|dílo nedostupné na trhu rad0025@slu.cz | 23.3.2021 SMRT NEJJA3NEJSIHO KNÍŽETE, PANA VÁCLAVA II. M •IHIU' KRÁLE OlIlllO PRVNÍHO ZAKLADATELE ZBRASLAVI. A KAJICNOST, KTEROU V s VE BOLESTI PROJEVIL L £ TA P A N É i J o J •$ LXXII darem milosti od nečistoty. Kdvž tedy král Václav přivedl svého jedno-rozeného syna, uherského král* Václav*, z téhoi království se silným sborem zpět do Cech, tehdy te u naho objevili viemi příznaky nemoc souchotin, která knn iiejzbožnéjtiho krále Václava a snitt vlnami zmítáni dosud zle juni jRitw zaplavováni. a to tim spise, um více postrádáme prítomnosti a ochrany toho, jenž od nás, žel, odešel. Neboť tento král byl viem mocným předmětem úžasu, chudáků ochráncem, spravedl nosti udržovatelem, truchlících utěšovatelem, ponížených povyiovnielem. Boha ctite lem, vinných mstitelem, pravým milovníkem kněžstva, zakladatelem kostelů i zachováva -tělem jejich výsad a práv a pravé tak byl ve viem obzvláštním napodobí tělem vleho toho, čemu uči mravnost řádného života; horlivé toužil po denních i nočních kanonických honí / ia« KTERAK ROZDELIL S V A ROUCHA NA R 0 Z N A MÍSTA i UKÁZAL SVOU POKORU •S LXXIII více zajisté pro nás než pro ného žalostnou a trpkou. Neboť on sám je vyrván ze svizclů a temnoty současného utrpení, my vlak. dinkách a viem opravdu kajícím poskytoval dokonalý obraz přímosti. A protože byl tento král tak milováni hodný, zasloužil milost za milost, že mu Bůh dopral před jeho smrti déle stonali, aby se takto mohl pravým nářkem pokání na tomto svité čistéji očistní od troudu křehkosti lidské a zastaralého kvasu spáchaného hříchu. ,,Nebo kohož miluje Pán. tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá;"*/ vždyť jako se odděluje ohnem zlato od strm-ky, tak < + - □ Aby pak pokora, která se skrývala uvnitř ve zbožných skutcích, zářila navenek, vénoval král hned na počátku své choroby viechno šatstvo a celou výbavu královského lože. zhotovenou z drahocenných látek a hedvábných tkanin, k potrebe pražského špitálu pro neduživé a chudé; oblékl si pak tehdy roucho z chudičkého sukna šedého se širokými rukávy, jako mívají mniši, a na své lote dal povléci laciné plátno téže barvy, také vznesené obleky z královského šatstva kázal dáti nahým a potřebným, a aby mél opravdový užitek z pokání, dal si ze své hlavy ostřihali vlasy. To by vlak byl, jsa je sté zdráv, jisté učinil z pokorné úcty, kterou choval k řeholi, kdyby mu v tom nebyla bránila vysokost královského stavu a důstojnosti. Bůh vizk, „který hledí k srdci"'/, pohlédl na jeho předsevzetí a poznal je; znají je také dodnes oni. jimž král často v důvěrném hovoru říkával ..Já." dl „při tomto řízení království nedbale, a proto nerad trvám, a kdybych védél, a Bůh je mi svédkem, že by pohlední človék. který' je ve stáji mých koní, dovedl lépe vlldnouti než já, jen kdyby se to dálo náležité, s jásotem bych mu ustoupil i vzal bych si stav nízký neboodév mniiský." Tak tedy ziskav příležitost v nemoci, splnil skutkem, co si už dávno v srdci napřed usmyslil. Co však tanulo v skrytosti na mysli tohoto rmáuisnélio kŕdle kterO už na sebe vzal po- . . . hanu Kon- Ir Ô ta > rackovi, prvnímu opatu zbraslavskému, když mu pravil takto: ,,Prosím te," dl, „můj opate, který' jsi takřka polovici duse mé, až odejdu z tohoto sveta, abys mé odél do kukly konvrie řádu cisterciáckého a prosté mé pochoval a uložil na miste, kde se pochovávají mmsi nebo konvršové. anebo, což se mně více líbí, pod nějakým okapem na místě nejváednéjtlm v mém klášteře na Zbraslavi. Neboť podle mého soudu neni mé nepatrné tělo hodno, aby bylo uloženo • dobrými, nýbrž to by bylo na prospěch, a kéž by se to smělo státí, aby bylo po smrti uprostřed viech ulic před tváři lidu přivázáno k běU-dmu zvířeti a vláčeno." Kdo by nechápal, že tato teč prozrazuje stav pokory? Neboť král pojal pevný úmysl, až by jeho syn Václav dospěl řádného věku a rozumnosti, že mu chtěl hned postou piti ři zeni svých království, a rozhodl se. aby se mohl více oddávati službě Bolí, ponechali si jen důchod tisíc hřiven a trvalým pobytem bydliti na Zbraslavi, v místě svého založení, A na znamení tak zbožného úmyslu dal vystavěli na Zbraslavi komorní dům, který jak je vidět, dodnes stojí. Měl také tento zakladatel tak veliký zápal horoucí lásky k povzneseni svého založeni Zbraslavi, že cítil větil bol nad její osiřclostí než nad svou vlastni bolesti. Častěji to projevil a ukázal zřejmými důkazy. Neboť s hlubokým povzdechem velmi často pravil takto: „O Zbraslavi, jak ty právě ted stojli před očima mýma! O Zbraslavi, rostlinko mladá, útloučká dcero, ty jsi dílem rukou mých, ach jak a kterak tě nyní zanechám osiřelou? .Kdo tě polituje'1/, kdo ta pomůže, kdo te zarmoutí nad tebou? Bojím se, že snad .přijdou dnové na tebe a sklíčí tě'." Byla jai, 6 Zbraslavi, jedinou mou útěchou života DÍLO NEDOSTUPNÉ na TRHU rad0025@slu.cz | 23.3.2021 mého, nebol ty milováni mi a vyvoleni nevěsto mi. Zbraslavi, působila jsi radost duti mé a nolvtnťi mne také, ai bude stráveno toto nepatrné télo. příbytek vérný. Zaživa téfcl se duch můj v tobé, pu smrt t odpočine v tobé trio mé a v na dej i Blaze mné a blaze duši mé. že jiem té zasadil, spatné tobé, že mé ztraVl*. vipominej na mne. vinice mi milo- váni, ó Zbraslavi, nechť pak mi o tebe péči blahoslaveni Panna, které jsem té venoval." Takováto slova zbožni mysl králova častěji opakovala ;i lkala. U J. knih* Lrikrv^i U. ? v Hiwoctvi JcTcmiilr pMMM i 5' 5- */ Luftal 14. 41 Z A V ř T A POftlZENl, KTEŘÍ K R A L UČINIL •S LXXIV Kdo racfiie smolou činit a přitom ni nezmaže rucr, přrspřílifr řídký to zjev: tak nebývá čisté ni srdce, pozemské vrci kdyí koni; tnu činnosti kalným se stane, brzy pak přivé proto i slepota postihne srdce: když se viak očistí srdce, vzhled dHvŕjsí opét u získá A proto, poněvadž na králi Václavovi spo-dvala starost o nékolik zemi a na ného jakožto radného vládce se dele vznášela záleží toat poddaných, bylo by zcela rud lidskou dutcvnl silu zváziti viechno na stejné vize, také nikdy se ncudchyliti za střed ctnosti jak pro lidskou slabost, tak pro nutný prospech, a aby ten, kdo potřebuje vice véd jiných lidi, neužil jich více, než je na prospech. Neboť to se pokládá mezi lidmi za nemožné. Zbožnost krále opravdu kajícího začala tedy pátrali po vhodném způsobu náhrady za takové případy, aby mohl uspokoj iti ty, kterým bylo skrze krále nezaslouženi ublíženo. Proto rozkázal král povolati k sobě čtyři ctihodné muie, které proslavila moudrost i svédomitost, totiž pány; J.in.ť . nyní biskupa brixenského, Jindřicha*', opata sedleckého, Konráda, opata zbraslavského, a také Jindřicha SturmovaV. notáře moravského. ■ ustanoviv je vykonavateli své závéti, pravil takto: Protože jsem vis nad ostatní miloval výsadou zvláštni lásky, doufám, že jíte povinni byli přáteli spásy duse mé: nyni tedy dejte povolati všechny mé věřitele, vyietřte a sepište, kolik « má zaplatit jednomu každému, a aby se nepřihodil nějaký omyl. uchovejte u sebe ty dluhy zapsány. Nezamýšlím vsak ukladali vám břemeno, abyste platili. nýbrž abyste jen řídili ty, kteří jsou povinni platit, a aby ac placeni dluhu dalo bez jakékoli překážky." Král povolal k sobi svého syna Václava, královského nástupce, pana Petra"/, svého kancléře, nyní biskupa olomouckého, Hřímaná z Dube*/, Tobiáše z Bechyně',, Jindřicha z Rožmberka7;' a více jiných šlechticů a pánů království a začav řeč promluvil k nim takto: ,.Vy," pravil, „ty, synu můj, a vy, věrni moji milí, víte nejlépe, že mne v tomto roce dohnala krajní nutnost na obranu království a mých práv proti římskému králi Albrechtovi a také na získáni království Polského činiti nesčíslná vydáni a náklady, divati žold vojákům a to na úroky pfijimati anebo jako půjčku tu onde od věřitelů zajati, protože na ty věci všechny i jednotlivé nestačila královská pokladna. A prutuže v po právu splácí z královské pokladny to, co ae jménem královým vypůjčuje, rád-li mne Pán Bůh, v jehož okovech jsem kárán, déle zachovali v tomto životě, zaplatím těmto věřitelům i virchny dluhy, neboť v rukou Páně spodvá smrt i život můj, co ae mu zlíbí v očích jeho, to nechť se mnou,ubohýTnc*rvlčkem,uíinlľ* K synovi pak obrátil král tvář a jemu přede vtemi pravil takto:,.Synu můj, ,nakloAkemně ucha svého'*/, vyslechni řeči mé, ,slyl slova Hradec Králové -chrám sv. Ducha (foto SÜPPOP Praha) iso ; i ji tni'*', a výroky otce tvého ať ti nikdy nevymizeli, nýbrž si je zapiš do srdce svého jako do knihy a naplň je skutkem! Tobé, synu můj, plode života mého, patři pravém dědickým veškeré drienl panství mého, neboť budeš sedeli na stolci mém a budeš panovati místo mne, otce svého." 1 dodat krti: ..Synu můj, ty vil, te bylo mým úmyslem vysuvrti dům jménem Boha mého. ale, jak se domýšlím, je to snad úmyslné prozřetelnosti Boži zachováno tobé. Nyní tedy bud Bůh s lehnu. priMpívej a vystav dům Hospodinu, aby té .■l-r.mil Necht ti dá Hospodin prozíravost a soudnost, abys mohl řídili hd. neboť tehdy budei moci ml ti úspéch, pocnei-li naplňovali rozkazy a soudy Boži srdcem i skutkem. A dekuji nebeskému králi, te po sobé zanechávam tebe na útéchu lidu svého. Boj se Boha, pestuj ctnosti, vyhledávej mír a ttpra-vedlnotit! Přísahej mi tedy před Bobem na ostatky svatých, ktefi uz janu tu přítomni, ze po mé smrti vyslechneš hlas mých věřitelů a vymahatelú a že za mne zaplatíš dluhy z království, které budei mlti v drženi, a Je zadost uřiníS viem tém, ktefi byli mnou nezasloužené poškozeni a uraženi." A byla tam tehdy hlava svatého Václava mučedníka a jinými slavnými ostatky, na néi pod zárukou Václav, králův jednorozenec, přísahal a se rozhodl a slíbil, že má za otce všechno zaplatili a poškozeným zadost učinili. Podobné i oni šlechtici, kteří tehdy byli přítomni, vérné slíbili, ie se chtéji priciniti ■ zaplaceni dluhů, a slávnostné to téz potvrdili přísahou. Aby pak ta úprava placeni nebyla v něčem znemožňována, byla určena seclmiru urbury a důchodů v Kutné Hoře. které se dávají králům každý týden, na placeni dluhů a upokojeni věřitelů. Také manželce, pani Alžbětě, odkázal král dvacet tisk hřiven jako véno."/ A přisahal dédic se šlechtici před otcem, že bude miti klášter Zbraslavský s jeho příslušenstvím v dobré ochrané a ie jeho, nemocného krále, al zemře, pochovají na Zbraslavi. Mimo to vénoval klášterům, kostelům, řeholním osobám a chudým veliké dary almužen, také rozdelil tu onde domům Božím klenoty a ostatky a roucha služebníků Kristových a oltář ze své kaple, kterou mél král nade všechna knížata své doby nádhernou, ale většinu svých rouch určil Zbraslaví, zaloimj svému a dceří své, v budoucnosti osiřelé. Prosím té. Panno Maria, ozdob rouchy své milosti duli toho, který oděl k chvále Syna tvého a ke tvé slávě tvůj dům ve Zbraslavi, takže to budí úžas viech, kdož to vidi. Nepochybuji o tobé, Maria, že to ve své štědré laskavosti učiníš, nebo spise už jsi učinila. V Stv o nem v kap I.XVII. pessv t 7. V Catctjí ee Jeho jméno uvadl ve forma tleidertrcich. Jindftth SÍurmay byl kanovníkem pražským, listinné Mi«; ijilteno, lr by byl nosálem mocevekym. V Byl to M P«r Aneelúv. kury byl od r. 11K9 -130» prawtáfm. olomouckým biskupem ar tul r. 1J11. acmhrl r 51í, Kronikár ho jmenuje kancléřem, sk Um tehdy jcate byl Petr z Aepejlu. ÍMjkup berileujii. který ullvil titulu kxnckl* cetkeho jette r 1307. ľzatcli ■I f. r 304 odeSel 1 Cech. xd* h. 1c Petr Antartav převlál jis lehdy formálne rUenl kanreuŕc s upravil tuto funkci laác ia Vídava III. '/ Hanua E Dube byl tehdy nejvyilim purkrabím. V Tobiai (Dobe*) 1 Bechyni byl ncpryUlm cnariilkrra. V Jinrirli r RVilmherka hyl nrjvyittm inmntnlkcm '/ Kniha prísloví 4. jo. jSalm 44. iii 104. J. V Kniha plbkrrl 4. 10. -I 5rv kap. LXXXV Z B O 2 N C SKUTKY. KTElC K O N A I. K R A I. VÁCLAV •S LXXV A poněvadž je nesnadno zanechali zvyku, neho f « J. br. zvyk obyčejně obrad v přiroze-l»»t '• m*Ml H- ži, pr. !•> cit J*.kôry J dobrodiní laskavosti, které vůči chudým a žebrákům projevoval král Václav, jsa ještě zdráv, poražen na lože choroby nikterak neopomíjel prokazovali, co viak nemohl konati sám o sobé. to dával tajné skrze jiného pod svým jménem činili. Mela pak ve zvyku pokorná ušlechtilost a ušlechtilá pokora tohoto krále nejen na Zelený čtvrtek (v den večeře Haně1' nebo v posté nahé odívat i, chudým ruku štědrou podávili, lačným a žlznlcim pokrm a nápoj predkládati a nohy chudých umývati a otírali, ale i v každé dobé s potěšením to konala, kdykoli mohla k tomu ziskati vhodnou příležitost. Potom, když už tismvá choroba vzdalovala od tohoto zbožného tlila ochromené tělo, ne vlak stav mysli, pnvoliv.il král tajně potichu některého ze svých důvěrných přátel a dával skrze něho svým jménem vykonávali onu zbožnou službu na určeném miste. Svědectví DÍLO NEDOSTUPNÉ na TRHU rad0025@slu.cz | 23.3.2021 o tom podává až podnes pan Konrád, opat zbraalavský. který, byv k tomu určen a poučen, vykonával za krále tak požehnanou ZBOŽNOST KRÁLOVA 1'RI POSLOUCHANÍ NĚKOLIKA MSI •$ LXXVI Ale 00 nyní udru nemocný král s posloucháním mil, když jeho veškeré potěšení a zvláštni radost srdce vidy byla v posloucháni několika mil? Snad byl bez mil, když nemohl chodili do kostelů? Chraň Bůh! Vidy* lby se tento král. vice zbožný v mysli než nemocen tilem, nezbavil tvého potešení, dal ti postavili v své uzavřené komoře, ve které vyčerpán ležel, nikoli k oltářů a poalouchával tam o tolik více mil, ílm více jeho duch, zaměstnán chválou Boži, mé] pokoj od hluku vnéjll 6nnoati a zaměstnání, nebof ui časné ráno na počátku dne byly slouženy před králem mše a ncknlik jich bylo odsloužerm a po několika následovalo službu, neboť sám umýval na rozkaz králův nohy chudých, potom je hostil a stédře obdaroval dary a denáry. nnWa které se mely slouiiti. Vznikala z toho radí ít pr.slnurhajicimu knížeti a živil v hoj-néji a dřivé občerstvením duševním než pokrmem telesným. Působila pak u churavŕho krále prudká bolest no.hu' k jídlu a piti. ale nikdy nechuf poslouchati mešní slavnosti. Nechte! také při oněch mších podle úsudku pokory přijlmati políbeni mini jako jiná knížata z meaních knih, nýbrž se rtů knéií. neboť vyznával s pokorným srdcem, že není hoden názvu král, nýbrž že má biti spiše označován jménem pastýře než knížete, a často si pral, aby byl býval ne knížetem, nýbrž pastýřem stád po viechny dny života svého. Tak ten, který byl podle všeobecného mlnénl nejvétsí. stal se v oäch svých nejmetiilm, ale opravdu čfm více se před lidmi ponižovala znamenitá pokora, tím více se skvéla před tváří Boží pokorná znamenití ist a význačná ušlechtilost, kterou mét. od Boha, než jsem zasluhoval, byl jsem nevděčen za dobrodiní Boží a nyní dostávám, co jsem zasloužil za své skutky, a snáším to rád a žádám, aby toto tělo docela zetlelo, protože by na onom svété duch odpočinul v Pánu." Často však, když krále sužovala nad mini sila bolesti a zachvacovala příliš prudká sla-bost, říkával panu Konrádovi Zbraslavskému: ,.Už už se tak velice trápím, že by jiný, jak myslim, kdyby trpél totéž, křičel tolik, ze by POSLEDNÍ POMAZANÍ TOHO KRÁLE •$ LXXVIII Když už vsak více než tri měsíce vzrůstala usuvičná králova choroba a král už ochaboval v práci, ale nikterak na rozumu, aby mu nescházelo přijetí a milost některé církevní svátosti, jal se velmi pobožné žádat] o svátost posledního pomazání, a třebas mél tehdy kolem sebe velmi mnoho biskupů a znamenitých prelátů, přece z citů pokory a lásky, které vždy choval k panu Konrádovi, opatovi zbraslavskému, a k cisterciáckému řádu. vel- to bylo slyšet po celém sousedství." Není však pochyby, že všechno to bylo počítánu k vetší zásluze tomu. kdo s klidnou mysli snášel tak krutá muka choroby. Také mél chu-ravéjicl král často u svého loze muže duchovni, od nichž nejednou ae slzami poslouchal ušima otevřenýma, jakož i s mysli dychtivou napomenutí, povzbuzovánia spasitelného učeni, ale naprosto žádné utrpěni ani zaměstnáni ho nemohlo zdržeti od kanonických hodinek, aby je neodříkával nebo neposlouchal. mi oddané a naléhavé žádal, aby mu bylo pravé od tohoto opata uděleno tajemství oné svátosti. Žádost králova tedy, která se obyčejné rovná rozkazu, byla vyslyšena a splnená. Neboť pan Konrád, opat zbraslavský, pomazal krále olejem nej svétéjilho pomazáni, zachovávaje ve vsem obvyklý způsob, který' bývá při pomazání osob řádu cisterciáckého; myslím však. že hojnejší proud slz vydaly oči opata, který krále pomazával a truchlil, i přítomné družiny, než bylo celé množství svatého oleje, kterým byl král onoho dne porna-zán. Neboť bylo vidéti na tom, který byl pomazán, velikou známku zbožnosti, u všech pak přítomných vyrážely slzavé vzdechy, prýštící ze srdce, smíšené s výkřiky. Pro tylo mnohé mše jsou smyti hHcbové tvoji, Václave, zbožný králi, jit v radosti hlcdiš. jak vcřlm. na syna Mariina, jenž od tebe tolik má statků. Nyní svým vlastním zrakem se dívej na boží moudrost, kterou jsi spatřil již tehdy, když jesté byl* naživu, králi; očima véřící duše jsi ve svátostech ji vídal. V chudobných tobé, Kriste, ten král vidy oddané sloužil Za to mu udél, Kriste, svou nádhernou korunu rajskou! Nářek v srdu, z prv na rtu, i télo ač soužila bolest, v nemoci vždy jak Job král doved' si zachovat mysl nanejvýš trpélivou. A proto ho omyla, myslím, ode vší zkázy hříchu ta Boží veliká milost. Takto byl pomazán. Kriste, a s tebou spojen dm vlce tento nábožný král. jenž veškeré viny je zproštén. TRPĚLIVOST KRÁLOVA V 1EHO NEMOCI •§ LXXVII Ve svém utrpení projevil tento kníže na loži tak velikou trpélivost, že byl všem. kdož ho videli a znali jeho neduiivost, předmětem nejvétsí ho úžasu. Neboť když ho při vnitřním utrpení velmi ostře bodal osten bolesti, nikterak se z úst trpícího neozýval néjaký reptající nářek. Ale jak veliká prudkost trpké bolesti ho bodala, prozrazovala vyčerpanost údů a ukazovala tvář, kterou pokrýval nádech modravé barvy. Ale při viech téch potížích nezhřešil král rty svými ani nepromluvil néco pošetilého proti Bohu. nýbrž dl: .Jestliže jsem přijímal z ruky Páně bez zásluhy dobré véci, proč bych nesnášel pro svá nesmírná provinénl zlé? Přijal jiem více požehnáni ZKROUŠENOST A ROZJÍMÁNI, KTERÉ TEHDY KRA L M £ L -$ LXXIX Král, trápen jettě iouienimi chorobnými i tvrdnAijnými. 'Hil >e vidy daru milosti paměti až podivuhodní zvláštní. Neboť ten kril leie na loži jal ae leckdy „v trpkosti duie tvé"1/ prehližeti vftechru. rvi léta i před oci své mysli vyvolávali poklesky a nevedomosti tvého mládí, kterými jako viník urazil Boha, a jako pravý kajfenik s pokorným a zkrouceným duchem s nářkem na paměť uvádět i jakýkoli druh hříchu, kterým lidská křehkost způsobila jeho poklesnutí, a praví tak začal s hojnými slzami oplakávali kterýkoli z nich, který mu způsoboval smutek nad jednoroze- l'odlaŕ Knihy Jobovy j. to. 134 / US ným, takže jeho žal. vycházející z hlubiny srdce, byl > to vyvolati u všech při tom stojí-dch pláč a ducha kajicnosli. Bůh tulii udelil král: tak nesmírnou milost pokání jakoby záchranné prkno po ztroskotání, že kdyby byl on po všechny dny tvého živou nrjhnršlm lupičem, ještě by podlé hdakého úsudku prines! slušné ovoce pokání. Neboť zbožně verím, že k jeho zkrouiený duch stal milou obeti Bohu nejvyššimu, protoie „on je otec milosrdenství a Bůh všelikého potěieni"*. jenž klade slzy kajícího pfed tvar svou. Vnitrní však milost, úspěšná učitelka ctnosti, nenaučila nikdy tohoto slabého žáka nafikati, nýbrž mu vylnivéla a způsobila, ze on douškem zbožného ducha napred okusil s libostí sladkost nebeské vlasti a pohár nektaru a z toho m vesele radoval. Vždyť ouŕujid milost často tak osvítila srdce královo, že sám začal v mysli uvažovali a ústy vyjadfovati zvláštní dobrodiní darů Božích a vítézná znamení za spásu lidského pokolení shůry seslaná; neboť tanulo v jeho KTERAK PREDVÍDAL K K A L SVOU SMRT. ROK PANE •5 LXXX Konečné nemocný král, více než test mésícú silnou bolesti zmořen, véda, že priala hodina jeho odchodu z tohoto svéta a že už nastává chvíle jeho rozloučeni, třebas ještě měl neporušený zrak i sluch a ubývalo mu jen tělesných sil, nic však na jasném vědomí, obdařen soudnosti povolal nedlouho před svou smrtí preláty a kněze, kteří se četně shromažďovali před králem, a pravil jun: „Bratří, radujte se se mnou a blahopřejte mi. že byv potrestán jsem si zasloužil tak dlouho snášeti ruku Páně, která se mne dotkla, hle. brzo přijde hodina rozloučeni mého a ,éas prozpěvování*.V Nyní tedy prosím, pánové a přátelé, odpusťte mně kajícímu, stůjte při mně v hodin* smrti a při odchodu mně pomáhejte modlitbami; připravte se také sloužiti mše. paměti, že večná moudrost Bolí sestoupila z klina otcova, v podstatě lidského těla že za člověka vzala na sebe kříž. umírajíc, hojně vylila drahocennou krev, a tak ukazujíc cestu do nebe, vztyčila všem schody, konečně že viem kaikim a prosícím slíbil ten. „který je cesta, život a pravda"1/, otevřití bránu do věčné vlasti a udélrti nevýslovné radosti, které se pro množství nemohou změřili. O Lakových věcech rozjímal a mluvil a v jeho rozjímání planul oheň tak veliké zbožnosti, že neuměje se omezit zapaloval i všechny ty, které shledal hodnými, přítomné u lože chorého krále, když alyteli vycházen takové výroky z nadšené hrudi. Neboť kdo by byl tak chladného srdce, že by ho neroznííila ohnivá výmluvnost prezbožného krále? Tak tedy živil Pán ducha nemocného krále střídavými navzájem hody vnitrního občerstvení. jak se zalíbilo milosrdenství jeho. 7 1. niHlits iv. 1'avts kc Káranským i. j. V Cvanastnan tv. Jana 14. 4. až uvidíte, že nastává poslední konec života." 1 dodal král: ,,Ty, Konráde, opate zbraslavský, slul za mne první mši o Vzkříšeni Páně, hned, jak duse má odejde," k panu Heiden-reichovi. opatovi sedleckému, pak pravil takto: „Ty za mne podobně odsluž mii za zesnulé," Týž opat také četl na rozkaz králův umučení Páně podle Matouše a jeho čteni vyslechl v samé hodině zápasu tvého zbožnýma ušima t bitím v prsa, se slzami, s rukama k nebi pozdviženýma a t ncjvétil zbožností. Tak uložil král, jsa ještě dokonale při rozumu, svými ústy jednomu každému přítomnému knězi, kterou mši má sloužiti. Ne* bot jednomu dal sloužili mži o Nanebevstoupení Páně. druhému o blahoslavené Panně a uložil jednomu každému, co chtěl. Věc je úžasu hodna a musí být trvale v paměti za-chována; Hle, dne 21. června asi o první hodině*/ král, kdy mu již ubývalo posledních sU, pln dobrých skutků přicházeje k [sríalrriill hodince a louce se 1 tímto světem, se sklopenýma očima, s klidným obličejem a s jasnou tváři poroučeje do rukou Páně svého ducha za přítomnosti všech vydechl a odevzdal ducha svého Pánu, který ho dal. míním onoho ducha životního, kterým žily a rostly nekonečné tisíce lidí. onoho zajisté ducha, jejž zastihla smrt v popelu a v žíněném rouchu v podobě pravého kajicnlka. Ô jak veliký nářek slzavého bědováni hned vnikl do srdci všech, když z bezduchého těla odešel šťastný duch, o jak nesnesitelné rozrušeni veškerou bolest převyšující vzniklo u vfteho lidu proto, že nastal odchod jediného tak vzneseného člověka, to je žalostno vyprávěli nebo slyšeli. 0 oč trpčejší bylo pro všechny lakové věci zakoušeli a viděli, A co řekneme o oněch, kteří byli králem určeni sloužiti mše? Jisté je sloužili, ale potůčky slz přehojně se rinouci zatemňuji jim oči a vzly-kavé nářky se vzdechy rdousí v hrdlech pronášeni slov, dusí hlasy, zabíjejí slova v ústech. Zatím však přeuctivě objímajíce a Líbajíce bezduché tělo smáčejí lože proudy slz a potom podle obvyklélvi způsobu slušně omyji to nepatrné tělo teplou vodou nejen tekoucí z pramenů, ale i rinouci se 2 tváři. A když bylo omyto, bylo oblečeno do týchž královských nejvzácnějlfch rouch, v nichž byl král korunován: koruna vstavena na hlavu, žezlo a zlaté jablko vlaženo do jedné a druhé niky. na prst navlečen prsten. V tom sice bylo vyhověno královskému stavu, ale nikterak pokornému práni královu, neboť on sám si krátce předtím přál, že nemá býti po smrti oblečen do kmentu a nachu neho zavinut do čistého plátna, nýbrž spiše jinak do laciné látky režné. Ale vpravdě v tom se více učinil přeď Bohem a před lidmi hodným ozdoby, protože smýšlel o sobi pokorně a vyhledával věci tak laciné. A tak byla podlaha hostinské síně pokryta a ozdobena ncjdrahocennějtlmi koberci a látkami a tam byla nádoba královského těla, sice ozdobená ctnostmi, položená na máry, vystavena. Potom, když bylo pripraveno všechno vhodně pro královský pohřeb, šel sbor kněžstva za sborem a průvod za průvodem a ti viichni v ke plačíce než zpívajíce, jak jen mohli, vykonali obřady vigílii a za zesnulé. Druhého pak dne po králově smrti sešlo se před hostinským domem mistra Konráda, zlatníka, u dominikánů*,' v městě Pražském veškeré množství naříkajícího lidu a ti všichni čekali, aby viděli žalostnou podívanou, totiž vynáleti mrtvého svého pána nej-milrjšiho. O hrozné a trpké čekání na smutnou podívanou! Ô jak pochmurný obraz viděti, jak se tento král ztrácí a vzdaluje z tohoto světa jako zapadající slunce. Co tedy vzejde tomuto ubohému lidu. zakoušejícímu bidu, a tomuto plačícímu národu? Jisté trápení a rozrušení, rozrušeni, pravím, takové, jakého nebylo od počátku, jakého nezakusili od té doby. co vyšli z lůna matek svých, které by bylo kdy druhé podobné tomuto. Když totiž všichni stáli před domem « napjatou myslí a • upřenýma očima a a hořkostí čekali, hle, ukázal se a na ramenou byl nesen mrtvý král nejzhnžnéjši, který byl životem chudých, berlou utlačovaných, útěchou sirotků, pokojem vlasti, otcem všech. O neslýchané od staletí žalostné volání Lidu. které tehdy bědováním a rvoucím nářkem všech lidí zvěstuje budoucí těžkosti celému národu, olourienernu o otce i knížete; ten se bolesti hroutí a křičí, druhý volá a drásá si tvář. jiný si trhá vlasy a šílí. ba 1 chlapci a děti běhají po ulicích, kvílejí a zámven vydávají žalostné hlasy, tak jako by předvídali budoucí pohromy, a proto pro tak velikou bfdu. kterou pociťovali všichni, nepokládali tehdy nic za sladší a lepil než naříkati a plakali Tak totiž jdouce šli a plakali, protože se řinuly slzy, které nikdo naprosto nemohl zadrželi, neboť tehdy byla míra pláče bez míry. Knížata pak a starší páni království nosili máry s ctihodným tělem z kostela do kostela, všude obětujíce oběť za spaseni. Duchovenstvo pak, které šlo napřed a které následovalo, bylo by rádo zpívalo, kdyby bylo mohlo, protože spise vydávalo nářek než zpěv a jednotlivci více naříkali než zpívali. Provázel také slavný pohřeb nesčíslný zástup obojího pohlaví, mladici a panny, starší s mladšími, vydávajíce kvíleni a naříkáni právě tak ne-soulacmé, jako pronikavé, takže by mohly, kdyby to bylo možné, kamení a stěny pukati a nerozumná zvířata by mohla býti k slzám dojata. Každý kostel byl by se tehdy pokládal za přešťastný, kdyby byl smět u sebe v svém lůně uložiti toto ctihodné královské tělo. Nejvíce pak žádali kanovníci Pražského kostela krále, syna zesnulého krále, aby jim odevzdal otcovo tělo k pochováni, ale nikterak nedošla - PWh lomi-vin.lv* 1 ti V Asi v 5 bosí. ránu pudk rui-ho Caw-í U »V. Klimrnl» [u nynŕr*lhn Klrmentinal. V hotlin ■kŕrr domí rnattta Kcnrtáa Vichr 11. wnvM Kralovski palte ns Wtsd* Pnlašam r. I JUJ vlpln* vyboŕcL Král jak ubohý hříšník tvých poklesků litoval v pláci. na zbožnou slavnost nebes však vzpomíná ten. kdo ji viděl. svetlo tvé, vůdce* kvét. tvá ozdoba, jakož i véno, odvážný krti, jak sluinn. a úrodný iakolto rosa. záruka mim psancům i bohatým pochodeň zářná, můstek prchajícího, zdroj ziznivvch. pahorek mírných, svitlo tvých očí jen on. tvá božstvo, bystrou i dárce statků i pomoci vti, tvá nadeje, báda, již zemřel! Dobr* jsi určila podii, neb telo jsi do hrobu dala, Čistotnou duti v narui jsi Kristovu odevzdala. „Zdrávu, Maria" za ni vidy vylévej, jakož i milé „Zdrávas, Královno" tikej, jel pro ného stává se lékem. Ron rositi bude pak ona růže. jil často prosíval: ..Rosu dejte, ó nebesa!" Prosím té, Panno, dej, »ť ae synem tvým se spoji v půvabném ráji! Šlechetný šestý král, král Václav, druhý tlm jménem, tŕináclistého roku a pátého dokonal v Pánu; □ tri dm zemřel dřív, nez svátek byl svatého Jana, ftyřiatřicel let, vsak brz tri mrsků iiv byl; nechat má véčný klid v lom vysokém m'beském sidle. V pokoji jeho télo zde leží: rač. Kriste, je chránit! Zdráv bud, mladistvý králi! Ze ze slavné krve jsi zrozen po vzoru Šalomounové rač dokončit chrámovou stavbu, u jejiž dohotoveni té záda] otec jak David. Veliké jméno ti u viech jak slavné znamení vzroste, nd tebe tíha zla huJ. královský potomku, stranou. Kristus ti útéchy přej a otci pokoje1 Amen. li, co si převelice žádali. Když tedy byl dokončen pohřeb krále důstojný, bylojesté téhoi dne o deváté hodiné' ctihodné télo vloženo na lod a v průvodu nekonečného množství lidu se synem královým převezeno z Prahy na Zbraslav, kde mniii vytli pohřbu naproti a s pronikavéjtim nářkem nežli zpěvem je přijali i doprovodili do nového kostela.V To požehnáni přinesl pohřeb zakladatelův klášteru jím založenému, že kdežto v ném dříve nebyly slouženy bohoslužby ani do té doby zpívány kanonické ho dinky. od té doby hned počal konvent písní při pHchodu tohoto pohřbu konati bohoslužbu a tak v tom pokračoval až podnes. Celou pak dobu následující noci strávili četní mniii, určení bditi a konati strál při pohřbu i tu onde při márách rozestavení, péním žalmů a chvály BoU. Ráno pak sloužil ve smutku pan opat Konrád, třebas bylo přítomno velmi mnoho biskupů a prelátů, mii za zesnulého a po msi uchystal králi pohřeb podle obyčeje našeho řádu. A když už bylo této královo s pozlace- nou korunou, žezlem, jablkem a se vál ozdobou vznešených rouch, náramků, prstenů a výzdobou královské nádhery položeno do hrobky, která stoji uprostřed svatyní, nastal tak veliký nářek lidí a zvláité tak veliké bědováni mnichů, že nebylo možno slyieti žádnou modlitbu nebo zpiv a rozuméti hlasu slov. Neboť všichni zároveň žalostivé volali, v prsa se bili. na zem padali a nad způsob lidský, jako by byli všichni zbaveni smyslů, jali se hořce kvíleli. Pro dlouhý pláč. kterým vtichni plakali, již úplné vyschly proudy slz v ocích, a proto už bez pláče a prolévinl slz spolu vznááeli smutný nářek k nebesům. Já bych byl nikdy neveril těm, kdo by takové véci vypravovali, kdybych byl nebyl sám osobné přítomen jako spoluúčastník tohoto hořekováni a pozorovatel zármutku a ve svém žalu kdybych nebyl tehdy složil asi takovouto báseA: *,' Mniij. 14. hodnou naleho caw. '/ Byl u> iuiitv) kousl Pumy Mam. rikHxnV Vacla-wm II. den po korunovaci (erv. Sip I.XIV). kam byly tak* pnKtrji přeneseny t kapár *v. Jakuba Vsckwovy drti. pochován* na Zbraslavi íerv- knih* % kap. IX). PLAC DOMU ZBRASLAVSKÉHO NAD SMRTI IV É HO ZAKLADATELE* LXXXI „Puzorujte nebesa a mluvtti budu, poslyi i žerné výmluvnosti úst mých,"V „o všichni, kteříž tudyto jdete, pohledli- á vizte, jestli bolest podobná bolesti mé"*/, bolesti mé jsou bolesti „jako rodičky"'/ anebo spile při potratu, protože mne ..zármutkem naplnila smrt v den prchlivosti své"'/. ..Obkličilyf mne byly bolesti smrti"*/, trpké, „bázeft a strach přišel na mne"',' a pokryly mne temnoty'/, nebot já jsem v bolesti „do stínu smrti"*/ jako pod kbelec ukryla a schovala doprostřed klina svého nejjasněji! svítilnu svou, která mně svitlo dávala i lidu veškerému. O smrti, jak hořká se mné stala paméf tvá, rukou tvou jst „sáhla na víecky drahé véci mé"*,', nepřemoženého jsi přemohla, vyčerpala jsi mužnost muže mužného, který byl králem slávy, mocného, jsouc mocnéjii, jsi svrhla. Paprsek záře ty, jsouc prudU, jsi zhasila, nevešlé ženicha, mné osiřelé chovance jsi odňala na dovršení zármutku, abych mu připravila hrob, ode mne jsi. preukrutná, vzdálila otce nej-sladiiho, proklávii ho střelami svými. Bída mné, protode obnovená bolest má pal! zarmoucenou hrud* a pohroma, kterou utrpím, ..vysouší ducha mého".1*/ V Skoro cela lato kapitola K sestavena a átaiů báb Ir. jen některými obraly vzájemné epojených a mlaty irpravenycf,; oort cernon. '/ ; ajuha kfcýsBo . ja. i V PIK J.....min l. la. Proroctví jtrtnitáovo ti. u. •: Podle PU6r jcremiáiovB i. la. 1 2slm 17. J- V Žalm 14. 6. V TasszM. */ Kniha Jobova ta 11. •' Podle PUa> Jeremiášova 1 10. '•/ Podle Knihy Jobovy i. 4. Smrti, ty úděle krutý, proč zuří v tak podivném hnévu uštknuti tvé, že k sobi jsi pozvala krále, jenž býval zvyklý dvé království řidit a řádné poddaným vládnout? Touto žalostnou ranou. ach. jaké docházíš hanby! Bezpráví je to. ne právo, že musel poklesnout v kvetu tento šlechetný muž. jenž nádobou ctnosti je plnou, dávaje dary spásy. Pláč vtiakujci, krutá, viem lidem. Přírodo, kárám 1 tebe, proč sudičce vydauu toho. jemuž jsi rovného v ctnostech snad nikdy nemohla zrodili Za vzor živou ctného iii králům stavéla jeho, za vzor zbožnosti jej tys vévodům dávala vždycky. Lkejte. Cechy, a plačte, ó Moravo, Míšeňsko, Slezsko, ochotné přelévej slzy i Krakovsko, Poznaňsko, Hnézdno, stejné tak Pomořansko, neb padla koruna tvoje. Nyní i Sandornéřsko. plač s prorokem Jeremiášem. Nad smutným koncem smrti vek všechen ar naříká v pláči. Nepovstal jesté kníže tak velký a vznesený, který jemu by rovnat se moh', ni knézstva tak upřímný přítel, pravý zastánce míru a života ctnostného ctitel. Král ten zářil jak slunce, proud víry vytékal z ného, Zacheovi je roven svou štedrostí, válkami zase Makabejskému'/ a obraz Iva na ilíté znakem je sily Sarnsonnvy;'/ jak orel vždy smeroval k výšinám nebes; spravedlivý a mírný a plný jak kvetoucí réva, cti a plný i chvály, vsak beze viech klamů a hříchů. Brda, Zbraslavi, béda! I sláva tvá poklesla nynľ Nepřestaň volat a lkal, hled v zármutku radostem prchat, nezná v se nářkem, tvůj hlas aí hojné ti obnoví lkáni, ten. jenž nulovat té a založiv k vrcholu vadl. V Po roce 1S7 pf. n. 1. vypuklo povstaní Zadů proti Antiochpvi IV. Vedl je Snes Mkttstjth t pMi *vnv Janem. Simonem. Judou, Ekaaarcm a Jonala-nta. Po occíM Hal vudceni Juda, který cloáttaJ pí.jrtVDi Makfcab* rklw*W. ■ po jeho 1—imrU poknAtml v hnj; brati .1 iľj(*ľ. ' O ŤlamMstiii *ix pont. radu kc lup. LXXXVII. Ijl / 1)9 Heda mne, protože milý můj svržen leží v náruči mé, sevřen v poutech smrti. Proto se žal múj více šíří. krutěji zuří. „Pm tyť věci já pláci a z oči mých tekou vody, že jest vzdálen ode mne potéiitel."11,' Neboť, když byl vzat onen, jimi zrozena jsem žila. rostla a kvetla, zároveň i,,srdce mé opustilo mne".'V .Slyšte prosím, vsickni lide a vizte bolest mou!""/ „Srdce mí svadne ve mní""/, „protože jsem plna horkosti.""' „velikí- jest jako moře potření mé""/. Neboť « hrud třebas iclczná. se nade mnou neanuluje, kdo hledeti bude na mne, která pláču nad ranou nezhojitelnou a přelila jsem milovaného, jako na osnovu přestřílenou dříve, než byla počala? Ale zda mohu rozkázali, aby mne opustil smutek a pláč, když nbetkána nehn rozrušena tak velikou bolestí jsem nucena lkáti. Priznávam se, jsem poražena, jsem hotova plakati, „vylévati budu jako potok slzy dnem i nocí"";, nedám snbé odpočinutí, vytrysknete, slzy, vytrysknete a jdete zároveň s milým mým, který odešel, budou mní slzy me chlebem ve dne i v noci, spravedlivá je bolest má, politováni hodna rána má. O jak verný otec opustil mne. dceru ne* dávno zrozenou, který se bděle staral, nelenil pro mne v práci a pomoci. Kdo je mne tak přepotřebný, komu jsem strjné milá já? Zelle osudu mého vy, synové moj i, které on se mnou zplodil, protože, béda mne. on vám padl. Ale čim se mu odplatím za všechno, co udélal mné? Loveckým dvorem jsem bývala dvořanům, obydli jsem poskytovala lidem se psy a s nebeskými ptáky hravými, ale nyní staví i se vinici Hospodina zástupů byla jsem skutkem i slovem nazvána a učiněna domem Božím, branou nebeskou. Síni Královskou, úrodná na syny. která jsem byla neplodná. Tato pak slastná zmena se stala se mnou skrze tnho. který mé stvořil a odpočívá v stánku mém. Ale béda mné! Milovaného živitele mého pokoj je nepokojem mým, zhroucena jsem ležela, vniveč jsem uvedena byla a provedl mne. Zřícena jsem se zdála, ale stenami jako kosinu a svaly upevnil mne. Sám. béda. zůstavil mne bez pomoci své po smrti, který by mne nikterak neopustil za iiva. Ovšem smrti slouženi je hrozné loučeni, 0 tvrdá smrti, která jsi vyrvala útéchu mou a mé kruté zahubila v zuřivosti své. Zda také mne smrt neustkla. když mne podrobila nesčíslným nebezpečenstvím? Neboř aí přilil bývá zbaven užívání života, kdo zbaven jeho ovoce. Byla jsi tedy, smrti, závistivá na plody mé, když jsi „vzdálila ode mne přítele"1^', jehož snahou jsem nejvíce v klidu sedela, v radosti zůstávala, v listí kvetla | ovocem skutků prospívajíc, blahem oplývajíc a o milého se opírajíc1*/ ve viem jsem prospívala. Milý mné a já jemu, „levice jeho byla pod hlavou mou a pravicí tvou objímal mne"**.', ale béda, nyní milého miláčka nemám, pfetrpce ae rmoutim. „Kamže jsi odeiel. nuly můj"?",' Tvá přítomnost byla pro mne sladká, ale protož* jsi mne opustil, odvraceje tvář ode mne. zranil jsi mne. „Zavazuji vás přísahou, občané nebeského Jeruzaléma, jestliže byste našli,"" anebo pravdivej i. jak doufám, protože jste nažil milého, abyste mu zvestovali, „že jsem nemocná milosti".*•; Ať dostojí slovu, vylévá prosby, shlédne ni mne nafikajici a plačící v tomto slzavém údolí. 0 mni, mne „více než jeho zatáhl hnév tvůj' 11 a více „na mne dolehla prchlivost tvá""/, neboť ten, kterého jsi uštkla, nasel p oteleni, já potrestáni, ode mne zisk s sebou odňali, zanechávaje mné žal. Vstoupil do moci Hospodinovy11/, vydávaje mé napospas človeku nepřátelskému a vrtkavému. Neboť vlm. kde dlím. kde se zdržuji, kde jsem zůstavena; na lomlo svétř nečistém jsem, pročež právem vzdychám jako človek bez pomoci, t kým se nyní v nejistotě poradím, koho tc v nettésti přidržím, kdo ponese břemena má, kdo odvrátí nebezpečenství? Vzat mi je tesile 1 můj. pravá ruka má. s vrtlo oči mých a mír a hrud má, ústa i jazyk můj; na něm jsem celá závisela, který byl můj všechen a mé všechno, když ho smrt podťala, který byl „slávou mou, povykujid hlavu mou".1" Zapadla koruna má. zemdlela spása má a vyschla jako skořápka ctnost má. Zde je, tnuti, vítězství tvé a osten tvůj, pro odcházejícího jásot, pro Mho. kdo zůstává, osten, neboť jsi mné odňala vérnou pomoc a radu spasnou. Poznávám to i bolestné to nesu a bolest má vždy před očima mýma pro toho, který' byl můj. Můj jti byl, pravím, Václave: založením otec, vychováním matka, látkou bratr, ochranou obránce, pečlivostí zástupce. „Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou aspoň vy, přátelé moji"**/ a synové nejdražsl, které jsem zrodila, protože sami vidíte, že jsem hořký kalich přijala a pila z ruky Hospodinovy, „metlou rozhněvání"**/ svého udeřil mne a zbavil mne pastýře. Bol cítím nad te- bou, zbožný králi Václave, pane milovaný, přání mých utec ho a „svétlo mé"**/, ne že by bylo třeba nad tebou truchliti. nýbrž spiše že jsi mné odňat, pláču pak vétslm právem nad sebou a nad syny svými, protože já piji a opojena podivám jim kalich hořkého pelyňku a žluči.*1' Už není ztráta má jen pro ",' nu jmtiuauv 1.1*. *V 2als» 1», ij. "! PIU J■. .-i.i, : =■ '»' Tanut pndk Vulawy " nu ji iisiin i. ij. '■• Pouk Plái. JcroiviUon i. li. "I Žalm 17. io. " PUaA aaiocnouewva. t. }. » T.mMJ I } Tamta* 3. 17. ■ Traiaj.I. mne tvrdá, nýbrž i pm nynéjái í budoucí syny mé, kteří se narodí a povstanou**', svrchované škodlivá. A co mám říci ji, dcera ubohá, kterou tak veliké neitéstí podnecuje k žalu a úzkostlivost svírá, trpéti budu v úpěni tvém**/ 1 pronášeli budu hořekováni své a bědovaní. •V TamUí ■V Zalm 17. 17. ■V Zalm I7. 1. ■7 Podia Zábnu 70- ti. "; Podia Zakrní ]. i " Kniha Johova 19. si. Podia P1SÍ. J.itinuJ.1.* }. 1. ■j Zalm a*. 1. ■' Podkt PU/* Jaramiilnva J. |«. -.' Zalm 77. 6. -,' Podat Zahnu «. 7. Béda mi i viem synům, jež na svét jsem přivedla, běda, potomstvo zbaveno otce. když matka vdovou se stala. Dobře té líčím, smrt i, že* hluhil než moře, než zmije krutejší, spztnéjJI hada a hroznejší obludy každé. Tyt v nás nalila dés, když zhubilas krále, jenž býval ivéži jak k vet a čistý jak hvézda, jasnejší zlata. sladší než med a mírnéjil jehnéte, zářnéjii nhné, bélottnéjii než křída, než fialy ušlechtilejší; na zemi dřív, led v nebi již vůni věrnosti dýchá. Zemdlelo, zapadlo, vyschlo, ó béda, to zářivé svétlo; zapadne památka má. když jeho je odňala sláva. Všechno se louči již se mnou. ach. vie, neb takovou Ikodu přinesla nim ta smrt. že zahnala radosti všechny. jaká to bolest, a více než bolesti Ô smrti, rvi zkáza nikde tak nezúrila. Tys rychle mi zmařila život. Kéž byt raději tehdy, ó smrti, bývala mrtva. příčina takové zkázy. Vždyť koho jsi urvala, vii tnř Ten byl paprskem v tmách a vtelenou lahodou prn sluch. jímal nás úžas nad tím. jejž náhle r ves nespravedlivé. Záštitou zákonů byl. byl rovněž slávou viech králů. potěchou sveta a též byl zrcadlem božského žiti. Pevné tkvélo v tom králi, co dovedl zjednat duch lidský; to bylo příčinou vsak, proč smrt jej odňala trpce: zátť má k bezcenným vécem, vial ráda má to. co je cenné Splnilas krutou smlouvu a dalaa mi citelnou ránu, smrti, údělem smutným Mne zabilas záhubou choté. Pro mne byl noci ten den, kdy krutá ho zasáhla rána smrti, a víc než meč mé zranil tenhleten méaíc. Nechať nebesa pláčí 1 slunce, moře a zemé. hvězdy, oheň i vzduch, neb vérný mi odchází ženich; radost mám jenom z téla. že se mnou pohřbeno bylo. do mého lůna že dáno. Jen tn mne radosti plní. že jsem delila takto: já do nebe poslala duši. télo pak v nehrané mám. je vioŽTvti do klína svého DÍLO NEDOSTUPNÉ na TRHU rad0025@slu.cz | 23.3.2021 Aspoň li v pevním svazku já mrtvého ženicha chovám, který miloval mne a do výše zaživa vznesl. Stále jen o tn prosím: měj dohře se. Václave králi, v andělů radostnem sboru a v zbožné radosti svatých po všechny věky vékův, amen' VIDĚNI. KTERÉ MEL PAN JAN. BKIXENSKY USKUP. PO SMRTI PANA VÁCLAVA. ŠESTÉHO KRÁLE ČESKÉHO A POLSKÉHO •§ LXXXII Toho roku, kterého zemřel slavný pan Vác-lav. šestý král český, zjevilo se panu Janovi, někdy brixenskému a bamberskému, jakož i fnzinskému biskupovi1/, který býval vidy nejdú vernejším kaplanem tohoto krále, ve snu takovíto viděni: Zdalo se mu totiž, že stoji v oní komnaté. v které kril vypustil duli < žalostné oplakav! jeho odchod z tohoto svita A když nejvíce naříkal a plakal, ukázal ae mu kril a jasnou tváři, ozdoben přeszvé-lym rouchem, wdé na loži a takto pravil: „Jene. koho hledal, proč naříkal?" A jemu onen dl: „Tvou záhubu smrtelnou, můj pane králi, a nářek lidu tvého oplakávám a naříkaje nafikati budu, protože jsi zemřel a nám jsi byl odňat." A král mu praví: „O ubohý, zdaž jsi mni velmi často nečítal v knihách pravé viry tato slova: .Až se budek pokládali za zhy- JAK SI T V2 KRAL VÁCLAV JEDNOU POPALIL NOHY ZA POKUTU ZA JAKÉSI PROVINĚNI •$ LXXXIII Jednoho dne stál pan Václav, přezbožný král milého, vzejde! jako jitřenka a budci míli důvěru, protože li bude kynouti nadéje. a zakopán -bezpečné spán budci, a tak v pokoji budci, aniž ti kdo předési, a přemnozí tváři tvé kotrb se budou*.'1/ To jat četl, ji slyie to jsem si zapamatoval a ty. ač jsi to četl. na to jsi zapomněl." Svrchu řečeni pak slova kril tak jasni vyslovil a ten biskup je s tak velikou dychtivosti pamatoval, že probudiv se opakoval jcdnotli vá slova bez jakékoli chyby. Divil se pak nejvíce, zda král, který se mu zjevil, složil ta slova tehdy nové, anebo je snad pronesl podle nijakého výroku Plama svatého, Sám biskup, třebas byl doktorem církevního práva, nemohl nijak znáti, kde byl onen výrok napsán, protože ho předtím naprosto neznal; konečné vzal knihu korúiordancl a tam nasel, že svrchu řečený výrok je slovo od slova vyjádřen v jedenácté kapitole knihy Jobovy. Pmto uchoval tajemství takového vidění ne jako sen, nýbrž jako jistou známku spásy; a přišed brzy potom na Zbraslav, po pořádku nám vypravoval ono vidění. *, O nřm w kap UCVTI, pasa. í- 7. ' Kniha Jobova 11. il.—if. český, v domě brněnského měšťana Alrama1.' sám s urozenou i ctnostnou pani Eliškou, manželkou pana Vcikarda z Polnc*/, která byla rovněž dcerou krále Otakara, a hovořil s ni jakožto moudrou zenou důvěrné i laskavě v rozmluvě vzájemného hovoru o jakési věci, která se tehdy projednávala. Když se pak rozmluva tohoto přátelského hovoru trochu protahovala do délky, neboř my to víme a na sobě nacházíme, že tu král, trpě bolesti nějakého tajného úrazu a nemoha nepohnuti stati v tichém klidu tělesném, střídavé opíral své nohy a zdvihal od země jednu po druhé: hned totiž natáhl pravou nohu a spustil ji, hned levou. A tak toto časté střídání přílišné výměny, klerékrál stoje tak prováděl nohama, odhalovalo chytré pani, která stála při něm. takřka jistými známkami nějaké bodáni skryté trýzně při králi. Jakmile ona paní uvážila takové věci. znepokojila se v duchu, jakož se i divila a králi takto pravila: ..Můj pane králi, zdaž nejste mučen nijakou skrytou bolesti, prosím vis, procracttc mi to; ne bot jsem vis, tvého pana Konečně se dala laskavost králova hromadě nvmi prosbami překonati a obrrtíkčiti. aby odhalil to, co bylo utajeno. Dříve však. nci se vyjevilo tajemství královo, zavázal těsnými závazky přísahy svrchu řečenou pani, že to, co si vyžádala povéděti, za živou králova nižádným způsobem neprozradí svým vyprávěním nikomu ze smrtelníků. Usoudila tedy ta pani, že je dobré zatajili tajemství královo, a proto slíbila, ic to chce ukryti. A tak ji kril řekl: ,,Kdy± jsem sedel včera už na sklonku dne v letni jídelně a stálo u mne převeliké množství šlechticů, přistoupil ke mně, v naději na vyhoveni, jeden rytíř 1 roaTulenou mysli a vyložil přede mnou svou křivdu, kterou nespra vedl ivé utrpěl; tvrdil, že ae mu stalo násilí, a žádal, abych pro takovou stížnost určil soudce k vykonáni spravedlnosti. Já vlak tehdy, zaujat pohodlím vlastní zábavy, nevěnoval jsem pozornost záležitosti stěžujícího si rytíře, stupňoval jsem sldfoenost sklíčeného a zahrnul ho zbytečnými slovy, a tak jsem bo v po vznešenosti ducha nechal od sebe odejit zarmouceného ještě ve větším zármutku. Ale. hic. po uplynuti kratičké chvilky počal zaznivati do mého srdce jakýsi šepot božského napomínáni a mně ostřeji domlouvat] vnitřním leptáním velikého káráni, takže jsem začal u sebe v tichu mlčenlivě úvahy uvazovali takové věci: .Koho pak já ze sebe dělám? Nač jsem pylný? A kdo jsem ji? Jistě člověk zrozený z ženy ke krátkému věku, člověk krále, včera, předevčírem a dosud vždy vidila stati se vzpřímeným tilem jako divku s nohama vedle tebe (lozenýma, nyní vlak střídavé podpíraní vašich boků a měnivé i opi-tnvné vzpřimovani ramen naznačuje mi jasnými pokyny, že se změnilo vale zdmvt a také tělesný stav. Nechť neskrývá přede mnou, prosím, můj pan král bolest svou, kterou má, jak ukazuje zřejmý důkaz pozorováni " Když se pak král snažil jakýmisi vytáčkami vyhýbavé řeči odvrátili ženskou mysl od otázky tak choulostivé, aby zakryl utrpení, které znal jediné on, nic nepořídil, nýbrž ona opakovala prosbu a vzrušeným naléháním žádala, aby jí pověděl skrytou věc. z hlíny, blito z bláta, proč tedy sedím s kni-íaty a drtím trůn slávy? Zda proto, abych jen oplýval bohatstvím a rozkošemi, a ne spiše, abych pomáhal sklíčeným v srdci, ujímal ae vdov a sirotků'/ a neopominul v žádném čase vykonávali soud a spravedlnost.4, A jaká asi mně bude uschována koruna spravedlnosti v onen den od onoho nejapravedlivéjšiho soudce, když jsem urazenému rytíři, hledajícímu spravedlnost, nejen odepřel vykonatí spravedlnost, nýbrž 1 zahrnuv ho káravými výtkami jsem ho donutil odejiti ode mne naprosto bez práva, a k tomu i dosti tvrdě. Nyní je jasno, protože ae nikoho nebojím a dělám jen to, co je dobré v mých očích, dokud je mi libo, třebas to není dovoleno, že Uj ve mně zeslabuje laskavost .soucitné mysli, ničí házen Išozi a dočista zavírá a zatvrzuje uši k vuláni chudého: pryč. pryč to ode mne, aby ve mně dlouho nepanovalo tak nezřízené velikálstvíf V lom ledy vřeni svých myšlenek rozčilen jsem vstal a zanechav za sebou všechny zavřel jsem dveře a vstoupil sam do ložnice a přiložil bořící svíci, kterou jsem á t sebou přinesl, k obnažens m lýtkům a vypaluje si na pěti místech takřka znamení silné jaetn se po pálil pro napraveni své dokonané mrzkosti a pravil jsem: ,Tak, tělo, boř, abys spojmi V bibli velmi caatí. napr. 5. kniha Mottitosa 1«. it. V PoJobné i lata apojtnl. napi 1 kniha Mojiiiori It. in. zřídka kdy stručni je řeč. kdyt mluví kdo ■ lim. kdo mu drahý, V Snad b mír.řn Allan, kttrtho jako Icanukbo rspo- '/ VaWd t Polní (patrni rm Jana 1 Polní. Rcscda IV, minaliilini ř f inj fCodea diplomatem Moravu* VI, í Ilji. ttaojbyl r l jej purtf»Wrn fimrnilifm (CůAn í.«3>. diplflenasacias Moratiac V, í_ 15I. Rrirata 11. í. 19J1), Neboť co tajeno bývá. to žena vyzvědět pcoai, k jakémukoli činu víc vybízí, v němž se ji brání; tehdy pak žádá tím víc, kdyt pozná, že víc je ji skryta.