Základy archeologie 3. Dějiny bádání, postmoderní směry, teoreticko-metodologická paradigmata, literatura. Teoreticko-metodologická východiska •1. Období starožitnické (tzv. předvědecké období): 18. – 1. pol. 19. stol. • – archeologické památky chápány jako starožitnosti (atraktivní předměty) hodnocené z hlediska uměnovědy • – pátrání po kořenech národů a etnik • •2. Archeologie v období vědy: 2. pol. 19. století – 1. pol. 20. stol. • – budování základů tradiční archeologie: emancipace vůči historii • – estetický zájem o vykopávky se změnil ve vědecky konanou činnost cílenou na poznání minulosti • (pozitivismus – práce s prameny: „ad fontes“) • •3. Archeologie mezi válkami: 1918 – 1939 • – rozvoj sídelní archeologie v Německu: nejrozšířenějšího směr tradiční archeologie (kultura = etnikum) • – artefaktuální archeologie: poznání formálních vlastností archeologických pramenů na základě • morfologicko-typologická klasifikace a srovnávací studium • (rozšíření artefaktů: difuzionismus – pronikání) • •4. Poválečná archeologie: 50. – 80/90. léta 20. stol.: nové metody a přístup k pramenům • • Procesuální archeologie: 50/60. léta – 80. léta 20. stol. • – studium adaptace člověka na přírodní prostředí • – nové paradigma (způsob řešení otázek): poznání minulého světa nepřináší jen artefakty • – hledání pravidelností (struktur), událostmi se nezabývá • – prostor jako soubor struktur analyzovaných pomocí statisticko-matematických metod • • Postprocesuální archeologie: 80./90. léta – současnost • – hledá symbolický rozměr entit (transformace) • – krajinu chápe jako prostor interakce člověka s okolím (přetváření) • – zaměření na jednotlivce a vliv události (nepřináší žádné objektivní metody, individuální přístup) První z zprávy o nálezech v českém Slezsku •Kotouč“ u Štramberka: pravěké hradiště, tvrze a ves • – 1660: spis jezuity Matěje Tennera - biblická „hora Olivetská“ • – 1880: nález čelisti neandrtálského dítěte v jeskyni Šipka • •Holasovice: pravěké a centrum piastovské kastelánie • – 1812: Franz Sartori († 1832): nález základů kostela • – 1922: Viktor Karger: základy kostela, 7 hrobů • – 1952, 1954: Lumír Jisl: pravěké příkopy (1155 bula Hadriána IV.) • – 1959: Vlasta Šikulová: kamenný kostel, 11 hrobů • – 2011, 2016: pracovníci NPÚ: pohřebiště na kraji vsi, 14 hrobů • •Úvalno u Krnova: (pravěké pohřebiště) • – 1818: kanelovaný (žlábkovaný) džbán s žárovou kremací (eneolit) • Franz Sartori: vídeňský publicista v „Malerisches Taschenbuch“ • – 1824: Albin Heinrich: otec slezské archeologie (odešel do Brna) • • • • • kotouc BA6 P2870c • • Starožitnický zájem o zvláštní předměty: • Karel Josef Biener, rytíř z Bienenberka – „otec české archeologie“, inženýr (stavba hradeb Josefova a Hradce Králové) • – prováděl vlastní vykopávky a shromáždil první archeologickou sbírku • 1773 – přehled pravěkých nálezů v Čechách • 1778 – první spis o českých starožitnostech • • Josef Dobrovský – historik, filolog, představitel první generace národního obrození (obraz nejstarších dějin) • (1753 – 1829) – archeologické památky pojímal jako plnohodnotné historické prameny • 1786: určení žárových hrobů z doby žel. u Hořína (první zveřejněná studie tohoto druhu) • 1769: Soukromé společnost nauk (spoluzakladatel) • 1784: Královská česká společnost nauk • •Johan Hyacint Arnold – 1802/3: první archeologický výzkum mohyl u Lochovic na Hořovicku z doby bronzové •Matyáš Kalina z Jäthensteinu (1772-1848) – právník, zájem o původ Slovanů: vykopávky na Slánsku •Václav Krolmus (1790-1861) – 1836: vydal první knihu o české archeologii • • • • Romantické osvícenectví 1 fáze národního obrození: 18. – 1. pol. 19. stol. Romantické osvícenectví – národní obrození konec 18. – 1. pol. 19. stol. •František Palacký (1798 – 1876) • – Dějiny národu českého (5 sv., 1848-1872): formulace národního programu • – syntéza romantického a osvícenského pojetí dějin • – jako jeden z prvních využíval archeologické poznatky (skeptický) • „Stařiny, ježto v lůně vlasti tytýž se vykopávají, umějí sice mluviti ke znateli, • ale zřídkakdy udati mohou věk a původ svůj“ (Palacký 1848) • – psal o pohřbívání nebo slovanském oděv • – 1842: dosáhl osamostatnění archeologické sbírky v NM (za kustoda prosadil Josefa Vojtěcha Hellicha) • – 1843: vznikla první oborová instituce: Archeologický sbor musejní Společnosti • •Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861) • – položil základy slovanské archeologie • – filolog, práce o slovanské historii, kultuře a národopisu • – Slovanské starožitnosti. Praha 1837, 1865. • – 1833: působil v Praze, redakční práce • – 1841: kustod Univerzitní knihovny • •1802 – Gymnasijní muzeum v Těšíně: Veřejné c. k. Šeršnikovo muzeum (první v habsburské monarchii) • podle matematického muzea 1722 v Klementinu •Leopold Jan Šeršník (1747-1814) • – ovlivněn osvícenstvím a Josefem Dobrovským • – studoval gymnázium v Těšíně, pak v Olomouci a Praze • – po studiích učil na gymnáziu v Těšíně (sbírka zkamenělin, mamutí kel) • • – 1802: otevřel muzeum v bývalém gymnáziu, kde uspořádal sbírky, • které vystavoval ve vitrínách • – přírodniny (měkkýši, zkameněliny, mořští pavouci, brouci, aj.) • – geometrické, fyzikální a astronomické přístroje • – historický materiál: zbraně, mince, medaile • – knihovna: část v polském Těšíně, část v NM • – po smrti se o muzeum a knihovnu starala nadace • – 1914: muzeum sloučeno s německým městským muzeem (budova chátrala) •V Rakousku-uhersku záchranu archeologických památek zajišťovala také nově vznikající muzea: • 1807 – Národní muzeum v Pešti • 1811 – Joaneum ve Štýrském Hradci • •Zemská muzea – vznikala po jejich vzoru • – orientovala se na získávání předmětů archeologické povahy a prehistorické bádání • 1814: Gymnazijní muzeum v Opavě • 1817: Františkovo muzeum v Brně • 1818: Národní muzeum v Praze • •Zájem o starožitné památky „ukryté pod zemí“ podnítil: • 1841 – vznikl: Archeologický sbor Společnosti Národního muzea • 1850 – výuka: archeologie na Karlově univerzitě v Praze • 1854 – ediční činnost: Archeologický sbor začal vydávat „Památky archeologické a místopisné“ • (první odborný časopis ve střední Evropě) • • • •Jan Erazim Vocel (1803 – 1871) • •1850 – první český mimořádný prof. archeologie a dějin umění (Karlo-Ferdinandova univerzita) • – studium a výuka archeologie „křesťanské“ (po jeho smrti zanikla) •1854 – založil časopis Památky archeologické (PA) • •Zavedl pojem: „česká archeologie křesťanská“ (pro 10. stol.) • •První definoval: Program středověké archeologie: • „Účel české archeologie křesťanského věku jest, pomocí starobylých památek • utvořiti pravdivý obraz života Čechův ve středním věku“. • (Česká archeologie křesťanského věku, ČNM 24, 1850, 541-555) • •1866-1868: Pravěk země české • – protipól Šafaříkových Starožitností • – kmenové uspořádání Čech (hradiště řadil ke kmenům) • 220px-Jan_Vil%C3%ADmek_-_Jan_Erazim_Vocel • •2. pol. 19. stol. – průmyslová revoluce iniciovala rozvoj přírodních věd (model pro vědy humanitní) • – dějiny chápány jako proces obdobný procesům přírodním (exaktnost) • •Pozitivismus – filosofický směr, který překonal romantický historismus • – založen na vědeckém (objektivním) přístupu ke zkoumání minulosti • – znakem vědeckosti byla věcnost: historik konstatuje, popisuje, nehodnotí • – důraz na prameny: ad fontes (písemné i hmotné památky objektem vědeckého výzkumu) • – přínos: fakta a jejich kritika jako součást historické metody (vydávání pramenů) • •Antonín Boček (1802-1847) – archivář a historik, vydávání písemných památek (v kodexu padělky) • – vydávání tzv. moravského diplomatáře: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM) • •Karel J. Erben (1811-1870) – archivář města Prahy, vydal první svazek kodexu: • Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae • • • Romantické osvícenectví 2 fáze národního obrození: 2. pol. 19. stol. Gollova škola •1882 – rozdělením vznikla samostatná česká c. k. Karlo-Ferdinandova univerzita • – čeští historikové považovali historii za objektivní disciplínou, která neslouží žádné ideologii • •Jaroslav Goll – zakladatel moderního dějepisectví a první profesor historie na UK • (1846–1929) – česko-polské vztahy, česká reformace, Komenský • – faktografie, rozbor pramenů jako základní historická metoda • – měl široký kulturní rozhled a kontakty v cizině, založil Český časopis historický (ČČh) • •Václav Novotný – univezirní profesor: medievista, husitství, česká reformace • (1869–1932) – respektoval archeologii, ale byl skeptický k možnostem jejího využití (stav bádání) • •Josef Pekař – 1870-1937: historik českých dějin, kritik Masaryka •Josef Šusta – 1874-1945: historik, ministr školství a národní osvěty (1920); napsal Dějiny lidstva + tzv. Laichtrovy •Bedřich Mendl – 1892-1940: prof. hospodářských dějin na UK, přeložil Středověká města od H. Pirena (1928) •Antonín Rezek – 1853-1909): přepracoval Palackého Dějiny, ministerský rada ministerstva kultu a vyučování • • • • • •Jinřich Wankel – (1821–1897) lékař, archeolog, antropolog a speleolog • – dánský učenec Japetus Steenstrup ho nazval „otcem prehistorie rakouské“ • u nás: „otec moravské archeologie“ • – prováděl výzkumy v jeskyních Moravského krasu, Předmostí aj. • • 1867-1869: výzkumy v Býčí skále (pohřeb velmože?) • – 1854: poprvé své sbírky zpřístupnil odborníkům • – 1873: nálezy představil na světové výstavě ve Vídni – 1867-1869: výzkumy v Býčí skále (rituální pohřebiště, svatyně ?) • – 1882: Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit. • – 1883: odešel do Olomouce: inicioval založení Vlasteneckého spolku muzejního a muzea • • – jeho vnukem byl Karel Absolon: výzkum moravského paleolitu • •Zemská muzea – Praha, Brno, Opava: centra vlastivědného výzkumu, měla v programu archeologii • – regionální bádání a zakládání muzejních spolků • •Česká muzea: 1872: Slezská Ostrava • 1884: Valašské Meziříčí • 1886: Telč, 1887: Přerov, 1889: Jeseník aj. • •Německá muzea: 1873: Cheb • 1875: České Budějovice • 1887: Karlovy Vary, 1880: Most, 1890: Mariánské Lázně aj. • • Čechy – u vlastivědných muzeí budovány spolky: „Včela čáslavská“ kopírovala činnost Archeologického sboru NM • • Morava – Olomouc: 1883: Vlastivědný muzejní spolek inicioval vznik: • 1884: Vlastivědného muzea v Olomouci (Jindřich Vankel) • – Brno: 1817: Františkovo muzeum • 1888: Muzejní spolek • • • Pozitivistická archeologie (1850 - 1890) • •Josef Smolík – 1874: jednatel AS a redaktor PA; kusod (správce) numismatických sbírek NM • – inicioval rozvoj pozitivistické metodologie, srovnávací studium souborů (vertikální stratigrafie) • •Rozkol v české archeologii: • •Muzejní škola – tradiční kulturně-historický přístup: dějiny etnických celků • Josef Ladislav Píč: Starožitnosti země české (1899–09) • – 1887: redaktor Památek archeologických • – 1895: vytvořil archeolog. expozici v NM • – hájil pravost Rukopisů (1911: sebevražda) • • Univerzitní škola – systém kultur, kritika muzejní školy • Lubor Niederle – 1891: docent antropologie a prehistorie • 1898: prof. archeologie a etnologie, obnovil výuku na KU • 1902-5: Slovanské starožitnosti • Karel Buchtela – 1910: Rukověť české archeologie • • • • • Starožitnosti země české (1899–09) – ve 3 dílech shrnul arch. nálezy od pravěku do raného středověku – Slovany a kulturu raného středověku studoval na základě pramenů písemných a hmotných „Neolitické“ nálezy v Píčově expozici pravěku Čech (kol. 1900) Expozice „Pravěk Čech“ Německo – tradiční archeologie •1871 – vznikla Německá říše: prohloubení pruského nacionalismu a militarismu • – archeologie, antropologie: využity jako nacionální disciplíny k posílení německé identity a • sounáležitosti • – upevňování pangermánské ideje: teorie o rozsahu území ovládaného Germány • •Rudolf Virchow – 1871: přírodovědec, se Schliemannem se účastnil výpravy do Tróje • (1821–1902) – 1891: výprava na Kavkaz, kde pátral po pravlasti Germánů • – 1893: rektor Berlínské univerzity; kritizoval rasové teorie • •Otto Ammon – 1891: ve studii „Přirozený výběr mezi lidmi“ zdůrazňoval nadřazenost a germánský (1842–1916) původ evropské šlechty • – zavedl pojem Arierdämmerung (soumrak Árijců): varoval proti spiknutí Slovanů a Románů • • • • • •Gustav Kossinna (1858−1931) • • – klasický filolog, indoevropeista, archeolog, představitel tzv. německé školy • – 1902: jmenován profesorem archeologie na univerzitě v Berlíně • – 1912: Die Deutsche Vorgeschichte • •Etnicita pravěkých kultur – archeologickou kulturu reprezentují morfologicky a typologicky shodné prameny, • které ztotožnil s historickým etnikem • •Monocentrický migracionismus – centrum germánského osídlení hledal v severní Evropě • •Sídelní archeologie – komplex se šňůrovou keramikou připsal proto-indoevropským populacím, které • měly být základem germánského osídlení • – převzali: Vere Gordon Childe, Marija Gimbutas, James Patrick Mallory • •Později: hmotná kultura spojovaná s Germány přispěla k uplatňování pozdějších nároků Třetí říše •Karel Buchtela (1864 – 1946) • •1882 – studoval archeologii a dějiny umění (nedokončil) •1887 – práva na německé UK •1913–1918 přísedící v České akademii císaře F. Josefa pro vědy, slovesnost a umění •1923 – po penzionování se stal ředitelem AÚ v Praze (do 1938) • •„… o vztazích praehistorie k badání historickému bylo dříve až příliš mnoho hovořeno. I vynikající badatelé usilovali • o to, aby historie vzala archaeologii předhistorickou jaksi do svého vleku, a dlouho – ano často i ne bez trpkosti – bylo • uvažováno, lze‑li prohlásiti praehistorii za vědu sesterskou, rovnocennou historii, anebo pouze za podružnou. Jest • konečně na čase, aby byla učiněna přítrž podobným planým úvahám a aby jedenkrát pro vždy poukázáno bylo na to, • že dnes praehistorie jest vědou zcela samostatnou, která má k disposici svoje vlastní obsáhlé prostředky a spolehlivé • prameny a která pracuje svou vlastní vědeckou methodou.“ • •Systematika kultur – vypracoval metodiku terénního výzkumu a systematiku práce s hmotnými prameny •Výzkumy – ve východních Čechách (část nálezů v hradeckém muzeu, část v NM v Praze) •Umělecké poklady Čech – podílel se na vydávání •Archeologický ústav – po první sv. válce vůdčí centrum vědeckého bádání, které ovlivnilo rozvoj výzkumné činnosti • v rámci archeologické památkové péče • •1919 – vznikla Společnost československých prehistoriků (dnes Česká archeologická společnost: ČAS) • – po první světové válce vznikl: Státní archeologický ústav v Praze (SAÚ) • – v čele: Lubor Niederle, Karel Buchtela (1923), Jaroslav Böhm (1939), Jan Filip (1963), Jiří Neústupný atd. • •1942 – vznikla pobočka SAÚ v Brně • – prvním ředitelem se stal Karl Hučme • – 1970: ústav se osamostatnil (Archeologický ústav v Brně) • – v čele do roku 1990: Josef Poulík. Jaroslav Tejral, Pavel Kouřil, Lumír Poláček • •1952 – AÚ začleněn do Československé akademie věd (ČSAV), jako pokračovatelky České akademie věd a umění (1891) Meziválečná archeologie 1918 – 1938 Výzkum Pražského hradu •19/20. stol. – dostavba katedrály sv. Víta •1925 – Hrad: moderní výzkum spjat s úpravami areálu pro sídlo TGM • Karel Guth, Jaroslav Pasternak – výzkum 3. nádvoří: prvý nejrozsáhlejší výzkum v areálu • Ivan Borkovský – 1940: Staroslovanská keramika ve střední Evropě • – 1943: vedoucí výzkumu Pražského hradu • – zkoumal kostel P. Marie, klášter sv. Jiří, Starý palác • Zdeněk Smetánka – 70. a 80. léta: Lumbeho zahrada • Jan Frolík. Ivana Boháčová – 90. léta revizní průzkumy • •Vyšehrad – Bořivoj Nechvátal – Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla • •Praha - město: Zákon č. 281/1919 Sb. o podpoře stavebního ruchu přiznával státní podporu stavebnímu podnikání • výstavba: Královské Vinohrady, Žižkov, aj., bourání novoměstských hradeb (vozy keramiky) • 1925: sbírka novověkých artefaktů architekta a stavitele K. Fialy • keramika: I. Pavlů (1971), L. Hrdlička (1993, 1997), J. Čiháková (1984, 1994, 2001), I. Boháčová (1993, 6, 01, 08) • •Jaroslav Böhm (1901 – 1962) • •1919 – studium historie a geografie na FF UK •1923 – nastoupil do pražského AÚ •1939 – pověřen vedením pražského AÚ •1940 – zpracoval program poválečného výzkumu zaměřený na klíčové lokality: • pravěk, slovanské období a středověk (hradiska, vesnice, města) • •„Zůstává tedy důležitá a dlouhá doba prvního tisíciletí po Kr. téměř úplně neznáma. Počátky slovanské kolonizace, nejvýznamnější kapitola domácích dějin, jest nejvíce zanedbána. Rozluštění této otázky není v historických pramenech. Ty jsou již vyčerpány a ani nejpilnější studium nepřinese světlo. Co historie mohla o počátcích našich dějin říci, to již všechno pověděla. Zbývá jediný pramen, nezávislý na citech a vůli člověka – starožitnosti.“ (1926: Slezsko…) • •Metodika moderního výzkumu pravěkých sídlišť (výzkumy po celé republice) • •1926: Slezsko v době předhistorické, Vlastivědný sborník slezský 2, 15–31. •1941: Kronika objeveného věku (koncepce pravěku českých zemí) •1946: Naše nejstarší města (o laténských oppidech) • • • • • po 1945: základy moderního výzkumu: školení archeologové prováděli výzkumy hradisek, vesnic, měst a církevních objektů • • Slovanská hradiska: Kylešovice: 1946-47 Josef Poulík • Na valách ve Starém Městě: od 1948 Vilém Hrubý, 1985 Luděk Galuška • Staré zámky v Líšni: 1948-55 Josef Poulík, do 1965 Čeněk Staňa • sv. Hypolit ve Znojmě: 1950-57 Bořivoj Dostál • Chotěbuz-Podobora: 1952-54 Lumír Jisl • Valy u Mikulčic: od 1954: Josef Poulík, 1975-90 Zdeněk Klanica • Pohanskou Břeclavi: 1959-70 František Kalousek, pak Bořivoj Dostál (dnes: Jiří Macháček) • • Mohylníky: Stěbořice: 1952-53, 55, 61 Lumír Jisl • Hněvošice: 1959-60 Jaroslav Král • • Církevní objekty: Holasovice – církevní stavba a hřbitov: 1959 V. Šikulová • Dolany – kartuziánský klášter: 1962-75: V. Burian • • Hrady: Tepenec: 1968-71: B. Novotný a V. Burian, od 1971: Vít Dohnal • 60. léta: Brno: Boris Novotný, Vilém Hrubý, Vladimír Nekuda, Květa Reichertová • •1956 – výstava v Národním muzeu: Česká vesnice ve středověku • – nedostatek středověkého materiálu vedl k doplnění nálezy z jiných než vesnických lokalit • (Příběnice, Sezimovo Ústí) • – část o hrnčířství, cyklus přednášek o hmotné kultuře venkovského lidu • •13. 3. 1957 – Liblice: výroční pracovní porada archeologů: • M. Richter a Z. Smetánka: diskuse o metodice studia středověké keramiky a hmotné kultury • a) odmítli spojitost s dějinami umění • b) akceptovali metody odvozené z archeologie pravěku • • – vytýčili 2 pilíře bádání o středověku: • • 1. kvalifikovaný terénní výzkum (I. Borkovský: Pražský hrad, 1939-41) • 2. koncepční přístup: výzkum klíčových lokalit dle programu • (otázky: metodické, chronologické, sociálně-ekonomické; v podstatě böhmovská koncepce) • • • •Zdeněk Smetánka (1931 – 2017) • •Specializace: keramika, vesnice, města, kachle •1962: výzkum v Sezimově Ústí (s M. Richerem) •1969-1973: výzkum vsi Svídna na Kladensku •1972-1989: vedoucí oddělení archeologie středověku ARUP • •„Středověká archeologie, nebo lépe archeologie středověku, je relativně mladá, ale zdaleka ne nejmladší archeologická disciplína. Hlavním cílem jejího snažení je vyhledávání a historický výklad svědectví, které o životě v období středověku poskytují hmotné prameny - tj. všechny zhmotnělé stopy lidské činnosti, lhostejno zda jsou to střepy z nádob nebo stavba katedrály“. • • 1987: Hledání zmizelého věku. • 1992: Legenda o Ostojovi: archeologie obyčejného života v raně středověkých Čechách. •1988: Život středověké vesnice. Vesnice • •Čechy – 1881: První výzkum: Mořina u Běštína (o. Beroun): Břetislav Jelínek ji považoval za slovanský mohylník • – metodika: strategie tzv. mozaiky – menší sondážní výzkumy, průzkumy, geodeticko-topografické, geofyzikální, s • – 60. léta: Z. Smetánka: Kladensko: Svídna, Kolínsko: Kozojedy; F. Roubík – evidence zaniklých sídlišť • – 70. léta: Černokostelecko a Motecko : J. Klápště, P. Vařeka, Chrudimsko: J. Frolík, Železnohorsko: F. Musil • – 80. léta: Písecko : J. Frölich, Táborsko: R. Krajíc, Českobudějovicko: L. Čapek • – 90. léta: Plzeňsko, Rokycansko, Zbirožsko: P. Vařeka (ZČU), nedestruktivní metody • 2005: projekt plzeňské katedry archeologie – vyhodnocení poznatků • •Morava – metodika: systematické plošné terénní odkryvy celých zaniklých vesnic • – 50 – 60. léta: Drahanská vrchovina: Bystřec u Jedovnic (1975) – E. Černý, V. Nekuda, L. Belcredi • – 60. – 70. léta: Slavkovsko (Konůvky) – D. Šaurová, Z. Měchurová (nálezy), Vyškovsko: Vilémov – D. Šaurová • Jindřichohradecko (Pfaffenschlag), Třebíčsko (Mstěnice u Hrotovic) – V. a R. Nekudovi • Uherskohradišťsko: Záblacany u Polešovic – výzkum: R. Snášil , P. Kováčik (nálezy-diplomka) • – 80. – 90. léta: Břeclavsko (Bulhary, Topolany, Koválov): J. Unegr, P. Micha, Z. Měřínský • • • • •Miroslav Richter 1932 – 2011 • •Vypracoval promyšlený program výzkumu středověkých měst • •Metoda: detailní zpracování jednotlivých typů archeologických pramenů, • konfrontovaná s výsledky dalších historických disciplín • •Cíl: co nejširší komplexní interpretace zkoumané lokality a její souvislostí • se strukturou soudobé společnosti a kultury. • •Výzkumy: Hradišťko u Davle (1958-1965) Hradec Králové (1968-74) • Sezimovo Ústí(1962-85) Vysoké Mýto (1985-88) • Tábor (1969-71) Žďár nad Sázavou (1968, 1971-73) • • •Spolupracoval na vytvoření koncepce ochrany archeologických památek •1978: Hradišťko u Davle. •1982: Středověká keramika ze Sezimova Ústí. • Města • •Po 1970: sledování historických jader – 3 centra: 1. AÚ ČSAV v Praze a Brně (s Expoziturou v Opavě) • 2. OSSPOP (Okr. střediska pam. peče a ochr. přírody) • – Praha, Brno, Olomouc • – pozdější památkové ústavy • 3. archeologické pracoviště v okresních muzeích • Brno, Jihlava – B. Novotný, V. Nekuda, Z. Měřínský, R. Procházka • Olomouc – V. Dohnal (Přemysl. hrad), J. Bláha (Prior), P. Michna • Opava – J. Král, V. Šikulová • •Po 1989: nové instituce: 1. Ústavy archeologické památkové péče (ÚAPP) • 2. společnosti Archaia, z. ú.: v Praze, Brně, Olomouci • 4. územní odborná pracoviště Národního památkového ústavu (od r. 2003) • – archeologické oddělení: Praha, Olomouc, Opava • Komárovské hradisko (Kylešovské) •Výzkumy: 1946-1947: Josef Poulík 1962: Boris Novotný (publikace) ČSZM XI, série B, 65–80 2015 –2016: Pavel Kouřil a Jana Gryc •Opevnění: hradba roštové konstrukce s hákovou vazbou (š. 18 m) vnější kamenná plenta (2m) •Datování: 2. pol. 10. stol. – 11. stol. (dendro: 940 – 960) •Nálezy: doklady přítomnosti vojensko-obchodnických • •1881: při regulaci Opavy nelezen depot mincí • •1881: regulace Moravice a Opavy • • stříbrná figurka (Agnus Dei) • denár Boleslava I. (929 - 967) • Oito-Adelheidské feniky • bavorský denár Jindřicha II. (985- 995) • švábský denár Oty III. (983 -1002) • •Hradisko: dirham (Rukn ad-Dawl 946–974) • kousek stříbra • bimetalické závaží severského původu • Komárovský depot Hrady • •Karel Hynek Mácha (1810-1836) – Hrady spatřené (romantismus, skicy) •František Alexander Herber (1815-1849) – pražský kupec, zmapoval okolo 600 hradů: Böhmens Burgen, Vesten und Schlösser. •August Sedláček (1843-1926) – profesor v Táboře a Písku • – 1881-1926: Hrady, zámky a tvrze království českého. 15 sv., cca 3 tis. hradů • •Dobroslava Menclová († 1978) – historička umění; 1972: České hrady, 2 sv.. • •Tomáš Durdík († 2014) – 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. • – 2001: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. (s Pavlem Bolinou) • •Miroslav Plaček – 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. • •Jiří Kohoutek († 2007) – 1995: Hrady jihovýchodní Moravy. • •Josef Unger – 1985: Hrady na Pavlovských vrších (archeologické nálezy). • 1994: Koválov, šlechtické sídlo z 13. století na jižní Moravě. • •Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M. – 2000: Hrady českého Slezska. Marxismus •Československá archeologie – po r. 1948: do terénního výzkumu výrazněji nepronikl • – přetrvávalo kulturně-historické paradigma zaměřené na typologii • artefaktů a chronologické vztahy • – Bohuslav Chropovský: ředitel AÚ ČSAV v Nitře (1970-1990) • „Tým, že sa zistili a vedecky dokázali kultúry mezolitu, boli prekonané • buržoázne názory nielen u nás, ale aj v celej strednej Európe.“ • •Britská archeologie – Gordon Childe – australský archeolog, zavedl pojem „neolitická revoluce“ • (1882–1957) – profesor archeologie v Edinburgu a Oxfordu • – 1946: ředitel Archeologického Institutu v Londýně • – 1936: „The Man makes himself“ • – základ moderních paradigmat: procesualismus, postprocesualismus • Moderní historismus a jeho krize 1. pol. 20. stol. •Poč. 20. stol. – dosavadní výklad pramenů nedovedl vysvětlit podstatu dějinného procesu • – kritika historiografie: 1. postrádala vědeckost (exaktnost) • 2. nedokázala formulovat pevné zákony jako přírodní vědy • 3. neměla vlastní předmět studia. • •Metodologické debaty – nejintenzivnější v německé vědě: názor, že pochopení příčin vede k relativizaci (krize) • •tzv. nová historie – nový přístup k hodnocení minulosti • – USA: kritika tradičního politického dějepisectví a hledání nových témat: • dějiny ekonomické a sociální, přírodní podmínky, každodenní život, náboženství • – Evropa: dějepisectví se zaměřovalo na: • a) hospodářské a sociální dějiny (Henri Pirenne, Karl Lamprecht) • b) sociologii (Max Weber – racionální, ale nehodnotící přístup) • c) kulturní dějiny z hlediska filosofie, náboženství, umění (Jacob Burckhardt) Francie – škola Annales •Obrat v nazírání na smysl historie a způsob práce s prameny i na volbu témat. • •Vznik – proti tradiční historiografii, která kladla důraz na politické dějiny pojímané jako sled události bez hlubšího • pochopení, vystoupili historikové seskupení kolem francouzského odborného časopisu Annales • Annales d´histoire économique et sociale • od 1946: Annales. Économies. Sociétés. Civilisations • od 1994: Annales. Histoire, Sciences Sociales • •Cíl historie – přístup, který by dokázal pokrýt všechny oblasti lidské činnosti • – interdisciplinární přístup (humanitní i přírodovědné obory) • •Analisté – zabývali se dějinami hospodářskými a sociálními, každodenností, historickou geografií, • mentalitami, ideologiemi, vlivem životního prostředí na člověka a společenskými jevy a • strukturami, které se vyvíjely po staletí Škola Annales • I. generace (zakladatelé) • •MARC BLOCH – zaměřen na středověk, působil ve Štrasburku • (1866-1944) – od 1936 na pařížské Sorboně; 1944 zatčen a zastřelen gestapem • – od r. 1931 s Lucienem Febvrem začal vydávat časopis: Annales ďhistoire économique et sociale • – postavil se proti tradičnímu pojetí historie, která se soustředila na politické dějiny • a události bez vazby na příbuzné disciplíny • – prosazoval tzv. totální historii ve smyslu komplexního přístupu • – mentalita: klíčový pojmem zahrnující různé projevy lidského chování, jednání a myšlení • včetně rituálů a každodenních aktivit • •Dějiny francouzského venkova (1931) •Feudální společnost (1930–1940) •Králové divotvůrci (1924) – o magické léčitelské schopnosti fr. a angl. panovníků •Obrana historie – kniha úvah o dějinách (sepsaná 1940; nedokončená) •Podivná porážka – svědectví o zhroucení Francie roku 1940. •II. generace: • •Fernand Braudel († 1985) • – nejvýznamnější představitel tzv. 2. generace školy Annales • – 1924–1932: učil historii v Alžíru; 1932–1935: v Paříži; • 1935–1936: s Lévi-Strausem zakládal univ. v Sao Paulu • – studium „velkých struktur“, „dlouhého trvání“, „velkých změn“ • – studium každodennosti, urbanizace, industrializace • • „Materiální život to jsou lidé a věci, věci a lidé. Hmotné věci – jako jídlo, bydlení, výzbroj, • luxusní zboží, nástroje, platební prostředky, vesnice a města – čili to, co člověk používá.” • • „Každodenní život se skládá z maličkostí, kterých si v prostoru a čase jen sotva povšimneme. • Tyto maličkosti o společnosti prozrazují vše. Způsob, jakým v jednotlivých společenských vrstvách • lidé jedí, oblékají se či bydlí, není vůbec nahodilý.“ • •Středozemní moře a středozemní svět v době Filipa II. (3 sv., 1949). •Civilizace a kapitalismus (1979–1987) •Identita Francie (1987) •Materiální civilizace, ekonomie a kapitalismus, 15. – 18. století (1979). • • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Výsledek obrázku pro Le Goff Výsledek obrázku pro Le Goff Book cover: Tělo ve středověké kultuře - Jacques Le Goff Book cover: Poslední věci člověka: nebe, peklo, očistec ve středověku - Peter Dinzelbacher Book cover: Zrození očistce - Jacques Le Goff Výsledek obrázku pro Le Goff Výsledek obrázku pro Le Goff Výsledek obrázku pro Le Goff Výsledek obrázku pro Le Goff Jacques Le Goff (1924 – 2014) – francouzský medievista – nejvýznamnější představitel tzv. nové historie – redaktor časopisu Annales Historiografie •Modernisté – vychází z humanismu, osvícenství a racionalismu (vědecký základ) • – víra v pokrok, poznání a možnost pozitivního rozvoje lidí • – politicky se ztotožňují s demokracií, t.j. systémem, který bere ohled na potřeby celé společnosti • •Postmodernisté – filozofické základy moderních konceptů pokládají za nebezpečné (přináší iluze, mýty, a konflikty) • – odmítají osvícenecký racionalismus a přesvědčení, že zkoumáním historie je možné dosáhnout • objektivity a pravdy (poučení) • – usilují o odstranění národních a politických aspektů z historického bádání • (nacionalismus považují za hlavní příčinu válek) • •Principy – proti zneužívání obecně přijatých pravd politickou mocí • – neustálá změna • – historii chápou jako plynutí nahodilostí, bez řádu, vyššího cíle a smyslu • • •Postmoderní poznání: • • – je výlučně subjektivní (objektivistický náhled mění v konstruktivistický) • – popírá objektivitu (neexistuje rozdíl mezi historií a fikcí) • – koexistence více "pravd„ radikální relativismus a pluralismus • – antimoderní postoj: silné iracionální prvky • – s koncem "metapříběhu" je nevyhnutelně spojen konec vědy • – v historiografii: přesun od makro-historie k mikrohistorii a k dějinám všedního dne (každodenního života) • – je pozitivní v tom, že protože podporuje vynalézavost (nové věci se vždy rodí z nesouhlasu a nikoliv ze shody) • •Znaky: 1. Skutečnost je chápána jako výklad, který je užitečný, ale nikoliv objektivně pravdivý • 2. Člověk nemůže překročit vlastní výklad skutečnosti • 3. Teorie nejsou objektivní (konstrukce), ale ty vymyšlené jsou. Nové směry v archeologii •60. l. 20. stol. – USA: prosazování nových postupů na základě přesvědčení, že bude vyvinuta • dokonalá metoda archeologického terénního výzkumu a jeho zpracování • •1962 – Lewis Binford: v USA definoval principy v tzv. procesuální archeologii • – archeologii spojil s antropologií a prosazoval využívání přírodovědných metod • – hledání zákonitostí a pravidel vývoje a nezájem o události • – odklon od kulturně historického přístupu: dříve se hledaly analogie mezi kulturami, nyní vztahy uvnitř kultur • •70. léta – Colin Renfrew: v Anglii prosazoval tzv. novou archeologii • – studium kulturních procesů a hledání obecných zákonitostí lidského chování v reakci na přírodní prostředí • – poznání funkce artefaktů v příslušných procesech • •1976 – David Clarke: definoval tzv. analytickou archeologi • – omezení subjektivního pojetí a výkladu • • • • Postprocesuální archeologie •80. až 90. léta – vznikla ve Velké Británii jako směr ovlivněný západoevropskou postmoderní filozofií • – postavil se proti principům vědecké objektivity • – dějiny chápe jako nahodilý (subjektivní) sled událostí, který není řízen univerzálními zákonitostmi: • – historické zkoumání chápe jako aktuální politický proces, v němž nejde o poznání minulosti, • ale o možnost změnit současnost • •2 směry: a) Ian Hodder (Cambridge) – zakladatel symbolické a strukturální (kontext.) archeologie • b) M. Shanks a C. Tilley, žáci Hoddera – zakladatelé kritické či radikální archeologie • • •Spor mezi procesualisty a postprocesualisty – v otázce, co je obecné a zákonité a nahodilé a zvláštní • – procesualisté pokládají archeologii za vědu směřující k poznání • – postprocesualisté nikoli Kongitivní archeologie •90. léta – v pozůstatcích lidské činnosti se snaží odhalit tajemství myšlenkových procesů pradávného člověka • – lidské myšlení chápe jako geneticky vypěstované a generacemi zakódované myšlenkové modely • • C. L. Redman: americký antropolog, rozbor těchto směrů • D. K. Charles, J. Bintliff: výzva k větší toleranci mezi zastánci různých paradigmat • •D. Austin – na příkladu výzkumu anglické středověké vesnice Wharram Percy doložil, že je mylné dokládat • písemnými prameny archeologická zjištění • • – vykopané půdorysy nelze přiřazovat písemně doloženým sociálním vrstvám rolníků, protože na • velikost domů působily i jiné faktory Paradigma •Vědecké paradigma – 1962: pojem z teorie vědeckého poznání do humanitních věd zavedl Theodor Kuhn • – soubory otázek, které jsou v určité době považovány za důležité (hlavní badatelské koncepce) • – jde o všeobecně přijímané postoje k řešení otázek kladených v určitém čase • – základní model/ly vysvětlující teoretické a metodologické aspekty vědeckého bádání • •Struktura vědeckých revolucí (The Structure of Scientific Revolutions) • – v práci ukázal, že myšlení se pohybuje v rámci tzv. paradigmat (disciplinárních matic) • – modelový přístup k interpretaci (vysvětlení) dané problematiky • •Nové paradigma – je vyvoláno nejasnostmi při řešení nových otázek • – stávající teorie je v rozporu s novými daty) • •Heuristika – shromažďování pramenů není paradigmatická činnost, vysvětlování (interpretace) ano • •U nás se teoretickými otázkami v archeologii zabývá Evžen Neústupný. • •Thomas Samuel Kuhn – americký postmoderní filozof, který se zabýval dějinami poznání. V práci Struktura vědeckých revolucí (1962) uvedl, že vědecké poznatky jsou historicky podmíněné a vyjadřují ducha té které epochy, tj. podléhají společnému paradigmatu (z řec. para-deiknymi = ukazovati). •Paradigmata – odvozoval z děl velkých klasiků nebo velkých objevů (nejde o jednorázové události) jako např. Newtonova mechanika, Maxwellova formulace zákonů elektromagnetismu, Darwinovo učení O původu druhů, Mendelův objev zákonů dědičnosti, Einsteinova teorie relativity aj. • Paradigma •E. Neustupný – teoretické a metodologické otázky archeologie • 2007: Metoda archeologie. Plzeň. • 2010: Teorie archeologie. Plzeň. • •„Paradigma je soubor určitých otázek vědy a odpovědí na tyto otázky, které archeolog získává při svém • odborném formování (dnes zpravidla při vysokoškolském studiu), a které později považuje za samozřejmé, • nepodléhající dalšímu ověřování. Právě proto, že si archeologové často ani neuvědomují, že nějaké paradigma • mají, je paradigmatické určení vědeckých postojů velmi významným faktorem při studiu kontinuity a • diskontinuity ve vědě.“ • •M. Gojda – E. Neustupný: • •„Za paradigma se označuje všeobecně přijímaný způsob teoretického myšlení a metodologických • postupů, jakýsi rámec, který určuje převládající klima ve vědě po určité období. Ke změně • paradigmatu dochází obvykle tehdy, když se vynoří nějaký jev, který je dobově standardními způsoby • uvažování a navyklými způsoby praxe obtížně řešitelný. Teoretické východiska charakteristická pro • paradigma jsou považována za tak evidentní, že nebývají svými tvůrci jednoznačně formulována – • k tomu dochází spíše až po nástupu paradigmatu nového.“ • Archeologické paradigma •Romantické – 18/19. stol.; hledání původu národů (Keltů, Germánů, Slovanů) na základě archeologických a • historických pramenů (národní identita). • •Evolucionistické – konec 19. až poč. 20. stol.; hledání původu (evoluce) člověka (Darwinovy teorie) • – datování artefaktů podle morfologicko-typologické klasifikace (vyvíjely se jako živé organismy) • •Kulturně historické – otázky původu, rozšíření kultur (migrace jako událost) • – formální vlastnosti památek eviduje v soupisech a mapách • (artefakty jako doklad události – výroba, použití, zánik) • •Procesuální – 2. p. 20. stol.; sledování objektivních zákonitostí (adaptací), využívání přírodovědných mětod • – nejvlivnější směr: Nová archeologie: L. Binford • •Postprocesuální – 80. léta 20. stol.; vliv postmoderní filozofie, odmítání objektivních zákonitostí • – důraz na symbolickou podstatou artefaktů (myšlení lidí) •