Základy archeologie 6. Paleolit a mezolit, základní koncepce názorů na vznik a vývoj člověka, antropogeneze. Koncepce výkladu vzniku člověka •Vydělení člověka z živočišné říše: • • Hominizace: cca před 7 – 6 mil. lety: člověk „sestoupil ze stromů“ • cca před 3 mil. lety: začal „vyrábět nástroje“ hmotná a duchovní kultura • •a) teorie náboženská (kreacionistická): • • – svět a člověk byl stvořen bohem • (Bible – Genesis: „I stvořil bůh člověka k obrazu svému“) • •b) teorie vědecká (evoluční): • • – člověk se vyvinul ze živočišných předků („opičí teorie) • Jean Baptiste Lamarc (18/19. stol.) – adaptace člověka na prostředí • • Charles Robert Darwin (1809-1882) – vývoj ze společného předka a adaptace na místní podmínky • 1859: „O původu druhů přirozeným výběrem“ • 1871: „Původ člověka a pohlavní výběr“ • vyvoj-lidi – nejstarší období vývoje lidstva – změny ve způsobu života a obživy – civilizační inovace: – změny technologie ŠI – používání ohně – lov, sběr – abstraktní myšlení (kult, umění) Antropogeneze – evoluce člověka evolutio - vývoj antropos - člověk Fylogeneze – vývoj živočišných předchůdců Phylos – kmen Genesis – počátek DOBA KAMENNÁ Paleolit: palaios – starý lithos – kámen Přírodní prostředí •Geologická periodizace – počátky antropogeneze: závěr třetihor (terciér: 53 - 1,8 mil.) • – rozkvět: čtvrtohory (kvartér, starší fáze pleistocén: 1,8 - 10 tis.) • •Klima – střídání teplých a chladných výkyvů: doby ledové a meziledové: • chladné výkyvy: glaciály – vznik spraší (horniny rozrušovány mrazem a větrem) • teplé výkyvy: interglaciály – usazování tmavých půd s obsahem humusu (růst vegetace) • • klimatické oscilace (výkyvy): pleniglaciál – nejvýraznější pokles teplot • stadiál – chladný výkyv • interpleniglaciály a interstadiály – teplejší výkyvy v rámci glaciálu • • počasí: aridní – chladné a suché • humidní – teplé vlhké • •Zalednění – rekonstrukce rozsahu: a) terénní projevy: morény, kary, ledovcová jezera • b) geologické a půdní jevy: sprašové profily: Dolní Věstonice • Červený kopec v Brně • • • • • • Geologická periodizace Období lovecko-sběračské (paleolit až mezolit) •Nejstarší etapa lidských dějin ve starším úseku čtvrtohor (pleistocénu): • – Adaptabilita: prvotní formy člověka: homo erectus, h. sapiens neandrthalensis, h. sapiens • – Změny: a) klimatu – výkyvy teploty a vlhkosti ovlivněné intenzitou slunečního záření • – zalednění v elsterském (0,5 mil.) a sálském (0.3 mil.) glaciálu sahalo k Bečvě • interglaciály (doby meziledové): nejstarší osídlení před cca 200 tis. př. n. l. • b) krajinný reliéf – pohyby pevninského ledovce • c) fauna a flóra • •Způsoby získávání potravy lovecko-sběračských populací: • – starý a střední paleolit: nekrofágie (mrchožroutství) • sběr (spíše na jihu) • lov (spíše na severu) – přechod k aktivnímu lovu před cca 600 tis. lety (pěstní klíny) • kořistnický (přisvojovací) charakter: potraviny z okolního prostředí • tlupa operovala v prostoru několika set km², po vyčerpání se přesunula • exploatace přírodního prostředí se měnila (lov a sběr přírodních produktů) • – mladý paleolit: budování stálých tábořišť Období lovecko-sběračské •Studium sídelních strategií – vychází z předpokladu, že určitá místa jsou pro osídlení nebo lov • příhodnější než jiná, což je dáno řadou faktorů (klimatické, ekonomické aj.) • – u lokalit rozlišujeme dvě základní fáze: • a) agradační: hromadění materiálu v průběhu osídlení • b) degradační: ubývání materiálu po opuštění lokality • •Subsistenční strategie – chování lidí, které vede k přežití v daném prostředí: • a) adaptace na klima (oheň, obydlí, oděv) • b) získávání potravy (lov, sběr) • •Doklady aktivního lovu: 1. nálezy zbraní – oštěpů 400.000 př.n.l. ( Schöningen, Lehringen a Clacton-on-Sea) • – kamenný hrot v oslím obratli z oázy El Kowm v Sýrii • 2. doklady aktivit – usměrňovací kameny (soldier rocks) • – různá přehrazení nebo lovecké úkryty (hunting blinds) • – místa zabíjení a zpracování zvěře (killing and butchering spots) • • Technologie kamenné industrie • •Starý a střední paleolit: • – valounové industrie (sekáče), pěstní klíny • – leso-tundra: lov velkých chladnomilných zvířat: mamut, srstnatý nosorožec, sob, kůň, prazubr • – využívání ohně (400 tis. př.n.l. Chou-kou-tien, Bilzingsleben) • •Mladý a pozdní paleolit: • – drobnotvaré kamenné nástroje, kostěné hroty, mamutovina: kopí, luk a šípy • – chladné klima spojeno s lovem velkých stádních býložravců: sobů, divokých koní, mamutů a srstnatých nosorožců, rybolov • – migrace stádní zvěře ovlivnila budování sídlišť v otevřené krajině v blízkosti vody (Dolní Věstonice, Předmostí) • – v mladším období oteplení: lovili se nosorožci, bizoni, medvědi, sobi, koně, lišky, vlci, zajíci nebo ptáci a chytaly se ryby • – jeskyně osídlovány jen výjimečně • •Mezolit: • – mikrolitizace nástrojů (hroty šípů?) z importovaného pazourku, využívány i lokální zdroje křemence či rohovce • – chladnomilnou stepní faunu vystřídaly nové druhy lesní zvěře: jeleni, srny, los, tur, divočák • – vlivem teplejšího klimatu osidlovány písčité polohy: sídliště na vyvýšených polohách s rozhledem do terénu • Základní koncepce názorů na vznik a vývoj člověka •1. Monocentrický model: • • a) Teorie z Afriky (Out of Africa) – člověk se vyvinul v subsaharské Africe • – před 13. mil.: předchůdcem člověka byl orangutanům podobný lidoop, • žijící na území: od jižní Afriky přes jižní Evropu po jv. Asii • • b) Teorie mitochondriální Evy – dnešní člověk má původ v Africe (200 – 150 tis. př. n. l.): skupinka žen • – předchůdci mužů doložitelní do období 27 tis. let př. n. l. • •2. Polycentrický model – model regionální kontinuity • – předpokládá vznik člověka na různých místech světa nezávisle na sobě: • křížení způsobily migrace • • •Jeffrey Schwarz z University of Pittsburgh • John Grehan z newyorského Buffalo Museum of Science • •Zvířecí předchůdce člověka: orangutan •Před 13. mil. Let – orangutanům podobný lidoop žil na území od jihu Afriky přes jižní Evropu po jv. Asii před 13 miliony roků žil orangutanům podobný lidoop na rozsáhlém území sahajícím od jihu Afriky přes jižní Evropu až po jihovýchodní Asii. Z tohoto „praorangutana“ se vyvinuli předci dalších druhů lidoopů. Zdroj: https://www.lidovky.cz/orientace/veda/nas-nejblizsi-pribuzny-orangutan.A090625_082722_ln_veda_mtr •Antropogeneze – první hominidy klasifikujeme podle vzhledu a prokazatelných morfologických rysů na • kosterních pozůstatcích: způsob pohybu a ovládání předmětů • • – základním kritériem pro zařazení do lidské linie je přizpůsobení • k dvojnohé chůzi, stavba lebky (a chrupu - zmenšování špičáků) a ruky • • – znaky: pánev – vzpřímení a bipedie, esovité prohnutí páteře • lebka – rovný obličej, nadočnicové oblouky, bradový výběžek (úpony jazyka) • •rod Homo – a) Homo habilis (zručný) • b) Homo erectus (vzpřímený) • c) Homo sapiens (moudrý) • •Proces hominizace – postupný vývoj lidských znaků na kostře až po schopnost řeči • a abstraktního myšlení • •Proces sapientace – rozvoj ruky a schopnost artikulované řeči Předchůdci člověka • •Sahelantropus – lebka a čelisti 6 – 7 mil. př. n. l.: severní Čad v Africe (2002: Michel Brunet) • – nejstarší hominid se znaky lidoopů (šimpanzů) •Orrorin tugenensis – část lebky a kosti končetin 6. mil.: lokalita Tugen Hills v Keni (2001: Brigitte Senut) • – nejstarší známý hominid •Ardipithecus – kadabba: 5,75 mil. př. n. l.: Asa Koma v Etiopii, předchůdce australopitheků • – ramidus: předchůdce australopitheků, 4,5 – 4,3 mil.: Etiopie: As Duma, Arami (1992-3), Asa Koma • – chodil vzpřímeně, bipedální chůze, vážil cca 30 kg • •Australopithecus – anamensis: 4,2 - 2 mil.: okolí jezera Turkana • – afarensis: 3,6 – 3 mil.: Hadar v Etiopii (Lucy, 1959: Louis Leakey) • kostra tříleté dívky u města Dakata v Etiopii (2006) • pás šlépějí ve vrstvě ztvrdlého sopečného popela v Laetoli. • – zaoblený týl, nápadný nadočnicový oblouk, bipední znaky • – archaická forma, vymírá v období 3 – 2,7 mil. let vlivem ochlazení • – přechodem do savan se vyvíjí 2 nové formy: • – africanus: 3 mil. : gracilní forma se vzpřímenou hlavou, 130–145 cm, váha 35–45 kg • kostěné, dřevěné i kamenné nástroje (bez záměrné úpravy či výroby) • – garhi: současný s afrikánem: Bei Bouri v Etiopii • – robustus (jižní A.) a boisei (východní A.: poslední před 1 mil., vzpřímená hlava, 150–160 cm a 60–70 kg • •Rod Homo – vyvíjel se ve 2 fázích : a) rané formy: homo rudolphensis, homo habilis • b) mladší přechodné formy: homo erectus, homo sapiens • •Homo rudolphensis – „člověk východoafriský“: první přímý předchůdce člověka: 2,4–1,8 mil., Olduvai, Turkana •Homo habilis – nejstarší lidská forma, která proniká do Asie: 2,6 - 1,8 mil. • – výška: 120 – 125 cm, váha asi 40 kg • Oduvaiská rokle v Tanzanii – 60. léta: britští paleoantropologové: Luis a Mary Leakeovi (syn Luis) • – obrázková industrie: olduvan • • Kada Gona v Etiopii – 2,6 – 2,4 mil. • Hadar v Etiopii: 2,3 mil. • Jezero Turkana (Homo rudolfensis): 2,4 – 1,8 mil. • • Etiopie – Omo: 2,1 – 1,9 mil. • Izrael – Yiron (sev. Tiberiadského jezera): 2,4 mil. Ubeidey: 2,4 – 1,8 mil. • Istrie – Šandalja: 2,4 – 1,9 mil. • •Homo ergaster: přechodná forma k Homo sapiens: Nariokotome v Keni: 1,9 – 1,4 mil. • •Homo erectus – dnes označován jako homo heilelbergensis • – poměrně robustní, výška kolem 180 cm, váha 80 kg, využíval oheň • – industrie: valounové industrie (auchelén, clactonská technologie) i úštěpové drobnotvaré • nejstarší acheulské pěstní klíny: 1,5 mil.: Hadar v Etiopii, 1,4 mil.: Ubeidi v údolí Jordánu • – nejstarší nálezy: Jihoafrická republika: jeskynní komplex Drimolen: 2,4 – 1,95 mil. •. nález Paranthropus robustus: 2 – 1,5 mil. • – Přední východ: žili souběžně s Homo sapiens sapiens • – Evropa: Orca – sev. Granady v Andalusii (jezero): 1,6 – 1,2 mil. • Gran Dolina – v pohoří Atapuerka v Kastílii: homo antecedens (č. předchůdce), 780 tis. • Sima de los Huelos (jáma kostí): 13 m hl. propast s kostmi 24 lidí, pěstní klín 400/300 tis. • Ceprana u Říma, 800 – 900 tis. • Mauer, Bilzingsleben (Německo), sídliště na břehu jezírka s několika obydlími, 350 tis. • Vértesszöllös (Maďarsko) • Petralona (Řecko), lebka z jeskyně, 350 tis. • Přezletice, tábořiště s obydlím a koncentrací nástrojů (ČR) • Jáva: Trinil, Modjokerto, poblíž řeky Glogah v oblasti Bumiyu (starší o 300 tis. let než jiné nálezy) • Čína: Čou-Kchou-Tien •Homo sapiens – starobylejší formy moderního člověka ze středního paleolitu • – vyspělejší formy neandrtálců, 200 –100 tis. • • a) steinheimensis – podle lokality Steinheim v Německu, další: Anglie, Francie, Španělsko • • b) anteneandertalensis – kolem 100 tis., Krapina v Chorvat., Ehrinsdorf, Morava – Ochoz, Kůlna, Šipka • • c) neanderthalensis – klasičtí neandrtálci, 130 – 40 tis. př. n. l. • – naleziště: jz. Franncie, Španělsko, Belgie, Porýní, stř. Podunají, Chorvatsko, stř. Itálie, • Krym, vých. Středomoří, sev. Afrika, sev. Irák, Uzbekistán až Altaj • – neandrtálci jsou slepou větví lidské formy, Gánovce – výlitek mozkovny) • – robusní, specializovaný lov, nástroje vyráběné levalloiskou technikou • – první hroby s milodary (sociální cítění): kamenné obložení: La Ferraise • květiny: Shanidar v Iráku • kozorožčí rohy: Tešik Taš v Uzbekistanu • – antropofagie v jeskyních: Krapina v Chorvatsku, Hortus ve Francii •Homo sapiens sapiens – nejstarší formy z období cca 200 tis. let př. n. l. pochází z Afriky • – před 150/100 000 lety osídlily Asii • – kolem 30 – 40 tis. let př. n. l. pronikli do Ameriky a Austrálie • – do Evropy pronikli cca před 35 tis. lety: • nejstarší nálezy z Rumunska: Pestera cu Oase • – základ jednotlivých lidských ras • • a) předmostecká – st. forma: Mladeč, Předmostí u Přerova, Brna • • b) kromaňonská – mladší forma: Dol. Věstonice, Pavlov. • • – variabilita hmotné kultury, umělecké projevy: hudba, výtvarné umění • – rozvinutí kultu, společenských vazeb, častější pohřby •PALEOLIT: • •Starý: 1,8/7 – 350/250 tis. př. n. l. • – HOMO ERECTUS (poprvé v cromeru), kultura auchelská, přezleticien, bohemien • •Střední: 350/250 tis. – 40/35 tis. př. n. l. • – HOMO SAPIENS NEANDERTALENSIS, mladý acheuléen, taubachien, mousterien, micoqien • •Mladý: 40/35 tis. – 11/10 tis. př. n. l. • – starší: NEANDRTÁLCI: bohunicien, szeletien • – mladší: HOMO SAPIENS SAPIENS (38-31 př.n.l.): aurignatien, gravettien (pavlovien), magdalenien • •Pozdní: 10/ 9 tis. – 8 tis. př. n. l. • – epimagdalenien, ústup ledovce do Skandinávie, lesostepi, jeskyně jsou opouštěny • •MEZOLIT: 8/7 tis. – 6 000 př. n. l. • – delší přežívání v periferních oblastech (Pobaltí, Skandinávie, Pyrenejský pol., • pobřeží Atlantiku, Britské ostrovy) Starý paleolit •Evropa: 1,8/1,7 mil. – 350/250 tis. př. n. l. • •Čechy, Morava: 1 mil. – 350/250 tis. př. n. l. • •Antropologické hledisko – vývoj od erektoidních forem člověka k formám starosapientním, • tj. člověka typu Homo erectus a Homo neanderthalensis • •Kultura acheulská – kultura „pěstních klínů“ • – technologicky náleží ke štípaným industriím • – název: podle lokality St. Acheul – severně Paříže • – typické soubory valounových industrií • – v Africe začíná před cca. 1,7 mil. let •Čechy – osídlení není souvislé, sídelní enklávy • – ojedinělá naleziště v blízkosti vodních toků a také v jeskyních • • Beroun – dálnice – lokalita objevena 1984, několik poloh, 0,9 mil. • – křemencové industrie valounového charakteru: sekáče, jádra, úštěpy • • Praha- Suchdol – několik poloh na terase u Vltavy, objeveny v roce 1975 • Praha-Čakovice – 80. léta při hloubení horkovodu na trase Mělník-Praha • Bečov I u Mostu – na Písečném vrchu, křemencové industrie, pěstní klíny • • Přezletice – 25 km od Prahy, na levém břehu Labe, Zlatý kopec v nadmořské výšce 244 m n. m., 0,59 - 0,66 mil. • – lokalita objevena v roce 1934, výzkumy po 2. sv. válce (Fr. Prošek), 70. léta J. Fridrich • – sekáče, jednoduché pěstní klíny, drasadla, otloukače z buližníku a křemence • – 1968 nález zlomku zubu (lidský?, prof. Vlček – medvěd) • – základy oválné chaty z kamenů, jílu a kostí slona 4 x 3 m s vnějším ohništěm • (nejstarší sídelní objekt u nás) •Morava – nálezy ze staršího paleolitu jsou chudší, sídliště se koncentrují hlavně na říčních terasách • • Brno–cihelna Červený kopec v Bohunicích – výzkumy MZM, K. Valoch • – nejstarší artefakt: 0,7 mil. (sekáč z křemenného valounu) • • Brno–Stránská Skála – osídlena v různých fázích paleolitu (bohunicien, aurignatien) • – výzkumy od počátku 20. stol. (J. Woldřich, R. Musil, K. Valoch) • – místní dostupné suroviny (hlavně snadno opracovatelné rohovce) • – soubory rohovcových a vápencových industrií: 0,9 – 0,6 mil. • – spálené zvířecí kosti a úštěp rohovce: nejstarší doklad užívání ohně v Evropě • • Znojemsko – Sedlešovice: jádro křemencového valounu cca 0,7 mil. let • Dyjskosvratecký úval – Kuchařovice, Suchohrdly, Jevišovice • Břeclavsko – Přibice: valounové industrie (jedno a dvoulící sekáče) • Mušov: štěrkovna severně obce (sekáče: 1 mil.) •Technologie – opracování valounů úderem jiného kamene (otloukače) nebo o kamennou podložku • – eolity: seudoartefakty vzniklé přirozenými procesy • – suroviny: z okolí tábořišť: silicity (rohovce, radiolarity, pazourky, aj.), obsidián (sopečné sklo), křemen • •1. Jádrová technika – sekáče z valounů: a) choppery: unifaciální (jednolící) s jednou ostrou hranou (ostřím) • b) Chopping tools: bifaciální (dvoulící) • – pěstní klíny: tzv. bifasy, i ve starší fázi středního paleolitu, jádra opracovaná plošnou retuší • – hrubotvará industrie: z křemence, čediče či buližníku, oválného tvaru s oboustrannou retuší • •2. Úštěpové industrie – clactonská technika: opracovávání úštěpů odbíjených z jádra do tvaru nástrojů • hrany opracovány retuší • – levalloiská technika: název podle pařížského předměstí • úštěpy odbíjeny z předem připraveného jádra • •Sídliště, tábořiště – nejsou známa, později stavby kruhového či oválného půdorysu (Přezletice) •Umění – první projevy jako součásti loveckých či pohřebních rituálů • Stránská Skála: obratel slona se sedmi koncentricky orientovanými vrypy • • imagesCA6XI0YW 6085 imagesCAN22IH7 valounová industrie – sekáč imagesCAF9N1ED 220px-Biface_de_St_Acheul_MHNT auchelen Pěstní klín Střední paleolit 350/250 tis. – 40/35 tis. let př. n. l. •Počátek – předposlední doba ledová (sálský a risský glaciál) • •Kultura – pokračuje acheuléen (mladší fázi charakterizují pěstní klíny) • •Antropologické nálezy – lidé neandertálského typu: Gánovce na Slovensku (taubachien) • Šipka u Štramberka (mousterien) • Kůlna v Moravském Krasu (micoquien) • • •Technologie – na počátku přežívá mladý acheuléen s plošně retušovanými bifasy s rovným ostřím • •Úštěpové industrie – Levalloiská technika: z jader odbíjeny úštěpy (tzv. debitáž) opracovávané plošnou retuší • • • • • •Taubachien – 120 až 100/80 let př. n. l. • – název: podle lokality Taubach v Německu (D. Colins, u nás K. Valoch pro industrii z Kůlny) • – sídliště: u minerálních pramenů u travertinových kup (v Moravské bráně) • – suroviny: hlavně křemen, křemenec rohovec, vzácně křišťál, radiolarit; drobnostvarost • – industrie: Předmostí (s levalloiskými prvky) Kůlna (s nelevalloiskými prvky) • •Mousterien – 50 až 40 let př. n. l. • – název: K. J. Maška podle nálezů z jeskyně Šipka (podobné z Le Moustier ve Dordogni) • – technologie: levalloiská čepelová technika z předem připravených jader • – nástroje: čepele, drasadla, rydla, škrabadla • – lokality: jeskyně Šipka u Štramberka, Švédův stůl v Moravském Krasu • •Micoquien – kolem 40 tis. let př. n. l. • – název: podle lokality La Micoque v jižní Francii • – časově: částečně souběžný s doznívajícím mousterienem • – industrie: drobnotvaré štípané nástroje (3 cm), drasadla, menší klíny • – lokality: jeskyně Kůlna, Pekárna, Bořitov, Ráječko, Horákov a Mokrá u Brna • • • • • Šipka Karel Jaroslav Maška (1851 – 1916) Mousterien – 50 až 40 let př. n. l. – název: K. J. Maška podle nálezů z jeskyně Šipka (podobné z Le Moustier ve Dordogni) 1880: nález dětské čelisti – technologie: levalloiská čepelová technika (z jader) – nástroje: čepele, drasadla, rydla, škrabadla – lokality: jeskyně Šipka u Štramberka Švédův stůl v Mor. Krasu Kotouč u Štramberka Mladý paleolit • Časově – závěr poslední doby ledové (würmu): nastupuje mírnější klima • Původ – v Africe a Asii v kulturách s levalloisko-mousterskými tradicemi • Antropologicky – nově příchozí formy Homo sapiens sapiens (kromaňonci) • Sídliště – starší fáze: v pahorkatinách a na okrajích vyvýšených plošin • – střední fáze: přesunována do blízkosti říčních úvalů a sledují stáda zvěře (mamutů) • • Ve střední a východní Evropě – vývoj směřuje k kulturám: • • 1. st.: 45 – 27 tis. – bohunicien, szletien, aurignatien • 2. st.: 27 – 20 tis. – aurignatien, gravetien • 3. st: 20 – 10 tis. – epiaurignatien, epigravetien, magdalenien • •záp. Evropa – z mousterienu vyvíjí: châttelperonien (nástroje se zakřivenými hroty) • perigordien • solutren (Solutre: pod skalnatým bradlem kosti asi 100 tis. koní) •Bohunicien – 41 až 34 tis. př. n. l., nositelé pravděpodobně neandrtálci • – jako samostatnou skupinu vyčlenil M. Oliva na základě nálezů v Brně-Bohunicích • – industrie: a) levalloiská odbíjecí technika: drasadla a hroty • b) čepelová technika – škrabadla a rydla štípaná z jader • – rozšíření: střední a jižní Morava (centrum Brněnsko) • v Čechách není doložen (jen Sedlec u Mělníka) • – lokality: Brno – Červený kopec, Ondratice, Brno–Stránská Skála (38 tis. př. n. l.) • • •Szeletien – 41 až 38 tis. př. n. l. • – podle Szeleta u Miskolce, u nás I. L. Červinka pro industrie s listovitými hroty • – lokality: Vedrovice, Moravský Krumlov – oblast krumlovského lesa • – industrie: typické listovité hroty s plošnou retuší, drasadla, vrtáky, jádra, čepele, úštěpy • – rozšíření: od Malopolska, přes Moravu, záp. Slovensko, sev. Maďarsko a dol. Rakousko • okrajově Ukrajina a Čechy • – sídliště: krátkodobá lovecká stanoviště v jeskyních • sídliště u výchozů kamenných surovin (dílny) • • •– •Mm •Mm •mm •Aurignatien – 41 až 20 tis. př. n. l. • – kultura člověka dnešního typu Sapiens sapiens (neandrtálci vymizeli: 35-25 tis.) • – rozšíření: Od Španělska (Jeskyně Castillo a Abreda) po Ukrajinu (Kostěnki na Donu) • – vznik: v oblasti Předního východu ( 49 tis. př. n. l.) a Balkánu (46 tis. př.n.l.) • Evropa – sekundární centrum • • – přírodní podmínky: 42 až 27 tis.. př.n.l. – mírné oteplení • 27 až 15. tis. př. n.l. – výrazné ochlazení (až 2 km mocný ledovec) • • – Čechy: osídlení je řidší než na Moravě a má izolovaný enklávový charakter • osidlovány exponované polohy na temenech kopců (lovecky přitažlivé) • jeskyně: Zlatý kůň u Koněprus, Jenerálka u Prahy • – Morava: 3 oblasti 1. Krumlovský les • 2. brněnská kotlina • 3. vých. Morava • Mladečské jeskyně: pozůstatky cca 7 jedinců, kostěné hroty mladečského typu • • – štípaná industrie: čepelová, škrabadla, drasadla, rydla, čepelky • • • •Gravettien – 30. až 20 tis. př. n. l. • – kultura lovců mamutů nazvaná podle lokality La Gravett ve Francii • – na Moravě: Pavlovien ( 27 až 24 tis. př.n.l.) podle lokality Pavlov • – časově: střední fáze mladého paleolitu vedle dožívajícího aurignatienu • – rozšíření: od Španělska přes Francii, Německo až po Ukrajinu a Řecka • – sídelní objekty: 1. stabilní obydlí s kůlovými jamkami po obvodu • 2. s mamutími kostmi po obvodu (ve vých E. – jen na obvodu) • 3. zahloubené kruhové či oválné objekty (průměr 4 - 6 m) s ohništi • – sídliště: koncentrace kolem Pálavy: Dolní Věstonice, Pavlov • Milovice: skládky zvířecích kosti, sídelní objekt: mamutí kosti v kruhu 4 x 5 m • – kumulace mamutích kostí: a) pozůstatky úlovku • b) přirozené hromady mršin, u nichž si lidé zakládali tábořiště • Dolní Věstonice: skládky kostí mamutů • • – pohřby: přímo na sídlištích i uvnitř obydlí, izolované pohřby • • – Předmotí u Přerova: rytina ženy na mamutím klu, plastika mamuta • 1894: J. K. Maška – žároviště s mamutími kostmi, hrob 20ti jedinců • • – Petřkovice: lokalita na vrchu Landek s hroty typu kostěnki • • • • • •Magdalenien – Francie: cca. 18. tis, př. n. l. • Čechy a Morava: cca 17. tis. až 11 tis. př. n. l. • – velký kulturní komplex složený z řady geograficky oddělených skupin • – název: podle nálezů pod převisem La Madeleine v JZ Francii • – vznik: v západní Evropě, před 16. tis. lety př. n. l. se začal šířit na východ • – rozšíření: od Španělska až do východního Polska • • – Čechy: východní periferie (Sasko, Durynsko, Bavorsko, Rakousko, Polsko) • krátkodobá tábořiště pod širým nebem (převažují): Hostim (lov koně) • jeskyně v Českém krasu (zimní) • a) kumulace v západní části Čech – Český kras • b) Poohří – nejteplejší a nejsušší oblast pod Krušnými horami • c) jižní a východní Čechy • • – Morava: krátkodobá otevřená sídliště, jeskyně Moravského krasu (Kůlna, Pekárna) • • – kontakty: moravské suroviny (křišťály a radiolarity) v Čechách (Hostim) • – kamenná industrie: čepelová • – kostěné a parohové nástroje: harpuny se zpětnými háčky, kopí, náčelnické hole, jehly • rytiny zvířat, schematické plastiky žen • • • • • • Pozdní paleolit 12 – 10 tis. př. n. l. •Krátké období na konci posledního zalednění: chladná tundra •Oteplení – ústup pevninského ledovce do Skandinávie (zvýšení hladiny oceánů) •Osídlení – celá severoevropská nížina: lidé sem putovali za stády chladnomilné zvěře • – odchod chladnomilné zvěře (sobů,koní, losů aj.) k severu • – krátkodobé stanoviště u vodních toků: izolované skupinky lovců lesní zvěře • •Kulturní skupiny – západní E: azilien • – severní E: komplex s obloukovými hroty Federmesser • – SZ Čechy: Turnov • – Morava: jeskyně Šipka, Kůlna (lovci jelenů, sobů) • •Tišnovien – kulturní skupina nazvaná podle sídliště v Tišnově-Předklášteří, Čechy: Plzeň-Roudná •Epimagdalenien – sídliště u vodních toků jsou již menší: za zvěří • – doložen v jeskyni Kůlna • – industrie: mikrolitizace: čepelky s otupeným bokem, škrabadla, vrtáčky • Mezolit 11640 – 7500 př. n. l. •Střední doba kamenná – 1866 vydělil H. M. Westropp z paleolitu • – v různých oblastech různá délka trvání • – přechodné období mezi paleolitem a neolitem (starší a mladší dobou kamennou) • – lovecký způsob života vedl k produktivnímu hospodářství • •Klima – zpočátku chladné a suché s postupným oteplováním a přibýváním srážek •Přírodní prostředí – po odeznění doby ledové: rozšíření smíšených lesů (dub, buk, olše, líska) • – kulturní adaptace loveckých skupin na změněné přírodní prostředí • •Celkový počet obyvatel – v mezolitu: cca 6 milionů • – vrcholný neolit: cca 80 až 90 milionů • •Technologie ŠI – lokální zdroje surovin i exportované (polské silicity, obsidián) • – mikrolitizace: geometrizované tvary: starší fáze – trojúhelníkovité • •Štípaná industrie – škrabadla, rydla, odštěpovače • •Kostěná a parohová industrie – hroty, harpuny, rybářské háčky, hladidla, šídla • • • • • • Čechy – osídlení nižších i vyšších poloh (Šumava), konec osídlení okolo 5500 BC • • – Jizerské hory: těžba metamorfovanych břidlic na výrobu broušené industrie • Jistebsko těžní jáma, ohniště (15826- 6574±60 BP) • • – Česká Lípa-Pod zubem: pod převisem mikrolity, opakované osídlení (ohniště, zahloubený objekt • v okolí další lokality: Polomená hora, Lhota, Dřevčice, Holany, Stvolínky • • – Poříčí u Strakonic: otevřené sídliště nad řekou Otavou, jámy s mikrolitickou industrií (i přepálená) • • – Hřibojedy u Trutnova: koncentrace mikrolitů z ml. období u Litičského potoka (obydlí?), 2 jámy • • – další lokality: Putim, Tašovice, Vysoká Lípa v Českosaském Švýcarsku • • • • •Morava – vých. a sev. Morava: mezeolitické osídlení nedoloženo, pouze sběry od Příbora • (Moravská brána, Oderské vrchy, Jeseníky neosídleny) • – jižní Morava: větší nezalesněné plochy (stepi, nivy), sídliště na písčinách řeky • Moravy, Dyje a Jihlavy • • – povodí Moravy a Dyje: menší stanice Mikulčice, Břeclav-Pohansko • – pod Pavlovskými vrchy: Věstonice IV – Na Pískach (165 m) a Šakvice • – u řeky Jihlavy: Přibice a Smolín I a II (nejbohatší naleziště, značný stupeň usedlosti) • Smolín II: 2 zahloubené objekty, 51% mikrolitů, • kosti koně, losa, lišky, prasete, jelena • spojení do Podunajské a Panonské nížiny: importy ŠI • obsidián, limnosilicit a radiolarit typu Szentgal (šíření neolitu) • – Krumlovský les (u Mor. Kumlova): težba místnich rohovců nevalné kvality: • jádra, úštěpy, čepele • Hlavni mezolitické lokality na Moravě: 1 Smolín I – III 2 Přibice 3 Dolní Věstonice a Strachotín 4 Šakvice 5 Mikulčice 6 Břeclav - Pohansko 7 Moravský Krumlov – Krumlovský les 8 Bítov 9 Dolní Cerekev I a VIII 10 Kostelec u Jihlavy 11 Příbor (Oliva AMM 2018) – Poříčí u Strakonic: zahloubené objekty. Mezoliticke stanice u Smolina. Smolín I: 1 silicit z krakovské jury, 2–4 jurský silicit typu čokoláda ze Svatokřižských hor, 5–11 radiolarit typu Szentgal, 12 subvulkanit typu Lasenice, 13–14 obsidián. Krumlovský les: staromezolitická těžní jáma překrytá haldou ze starší doby bronzové. Krumlovský les, výzkum Martin Oliva z Ústavu Antropos MZM v Brně – těžní jímy s doklady zpracování místnich rohovců nevalné kvality: od paleolitu do doby bronzové – důvody sociální: tradice posvátné těžby v sakrální krajině, kontakt s podzemní sférou předků