Základy archeologie 4. Archeologická kultura, její definice a současné pojetí. Archeologické prameny •Laická definice – archeologické prameny je vše, co se nachází pod zemí • – zavádějící, protože vynechává artefakty, které pod zemí nikdy nebyly • •Odborná definice – všechna fakta vnějšího světa, které nesou nějakou informaci o minulém lidském světě, tj. • archeologické prameny hmotné (artefakty) a vyděluje z nich prameny historické (psané). • • •Vznik archeologických pramenů: • • a) Teorie zánikové transformace (kvalitativní) • – přeměna živého světa v archeologické prameny, tj. vyřazení materiální složky ze živé kultury vlivem poškození, • opotřebení nebo zničení. • • b) Vliv postdepozičních změn (kvantitativní): • – fragmentace (redukce) • – změna polohy • – rozpad působením fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů • • Archeologické prameny: •Poloha – pod zemí • – nad zemí (zásypy kleneb) • – ve vodě • •Manipulovatelnost – nemovité („nepřenosné“) • – movité („přenosné“) • •Způsobu uchovávání – v terénu (in situ) • – mimo terén (in fondo) • •Materiál – neorganické materiály (hlína, kámen, sklo aj.) • – organické materiály (dřevo, kůže, jantar, kosti aj.) • •Předpokládaný účel – movité: nástroje, zbraně, ozdoby, kultovní předměty, platidla (movité) • – nemovité: sídliště, pohřebiště, fortifikace, výrobní a těžební areály (nemovité) • •Účel lidské aktivity – artefaktové prameny (předměty vyrobené člověkem) • – ekofaktové prameny (lidské, zvířecí skelety, bronz, železo, kulturní plodiny) • – přírodní prameny (paleobotanické, zoologické, antropologické aj.) Movité archeologické nálezy •Definuje důvodová zpráva k zákonu č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. jako: • •nástroje, zbraně, ozdoby a předměty denní potřeby z různých hmot organických a neorganických, jako z hlíny, • kamene, kovu, kostí, parohu, skla, jantaru, dřeva, kůže apod. nebo jejich zbytky uchované jednotlivě nebo • v souborech (např. hromadné nálezy) • •nádoby z hlíny, kovu, skla a jejich zlomky • •cihly, kachle, dlaždice, mazanice a jiné části stavebních děl • •mince a jiné formy platidel (hřivny, mušle apod.) • •plastiky, kultovní předměty, náhrobní kameny apod. • •kostrové pozůstatky člověka, kosti zvířat související s činností člověka (lov, chov), člověkem nahromaděné nebo upravené ampule P1092 nákončí M 550 figurka M643 Movité archeologické památky Menasova ampule z hradu Rychleby Šachová figurka z hradu Cvilín Nákončí opasku z Vartnova untitled Archeologické nálezy •Zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči (§ 23): • •Věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí. •Získané mimo výzkumy musí být oznámeny Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu přímo nebo prostřednictvím obce, v jejímž obvodu k nálezu došlo nejpozději do druhého dne. •Naleziště musí být ponecháno beze změny po dobu 5ti dnů. •Odměnu do výše 10% ceny drahého kovu nebo kulturně historické hodnoty určené na základě odborného posudku (poskytne krajský úřad). Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů. •j • •Lidské výtvory (artefakty), které byly vyřazeny ze živé kultury (nová výpovědní hodnota): • • a) pochází z určitého prostoru (místo); • b) pochází z určitého časového období (čas); • c) jsou vyrobeny z určitého materiálu (informace materiálně-technické povahy); • d) souvisí s určitým kulturním prostředím (sakrální–pohřebiště, profánní–sídliště); • e) přináší obecně kulturní informace (o ekonomické, sociální nebo duchovní sféře); • f) dokumentují výskyt určitých jevů (obolus mrtvých); • •Zákon 20/1987: § 23a - Vlastnictví movitých archeologických nálezů: • •(1) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, nejsou-li vlastnictvím státu nebo obce. • •(2) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, nejde-li o nálezy příspěvkové organizace nebo organizační složky obce, které jsou jejím vlastnictvím, nebo jde-li o nálezy získané státní organizací nebo organizační složkou státu, které jsou vlastnictvím České republiky. • •(3) Movité archeologické nálezy ve vlastnictvím kraje se ukládají v krajském muzeu; nálezy ve vlastnictví obce v obecním muzeu (případně zřízeném jinou obcí nebo krajem). S movitými archeologickými nálezy ve vlastnictví ČR jsou příslušné hospodařit státní organizace nebo organizační složky státu, které při provádění archeologických výzkumů nález učinily; tyto movité archeologické nálezy se ukládají zpravidla v muzeích zřízených MK nebo v jiných státních organizacích nebo organizačních složkách státu, pokud jsou v nich trvale uchovávány sbírky muzejní povahy. • •(4) Kraj a obec jsou povinny převést movitý archeologický nález do vlastnictví České republiky za cenu stanovenou v posudku znalcem, pokud je o to MK ě požádá ve lhůtě 3 let ode dne, kdy byl movitý archeologický nález učiněn. MK je povinno uhradit kraji nebo obci nutné náklady vzniklé v souvislosti s movitým archeologickým nálezem, s výjimkou odměny a náhrady poskytnutých nálezci. 4. Znalce určí a náklady spojené s vyhotovením posudku nese MK. • Nálezné •Podmínky stanoví § 23a památkového zákona: • – nález nesmí být učiněn při provádění řádného arch. výzkumu • – nález musí být řádně oznámen • – nález by být odborně vyzvednut a zdokumentován • – nálezné nelze vyplatit za nález získaný nelegální činností (např. při užití detektoru kovů) • •Nálezné vyplácí Krajský úřad na základě: • – odborného posudku, který buď stanoví hodnotu vzácného kovu nebo u předmětů, které nejsou • z drahých kovů či jiných cenných materiálů, stanoví kulturně historickou hodnotu • – u předmětů z drahých kovů má povinnost vyplatit nálezci nálezné ve výši ceny kovu a u ostatních • předmětů až do výše 10% kulturně historické hodnoty (+ náklady). Nálezné •2009: Lešnice u Dubé (okr. Č. Lípa) • nález terinovité amfory z pozdní doby bronzové (R HB3) • • •Kulturně historická hodnota byla stanovena posudkem Archeologického ústavu AV ČR v Praze, v. v. i. na 7500 Kč, tj. nálezné 750 Kč, což se krajskému úřadu zdálo nepřiměřeně nízké. • •Nad rámec zákona bylo rozhodnuto o nálezném ve výši 3000 Kč, což mělo být vyjádřením ocenění za odevzdání vzácného nálezu. • •Nález je uložen ve sbírkách Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Nálezné •2015: Chýšť na Pardubicku • nález 400 kusů denárů Boleslava II. • 2. pol. z 10. stol. (+ 300 dalších) • •Na základě znaleckého posudku z Národního muzea • v Praze byla hodnota stanovena na 23,5 mil. Kč. • •Protože by odměna odvozená z ceny drahého kovu • činila 11 tis. Kč., což by bylo demotivující, konečná • cena byla stanovena a 2 mil. Kč. • •Depot byl uložen v keramické nádobě, k jejímuž • narušení došlo před pěti lety, když zemědělci koupili • nové stroje. Roztroušené mince zajistili archeologové • (celkem téměř jednou tolik). •"Archeologům předal nález spolupracovník muzea, kterému se mečem pochlubil známý. „Tento ojedinělý nález mi byl nahlášen v sobotu večer. Meč byl předán jen o pár hodin později v neděli ráno. Náhodný nálezce původně ani netušil, co má v rukou, ale naštěstí se pochlubil svému známému, který zprostředkoval vše potřebné,” uvedla Martina Beková z archeologického oddělení Muzea a galerie Orlických hor. Podle ní muž, který meč našel, zažádá o nálezné (listopad 2019). • •Odevzdání náhodného nálezu: • • – náhodné nálezy jsou majetkem kraje a ukládají se v krajském muzeu • • – nálezné se vypočítává z ceny stanovené posudkem (odborný posudek viz Důvodová zpráva k zák. č. 20/1987) • • – neodevzdání Trestní zákoník kvalifikuje jako: č. 40/2009 Sb. – § 205: krádež • – § 207: neoprávněné užívání cizí věci • – § 209: podvod • – § 219: zatajení věci • – § 220: porušení povinnosti při správě cizího majetku • – § 228: poškození cizí věci • – § 229: z neužívání vlastnictví Movité památky – bronzové depoty _MG_2297 _MG_1273 Kateřinky u Opavy (1928) Ještě v díře Uchování movitých archeologických nálezů v muzeích • •Muzeum je instituce, která: • •Získává a shromažďuje přírodniny a lidské výtvory pro vědecké studijní účely; •Zkoumá prostředí, z něhož jsou přírodniny a lidské výtvory získávány; •Z vybraných přírodnin a lidských výtvorů vytváří sbírky, které trvale uchovává, eviduje a odborně • zpracovává; •Umožňuje způsobem zaručujícím rovným způsobem bez rozdílu jejich využívání a zpřístupňování • poskytováním vybraných veřejných služeb; •Účelem těchto činností není zpravidla dosažení zisku; •Specializované na sbírky výtvarného umění spravují galerie; Způsoby nabývání sbírek a)úplatné nabytí – koupě: spíše výjimečné, např. koupě, pozůstalosti aj. • •b) bezúplatné – vlastním výzkumem • – dědictvím • – darem • – převodem od právnických osob • – záměrným vytvářením dokladů (modely, repliky) • c)převodem – převedení z jiné instituce • • •Evidence muzejních sbírek – odborná činnost, během níž se z archeologických nálezů • stávají muzejní sbírkové předměty • Evidence sbírek Zlomek tzv. hunského kotle z 1. poloviny 5. stol., nalezený roku 1907 při úpatí kopce „Hradisko“ u obce Razová mezi Horním Benešovem a Bruntálem. Souvisí s hunskou expanzí do Horního Poodří v době stěhování národů. ucho 1907 – Razová „Hradisko“ 2009 – Lichnov 2013 – Milotice nad Opavou Bronzové kotle sloužily k přípravě rituální potravy při pohřebních hostinách a náboženských obřadech. Kultovní význam podtrhuje močálovitý terén v místě nálezu kotle z Razové, kam se podle zvyklostí obvykle vhazovaly děkovné či prosebné obětiny. Nálezy reprezentují hmotnou kulturu jezdecko-nomádských skupin doby stěhování národů a souvisí s hunskou expanzí, která vycházela ze střední Asie a směřovala do Podunají a také do severněji položeného Horního Poodří, přes něž procházela západní větev Jantarové stezky. Polsko – bohaté hroby z Jendrzychowic (zlaté přezky vykládané polodrahokamy aj.) nebo Jakuszowic (jezdecký hrob, luk, přezky). •Obsah evidenčního záznamu: • •§ 9, odst. 1, písmena d zákona 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy (tzv. zákon o sbírkách) • • a) Název předmětu – jde-li o více věcí movitých, tj. o soubor, pak se tyto údaje vztahují na celý soubor • b) Území nálezu – katastrální území obce, lokalita může být vymezena tratí, parcelním číslem, číslem popisným aj. • – kartografické (mapový list) nebo geodetické (souřadnice) • c) Způsob a okolnosti nabytí – datum získání • – informace o nabytí (sběr, výzkum – odkaz na doklad) • – zvláštní okolnosti, které nález provázely • d) Stav předmětu – může být uveden v popisu (poškození, fragmentace) • e) Evidenční číslo – přírůstkové: zařazení do chronologické evidence • – inventární: přírůstkové číslo se ponechává • – označení evidenčním číslem (odstranitelné , nesmí znehodnotit předmět) • f) Označení archiválií – archiválie nemohou být sbírkovými předměty, ale v případě archeologických předmětů mohou • tvořit doprovodnou dokumentaci (např. pozůstalost) Nemovité archeologické nálezy •Definuje důvodová zpráva k zákonu č. 20/1987 Sb o státní památkové péči. jako: • •zbytky opevněných i neopevněných sídlišť, které se zachovaly na povrchu nebo pod povrchem země, jako např. hradiště, tvrziště, kultovní místa, valy, příkopy, brány, jakož i pozůstatky chat, ohnišť, studní, zásobních i odpadových jam, výrobních a hospodářských objektů, cest, polí (plužin), komunikací apod. • •hroby a pohřebiště (žárové nebo kostrové), uchované na povrchu země (mohyly) nebo pod zemí (hroby) apod. • •pozůstatky získávání a zpracování surovin, např. stará horní díla jako doly, lomy, sejpy, haldy apod. (tj. zbytky materiálů po rýžování zlata) • •jeskyně jako sídliště člověka • •staré kresby a nápisy provedené na skalách nebo kamenech Nemovité archeologické nálezy • •Sídliště – opevněná: hradiště, hradby/valy, příkopy, brány • městiště (zaniklé zárodky měst), tvrziště (zaniklá sídla drobné šlechty) • • – neopevněná: vesnice, sídelní objekty, ohniště, studně, zásobní a odpadové jámy, • výrobní a hospodářské objekty, pole (plužiny) apod. • •Hroby a pohřebiště – žárové, kostrové, birituální • – na povrchu (mohyly) nebo pod zemí (hroby) • •Doklady těžby a zpracování surovin – horní díla (šachty, doly, lomy, aj.) • – metalurgické objekty (pece) • – vytěžená surovina (rudy) • •Kultovní místa – jeskyně, pravěké kultiště, kostely, kresby a nápisy • •Komunikace – zaniklé cesty, úvozy, náměstí, aj. Nemovité archeologické památky zricenina-hradu-hukvaldy doubravcice-hradiste Hukvaldy, pravěké hradisko a středověký hrad Doubravčice, raněstředověké hradiště 195125 030 Výzkum Zlaté uličky na Pražském hradě v r. 2010. Petr Sokol, Jiří Havlice, Alena Knechtová, Jan Kypta, Filip Laval, Zdeněk Neustupný, Radmila Stránská, Renata Tišerová, Martin Tomášek, Petr Vitula: Metodika terénní prostorové identifikace, dokumentace a popisu nemovitých archeologických památek. Praha 2017. • •2017: Metodika terénní prostorové identifikace, dokumentace a popisu nemovitých archeologických památek • •Archeologická lokalita – místo, na kterém byly prokázány arch. nálezy: • mohyly a mohylová pohřebiště • hradiště • tvrziště • hradní zříceniny • zaniklé středověké vsi • polní opevnění • těžební a důlní objekty • zaniklé cesty • •Archeologická památka – terénní relikty archeologické lokality vizuálně prostorově identifikovatelné • – nemovitost s památkovou ochranou (kul. pam. § 2) • – archeologická lokalita Druhy nemovitých památek • •Památkový zákon č. 20/1987 Sb. rozlišuje: •Kulturní památky (celkem 43625 tis.) •Národní kulturní památky (celkem 319) •Památková rezervace (celkem 612) •Památková zóny (celkem 452 – ochranná pásma) •Nový: Památka místního významu • Archeologický nález • Památka s mezinárodním statusem • Historická kulturní krajina • •Ústřední seznam kulturních památek ČR •Památkový katalog: on-line •Mapy archeolog. chráněných ploch na území Pražské pam. rezervace •Státní archeologický seznam •Archeologická mapa ČR (evidence arch. výzkumů a nálezů ARÚ) • • •Kulturní památky – movité či nemovité objekty nebo jejich soubory, které jsou významným dokladem historického vývoje, • životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti • – prohlašování provádí MK ČR na základě vyjádření krajského nebo obecního úřadu, eviduje: Ústřední seznam kult. pam ČR • – v případě archeologického nálezu na základě návrhu Akademie věd ČR (archeologického ústavu) • •Národní kulturní památka – nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa • – o vyhlášení rozhoduje vláda ČR, která stanoví podmínky památkové péče •Nově: Je celek s mimořádným soustředěním vzájemně prostorově provázaných kulturních památek nebo kombinovaných děl • člověka a přírody, spjaté se zásadním historickým, archeologickým, typologickým, uměleckým, architektonickým, urbanistickým, vědeckým, • společenským nebo technickým významem. Památkovou rezervací může být i území, které má výhradně charakter archeologického dědictví. • •Památková rezervace – území, na němž se vyskytují nemovité kulturní památky nebo archeologické nálezy, které vláda prohlašuje jako celek • – podmínky památkové péče se vztahují jak na kulturní památky, tak na ostatní nemovitosti v městských (MPR) nebo • vesnických (VPR) památkových rezervacích • •Památková zóna – území s menším podílem kulturních památek nebo může jít o historické prostředí nebo část krajinného celku s vyšším • podílem výrazných kulturních hodnot. Památkovou zónu vyhlašuje ministerstvo kultury, které určuje podmínky ochrany. • Nově: je území jako celek tvořené vzájemně prostorově spojitou skupinou městských nebo venkovských staveb nebo • kombinovanými díly člověka a přírody, představující dostatečně charakteristické a sourodé oblasti s historickým, archeologickým, • uměleckým, architektonickým, urbanistickým, krajinným, typologickým, vědeckým, společenským nebo technickým významem. • •Památkou místního významu – je hmotný výsledek lidské činnosti, jehož hodnota je významná pro oblast, v níž se • nachází • •Archeologickým nálezem – je hmotný pozůstatek života a činnosti člověka, který je starší 70 let, neslouží již svému • účelu a uchoval se mimo prostředí současného života v zemi, na jejím povrchu, pod • vodou nebo v hmotě historické stavby • •Památkou s mezinárodním statusem – je taková součást památkového fondu, která požívá ochrany nebo evidence • podle mezinárodní úmluvy, kterou je ČR v oblasti kulturního dědictví vázána • •Historickou kulturní krajinou – je území jako celek představující kombinované dílo přírody a člověka, • vzniklé a utvářené cílevědomou lidskou činností za účelem kulturní, • estetické nebo hospodářské kultivace prostředí, dokládající vývoj • společnosti a lidských sídel v průběhu staletí, případně krajinný celek • historicky související s kulturním vědomím společnosti a její historií. Datovací metody •Určení stáří archeologických objektů a hmotných artefaktů: • •1. Chronometrická – zjištění relativního a absolutního stáří artefaktů • a) relativní – přibližné určení stáří (stratigrafie, typologie) • b) absolutní – přesné určení stáří: písemné prameny (data) • technické metody (uhlík) • •2. Stratigrafická: Statigrafie – nauka o stratifikaci, tj. o ukládání vrstev přírodního nebo antropogenního původu • – převzata z geologie a aplikována na tvorbu kulturních souvrství • – vztahy statigrafických jednotek vychází z principu postupného ukládání, • tj. spodní vrstvy jsou starší než horní • 3.Typologická – sledování morfologických a technologických změn v čase • – Christian Jürgensen Thomsen († 1865): doba kamenná, bronzová, železná • – Oskar Montelius († 1821): vývoj nástrojů a zbraní v době bronzové • • Hlavní chronologické systémy (pravěk) •Gabriel de Mortillet (1821–1898) – třídění paleolitu (1897) • •Christian Thomsen (1788–1865) – kámen – bronz – železo (1820) • •John Lubbock (1834–1913) – d. kamenná: paleolit a neolit (1865) • •Hans Hildebrand (1842–1913) – d. železná: halštatská a laténská (1872) • •Oskar Montelius (1843–1921) – sev. E: d. bronzová a železná (1885) • •Paul Reinecke (1872–1958) – stř. E.: d. bronzová a železná (1902) • Harrisova metoda (matice) •Edward Cecil Harris – v 70. letech připojil další pravidla, u nás po r. 1989 • – Harrisův vývojový diagram zobrazuje 3 možnosti stratigrafických vztahů: • •A: jednotky nemají žádný vztah, protože se nedotýkají • •B: jednotky jsou uloženy nad sebou nebo pod sebou • •C: jednotky jsou totožné, i když jsou odděleny mladším zásahem • • • • Stratigrafické jednotky (s. j.) •Uloženiny (vrstvy) •Výkopy (objekty) •Stykové plochy •Konstrukce •Pohřby • Řez jámou: Nejstarší je podloží (104), do něhož je vyhlouben výkop (500) zaplněný uloženinami (101–104), které jsou překryty nejmladší nadložní vrstvou (100) (Procházka–Vařeka–Merta 2005). Přírodovědné metody datování • •Radiouhlíková – anglický fyzik Libby: měření stupně rozpadu izotopů C14 : C12 • – po odumření se C:14 snižuje (poločas rozpadu: 5735) • •Fluorové testy – stanovení stáří osteologického materiálu podle obsahu floru, uranu a dusíku ve zvířecích a lidských kostech • •Termoluminiscence – minerální látky po zahřátí vysílají záření, které po zahřátí získávají konstantní hodnoty • (čím starší, tím vyšší) • •Archeomagnetika – využívá kolísání směru a intenzity geomagnetického • pole země, které se vypálením fixuje • • Dendrochronologie – datování dřeva podle měření šířek letokruhů (alespoň 40) • Astronomie – pohyby nebeských těles • Geochronologie – vrstvičky na mořském pobřeží vzniklé táním ledovců • Glottochronologie – štěpení jazyků • Petrochronologie – vznik hornin Radiometrie (radiouhlíkové datování) •1939 – Miliard Frank Libby: objevil radioaktivní izotop uhlíku s atomovým číslem 14 (C14) •1947 – rozpad izotopů v poměru C 14 : C12 v organických materiálech využil pro archeologické datování •1960 – dostal Nobelovu cenu • •Množství C14 se po odumření snižuje vyzařováním – poločas rozpadu: 5735 cca 40 až 50 let • •Radiokarbonový čas je jiný než historický, a proto je nutná oprava-kalibrace • (průnik kosmického záření atmosférou C 14 není konstantní). • •Nekalibrovaná data s B. C. (Before Christ) se opraví podle místních poměrů. •Výhodné pro datování v neolitu a eneolitu. •Kromě uhlíku se užívá poločas rozpadu uranu (U238) nebo kalia (K40). Dendrochronologické laboratoře •Průhonice u Prahy – Jos. a Tomáš Kynclovi, datace konstrukcí staveb •Mikulčice – pracoviště AÚ AV ČR datace dubů, archeologická dřeva •Brno – Ústav nauky o dřevě - Jitka dvorská (výuka studentů) •Německo – Berlín: Laboratoř při Deutsches Archäologisches Institut (synchronizovaná křivka dubů k r. 200) • Rakousko – Vídeň: Institut Für Botanik víd.univ. (Ruppert Wimmer) • Polsko – Krakov: Akademie Górnicko-Hutnicza, Katedra stratygrafii i Geologii Regionalnej (Marek Krąpiec) • Maďarsko – Budapešť: laboratoř při AÚ Univerzity Loránda Ëtvöse (András Grynaeus) • •Dvorská, J., Poláček, L.: K možnostem dendrochronolog. Datování v oblasti severně od Dunaje, in: Velká • Morava mezi východem a Západem, Spisy AÚ AV ČR, Brno 2001. Ústav nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Mendelova univerzita v Brně – ing. Michal Rybníček USA – sekvoje: 6. tis. BC) Novgorod (rok poražení stromu – letokruh podkorní) Švýcarsko, Německo – nejdelší sekvence v E: 12 400 let Irsko – dubová křivka (7172 BC) •Polsko – 1999: Marek Krąpiec: habilitace Oak dendrochronology of the Neoholocene in Poland. Kraków. předatování polských hradisek z 8/9. na 10. stol. (poč. státu) Počátky polského státu •1999: Marek Krąpiec: habilitace • Oak dendrochronology of the Neoholocene in Poland. Kraków. • – nejstarší hrady ve Velkopolsku nejsou z 8. stol., jak se domníval Jósef Kostrzewski, ale jsou mladší • •Gallus Anonymus – v Polské kronice uvedl, že před Měškem vládl Popel, kterého vyhnal Siemovít, syn oráče Piasta • – pod vlivem legendy se badatelé shodli, že formování polského státu započalo před Měškem, • tj. v 8./9. století • •Měšek I. – první historicky doložený polský vládce: • 965 – oženil se s českou kněžnou Doubravkou • 966 – přijal křesťanství • 936 až 945 – Horní Poodří • 985 – ovládl Slezsko • 990 – ovládl Malopolsko • Enviromentální výzkum •Palinologie – analýzy zrnek pylu v půdě, rašeliništích, v obsahu jímek a studní • – podle druhového určení se sestavují pylové diagramy zastoupení jednotlivých rostlin • – rekonstrukce dávné krajiny (les, step, kulturní krajina) • • Paleobotanika – složení vegetace prostřednictvím makrozbytkové analýzy • – Opava: dr. Čulíková, M. Opravil (ARUB) • – chemické analýzy rizikových prvků v říčních sedimentech pro určení intenzity těžby kovů • – Č. Budějovice: J. Beneš: Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie Biologické fakulty • Jihočeské univerzity v ČB • •Paleopatologie – zdravotní stav středověké populace • •Antropologie – zjišťuje pohlaví, věk a biologickou charakteristiku Věkové kategorie a průměrný věk •0 – 7 let - infans 1 •8 – 14 let - infans 2 •15 – 19 let - juvenis •20 – 30 let - adultus 1 •30 – 40 let - adultus 2 • 40 – 50 let - maturus 1 • 50 – 60 let - maturus 2 • 60 a více - senilis •neolit – 26,9 let • •d. bronzová – 32,1 let • •d. halštatská a římská – 27,3 let • •středověk – 28,1 let • Typologická metoda •Jedna z prvních vědeckých metod v archeologii. • •Zakladatel: Oskar Montelius (1843–1921) • •Princip – vývoj jako u živých organismů: od jednodušších ke složitějším, od méně účelných k dokonalejším • – morfologické (tvarové) a technologické (výrobní) změny v čase • – analogie (obdoba): předměty morfologické shodné jsou časově blízké • – komparace (srovnání): vychází z typologického hodnocení • – výběr: respektuje stratigrafické zákonitosti • •Seriace – seřazení nálezů v typologické řadě • a) kontextuální – sleduje dobu výskytu • b) frekvenční – sleduje četnost oblibu na základě obliby (módnost) • •Uzavřené nálezové celky – soubory předmětů uložené do země ve stejném čase (výbava hrobu, depoty) • • Srovnávací metody •Využívají se při stanovení relativního stáří předmětů na základě podobnosti (analogie). • •Srovnání (komparace) – vychází z morfologicko-typologického hodnocení předmětu na základě shody. • •Analogie – předměty stejné morfologické hodnoty jsou časově blízké. • •Výběr analogií by měl odrážet prostorové a stratigrafické zákonitosti. Periodizace •Rozdělení času do časových úseků (období) z hlediska vývoje lidské společnosti. • •2 předpoklady: 1. sestavení souvislého chronologického obrazu dějin • 2. jednotící vývojové hledisko (čas, prostor) • •Periody – éry (siecles) – rozdělení času na století (od 16. stol.) • •Židovsko-křesťanská tradice – 2 modely opřené o symbolická čísla: • a) Roční období • b) Lidský život • •Historická periodizace – chronologie jevů (aktů a událostí) v rámci určitého období Periodizace (řec. periodus – obvod) •Egypt – 2. tis. př. n. l.: podle vlády panovníků (tzv. královské anály) • •Řekové – podle vlády úředníků v polis nebo vítězů her v Olympii (od 776 př. n. l.) • •Řím – seznamy konzulů (fasti consulares) vedené na Kapitolu • •Křesťanství – podle bible se dějiny se rozdělovaly do 6 světových věků: • • – Isidor ze Sevilly (636): 1. doba od stvoření světa do potopy • 2. do Abrahamova narození • 3. do počátku vlády krále, Davida • 4. do babylónského zajetí. • 5. do Kristova umučení • 6. do posledního soudu Základní chronologické systémy a archeologii •Gabriel de Mortillet (1821–1898) – třídění paleolitu (1897) • •Christian Thomsen (1788–1865) – kámen – bronz – železo (1820) • •John Lubbock (1834–1913) – d. kamenná: paleolit a neolit (1865) • •Hans Hildebrand (1842–1913) – d. železná: halštatská a laténská (1872) • •Oskar Montelius (1843–1921) – sev. E: d. bronzová a železná (1885) • •Paul Reinecke (1872–1958) – stř. E.: d. bronzová a železná (1902) • Čas řec. Chronos, lat. tempus •1. Pohanský čas – archaický (agrární, cyklický): • • – čas mytický, tradiční vyprávění, kulty předků • – bezčasovost: minulost, přítomnost a budoucnost v jednom celku • – pravidelně se opakující přírodní rytmy založené na cykličnosti přírodních dějů: • a) roční období (jaro–léto–podzim–zima) • b) polní práce (orba, setí, úroda) • c) vegetační cykly • •2. Křesťanský čas – lineární (vektorový): • • – archaické střídání přírodních cyklů nahradilo lineární pojetí času • – chronometrická temporalita • – přímočaré pojetí vycházející ze židovské a křesťanské kultury • – počítal se od božského stvoření světa a skončí apokalypsou a posledním soudem (příchod Božího království) • Měření času ve středověku •Prožívání času – vnímání bylo různé v každém sociálním prostředí: • • – čas venkovanů: řízen východem a západem Slunce • – církevní (hlavně klášterní): liturgie (bohoslužby), motlitby • – městský, vojenský, panský, veřejný, obchodníků a vládců • •Přístroje na měření času: 1. sluneční hodiny (tzv. gnómon) • 2. přesýpací hodiny • 3. voní hodiny (tzv. klepsydra) • 4. mechanické na kostelích a městských věžích: 1410: orloj na Staroměstská radnici v Praze • 1418: orloj v Olomouci • 5. kapesní hodiny a hodinky (v 15. a 16. stol.) • •Individuální hodiny – zásadní změna v pojetí času • – ovlivňovaly plánování lidských aktivit • Kalendáře (z lat. Calendae – „první den v měsíci“) •Calendārium – termín původně označující knihu evidence dluhů • •Názvy dnů – vycházely ze starořímského kalendáře: • kalendy: první den v měsíci (na začátku měsíce se účtovalo) • nony: 7. den v březnu, květnu, červenci, říjnu • 5. den v ostatních osmi měsících • idy: původně označovaly úplňek • 15. den v březnu, květnu a červenci • 13. den v ostatních měsících • pridie: den bezprostředně předcházející nonám, idám a kalendám • dnu před tímto dnem se říkalo „třetí den“ do kalend. • – podle těmto pevně stanovených dnů v měsících se ve starém Římě vypočítávala data zbývající. • •Názvy měsíců – podle římských bohů pro měsíce první poloviny roku, kdy se prodlužovaly dny • (označeny řadovými číslovkami) Reformy kalendáře •Starořímský kalendář – původně měl jen 10 měsíců po 30 dnech (2 měs. zima) • – později měl 12 měsíců (355 dnů) a každý druhý rok se vkládal pomocný měsíc • Mercedonius (28–29 dnů) • •Juliánský kalendář – 45 p. n. l.: G. J. Caesar • – 46 n. l.: Sosigenes z Alexandrie (přestupný rok (366 co 3) • – 8 n. l.: upraven za Augustusta (srpen z 30ti na 31 dnů) •Gregoriánský kalendář – 1582: Řehoř XIII. revizí pověřil komisi (bratři Liliové a Christoph Clavius) • – nejprve Španělsko, Portugalsko, Francie a některé státy v Itálii, 1584: Čechy • – 1700: Dánsko + Norsko, 1752: Anglie • 1753: Švédsko + Finsko, • 1918: Rusko, 1919: Rumunsko a Srbsko, 1928: Egypt • – 1793 až 1806: ve F platil revoluční kalendář (obnoven v 1781 za pařížské komuny) •Jacques Le Goff – v Encyklopedii středověku (2002) rozlišil tři typy času: • • 1. Liturgický (cyklický) – pohybuje se v kruhu a začíná stále znova jako se střídají roční období nebo • znovuzrození Krista. • – řídil se náboženskými svátky: advent, narození Krista (vánoce), Zjevení Páně (Tři králové), • Zmrtvýchvstání (velikonoce), Nanebevstoupení Páně, sestoupení Ducha svatého 50 dní po • Velikonocích (Svatodušní neděle - letnice) atd. • • 2. Dějinný (lineární) – jako součást božského stvoření byl rozdělen na „šest věků lidstva“ • počínaje Adamem a konče středověkem • – 6. stol.: Dionysius Exiguus jako mezník určil Kristovo narození • rozlišil dobou „před Kristem“ a „po Kristu“ • • 3. Posvátný (čas osudu) – začíná stvořením světa a směřuje k osudovému konci, který představuje Poslední soud. • „Čas míří k věčnosti, která jej zruší“ •