se experimentováním s chemickými • látkami s cílem transmutace (přeměny) kovů ve zlato prostřednictvím • Kamene mudrců (věřilo se, že jde o univerzální lék a tzv. elixír mládí, • přinášející nesmrtelnost) • •Magie – nauka o kontaktu s abstraktním světem pomocí speciálních rituálů • • • • • • • • Ptolemaiův kosmický systém se Zemí uprostřed. Amsterodam r. 1660. Klaudios Ptolemaios (90 – 160 n. l.) – řecký geograf, matematik a astronom zabývající se hvězdopravectvím – spisy: Almagest a Tetrabiblos (používány do pozdního středověku) – položil základy astrologie – přehodnoceny až s novými poznatky v renesanci. Paracelsus (1493/1494–1541) – vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenhem – švýcarský alchymista, astrolog a lékař. Georgius Agricola (1494–1555) – vlastním jménem Georg Bauer – autor hornické příručky De re Metallica – kritik alchymie, sumarizoval představy o proměně obecných kovů ve zlato nebo stříbro – alchymisty dělil na tři skupiny: …“ v první jsou „praví“, k nimž byl skeptický, ale neodmítal je (kdyby šlo zlato vyrobit, musela by ho být plná města). Další dvě skupiny odsuzoval: „první vyrábějí napodobeniny drahých kovů, druzí provádí různé eskamotérské kousky a zlato prostě vpravují do tyglíků/. Michał Sędziwój (1566–1636) – polský šlechtic, alchymista, filosof a lékař – „Chemici [alchymisté] dokázali i bez pomoci Slunce [kámen mudrců] proměňovat železo v měď, čili Venuši. Dokázali také vyrobit z Jupiteru [cínu] Merkur [rtuť], dařilo se též některým vytvořit ze Saturnu [olova] Měsíc [stříbro].“ Význam alchymie •0bjevy významných látek a poznání jejich vlastností: např. kyseliny, hydroxidy, soda a potaš, salmiak • •Propracování výrobních technik a postupů: např. destilace, sublimace, extrakce, tavení, filtrace, rozpouštění látek • •Zavedení nových přístrojů a aparátů: např. pícky, křivule, chladiče, třecí misky aj. • •Rozvoj řemeslné výroby: např. metalurgie, sklářství, keramika, barvířství, výroba léčiv, vonných a kosmetických přípravků • •Uchování překladů spisů antických filozofů. • •Archivní prameny – 16. stol.: provázanost alchymie s řemeslem • – na panovnických a šlechtických dvorech pracovali alchymisté, ovládající chemii a metalurgii • – Johann Konrad von Richthausen (1604–1663) a Wenzel Seiler (?1648–1681) byli • současně vysokými báňskými úředníky Alchymie na dvoře Rudolfa II. (1552 – 1612) •Tadeáš Hájek z Hájku – přírodovědec a osobní lékař Rudolfa II.; dohlížel na chod laboratoře • •Tycho Brahe – císařský astronom a astrolog • – na zámku Benátkách nad Jizerou zřídil hvězdářskou observatoř (dar císaře) • •Johan Kepler – po T. de Brahe dvorní matematik a hvězdář (zákony o oběhu planet) • •Giordano Bruno – italský kněz obviněný z kacířství a r. 1600 v Římě upálen • •John Dee – anglický filozof, matematik, spiritista a alchymista • – v Cambridgi získal titul mistr svobodných umění (věštil z krystalu). • •Edward Kelley – vlastním jménem Edward Talbot, původně lékarnik a městský písař • – 1591 uvězněn na Křivoklátě Alchymistické symboly chemických prvků. Jan Kepler (1571 – 1630) – pracoval na dvoře císaře Rudolfa II. a z finančních důvodů si přivydělával sestavováním horoskopů – sestavil horoskop frýdlantskému knížeti Albrechtu z Valdštejna, v němž vystihl jeho ambiciózní charakter – 1625: vedruhém horoskopu mu předpověděl kritické období v roce 1634. Osvícenství Les lumières, the englihtenment, die Aufklärung •18. stol. – krize tradiční stavovské společnosti (mentalit): 1680–1715: fr. Paul Hazard označil „krizí evropského vědomí“ • – protestantská část Evropy (Anglie, Francie, Nizozemí: revoluce); katolická konzervativnější (reformy) • – osvícený absolutismus: Anglie: absolutní práva panovníka omezena parlamentem • Habsburská monarchie: zasahování světské moci do záležitostí náboženství a církve • – 1741: pragmatická sankce – Karlem VI. vymřela mužská linie Habsburků • – nástup Marie Terezie (provdaná za Františka Lotrinského) • • – 1781: toleranční patent – Josef II.: některá nekatolická vyznání (luteránské, kalvínské, pravoslavné, židovské) • • – ideály křesťanské humanity: rovnost lidí (mají duší od Boha), morální člověk nepotřebuje ke spáse církev • – stát přirovnáván k fungujícímu stroji (jakési nebeské město) • – snahy o poznání pozemského světa: víra v lidský rozum osvobozený od předsudků a pověr • – skryté nekatolictví: zločin proti majestátu • •Osvícenectví – první filosofické hnutí s politickým významem: zásadní proměna nazírání na svět • – uznávalo existenci Boha (první hybatel mechanismu světa) • deismus: bůh svět stvořil a dal mu zákony, ale už do jeho fungování nezasahuje • – programové šíření vzdělanosti: víra, že vědecké poznání zlepšení život a vztahy lidí • • – zdroje: a) Descarteův racionalismus (ratio – rozum): postupy matematicko-mechanické přírodovědy • b) Lockeům empirismus (empirie – zkušenost): poznání skrze lidské smysly • • – rozvoj moderní vědy a jejího praktického uplatnění: formulace přírodních zákonů a společenských jevů: • Izák Newton – anglický fyzik a matematik: položil základy mechaniky • – propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní heliocentrickou a gravitační teorií • Carl Linnae – systematika živé a neživé přírody • Denis Diderot aj. – 1751-1756: Encyklopedie: slovník věd, řemesel a umění (shrnutí lidského poznání) • Jean-Jacques Rousseau – O původu nerovnosti mezi lidmi (heslo „Volnost, rovnost, bratrství“ • Francois-Marie Arouet Voltaire – deista, kritika absolutismu a církve, právo jedince na svobodu názoru • Charles-Luis de Secondat Montesquieu – Duch zákonů: nejlepší forma vlády je ústavní monarchie Reformy •a) správní: byrokratizace – společná zahraniční politika pro celou říši: direktorium a státní rada (poradní orgány Marie Terezie) • – 1748: Královská deputace (úřad pro věci: vojenské, daňové a finanční) •b) hospodářské – podpora podnikání (protoindustrializace: textilní manufaktury, zdokonalení pluhu, brambory) • – 1775: Robotní patent (robota podle kontribuce (pozemkové daně), kterou poddaní platili státu) • tzv. Raabizace: část vrchnostenské půdy za poplatek rozdělena rolníkům • 1848: robota zrušena (nejnižší: 13 dní ročně, nejvyšší tři dny týdně) • – 1748: první tereziánský katastr (soupis poddanské půdy); 1757: druhý (soupis panské půdy) • – 1750: jednotná měna: tolarová (1 tolar = 2 zlaté) • – 1754: sčítání lidu 1770/1: číslování domů • – 1764: sjednocení měr a vah + cel (palec = 0,026 m, stopa = 0,316 m, loket = 0,777 m, sáh = 1,896 m aj.) • •d) Školské – 1774: Všeobecný školní řád: povinná šestiletá docházka, na venkově triviální školy (čtení, psaní, počítání) • – Jesuitům odňata střední a vysoké školství: 1773 zrušeno Tovaryšstvo Ježíšovo (založeno 1534) • •e) Vojenské – dle pruského vzoru: odvody, jednotný výcvik, uniformy, výzbroj, pevnostní architektura • – 1752: Vojenská akademie: založena ve Vídeňském Novém Městě Učené společnosti •Vedle univerzit a klášterů vznikají nové typy škol: akademie a učené společnosti • •Vzor – Platónova akademie v Aténách: společenství osvícených myslitelů (387 – 529 př. n. l.) • •2. pol. 15. stol. – Accademia Platonica: sdružení přátel antické filozofie a literatury ve Florencii okolo • Marsilia Ficina a později Pico della Mirandoly • (výklad Platonova učení, (podpora Medicejů) •16 a 17. stol. – vznikaly zpravidla ze soukromé iniciativy učenců za podpory mecenášů (později vládní) • mimo univerzitní a kulturní centra • – některé akademie přejmenovávány na univerzity: Academia Julia v Helmstedtu (1576) • Academia Giessena v Gießenu (1607) • (v Kolíně nad Rýnem či Haidelberku) • – vznikaly ze soukromé iniciativy učenců za podpory mecenášů (později vládní) • – vzory pro evropská sdružení: • – 1635: Académie française – v Paříži • – 1645: Royal Society – v Oxfordu, přenesena do v Londýna • – 1652: Akademie der Naturforscher Leopoldina: založena ve Schweinfurtu • – 1700: Pruská akademie nauk (Königlich-Preußische Akademie der Wissenschaften): v Berlíně • (založena Gottfriedem W. Leibnizem a Daniel Arnošt Jablonským, vnukem Komenského) • – 1759: Bavorská akademie věd: v Mnichově • • Vědecké společnosti v Habsburské monarchii •1) 40. – 60. léta 18. stol.: reformy univerzit a první pokusy o ustavení učeneckých spolků: • • – reformy vysokých škol: omezování církevního vlivu ve prospěch státního vzdělání • – zájem o vědy u některých jedinců spjat s průmyslovými a podnikatelskými aktivitami: • • – 1735: Matthias Bellius (Matej Bél) – evangelický kazatel chtěl založit Uherskou učenou společnost v Prešpurku • – nerealizováno pro odpor jezuitů • – 1738: Societas silentiarum (Společnost mlčenlivých) v Innsbrucku • – 1753: Johann Anton Scrinci – pokus o ustavení akademie při univerzitě v Praze • • – 1746: Societas incognitorum in terris Austriacis (Společnost neznámých učenců v zemích rakouských) • – první učená společnost v Habsburské monarchii založená v Olomouci • – založil bývalý pobočník Evžena Savojského, svobodný pán Josef von Petrasch ze Slavonie • – členové z celé střední Evropy (Petraschův palác na Horním náměstí) • – nejnovější objevy v Monatliche Auszüge (týdenní periodikum, pak v Kolíně nad Rýnem a Lipsku) • • – 1769: Akademie věd a umění v Bruselu: založila Marie Terezie v rakouském Nizozemsku (dnešní Belgii) • • • • •2) 70. – 80. léta 18. stol. : osvobozování školství a ustavování učeneckých společností po zrušení Societatis Jesu: • • 1770: Společnost pro orbu a svobodná umění v Království českém přejmenovaná na: • Vlastenecko-hospodářskou společnost v Království českém • •kol. 1770: Soukromá společnosti nauk: předchůdkyně Královské české společnosti nauk • – u zrodu stál mineralog a geolog Ignaz Anton von Born (Gelehrte Nachrichten, později přejmenován) • – učenci (slavista Josef Dobrovský a historik František Martin Pelcl) a osvícení mecenáši z řad šlechty • – Česká společnost nauk: zpočátku volné sdružení přispěvatelů do vědecké ročenky • •1784: Královská česká společnost nauk – ustanovena ze Společnosti nauk • – orientována na přírodovědnou a historickou problematiku • – časopis: Abhandlungen der Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften • – mezi zakladateli: J. Dobrovský, G. Dobner, F. M. Pelcl aj. • – organizace vědeckého života • • •3) 90. léta 18. stol. – 20. léta 19. stol.: • •1799: Soukromá společnost přírodovědy a vlastivědy na Moravě (prezidentem byl hrabě Jan. Křtitel Mitrovský) • a Přátelé přírodovědy a vlastivědy •1800: obě společnosti spojil Ch. C. André v: • Soukromou společnost sjednocených přátel k podpoře moravské přírodovědy a vlastivědy • •1847: Císařské akademie věd ve Vídni – z Čech císařem jmenováno šest vědců (Palacký, Šafařík, meteorolog Kreil, • botanik Presl, chemik Redtenbacher, mineralog Zippe) • – 1892: splynula s Kartelem německých akademií. •1825: Uherská akademie věd v Pešti •1836: Jihoslovanská akademie věd a umění v Záhřebu (další v Benátkách a v Miláně) •1891: Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen • – zprvu spolek zájemců o podporu německé vědy a kultury v Čechách (členy i celé instituce a sdružení) •po 1918: Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik • – působnost rozšířena na celou Československou republiku •1941: transformace v německou akademii věd v Praze Řádoví vzdělanci •Kláštery – vědecký život přinášel: existenční zajištění • dostatek času na ušlechtilé záliby • knihovní fondy • •Historia litteraria – dílo, na němž pracovala skupina historiků, kteří byli členy jezuitského, piaristického, • benediktinského nebo paulánského řádu • •Jezuitský řád (Societatis Iesu) – členové byli přední matematikové a a fyzikové spjatí s observatoří v Klementinu, • kteří jako jedni z prvních studovali dílo Newtona • (Josef Stepling, Jan Tesánek – Principie přeložil a vydal) •Prokop Diviš (1698–1765) – premonstrát působící v Louce a později v Příměticích u Znojma • – tzv. meteorologický stroj: bleskosvod díky uzemnění fungoval lépe než Franklinův •Gottfrieda (Bohumír) Bylanský (1724–1788) – cisterciázský opat ze Zlaté koruny: zemědělství, lesnictví, botanika, • zoologie, meteorologie a astronomie Svobodné zednářství •Vývoj – od středověkých cechovních sdružení kameníků (tzv. operativní dílny)až po tzv. dílny filosofické a zednářské lóže • •1717 – založena prvá Velká lóže (Grand Lodge of England) •1741 – do Čech přinesli francouzští vojáci bojující proti Marii Terezii na straně bavorského kurfiřta Karla Albrechta • – pražská lóže U tří korunovaných hvězd: založil maršál Charles Louis August Fouquey kníže Belle-Isle •1746 – Societas incognitorum: svobodný pán Petráš sloužil ve vojsku prince Evžena Savojského • v paláci na Horním náměstí bylo kulturní centrum, kde se diskutovalo o vědě a umění • 1754 lóže na zásah krajského hejtmana rozpuštěna •1785 – Josef II.: dal svobodné zednáře pod státní dozor (využívá je pro zájmy monarchie) • povolil činnost lóží v hlavních městech dědičných habsburských zemí (maximálně tři) •1787-1780 – Josef Dobrovský: pokrokový kněz působil na Klášterním Hradisku v Olomouci („modrý abbé“) • 1779: přijat do lóže Zu den drei gekrönen Sternen • 1794: jako sekretář Královské české společnosti nauk se od lóže distancoval •1795: zakázala jakékoli zednářství bez ohledu na jeho orientaci. •1801 – zákaz členství státních úředníků v zednářských lóžích •1886 – Christian d‘Elvert: Die Freimauern in Oestereich, besonders Mähren • •Hrabě Špork – zakladatel svobodného zednářství v Čechách: kontakty na protestantské prostředí •Jan Amos Komenský (1592–1670) – představitel pansofického hnutí: nebyl svobodným zednářem •