IX. ŽIVOT S Y. Y Á C L A T A. Přslflíil Josef Truhlař, Ttssio s. TJendenlivi martyria. Crftscente fide cbristiana in illís diebns dei nutu et am monition o špunte dux Pocuoruni nomine Zpurigneus una cum exercitB nec non et omai populo suo sordes idolomm abiciens bapti-zatus est. Isque moenibus condidit ecclesiam s. dei geniiric i s Mariae, et aliam quoque in ho-;iořem s. Petři princípís apostoloruiu, in quibus dei gratia largiente plurima operata sunt pro-digia. Cumque praefatus vir venerahílig transisset de hoc saeculo, omneš popuJí, qui ejus fuerant, congregantes se elegeiunt fratrero ehis juniorem uomine Wratisdaum dneem et principem pro co. Qiii eciam in religione christians magna pere perBftťeralhat, quique construiit ecclfisiam in nomine beati Georgii martyria episcopi. Cuius filius maior beataa Uendeziavus dei instinctu ab incuTite actate semper desiderabat discero litte-ras, et optán ss pater eiii$ desidoiinm animi ipsius peuficere, mísit euro in tivitatem nuncupatam Budceam, ut ibi disceret psalterium a quo dam presbytero nomine Uenno. Tunc beatus Uende-zlauB capaci mentě gratanter coepit discere, de die in diem melius mehusque proficiens, Postea autem migravit pater eius de boc mundo. Interea convenernnt omneš populi regions illius, et elegerunt beatum Vendezlavwn ducem pro patře suo, et serlere eum feceruut in throno ipsius. Tum praedictus Dl«?tris jme-rulus perroanens in principátu míníme discessit a disciplina. Fidel is namque erat et sapienB, et yeras in sermone, et in stu s in iudicio. Et cum iudices illius alíquem condempnare voluc- Utrpení ít. Vídava muteniks. Za onoho časn siření viry křesťanské vnuknutím a pobodáním božím vévoda Česky Spiti-bněv zároveň a vojskem a váím lidem svrhnuv ohavu modlosltižby pokřtěn jest Týž vystavěl chrám svaté boží růdičky Mario a jiný k poctě svatého Petra, knížete apoštolů, v nichž s milosti boží přemnohé zázraky sc děly. Když zmíněný ctihodný muž vykročil z tohoto života, všichni národové jeho ahrnmáždivše se vyvolili bratra jeho rolwlStlio jménem Vratislava za vévodo a knížete na místě jeho. Tyž také při náboženství křfisťnnskám pilně setrvával a založil chrám ve jméno svatého Jiří mučeníka hisknpa. Starší syn jeho svaty Václav vnuknutím boíím od prvního mládl vždy dychtiv byl níití se vědám, a chtěje otec vyhovéti přání srdce jeho poslal jej do mĚsta jménem Bndče, aby tam ne učil žaltári n jakéhos kněze jménem Uenno. Tu svatý Václav chápu-vym duchem rád se počal učiti, prospívaje co den vicc a více. Později pak sešel otec jeho é' tohoto světa. I filiromúždil se všechen lid země oné, vyvolil svatého Václava za vévodu na mfsté otcově a posadil jej na stolec jeho. Tu nadrcený vznešený jinoch zůstávaje v hodnosti knížecí nezapřel vychování svého. Bylf věrny a mondiý, pravdy mi-lovný v řeči a spavcdlivý v soudech. A když soudcové jeho někoho odsoudili chtěli k smrti, vycházíval on bera si záminku ihned ven, pa- 1S4 UTRfEPíí SV. VACUYA JiUCEJVÍKA- runt ad mortem, atatiro Ole occasioaam feciens eráebat foras, memorana hoc, quod dicitur íii evangelío: „aolita coudeinpnare, et non eon-dempu&bimím." Carccres quoque destruxit, et omnia patibula snccidit, OrphanorumquLi fuit raisericors, et pater gementium et viďu&ťuoi, ssuciatoruruque ctmsolator: esurientes aleus, si-tientibu^que potům minrétrans, ct de vcsiimentis ftuis nudos teguns ; infirmoí vUitaiis, mortuos se-])dir':is, hoepites et peregrinoa ut proprios pro-ximos lib enter recipiebat; presbytcris et clericis houorabiliter ministnina errarjiibiiH via.lil veri-ostendebaL Insuper etiarci humilítabem, patieutiam, ttiactsuettidinem, potUsimumque cari-taten* obaervabat; per vim atque per frauiem nulli horními m aliouíd absluiit, eweitumque suum non solum amis íoduebat, sed etiam opti-mÍ9 vcstimentis. Iíaec autem et bia siniilia ab ipso tirocinio spirítu&liter act i vám eccle&íae vítám immitans observabat; sed et in quadragesimali tempore per arduum callcm peigebat de civí-: ■ l : -? in civitatem ad ecclesías pedester discaf-ceatus, ita ut radicitus Lu eius věstí giis cruor apparcbat, Cilicio aspero eubtu$ indutus, de-super vegtíbue regalibus círcumaniictus nou cessavit gratias soli agere deo, Itaquc in tempore missis in nocte surgena ibat latenter in agrum, et triticum metebat et portabat in bumerig suis ad domům suam, et tracts bat, et in inolis mo-lebat, et cribrabat farinam; similiferque sumcns idriam enm uuo cliente intempestac noctis per-gebat ad aquam, quam h&uriens tic divit: in nomine patris, et filii, et spiritus sancti, quam-que domům atf&rans, er e^ cum praedicta oblá tas coquebat. Simili módo nocturno sileatio properab&t in vineam suam cum mínistro fidelij et acripíentes botros intríverunt in chorům, et portabant in cellulam suam occulte, íbíque cal-cabant illud in torculario et fudemnt in urceum. Idcirco baac faeiebatj ut per hoc sacerdotes sa-lutifl bostiani ofterrent domino. Sed et hoc, quad a ůdelium relatione inventura est, tacendo prae-teríre inCongruum constat, qui iam dei inspira-tione praesagua erat futurorum ; sed in aliia eius multií vaticiniia unam rem innotesco: quod qua-dam día anni circuli volTeotis cousoendene (ra-pcriorcm palatium, suspiciensque per faneatram uni discipulo narravit dicens: videtur Tnihí hoc mStliv jsa toto, co Čteme v evangeliu: „nesuďte a nebudete souzeni.H Boural také vézeiil a šibenice TäechnT podtínal. Sirotkům byl inilo&ľdiiy, naflkajicim a vdovám otůemř Tanéním útäcbou; krmí hladové, napájeje íiznivé, odívaje laty vlastními nahé, narStévujo nemocDé, pochovávaje mrtvé) hosty a cizince jako vlastní příbuzné rád prijímal; kiičžIniaZiikňm uctivé posluhoval, bloudícím cestu pravdy ukaaovak Mimo to také pokora, trpělivost, mírnost, ívláätó pak Jaskavost 03Tédéoval; na-silnú a lstivé nikomu ničeho ne odnímal, yojako pak své nejen zbraaími, nýbrž i dobrými 5sty odíval. Toto a podobné od svého jinošství, účinný život církevní duševné nápodobě, zachovával; také v faso postním po strmných stezkách od mésta k uiéatu do kostela pesky bos chodiL tak že dokonce v älépéjích jeho krev ae ukazovala Hrufcon koäili spod nose, svrchn qdůQ Saty královskými nepřestával díky v/dávali jedinému bohu. Protěž ve žně za noci vstávaje chodil kradmo na pole, pšenici požln&J a ua ramenou svýcb ilomíi nosil, mlátil, mlel a ínouku i i slil; a podobné pfibrav jediného alahu za booŕlivé noci b vedrem k vodé chodil, kterouž nabíraje mluvil; „ve jmeau otce i syna í ducha svaté íi oĽ; z vody této doinl přinášené a ze iuiiiiiiié mouky pekl oplatky. Podobné gpéchával xa tieba noéního do vinice své s vémym sluhou; tam natrhavše hroznů snesli na hromadu a donášeli do svétniíky své tajně; puk vlno lisovali a nalévali do džbánu. A to čin U za tlm účelem, aby kuěži tobo užívat i mohli při oběti spásy pánu přinášené. Než také toto, čeho jsme se z vypravování liodnověmýcli lidí dověděli, mlčením pominou ti vidi se nám neslušno, již, tenkrát vnuknutím božím prorokoval vůči budoucí; než z mnohých jiných jebo věšteb jedutt zaznamenávám. Vystoupiv totiž jedu oho dne do ho-řejaí částí paláce řekl jistému žáku shledna s okna: -„tento dům starSJho Pavla kněze připadá mi jako opustený." Zatím matka jeho sama, kteráž nevěřila v boha, a nej ukrutnějšími muži se radila; i řekli: „eo uěiaítne, jelikož ten, který měl býti. knížetem, od kněžJ jest pokažen a vede život mnišský?" I vyslala ze zaätí muže ku tchyni své svaté stařeně zvané Ludmile, aby ji zavraždili; kteří také učinili, jak jim bylo rozkázáno. Také její ilníť muéenictrím ozdobena z těla vyšedši odebrala ae k pánu. Než i mnohé kuěze se žáky UTRPEľVÍ SV, VÁCLAVA JIUČEPÍÍKA. 185 atrium maioris Pauli presbyteři quasi desertům esse. Interea uero mater eius ipsa, quae incrc-dula deí, cum crudelissimis vňis inito conailio dixerunt: quid facímns, quia princeps debebat esse, pervcrsus est a clericis, et est monackus? Miftitque jnfelices viros per invidiam ad sacrum sua.ni beatiasimam matronara nomine Ludmilla, ut earn inter fleer en t, qui et fecerant, aicut illis iussum fuerat. Cuius etiam anima exnta corpore cam palma martyrii perrexit ad dominum, et presbyteros multos cum clero privantes substantia eiecerutit de terra. Tunc í in pleta est eius propbetia, quam du per praedixerat. Et ab ilia die nim Us increpabatit minis bcatissimo Ven-dozlauo optantes, ut resipisceretur a doctrina, et custodiebant euni. Ipse autem iugiter oc-culens libel lum paruum sub tegmine suo gesta-bat, et ubicumque inveniebat locum, cum diligentia recitabat, et gemena graviter nimis dulait cordis illorum caecitatem. Deuique cum hi omnes praedicti malivoli irent ad immolan-dum demoniis aguos atque porcellos, ut ederent ex his uefandissimis hostiis; ipse autem oportu-nitatem quaerens subtract sc ab eis, et nun-qnam contaminatus fuit in escis eorum. Itaque et potum, quod eis propinabant, numquam gusta vít Cum autem fact us esset vir, convocavit omnes viros bugs et niatrem, et esprobravit in-[-»-i^liditiitejit jtiornm et duritiam cordis diccns: cur me prohihuistis discere legem domini dei inei, et scrvire ílli soli? Et si hactenus in vestra fui potcstate, ammodo tarnen non obedicns vobis dco volo servire: et rednxit de exilio presbiteros et clericos Cum gaudio magno: et apertae sunt ecclesiae, et gaudere coepit religio christian a, et diabolo fiebant plarima detrünenta. In tempore autem illo multi sacerdotes de provincia Bava-riorum et de Svevia audientes famam de eo con-fluebant cum reliquiis sanctorum et libris ad eum. Quibua omnibus babunde au mm, et argen tum, crusinas et mancipia,, atque vestimenta hilariter, prout unicuique opus erat, praestabat Hi quoque omnes magistři mirabantur in doctrina eius. Potírat namque imitator fore psalmistae, qui in spiritu dixit: „super omnes docentes me intel-lcxi, quia lestimooia tua meditatio mea est," In cuius etiam mente sola praetiosae margaritae clarit&s fulgebat, cuiquc dominus tantam gra- oloupili a vyhnali ze země. I naplněno jest nedáme proroctví jeho. A od toho dne hrozili svatému Václavu, žádajíce, aby zmoudřel a od pravé viry se odvrátil; i střežili jej. On sám pak neustále skrytu pod šatem nosíval malou knížktt, a kdekoli sinaného místil nalézal, pilné z ni se modlíval a vzdychaje pfehořco želel zaslepenosti srdcí jejích. Když pak tito všichni jmenovaní zlo-myslníci chodili obětovat modlám beránky a selata, aby z ohavných obetí těchto pojedli: on sám vyhledávaje záminky odloučil se od nich, a nikdy poskvrněn nebyl při hodech jejich. Ani také nápoje, který jim připravovali, nikdy neokusil Došed pak veka mužského povolal všechny muže k sobě i matku, a vytýkaje jim nevéru jejich a za-tvrzelost srdce řekl: „proč jste mi bránili učiti bc zákonu pána boha mého a sloužili jemu? A byl-li jsem postid v moci váži, od dneška nebudu poslouchat! vás a budu slon Jiti bohn." I povolal zpět z vyhnanství knéze a žáky e veselím velkým, otevřeny json chrámy a zaradovalo se náboženství křesťanské, ďábel pak utrpěl újmu převelkou. Toho ěasn mnoho knéží ze země Bavorské a ze Švábské uslyševše p mě st o něm v zástnpech valilo se k némn s ostatky svatých a s knihami. Těmto všem ndéloval Štědře zlata a stříbra, krzen a majetku, ha i rád šatstva, jak kdo čeho potřeboval. Také všichni uéitelé tito divili so nceaosti jeho; nehoř mohl napodobiti žalmistu, jenž s nadšením zvolal: „nade všechny učitele své porozumel jsem, neboť důkazy tvé jsou myšlením tným.u V dnši jeho jasnost vzácné perle se skvěla, a udé-liti mu ráčil pán tak velké milosti, že také z bojft co vítěz vyäel. U vzezřeni byl velebný, tělesné pak neposkvrněný, tak že eo mládenec um Fit i ho-roucně si přál. Vlidně mluvíval k vojínům, ty však, o kterýeb véděl, že json enrovcí a že se toulají bez příčiny, neb že v krĚmách popíjejí a od pravé viry odpadávají, ibned k stolici přivázat! a při sně mrskat! dal. Ve dne ani v noci modliti se nepřestával, proti odvěkému pak nepříteli štít víry vidy měl pohotové a neviditelný meč ducha svatého, který jest slovo boží. Bylf bez odporu pravý ctitel boží, a mnohé podle přikázaní apoštola domlouváním, důtklivým prošením, vytýkáním k hodům otce vyzýval, a vysvobodiv z moci ďábelské a uved a do lůna svaté matky církve stále krmil pokrmem božským. Tu 37 166 UTRľJEffí SV. VÁCUVA JIĽČEňÍKA. tiam conferre digoatus est, ut et praeliis victor estitit, Vultu procerus, et corpore castus, ita ut coelebs libeuti animo optabat vitam iinire. Blanduin habebat contra milites eloquiuin, quos autem sciebat inmites et vagantes sine causa, Tel in tabernis bibentes, et a doctrma re-cedentes, statím illos mensae pronos alh'gans districte flagris verberabat multis; et noň in die neque in a octe ab oratione vacabaL Samper contra antiquum hostem scutum fidei sumebat et invisibile spiritus sancti gladiuru, quod est verbum deí. Erat namque sine querela vcrus dei cultor, et multos secundum a jjo&IííJ i prae-cepta arguendo, obsecrando, iucrepando ad coo-nam patris familias invitabat, eosque ercptos a diabolica potestate, in gremio sane tne ma tria ecclesiae constitutes, assidue divinis dapibus nu-triebat. Tunc autem frater eius iunior et peior nomine Bolezlarus diabolica fraude deceptus, cum impiia malignum inierunt consilium contra praedictum virum bcatum. ut eum perderent. Ipse vero sciebat, et sicnt homo in acstu diei foenilcm metens sitiat aquam, ita ipso procul dubio desiderabat martyrium percipere; sed it oh de manu fratris sni, quia diligebat eum, et sciebat ob hoc. eum minima evadors gcbennam per-petuam. Ko namque tempore cogitavit templům aedificare domino, et per nuncios scisritavit urbis ßadesbonae episcopum religiosuni, nomine Tutuin, dicens: pater meus aedificavit templům do ují no deo, ego autem cum tua liceutia similiter opto condere ecclesiam domino deo in honorem sancti Viti martyris Chiisti. Episcopus autem Tutus ex-pandit manu* suas cum gratiarum actione. ad dominum ovans et dicens: hacc narrate filio meo felici Yendezlavo dicentes: jam eeclesia tua constat ante dominum deum venuatissime construeta Cum que aarrassent pec und um iussio-nem episcopi, valde gavisus fuit, et convocatis omnibus d?o opitulante ipse ineipiens miro or-diae fundant ecclesiam in nomine sancti Viti. In tempore autem illo voluit ire Rom am, ut papa eum indueret vestibus monasticis, et pro dei amore iclmquere voluit principátům, et dare illud fratri suo; sed non potuit propter ecclesiam praenominatam, quia nondum perfecta esset. Tunc frater eius praedictus, sicut et olim cum impiis facto consilio misit nunciům, ut cum frau- ale bratr jeho mladší a horší, jménem Boleslav, podveden ďábelskou lsti proti svatému muži se zlosyny ohavné se uradil, aby jej zabili. On sám však věděl o tom, než jako člověk za vedra den-niho seno sekond žizní po vodě, tak asi toužil dojití nracenictvl, vlak nikoli rukou bratra svého, poněvadž jej miloval a věděl, že pro to by neušel věcnému peklu. Toho času uzavřel vystavěti chrám hospod inu; i dal se otázali skrze posly nábožného biskupa Řezenského, jménem Tutona, řka: „otec můj vystavěl chrám pánu bobu, také já s povolením tvým přeje si založiti chrám ku poete svatého Víta, mučeníka Kristova.11 Biakup pak Tuto rozpjal ruce diky. vzdávaje pánu a jásaje řekl: „již chrám tvůj stoji před pánem bohem nejozdobněji vystavený." Když vypravovali jenm poslové, jak jim byl přikázal biskup, zaradoval se velmi a svolav všechen lid s pomocí boží sám základy položil chrámu svatého Vita. Toho čaeu chtél jiti do Říma, aby jej papež oděl oděvem mníšskym, a z lásky k bohu vzdáti se chtěl důstojenství knížecího a odevzdali je bratru Bvému; ale nemohl, poněvadž svrchu jmenovaný chrám ještě nebyl dostaven. Tu bratr jeho nahoře zmíněny, jak byl se zlosyny uzavřel, poslal posla lstivě jej pozvat do domu svého jakoby k bostice, než spiše k zavražděni jej pozval; on sám pak o tom věděl. A když přisel čas, aby šel, pozdravil všechny přátele své a vydal se na cestu; a ještě onoho dne hodoval s ukrutnými nepřáteli těmito. Ta jistý ělověk nachýliv se k uchu jeho řekl šeptmo : „uteč, pane můj, jak rychle můžeš, poněvadž tito chtěj! té zavra-žditi.*4 On ale nechtěl, nýbrž vrátil se tneai hodovníky, a přijímaje čiši bez bázně přede věeini zvýšeným hlasem promluvil: „ve jménu svatého Michaela archanděla vypijeme čili tuto modlíce sej aby uvedl nyní duse naše k pokoji radování věčného. Amen." V noci pak oné před jitrem následujícího dne, jakož pravidelně činíval, šel do chrámu k modlitbě ranní. 1 potkav bratra řekl k němu : „včera velmi jsi nám posloužil; přijmi mnoho díků od pána." Onen ale dobyv meče z pochvy a cdetív muže Bvatého do hlavy odpověděl: ,„a takto dnes chci ti posloužit;.tf I vyteklo sotva trochu krve, poněvadž sily pozbyl (Boleslav) strachem hrozným ; i mohl svatý Václav lehko překonat! jej, poněvadž nice vyrval UTRPENÍ SV. VÁCLAVA SlUČÉřílKA. jg7 4 dolenter invitaret in domutn suam quasi ad cob- z ruky jeto; ale nechtěl sama sebe poskrrniti. vmunij sed potius ad necanduin; ipse autem Onen ale k řičel řk*: „aj kde jste? pomozte mi \a es hoc certus essek Et cum tím pas venisset Ta oni všichni zloaynové pfibéhse 2e skiýSÍ s meči proiieiscendi, ultimum salutavit omneš amicos .ft oitěpy ranami mnohonásobnými zavraždili jej. sues, et profectus eat protinus: et die ilia I odešla duše jeho na onom mí sté tjstú Lozena íuit in couvi™ cum his iflsen$atis iuímicis. ze žaláře tohoto Života ninčenictrím ozdobena Tuľc qm'dam homo inclinans se ad eius aurem t pánu dne 23. září. I vložili mrtvolu jeho rychle dmt susurraudoi íuge, domine mi, quaabociu*, do hrobu a nevinnou krev jeho, již postříkána quia Li módo volunt te occidere. Ipse vero byla země a stěny, vodou smyli. Když ale dm- noluit, et rursum in convivluni introivit) acci- hého dne ráuo vstali, uzřeli na téma místě vylitou piensque calícem intrepid us coram omnibus ni ta krev, i smyli ji opět Kdy á v£ak vstali tie- íoce ait: in nomine beati Michaělis arcangelí tiho dne, opět uzřeli vylitou krev na zmíněném hibemuB calicem istum precantes, ut in tře ducat místé, kterouž po třetí vodou amy li. I odebrali nunc animas nostras in pacem esultationis per- ge ryche do mágia Prahy a všechny přívržence petuae amen. In nocte quo que ilia ante auroram jeho zavraždili a kněžstvo jeho pronásledovali, diei ftituri, eicut et crebro, normah usu ibat ad jakoí psáno jeat: „udeřím pastýře a rozprchnou matutinum. Occurrit autem ei fráter eius, ad ee ovce." Vgak vrahové oni, kteŕi jej sabili, c d quern dixit: hcri valde ministrasti nobis, et haba zlycb duchů pronásledováni jsoace utekli a neohje- multam gratiam a dotnino. Hie quoque ercpto vili se vice; i umřeli jedni Stékajíce jakú psi a sJtři- ense de vagina, et perou tiens in aancli viri caput, pajice zuby, druzi chradli a hlnSí zastali až do respondit: et sic hodie volo mioistrare. Et vík gmrti. Když bylo télo jeho po tří leta v témž místě eius sanguis emauavit, quia inpotcus erat prae pochováno leželo, zdálo se některém ve snuŕ aby pavore horríbili. Et beatns Uendezlavus facile přenesli je do chrámu, který sám byl vystavěl potuisset auperaro cum, quia gladium abstu- I vstávše o půl noci vyzdvihli telo jeho ze hrobu lit de manu oius; sed noa veluit semetipBum a položili je na vůz. I priali s nim k potoku, který polluere. Hle ve-ro vociferabatur dicene; eis ubi rozvodněn byl a pobrežní louky zatápěl, a nemohli estis? adiuvate me. Tunc íUi omneš malivoii přejiti. I vyäli truchlivi hledat dřiví, aby udělali aceurrentes de latebris cum gladiis et lanceis most; když se ale navrátili, uzřeli za potokem multÍB vulíieribus laniantes occiderunt eum. Cu- stati vůz se svatým tělem nesmoěeuý. Což máme iua etiam anima in illo cam po certaminis huius medle o tom soudili, než že sila všemohoucího vitae liberata de ergastrdo, sanguine laureáta boha přenesla jej? Vozkově pak vidouce zázrak migravit ad dominům 1111 Kalen. Octobríe, Eíua- ten divili se velmi- Při Sed äe pak se svatým tělem qua exanime corpus rapientes poauenmt In mo- k zmíněnému chrámu a rofcíliavše leprv tuto evě- numento, et eius inuncentem sanguiDem, qui ti o s podivením uzřeli je neporušené a všechny aspersuE erat in terram eft in Ubulas, aqua la- rány jeho zhojené. Pouie jedna rána byía krravá, vantes abaterserunt. Cumque alia die mane sur- kterou totiž z počátku bratr jeho mu zaaadil. Pře- lejríssent, viderunt in eodem loco eanguiBem neäenl jeho slaví se 4, března, etihsum, quem iterum aqua lavanteä abaterserunt. Cumque surresissent tej*tía die, rureum viderunt sanguiuem eŮusnm in loco praedioto, quem tertia vice aqna lavaverunt, JJlico foraitan cursu Tapído veuíentes in civitatem Pragam omneš amicos eius poremerunt, et clerícos eius perseeuti sunt, ut seriptunt est: pereutiam pastorem, et diapergentur oves. Hli autem homi-cidae, qui eum occiderunt, a demoniis ezagitati fugernnt, et ulteriua non comparnerunt, alii ex eis lutr antes ut canes, et stridentes deatibus 37* 188 UTRPENÍ SV. VÁCLAVA MUČENÍKA. mortal sunt, alii autem aridi, et sui'di upque ad mortem permangerunt. Requievitque corpus eius in eodem loco trea annos, et visum est in somnis nonnullis, ut transferred illud ad ecclesiam, quam ipse construxit. Qui consurgentes media nocte corpus eius de sepulcro sumpseruut, et posue-mat sapor plaustrum, et venerunt cum eo ad torrentcm, cuius inundatio extra ripam per prata fluebat, et tra a a ire uon quiveruut Qui dum ni-mio moerore obtenti quaererent ligvia, ut pontem facerent, růvertentes se vide runt trans torrentem plaustnim stun tern cum sancto corpore non huni idum. Et quid nobis de hoc animadvertendum est, nisi quod virtus omnipotentis dei transpor-tavit illud. IJli quoque aurigae cernentes hoc prodigium valde mirati sunt, et sic venerunt ad ecclesiam pr&edictam cum eo. Tunc' quoque lu-mine incensOj intuentes videraat corpus eiu3 integrum, et omnia vulnera eius sana. Tantum vulnus lilium s&nguineum erftt, quod fiater eius primitus vulneravit Et tran&latio eius ce-lebratur IIIL Nonas Martii. Veuíeutes autem fideles populi cum vmnis et canticis condideruut illud in sarcofago, et sepelierunt iuxta altare, ubi opitulante domino per intercession em eius multa opcrantur mira-bilia usque in praesentem diem. De quibus nimirum loqui nobis aliquid oportet. Quialonge post haec in carccre plurimi homines iacebant hi ligno inclusi, et unicuique torques fuit ferreus in cello, et hi omues in augustiis suis dominům omuipotcntera deprecabantur dicentes: domine deus per merita et orationes beati Uendezlavi adiuva nos. Nocte autem iusccuta quasi tinti-nabulum sonuit in auribus eorum, et lux refills) t in caicere, et tetendit se lignum velut arcus, et extraxerunt pedes suos de ligno. Tune omnes vociferabantur unauimiter dicentes: domine deus miserere nobis, Mox ad fuit Christi virtus, st uniuscuiusque torques confrixus (sic) cecidit de collo in terram. Et dimissi de car-cere ambulantes per agrum narrabant ea, quae sub o cutis viderant, opera domini magna. Q.uo viso miraculo unus paganus, qui in eadem cu* etodia detentus servabatur, vovit domino dicens: si dominus adiuvat me per merita bcati Yendc-zlavi, credo in Christum, et dabo filium meum ci in servitium. De quo statim omnia vincula, Přišedši pak věřících zástupové za prozpévo-vátii nábožných písni uložili je do rakve a pochovali vedle oltáře, kdež s pomocí páně a pro-středkovánfm jeho mnohé divy se dčji až po dnes tií den. O těchto musíme ovšem něco pově-dčti. Drahné času uplynulo potom, když jednou velmi mnoho vězíú v kládé sténalo každý železné pouto maje okolo krku^ ti pak všichni v úzkostech svých pána všemohoucího prosili řkouce: „pane bože, pro Káslnhy á k přímluvo svatého Václava pomoziž nám." V následující pak noci zaslechli jakoby zvonění, a světlo ozářilo vězení: i roztáhla se kláda jako oblonk, tak íc nohy své z ni mohli vytáhnouti. Tu väichni jednohlasně volali řkouce: „pane bože, smiluj se nad námi." Ihned ukázala se mne Kristova, neboť řetězy rozlámány spadly s krků všech na zemi. Propuštěni byvše z vězení) kudy Sli, vypravovali o velkých skutcích páné, jež vlastníma očima byli spatřili. Uzřev zázrak ten jisty pohan, který v témž vezení se nalézal, zaslíbil se pánu řka: „pomůže-li mně pán skrze zásluhy svatého Václava, uvěřím v Krista a oddám syna svého službe jeho." I spadla s něho ihned všechna železná pouta. Když pak jej opět a opět těsněji spoutali a opět jako pivě a něho I-TRPENÍ SV. VÁCLAVA MĽČESfKA. 189 ferrea .ceoiderunt, quem iterum, iterumque ar this incluserunt, et rufsum sicut et ante cecideruut ab eo com pedes, qui continuo dimissus, et s&ncta fide iiistructus baptizatus est, et postea plurimos visit annos. Alius qunque eodem modo iussus fuerat rotradi in carcerem, a quo similiter cuucta argumcinta viriculoruta di&rupta ceciderunt, quern increduli statím com prebend en trs- vendidermit longinqnis paganis. Qui dum duceretur ab eis, mentis beati Vendezlavi sicut et frequenter ceciderunt catenae de manibus eius, et torques de cervice eius, qui, etsi gentiles erant, cernentes mirabilia dei, eum dimiseront Postea quoque ahum iussit princeps claudi in carcere, qui in suspiriis frequenter dominům invocabat dicens: doinine deus per merita beati Vendezlavi adiuva me. Et dum obdormivit statim, expergiscitur, stana extra carcerem in plat eis. et neque com-pedes erant in pedibus eius, neque manicae in manibus, neque torques in collo eius. Et regres bub ad vicarium, narravit quomodo natrabi-liter dei virtute raptus esse* de carcere, quern et. dimiserunt In eadem civitate erat quaedam mulier paupercula caeca et debilis. Quae cum ecclesiam ingressa esset, ante tumulům beati Ven-deslavi pro strávit se, et tamdiu oravit, quo visum recepit, et soluta est tnanus eiuB. Interea vero ligaverunt unum Tirum illi, quibus aliquid de-fa obat, ot fortuitu eum rinctnm sed ore fecemrit (sub eadem ecclesia, qui dum extendit maims ligatas in inferiorem válvam ecclcsiae dicens: deue adiuva me per intercessionem beati Vendezlavi, illico solutae suat mamis eius, et dimiserunt eum. Fuit vir daudus in provincia Francorum, cut in somnis apparuit vir in vestibus albis exor-tans earn atque dicens: surge, et vade in civi-tatem Pragam in ecclessiam saneti Viti, ubi re-quiescit corpus beati Vendezlavi, et ibi recipies sanitatem. Quo dissimulante demum in semnis idem vir eisdemque amicrus vestibus astarts, qui et ante apparuerat ei, dixit: cur non imp] est i iussionem meam, et non venisti, ubi recepturus es gressum ? LUe vero dixit; eo, domine, et sur-gens venit claudicani ad negotiatores, et dedit illis mercedem. lili autem assumentes eum in currum venerunt cum eo usque ad praedictam ecclesiam, in qua ctíam orationem fudit, et pro- okovy spadly, propuštěn jest I vyučiv se svaté vire dal se pokřtíti a po dloubá lota byl živ. Jiného pak týmž sprlsobem osvobozeného a znova uvězněného, když podobně všechna pouta rozlámána s něho spadla, nedadouce mu viry vzati a prodali vzdAlcným pohanům. Tito pak, kdyí skrze zásluhy svatého Václava na cestě Častěji za sebou řetčzy s nikou a okovy s šije jeho spadly, ačkoli byli pohané, vidouc* divy boží propustili jej. Později ještě jiného