Základy archeologie 9. Doba římská a stěhování národů, sídelní poměry za římským limitem a pohyby germánských etnik. •Římské výboje – konec 2. stol. př. n. l.: 180 až 190: římské impérium si podrobilo celou severní Itálii • – 58 až 50: G. J. Caesar († 44 př.n.l.) expanze do Hispánie, Galie a Británie • Barbarikum: neobsazené území na sever a východ od římské hranice (Rýn – Dunaj) • wikipedia Hadriánův val: d. 117 km 112-127 n. l.: sev. Anglie 2 valy: v. 5-6 m, š. 2 m příkop 8-12 m Antoninův val: d. 59 km od 142 n. l.: Skotsko v. 2 m, š. 3 m příkop 12 m •Augustus († 14 n. l.) a Tibérius († 37 n. l.) – chtěli posunout hranice směrem k Labi • – hranice kontinentálního barbarika: Rýn – Dunaj • •1. stol: kolonizace dobytého území: budování provincií: vojenské podřízení, římská správa (právo), obchod • • a) na středním Dunaji – východní okraj Alp: za Augusta: 12 až 9 n. l.: provincie Pannonia • b) horské oblasti Alp – za tažení Drusa a Tiberia: 15 př. n. l.: provincie Vindelicia a Raetia (Bavorsko) • c) království Norické – území bývalé Jugoslávie a Rakouska: 27/15 až 41 n. l.: provincie Noricum • •Před limitem – provincie: Germania inferior (dolní), Germania superior (horní), Belgica, Rhaetia, Noricum • •Za limitem – Svobodná Germánie (Germánia libera) – od Alp a Dunaje k Baltu • – Rýna po Vislu a Karpaty • •Limes romanus – (lat. cesta): hranice na linii: Rýn – Dunaj • a) rýnský limes: západní, levý Rýna • b) dunajský limes: jižní (pravý) břeh Dunaje • – pevnosti 15 až 30 km: propojené silnicí • chráněné legiemi a pomocnými sbory (auxilliares) • – překročení: povolení + poplatek (portorio) • •Agri Decumates („desátková pole“) – území mezi horními toky Rýna a Dunaje (1. stol. př. n. l.) • – dobyté území Římané pronajímali za poplatek (tzv. desátek) • •Opevnění – před Rýnem a Dunajem: • castra (vojenské tábory: sídla legií, 5 až 6 tis.) • – za Rýnem a Dunajem: • castella (předsunuté pevnosti na protějších břeích) • stationes (stanice), tures (věže): opevněné body • burgi (pevnůstky) • • Obsah obrázku tráva, stadion Popis byl vytvořen automaticky Strážní věž Vojenský tábor Noricko-panonský (podunajský) limit Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky Agri decumates •Vojenské tábory – pevnostní (castella): stálé vojenské město se zděnými objekty, lázněmi • 1 centurie v dlouhém domě o 10-11 místnostech (4x2/3 m) po 8 lidech • kolem civilní osady – romanizace obyvatel, základ pozdějších měst • Kolín nad Rýnem (Colonia Agrippina), Bonn (Bonna), • Mohuč (Mogontiacum), Řezno (Castra Regina), • Víděň (Vindobona), Budapešť (Aquincum) aj. • – zimní nebo obléhací: bytelnější opevňovací systém a zástavba, hlídkovací věže • – provizorní (pochodové): opevněné ležení, vhodný terén, zdroj vody, legionářské stany • •Půdorys – geodeticky vyměřen, většinou pravoúhlý (Polybios: čtverec o raně 300m pro 2 legie, 10 tis. mužů) • – osa: 2 hlavní cesty protnuté ve středu: praetorium (velitelství) – velitel: praefectus castrorum • vedle: elitní jednotky (extraordinarii) • kolem: pěchota a jízda • – opevnění: brány (portas), • příkop (fossa), • násep s palisádou z kůlů (vallum) • signální věže (turres) • • 2023: Drnholec na Břeclavsku – pomocí dronu identifikován vojenský tábor (cca 8 ha, 1500 vojáků) •Tzv. polní tábory – krátkodobý pobyt legionářů během výprav na sever – koncentrace: okolí Hradiska u Mušova severně od Přibic: centrální pevnost kumulace germánských sídlišť: střední tok Dyje a Moravy jižní část Brněnské kotliny nebo dolní tok – posádky střežící komunikace: tábory v Olomouci, Hulíně-Pravčicích nebo v Jevíčku Závěr laténského osídlení •závěr laténu – Čechy a Morava tvoří jednotnou oblast, kde doznívá laténské osídlení • – na některých lokalitách se objevily předměty nekeltského původu: importy • • 1. z Itálie – z římského impéria (Kampánie – oppidum Závist) • 2. římsko-provincionálního původu – keramika, spony, mince, sklo • 3. římsko-barbarského původu – neřímské obyvatelstvo Barbarika (severně od Dunaje) • a) germánské: východogermánská oblast: przeworská kultura • západogermánská oblast: grossrömstedtská kultura • b) halštato-latenizovaného původu: půchovská kultura (tráko-skýtská) • •Konec doby laténské – nenásilný odchod Keltů (Hermundurů) do Norika (LTD2: 50 až 0) • – oppida postupně opuštěna (násilně zanikly pouze Stradonice) • – B1: postupný průnik Germánů (Markomani) • centrum osídlení ve středních Čechách: lokality Bubeneč, Třebusice, na Moravě Holubovice • • • Periodizace •A. Starší doba římská: 35/25 př. n. l. – 180/200 n. l. • I. Časná doba římská: • 1. horizont plaňanských pohárů: stupeň A: 35/25 př. n. l. – 10/5 n. l. • 2. horizont Marobudovy říše: B1a: 10/5 – 20/30 • 3. horizont tzv. klasických (českých) spon s očky: B1b: 20/30 – 50/70 • • II. Starší doba římská: • 1. časná fáze: B2 – fáze B2: 50/70 – 100/120 • 2. pozdní fáze: B2 – fáze B2b: 100/120 – 150/160 • 3. horizont markomanských válek: B2/C1: 150/160 – 180/200 (přechodný) • •B. Mladší doba římská: 180/200 – 380/400 • III. Mladší doba římská (v užším slova smyslu): • 1. časný stupeň mladší doby římské: C1: 180/200 – 250/260 • 2. pozdní stupeň mladší doby římské: C2: 250/260 – 300/320 • • IV. Pozdní doba římská: • 1. stupeň C3: 300/320 – 380/400 • • •Starší doba římská: • • oppida – zanikla na počátku krize, ale výrobní a distribuční laténská centra mohla být funkční • Germáni – obsadili kulturní krajinu s funkční sídelní strukturou • – ke změně došlo rychle (během mladší fáze LTD2: poslední desetiletí před zlomem letopočtu) • • Čechy: 20. – 30. léta př. n. l. – germánské osídlení reprezentuje lid označený jako tzv. plaňanské poháry • – název: podle tvaru keramiky ze sídliště Plaňany u Kolína (1894) • – etnicky jsou spojovány s příchodem Markomanů • • plaňanský horizont – náleží do komplexu grossromstedtské kultury: • v Durynsku: střední Německo • – jde o nejmladší stupeň • – v Čechách: nejstarší fáze doby římské (LTD2) • •rozšíření – střední, sz. a východní Čechy: nížiny • – ojediněle (enklávy): západní (Plzeňsko), jižní Čechy • • důležité informace jsou zvýrazněny) Doba římská zabírá 1. – 4. století n. l. V tomto období byl historický vývo • kulturní změna – projevuje se v charakteru sídelních objektů • laténské chaty: obdélníkové se 2 kůly • germánské chaty: šestiúhelníková kůlová konstrukce • • • • • • • • Sídliště – plaňanského horizontu nejsou příliš známa • – zahloubené chaty obdélného půdorysu • – Keltové i Germáni si vybírali shodné sídlištní polohy • – Plaňany, Mlékojedy, Praha-Běchovice • • A - pozdní latén/časná doba římská, B - doba římská a doba stěhování nár. C - pozdní doba římská a stěhování nár. B2 a C2 se vstupní šíjí. •Hospodářství: • – zemědělství, pastevectví, lov • – placky, ovesné kaše • – maso, sýry, nápoj z kysaného • mléka, kvašený nápoj z ječmene • – ovoce • •Řemesla: • – hutnictví železa, kovářství • – šperkařství (vliv provincií) • – tesařství, bednářství, stavba vozů, • soustružnictví • – keramika: podomácká výrob • hrnčířské dílny v ml. d. ř. •Obchod: • – spotřební zboží z římských provincií • – římské mince (sami nerazili) Pohřebiště – jednotlivé hroby na pohřebištích – žárové: popelnicové, jámové s milodary – na kterých se pohřbívá i v dalších obdobích Hroby – Mužské: bojovnické: chudé i bohaté, spony, hřebeny kopí, vzácně s meči Stehelčeves – Ženské: bohatá výbava západní část pohřebiště v Tišicích, Plaňany Stehelčeves Horizont Marobudovy říše B1: 10/8 př.n.l. – 20/30 n.l. •Publius Cornelius Tacitus (55–117 n. l.) – Germania: De origine situ ac moribus populis Germanorum • – informuje o životě Germánů, jejich kmenech a Marobudovi • •Claudius Ptolemaios (90-160 n. l.) – Geografiké hyfegésis: spis alexandrijského geografa líčí poměry v Germánii • – mapa s lokalizací jednotlivých kmenů • •Tabula Peutengeriana – mapa Konráda Poutingera z Augsburku (1465–1547) • – kopie antické cestovní mapy římského vojevůdce Agrippy (62–12) • •Valerius Paterculus – Historia: podrobné informace o Marobudovi • – sloužil v legiích v Porýní a Podunají za vlády Augusta a Tibéria • – jako legát se účastnil vojenského tažení proti Marobudovi • – jeho zprávy jsou pokládány za věrohodné • •Marobud – vychován jako rukojmí v Římě, kde získal vzdělání a výchovu: považován za přítele římského lidu • – sjednotil Markomany a Kvády, k nimž se připojili Semnoni, Hermunduři, Lugiové, Marsingové aj. • – na území Čech založil „říši“ nebezpečnou Římu • – ústředí kladeno do Čech • • 9 př. n. l. – římská vojska poprvé překročila Rýn: Římané zaútočili na Markomany a zatlačili je za Rýn • – ti pod vedením Marobuda ustoupili a zaujali území, dříve obývané českými Bóji • • 6 př. n. l. – Římané podruhé překročili Rýn: • – 2 výpravy: 1. z Porýní – Mohuč a Markbreit (140 km od Mohuče; voj. tábor) • 2. z Carnunta – podle Patercula (zbudováno až za Claudia) • • – ke střetu nedošlo kvůli vzpouře v Dalmácii a Pannonii, a proto se nakonec stáhli zpět • – Marobud toho ovšem nevyužil a vojensky proti říši nezakročil • • • • 9 n. l. . – cheruský král Armínius porazil 3 římské legie Q. Varra v Teutoburském lese • – Marobud se k němu nepřipojil: proto se od něj odvrátili spojenci (Semnoni a Langobardi) • – Marobud ustoupil, ale bylo proti němu zosnováno povstání, pročež byl vyhnán Katvaldem • – uchýlil se do Říma: internován v Raveně • •21 n. l. – Katvalda vyhnal Vibilius, který nakonec utekl do Říma: internován ve Foru Iulii (v jižní Galii) • •Drusus – římský princ odvedl Marobudovy a Katvaldovy družiny do středního Podunají, kde jim přidělil území a králem ustanovil Vania: •Vaniovo království – spojenectví mělo zabránit pronikání Germánů do provincií • – 50 n. l.: pád Vania, místo něj dosazeni Vangius a Sidus • • Archeologické prameny – předměty cizího původu: • • 1. římské provenience: a) bronzové nádoby: původ v Kampánii a severní Itálii • b) terakoty: jižní Itálie (plastika ženy z Třebestovic) • • 2. provincionálního původu: a) importy z Galie a Porýní: spony • b) východní importy z Podunají: pásové garnitury • • • po zániku Marobudovy říše – část obyvatel odchází do Podunají (záp. Slovensko) • • ritus: a) žárový (hroby z Kostomlat n. Labem, Stehelčevsi) • b) kostrový (Praha-Bubeneč, Kutná Hora) • • 2. pol. 1. stol. – osídlení řídne a oslabuje se obchodní výměna s římskými provinciemi • – žárové hroby jsou jednoduše vybaveny a vzácně se objeví bohaté: • Řepov: v hrobě bronzová pánev, naběračka a cedník, mísa • • 1. pol. 2. stol. – oživení římského importu: vědra, naběračky, skládací trojnožky • – objevují se opět bohaté hroby (Dušníky: zlatý meč a prsten, Lovosice) • – importy: keramika: tzv. panonská červeněmalovaná: džbány, amfory, terra sigilata • • – Čechy: pokračují velká žárová pohřebiště: Třebusice, Dobřichov-Pičhora • • – Morava: odlišný vývoj: a) zprostředkování provincionálních impulzů k severu • b) průnik barbarských prvků do provincií: z Pomoří • Obsah obrázku keramické nádobí, hliněné nádobí, nádobí Popis byl vytvořen automaticky Horizont markomanských válek 150/160 - 180/200 (přechodný st.) • 2. pol. 2. stol. – Germáni začali ohrožovat římské provincie a častěji překračovali Limit • 166 – 180 : vzájemné potyčky přerostly v ozbrojený konflikt : markomanské války • • 166 – 6 tis. Langobardů a Obiů překročilo Dunaj a vpadlo na území Horní Pannonie a sev. Itálie • 170/1 – Marcus Aurelius přenesl hlavní stan do Carnunta, kde se připravoval na protiofenzívu • 172 – první germánská válka (expeditio Germanica prima): s kvády uzavřen mír • 177 – druhá germánská válka (Expeditio Germanica sekunda): Marcus Aurelius - nápis na Trenčínské skále • 180 – Aurelius ve Vindoboně umírá a mír uzavírá Commodus • • před válkami – sev. Podunají: barbarské hroby signalizují mocenský vliv Markomanů • • po válkách – bohaté germánské hroby: mocenská vrstva vojenských náčelníků • • • • • Pobyt římských legií vedených Markem Valeriem Maximianem, které v roce 179 utábořily v místě dnešního Trenčína, dokládá na skále vytesaný nápis, viditelný patra hotelu Elizabeth. •Mušov – Na pískách – 1988: bohatý hrob germánského předáka (krále?) v pískovně cca 1,5 km od hradiska • – hrobová jáma 6 x 4 m; 2 muži a 1 žena (rodinná hrobka), přes 150 předmětů • – bronzové nádoby: bronzový kotel, stříbrné nádoby: talíře, skyfos, lžičky • – konec poč. 3. stol. • • Mušov – hradisko – lokalita známa již v 18. stol. (F.J. Schvoy), vojenský tábor • 1926-28: A. Gnirs: zbytky 2 zděných staveb: 1. pretorium: velitelská budova 21 x 6 m • 2. balneum: lázeň s půlkruhovým uzávěrem • • polní tábory – v okolí: Přbic, Šakvic, Poštorné, Modřic, Olomouce-Neředína • – nejčastěji čtvercový tvar vymezený náspem a příkopem, vchod se zátarasem před branou • – Rakousko: Bernhardsthal • •Bratislava-Rusovce – vojenský tábor zbudovaný za Fláviovců •Brigetium – římský kastel na pravém břehu Dunaje •Iža –Leányvár – římský předsunutý tábor na levém břehu Dunaje • • předsunuté opěrné body – na nepřátelském území: kontrola kmenů, východiska záborů, správní a vojenská centra • • Plaňany – hrob bohaté ženy z mladší doby římské (3. stol. n.l.) Mladší doba římská C: 180/200 – 380/400 • vzájemné střety Říma s Germány neutichly ani po Commodově míru • vykupování míru pomocí darů a finančních úplat • • pol. 3. stol. – sílí napětí na římském limitu vzhledem k posunu Svébů k jihu • – poslední skupina bojovnických hrobů: Polepy, Pňov (gladium typu Pompeje) • – vznikají nová pohřebiště: Dobřichov-Třebická, Pňov, Plotiště • • 2. pol. 3. stol. – další vlna germánských osadníků z Polabí • – dochází ke zchudnutí žárových hrobů a téměř v nich chybí zbraně • – první kostrové hroby: vliv Drurynské říše ze středního Německa • – bohaté kostrové hroby žen (Soběsuky – 2 zlaté spony Prosmyky – nákrčník) • •keramika – mísy s nižším hrdlem, prohnutým i zataženým i plasticky členěným • – vázy s úzkou nožkou • Pozdní doba římská 300/320 – 380/400 • • přechodné období mezi dobou římskou a stěhováním národů • vzrůstá podíl kostrových hrobů, které jsou bohatší • Žiželice: ženský, Beroun-Závodí: mužský se symbolickým bronzovým mečem • • žárová pohřebiště – velmi chudá, zbraně se vyskytnou jen ojediněle • – ve východních Čechách: Plotiště n. Labem • – přetrvávání žárového ritu, úzké kontakty na SZ Německo • • vlivy ze Slezska – vrstvové hroby analogické pohřebištím dobrodzieňského typu • •Przeworská kultura – Przeworsk v Malopolsku: 2. stol. př. n. l až 3. stol. n. l. (na západě) • – rozšíření: mezi střední Odrou a Bugem s enklávou u soutoku Sály s Labem • Dněstr a na jih do Potisí (Venedi ?) • – smíšená: baltoslovanské a germánské prvky • – nadzemní objekty s pecí v rohu, převažuje žárový ritus • Stěhování národů 2. – 6. stol. •Příčiny – změny klimatu: chladnější a vlhčí klima, migrace germánských kmenů na jih • – populační růst a touha po půdě • – 375: vpád Hunů – tlak z mongolských stepí vyvolal posuny kmenových svazů Germánů a Slovanů na západ • – rozvrácení severního limitu: invaze do římských provincií: Moesie, Thrákiie, Dákie • – rozvrat římské říše: vlastnictví půdy ovládla úzká elitní vrstva (méně než 1% společnosti) • Géza Alföldy – absence skutečné střední vrstvy • – úpadek hospodářství (měst a řemesel) •Germánské kmeny: • – Vizigóti (západní Gótové), Ostrogóti (východní Gótové), Vandalové, Langobardi, Frankové, Alamani, Burgundi, • Durynkové, Sasové, Jutové, Anglové • •Slovanské kmeny: •– východní: Rusko, Bělorusko, Ukrajina •– západní: Polsko, Pobaltí, Německo, Čechy, Morava, Slovensko •– jižní: Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunko, Makedonie, Řecko - • •Doba stěhování národů: 380/400 – 560/580 • •D1 Časná doba stěhování národů: • 1.přechodný stupeň: D1 380/400 – 410/420 2.starší stupeň vinařické skupiny: D2 410/420 – 440/450 3.mladší stupeň vinařiscké skupiny: D2/3 440/450 – 480/490 • •VI. Pozdní doba stěhování národů: 480/490 – 560/580? – časný stupeň merovejské kultury • Hunové Invasions_of_the_Roman_Empire_1 •Kočovné kmeny původně z Mngolska a Číny •konec 2. stol. – expanze na západ •70. l. 4. stol. – porazili Alany a s Góty táhli na západ do Evropy • •395: první vpád na území římské říše, vyplenili Thrákii a Dalmácii •405: vpád do Pannonie • s pomocí Vandalů a Svébů překročili hranici na Rýně • •1. pol. 5. stol. – Evropu ovládá Attilův kmenový svaz, k němuž • se připojily germánské kmeny Ostrogótů, • Gepidů, Rugiů, Herulů, Durynků aj. • •451: Attila poražen v bitvě na Katalaunských polích (vých. F) •453: Attila umírá •454: v bitvě u říčky Nedao se rozhodovalo o hunském dědictví • (kdo bude pánem střední Evropy) • •Hunové – 2. st.: vých. Donu a sev. Kavkazu: podrobili Alany, v. Góty, Gepidy, Heruly, Rugie, Skiry, Svéby, Kvády, Burgundy • – 70. léta 4. stol.: začali ohrožovat římskou říši včetně barbarů v Podunají • záp: uzavřeli s říší foederátní smlouvu (usídleni v Pannonii) • vých.: Attilova říše – 451: do Galie (poraženi) • – 452: do Itálie • – 453: smrt Attily, rozpad říše •Gótové – 1. stol. př. n. l.: zmiňuje geograf Strabón; pravlast: Pomořansko, sev. Velkopolsko, dolní Visla • – 3. stol.: rozděleni: Ostrogóti: pol. 4. stol.: vytvořili kmenový svaz od Černomoří do Pobaltí • 405: vpadli do Itálie • 451: pod nadvládou Hunů táhli s Attilou do Gallie • 455: zabrali Panonnii • 493: Teodorich zvolen králem říše • • Vizigóti: 376: do Sedmihradska a požádali o usazení v dolnodunajských provinciích • 410: dobyli Řím (hlavní město přeneseno do Raveny) • 418: jako foederati usídleni v Aquitanii (jz. Francie): první germánský stát v Říši • 475: v Hispánii (Španělsku) • 711–720: vizigótský stát ukončily muslimské výboje • • • • •Vandalové – 406: se Svéby (Kvády) překročili Rýn a r. 409 Pyreneje • – 411: usadili se v Hispánii, odtud s Alany vyhnáni Vizigóty (zůstali jenom Svébové) • – 429: vylodili se v severní Africe, kde založili stát • – 455: podruhé dobyli Řím (410: poprvé za Alaricha) • – 533: vandalský stát zničen Byzancí • •Burgundi – poč. 5. stol.: usadili se na levém (římském) břehu Rýna mezi Wormsem a Špýrem • – 436/437: poraženi Huny • – 443: císařem Aëtiem usazeni v tzv. Sapaudii (dnešní Savojsko) • – poč. 6. stol.: za krále Sigismunda konvertovali ke katolictví • – od 30. let 6. stol.: součást Franské říše • •Frankové – 3. stol. n. l.: franský kmenový svaz • – 5. stol.: rozdělil se na dvě větve: Franky-Salie (dolní Porýní) a středorýnské Franky • – platili Římu daně, podléhali římským velitelům, bojovali v římských oddílech • – Childerich (asi 463–481/2): římský foederát (hrob v Tournai) • – 481: Chlodvík (Chlogion): správce provincie Galie králem Franků • – 488: poraženi římským vojevůdcem Aëtiem, když se pokusili rozšířit území k Sommě • • Doba stěhování národů 380/400 – 410/ 420 (přechodný stupeň) • částečně se překrývá s pozdní dobou římskou • období spojené s kmenovými posuny východogermánských etnik způsobených tlakem Hunů: • 375: podrobili si Ostrogóty a zahájili tažení na západ • •jezdecko-nomádské skupiny: posun ke střednímu Dunaji: •etnicky šlo o první vlny barbarů gótsko-alansko-hunských družin či populací vyhnaných Huny z původních sídel, • které se na území severovýchodně od Dunaje smísily s domácím obyvatelstvem svébského původu • • doklady: a) ojedinělé kostrové hroby • b) antropologické znaky (Drslavice, Stráže) • c) hmotné památky – keramika tzv. zlechovského typu (Č + M) • – tzv. hunské kotle • •Keramika zlechovského typu – patří do přechodného horizontu mladší doby římské a stěhování národů • Hunské kotle 1. pol. 5. stol. •Bronzové kotle – sloužily k přípravě rituální potravy při pohřebních hostinách a náboženských obřadech • – kultovní význam podtrhuje močálovitý terén v místě nálezu (vhazování obětin) • •Nálezy držadel kotlů – reprezentují hmotnou kulturu jezdecko-nomádských skupin doby stěhování národů • – souvisí s hunskou expanzí ze střední Asie do Podunají a Horního Poodří (západní větev Jantarové stezky) • •1907 – Razová mezi H. Benešovem a Bruntálem • 2009 – Lichnov, u Tetřevského potoka • 2013 – Milotice nad Opavou (v rýze u silnice na Horní Benešov) • •Polsko – bohaté hroby z Jendrzychowic (zlaté přezky vykládané polodrahokamy aj. + kotel), Jakuszowice (jezdecký hrob, luk, přezky). • •Kahoun, M., 2019: Konzervace zlomku hunského kotle z Milotic nad Opavou, Fórum pro konzervátory-restaurátory 2, 126–133. ucho 1907 – Razová „Hradisko“ 2009 – Lichnov 2013 – Milotice nad Opavou Kahoun, M.,2019: Konzervace zlomku hunského kotle z Milotic nad Opavou. Fórum pro konzervátory-restaurátory, 2019, č. 2, 126–133. 200px-Klosz_Gyorgy_hun •Attilův hunský kmenový svaz – nové uspořádání sídleních poměrů • – vyčlenilo se několik center vývoje: • • 1. jihozápadní Slovensko – Pohroní • 2. jz. Slovensko a Dolní Rakousko • 3. jižní Morava (Dyjsko-svratecký úval) • 4. Čechy – vinařická skupina: v okolí Prahy, výrobky z Porýní i Podunají • • Hmotná kultura barbarských spojenců: foederátů, usídlených podél římské hranice • • – pronikání nových prvků do hmotné kultury: • • a) 4/5. stol.: končí žárové pohřbívání a objevují se kostrové hroby • b) přibývá chudých hrobů bez milodarů • c) bohaté hroby: Č: Bříza u Litoměřic M: Drslavice, Charváty, Lednice • •1. pol. 5. stol. – Čechy, Morava a Slezsko náležely do sféry Attilovy říše Hunů, do níž spadaly: • a) kočovná etnika (včetně Hunů) • b) germánské kmeny: Otrogótů, Gepidů, Rugiů, Herulů, Durynků aj. etnik • •2. pol. 5. stol. – po smrti Attily se rozhodovalo o tom, kdo bude pánem střední Evropy • – germánské kmeny rozdělily v otázce spolupráce s Huny • • Gepidové – v Ppotisí, 473: odešli do Panonie, kde se rozdělili na dvě skupiny: 1. odešla do Itálie • 2. do Byzance • Gótové – byli poraženi a uchýlili se do horní Panonie (Maďarsko, Rakousko) • Rugiové – usadili se v Dolním Rakousku (zčásti na již. Moravě) • Herulové – 409: uváděni v Podunají, kde se účastnili tažení do Galie • Jordanes: podíleli se na Odoakerově tažení do Itálie • • 476 – v Itálii se vlády zmocnil Odoaker z kmene Skirů a sesadil posledního západořímského císaře • – politická moc se přesunula do východořímského prostoru • Herulové • • •Pravděpodobně šlo o vládnoucí vrstvu, pod níž se skrývala různá • germánská etnika včetně původních Svébů • •centrum svazu – severně od Dunaje (Brněnsko?) • • – Prokopios: po porážce od Langobradů (508/9, 512 ?) odešli do • Skandinávie a procházeli kraji osídlenými Slovany • • – připisují se jim královské hroby: • • Cezavy u Blučiny – 2. pol. 5. stol.: bohatý pohřeb germánského krále • • Prostějov-Držovice – 3 kostrové hroby ze 2. pol. 5. stol. • ženský – vykraden (hřeben, brousek) • mužské – bojovnické se saxy • • 01situation_v Cezavy u Blučiny Langobardi •Původ – dolní Labe (Bardengau u Lüneburku) • •Expanze – poč. 6. stol.: ovládli jižní Moravu a vých. část Dolního Rakouska • kostrové pohřebiště: Znojemsko, Brněnsko, Hodonínsko • – pol. 6. stol.: osídlení se rozšířilo na střední Moravu • – po pol. 6. stol.: osídlení se stahuje k Dunaji: tlak Slovanů a Avarů • pohřebiště: kostrová, bojovnické hroby, vykrádání • •Žuráň u Brna – langobarský pohřeb z počátku 6. stol., • (starší herulský, mladší langobardský) • – Mauzoleum: průměr: 65 m s vnější kamennou zdí • kostěná pyxida (archanděl Michael) • • 568: tlakem Slovanů a Avarů odešli do Itálie (Lombardie) • • 774: Langobardská říše byla zničena Franky dr129 dr129 http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as102.jpg