Základy archeologie (8) Doba bronzová a železná Doba bronzová 2300/2200 – 750 př.n.l. •Navazuje na vývoj konce doby kamenné • •Inovace – oddělení specializovaných výrobních činností od zemědělství • – zpracování kovových rud a výroba předmětů z bronzu • (slitina 90 % mědi a 10 % cínu – zvyšuje tvrdost) • •Bronzová metalurgie – 4. a 3. tis. na Předním východě • – přes Balkán se šíří do Evropy • – poč. 2. tis.: střední Evropa • •Třídění doby bronzové – severní E: Oskar Montelius • – střední E: Paul Reinecke • Oskar Montelius 1843 - 1921 •Hlavní kurátor Národního muzea ve Stockholmu •1885: sestavil chronologické • členění pravěku severní • Evropy • •Doba bronzová: 6 stupňů • (I - VI) • •Periodizace je využívána ve Skandinávii, severním Německu a Polsku • ANd9GcQC8GBMWaVDLU9wvr0OMpS96vj76aCfhkjDXjbOFVoUlEaPirxRsw Paul Reinecke 1872 - 1958 •Hlavní konzervátor bavorského památkového ústavu v Mnichově • •Vytvořil univerzální chronologický systém členění doby bronzové, halštatské a laténské pro střední Evropu na základě třídění materiálu z Bavorska •(později korigováno) • •časové úseky symbolicky označil písmeny: • • d. bronzová: B A–D, (dnes + H A–B) • d. halštská: H A – D • d. laténská: L A – D • ANd9GcSpm_pTR1lVs9WvSw905hicEtp7FPNqeSqzDuRw-RJyns8Uo1lN Kultury doby bronzové •Pozdní eneolit: kol. 2400 př. n. l. kultura protoúnětická • • •Starší: BA1-3 2300/2200–1600/1550 únětická • věteřovská • •Střední: BB/C 1 600/1550–1300 středodunajská mohylová • •Mladší: BD-HA 1300 – 1000 starší popelnicová pole • fáze: lužická a velatická • •Pozdní: HB 1000 – 750 mladší popelnicová pole • fáze: slezská a podolská Inovace •Technologie spojené s dobýváním rud a výrobou bronzové industrie (metalurgie): • – zpracování bronzové suroviny: výroba šperků, zbraní a nástrojů • – starší d. br.: sekery, sekeromlaty • – střední d. br.: meč, srp • – mladší a pozdní d. br.: civilizace popelnicových polí • •Hospodářství a řemeslné specializace: • – metalurgie a slévačství, hrnčířství, kosťařství • – rozvoj zemědělské výroby, výstavba hradisek •Dálková směna: předmincovní platidla: hřivny, žebra, kroužky • – obchod s kovem: propojil Evropu od Skandinávie po Středomoří • – síť severojižních dálkových tras • – přenášení nových poznatků z egejské oblasti: pohřby v nádobách, výzdoba • •Sociální stratifikace a rozvoj náboženských představ: • – kmenoví náčelníci a válečníci jsou pohřbíváni v bohatě vybavených hrobkách • – náboženské představy: polyteismus • – vyspělá společenská organizacerodových společenství • – etnogeneze prvních evropských etnik : Keltů, Germánů, Ilyrů, Skýtů, Thráků • Starší doba bronzová •Konec eneolitu a počátek d. bronzové: 2400/300 až 2000/1900 • – vyznívání vývoje lokálních skupin KŠK a KZP • •Skupina Chlopice-Veselé: • – rozšířena hlavně v již. Polsku na Krakovsku • – sídliště: z Polska pronikla karpatskými průsmyky • na jz.Slovensko a vých. a stř. Moravu • • •Kulturní vývoj ve starší době bronzové: • • Únětická kultura – nejstarší fáze v eneolitu • na jižní Moravě • • Nitranská skupina – ze záp. Slovenska na • vých. Moravu a do Slezska • • Věteřovská skupina – vyplňuje závěr starší doby bronzové • • • IMG_0 imagesCAT0HJC8 113_376_1 images Únětická kultura •Původ – vývoj z předchozích eneolitických kultur • •Morava – rozšířena na jv. Moravě na konci eneolitu (2300 př.n.l.) • – základ: KŠK a KZP • – tvoří samostatnou oblast napojenou na Karpatskou kotlinu a Rakousko • – nejstarší nálezy: Znojemsko, Podyjí, Moravskokrumlovsko, Haná • • – postup: a) Pomoravím do Dolnomoravého úvalu • b) podél pravobřežních přítoků Moravy do Dyjskosvrateckého úvalu • na levém břehu Moravy se populace smísila s nitranskou skupinou • a postupovala na Slovensko • •Čechy – základ: protoúnětické osídlení, ( vliv JV Evropy) • – rozšíření: vých. část stř. Čech: Polabí a dolní Poohří • nejúrodnější a klimaticky nejpříznivější regiony (200 až 300 m.n.m.) • – plynulý vývoj od eneolitu • – rozdíly mezi místními skupinami: • •Sídliště: • •Čechy – výšinná v exponovaných polohách: ostrožny, vrcholky kopců u toků • Vraný , Slánská hora ve Slaném • – zpočátku ohrazené alespoň příkopy (Praha-Vinoř, Klučov – 1,5 ha) • – jižní Č: okolo 20 sídlišť podél Vltavy • – mocenská, výrobní a distribuční funkce: Velečin, Dobřejovice • – mohutné opevněni • – kovolitecká výroba: tyglíky + odlévací formy (Skočice) • •Morava – starší neopevněná • – mladší opevněná • – žádné nebylo odkryto celé • – Cezavy u Blučiny: db22 •Pohřebiště: • • • Poloha – v blízkosti osad, hroby ve skupinkách • – moravská pohřebiště nejsou tak početná jako česká: • Č: Polepy u Kolína - 142 H • M: Rebrešovice - 83 H • •Ritus: Č: – skrčená poloha (M i Ž), na pravém boku, hlava k J (pravidlo) • – hrobové jámy: obdélné se zaoblenými rohy, hl. i 2 m • • M: – ve skrčené poloze: muži: na pravém boku, ženy na levém • •Milodary – nedoložena diferencovanost inventáře podle pohlaví a věku • • 1. keramika – hrobová: u hlavy, nohou, před trupem za zády • • 2. Lukostřelecká výbava – dýky, šipky, kančí kly (u pánve) • • 3. Ženská výbava – různorodá, nelze stanovit typicky ženský milodar • • Inventář hrobů •Totožný u kostrových i žárových hrobů: většinou džbán, hrnec + mísa (stopy užívání) • • 1. Keramika – hrubá, špatně vypálená s hlazeným povrchem • – tvary: koflíky, džbány, hrnce, bezuché nádoby, mísy na nožkách • – výzdoba: a) rytá (klikatky, rýhy) • b) plastická – svislá žebra, lišty • • 2. Kamenné nástroje – zbraně: a) štípané: paz.ourkové šipky, dýky, ,sekerky • b) hlazené: nátepní destičky • – nástroje: čepelky, škrabadla, pilky • • 3. Kostěná industrie – a) šídla, hroty, ploténky z kančích klů (u pánve, za hlavou •´ b) ozdoby z provrtaných psích zubů • • 4. Měděná industrie – jednoduché vlasové ozdoby (vzácné), jehlice • • 5. Korálky ze skleněné hmoty – zelené, Marefy: (kolem prostředníku) 113_374_1 imagesCAIO7M2D Bronzová industrie •Starší období – spíše výjimečná: pouze ozdoby •Mladší – i v hrobech, na sídlištích, v depotech • •Ozdoby: jehlice, čelenky, drátěné záušnice, spony, nákrčníky, prsteny • •Zbraně a nástroje: dýky, sekery, sekeromlaty křtěnovského typu, kopí • • Předmincovní platidla: • • Hřivny, žebra – měděné ingoty • • Broušená industrie: sekery, sekeromlaty, palice s vrubem • • Štípaná industrie: srdčité šipky, srpové čepelky, škrabadla, čepele • • Kostěné a parohové předměty: šídla, dlátka, korálky, závěsky z kančích klů • • imagesCARJKGKV images imagesCARMBSH2 imagesCAY0YE6T • Rozšíření – konec starší doby bronzové • – Morava: areál únětické kultury s enklávou na Opavsku • – Čechy: z Moravy přes vých. Čechy do stř. Čech • •Sídliště – nížinná: na terasách nad vodními zdroji (již., jv. a jz. svahy) • – výšinná: opevněná výrobní, obchodní, mocenská centra • • Pohřebiště: absence, nálezy koster na sídlištích: • Leskoun u Olbramovic - dětský v nádobě • Mohylník – Brorotice • •Keramika – hrnky, mísy, misky, amforky, koflíky, osudí, aj. • •Bronzová industrie – zbraně: sekeromlaty, dýky, kopí aj. • ozdoby: c-náramky, jehlice, prsteny • •KPI – palice, šídla, hroty, hladítka, brusle, • parohové zděře zdob. mykénskými vlnicemi • • • • • • • Věteřovská skupina db24 untitled imagesCAEA77LG •Sídliště – nížinná: na terasách nad vodními zdroji (již., jv. a jz. svahy) • – výšinná: opevněná výrobní, obchodní, mocenská centra • •Keramika – hrnky, mísy, misky, amforky, koflíky, osudí, aj. • •Bronzová industrie: zbraně: sekeromlaty, dýky, kopí aj. • ozdoby: c-náramky, jehlice, prsteny • • •Kostěná a parohová industrie: palice, šídla, hroty, hladítka, brusle, • parohové zděře zdob. mykénskými vlnicemi • • • untitled imagesCAEA77LG imagesCAF2OO6M Mohylové kultury Střední doba bronzová •Název – podle typického zvyku budování mohyl nad hroby • •Původ – v Karpatské kotlině, odkud se šíří nové impulzy do stř. a záp. Evropy • – jde o komplex příbuzných mohylových kultur • •Rozšíření – střední Podunají: odtud proti toku Dunaje do stř. Ň a Francie • – Čechy, Morava, jz. a záp. Slovensko, Dolního Rakousko •. • • 1. Středodunajská skupina – stř. Čechy, Morava, Dol. Rakousko, jz. Slovensko • • 2. Česko-falcká skupina – Bavorsko, Falc, již. + záp. Čechy • • 3. Karpatská skupina – jižní Slovensko, Maďarsko • • • Středodunajská skupina •Vznik – plynulým vývojem z věteřovské skupiny za působení vlivů z JV • • již. Morava: krystalizační centrum (vývoj přímo z věteřovské) • • sev. Morava a Slezsko: samostatná skupina mohylových kultur • • Čechy – pronikání jihovýchodních prvků z věteřovské • – území Čech rozčleněno do několika skupin • • • •Pohřebiště: mohylová: průměr: 5 až 20 m, výška: 0,5 až 2 m • hroby: pod mohylou většinou 1 – 3 • • plochá: hroby byly původně pod mohylou • kostrové pohřby: ve skrčené či natažené poloze • •Sídliště: nížinná – většinou s dobrým výhledem do krajiny • – nemusí být situovány v bezprostřední blízkosti pohřebiště • výšinná – opevněné osady: • – hradiska: Bezměrov u Kroměříže, Hradisko u Svitávky, Přítluky • – • • • • • • db43b Kramika: – jemně plavená – rýhování, žlábkování – povrch: leštěný (z hrobů) img591 Olomouc-Slavonín: 1995/7 obj. C/96 : d. – 18,3 x 7,7 m základový žlab s trámy Bronzová industrie • • •Sekery •srpy •Meče •dýky s rukojetí •sekeromlaty • • • db43a Českofalcká mohylová skupina •2 sídelní komory: a) Domažlicko • b) Plzeňsko • •Mohylníky – několik desítek (Dýšina, Křtěnov, Podražnice) • – prosté násypy i kamenné věnce po obvodu, kamenná jádra • •Sídliště – dlouho nebyla známa: od 70. a 80. lét • •Pohřebiště – birituální: ostatky na úrovni povrchu • a) ženské pohřby: spíše kostrové • b) mužské pohřby: spíše žárové • c) kenotafy: bez lidských ostatků s milodary • •Keramika – někdy zdobena bílou inkrustací • •Bronzy – vlivy Karpatské kotliny: sekeromlaty Křtěnovského typu Mladší a pozdní doba bronzová •Kulturní komplex popelnicových polí (PP): 2 časové úseky: • •I. Mladší doba bronzová: 1300 – 1000 starší PP •II. Pozdní doba bronzová: 1000 – 800/750 mladší PP • •Název – odvozen od způsobu pohřbívání: převažuje žárový ritus • – kremace ukládána do tzv. popelnic a ty do jámových hrobů na • rozsáhlých plochých pohřebištích, zvaných „popelnicová pole“ • •Forma pohřbívání – společná všem kulturám popelnicového okruhu od Ň po KK • •Sídliště – rozděleny na část hospodářskou a obytnou s domy •Hospodářství – pěstování obilovin (rádlo), luštěnin a chov domácích zvířat •Těžba surovin – měď a cín (rudná ložiska v mladší d. b. vyčerpána - dovoz) •Obchod – s bronzovou surovinou i hotovými výrobky (obchodní síť) •Náboženství – kult Slunce a sluneční božstva • • Žárový popelnicový hrob na pohřebišti ve Slavoníně u Olomouce Komplex popelnicových polí •Střední Evropa – 4 kulturní okruhy: • • 1. Hornodunajský – (též jihoněmecká p. p.): horní Podunají včetně Čech • • k. knovízská (stř., sz a již. Č) - štítarský stupeň - k. bylanská • k. milavečská (záp. a již.Č) - nynická skupina (záp.Č) - halštatská mohylová k. • Chebská sk. - okolí Chebu - nynická sk. • •2. Středodunajský – stř. Podunají: již. Mor., vých. Čechy, jz. Slovensko, záp. část • Karpatské Kotliny, Dol. Rakousko, záp. Maďarsko, Štýrsko, • Slovinsko, Chorvatsko, východní Čechy • • k. velatická - k. podolská - k horákovská • •3. Lužický – sv. Čechy a stř. a sev. Morava, Slezsko až k Baltu, sev. Slovensko • • k. lužická - k. slezská - k. platěnická • •4. Karpatský – Slovensko • 1. Hornodunajský knovízská - štítarský st. bylanská milavečská - nynická sk. halštatská mohylová chebská - nynická sk. 2. Středodunajský velatická podolská horákovská Komplex popelnicových polí 3. Lužický lužická slezská platěnická bronz: mladý a pozdní 1300 – 800/750 BC halštat: starší d. železná 800/750 – 500/400 BC 1. Hornodunajský okruh Knovízská kultura (Mladší doba bronzová) •Rozšíření – 2 velké sídlení oblasti: • a) střední Č: jádro v okolí Prahy, enklávy: Berounsko a Hořovicko, Zdicko • b) sz. Č: na levém břehu Labe, hranice na Slánsku • •Geneze – vyvíjí se z předchozí středodunajské mohylové kultury •Název – podle sídliště Knovíz u Slaného (1892: výzkumy V. Schmidt a J. Felcman) •Pohřebiště – poblíž sídlišť (Kolín, Štítary), mohyly •Ritus – zpočátku žárový (ostatky ukládány do popelnice s otvorem ve dnu) • – pak kostrový: v pokrčené i natažené poloze, některé v odpadních jamách • zohavení mrtvol •Sídliště – značný počet, i několik u jednoho pohřebiště (značně rozsáhlé) •Bronzová industrie – jehlice, náramky, nože, břitvy, sekery, srpy • •Štítarský stupeň – pokračování knovízské kultury v pozdní d. b • – název: podle kostrového hrobu ve Štítarech u Kolína 1895 16 nádob • – ritus: mohyly úplně mizí, jen ploché žárové hroby (urna s kremací) • • db79 db55 Milavečská kultura (Mladší doba bronzová) • •Vznik – vyrůstá ze základů česko-falcké mohylové kultury •Rozšíření – západní a částečně jižní Čechy: Lužnice, Pootaví • Plzeňsko, část Karlovarska, Domažlicko a okolí Horšovského Týna •Název – 1921: J. Eisner podle mohyly v Milavči u Domažlic (1883: kultovní vozík) • 50 mohyl, Ø 6 až 15 m, v. do 2,5 m • kolem centrální popelnice rozloženy nádoby a bronzové předměty: • jehlice, náramky, meče, dýky, sekerky, břitvy •Pohřební ritus – starší fáze: kremace, nad hrobem mohyla (kolem kamenné věnce) • – ml. fáze: ploché žárové hroby •Sídliště – většinou nížinná, žádné nebylo systematicky zkoumáno (sběry) • •Nynická skupina – pokračování milavečské kultury v pozdní d. b. • – název: podle žárového pohřebiště v Nynicích u Plzně • – pohřebiště: ve st. fázi – mohyly • v ml. fázi – ploché hroby s žárovým pohřbem • v popelnici nebo jamce • – sídliště: rovinná, výšinná (početná) • • Současná podoba mohyly C1, v níž byl v roce 1883 nalezen bohatý hrob obsahující bronzový kotel/vozík db65 2. Středodunajský okruh Velatická kultura (Mladší doba bronzová) • •Název – podle bohatého knížecího hrobu z Velatic u Brna •Rozšíření – centrum: jižní Morava, JZ Slovensko, Dolní Rakousko • – koncentrace: Brněnsko, Pavlovské vrchy, Znojemsko, Vyškovsko •Pohřebiště – běžné žárové hroby s větším počtem nádob • – izolované mohyly mimo pohřebiště (komorové hroby, bohaté) •Sídliště – 1. neopevněné u vodních toků, na terasách • Lovčičky – 60. léta, cca 100 obj. 48 sídl. obj., domy kůlové konstrukce • ve skupinách kolem centrální halové stavby • – tzv. dvorce: sídla elity (u Rohlenky před Brnem) • – 2. Výšinné opevněné osady: na ostrožné nad meandry roků • Czezavy u Blučiny, Leskoun u Olbramovice •Keramika – amfory, okříny, mísy, džbánky, koflíky, šálky • •Podolská fáze – název: podle hradiska v Podolí u Brna • – sídliště: zhoršení klimatu vedlo k výstavbě bytelnějších domů • s mírně zahloubenou podlahou • – hradiska: větších rozměrů bez vnitřního členění (Brno-Obřany, Líšeň) • • • • • • • • Lovčičky - rekonstrukce sídelních objektů db68 db89 3 Lužický okruh Lužická kultura (Mladší doba bronzová) •Vznik – ze středodunajské mohylové kultury • – na Moravě několik center (polská samostatná, Kietrz tisíce hrobů) •Rozšíření – od Labe po Vislu do Pobaltí (enkláva: na Ústecku a Chebsku ) • – hranice: tok Labe, Železné Hory (Bakov), Českomor. Vrchovina, • severně Brna, Vyškov, Veselí nad Moravou, • Nové Město nad Váhom, Nitra, Levice a dále na východ •Pohřebiště – nejstarší fáze: mohylníky s mohylami • – Kostelec u Holešova (30) nebo Pavlovice (20) •Keramika – vývoj od ostré profilace k postupnému změkčení a žlábkování • – dvojuchá amfora, okřín, látky, šálky, misky a teriny • •Slezská fáze – název: 1892: J. L. Píč podle nálezů v Dolním Sasku • – pohřebiště: plochá žárová (popelnicové pohřby (99%) • – sídliště: Předmostí u Přerova: ohněm zničená zahloubená chata se • zachovaným inventářem pod spadlým stropem • – hradiska: Kotouč u Štramberka (6 depotů, centrum výroby a obchodu) • Holý Kopec u Buchlovic, Úvalno, Hostýn, Leskoun u Olbramovic, • • • Hulín-Pravčice: Žárový hrob H31, mladší doba bronzová (lužická kultura) db51a Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky db75 db84 db76 Doba železná 1. Starší: doba halštatská (8. – 5. stol. př. n. l.) 2. Mladší: doba laténská (5. – 0 n. l.) • •´ HC 1 (a) časný stupeň: Ia 2. pol. 8. stol. • HC 1 (b) starý stupeň: Ib 1. pol. 7. stol. • HC 2 střední stupeň: IIa 2. pol. 7. stol. • HD 1 mladý stupeň: IIb 1. pol. 6. stol. • HD 2 pozdní stupeň: IIIa 2. pol. 6. stol. • HD 3 konečný stupeň: IIIb 1. pol. 5. stol. • •Střední a SZ Čechy – Bylanská kultura •Jižní a část záp. Čech – Halštatská mohylová kultura •Západní Čechy (Plzeňská kotlina) – Nynická skupina (pokračuje z HB) •Sv Čechy, sev. Morava, Slezsko – (Slezsko)platěnická kultura •Jižní Morava – Horákovská kultura Doba halštatská (700 – 500 př.n.l.) okolo r. 700 př.n.l. začíná ve střední Evropě starší doba železná – železo, které v předchozím období závěru pozdní doby bronzové (Reinecke HB3) se zde objevovalo jen výjimečně, začíná nyní zdomácňovat a být ... Doba železná Halštatská kultura •Rozšíření – od Francie po Karpatskou kotlinu • •Název – podle eponymní lokality Hallstatt v Hor. Rakousku • – 1871: poprvé použil švédský archeolog Hans Hildebrand (1871) • – 1903: Paul Reinecke období rozdělil do stupňů A - D • dnes halštatem nazýváme jen stupně C - D (přesah do LT A) • • Hallstatt – sídliště a pohřebiště (2000 H) • – zkoumané v letech 1846 – 1863 • – těžba soli: cca 500 let, obchod • – pohřebiště: žárové i kostrové hroby: množství luxusního zboží • z jihu a jv., železné předměty, jantar, slonovina a sklo • – konec pohřbívání kolem r. 300 B.C • – osídlení končí vyčerpáním dosažitelných ložisek • • Doba bronzová a halštatská na Moravě - Home | Facebook Starší doba železná severně od Alp Výroba železa •Znalost železa – nejstarší: meteoritického původu („nebeský kov“) • – později: redukčním pochodem z železných rud • •Těžba železné rudy – vázána na výskyt měděných rud • (chemické složení strusek ze 3.-1. tis. př.n.l. je shodné) • •Železářské hutnictví – střední a východní Anatolie: tradice neželezné metalurgie (měď) • •3. tis. př. n. l. – železné předměty: a) v královských hrobech jako luxusní předměty • b) železné části bronzových výrobků • 2800 př.n.l.: nález svářkového železa • ve velké pyramidě v Gíze • •Výroba železa – na několika místech nezávisle na sobě: kolem 2000 př. n. l. • – z Malé Asie se rozšířila do Egypta: v 9. stol. do Řecka a do Evropy • – ve střední Evropě: po r. 800 př. n. l. • Železářské strusky v hutním středisku Porga–Malatya, Anatolie, 2.–1. tis. př. n. l. Výroba železa •1. fáze: vysušení pece • nasypání uhlí a vhánění vzduchu • •2. fáze: sázení – vrstva rudy a uhlí (1:1) • na dně struska a kusy Fe • odpich (vypouštění) strusky • •3. fáze: chladnutí pece • vyjmutí nízkouhlíkaté houby • (kujného železa) • • •Výsledek tavby: tzv. houba • •Kovářský polotovar: tzv. lupa • • sejmout0003 j31 Zlomky dyzen Znaky halštatu starší doba železná •Vyspělé hospodářství: • – přechod k výrobě železných předmětů bez výrazného předělu • – nová surovinová základna odvrátila krizi vyčerpání ložisek • – rozvinutá černá metalurgie: výroba železa, náročnější, ale levnější a dostupnější. • •Výrazně stratifikovaná společnost: • – tzv. vojenské demokracie: napodobování životního stylu antické aristokracie • – vládnoucí vrstva s bojovnickou družinou (elity), centrální hrady, velmožské hrobky, • soupravy luxusních předmětů, bronzové nádoby • – obchodníci a řemeslníci na chráněných hradištích • – zemědělské venkovské obyvatelstvo • •Rozvinutý polyteismus: • – náboženství s výraznou úlohou božstev: připomíná řecké báje • – ceremonialismus, sakrální areály na vyvýšeninách • – býčí motivy: symbol plodnosti • – kultovní vozíky: solární božstva, měsícovité idoly • •Jednotný umělecký a výzdobný styl – odvozen od řeckých vzorů geometrického období. • •Kontakty se Středomořím – obchodní: jantar, kožešiny, otroci, dřevo, zlato • • • •Halštatský ohruh – souvislý pás kultur od střední Francie severně Alp • po Karpatskou kotlinu a sz. Balkán • (helenizovaný svět illyrských a thráckých kmenů) • – hranice: mezi Dol. a Hor. Rakouskem a mezi Č a M • • 1) západní – od Francie po Horní Rakousko (dřívější Hornodunajaká p.p.) • – pozdější oblast keltské pravlasti • • Bylanská kultura • Halštatská mohylová kultura • • 2) východní – od Moravy směrem na jihovýchod (dříve Středodunajská p.p.) • – velmožské hroby bez vozů, žeh • – kvalitní pohřební keramika (vysoké vázovité tvary, • geometrická, výzdoba, malování, tuhování) • – kultovní předměty • • Horákovská kultura • Platěnická kultura • • Doba železná •Periodizace: Starší doba halštatská: 800 – 650 BC • Mladší doba halštatská: 650 - 500 BC • Přechodné halštato-laténské období: 500 - 470 BC • (nerozpoznatelné kultury) • •Kulturní okruhy: 1. Západohalštatský: • Čechy: Z + J: Halštatská mohylová kultura • Stř. + SZ: Bylanská kultura • • 2. Východohalštatský: • Morava: J: Horákovská kultura • • 3. Lužický: Čechy a Morava: Platěnická kultura • • • 1. Západohalštatský bylanská halštatská mohylová 2. Východohalštatský horákovská Halštatský komplex 3. Lužický platěnická 1. Západohalštatský (Hornodunajský) Bylanská kultura 2. pol. 8. – poč. 6. stol. př.n.l. •Vznik – ze štítarského stupně (plynulý přechod) • •Název – podle pohřebiště Bylany u Českého brodu, 1895-6: prokopal J. L. Píč • •Rozšíření – 3 oblasti: a) východočeská: Kolínsko, Poděbradsko, Kutnohorsko, • b) středočeská: Pražsko, Mělnicko, Slánsko, Berounsko • c) severozápadočeská: Lovosicko, Litoměřicko, Lounsko • •Sídliště – běžné zemědělské nehrazené osady i hradiště: je jich méně • •Pohřební ritus – a) kostrový: v natažené poloze na zádech hlavou k S • b) žárový: popelnicové nebo jámové hroby • •Knížecí hroby: 1. Komorové: a) velké pod mohylou: knížecí s čtyřkolovým vozem • b) bez vozu: stejně vybavené, s koňským postrojem • c) komorové hroby bez vozu i postroje: Protokelti • • 2. Jámové a popelnicové – chudé, jen s ozdobami a keramikou • • Hradenín – birituální pohřebiště bylanské kultury: 70 H (okr. Kolín) – 1924-30: odkryl František – žárové: chudé a bez výbavy – kostrové: pohřební komory (5,3×3,8×1,8 m) nádoby, součástí koňských postrojů jantarové korály, bronzové šperky •Sídliště – agrární: neopevněná • – hradiště: na výšinách (Praha-Bohnice, Čáslav Hrádek) • domy: obdélné 13 x 6 a 21 x 8 m • se třemi řadami sloupů • •Keramika – pro funerální účely ve velkých sériích • – špatně vypálená, hlazený povrch • – černá malba na okrovém povrchu • – výzdoba: rytá, malovaná, plastická • •Tvary – zásobnice (velké až 1m vysoké nádoby) • amfory, mísy, soudkovité a vejčité hrnce • •Kovový inventář: 3 skupiny : • • 1. Šperky: nárkčníky, náramky, spony • 2. Ozdoby koňského řemení a kování vozů • 3. Zbraně a nástroje: meče, kopí, sekerky • toaletní soupravy Výbava hrobu s koňským postrojem. Račiněves (okr. Litoměřice), hr. 2/2006 Bronzové nádoby součásti vozu a koňské výstroje Halštatská mohylová kultura (8. – 1. pol. 6. stol.) •Pokračování milavečské a nynické fáze ve starší době železné • •Rozšíření: – skupina západočeská: záp. a již. Čechy, Horní Falc • – skupina jihočeská: povodí Vltavy • •Pohřebiště – Sedlec Hůrka: 44 mohyl (stř. d. br.) + knížecí pohřeb • – Manětín Hrádek: 188 žárových hrobů, maskovitá spona • •Hroby – znovu se objevuje budování mohyl • mohyly: čtyřúhelná dřevěná komorová konstrukce s dřevěnou hrobkou • kremace se ukládala do nádoby nebo na hromádku • •Sídliště – nálezů je poměrně málo, nová sídelní forma: dvorec (kolem 1ha) • •Hradiště – Vladař, Bukovec, Cřešťovice • 1.velký hrob na úrovni 2. 2, 3 komorové hroby zahloubené 4 komorový hrob na úrovni terénu Halštatská mohylová kultura. Bojovnická výstroj: meče a kování pochvy. Bronzové nádoby. 1 koflík; 2 talíř; 3-4 vědra; 5 kotlík; 6 situla; 7 trojnožka – rekonstrukce. NORMAL~4 Platěnická kultura 8. – 6. stol. • •Název – J. Filip: podle pohřebiště v Platěnicích u Pardubic • ve vých. Č: označena jako slezskoplatěnická (hranice nezřetetelná) • •Rozšíření – sv. Č: Hradecko, Pardubicko, Chrudimsko • – sev. M. a Slezsko: osídlení stejné jako ve slezské fázi • •Vznik – sv. Č.: považována za samostatnou kulturu • – sev. Morava: vývoj z popelnicového komplesu (ze slezské kultury) • •Pohřebiště – vých. Č: rozsáhlá se stovkami hrobů: • Platěnice (300), Skalice (300), Třebešov (200), Polsko – tisíce • – ritus: výhradě žárový, kremace převážně v popelnici i jamce • keramické milodary: 10 až 50 nádob • – označení: sloupkem (kůlové jamky), zřídka malou mohylkou • •Sídliště: 1. agrární neopevněná: 5 až 10 ha, stovky objektů: Palonín, Skalice n. Svitavou • sídelní objekty: nadzemní i zahloubené zemnice • hospodářské jámy – obilnice • 2. hradiska: Kotouč u Štramberka • • kotouc Kotouč u Štramberka 1660: Matěj Taner (první zmínky o nálezech na „hoře Olivetské“) 1880: K. J. Maška (neandrtálská čelist, penězokazecká dílna) 1927: Gustav Stumpf (popsal význam lokality) 1939: J. Hoffmann z teplického Amt für Vorgeschichte 1950–1951: Lumír Jisl ( U kříže, Na brdách, Panská vyhlídka) 1959: Jiří Pavelčík a Vl. Šikulová (Panská vyhlídka, Jurův kámen, ves) Čertova díra Psí kostelík jeskyně Šipka Panská vyhlídka Jurův kámen Zaniklá vesnice (tzv. Mírová studánka) 2. pol. 13. – 14. stol. Horákovská kultura •Název – 1941: J. Böhm: podle bohaté velmožské mohyly (též bučovická skupina) • •Vývoj – plynule z podolského podloží, s nímž se geograficky kryje • •Rozšíření – a) západní skupina: Oslavansko • b) střední: Brněnsko • c) jihozápadní: Znojemsko • d) východní: Ždánický les • •Sídliště – a) agrární: nížinná (Brno-Maloměřice, Řečkovice, Drysice, • b) výšinná: opevněná (Brno-Líšeň, Obřany) • c) jeskynní: (Babice-Výpustek, Mikulov-Turold-od HB) • • – v pozdním halštatu vznikají menší hradiska o rozloze cca 0,5 až 1 ha • (Diváky, Vedrovice, Jevišovice) • •Sídelní objekty: • a) zemnice: čtvercový, obdélný půdorys ( hl. 1,5–2 m) • b) kůlové chaty nadzemní konstrukce: 5 x 7 m (stěny omazány hlínou) • c) výrobní objekty: kumulace tkalcovských závaží – textilní dílny, pece • • Ritus: • • a) žárový – hroby: velké rozdíly: • 1. prosté: starší fáze – kremace v nádobě • 2. komorové: velké mohyly s bohatými komorovými hroby • • b) kostrový – pohřby význačných jedinců v komorových hrobech pod mohylami • •Karamika: • • Starší – je hrubší, povrch tuhovaný, vlešťovaná výzdoba • – amforovité zásobnice s kužel. hrdlem – plynulá profilace • Klasická – světlý hnědý či žlutočervený povrch, ryté ornamenty, malování • • Vrcholné stádium – Býčí skála, nástup lahvovitých tvarů • • Býčí skála •Jeskyně v Moravském krasu z pozdní doby halštatské • •1869: při těžbě písku nález bronz. figurky býčka • •1867-68, 1870-71: paleolitické výzkumy J. Wankela • •1936-38: výzkumy K. Absolona • •J. Wankel – nález interpretoval jako pohřeb bohatého náčelníka s vozem, který byl • spálen ve srubu, obřad byl provázen krvavými oběťmi, pak zavalen • vápencovými balvany (poháry z lidské lebky, usekané paže) • •Další teorie – karavana kupců, kteří se do jeskyně uchýlili před nájezdem Skýtů a byli • jimi pobiti (? jeskyně většinu roku nepřístupná); kultovní poklad • •Nejpravděpodobnější je teorie kmenového kultovního místa • •Nálezy skýtských šipek, čakanu aj. (není doklad nájezdu) • •J. Wankel – 1869: průzkum jeskyně: • nález sošky býčka (2 studenti) • pohřeb velmože • •M. Golec – stupeň HD2: 2. pol. 6. stol. • • – mohlo jít o svatyni a jeskynní pohřebiště, které sloužilo horákovské • elitě jako místo posledního odpočinku, obětiště nebo místo úkrytu, • v době, kdy byla jižní Morava zasažena expanzí vekerzugské kultury • z oblasti Karpatské kotliny (úpadek) • • – kultura se vyvíjela dále: menší hradiska („skýtská militária“ • (Kotouč u Štramberka, na Slovensku – Molpír u Smolenic) • • •V. Peša – „pohřební jeskyně“: umožňující dlouhodobější ukládání zemřelých, • jejichž ostatky leží volně na povrchu spolu • s milodary (starší pohřby jsou odsunuty bokem) sejmout0006 sejmout0005 Býčí skála Pozdní Halštat •1. pol. 6. stol. – období rozkvětu, pak úpadek • • – nájezdy Kimériů, Sarmatů a Skýtů do Karpatské Kotliny a Podunají • • – Slovensko: pohřebiště typu Chotín s kostrovými pohřby • • jezdců a skýtskými zbraněmi • •pol. 6. stol. – na jižní Moravě zásah vekerzugské kultury: z JZ Slovenska •: • a) výrazné zchudnutí hmotné kultury (chudě vybavené hroby) • • b) přerušení pohřbívání na dosavadních pohřebištích • • c) síť útočištných hradisek: zmenšování plochy • • •. 6/5. stol. – zničení řady hradisek, která jsou obnovena, ale menší (okolo 1 ha) • • – opevňovány jsou jen vrcholky kopců • • Mladší doba železná doba laténská (450 – 0 n. l.) •Název – Řekové: Keltoi • – Římané: Galové • •Původní sídla – na jihu Alp, východní Francie až bavorsko-rakouské pomezí • – k původní „pravlasti náležela i záp. část Čech • •Příčiny expanze – od 5/4. stol.: nejspíše kořistnické výpravy • – později přelidnění • •La Téne – název keltské kultury podle lokality na břehu Neuchâtelskho jezera • – 1853/4: po kruté zimě došlo k poklesu hladiny • nálezy sídliště z období kolem r. 100 př. n. l. • – Ferdinand Keller: poukázal na odlišnost nálezů z Hallštatu • – 1872: Hans Hildebrandt: švédský archeolog, který vyčlenil dobu • laténskou jako dobu předřímskou • • Expanze •Herodotos z Halikarnassu – řecký historik z 5. stol.: název Keltoi • – prameny Dunaje (Istros) jsou v zemi Keltů u města • Pyrene (Hor. Dunaj) • •Titus Livius – římský historik († 17 př.n.l.): výboje Keltů měl zapříčinit biturgijský král • Ambigatus (již. F.), který vyslal syny hledat nová sídla (přelidnění) • Segovesus: usadil se v Hercynském lese (Pannonie?), Belovesus: Itálie • •Gaius Julius Caesar (100 - 44 př.n.l.) – Commentarii de bello Galico • – 52/1: v 7 knihách popal 7 let války v Galii • •Boiohaemum – země Bójů (kmen), uvádí Strabón, P. C. Tacitus a Valrius Paterculus • – jméno je považováno za ilyrské či Venetské • – Hercynský les: sev. Dunaje (Würzburg-Linec-Vídeň-Bratislava) • •Bójové – mezi kmeny, které napadly Itálii ve 4. stol. (Bononia – Bologna) • • •Tzv. keltská pravlast – vých. Francie, Švýcarsko, j. a jz. Německo, záp. A již. Čechy • • – převrstveno předchozí protokeltské osídlení Čech, k • němuž se počítá bylanská a halštatská mohylová kultura, • které prezentují nejstarší tzv. časně laténské osídlení • • (doloženo i na Slovensku – u Bratislavské brány, na • Moravě i v Dolním Rakousku (HD3/LA) • •Pol. 5. stol. – doznívá geometrický halštatský styl • – časnělaténský výzdobný styl: sev. a stř. část Apeninského pol. (Etrurie) • • •Konec 5. stol. – starolaténský styl: luxusní předměty: z Itálie do Čech • •Umělecké řemeslo – náramky, nákrčníky, nánožníky, spony, opasky, pochvy mečů, • zrcadla, mincovnictví • – techniky: filigrán, granulace, tepání, vybíjení, nielo • – suroviny: kovy, korál, sklo, email, sapropelit, jantar • – výzdobné prvky: esovité linie, stylizované zvířecí a lidské masky, • palmety, úponky aj • • • • • – pro příslušníky „knížecí“ vrstvy: pohřby pod mohylami • • Expanze •Pyrenejský poloostrov – 3. až 2. stol.: v několika vlnách • – splynuli s domácím obyv. (keltoiberská kultura) • •Francie – 3. stol.: ovládli jižní Francii • •Itálie – přes alpské průsmyky; 387/6: napadli Řím • •Britské ostrovy – 1. stol.: G. J. Caesar: dvě výpravy • •stř. Evropa – střední Podunají, Polabí, Slezsko, Malopolsko • •záp. Ukrajina a Rumunsko – smíšené keltodácké populace • •Ilýrie – záp. Část Balkánu: Polybios – na konci 3. stol. •Řecko – 279: vyplenili delfskou věštírnu (Tektoságové) • •Malá Asie – pol. 2. stol: založili Galatské království (25 n. l. dobyto Římany) • •– 60 až 58 př. n. l. – první střety mezi Kelty a Římany již za Caesara • – pod vedením Ariovista zaútočili na východní Galii • (mezi nimi i Bójové) • • •– 60 až 40 př. n. l. – poraženi dáckým králem Burevistou • – zničené území: „bójská poušť lokalizována na jz. Slovensku • •– 52 př. n. l. – Caesar porazil povstání Gallů vedené Vercingetorixem • – dobyl Alesii ve střední Galii: Keltové se přesunuli ke střednímu • Dunaji a do Illýrie • (pozdější Pannonie) • • •stř. Evropa – první vlna expanze po r. 400 př. n. l. • Čechy: Bójové, • Morava: Volkové - Tektoságové • •Čechy – 1896: pohřebiště v Jenišově Újezdě o pár let později publikoval • Rudolf von Weinzierl: zařadil jej do časné doby laténské • podal i přehled starších nálezů • •Podmokly na Rokycansku: v bronzovém kotli cca 5 tis. stříbrných mincí (30 kg), • rozchváceny, později Fürstenberky roztaveny •1877: Hradiště u Stradonic: nálezy mincí (nejprve 200 a pak 500) •1893: Nechanice na Královéhradecku: poklad zlatých mincí •1882: Lahošť u Duchcova: při čištění Obřího pramene v bronzovém kotli • v hloubce okolo 6 m asi 2 tis. předmětů • •Morava – Kelty obsazena v průběhu 5. století • – expanze z Podunají na již. a jv. Část: po Brněnsko, Vyškovsko • – zemědělské osady; hradisko Černov u Ježkovic • • • • • • • • •Boiohaemum – země Bójů, uvádí Strabón, P. C. Tacitus a Valrius Paterculus • – jméno Bójů je považováno za ilyrské či Venetské • – Hercynský les: sev. Dunaje (Würzburg-Linec-Vídeň-Bratislava) • •Bójové – mezi kmeny, které napadly Itálii ve 4. stol. (Bononia – Bologna) • • • • Periodizace •LTA: 480/460 – 390/380 časná doba laténská • •LTB1: 390/380 – 330/320 starší •LTB2: 330/320 – 260/250 • •LTC1: 260/250 – 190/175 střední • •LTC2: 190/175 – 130/120 mladá • •LTD1: 130/120 – 50/25 pozdní • •LTD2: 50/25 – 0 doba římská Osídlení v době laténské • Čechy • •Keltové nejdříve osídlili nížiny severní poloviny Čech •Sídliště zakládali na místech s předchozím osídlením: • • 1. 6. – 5. stol.: progresivní etapa – osídlena většina území Čech • • 2. 4. – 3. stol.: regresivní etapa – povodí Labe, Ohře, dolní Vltava, částečně již. Čechy • – odchod obyvatelstva ze záp. Č • – malá zemědě sídliště (klima) • • 3. konec 3. – 2. stol.: kolonizační etapa – jižní + střední Čechy • Kladensko, Rakov., Chrudimsko, • Podkrušnohoří • – ojedinělé hroby (ne pohřebiště) • • 4. 2./1. stol – ¾ 1. stol.: kolapsová etapa – těžiště osídlení se stahuje do již. poloviny Č. • – osídlena 1/3 území Čech • – po polovině 1. stol. zánik osídlení • • Morava • • •5. stol. – konec halštatského horákovského osídlení • •1. vlna osídlení – na základě archeologických pramenů od počátku 5. stol. • • – osídlena jižní a jv. část Moravy: po Brněnsko, Vyškovsko • a severní úpatí Litenčických vrchů • méně jihozápadní Morava • • – na severní Moravě a ve Slezsku doznívá platěnická kultura • • •2. vlna osídlení – 1. polovina 4. stol.: Bóje ve 3. stol. vystřídali Volkové-Tektoságové, • kteří měli přijít z Karpatské kotliny Železářství •Doba laténská – východokeltská pec - nový typ šachtové pece se • zahloubenou nístějí pro jímání strusky • - rozšířena po severní Evropě: Dansko, • Německo, Polsko: Gory Swientokrzyskie • Opole – stovky pecí • • – hutě v železářských oblastech při výchozech lehce tavitelných • rud na místech s dostatkem dříví (uhlí) • • – Novostrašecko: huť ve Mšecí – 19 pecí, pražiště rudy, • vyhřívací výheň, kovárna, sklad výrobků • Kamenné Žehrovice • – okolí Prahy: Praha-Podbaba • Slánsko: Loděnice, Klobuky, Buštěhrad, Číčovice, • Tuchlovice, Slatina, Slaný, Holubice, • Roztoky, Mlékojedy, Březno u Loun • – Morava: Přitluky Sídliště •Výrazně funkčně diferencována, podle antických pramenů se rozlišují: • • 1. Vici – zemědělské vesnice s doklady specializované řemeslné výroby: • železářství (Bořitov), hrnčířství (Strachotín), kamenářství (Lovosice- Opárno), • výroba švartnových náramků (Mšecké Žehrovice, Královice), • Mistřín (mincovnictví) • • 2. Castella – menší fortifikované výšinné polohy strategického významu, • zkoumané v D. Rakousku a v Čechách • • 3. Aedificia privata – výhradně zemědělsky zaměřené ohrazené dvorce bez • dokladů specializované řemeslné výroby • (zkoumány časně laténské v Čechách: Droužkovice, Krašovice) • • 4. Oppida – vznikají ve stupních LC2 - LD1 (2 – 1. stol. př. n. l.) •¨ – fortifikace s kamennou lící a trámovým skeltetem • klešťovité, ulicovité nebo chodbovité brány • – strategické členění s několika předhradími • Rekonstrukce železářské pece typu Podbořany: 5 – 10 % Fe ze vsazené rudy A – stav před tavbou: 1. plášť pece; 2. podloží; 3. dyznová cihla; 4. dmychadlo; 5. dřevěné uhlí; 6. železná ruda; 7. sláma, nebo proutí; B – stav po tavbě: 8. zbytky paliva; 9. železná houba; 10. struska; 11. vyhořelé palivo Výroba dřevěného uhlí v miliři Oppida • Č: Stradonice, Závist u Zbraslavi, Hrazany, Třísov, České Lhotice, Nedvězice • M: Staré Hradisko u Prostějova, Hostýn (snad Kotouč u Štramberka?) • •Význam – správní, vojenská, hospodářská, obchodní a kultovní centra • •Obchod – importy ze Středomoří: picí servisy, lékařské nástroje, bronzové plastiky • – od Baltu: jantar • •Typ domu – malá obdélná zemnice s kůly uprostřed kratších stěn • – pouze některé vybaveny ohništěm • •Konec osídlení – území Čech Keltové opustili pravděpodobně před příchodem • germánského obyvatelstva po zhroucení oppid kolem (po) roce • 50 př. n. l. • – na Moravě dožívá púchovská kultura nekeltského původu • (porážka Bójů dáckým králem Burebistou kol. 50 př. n. l.) • KELTSKÁ OPPIDA - OPIDUM ZÁVIST, STRADONICE, TŘÍSOV, HRAZANY .: POHANSTVÍ Tzv. murus galicus Pohřební ritus •Vývoj – starší období: výhradně kostrový (asi do LB1/2) a birituální • – střední a mladší období: převaha žehu (LC1) • •Starší období – ploché hroby: skelet na zádech • – výrazně odlišena mužská a ženská výbava (zbraně, šperky) • •Mladší období – ve střední Evropě nejsou laténské hroby zjištěny • – předpokládá se archeologicky nezachytitelný ritus • (vystavení těla přirozeným procesům: v korunách • stromů, nebo na vyhrazených místech atd., následná • destrukce pevných pozůstatků například drcením) • •Hroby s příkopy – mužské pohřby bez hlavy a občas i hromadné pohřby • •Největší kostrová pohřebiště – Č: Jenišův Újezd • M: Holubice, Maloměřice (výhradně žárové) • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Hmotná kultura •Chronologicky využívá především kovový (bronzový) šperk z pohřebních výbav, lépe je propracována i keramika, některé militarie a mince, z mladších stupňů není hmotná kultura detailně zpracována •Spony – LA: maskovité (jen v Č), ptačí, drátěné certoské a marzabottské • LB1: duchcovské s uzlíkem na patce a münsingenské s terčíkem • LB2: varianty s dlouhým vinutím a spony s velkou kuličkou na patce • LC1: spony spojené členěné konstrukce • LD: nauheimské, lžičkovité, typ Almgren 65 •Náramky – LB2: švartnové a dvojnáramky • LC1: spirálové, skleněné •Opasky – LB1: z organické hmoty (kůže) spojované bronz. kroužky • LB2: masivní, kroucené (mužské), řetízkové (ženské) • LC1: ploché vybíjené (mužské), destičkové spojené řetízky (ženské) •Štíty – LB1: celodřevěné • LB2: se středovou puklicí •Keramika – na kruhu točená s příměsí tuhy, vázovité nádoby, v ml. období malovaná •Meče – LB: s antropomorfní rukojetí •Mince – zlaté pro dálkový obchod (typ Athéna Alkis z 1. pol. 2. stol., Niké, 2. pol. 3. stol. • Doklady kultu •Kultovní areály – projevy kultu v rámci výtvarného umění • a hmotné kultury, votivní depoty a • některé zvláštnosti pohřebního ritu • •Stř. Evropa – nejsou zjištěny klasické kamenné svatyně jako v záp. E. • •Tzv. viereckeschanzen – čtyřúhelné, nejčastěji lichoběžníkovité areály • vymezené hrotitým příkopem a sypaným valem, • např. Markvartice, Mšecké Žehrovice, Ludéřov atd. • •Výtvarné umění – oblíbené především janusovské plastiky a hlavy (výrazná • orientace na kult lebek je doložena historickými i výtvarnými • prameny, také mužskými hroby bez hlav • – opuková hlava s výraznou stylizací z Mšeckých Žehrovic, • janusovská nedokončená hlava z Českých Lhotic • •Amulety a závěsky, které souvisí s lidskou pověrčivostí. Hlava%20kelta Obsah obrázku strom, země, exteriér, les Popis byl vytvořen automaticky Ludéřov u Drahanovic Půchovská kultura •Datování – od pol. 2. stol. př. n. l. • •Název – 1937: Eduard Beninger podle lokality Púchov • •Vývoj – z halštatských kultur středního Slovenska, které pronikly na sev. a vých. Moravu • •Nositelé – nebyli Keltové, ale byli silně ovlivněni laténskou kulturou • •Rozšíření – východní Morava až po Vlárský průsmyk • •Opevněná sídliště – Požaha u Nového Jičína (LT C2-D2; zánik požárem)) • Loučka, Starý Jičín, Jasenice, Všemina, Prododov • •Keramika – a) hrubá v ruce robená, někdy s příměsí grafitu či hrubšího ostřiva • b) jemná, vytáčená na kruhu • – 2 složky: a) púchovská – soudkovité nádoby a hrnce s odsazeným • plochým okrajem, mísy, zásobnice, hrnky • b) keltská – 10 % • •Osídlení – ještě ve stupni LTD2, kdy na Moravě již Kelti nejsou •