Ústav informatiky
Elektronické informační zdroje
I + II
Studijní opora
PhDr. Jindra Planková, Ph.D.
jindra.plankova@fpf.slu.cz
Opava 2018
1
Osnova
ÚVOD......................................................................................................................................................................4
1. SLUŽBY KNIHOVEN A INFORMAČNÍCH STŘEDISEK......................................................................7
1.1. VÝPŮJČNÍ SLUŽBY.....................................................................................................................................9
1.2. CIRKULAČNÍ VÝPŮJČNÍ SLUŽBY...............................................................................................................11
1.3. MEZIKNIHOVNÍ VÝPŮJČNÍ SLUŽBY...........................................................................................................13
1.4. MEZINÁRODNÍ MEZIKNIHOVNÍ VÝPŮJČNÍ SLUŽBY....................................................................................14
2. NOVÉ MOŽNOSTI SLUŽEB - DDS..........................................................................................................17
2.1. OBECNÉ ASPEKTY VZNIKU A ROZŠÍŘENÍ SLUŽEB......................................................................................17
2.2. PROBLEMATIKA DEFINOVÁNÍ DDS..........................................................................................................19
2.3. VYBRANÍ PŘEDSTAVITELÉ DDS ..............................................................................................................21
2.4. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ..............................................................................................................................25
3. POČÍTAČOVÉ SÍTĚ...................................................................................................................................26
3.1. TYPY POČÍTAČOVÝCH SÍTÍ.......................................................................................................................26
3.2. VÝHODY A NEVÝHODY SÍTĚ ....................................................................................................................27
4. INTERNET...................................................................................................................................................28
4.1. VZNIK A VÝVOJ INTERNETU.....................................................................................................................28
4.2. SLUŽBY INTERNETU ................................................................................................................................29
4.3. TVORBA ADRES V INTERNETU .................................................................................................................31
4.4. SHRNUTÍ..................................................................................................................................................32
5. VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ V PROSTŘEDÍ INTERNETU ............................................................33
5.1. RUČNĚ UDRŽOVANÉ SEZNAMY................................................................................................................33
5.2. PŘEDMĚTOVÉ KATALOGY........................................................................................................................34
5.2.1. Odkazy na nejznámější předmětové katalogy.................................................................................36
5.3. VIRTUÁLNÍ KNIHOVNY ............................................................................................................................37
5.4. VYHLEDÁVÁCÍ STROJE A JEJICH MOŽNOSTI .............................................................................................38
5.5. WEBOVÉ PORTÁLY..................................................................................................................................38
5.6. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SVĚTOVÉ VYHLEDÁVACÍ SLUŽBY................................................................................39
5.7. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ČESKÉ VYHLEDÁVACÍ SLUŽBY....................................................................................44
5.8. METAVYHLEDÁVAČE ..............................................................................................................................46
5.9. NEVIDITELNÝ WEB ..................................................................................................................................47
5.9.1. Typologie neviditelného webu........................................................................................................47
5.10. SCIRUS (HTTP://WWW.SCIRUS.COM) ....................................................................................................49
5.11. GOOGLE SCHOLAR (HTTP://SCHOLAR.GOOGLE.COM)...........................................................................50
5.12. GOOGLE BOOK SEARCH (HTTP://BOOKS.GOOGLE.COM).......................................................................51
5.13. PŘÍKLADY ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ PRO VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ.......................................................52
5.14. SHRNUTÍ..............................................................................................................................................53
6. VYHLEDÁVACÍ STRATEGIE..................................................................................................................54
6.1. KROKY VYHLEDÁVACÍ STRATEGIE ..........................................................................................................55
6.2. OBECNÉ ASPEKTY VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ .........................................................................................56
6.2.1. Popis dokumentu ............................................................................................................................56
6.3. SHRNUTÍ..................................................................................................................................................58
7. NÁSTROJE PRO FORMULACI REŠERŠNÍHO DOTAZU, RESP. VYHLEDÁVACÍHO DOTAZU59
7.1. BOOLEOVSKÉ OPERÁTORY ......................................................................................................................59
7.2. DISTANČNÍ OPERÁTORY ..........................................................................................................................60
7.3. SLOŽITÉ DOTAZY.....................................................................................................................................60
7.4. POUŽÍVÁNÍ ZNAMÉNEK PLUS (+) A MÍNUS (-)...........................................................................................61
7.5. HLEDÁNÍ FRÁZE ......................................................................................................................................61
7.6. HLEDÁNÍ PODLE POLE..............................................................................................................................61
2
7.7. KRÁCENÍ SLOV PODLE SLOVNÍCH KOŘENŮ ..............................................................................................62
7.8. POUŽÍVÁNÍ ZÁSTUPNÝCH ZNAKŮ.............................................................................................................62
7.9. STOP-SLOVA............................................................................................................................................63
7.10. VYHLEDÁVÁNÍ DLE ČASOVÝCH ÚDAJŮ................................................................................................63
7.11. DIAKRITIKA.........................................................................................................................................63
7.12. VOLBA VYHLEDÁVACÍHO ROZHRANÍ...................................................................................................64
Jednoduché vyhledávání:..............................................................................................................................64
Pokročilé vyhledávání:..................................................................................................................................65
7.13. TVORBA A ODLADĚNÍ DOTAZU ............................................................................................................66
7.14. SHRNUTÍ..............................................................................................................................................67
8. ANALÝZA VÝSLEDKŮ VYHLEDÁVÁNÍ ..............................................................................................68
8.1. VOLBA ZOBRAZENÍ VÝSLEDKŮ................................................................................................................68
8.2. PRÁCE S NÁVODY....................................................................................................................................69
8.3. HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ..........................................................................................................................69
8.4. POSTUPY PŘI NESPOKOJENOSTI S VÝSLEDKY VYHLEDÁVÁNÍ ...................................................................70
8.5. HLAVNÍ ZÁSADY TVORBY REŠERŠNÍ STRATEGIE ......................................................................................70
8.6. SHRNUTÍ..................................................................................................................................................72
9. INFORMAČNÍ BRÁNY..............................................................................................................................73
9.1. OIB – ÚVOD............................................................................................................................................73
9.2. OIB – TERMINOLOGIE .............................................................................................................................74
9.3. OIB – VLASTNOSTI..................................................................................................................................75
9.4. OIB – PROCESY TVORBY.........................................................................................................................75
9.4.1. Výběr zdrojů, budování a ochrana sbírky ......................................................................................75
9.4.2. Profilování databází.......................................................................................................................76
9.4.3. Popis zdrojů, metadata...................................................................................................................76
9.5. OIB – TYPOLOGIE....................................................................................................................................77
9.6. OIB – PARALELNÍ VYHLEDÁVÁNÍ............................................................................................................78
9.7. OIB – PRAKTICKÉ PŘÍKLADY...................................................................................................................78
9.7.1. Jednotná informační brána (http://www.jib.cz) .............................................................................78
9.7.2. Oborová brána Knihovnictví a informační vědy (http://kiv.jib.cz)...............................................79
9.7.3. Oborová brána Musica (http://mus.jib.cz).....................................................................................80
9.7.4. Deff - Denmark´s Electronic Research Library (http://www.deff.dk/)............................................81
9.7.5. DutchESS - Dutch Electronic Subject Service (http://www.kb.nl/hrd/netwerk/dutchess-en.html) .81
9.7.6. Finnish Virtual Library – Science Linkhouse (http://www.linkkitalo.fi/) .......................................82
9.7.7. Intute (http://www.intute.ac.uk/).....................................................................................................82
9.7.8. Minerva – Mapping the Internet Electronic Resources Virtual Archive
(http://lcweb2.loc.gov/diglib/lcwa/html/lcwa-home.html)..............................................................................82
9.7.9. NSDL – The National Science Digital Library (http://nsdl.org/) ...................................................83
9.7.10. Perseus Digital Library (http://www.perseus.tufts.edu/hopper/) ...................................................83
9.7.11. Belle – Broadband Enabled Lifelong Learning Environment (http://belle.netera.ca/)..................84
9.7.12. Electronic Text Centre (http://www.lib.unb.ca/Texts/)...................................................................84
9.7.13. Swedish EnviroNet (http://www.svenskamiljonatet.se/miljonat/english/om-smn/om-smn.htm) .....86
9.7.14. LawAccess Online (http://www.lawaccess.nsw.gov.au/)................................................................86
9.7.15. EDNA – Education Network Australia (http://www.edna.edu.au/edna/go) ...................................86
9.7.16. AgriGate (http://www.agrigate.com.au/)........................................................................................87
10. TIŠTĚNÉ A ELEKTRONICKÉ ZDROJE ............................................................................................89
10.1. FORMY A TYPY INFORMAČNÍCH ZDROJŮ..............................................................................................89
10.1.1. Formy publikování informačních zdrojů........................................................................................89
10.2. EIZ – TERMINOLOGIE ..........................................................................................................................90
10.3. TYPY INFORMAČNÍCH ZDROJŮ.............................................................................................................91
10.4. ELEKTRONICKÉ INFORMAČNÍ ZDROJE..................................................................................................92
10.4.1. Základní pojmy...............................................................................................................................92
10.4.2. Typologie elektronických zdrojů ....................................................................................................93
10.5. HODNOCENÍ INFORMAČNÍCH ZDROJŮ ..................................................................................................94
10.5.1. Hodnocení informačních zdrojů – obecně......................................................................................94
10.5.2. Hodnocení elektronických informačních zdrojů.............................................................................95
3
11. OTEVŘENÝ PŘÍSTUP – MOŽNOSTI, PRINCIPY A PŘÍNOSY......................................................97
12. INFORMAČNÍ ZDROJE A LITERATURA: .....................................................................................146
4
Úvod
Současný svět nás stále víc a více přesvědčuje o tom, že nic se neděje izolovaně od celku.
Většina událostí a jevů v soudobé společnosti má svůj původ v nezměrném množství
rozmanitých skutečností, které spolu souvisí, navzájem se ovlivňují a společně vytváří
komplexní obraz lidského světa. Díky dané skutečnosti dospějeme k faktu, že žijeme v malém
světě, kde je vše spojeno se vším ostatním. Neustále jsme svědky probíhající informační
revoluce, při níž vědci z nejrůznějších oborů a oblastí výzkumu objevují, že komplexita má
svou přísnou architekturu a řád. Otevírají se nové perspektivy vzájemně propojeného světa
informací, který dává tušit, jak důležité jsou sítě a síťová spojení. Rovněž lze dospět
k poznání, že informační technologie mají nesmírný význam v procesu zvládnutí transformace
společnosti na společnost informační.
Obrovské množství informací, které produkuje současná společnost, není možné soustředit
do jedné instituce. Vzniká tak reálná potřeba využít služeb, které by zpřístupnily dokumenty a
informace, uložené v kterékoliv knihovně či informační instituci na světě. Tuto
nezastupitelnou úlohu sehrávají informační technologie, které představují úvodní etapu
přechodu člověka od běžné komunikace ke komunikaci mediální. Vytvoření základní
technologické infrastruktury, vybavení člověka dostupnou technologií, dohled nad osvojením
zásadních principů informační gramotnosti a její propojení s populací, jsou pak základem
budování informační společnosti. To vše doprovázeno převodem veřejnoprávních agend do
počítačových databází a jejich zpřístupňování prostřednictvím internetu, včetně využívání
moderních informačních a komunikačních technologií ve všech oblastech života, vede
společnost i jednotlivce k poznání, že bez znalosti informačních technologií a jejich vhodného
použití, není schopen smysluplně pracovat, komunikovat, vyměňovat si informace a být
v kontaktu se svým okolím.
Velký význam má uvedený fakt zejména pro ty skupiny občanů, kteří se v tomto světě
nenarodili, pro něž nebyly informační technologie základem každodenního života a mohou
nároky moderní společnosti vnímat jako diskriminující. S ohledem na skutečnost, že již od
svého narození stárneme a v návaznosti na demografický vývoj společnosti je zřejmé, že
právě senioři a starší občané jsou v souvislosti s novými technologiemi ohroženou skupinou a
velkou výzvou pro výuku a vzdělávání v oblastech spojených s informační gramotností. Proto
je potřeba věnovat dostatečnou pozornost nejen problematice stáří a stárnutí společnosti, ale
také dostupným možnostem, principům a prvkům nových technologií, které mohou být
5
využity jako podpůrný prvek a významný pomocník k prodloužení plnosti stáří a aktivizace
seniorů.
Role, kterou zastávají informační technologie v každodenním životě člověka, způsobuje, že
je stále větší pozornost věnována otázkám mezí přijatelného využívání počítačů a
počítačového zpracování informací. Při běžné práci s informačními technologiemi dochází
vlastně pouze k určité manipulaci s bity1
. Přitom veškeré dopady těchto manipulací
zprostředkovaně závisí na interpretaci zpracovávaných posloupností bitů, jako dat, informací,
či jednotlivých akcí s nimi. Tato zkušenost je přirozenému lidskému souhrnu znalostí do jisté
míry vzdálená. Lehkost provádění některých operací na úrovni práce s počítačovými daty
potom způsobuje, že člověk - senior snáze ztrácí zábrany k některým druhům chování.
Mnohem snadněji podléhá negativním vlivům, které způsobují jeho překračování bariér v
„běžných“ situacích normálního života. Jestliže se ale informace v dnešní společnosti stávají
ekvivalentem materiálních statků, musí také nakládání s nimi podléhat přirozeným omezením,
morálním a etickým zásadám a je také nutné stanovit právní meze, které jsou běžné i pro jiné
oblasti lidského konání.
Z tohoto úhlu pohledu pak obecná prohlášení a hesla, že „informace znamenají moc“ a
„kdo má informace, má moc“ znějí už téměř jako fráze, přitom je ovšem jasné, že přístup
k informacím často umožňuje ovládat myšlení jiných lidí. Bez účinného vzdělávání a jisté
úrovně informační gramotnosti mohou být informace velmi lehce zneužity k manipulaci
s lidmi, dokonce proti jejich vůli a často v protikladu k jejich zdravému úsudku. Právě proto
je v dnešní době velmi důležité mít na paměti, že bez stanovení jisté úrovně etických a
morálních norem, výchozího konceptu učení a vzdělávání, rozvíjejícího náš talent a tvořivý
potenciál, bychom se mohli ocitnout na prahu další generace, která nebude schopna dostát
naplnění základního úkolu informační společnosti, tj. zprostředkování dosavadních lidských
zkušeností a nashromážděných výsledků poznání v síťovém prostředí. V této souvislosti je
nutné ještě poznamenat, že i když je každá nová generace jistým způsobem změnou vitální
senzibility generace předchozí, vždy jsou v ní přítomny její rysy nejcennější i nejvšednější a
jejím úkolem je přijetí toho, co žila generace předešlá (názory, ideje, hodnoty, atd.) a nechat
plynout svou vlastní živelnost2
.
Myslím si, že blízká budoucnost se rodí z nás a spočívá především v prodloužení toho, co
je podstatné a ne nahodilé, normální a ne nejisté. Proto chceme-li zapojit a vhodně rozvinout
1
ang. binary digit – jednotka elementární informace
2
Ortega y Gasset, J.
6
lidský potenciál, včetně potenciálu seniorské generace v informační společnosti, musíme jej
umět propojit do vhodných výukových a vzdělávacích principů, dostupných každému členovi
této společnosti. Svým způsobem se totiž v informačním sektoru pohybuje každý z nás, každý
se účastníme sběru, správy a přenosu informací. Problémy komunikace informací a jejich
osvojování si v rámci vzdělávacího procesu jsou pak přirozenou součástí dilemat dnešního
„informačního“ života. Kdy samy informační technologie a jejich praktické uplatnění je
vlastně plné různých problémů a sporných otázek, které se týkají informací, informačního
zprostředkování či medií. Ty jsou pak chápány jako aktuální kontext přítomnosti
informačního světa a s některými je nutné počítat i v budoucnosti.
7
1. Služby knihoven a informačních středisek
Smyslem a posláním každého informačního střediska a vědecké knihovny je
zpřístupnit lidské poslání obsažené v informačních pramenech jejich fondů, popř. fondů
jiných informačních institucí, adekvátními knihovnicko-informačními službami čtenářům a
uživatelům tak, aby bylo zabezpečeno právo každého člověka na informace bez ohledu na
jeho věk, národnost, zdravotní stav, profesi, politickou či náboženskou příslušnost. Uživatelé
jsou si pak rovni v nárocích na služby všech vědecko-informačních institucí a jejich
povinností je kvalifikovaně a v potřebném rozsahu čtenářské a informační zájmy a potřeby
z nich vyplývající uspokojovat.
Služby vědeckých knihoven a informačních středisek je třeba chápat jako
zprostředkovatelské služby, kde klíčový význam hraje uživatel, jeho potřeby a jejich
uspokojování zprostředkováním informací a informačních pramenů, uložených nejen v jejich
fondech.
Před rokem 1989 pokládaly mnohé vědecké knihovny za hlavní cíl svého fungování
především tvorbu knihovních fondů, jejich pořádání a zpracování. V celkovém významu,
který byl kladen na příslušné činnosti vědeckých knihoven, pak služby byly velmi často
chápány jako okrajová záležitost. Ovšem současný vývoj vědeckých knihoven a tlak celé
společnosti, která se snaží dosáhnout svobodného přístupu k informacím, mění zaběhnuté
pojetí jejich základních cílů. Je tedy zcela logické a zřejmé, že především v oblasti služeb se
realizuje společenské poslání současných vědeckých knihoven, jako vědecko-informačních
institucí.
Informační služby vědeckých knihoven v nejširším pojetí představují uspokojování
jakýchkoliv informačních potřeb a požadavků uživatelů informací. Z obecného společenského
hlediska je pak možné chápat informační služby vědeckých knihoven jako „součást
společenské komunikace“, vstupní složku komunikace poznání, které je uloženo
v dokumentech nejrůznější povahy. V současnosti je možné pojem „informační služby“
vědecko-informačních středisek chápat jako:
a) výstupní složku profesní informační činnosti, výstupní operaci informačního systému,
kterou se realizuje uspokojování informačních potřeb a požadavků uživatelů a čtenářů
8
b) služby, které poskytuje informační středisko nebo vědecká knihovna, příslušný
informační orgán v rámci své působnosti, realizace finálního výstupu informačního
systému, která zajistí optimální vyřízení požadavků čtenářů a uživatelů
c) v užším pojetí služby, pomocí kterých se zpřístupňují uživatelům různé druhy
informací, institucemi typu vědecko-informačních středisek nebo středisek vědeckých
informací
d) označení služeb, které využívají moderních informačních technologií. Tento pojem
zahrnuje množství druhů a typů služeb různých informačních zdrojů, které mají svá
specifika podle charakteru poslání, profilu svých fondů, informačních systémů,
institucí.
Z uvedených charakteristik informačních služeb vyplývá, že existuje celá řada pojetí,
tj. širších a užších vymezení a přístupů, které zahrnují tyto společné rysy – jedná se o
cílevědomé a organizované zpřístupňování informačních pramenů a vědeckých informací
uživatelům; o aktivní a efektivní uspokojování jejich informačních a kulturních potřeb
adekvátními systémy, procesy, metodami a prostředky. V systému vědecko-informačních
institucí tedy informační služby tvoří závěrečnou fázi informačního procesu a jsou výstupem
jakéhokoli informačního systému, kterým se tyto instituce projevují vůči svému okolí.
Informační služby je možné členit podle různých hledisek, z nichž nejužívanějšími je
členění – uživatelské, institucionální, procesní, časové, úrovně realizace, druhu
poskytovaných informací a informačních systémů, typu výstupu, efektivnosti. Nejčastěji
bývají v dnešní knihovnické terminologii informační služby vědeckých knihoven členěny
podle druhu poskytovaných informací a v souladu se základními druhy informačních
systémů na:
a) dokumentové – zpřístupňování různých typů dokumentů ve vhodné formě a podle
příslušných pravidel institucí, popř. soustavy. Do této kategorie patří např. výpůjční,
reprografické, překladové a dokumentové dodavatelské služby, atd.
b) dokumentografické – (bibliografické, katalogizační) jsou spojeny s dokumentovými
službami, na které navazují. Samy dokumentografické služby se dále vnitřně člení:
- dokumentační – v rámci těchto služeb dochází nejprve ke zjištění relevantního
informačního záznamu z dokumentografického fondu a pak následuje zjištění
9
lokačních údajů relevantních dokumentů a jako poslední fáze vyhledávání a
zpřístupnění primárního dokumentu
- bibliografické a katalogizační – jsou chápány jako zpřístupnění informací o
dokumentech a jejich komunikátů, tj. dokumentografických záznamů a příslušných
sekundárních dokumentů
- faktografické – slouží ke zpřístupňování konkrétních informací a druhů služeb;
spočívají v aktivním zprostředkování faktových informací a jejich komunikátů
- studijně-rozborové – zpřístupňují výstupy z předcházejících služeb, s hodnotícím
záměrem a zpřístupněné informace jsou zpravidla výsledkem informačně-logických
operací a užívají se především při optimalizaci fondů, služeb, bází dat.
Z hlediska uživatelů informací můžeme informační služby vědeckých knihoven
vymezit pro individuálního, skupinového a institucionálního uživatele.
Nejnovější členění informačních služeb vědeckých knihoven a vědecko-informačních
středisek vychází obecně z výsledků, resp. výsledků odborné činnosti těchto knihoven. Podle
tohoto hlediska se zpřístupňují informace především pomocí základních služeb, které se dále
člení na: výpůjční služby; bibliograficko-informační služby; konzultační služby. Na základní
služby velmi úzce navazují služby nadstavbové, doplněné o služby vyšší a doplňkové.
Po našem obecném úvodu do problematiky informačních služeb se zaměříme na
vytýčení základních charakteristických rysů jednotlivých informačních služeb, které poskytují
vědecké knihovny a vědecko-informační střediska svým čtenářům a uživatelům.
1.1. Výpůjční služby
Výpůjční služby patří k základním službám informačních institucí. Jsou nejstarším a
nejrozšířenějším typem služeb a hlavní formou práce každé knihovny. Přímé zprostředkování
dokumentů patří k nezastupitelným činnostem informačních institucí, zejména pak vědeckých
knihoven.
Výpůjční služby představují komplex činností spočívající v uspokojování čtenářských
a informačních potřeb uživatelů přímým zprostředkováním dokumentů z fondu vlastní
instituce nebo prostřednictvím meziknihovních služeb z fondů jiných vědeckých knihoven.
Výpůjční služby se nejčastěji rozlišují podle způsobu půjčování na: absenční a prezenční.
10
Absenční výpůjční služby – jejich hlavním úkolem je zpřístupňovat informační
prameny a dokumenty z fondu knihovny a zabezpečovat evidenci uživatelů a jejich výpůjček.
Tradiční proces výpůjční služby, který zahrnuje postupy pracovníků výpůjční služby a
uživatelů od stanovení požadavku na výpůjčku až po vrácení vypůjčeného dokumentu, je dnes
stále více ovlivňován novými technickými možnostmi a internetovými aplikacemi. Využití
výpočetní a telekomunikační techniky ve výpůjčním procesu představuje automatizovanou
podporu informačního pracovníka a zkvalitnění služeb uživatelům.
Automatizace ve výpůjčním procesu znamená především převedení celého komplexu
rutinních operací na technická zařízení a podstatné zrychlení celého výpůjčního procesu
odstraněním papírové komunikace mezi uživatelem a oddělením výpůjčních služeb.
Každý v současnosti fungující automatizovaný výpůjční systém pomáhá zlepšovat a
inovovat služby uživatelům a snaží se podávat okamžitou odpověď na každou žádost
uživatele o zpřístupnění daného dokumentu zařazeného do fondu knihovny a to ještě před
podáním žádosti k vyhledání dokumentu ve skladu. V podstatě jde o zkrácení a zjednodušení
činnosti uživatelů ve výpůjčním procesu.
K již jmenovaným podstatným přínosům současných automatizovaných výpůjčních
systémů lze dále přiřadit např.: zkrácení čekacích lhůt na vyřízení žádosti o rezervaci;
vyloučení vícenásobného zaznamenávání údajů o dokumentech, uživatelích a výpůjčkách;
nahrazení všech druhů kartoték; poskytování podkladů pro rozhodování jak v oblasti
organizace služeb, tak v oblasti ochrany knihovního fondu, atd.
V praxi vědeckých knihoven a vědecko-informačních středisek je automatizovaný
výpůjční systém většinou řešen jako jeden ze subsystémů integrovaného automatizovaného
knihovnického systému (T-series, Aleph, LANius, CLAVius, KP-sys, KP-win, CDS/ISIS,
atd.), nicméně je možné se setkat s celou řadou samostatných automatizovaných výpůjčních
systémů, které fungují v jednotlivých knihovnách a byly vytvořeny podle návrhů a požadavků
informačních pracovníků a uživatelů. Obecně lze konstatovat, že většina současných
automatizovaných výpůjčních systémů má důkladně propracované všechny fáze výpůjčního
procesu a je uzpůsobena potřebám a požadavkům knihovnicko-informačních institucí.
Presenční výpůjční služby – jsou spojovány se službami poskytovanými v rámci
studoven a čítáren a ve svém souhrnu vytváří důležitou součást informačních výpůjčních
služeb uživatelům. V rámci těchto informačních výpůjčních služeb jsou poskytovány
11
čtenářům a uživatelům především materiály (jako např. dokumenty vysoké materiální
hodnoty; dokumenty potřebné ke každodennímu provozu knihovny; dokumenty vysoké
vědecko-historické a literárně historické hodnoty; dokumenty se zvýšeným zájmem ze strany
uživatelů; speciální dokumenty) k presenčnímu studiu v rámci studovny, popř. čítárny.
Místo, funkce i vlastní činnosti studoven a čítáren jsou závislé na skladbě a rozsahu
knihovních a informačních fondů knihoven, na struktuře uživatelů a dále na prostorových
možnostech dané knihovny. Naproti tomu služby studoven a čítáren jsou vždy závislé na
prostorových, personálních a technických možnostech knihovnicko-informačních institucí a
uživatel je vázán pouze na provozní hodiny studovny.
Rovněž v praxi presenčních služeb jsou stále více využívány prostředky výpočetní a
telekomunikační techniky, které zrychlují, usnadňují a zkvalitňují presenční výpůjční služby.
Většinou se v rámci presenčních služeb používá autonomního automatizovaného systému.
Takovýto systém slouží především k registraci pohybu knihovní jednotky, k zaznamenání
informací o uživateli, statistické registraci využívání knihovních jednotek, k rezervaci
dokumentů a periodik, k aktualizaci informačního fondu studovny a čítárny, atd. Celkově lze
konstatovat, že systém presenční výpůjční služby je podporou informačního pracovníka a
základním prvkem zajištění kvalitního přístupu k jednotlivým dokumentům.
Nyní se podívejme na některé ukázky možností využití informačních technologií ve
výpůjčních službách. Pro ukázku jsem zvolila přístup k osobnímu uživatelskému kontu
v systému Aleph Vědecké knihovny v Olomouci, které může čtenář využít k vyhledání,
zaregistrování rezervace, určení doby vyzvednutí, prolongaci, zaslání zpráv informačním
pracovníkům z oddělení výpůjčních služeb, atd.
1.2. Cirkulační výpůjční služby
Posláním cirkulační výpůjční služby je zajišťovat pravidelný oběh jednotlivých čísel
periodik nebo jiných informačních pramenů, mezi stálými uživateli vědecké knihovny či
informačního střediska, za účelem průběžného informování o nových poznatcích z oblasti
uživatelských zájmů. Záměrem tohoto typu služby je dále poskytnout zájemcům úplné
informace pro výběr požadavků na výpůjčky dokumentů pro podrobné studium.
12
Knihovnicko-informační instituce zavádějí cirkulační službu obvykle jednorázovým
náborem uživatelů a v pravidelných intervalech doplňují jejich okruh a aktualizují jejich
požadavky. Nutným předpokladem těchto informačních služeb je ustanovení, že periodika se
v cirkulaci půjčují pouze na předběžnou a průběžnou informaci. Na podrobnější studium
časopiseckých pramenů lze využít reprografické kopie článků.
V současné praxi vědeckých knihoven lze vymezit 3 typy cirkulace: hvězdicový
způsob – časopisy obíhají tak, že se po každé výpůjčce vracejí zpět do knihovny a jsou opět
půjčovány dalšímu zájemci; kruhový způsob – časopis koluje podle průvodního oběhového
lístku od prvního uživatele k poslednímu, který ho posléze vrací vysílající knihovně;
kombinovaný způsob – knihovna předá časopis jiné informační instituci a ta pak zajistí oběh
časopisu mezi svými pracovníky či uživateli a poté vrací časopis vysílající knihovně.
Cirkulační služby jsou náročné z hlediska organizačního, provozního i materiálního
zabezpečení a proto se stále více užívá výpočetní a telekomunikační techniky na její realizaci
a konkrétní zprostředkování periodických dokumentů.
V rámci automatizovaného organizačního zabezpečení se především vytváří
informační systém cirkulace, který eviduje cirkulující prameny, zabezpečuje pevné stanovení
pořadí a pravidel pro střídání a také navrhuje optimální varianty zajištění oběhu směrem
k uživateli i zpět do vědecké knihovny.
Z hlediska automatizovaného materiálního zabezpečení se v systému cirkulační služby
zajišťuje dostatečný počet dokumentů (elektronická periodika, popř. elektronické objednání
tištěných verzí časopisů), ochrana (tiskem ochranných etiket, obalů, atd.) a dostatečný počet
oběhových lístků pro cirkulující dokumenty (tištěných ze systému a uvádějících všechny
potřebné údaje pro vedení evidence a její kontrolu).
Automatizovaným provozním zabezpečením se v systému zajišťuje vypisování
oběhových lístků (v rámci elektronické evidence), kontrola dodržování lhůt, urgence,
doručování elektronických dokumentů uživatelům cirkulačních služeb, vytváření souborů
rezervací v případě stejných zájemců o stejné dokumenty, atd.
V současné praxi vědeckých knihoven a informačních středisek dochází k postupnému
zanikání služeb cirkulačních a pozvolnému uplatňování nových typů služeb, které využívají
možností elektronického zasílání kopií vybraných dokumentů na adresy jednotlivých
účastníků nebo skupiny účastníků.
13
I zde se podíváme na praktickou ukázku nových možností cirkulačních služeb, které
jsou založeny na zasílání elektronických kopií obsahů aktuálních čísel časopisů. Příkladem
nám poslouží Státní technická knihovna v Praze a její projekt Virtuální polytechnické
knihovny.
1.3. Meziknihovní výpůjční služby
Meziknihovní služby ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku představují jednu ze
základních složek kooperace mezi vědeckými knihovnami a informačními institucemi při
zajišťování pohotového a rovnoprávného přístupu uživatelů k informacím a dokumentům.
Jako komplex služeb zaměřených na spolupráci při zpřístupňování informací a při
zabezpečování dostupnosti požadovaných dokumentů nebo jejich kopií rychlými a
ekonomickými způsoby jsou důležitou součástí realizace mezinárodního programu
„Univerzální dostupnosti publikací“ (Universal Availability of Publications). Tento program
byl přijat organizací UNESCO v roce 1982 a jeho základní myšlenkou je, aby všechny
publikované informace, bez ohledu na to, kdy a kde a jako formou byly zveřejněny, byly
přístupné každému čtenáři a uživateli, bez ohledu na to, kde a kdy o ně požádá. Prostředníkem
mezi uživatelem a potřebným informačním pramenem jsou knihovny a meziknihovní služby.
Meziknihovní výpůjční služby jsou tedy komplexem odborných, organizačních a
technických činností, které uskutečňují vědecké knihovny mezi sebou s cílem zpřístupnit
svým uživatelům knihovní fondy knihoven bez ohledu na místo jejich uložení. Jsou
standardní službou knihoven a jsou založeny na principu reciprocity, z něhož pro zúčastněné
knihovny vyplývá povinnost poskytnout meziknihovní výpůjční služby z vlastních fondů,
jsou-li o ně požádány.
Současný stav a praxe meziknihovních výpůjčních služeb, zejména jejich orientace na
meziknihovní informační, reprografické, cirkulační a metodické služby vyžaduje vytváření
nových automatizovaných systémů MVS a zapojení vědeckých knihoven do síťové
komunikace v rámci Internetu.
Proto ve většině vědeckých knihoven již dnes běžně existují automatizované systémy
evidence a kontroly agendy MVS. Tyto systémy většinou fungují jako subsystémy
automatizovaných knihovnických systémů, popř. mohou mít jistou autonomii, která je
potřebná pro vedení a evidování požadavků MVS. V rámci automatizovaného systému agendy
14
MVS dochází k zpracování požadavků čtenářů a uživatelů na meziknihovní výpůjčky.
Většinou jsou přijaté požadavky zkonfrontovány se systémy souborných katalogů, jsou
vyhledány konkrétní identifikační údaje dokumentu. Následnou fází je vygenerování žádanky,
která existuje jak v papírové, tak stále více i v elektronické podobě a takto vytvořená žádanka
se odesílá požádané knihovně. Nutným předpokladem pro správné fungování a efektivní
využívání takto vytvořených systémů je možnost využití sítě Internetu a dalších
komunikačních technologií.
Rovněž zde si ukážeme příklady formování meziknihovních výpůjčních služeb
v prostředí Internetu a nejprve se podíváme na ukázku vyhledání konkrétního knižního titulu
v souborném katalogu knih České republiky CASLIN, vytvořený a aktualizovaný Národní
knihovnou České republiky v Praze. Dále se podíváme na příklady několika formulářových
žádanek meziknihovních služeb – Ústřední knihovny FPF Slezské univerzity, Krajské
knihovny v Pardubicích a Vysoké školy ekonomické v Praze. Poslední ukázkou se podíváme
na systém meziknihovní výpůjční služby, který byl vytvořen v Regionální knihovně v Karviné
a slouží především veřejným a obecním knihovnám, které jsou do systému zapojeny.
1.4. Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby
Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby navazují na meziknihovní výpůjční službu
uvnitř státu. Umožňují uživatelům vypůjčit si informační prameny a dokumenty chybějící ve
fondech našich vědeckých knihoven a informačních institucí z některé zahraniční knihovny.
V podstatě lze MMVS vymezit jako druh meziknihovní výpůjční služby, která se organizačně
realizuje podle mezinárodně platných pravidel IFLA mezi knihovnami jednotlivých zemí. Pro
své uživatele má význam tím, že pokud se požadovaný dokument, popř. informační pramen
nenachází v žádné domácí knihovně, může si uživatel prostřednictvím MMVS, za přesně
formulovaných a stanovených podmínek, vypůjčit dokument, nebo získat kopii části
dokumentu ze zahraničí.
Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby jsou celosvětově organizovány pod
záštitou Stálého výboru, mezinárodní knihovnické organizace IFLA (International Federation
of Library Assosiation), pro mezinárodní výpůjční služby a řídí se zásadami MMVS, které
zavazují knihovny k vzájemným službám a upravují způsob poskytování těchto služeb. Tato
15
pravidla vyšla poprvé v roce 1954, později byla revidována a aktualizována, aby splňovala
požadavky vývoje v knihovnicko-informační oblasti.
Realizací MMVS je na území České republiky v současné době pověřeno pět
knihoven: Národní knihovna ČR v Praze; Státní technická knihovna v Praze; Knihovna
Akademie věd v Praze; Moravská zemská knihovna v Brně a Vědecká knihovna v Olomouci.
Tyto knihovny podle mezinárodně platných zásad MMVS koordinují činnosti jak při příjmu,
tak odesílání požadavků na MMVS, poskytují pomoc při bibliografickém ověřování
požadavků s cílem zajistit, aby požadavky zasílané do zahraničí měly požadovanou úroveň.
Dále se knihovny podílejí na shromažďování statistických informací o MMVS, plní úlohu
koordinátorů vnitrostátních MVS, poskytují informace o MMVS, dohlíží nad správným
plněním postupů v agendě MMVS a podle možností určují vyžádání fyzických dokumentů,
popř. jejich kopií, nebo elektronických kopií.
V posledních letech dochází k prudkému rozvoji využití mezinárodních
meziknihovních výpůjční služby, což je především způsobováno obrovským nárůstem
produkce publikací a jejich ceny. To vyvolává u řady i renomovaných vědeckých knihoven a
informačních středisek pokles úrovně soběstačnosti uspokojovat všechny požadavky uživatelů
po informačních pramenech. Na druhou stranu rozšiřující se výpočetní, telekomunikační
technika a Internet pak ve stále větší míře umožňují uživatelům získávat množství poznatků o
existenci a dostupnosti jednotlivých informačních pramenů v zahraničí a tedy vyvstává
potřeba získat tyto dokumenty alespoň k presenčnímu studiu. A tak se velmi často jediným
způsobem, jak se k takto vyhledané zahraniční literatuře dostat je právě mezinárodní
meziknihovní výpůjční služba.
Zavedení výpočetní a telekomunikační techniky a Internetu do mezinárodní
meziknihovní výpůjční služby znamenalo obrovský zlom v agendách a vyřizování požadavků
MMVS. Díky automatizovaným informačním systémům MMVS se dnes velmi jednoduše
zjišťují bibliografické informace o dokumentu, dochází ke stále rychlejšímu vyřizování
požadavků a tedy zefektivnění a zkvalitnění procesů MMVS.
Také zde platí, že automatizované systémy MMVS jsou buď součástí
automatizovaných knihovnických systémů, nebo autonomními systémy. V jejich rámci jsou
evidovány základní údaje o čtenářích a uživatelích, informace o vyžádaných dokumentech,
doba vypůjčení, dožádaná knihovna, možnost studia, atd. V systému se tak evidují potřebné
údaje stanovené zásadami MMVS. Automatizované systémy MMVS dnes fungují v České
16
republice v uvedených institucích a v zahraničí je používají stanovené knihovny (většinou se
jedná o národní knihovny příslušných států). Díky těmto systémům došlo k zjednodušení a
zrychlení práce na poli MMVS.
Na závěr pojednání o MMVS si uvedeme praktickou ukázku systému MMVS
v Národní knihovně České republiky v Praze. Zde je možné objednat tituly, které se průkazně
nevyskytují ve fondu žádné knihovny na území ČR. Typickým příkladem systému MMVS
v zahraničí je systém KVK (Karlsruher Virtuell Katalog) fungující na principu souborného
katalogu. V rámci toho systému má uživatel možnost vyhledávat bibliografické informace o
požadovaném dokumentu a zároveň informace o dostupnosti nejen na území Evropy, ale i
USA.
Nakonec se podíváme na historii vzniku a současné podmínky fungování nejnovějšího
typu informačních služeb, které mohly vzniknout a rozvinout své působení jen díky Internetu
a dnes se stávají běžnou součástí nabídky informačních služeb vědecko-informačních institucí
a knihoven. Jedná se o dokumentové dodavatelské služby.
17
2. Nové možnosti služeb - DDS
Každoročně je vydáváno stále větší množství tištěných dokumentů. V posledních
letech roste také počet publikovaných elektronických dokumentů. Ceny všech informačních
pramenů se trvale zvyšují, nejvýrazněji je každoročně tento nárůst patrný u předplatného
periodik. Rozpočty knihoven na doplňování fondů prakticky stagnují nebo dokonce klesají.
Jedním z řešení, k nimž jsou knihovny nuceny přistupovat, bývá omezování počtu
odebíraných titulů časopisů a snižování počtu multiplikátů u neperiodické literatury. Rušení
předplatného knihovnami nutí nakladatele zvyšovat ceny, aby mohli pokrýt své náklady. To
ovšem vede k dalšímu rušení předplatného knihovnami.
Tak by se velmi stručně daly shrnout základní příčiny toho, proč knihovny nemohou
pokrýt požadavky svých uživatelů na informace nákupem všech nezbytných dokumentů do
svých fondů a proč jsou nuceny orientovat se na jiné formy přístupu k informačním
pramenům. Mezi tyto nové formy přístupu k informačním pramenům již dnes neodmyslitelně
patří především dokumentové dodavatelské služby. Jak ukazuje současný vývoj těchto služeb,
bude zřejmě tento přístup k informacím v průběhu několika let převažovat nad dosavadní
praxí, spočívající v poskytování výpůjčních služeb uživatelům na základě vlastních fondů
jednotlivých knihoven.
2.1. Obecné aspekty vzniku a rozšíření služeb
Největší vliv na vznik a rozšíření služeb DDS měly především změny v oblasti vědecké
komunikace, k nimž došlo po 2. světové válce. Velký vliv získala komerční nakladatelství a
zároveň došlo k nárůstu produkce hlavně v oblasti periodik. Ve vědě a výzkumu se projevila
specializace doprovázená „nutností“ publikovat. Tato publikační činnost ovšem nebyla
podporována stejně silnou potřebou číst a proto došlo k poklesu předplatitelů u již dříve
existujících titulů. Nově vznikající periodika pak měla malou šanci získat si své předplatitele.
Ekonomické vlivy byly další příčinou a současně důsledkem změn v šíření informací,
došlo k přesunu předplatného na instituce (knihovny), které byly zatěžovány neustálým růstem
cen a stagnací či poklesem rozpočtů na doplňování knihovních fondů.
Nárůst počtu publikovaných dokumentů vedl ke vzniku nových služeb informačního
průmyslu, bylo rozšířeno vydávání referátových periodik, později dokumentografických bází
18
dat, vznikli noví producenti sekundárních informačních zdrojů a databázová centra,
subskripční agentury a komerční dodavatelé dokumentů. Nové možnosti pro šíření
informačních zdrojů pak přinesly moderní informační technologie, které ovlivňovaly
především oblast elektronického publikování. Elektronické publikování tedy nabídlo další
změnu v komunikaci vědeckých informací.
Jedním z důsledků naznačeného procesu působícího v dnešním knihovnictví je, že
vědecké knihovny a vědecko-informační střediska vynakládají většinu svých finančních
prostředků na udržení předplatného nejvýznamnějších (domnívám se, že i nejdražších)
periodik a tím omezují své možnosti nákupu vědeckých monografií, jejichž ceny rostou také.
Mnohé vědecké knihovny tedy musí vyvažovat své potřeby v oblasti využívání tradičních
dokumentů a služeb s novými požadavky, které plynou z rozvoje moderních informačních
technologií. Kromě financování nákupu primárních dokumentů vynakládají knihovny značné
finanční prostředky také na sekundární informace, na ně navazující služby a technické
vybavení, bez kterého je provoz dnešních knihoven nemyslitelný.
Pod vlivem uvedených skutečností a s vědomím toho, že je nemožné s omezenými
finančními zdroji zajistit nákup všech potřebných dokumentů, jsou vědecké knihovny nuceny
spolupracovat a využívat všech dalších efektivních forem zajišťování dostupnosti informací
pro své uživatele. Např. dochází k organizování formou konsorcií, za účelem zvýšení finanční
síly pro sdílení informačních zdrojů (Web of Science, LINK, ScienceDirect, Proquest, atd.);
modernizují se prostředky MVS a výrazně se rozšiřuje její objem; dochází k stále většímu
využívání komerčních organizací dodávajících články, popř. další typy dokumentů; přechází
se na předplatné plnotextových elektronických zdrojů (u titulů s vyšší cenou tradiční tištěné
podoby); značná část finančních prostředků je vynakládána na zajištění sekundárních
informačních zdrojů.
Tyto trendy, jejichž nejvýznamnějším projevem je přechod od přímého vlastnictví
dokumentů směrem k zajištění přístupu k nim, se začaly projevovat již v průběhu 80. let 20.
století. Další zřetelné zvýrazňování rozdílů mezi tradičním a virtuálním knihovnickým
prostředím je pak možné sledovat v 90. letech 20. století. Virtuální prostředí zrušilo
geografická omezení, která dříve výrazně ovlivňovala nejen přístup k informačním
pramenům, ale také dostupnosti informací o nich. Elektronické publikování změnilo způsoby
šíření, zpracování, zpřístupňování i uchovávání dokumentů. Dostupnost informací o
publikovaných dokumentech, snadnost jejich lokalizace i možnost zajištění „okamžitého“
19
přístupu k nim, dnes směřují k tomu, že mnohé vědecko-informační instituce začínají
uvažovat o zakoupení dokumentu až v okamžiku vzniku uživatelova požadavku daného
dokumentu. Základem rozhodování je tedy schopnost určit nejvýhodnější způsob, jak
uživatelům zajistit přístup k informacím, které potřebují.
Konkrétním výsledkem dosavadního ekonomického vývoje je tedy to, že stále dražší
časopisy i další dokumenty musejí být vyřazeny z předplatného či nákupu do fondů vědeckých
knihoven. Proto jednou z možných variant, které mohou knihovny využít pro udržení trvalé a
poměrně rychlé dostupnosti informačních zdrojů v oblasti vědeckých informací, jsou
komerční dokumentové dodavatelské služby. Domnívám se, že rovněž tyto služby rozvíjející
se již od počátku 60. let 20. století, čerpají nemalé částky z rozpočtů knihoven a tím je
zatěžují jistými finančními náklady. Ovšem jejich nespornou výhodou je, že díky nim jsou
knihovny schopny vyhovět individuálním požadavkům uživatelů, aniž by musely vydávat
podstatně vyšší finanční prostředky na nákup, zpracování a uchovávání dokumentů jen pro
případ, že by je občas někdo potřeboval. Domnívám se, že tímto způsobem jsou mnohé
knihovny schopny uspokojit informační potřeby svých uživatelů s rozumnými náklady a
v přiměřené kvalitě. Nezbytným předpokladem pak je, aby knihovny byly schopny svým
uživatelům poskytnout dostatek informací o nově vydaných dokumentech z jednotlivých
publikačních oblastí.
S poskytováním elektronických informací a službami DDS jsou dnes velmi úzce
svázány nejen ekonomické a technické záležitosti, ale také otázky autorských práv a
licenčních smluv. Na tyto aspekty práce s informace by se nemělo zapomínat ani u případných
vlastních aktivit knihoven v oblasti digitalizace dokumentů. Bez ohledu na to, zda se vědecké
knihovny pouštějí do těchto aktivit za účelem archivace dokumentů nebo ve snaze usnadnit a
urychlit přístup svých uživatelů k dokumentům. Hlavním cílem vědeckých knihoven je tedy
poskytovat volný a otevřený přístup k informacím z oblasti vědy, umění, kultury a sladit tento
požadavek se snahami komerčních producentů informací.
2.2. Problematika definování DDS
Tradice v dodávání informací je v knihovnictví tak dlouhá, jako existence knihoven
samotných. Během několikaletého vývoje se vytvořily mnohé formy a varianty dodávání
dokumentů mezi knihovnami. V původním smyslu bylo dodávání dokumentů chápáno jako
20
sdílení zdrojů mezi knihovnami, ale v uplynulých letech se změnilo chápání samotného pojmu
i možností dodávání dokumentů. Změny byly způsobeny především vstupem nových
technologií do knihovnictví a už zmíněným zvyšujícím se vlivem komerčních dodavatelů
dokumentů. V té samé době, kdy začaly knihovny využívat zkušeností s dodáváním
dokumentů, došlo ke zvýšení požadavků na tyto služby. DDS zároveň poskytly knihovnám
důležité příklady z oblasti spolupráce a daly tak najevo svou důležitost při organizaci nového
typu služeb. Jakmile knihovny uznaly bezvýslednost snah při vlastnictví všech dokumentů a
rovněž malý podíl na dostupnosti všech informací, došlo k pevnému uchopení a k zahrnutí
služeb dodávání dokumentů do vývoje nových informačních technologií a komunikačních sítí.
V době, kdy začaly knihovny využívat dokumentových dodavatelských služeb, došlo
ke zvýšení počtu požadavků a tím byla demonstrována důležitost spolupráce mezi knihovnami
a komerčními dodavateli. Nový typ služeb dal najevo svou nepřehlédnutelnost při vytváření
základní struktury služeb uživatelům a bylo nutné vyslovit základní definice pojmu DDS a
souvisejících oblasti. Přitom základní charakteristiky DDS vycházely z předpokladu přímého
umístění dokumentů do rukou uživatelů nebo knihoven.
Definice pojmu DDS se dnes stále mění a vzhledem k obsahové neurčitosti tohoto
pojmu uvádím některé zásadní charakteristiky služeb DDS, které jsou užívány knihovnickoinformační
v teorii a praxi. V zahraniční literatuře bývá pojem „document delivery“ nejčastěji
chápán, v nejširším slova smyslu jako sdílení dokumentů (zahrnující knihy, zprávy
z konferencí, články a další bibliografické záznamy) nebo sdílení zdrojů informací, mezi
knihovnami nebo prostřednictvím nákupu od komerčního dodavatele. Během několika let
praktického užívání služeb DDS byly vytvořeny a definovány základní formy DDS:
- meziknihovní výpůjčka (InterLibrary Loan) – představuje reciproční dohodu mezi
knihovnami, které své lokální vlastnictví dokumentů využívají pro zasílání dokumentů
dalším knihovnám, jednotlivým uživatelům a organizacím. Většinou nebávají
knihovny přímými plátci poskytovaných služeb, výjimkou mohou být pouze urgentní
požadavky, vyžadující určité přednostní formy zpracování
- komerční dokumentové dodavatelské služby (Commercial Document Supply) –
zahrnují nákup dokumentů nebo jejich částí prostřednictvím komerčních dodavatelů
nebo agentů, kteří v zájmu uživatelů shromažďují veškeré informační zdroje, za
účelem jejich zpřístupnění. Komerční agentury mají řadu variant a forem, které se
ustálily během jejich vývoje.
21
- elektronické dodávání dokumentů (Electronic Document Delivery) – v tomto případě
jsou všechny transakce při dodávání dokumentů vyřizovány elektronicky, tj. od
objednávky, přes příjemku až po konečný dokument v elektronické podobě. EDD také
zahrnuje nákup dokumentů nebo jejich částí v elektronické podobě, prostřednictvím
komerčních dodavatelů či agentů.
- sdílení zdrojů (Ressource Sparing) – je jednou z možností poskytování dokumentů na
základě vytvořených kooperačních sbírek, které knihovny využívají pro potřeby svých
čtenářů a uživatelů. Na základě smluvního vztahu tedy knihovny zpřístupňují vlastní
tištěné i elektronické zdroje uživatelům jiných knihoven.
V současné české odborné terminologii je anglický termín „document delivery“
doslova překládán jako dodávání dokumentů a slouží k vyjádření nového trendu při
poskytování knihovních a informačních služeb, souvisejících se zprostředkováním, resp.
dodáváním plných textů dokumentů na základě citací získaných především z bibliografických
bází dat na CD-ROM, ale i online přístupných bází dat, tištěných indexů a bibliografií.
V převážné míře jde o časopisecké články, zřídka o části knih, resp. jiných institucionálních
dokumentů.
Nejvíce se v české terminologii „zabydlel“ termín „electronic document delivery
(EDD)“, kterým se zpravidla rozumí takové služby, jejichž cílem je buď rychlé doručení
dokumentu za účelem jeho vypůjčení (např. může jít o služby v rámci sítě úzce
spolupracujících knihoven nebo MVS) nebo dodání kopie dokumentu, popř. jeho části poštou,
faxem či elektronicky místo výpůjčky, resp. zakoupení jeho originálu. V tomto druhém
případě může jít o způsob vyřízení požadavky v rámci MVS, ale také o službu specializované
instituce nebo firmy, která ji poskytuje na komerčním principu. Nejnověji je pak EDD
chápáno jako součást nabídky nakladatelství, případně některého ze zprostředkovatelů
(subskripční agentury) při zpřístupňování elektronických verzí periodik nebo jiných typů
dokumentů.
2.3. Vybraní představitelé DDS
Současné služby a systémy zajišťující dodávky dokumentů nelze jednoznačně
kategorizovat, neboť u jednotlivých služeb jde mnohdy o kombinaci různých cest při dodávání
více typů dokumentů. Některé organizace, které se dodávání dokumentů věnují, disponují
22
rozsáhlým fondem, jenž je potom materiálním základem pro poskytování uvedených služeb.
Další jsou „pouhými“ zprostředkovateli, mají však k dispozici nástroje, které umožňují rychlé
vyřízení požadavků uživatelů. Pokud jde o poskytování elektronických dokumentů, lze tyto
služby rozdělit na:
- služby dodávající elektronické dokumenty na CD-ROM pro lokální uchovávání i
zpřístupňování
- služby orientující se na zpřístupňování elektronických dokumentů prostřednictvím sítě
Internet
- služby dodávající elektronické dokumenty, aniž by je v elektronické podobě měly
trvale k dispozici (scanning on demand), jde tedy o služby poskytující elektronické
kopie papírových dokumentů
- služby trvale uchovávající dokumenty v elektronické podobě (tj. jde o dokumenty,
které byly původně vydány v tištěné podobě s cílem usnadnění přístupu k nim, někdy i
v zájmu ochrany původních dokumentů)
- služby typu „document delivery“ poskytované subskripčními agenturami nebo
databázovými centry
- zpřístupňování elektronických verzí periodik na nakladatelských serverech i
s možností přístupu k jednotlivým článkům.
Z uvedených skutečností vyplývá, že rozhodování o tom, který dodavatel je pro
uživatele nejvýhodnější, není snadné. Svou roli zde hraje specializace jednotlivých
dodavatelů, kvalita nabízených služeb, jejich pohotovost, rychlost, způsoby dodávání
dokumentů a samozřejmě jejich cena. Přitom ceny se u jednotlivých dodavatelů značně liší,
a to i pro tytéž služby. Konkurence na poli DDS je velká a proto se stručně zmíním o těch
dodavatelích dokumentů, kteří výrazněji figurují na světovém i českém informačním trhu.
Poskytovatelé DDS
1. BLDSC vzniklo na počátku 60. let 20. století ve městě Boston Spa ve Velké
Británii, jako zvláštní a do určité míry finančně soběstačný útvar Britské
knihovny. V průběhu svého vývoje získalo monopolní postavení a v zásadě
také největšího rozmachu svých služeb nejen na evropském kontinentě, ale i
v mezikontinentálním styku. Na konci 90. let 20. století BLDSC nabízelo
23
služby ve dvou kategoriích, a to standardní (služby dodávání kopií dokumentů
s poplatkem za copyright pro registrované institucionální uživatele; služby
dodávání kopií dokumentů bez poplatků za copyright, ale pouze pro vybrané
knihovny; MVS) a nadstandardní (prémiové služby pro registrované uživatele;
mimořádně rychlé dodávání dokumentů do 2 hodin od vyžádání; konzultační
služby). Služby BLDSC jsou dnes plně komercionalizované a v uživatelských
poplatcích za zprostředkování kopií dokumentů jsou účtovány nejen náklady
spojené s jejich akvizicí, knihovnickým zpracováním manipulací při
skladování, kopírování a odesílání, ale také použití v rámci mezinárodních
legislativních ustanovení copyrightu. Jde sice o tu část práv a povinností
distributorů autorských děl, která se týká jednorázových a individuálních
služeb čtenáři knihovny, ale současně jde o komerční, nikoli standardní
knihovnickou bezplatnou službu.
2. SUBITO je jedním z největších a také nejperspektivnějších systémů
dodavatelských služeb v Evropě. Označení SUBITO pochází z italštiny a
vyjadřuje význam příslušného slova ve smyslu „okamžitě, urychleně, bystře“.
V rámci systému SUBITO jsou plněny požadavky všeobecné dostupnosti
publikací v rámci Německa; záruky při dodávání dokumentů; kvalitní práce a
jejího zpracování od 24 do 72 hodin; elektronického objednávání a zasílání
přímému uživateli; objasňování otázek copyrightu s vydavateli a knižními
nakladateli. SUBITO nabízí služby spolupracujících německých knihoven,
umožňuje rychlý přístup k informacím o fondech těchto knihoven, objednávání
a dodávání xerokopií, digitálních kopií a v některých případech i výpůjčky
z fondů zúčastněných knihoven.
3. JASON je německým systémem dodávání dokumentů, který je budovaný
v rámci sítě vysokoškolských knihoven Severního Porýní a Vestfálska.
Podstatou systému je spolupráce knihoven zapojených do systému JASON,
které poskytují digitální kopie a xerokopie článků z časopisů ze svých fondů na
základě jednotlivých objednávek. Nabízí se tak elektronické kopie úplných
textů článků zhruba ze 120 tisíc časopisů a jednotlivé spolupracující knihovny
poskytují služby za stejných podmínek a jednotnou cenu.
24
4. CISTI umožňuje především přístup ke službám dodávání dokumentů
z vlastního fondu; zjišťování dokumentů; zajištění dodávání dokumentu
z jiných fondů než CISTI přes službu SwetScan a OCLC; expresní zasílání
dokumentů. Poskytuje především přístupy do rozsáhlého souboru odborných
časopisů, knih, konferenčních materiálů a technických zpráv.
5. INIST databázové centrum zaměřené na shromažďování a zpracování
informací z oblasti vědecké a technické literatury – odborné časopisy,
konferenční materiály, disertační práce, výzkumné zprávy. DDS jsou zde
poskytovány od roku 1992 a zpřístupňují úplný fond článků z odborných
periodik.
6. Virtuální polytechnická knihovna je v současnosti zatím jediným
představitelem na poli DDS v České republice. Projekt byl Státní technickou
knihovnou knihovnické veřejnosti představen v roce 1997 a od té dob prošel
mnoha změnami, resp. byl doplněn službami, které se staly jedním ze
základních stavebních kamenů dnešní integrované virtuální knihovny. V rámci
VPK jsou dnes uživatelům nabízeny služby dodávání digitálních kopií,
hrazených z uživatelského konta, digitální Current Contents a služby MVS a
MMVS. Přitom služby DDS umožňují uživateli pořídit si na základě
objednávky digitální kopie „statický“ resp. papírových i elektronických
dokumentů, které jsou v přímém či „nepřímém“ dosahu Státní technické
knihovny. STK garantuje provedení služeb do 48 hodin a to objednávky
v rozsahu 10 stran požadavků nebo maximálně 100 stran textu. Při vyšším
rozsahu je požadavek vyřízen v co nejkratší době. Pokud není možné službu
vykonat v uvedeném termínu, STK informuje na stránce uživatelského konta
svého uživatele, včetně uvedení závažných důvodů nesplnění požadavku.
Zároveň má uživatel elektronických služeb možnost rozhodnout, zda
objednávka stále platí a po jakou dobu. Domnívám se, že výhody nabízených
služeb ocení především mimopražští uživatelů, a to nejen ti, kteří mají přístup
k Internetu, ale zároveň i ti, kterým tuto službu zprostředkovává jejich
knihovna v místě bydliště.
25
2.4. Závěrečné shrnutí
Komerční dodavatelé dokumentů a systémy DDS mají nepochybně na poli informačních
služeb své nezanedbatelné místo. Při podrobnějším pohledu na strukturu nabízených služeb a
způsoby jejich poskytování lze určit několik základních trendů v této oblasti.
Vzhledem k současnému vývoji v oblasti informačního průmyslu lze předpokládat, že
informační služby a tedy i služby DDS budou využívány stále větším množstvím uživatelů a
dodavatelé dokumentů budou stále více konkurovat běžným knihovnám a jejich službám.
Domnívám se, že knihovny tedy musí v současné době předefinovat svou roli
v informačním řetězci, neboť jejich uživatelé vlastní stále více dovedností a mohou
samostatně využívat informační zdroje, které jim byly dříve knihovnou pouze
zprostředkovávány. Přestože knihovny nepochybně zůstanou důležitými zprostředkovateli
informací pro některé uživatele, využívání kvalitních a rychlých dokumentových
dodavatelských služeb bude mít nepochybně velký vliv na budování fondů a MVS v oblasti
odborné literatury. Myslím, že knihovny se musí dnes rozhodnou, jaká bude jejich strategie
pro 21. století.
26
3. Počítačové sítě
Počítačová síť je souhrnné označení pro technické prostředky, které realizují spojení a
výměnu informací mezi počítači. Umožňuje uživatelům komunikaci podle určitých pravidel,
za účelem sdílení, využívání společných zdrojů nebo výměny zpráv.
Historie sítí sahá až do 60. let 20. století, kdy začaly první pokusy s komunikací mezi
počítači. V průběhu vývoje byla vyvinuta celá řada síťových technologií. V poslední době jsou
všechny sítě postupně spojovány do globální celosvětové sítě internet, která používá sadu
protokolů TCP/IP
3.1. Typy počítačových sítí
Sítě můžeme klasifikovat podle různých hledisek. Např. podle přepojování dělíme sítě
na komutační sítě, tj. s přepojováním okruhů (např. telefonní síť, ISDN) a paketové sítě s
přepojováním paketů (např. ATM). Podle druhu přenášených signálů můžeme sítě rozdělit na
analogové a digitální.
Z hlediska rozsahu můžeme sítě rozdělit na čtyři základní skupiny:
- LAN - Local Area Network, lokální sítě. Spojují uzly v rámci jedné budovy nebo
několika blízkých budov např. učebna, škola, firma atd. na vzdálenost stovky metrů až
km (při použití optiky). Síť se skládá obvykle z osobních mikropočítačů doplněných o
hardwarové prostředky a spojené síťovými kabely.
Druhy LAN:
peer-to-peer: – volně přeloženo rovný s rovným – všechny do sítě zapojené počítače
jsou si rovny, všechny mohou nabízet své služby ostatním, jejich počet je obvykle
omezen na několik kusů.
klient server – jedná se o síť se serverem a pracovními stanicemi (workstations).
Server poskytuje své prostředky a služby ostatním počítačům v síti, stanice většinou
jen využívají služeb serverů.
- MAN – Metropolitan Area Network, Metropolitní sítě. Propojují lokální sítě v
městské zástavbě, slouží pro přenos dat, hlasu a obrazu. Spojuje vzdálenosti řádově
jednotek až desítek km.
27
- WAN – Wide Area Network – rozsáhlé sítě. Spojují LAN a MAN sítě s působností
po celé zemi nebo kontinentu, na libovolné vzdálenosti. Vzájemné propojení probíhá
zprostředkovaně, zpráva je postupně předávána od jednoho počítače ke druhému, a to
až k cílovému místu. (Př. síť českých univerzit a vědeckých institucí; síť internet jako
největší světová síť.)
- PAN – Personal Area Network, osobní síť, která popisuje velice malou počítačovou
síť, kterou člověk používá pro propojení jeho osobních elektronických zařízení, jakými
jsou např. mobilní telefon, PDA, notebook, apod.
3.2. Výhody a nevýhody sítě
Výhody sítě:
sdílení zdrojů – tj. využití programů, počítačů, či jiného technického vybavení více
uživateli (např. využití tiskárny z libovolného počítače na síti)
finanční úspory v dlouhodobém hledisku
komunikace mezi uživateli, tj. možnost posílání zpráv, využívání počítačové pošty,
online komunikace mezi uživateli.
Nevýhody sítě:
výdaje – z počátku mohou být pořizovací náklady vyšší, ale z dlouhodobého hlediska
se výdaje vyplatí
snadnější zneužití – nutné je zabezpečení přístupu k datům, ochrana před
počítačovými viry pomocí antivirových programů popř. zamezení vstupu
nepovolaných osob do sítě
problém dostat se ke svým sdíleným datům v případě nefungování sítě.
28
4. Internet
Internet je celosvětová síť, která propojuje počítačové sítě tak, aby byly schopné si
navzájem vyměňovat data na základě jednotného protokolu TCP/IP (Transmission Control
Protocol over Internet Protocol). Propojuje jak jednotlivé instituce, tak i soukromé osoby.
Umožňuje komunikaci mezi lidmi a přístup k obrovskému množství informací a služeb. I
když lze v internetu najít informace z celého světa, tak za „úřední jazyk“ byla přijata
angličtina.
Mezi základní služby internetu patří elektronická pošta, World Wide Web, FTP, telnet,
diskusní skupiny, elektronické konference, aj.
4.1. Vznik a vývoj internetu
S myšlenkou na co nejrozsáhlejší počítačovou síť přišla armáda USA, protože
potřebovala bezpečný prostředek pro přenos informací po celém světě. Ministerstvo obrany
pověřilo agenturu ARPA (Advanced Research Project Agency) a v roce 1969 vznikla síť
ARPANET (Advanced Research Project Agency Network).
Na počátku byly propojeny čtyři univerzity, které začaly využívat nové možnosti
komunikace a spolupracovaly na rozvoji nových služeb. Poměrně záhy začaly této sítě
využívat další univerzity, a postupem času, se z ryze vojenského a výzkumného využití
pomalu přecházelo k civilním službám, jako je elektronická pošta či diskusní skupiny.
V roce 1973 se k této síti připojily uzly ve Velké Británii a Norsku a v průběhu dalších
let se pak síť rozšířila po celém světě. Původní struktura ARPANETu se zachovala dodnes.
Aby nebyla síť lehce zranitelná, neměla žádný centrální server, nýbrž byla – a dnešní internet
nadále je – důmyslnou soustavou autonomních serverů a sítí. Od roku 1990 se pro tuto síť
používá název internet.
V té době byl vytvořen World Wide Web (www – celosvětová pavučina). Web se
rozšířil a v dnešní době představuje nejvíce využívanou součást internetu, která díky svému
jednoduchému a srozumitelnému ovládání v grafické podobě zpřístupnila internet širokému
okruhu uživatelů. První grafické prohlížeče se začaly objevovat v roce 1992. Umožňovaly
zobrazování obrázků připojených k textům, což umožnilo po roce 1993 rozvoj webu i v
komerční sféře.
29
Do tehdejšího Československa se internet dostal až po r. 1990. Z počátku to bylo
napojení na síť FIDO, EUNET a od října roku 1990 začal na ČVUT pracovat první uzel sítě
EARN (EUROPEN ACADEMIC AND RESEARCH NETWORK), což byla evropská
větev sítě BITNET. Tato síť byla určena pro akademické a vědeckovýzkumné organizace.
Prvním uzlem u nás byl uzel CSEARN, který byl připojen na rakouský národní uzel sítě
EARN v Linzi. Došlo tedy k propojení internetu mezi Linzem a Prahou.
Ještě v prosinci 1991 byl podán na MŠMT návrh na "Vybudování počítačové sítě
vysokých škol, připojených do Internetu". Návrh byl přijat a v roce 1992 obdrželo Výpočetní
centrum ČVUT, nositel projektu, dotaci 20 milionů korun. Oficiálně byla Česká republika
připojena k internetu 13. 2. 1992 za účasti zástupců NFSNET, páteře severoamerického
internetu a 15. 6. 1993 byla spuštěna národní akademická páteřní síť CESNET (Czech
Educational and Scientific NETwork).
CESNET v dalších letech začal poskytovat nevyužitou přenosovou kapacitu zájemcům
i mimo okruh akademických sítí, což znamenalo předpoklad pro zahájení činnosti prvních
komerčních poskytovatelů připojení. Rozvoj služeb internetu pro širokou veřejnost začal po
roce 1995 a stále se rozvíjí díky rozšíření výpočetní a telekomunikační techniky, služeb a
informací, které nabízí. Dnes má na internet přístup několik set miliónů uživatelů na celém
světě a tento počet neustále narůstá.
4.2. Služby internetu
Služba FTP – umožňuje obousměrný přenos souborů mezi jednotlivými uzly sítě.
Služba Telnet – umožňuje interaktivní práci na vzdáleném počítači.
Elektronická pošta (E-mail) – síťová služba určená pro korespondenci. Patří k
nejvyužívanějším síťovým službám a je integrován i do www. Uživateli poštovní
schránky a adresy elektronické pošty umožňuje vytvořit, odeslat a přijmout zprávu
včetně připojeného souboru, používat adresář, být účastníkem elektronických
konferencí apod. Pro práci s elektronickou poštou se používá klientský program. S
rozvojem této služby došlo ke vzniku tzv. freemailových služeb, které umožňují
bezplatné využívání elektronické pošty prostřednictvím webového prohlížeče.
30
Elektronická konference (Mailing Lists) – jedná se o tematicky orientovanou
skupinovou komunikaci v prostředí internetu, kdy uživatelé jsou registrováni na
základě emailových adres. Většina konferencí je otevřena všem uživatelům, kteří se
registrují v rámci dané konferenc. Existují, ale také tzv. moderované konference, kdy
zprávy jednotlivým účastníkům distribuuje moderátor v závislosti na tématickém
zaměření konference a uzavřené konference, do nichž jsou účastníci zařazeni na
základě splnění určitých kritérií, která jsou dána správcem konference.
Diskusní skupiny (News) – služba umožňuje výměnu názorů na určité téma, ale jinou
formou než konference. Diskusní skupiny jsou hierarchicky uspořádány.
Služba www (World Wide Web) – službu www vyvinuli Tim Berners-Lee a
Robert Cailliau v European Laboratory for Particle Physics (CERN) se sídlem v
Ženevě v roce 1990. Její hlavní výhodou je, že pracuje v grafickém režimu a umožňuje
tak i běžným uživatelům pracovat v internetu, který byl předtím doménou vědců a
akademických pracovníků. Webové dokumenty jsou vytvořeny nejčastěji v jazyku
HTML (HyperText Markup Language) s využitím hypertextu. Webové stránky jsou
přístupné pomocí webového prohlížeče. Kromě hypertextu využívá také text, grafiku,
zvuk, video, apod. Služba je založena na modelu klient-server. V celé síti internet je
spousta serverů, na kterých jsou uloženy různé informace a čekají na okamžik, kdy je
po nich nějaký klient bude vyžadovat. Program klient umí komunikovat se servery a
navíc ještě zobrazuje výsledky požadavků uživatele. Aby služba mohla správně
fungovat, potřebujeme tři základní prostředky:
→ URL (Uniform Resource Locator) – identifikační znak serveru na který se chceme
připojit.
→ http – komunikační protokol www. Není nutno vždy uvádět protokol, neboť prohlížeč
si ho umí určit sám.
→ HTML – jazyk pro tvorbu www dokumentů
31
4.3. Tvorba adres v internetu
Aby bylo možné rozlišit jednotlivé počítače a uživatele na síti internet má každý
počítač jedinečnou číselnou adresu podle protokolu IP. Tato adresa je tvořena čtveřicí čísel
(32 bitů) oddělených tečkami, z nichž žádné není větší než 255. Vzhledem k tomu, že číselné
IP adresy jsou obtížně zapamatovatelné, je používán systém doménových jmen.
Příklad: 158.194.7.2
Počítače v síti mezi sebou komunikují pomocí čísel. Pro snadnější zapamatovatelnost
má však převážná většina počítačů v internetu i jména. Jméno se skládá ze jména hostitele a
jména domény oddělených tečkou, tedy hostitel.doména. Překlady čísel na jména a naopak
zajišťuje služba DNS (Domain Name System).
Doména specifikuje místo, kde se konkrétní počítač nachází a je společná pro všechny
počítače z této oblasti. Má hierarchickou organizaci a skládá se z několika částí opět
oddělených tečkami. Poslední část se nazývá vrcholová doména, jednotlivé části pak
subdomény. Pokud čteme odzadu, tak vrcholová doména cz znamená, že dotyčný počítač se
nachází na území České republiky a subdoména slu – označení Slezské univerzity v Opavě –
upřesňuje jeho umístění. Každá doména má svého správce, který je zodpovědný za
přidělování jmen v dané doméně.
Příklad: www.slu.cz
Z internetové adresy lze často vysledovat, v jaké zemi nebo na jakém typu instituce se
daný hostitel nachází. V zemích mimo USA udává poslední část adresy zemi.
Příklady:
.cz – Česká republika
.sk – Slovensko
.de – Německo
.uk – Velká Británie
V USA zase udává poslední část adresy typ instituce:
Příklady:
.edu – vzdělávací instituce
.com – komerční instituce
32
.gov – vládní instituce
.mil – vojenské instituce
.org – neziskové organizace
.net – organizace zaměřené na síťové služby
.int – mezinárodní organizace
Pokud potřebujete informace rychle, můžete se pokusit internetovou adresu odhadnout.
Poměrně snadno lze odhadnout, jaká jména mají webové servery firem, organizací,
významných institucí, známých osobností, nakladatelství, novin, časopisů, apod.
Ve většině případů internetové adresy začínají označením: „www“.
Struktura internetové adresy např. firmy, města, nebo osobnosti může vypadat
následovně:
- www.nazevfirmy.com nebo www.nazevmesta.cz nebo www.jmenoosoby.com
Bohužel ne vždy se nám podaří odhadnout správně adresu, proto v případě neúspěchu
je dobré použít vyhledávacích služeb internetu.
4.4. Shrnutí
Vznik počítačových sítí a rozvoj internetu – největší počítačové sítě, souvisí s
rozvojem a masovým rozšířením osobních počítačů. Nespornými výhodami počítačových sítí
je sdílení zdrojů, rychlost nalezení informací, finanční a časové úspory, komunikace mezi
uživateli sítě. Velkým nebezpečím pro jednotlivé uživatele je možnost šíření počítačových
virů a vstup nepovolaných osob do sítě.
Internet nabízí spoustu doplňkových služeb z nich nejrozšířenější je služba www
(Wold Wide Web), která umožňuje uživatelům pomocí jednoduchého grafického rozhraní
vyhledávat informace v síti internet, pracovat s texty, obrázky apod. včetně hypertextových
odkazů na jiné stránky a služby. Další hodně využívanou službou je elektronická pošta, která
může komunikovat s ostatními uživateli, posílat soubory, apod. Tato služba je dostupná pro
uživatele, kteří si zřídí emailovou adresu pomocí, tzv. freemailových služeb, které poskytují
různé vyhledávací služby, nebo ji dostanou přidělenu, např. v rámci instituce.
33
5. Vyhledávání informací v prostředí internetu
V záplavě informací, dokumentů a služeb, které jsou k dispozici prostřednictvím
internetu, máme několik možností, jak najít požadované relevantní informace. Téměř
nemožné je najít tuto informaci metodou náhodných pokusů, kdy se pohybujeme od odkazu k
odkazu a hledáme alespoň drobnou zmínku o věci, která nás zajímá. Proto vznikla služba,
která se nazývá vyhledávací služba.
Princip vyhledávací služby je jednoduchý: služba si udržuje seznam stránek, jejich
název, popřípadě i stručný obsah.
Podle způsobu vytváření tohoto seznamu lze tyto služby rozdělit na:
■ ručně udržované seznamy – odkazy i další informace přidává správce případně
uživatel
■ vyhledávací stroje – automaticky udržované systémy, veškeré informace získává a
udržuje obslužný program
5.1. Ručně udržované seznamy
Jedná se o službu udržující seznam odkazů na konkrétní stránky, které jsou
setříděny dle různých oblastí do samostatných položek např. informace o firmách, školství,
zpravodajství, cestování atd.
Odkazy na jednotlivé zdroje jsou zpracovávány člověkem, který je posuzuje, sestavuje
jejich popis a zařazuje je do určité hierarchie. Typickým představitelem je např. česká stránka
Seznam.
Příklad:
■ Hledání “Vysoké školy v ČR“:
■ Vybereme oblast „Školy“
■ V ní podsekci „Vysoké školy“
■ Teprve zde si můžeme otevřít odkaz, který nás zajímá, tedy „Státní a veřejné vysoké
školy a univerzity“
Pokud nechceme absolvovat tuto složitou navigační cestu, můžeme hned v úvodní
obrazovce využít vyhledávacího stroje (políčko s tlačítkem „Hledej“). Do prázdného pole
zadáme v tomto případě „Vysoké školy v ČR“ a tlačítkem Hledej, spustíme vyhledávání.
Specifickou výhodou českých vyhledávacích služeb je to, že jsou sdružovány pouze
34
odkazy na české servery a tudíž většina informací je v českém jazyce. Nevýhodou je
však velmi úzký výběr odkazů, jedná se jen o ty, které tam někdo zadal.
5.2. Předmětové katalogy
Předmětové katalogy jsou nejpopulárnější a nejvíce využívané vyhledávací služby.
Poskytují přístup k velkému množství informačních zdrojů uspořádaných podle témat na
základě určité hierarchie.
Základ tj. nejvyšší úrovně (top categories) vytváří poskytovatelé těchto služeb,
zatímco nižší úrovně až po konkrétní adresy zdrojů jsou většinou ponechány na samotných
uživatelích internetu, kteří sami svými údaji do soupisů přispívají. Nejznámější a
nejpopulárnější z předmětových katalogů je služba Yahoo!, která se stala vzorem pro podobně
zaměřené vyhledávací nástroje.
Předmětové skupiny (kategorie) jsou uspořádány od nejvýše nadřazeného termínu
až po nejvíce specializované (nejužší) téma v dané kategorii. Dnes tyto služby umožňují
uživatelům vyhledávat také prostřednictvím klíčových slov. Tuto možnost využijeme tehdy,
když máme potíže odhadnout, kam bylo hledané téma zařazeno, nebo jako doplněk
předchozího prohlížení. Pokud naše vyhledávání nebylo úspěšné, některé předmětové
katalogy automaticky nabízejí vyhledání pomocí vyhledávacích strojů.
Základní charakteristiky předmětových katalogů (Tkačíková, 2005):
■ ruční budování
■ poměrně malá databáze registrovaných zdrojů
■ stručné informace o registrovaných zdrojích (nejčastěji název webového sídla nebo
dokumentu, URL a stručný popis)
■ odkazy na zdroje jsou uspořádány tématicky na základě stanovené hierarchie
■ vyhledávání probíhá buď prohlížením tematických katalogů až po konkrétní odkazy
na zdroje nebo prohledáváním databáze zdrojů klíčovými slovy, a to prostřednictvím
jednoduchého popř. pokročilého vyhledávacího rozhraní
Nevýhody předmětových katalogů:
■ omezená velikost databáze
35
■ z důvodu různorodosti zdrojů informací zařazených do jednotlivých kategorií, nebo z
důvodu nesprávného zařazení může docházet k informačnímu šumu (získáme
informace, které se danou problematikou nezabývají) nebo nenalezneme relevantní
informace
■ někdy je těžké odhadnout kam témata zařadit, a proto jsou zařazena do více kategorií
■ problém může způsobit také špatně zvolená tematická struktura na počátku budování
databáze
■ nepravidelná aktualizace databáze
Kdy předmětový adresář využijeme:
■ když máme příliš široké téma a potřebujeme vyhledat více zdrojů na internetu
■ když nevyžadujeme příliš mnoho dokumentů na výstupu
■ když potřebujeme zjistit, do které předmětové kategorie hledaná informace byla
zařazená
■ když chceme získat seznam webových sídel, nebo chceme vyhledávat podle názvu
webového sídla
Předmětové adresáře můžeme rozdělit podle několika hledisek:
Z hlediska vlastnictví a postoje k reklamě se dělí na (Makulová, 2002):
o akademické nebo profesionální adresáře (jsou vytvářeny pro určitou oblast s cílem
ulehčit vědecký výzkum, většinou obsahují vysoce relevantní informace a jsou k dispozici
bezplatně, často se pro ně používá termín virtuální knihovny
o komerční portály (jsou orientovány na nejširší veřejnost, jsou vytvářeny s cílem mít co
největší návštěvnost, pokrývají všechny oblasti společenského života se zaměřením na
zábavu, cestování, obchod, hobby apod., využívají co největší zisky z prodeje reklamy – viz
např. Alta Vista – LookSmart, adresář Excite, Lycos-Open Directory Project).
Z hlediska geografického se dělí na:
o globální (Yahoo!, LookSmart, Open Directory Project)
o regionální (Yahoo Spain, LookSmart Los Angeles)
36
5.2.1. Odkazy na nejznámější předmětové katalogy
Yahoo (Yet Another Hierarchical Officious Oracle) http://www.yahoo.com
Patří mezi nejstarší předmětové katalogy, byl spuštěn v r. 1994.
Obsahuje hierarchický předmětový adresář rozdělený do 18 hlavních kategorií, které se
pak dále dělí na podkategorie.
Umožňuje vyhledávání typu Browse – postupně se proklikáváme hierarchickou
strukturou předmětových zdrojů nebo vyhledávání typu Search – zadáme klíčová
slova, která chceme vyhledávat do vyhledávacího pole.
Poskytuje další doplňkové služby jako adresáře, mapy, zřízení e-mailové schránky,
web hosting, burzovní zprávy aj.
Nabízí také personalizaci stránky službou My Yahoo! a umožňuje spojení na národní
a lokální verze Yahoo!
Systém umožňuje vyhledávat podle různých hledisek, podporuje jednoduché a
pokročilé vyhledávání, používání booleovských operátorů a pravostranného rozšíření,
při nevyhledání informací automaticky nabízí dohledání na Google nebo AltaVistě.
Open Direktory Project (OPD) http://dmoz.org
Byl spuštěn v r. 1998 a uživatel má k dispozici 15 předmětových kategorií.
Umožňuje jednoduché a pokročilé vyhledávání
Katalog přináší nový přístup v organizaci informací na internetu s cílem vytvořit
nejrozsáhlejší adresář webu při spolupráci velkého počtu externích redaktorů.
Kontakt na redaktora stránky je uveden na každé stránce a přímo na hlavní stránce
nabízí možnost stát se externím redaktorem systému.
Systém OPD využívají vyhledávací stroje jako AltaVista, AllTheWeb, Google, Lycos
apod.
LookSmart http://www.looksmart.com
Byl spuštěn v říjnu 1996 jako konkurence Yahoo.
Prostřednictvím hledání v adresáři uskutečňuje tzv. cílený marketing. Jedná se
především o spojení adresáře s dalšími vyhledávacími portály a internetovými
providery – např. MSN od fy Microsoft, AltaVista,Netscape Netcenter, Inktomi,
Prodigy aj.
37
Od r. 2001 došlo ke změně dodávání informací do adresářů a systém rozlišuje mezi:
nekomerčními sídly – ty se registrují prostřednictvím adresáře Zeal, budovaného členy
komunity Zeal na podobných principech jako Open Directory Project
komerčními sídly – ty využívají služeb Basic, Submit aj. a jsou placené
LookSmart nabízí spojení také na globální adresáře v jednotlivých zemích (Austrálie,
Kanada, Holandsko apod.), popř. specializované adresáře zaměřené na jednotlivá
města.
Vyhledávání je jednoduché, a pokud záznamy nejsou nalezeny ve vlastním adresáři,
systém nabídne vyhledávání z partnerských sídel Inktomi, AltaVista, MSN apod.
5.3. Virtuální knihovny
Virtuální knihovny (virtual libraries) představují typ předmětového adresáře a byly
sestaveny informačními odborníky. Tito pracovníci sbírají, vybírají, popisují a hodnotí
informace na základě určitých kritérií a poměrně často jsou informace vybavené i abstraktem.
Vyhledávání se uskutečňuje podle hierarchicky uspořádaných předmětových skupin nebo
klíčových slov.
Virtuální knihovny jsou buď samostatné, nebo součástí velkých vyhledávacích služeb.
Vyhledávání lze doporučit, když potřebujeme vyhledat kvalitní informace na dané téma. Jako
nevýhoda se jeví hlavně malá aktualizace zdrojů a poměrně malá databáze (vše je vázáno na
lidský faktor).
Nejznámější virtuální knihovny:
■ The Argus Clearinghouse http://www.clearinghouse.net
■ Infomine http://infomine.ucr.edu/
■ Librarian’s Index to the Internet http://lii.org
■ Internet Public Library http://www.ipl.org
■ The WWW Virtual Library http://vlib.org
■ Academic Info http://www.academicinfo.net/
■ About.com http://home.about.com/index.htm
■ BUBL LINK http://bubl.ac.uk/
■ Ressource Discovery Network http://www.rdn.ac.uk/
■ Scout Report Archives http://scout.wisc.edu/Archives/
38
5.4. Vyhledávácí stroje a jejich možnosti
Vyhledávací stroj (search engine) lze definovat „jako systém, který na základě
klíčového slova zadaného uživatelem hledá v databázi nebo indexu a výsledek pak oznámí
uživateli“ (Makulová, 2002).
Vyhledávací stroj se skládá ze 4 částí :
■ Z robota (spider, crowler, web wanderer apod.), který monitoruje internet a stahuje
informace z jednotlivých serverů.
■ Z vlastní databáze internetových zdrojů.
■ Z vyhledávacího programu, který na základě požadavku vyhledá relevantní informace.
■ Z uživatelského rozhraní, které umožní zadat rešeršní požadavek. (Makulová, 2002)
Základní charakteristika (Tkačíková, 2005):
■ Jsou založené na automatickém sběru dat.
■ Informační zdroje v jejich databázích se většinou registrují fulltextově.
■ Díky fulltextovému indexování jsou informace o zdrojích podrobné.
■ Databáze zdrojů jsou rozsáhlé.
■ Vyhledávání informací umožňují jak prohledáváním databáze klíčovými slovy tak
prostřednictvím jednoduchého rozhraní nebo metodami pokročilého vyhledávání.
Vyhledávací stroje umožňují komplexní vyhledávání dokumentů o určitém tématu.
Vytváří si vlastní seznamy odkazů, ke kterým se uživatel dostává pomocí vyhledávacích
dotazů. S rozvojem internetu se neustále rozvíjejí také vyhledávací stroje, které se snaží
uživatelům prezentovat jako vstupní bod k informacím, které jsou dnes na internetu k
dispozici. Proto se z vyhledávacích strojů často stávají webové portály.
5.5. Webové portály
V poslední době se vyhledávací služby transformují do webových portálů (web
39
portal). Jedná se o obrovské webové vyhledávací systémy, které kromě vyhledávacích funkcí
prostřednictvím vyhledávacího stroje nebo předmětových katalogů podporují různé doplňkové
funkce, jako například:
■ elektronická pošta
■ bezplatné umístění webových stránek
■ chat
■ vyhledávání obrázků, fotografií a zvukových nahrávek
■ nakupování přes Internet
■ burzovní a ekonomické zpravodajství
■ vyhledávání firem
■ mapy
■ možnost vytvoření osobní stránky s vlastním profilem
■ většina portálů podporuje také přístup prostřednictvím mobilních telefonů pomocí
služby WAP
Webové portály lze rozdělit na:
■ horizontální (horizontál portals) (široce zaměřené portály z různých oborů jako je
zábava, kariéra, finance, zpravodajství., apod. – např. Atlas, Seznam, Centrum)
■ vertikální nebo-li vortály (vertical portále, vortals) (úzce specializované portály
poskytující informace z jednoho konkrétního odvětví se zaměření na určitý typ
uživatelů – např. About.com)
5.6. Nejvýznamnější světové vyhledávací služby
AltaVista http://www.altavista.com
■ Tento systém je mezi vyhledávacími stroji řazen na přední místo pokud jde o škálu
vyhledávacích možností.
■ Byl spuštěn v r. 1995.
■ Nabízí také vyhledávání v titulcích zpráv na základě partnerství s Moreover, který se
specializuje na online dodávání informací z více než 3000 světových zdrojů s
aktualizací každých 15 minut.
40
■ Vyhledávání informací podle tematických kategorií je zajištěno přes systémy
předmětových katalogů Open Directory a LookSmart, filtrace nevhodných informací
se uskutečňuje v rámci systému AV Family Filter.
Výhody:
■ velká škála možností vyhledávání (vyhledávání slov a frází, hledání v polích, použití
booleovských a distančních operátorů)
■ rozlišuje malá a velká písmena
■ umožňuje použití pravostranného rozšíření
■ vyhledává obrázky, video, audio, zprávy
■ lze zadat strojový překlad nalezené stránky
Nevýhody:
■ Častá změna vyhledávacího rozhraní
Google http://www.google.com
■ Jeden z nejúspěšnějších současných rešeršních systémů webu společnosti „Google
Inc.“ byl spuštěn v r. 1998.
■ V současné době indexuje více než 8,05 miliard www stránek.
■ Od roku 2001 umožňuje vyhledávat také v elektronických konferencích Deja News a v
archivu elektronických konferencí s dvacetiletou retrospektivou.
■ Vyhledávání informací podle tematických kategorií je smluvně zajištěno přes systém
předmětového katalogu Open Directory Project.
■ Specifikem této služby je analýza hyperodkazů webových stránek a jejich zpracování
pro potřeby vyhledávání.
■ Pro rychlé hledání je možné použít „zkusit štěstí“ (I´m Feeling Lucky), kdy vás
vyhledávač přímo přepojí na webovou stránku, která co nejvíce odpovídá vašemu
dotazu (ne vždy tam najdete, co potřebujete).
■ Hlediskem pro zařazení nalezených dokumentů je výpočet významnosti (míry
relevance) stránky systémem PageRank. Systém bere v úvahu kvalitu stránky, zkoumá
obsah stránky a textu, aby zaručil objektivní řazení stránek na výstupu rešerše.
■ Indexuje také slova ve spojeních a asociovaných spojeních, které vedou na
východiskovou stránku.
41
■ Systém zobrazuje rovněž výsledky stránek, které již zanikly a jsou uloženy v paměti.
Při vyhledávání můžeme využít následující možnosti:
o vyhledávání na webu
o vyhledávání v obrázcích
o vyhledávání v elektronických konferencích
o vyhledávání podle tematických kategorií Open Directory Project.
■ Klíčová slova je možno spojovat pomocí booleovských operátorů, umožňuje
vyhledávat podle titulu, URL, sídla, jazyka (35 jazyků) nebo napsáním termínu přímo
do dotazovacího formuláře a to v režimu jednoduchého i pokročilého vyhledávání.
■ U pokročilého vyhledávání Google nabízí předdefinovaný formulář, na němž může
uživatel naformulovat poměrně složitý dotaz bez nutnosti použití výroků booleovy
algebry.
■ Formulář nabízí nastavení jazykového filtru, časového hlediska, formátů souborů,
apod.
AllTheWeb http://www.alltheweb.com
■ Byl spuštěn v r. 1999.
■ Jedená se o velmi rychlých rešeršních systémů současnosti (používá technologii
FAST) a co se týče objemu indexu je jeden z největších.
■ Umožňuje jednoduché i pokročilé vyhledávání na předem definovaném formuláři,
který nabízí možnost nastavit si jazykový filtr, časový filtr, omezit vyhledávání podle
domény, aktualizaci stránky, její velikost, k dispozici jsou kvalifikátory polí, text, titul,
spojení na URL aj.
Výhody:
■ velikost databáze
■ velmi rychlé vyhledávání
■ vyhledávání multimédií
■ podporuje vyhledávání až ve 36 jazycích
■ obsahuje filtr na odstranění stránek s nevhodným obsahem
42
Nevýhody:
■ nevyužívá pravostranné rozšíření
■ nerozlišuje malá a velká písmena
Lycos http://www.lycos.com
■ Katalog společnosti Lycos Inc., který je od roku 1998 je provozován na bázi
technologie „Inktomi Search Engine“.
■ V roce 2000 vznikla síť Terra Lycos, která představuje největší internetový portál,
který má více než 140 sídel v 41 zemích světa.
■ Lycos je typickým představitelem vertikálního portálu.
■ Obsahuje různé nástroje komunikace a personalizace a podporuje také virtuální
obchod.
■ Umožňuje jednoduché a pokročilé vyhledávání, využívá booleovské operátory,
vyhledává také multimédia a je orientován na národní verze.
■ Vyhledávání je velmi rychlé.
Nevýhody:
■ Neumí pravostranné rozšíření
Nothern Light http://www.northernlight.com
■ Rešeršní internetový systém, který provozuje společnost Nothern Light Technology
LCC, který byl spuštěn v r. 1995.
■ Orientuje se na informační specialisty, jeho cílem je poskytovat vysoce kvalitní
informace a technologii na řízení a poskytování kvalitního obsahu.
■ Systém vlastní robot „Guliver“ a poměrně velkou databázi URL.
■ Kromě vyhledávání v internetu poskytuje také vyhledávání v databázích a přístup k
plným textům článků (není zdarma).
■ Využívá patentovanou inteligenci na klasifikování dokumentů a jejich setřídění z části
databáze Special Collection. Tato databáze zahrnuje renomované publikace s plným
textem.
■ Používá jednoduché a srozumitelné grafické rozhraní, při vyhledávání rozlišuje malá a
velká písmena, využívá booleovské operátory.
43
Teoma http://www.teoma.com
■ Vyhledávací služba, která používá při vyhledávání technologii Subject-Specific
Popularity SM na zpracování a organizování relevantních stránek v reálném čase.
■ Oficiálně byl spuštěn v dubnu 2001.
■ V září 2001 Teomu získal Ask Jeeves.
HotBot http://www.hotbot.com
■ Je členem sítě Terra Lycos a hodně jejích služeb se překrývá s funkcemi a službami
Lycosu.
■ Využívá index americké komerční firmy INKTOMI, zahrnuje i dokumenty z Usenet
Newsgroup.
■ Vlastní velmi účinný robot „Slurp the Web Hound“ a technologii NOW.
■ Nabízí jednoduché a uživatelsky příjemné vyhledávání.
Excite http://www.excite.com
■ Relativně rychlý rešeršní systém stejnojmenné firmy podporovaný robotem Spider,
který byl spuštěn v r. 1995.
■ Kromě tradičního hledání pomocí klíčových slov nabízí:
o unikátní koncepci vyhledávání v přirozeném jazyce
o specifické doplňkové vyhledávání podobných dokumentů („Search for more documents like
this“ nebo „More like this“).
Ask Jeeves! http://www.askjeeves.com
■ Rešeršní systém funguje na principu „otázka-odpověď“, v němž uživatel je veden k
zpřesňování dotazu pomocí otázek kladených systémem. Byl spuštěn v r. 1998.
■ Využívá technologie pro zpracování přirozeného jazyka a báze znalostí budovanou
odbornými pracovníky.
■ V současné době obsahuje obrovské množství již nadefinovaných otázek
připojovaných k vybraným webovým dokumentům včetně odpovědí.
■ Výsledky vyhledávání jsou velmi relevantní a obsahují odkazy na vyhledání v
partnerských vyhledávacích systémech (např. AltaVista, Excite atd.).
44
MSN.com http://www.msn.com
■ Fulltextový vyhledávač firmy Microsoft, jehož betaverze byla spuštěna v listopadu
2003.
■ Indexování stránek je napojeno přímo na encyklopedii Encarta a v současné době
indexuje přes 5 miliard webových stránek.
■ Vyhledávač má problém s diakritikou a nedovede ji při vyhledávání odstranit jako jiné
služby.
5.7. Nejvýznamnější české vyhledávací služby
Seznam http://www.seznam.cz/
■ Byl spuštěn v r. 1996 a patří mezi nejstarší české vyhledávací servery s největším
předmětovým katalogem na českém internetu.
■ Při fulltextovém vyhledávání se používá technologie vyhledávače FAST, který dokáže
zpracovat více než 300 miliónů dokumentů za necelou sekundu.
■ Uživatelé mohou při vyhledávání použití dvě možnosti buď navigace přes jednotlivé
sekce a podsekce nebo zapsání dotazu přímo do vyhledávacího pole. Výsledkem
hledání je seznam odkazů odpovídajících na zadaný dotaz.
■ Kromě vyhledávání odkazů poskytuje Seznam také další služby jako:
Aktuální zpravodajství (http://www.novinky.cz ) z České republiky i ze
zahraničí.
Online vyhledávání encyklopedických hesel
(http://encyklopedie.seznam.cz ).
Server „lidé“ (http://www.lide.cz ) nabízí možnosti chatu s ostatními
uživateli.
Server „mapy“ (http://www.mapy.cz ) pro vyhledávání geografických
informací v mapách některých měst a celé ČR.
Server „práce“ (http://www.sprace.cz ) nabízí možnost vyhledávání
volných míst a důležité informace týkající se žádosti o práci, atp.
Kromě informací poskytuje tato služba uživatelům možnost zřídit si e-mail
(http://email.seznam.cz ) zdarma nebo využívat slovník http://slovnik.seznam.cz k
45
překladům z češtiny do angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, italštiny a
ruštiny a opačně.
Atlas.cz http://www.atlas.cz
■ Portál, který poskytuje služby v ČR od roku 1997.
■ K dispozici jsou zde předmětové adresáře a mnoho přídavných informací a služeb jako
např. komunikace, zábava, zpravodajství, vyhledávání informací z různých oblastí
apod.
■ K dalším službám patří také:
o „můj mail“ – možnost bezplatně si zřídit e-mail
o „radia online“ – online poslech radií
o „mapy“ – online vyhledávání v mapách
o „slovníky“ – slovníky k překladům z češtiny do angličtiny, francouzštiny, němčiny,
španělštiny, italštiny a ruštiny a obráceně. aj.
■ Systém nabízí také fulltextové vyhledávání umožňující:
o pokročilé vyhledávání s více možnostmi – např. třídění výsledků (podle relevance, počtu
výskytů, data poslední změny)
o hledání na stránkách (vše, titulky, URL stránek, text stránek) o hledání podle domény
Centrum.cz http://www.centrum.cz
Internetový portál, který umožňuje vyhledávat ve fulltextu v odkazech, v obchodech
nebo firmách a umí také vyhledávat obrázky.
Výsledný seznam je seřazený podle relevance odkazů.
Kromě zpravodajství a e-mailové adresy zdarma jsou zde odkazy na zábavné stránky
(internetové pohlednice, chat, mapy, slovníky a další služby).
Morfeo http://morfeo.centrum.cz
Jedná se o fulltextový vyhledávač, který využívá portál Centrum.cz.
Pokud uživatel hledá přes Centrum.cz objeví se odkazy z katalogu a odkazy na
fulltexty. Morfeo umí zobrazit pouze výsledky s fulltexty.
46
Umí si poradit s češtinou, umí skloňovat, opravit překlepy a nabídnout synonyma k
hledanému výrazu.
Quick http://www.quick.cz
Portál je produktem Českého Telecomu.
Kromě vyhledávání na internetu (zadáním klíčového slova do vyhledávacího pole)
nabízí portál také informace o novinkách z oblasti výpočetní techniky, hudby, sportu či
zpravodajství.
Jyxo http://www.jyxo.cz
Fulltextový vyhledávač, který používají také portály Atlas a Quick.
Databáze je aktualizovaná 1x denně.
Při vyhledávání si umí poradit s češtinou, umí skloňovat, časovat, odstranit překlepy a
pravopisné chyby (nabídne vždy nejvhodnější termín).
Umí prohledávat nejen HTML dokumenty, ale také dokumenty ve formátu PDF a
Microsoft Word.
5.8. Metavyhledávače
Masivní rozvoj informačních zdrojů vedl k vývoji metavyhledávačů (meta-search
engines), které umožní uživateli prohledat co nejširší prostor na internetu.
Metavyhledávače nebudují vlastní databázi, ale využívají databáze vyhledávacích
strojů. Zadaný dotaz je předán několika vyhledávacím službám s cílem urychlit
vyhledávání, odstranit duplicity a irelevantní a nefunkční odkazy.
Výhody:
Hledáme-li informaci na dané téma, postačí formulovat požadavek pouze jednou např.
jako slovo nebo vyhledávací frázi.
Možnost přístupu pouze z jednoho vyhledávacího rozhraní k více vyhledávacím
službám.
47
Nevýhody:
Jednotlivé metavyhledávače fungují na různých principech a různě prezentují výsledky
vyhledávání.
Příklady:
Vivisimo http://vivisimo.com
Ixquick http://www.ixquick.com
Search.com http://www.search.com
Dogpile http://www.dogpile.com/info.dogpl
MetaCrawler http://www.metacrawler.com/info.metac/dog/index.htm
5.9. Neviditelný web
Kromě veřejně přístupných a indexovaných webových dokumentů internet umožňuje
přístup k obrovskému množství dalších informací, pro něž se koncem 90. let 20. století vžil
termín neviditelný web (invisible web) nebo také hluboký web (deep web).
V prostředí webu je velké množství dokumentů, které nepodléhají standardní indexaci
vyhledávacích strojů. Běžné vyhledávací nástroje nemohou podobný typ informací ve svých
databázích registrovat buď pro technická omezení, nebo proto, že je jejich robotům vstup do
těchto zdrojů zakázán. Podle studie společnosti Bright Planet je počet dokumentů, které
nemohou být vyhledány prostřednictvím těchto strojů, až pětinásobně vyšší než ta část
informačního prostoru, ke které vyhledávací stroje přístup poskytují.
Jedná se o takové informace, které jsou uloženy v databázích a generují se dynamicky
až na základě interakce uživatele se systémem. Příkladem mohou být online katalogy
knihoven nebo bibliografické báze dat. K dalším informacím je zase přístup chráněn heslem
a jsou dostupné jen autorizovaným uživatelům, často pouze na komerční bázi. Typickým
příkladem jsou např. elektronické verze časopisů, tj. jejich plné texty ve formátu PDF.
5.9.1. Typologie neviditelného webu
V současné době se v literatuře rozlišují tyto typy:
■ Nepřehledný web – obsahuje soubory, které mohou být, ale z různých důvodů nejsou
registrovány roboty. Důležitým kritériem kvality indexu je hloubka a frekvence
indexování a také frekvence aktualizace. V současné době většina vyhledávacích
48
služeb upřednostňuje placené umístění webových stránek, protože se tak rychleji
zařadí do indexu.
■ Soukromý web – se skládá ze stránek, které by robot dokázal identifikovat, ale
správce stránky mu to nedovolí. Stránka např. obsahuje heslo, použití souboru
robots.text nebo metaprvku „noindex“.
■ Speciální nebo vlastnický web – je web, k němuž se dostaneme pouze po splnění
určitých podmínek, např. vyplněním registračního formuláře (zvolíme si jméno a
heslo), který slouží k vytvoření databáze klientů.
■ Dalším typem stránek je poskytování informací, za něž je vyžadována platba. K
typickým představitelům patří databázová centra jako Dialog, STN, apod. Co se týče
vyhledávacích strojů, nabízí tyto služby např. Nothern Light jako doplňkovou službu
na získání záznamů ze „Special Collection“.
Neviditelný web se skládá z informací, které roboty opravdu nedokáží indexovat,
protože na to nejsou naprogramované. Mohou to být různé záznamy v pdf formátu, programy,
komprimované soubory apod.
Hluboký web obsahuje opravdu velmi kvalitní dokumenty. Více než polovina
hlubokého webu obsahuje informace ze specializovaných databází.
Příklady:
Complete Planet http://www.completeplanet.com
■ Informační systém, který umožňuje vyhledávat ve více než 100 000 databázích a
specializovaných vyhledávacích systémech.
■ Umožňuje vyhledávání nebo prohledávání jednotlivých kategorií.
■ Formulace dotazu je v přirozeném jazyce, lze použít booleovské operátory nebo řízený
slovník.
Direct search http://www.freepint.com/gary/direct.htm
■ Jedna z prvních služeb mapující neviditelný web.
■ Poskytuje více než tisíc anotovaných spojení k interaktivním databázím.
■ Umožňuje buď vyhledávání, nebo prohledávání jednotlivých kategorií.
Infomine http://infomine.ucr.edu
49
■ Funguje od roku 1994 jako projekt knihovny University of California jako vůbec první
virtuální knihovna.
■ Obsahuje také odkazy na elektronické časopisy, knihy a online knihovní katalogy.
■ Představuje bohatý informační zdroj pro akademickou sféru.
■ Systém se specializuje hlavně na medicínu, biologii, zemědělství, vědu a techniku,
vládní informace, mapy, společenské vědy apod.
■ Všechny záznamy podléhají přísnému výběru, anotaci, hloubkové indexaci.
■ Používá předmětové třídění Kongresové knihovny ve Washingtonu.
V současnosti se začínají rozvíjet internetové nástroje, které umožňují vyhledávat
informace jak v rámci vyhledávacích služeb, tak v rámci „neviditelného webu“. Jedná se
hlavně o vyhledávací služby: Scirus, Google Scholar, Google Book Search, které umožňují
oddělit informace pro vědu, vzdělávání a výzkum od ostatních informací volně dostupných na
webu.
5.10. Scirus (http://www.scirus.com)
■ Vyhledávací služba Elsevier Science, která byla spuštěna v dubnu 2001.
■ Umožňuje vyhledávání informací o časopiseckých článcích a jiných odborných
publikací z různých oborů a vyhledává také články a jejich plné texty z databáze
ScienceDirect.
■ Pokrývá přibližně 167 milionů webových stránek univerzit, vědeckých a výzkumných
organizací, vlády, konferencí a vědců a databázi doplňuje je více než 18 milionů
plných textů a abstraktů ze specializovaných zdrojů (články z časopisů, preprinty,
patenty, výzkumné zprávy aj.).
■ Podporuje jednoduché a pokročilé vyhledávání.
Jednoduché vyhledávání:
■ Uživatel může zvolit rozsah vyhledávání, omezit se např. pouze na časopisecké
informace nebo zvolit vyhledání v rámci celého webu.
■ Umožňuje nastavit si počet zobrazených výsledků na jedné stránce, hledání podle
klíčových slov a fráze.
50
■ Při vyhledávání podporuje operátory +, - , booleovské operátory, slovní spojení
zadané do uvozovek „“ - (fráze) nebo podporuje zkratky (au:autor, ti:title, jo:journal
title, ke:keywords, url:URL, dom:domain name, af:author affiliation).
Pokročilé vyhledávání:
■ Umožňuje specifikovat kde přesně má systém klíčové slovo hledat (autor, název, ISSN
apod.), časové omezení, typ publikace, tématické vymezení, formát příslušného plného
textu nebo zvolit konkrétní zdroj dle oboru v rámci databáze Scirus.
■ Umožňuje doladění dotazu pomocí dalších klíčových slov.
Výsledky vyhledávání:
■ Výsledky jsou řazeny podle relevance (dle frekvence výskytu vyhledávacího termínu)
nebo podle data.
■ Dokumenty jsou přístupné ve většině případů do úrovně abstraktu s tím, že pokud má
daná instituce nebo uživatel předplatné nebo zakoupený přístup, je možné se dostat až
k plnému textu.
5.11. Google Scholar (http://scholar.google.com)
■ Byl spuštěn v listopadu 2004 (k dispozici je beta verze) v rámci služeb společnosti
Google.
■ Umožňuje vyhledávání informací o knihách, časopiseckých článcích, preprintech a
jiných odborných publikacích z různých oborů.
■ Jako zdroj informací uvádí např. ACM, IEEE, OCLC, Blackwell, the Institute of
Physics, the Nature Publishing Group, Wiley Interscience a Springer a pomocí služby
„Find in library“ umožňuje zjistit, kde se daný dokument nachází.
■ Podporuje jednoduché a pokročilé vyhledávání, možnost nastavit si licencované zdroje
přístupné v rámci instituce.
■ Umožňuje nastavit si počet zobrazených výsledků na jedné stránce.
Jednoduché vyhledávání:
■ Hledání podle fráze.
51
■ Při vyhledávání podporuje operátory +, - , OR, slovní spojení zadané do uvozovek „“ (fráze)
nebo podle autora „author“, slova z názvu „title“ apod.
Pokročilé vyhledávání:
■ Umožňuje specifikovat kde přesně má systém klíčové slovo hledat (autor, název, ISSN
apod.), časové omezení.
Výsledky vyhledávání:
■ Výsledky jsou řazeny podle relevance (dle frekvence výskytu vyhledávacího termínu)
nebo podle data.
■ Dokumenty jsou přístupné ve většině případů do úrovně abstraktu s tím, že pokud má
daná instituce nebo uživatel předplatné nebo zakoupený přístup, je možné se dostat až
k plnému textu.
■ U výsledků vyhledávání také udává, kolikrát byl daný dokument citovaný.
Google Scholar nabízí možnost nastavit si zobrazení odkazů na zdroje přístupné v
rámci dané instituce (např. Ostravská univerzita má nastavený přístup v rozsahu IP adres a v
prohlížeči se u dané informace zobrazí Get @ OSU).
5.12. Google Book Search (http://books.google.com)
■ Beta verze fulltextového vyhledávače knih (dřívější název Book Print).
■ Hlavním cílem je monitorování knižní produkce v celosvětovém měřítku, oslovuje
také vydavatele.
■ Umožňuje vyhledávání (jako u vyhledávače Google).
■ Výsledkem vyhledávání jsou odkazy na díla dle zadaného dotazu, které obsahují
veškeré vydavatelské informace, obsahy, mohou obsahovat části textu nebo přímo celý
text.
■ Přináší možnost si literaturu zakoupit.
52
5.13. Příklady zajímavých odkazů pro vyhledávání informací
1. Portál STM - Science, Technology, Medicine http://www.portalstm.cz - zpřístupňuje
informace a informační zdroje z oblasti přírodních věd, techniky a medicíny pomocí
jednotného vyhledávacího rozhraní.
Zpřístupňuje:
■ § české zdroje (věda a výzkum v ČR, české portály, české elektronické časopisy a
knihovny v ČR)
■ licencované zdroje (zdroje dostupné v knihovnách a institucích ČR – v případě
přístupu instituce do daného zdroje umožňuje získání např. plného textu)
■ volně dostupné zdroje na WWW
■ zdroje zaměřené na různé vědní obory, šedou literaturu, patenty, normy
■ další služby jako jsou databázová centra, MEDVIK (Medicínská virtuální knihovna),
VPK (Virtuální polytechnická knihovna), JIB (Jednotná informační brána)
2. JIB (Jednotná informační brána) http://www.jib.cz - umožňuje uživatelům z jednoho
místa jedním vyhledávacím rozhraním využívat různé české a zahraniční zdroje (katalogy
knihoven, souborné katalogy, plnotextové databáze, atd). Zdroje, které JIB zpřístupňuje, lze
rozdělit na volně dostupné a licencované (dostupné pouze z určitých IP adres dané instituce).
3. MEDVIK (Medicínská virtuální knihovna) http://www.medvik.cz/ - umožňuje
uživatelům z jednoho místa s jedním vyhledávacím rozhraním z katalogů lékařských
knihoven.
4. Česká národní bibliografie http://aip.nkp.cz/- obsahuje bibliografické záznamy
dokumentů vydaných na území České republiky.
5. Elektronická knihovna časopisů (Elektronische Zeitschriftenbibliothek-EZB)
http://ezb.nkp.cz/ - jedná se o projekt Univerzitní knihovny v německém Regensburgu.
Umožňuje snadný přístup z jednoho rozhraní ke všem plnotextovým odborným elektronickým
časopisům, které má daná knihovna dostupné v rámci různých předplatných nebo které jsou k
dispozici volně na internetu.
53
6. WebArchiv http://www.webarchiv.cz - projekt, který řeší archivaci českého webu, tzn.
shromažďováním dat, archivací a následným zpřístupněním archivovaných dokumentů.
5.14. Shrnutí
Úspěšnost nalézání potřebných dokumentů a informací je poměrně dost závislá na
schopnostech uživatele orientovat se v jednotlivých vyhledávacích službách. Většina
vyhledávačů nabízí jednoduché a pokročilé vyhledávání, které umožní uživateli sestavit dotaz
tak, aby dostal relevantní odpovědi na svůj dotaz. Většina světových vyhledávacích systémů
využívá propojení s dalšími vyhledávacími portály. Pokud systém nenalezne odpověď na
uživatelův dotaz ve své vlastní databázi, nabídne vyhledávání v některé z dalších partnerských
služeb. V některých případech je užitečné použít vyhledávání prostřednictvím
metavyhledávacích nástrojů, které jsou určeny spíše pro zkušenější uživatele. Kromě veřejně
přístupných a indexovaných webových dokumentů síť internet umožňuje přístup k
obrovskému množství dalších informací, které jsou součástí tzv. „neviditelného webu“. Tyto
dokumenty vyhledávací stroje neregistrují a přístup k nim je povolen jen autorizovaným
uživatelům.
54
6. Vyhledávací strategie
Vyhledávací nástroje umožňují hledání dokumentů a informací na základě porovnání
popisů dokumentů s vyhledávacím dotazem (search query). Dotaz se formuluje pomocí
důkladné analýzy tématu, které potřebujeme vyhledat. Pro úspěšné hledání je důležité
zvládnutí tzv. vyhledávací strategie (search strategy).
Úspěch hledání prostřednictvím vyhledávacích služeb závisí na:
■ Na schopnostech uživatelů zformulovat co nejpřesněji dotaz tak, aby se co nejvíce
shodovala zadaná klíčová slova s výrazy vyskytujícími se v textu dokumentů, případně
dalších jejich součástech (patří mezi ně například URL, některé prvky zdrojového
kódu apod.).
■ Na rozsahu a obsahu databáze vyhledávacího nástroje, který jsme pro hledání
zvolili. Každý z vyhledávacích nástrojů pracuje s vlastní databází, v níž jsou
registrovány údaje o dokumentech a informacích. Je tedy třeba mít na paměti, že při
použití vyhledávacího nástroje prohledáváme jeho databázi, nikoliv přímo samotný
web.
■ Na dalších vlastnostech vyhledávacího nástroje ovlivňujících úspěšnost hledání.
Žádný z vyhledávacích nástrojů nepokrývá celý webový prostor, proto při hledání
shodného tématu prostřednictvím několika služeb dostaneme rozdílné výsledky. Příčinou
může být rozdílná velikost databáze služby, její aktuálnost, ale také jednotlivé služby se liší
rozdílným mechanismem sběru dat a zpracováním získaných údajů. Velký vliv má také
použití odlišných nástrojů a technik, které jednotlivé služby používají k hodnocení relevance
nalezených odkazů.
Než začnete vyhledávat, seznamte se s vyhledávací strategií a možností jak co nejlépe
formulovat dotaz.
Chcete-li se dostat hlavně k těm nejznámějším a nejvíce navštěvovaným zdrojům na
dané téma, pak byste měli využít některého nástroje budovaného na základě manuálního sběru
dat. Tímto zdrojem může být např. virtuální knihovna nebo kterýkoli z předmětových
katalogů.
55
V případě, že chcete provést vyčerpávající průzkum nebo potřebujete-li nalézt co
nejlepší odpověď na dotaz z většího množství možných odpovědí, je výhodné využít
komplexních služeb jednotlivých vyhledávacích strojů.
Neúspěch hledání prostřednictvím vyhledávacích služeb:
■ Malé zkušenosti s vyhledáváním a špatný výběr vyhledávací služby.
■ Výsledkem hledání je příliš velká množina záznamů – zkuste přeformulovat dotaz s
důrazem na lepší výběr klíčových slov.
■ Vyhledávání není možné z důvodu špatně fungující sítě nebo počítač, kde jsou hledaná
data uložená je mimo provoz – zkuste vyhledávání později.
■ Systém vám vyhledal odkazy, ale webové stránky již neexistují.
■ Dlouhé bezvýsledné hledání – informace se buď na webu nevyskytují, nebo zkuste
přeformulovat dotaz.
6.1. Kroky vyhledávací strategie
Chcete-li úspěšně hledat informace na internetu, seznamte se s základní rešeršní
strategií, jež se skládá z následujících kroků:
■ slovní formulace tématu (souvislou větou či několika větami v přirozeném jazyce)
■ výběr vhodných klíčových slov, jež vystihují hledané téma, včetně synonym a
příbuzných výrazů
■ předběžná formulace dotazu, včetně rozhodnutí o tom, zda použijeme jednoduché
hledání nebo pokročilé metody hledání
■ výběr vyhledávacího nástroje
■ prostudování nápovědy zvolené vyhledávací služby
■ formulace dotazu v souladu s funkcemi dané vyhledávací služby, zadat hledání
■ průzkum a zhodnocení výsledků vyhledávání
■ nejste-li spokojeni s výsledkem hledání, měla by následovat úprava dotazu, zadání
nového hledání a opětné zhodnocení výsledků vyhledávání
■ podle potřeby využijte vyhledání stejného dotazu jinou vyhledávací službou.
56
Nemusíte vždy použít všechny uvedené kroky. Úspěch v hledání může přinést i
kombinace použití předmětových katalogů, vyhledávacích strojů nebo pouze odhadnutí adresy
zdroje.
6.2. Obecné aspekty vyhledávání informací
Abychom mohli informace a v nich obsažené poznatky využívat, musíme je nezbytně
nejprve popsat, a to takovým způsobem, abychom je v případě potřeby mohli zpětně vyhledat.
Téměř nemožné je hledat informace metodou náhodných pokusů, kdy se pohybujeme
od odkazu k odkazu a hledáme alespoň drobnou zmínku o věci, která nás zajímá.
V dnešní době existuje obrovské množství různých vyhledávacích služeb,
elektronických informačních zdrojů (volně přístupných i placených v rámci různých institucí),
webových portálů, ale také knihovních katalogů, kde lze najít obrovské množství dokumentů
v podobě bibliografických záznamů nebo přímo plných textů.
Knihovní katalogy v posledních letech poznamenal obrovský rozvoj v oblasti
informačních a telekomunikačních technologií a klasický lístkový katalog byl nahrazen
elektronickým (online katalog). Jedná se o katalog (OPAC), který má uživatelské rozhraní
přístupné odkudkoliv z internetu umožňující vyhledávání dokumentů po celém světě a pro
registrované uživatele příslušné knihovny přináší možnosti jako např. rezervace, prodlužování
dokumentů apod.
Popis informací tak, aby byly zpětně vyhledatelné, je dost složitý a názorně si ho
můžeme přiblížit např. u popisu dokumentu.
6.2.1. Popis dokumentu
Popis dokumentu má obvykle dvě části:
■ jmenný nebo také identifikační popis, který obsahuje formální údaje o dokumentu,
např. jméno autora, název a podnázev, rok vydání, jméno nakladatele, ISBN a ISSN
(mezinárodní standardizované číslo knihy a seriálu) aj.
■ obsahovou charakteristiku, která představuje určitý popis tematického zaměření
dokumentu.
Obsah lze popsat:
57
■ souvislým textem v přirozeném jazyce (např. anotace a referát)
■ pomocí věcných selekčních jazyků (Mezinárodní desetinné třídění jako příklad
systematického selekčního jazyka, v němž je veškeré vědění hierarchicky roztříděno a
pro zápis používá numerické znaky, nebo předmětová hesla jako příklad
předmětových selekčních jazyků, umožňujících výběr hesel z heslářů v národním
jazyce)
Nejpoužívanějšími vyhledávacími kriterii jsou:
■ název díla
■ autor
■ klíčová slova
■ tezaury aj.
Zatímco vyhledávání dokumentů podle formálních údajů nepřináší principielně velké
problémy, vyhledávání dokumentů podle obsahu může mít mnohá úskalí. Některé nevýhody
formalizovaných jazyků mohou odstranit tzv. klíčová slova. Jsou to jednotlivá slova nebo
slovní spojení pro vyjádření obsahu dokumentu, která mohou být převzata z dokumentu na
základě jeho obsahové analýzy. Klíčová vybírají z názvu dokumentu, názvu kapitol a
odstavců, případně z úvodu a závěru, lze také využít abstraktu nebo referátu.
Pro úspěšné vyhledávání informací je nezbytné, aby téma dokumentu i informačního
požadavku bylo formulováno pomocí stejného slovníku. To je však značně komplikováno
výskytem synonymních výrazů. Tento problém odstraňují až řízené slovníky. Příkladem
takového slovníku může být tezaurus, který je založen na výběru jednoho z možných
synonym, jako závazného klíčového slova (resp. deskriptoru), kterým budou ostatní
synonyma nahrazena. Dále jsou v tezauru zachyceny i vztahy mezi deskriptory, a to jednak
vztahy podřízenosti a nadřazenosti pojmů, a jednak vztahy vzájemné asociace.
Prudce rostoucí počet textových dokumentů dostupných v elektronické podobě ukázal
na nemožnost indexovat (obsahově charakterizovat) všechny dostupné dokumenty. Postupně
byly vyvíjeny systémy tzv. automatické indexace, které byly založeny na předpokladu, že
jestliže se některé slovo vyskytuje v textu v dostatečné frekvenci, pak se dokument týká
pojmu odpovídajícímu tomuto slovu. Na druhé straně se při indexování bere v úvahu
existence slov, kterým neodpovídají žádné pojmy – jedná se např. o spojky, předložky nebo
slovesa. Tato slova se nazývají stop-slova a jsou z procesu indexování vyloučena.
58
6.3. Shrnutí
Úspěšné hledání závisí hlavně na zvládnutí rešeršní strategie, tvorbě klíčových slov,
vybrání správného vyhledávacího nástroje pro relevantní vyhledání informací. V dnešní době
si uživatel může vybrat z obrovského množství různých vyhledávacích služeb, elektronických
informačních zdrojů (volně přístupných i placených v rámci různých institucí), webových
portálů, ale také knihovních katalogů, kde lze najít obrovské množství dokumentů v podobě
bibliografických záznamů nebo přímo plných textů.
59
7. Nástroje pro formulaci rešeršního dotazu, resp.
vyhledávacího dotazu
Abychom mohli využívat všech možností jak vyhledat relevantní informace
prostřednictvím běžných vyhledávacích služeb, nebo databází odborných informací, měli
bychom se kromě vyhledávací strategie seznámit také s nástroji jak správně formulovat
rešeršní dotaz, resp. vytvořit rešeršní strategii pro vyhledávání informací.
7.1. Booleovské operátory
Booleovské operátory (Boolean operators) spojují hledaná slova do logických vztahů,
které odpovídají požadavkům na formulaci konkrétního dotazu.
Funkce logických operátorů jsou tyto:
■ operátor AND zužuje dotaz
■ operátor OR dotaz rozšiřuje
■ operátor NOT odstraňuje nežádoucí dokumenty
Příklad:
■ „ informační AND zdroje“ – Systém vyhledá jen ty dokumenty, ve kterých se
vyskytují obě uvedená klíčová slova současně, tedy všechna slova (all of the words).
■ „knihy OR e-books“ – Systém vyhledá všechny dokumenty, ve kterých se vyskytuje
alespoň jedno ze dvou uvedených klíčových slov. Výsledkem hledání jsou pak odkazy
na zdroje, ve kterých se vyskytuje buď slovo knihy nebo slovo e-books nebo obě
slova současně (any of the words). Použití tohoto operátoru je vhodné v případě, že
je nezbytné vložit do dotazu synonyma, příbuzné výrazy a různé pravopisné formy
slov.
■ „knihy NOT elektronické“ – Systém vyhledá všechny dokumenty, ve kterých se
vyskytuje první slovo, ale nikoliv slovo druhé. Znamená to, že z výsledku hledání jsou
vyloučeny všechny dokumenty, v nichž se vyskytují obě slova současně. Stojí za to jej
použít např. v případě, že potřebujeme odstranit homonyma.
60
7.2. Distanční operátory
Distanční operátory (proximity operators) specifikují posloupnost a vzdálenost
mezi dvěma vyhledávacími výrazy. Umožňují nalézt dokumenty, v nichž se hledaná slova
vyskytují v textu nedaleko sebe nebo v blízkém sousedství.
Jednotlivé distanční operátory mají následující funkce:
■ spojení dvou výrazů operátorem NEAR znamená, že se hledaná slova musí vyskytovat
v textu dokumentu v určité vzdálenosti od sebe
■ operátor ADJACENT, zkráceně ADJ, se používá k hledání slov, která se v textu
dokumentu nacházejí vedle sebe, ovšem nezávisle na pořadí
■ operátor FOLLOWED BY, bývá používán, je-li nutné zajistit vyhledání slov v
přesném pořadí.
Příklad:
Dejme tomu, že bychom měli zájem o informace o elektronických informačních zdrojích.
„elektronické NEAR informační NEAR zdroje“.
7.3. Složité dotazy
Ze slov nebo frází, které vyjadřují hledané téma, se mohou pomocí logických
operátorů a kulatých závorek (parentheses) vytvářet složité dotazy (komplex queries).
Aby bylo hledání opravdu vyčerpávající, je možné použít dotaz, který zahrne také synonyma,
příbuzné výrazy a různé pravopisné tvary.
Je třeba současně upozornit, že by se uživatel bez hlubších zkušeností s hledáním
informací neměl do složitých formulací pouštět. Pokud se přesto pokusíme této možnosti
využít, je vždy vhodnější zvolit jedinečné výrazy a vyjádřit hledané téma co nejpřesněji a dbát
přitom na správné použití závorek.
Příklad:
Dejme tomu, že bychom chtěli získat informace o distančním vzdělávání na Masarykově
univerzitě v Brně.
„distanční and (vzdělávání or výuka or vyučování) and Masarykova univerzita“.
61
7.4. Používání znamének plus (+) a mínus (-)
Většina vyhledávacích služeb podporuje používání znamének + (plus) a – (minus) pro
jednoduché vyjádření toho, že hledané dokumenty musí nebo naopak nesmí obsahovat slova
nebo frázi, před nimiž se znaménko vyskytuje.
Znaménko + znamená, že výrazy jsou vyžadovány, naopak výrazy se znaménkem –
mají být vyloučeny. Mezi slovem a znaménkem nesmí být mezera. Znaménka plus a minus se
u vyhledávacích strojů používají pouze v jednoduchém režimu hledání, u některých
předmětových katalogů je můžeme využít i pro pokročilé hledání.
Příklad:
„college+universities“
7.5. Hledání fráze
Fráze (phrase searching) je řetězec slov, které se v textu dokumentu musí vyskytovat
v přesně stanoveném pořadí vedle sebe. Hledání fráze je velice užitečné, protože zvyšuje
pravděpodobnost, že vyhledané odkazy budou odpovídat hledané tématice. Tato funkce je
běžně dostupná u různých vyhledávacích služeb v jednoduchém i pokročilém režimu
vyhledávání.
V rámci pokročilého hledání je možné zvolit Exact phrase a systém už vyhledá tato
slova v přesném pořadí a tvaru jako frázi. Výhodné je použití této funkce např. při hledání
vlastních jmen nebo názvů. Nejčastější možností pro hledání přesné fráze je dát hledaný výraz
do dvojité uvozovky.
Příklad:
„Ostravská univerzita“
7.6. Hledání podle pole
Vyhledávací stroje nabízejí také možnost prohledávání své databáze podle pole (field
nebo field searching). V praxi to znamená, že lze omezit hledání pouze na ty zdroje, v nichž
se hledané výrazy vyskytují v určité části dokumentu.
Tento způsob využívají např. uživatelé knihovních online katalogů nebo bází dat, kde
pole je podmnožinou strukturovaného záznamu.
62
Uživatel se při vyhledávání může omezit např. podle:
■ jmen autorů
■ názvů dokumentů
■ roku vydání
■ typu publikace (časopisecký nebo novinový článek, sborník, monografie, atp.)
■ jazykového hlediska
■ URL nebo jeho části (např. podle domény nejvyšší úrovně)
7.7. Krácení slov podle slovních kořenů
Funkci krácení slov podle slovních kořenů (truncation) můžeme použít pro souběžné
vyhledávání různých tvarů téhož termínu. Jedná se o vynechání počátečních nebo koncových
částí slov a jejich nahrazení znakem hvězdička*. Některé vyhledávací služby však umí samy
automaticky vyhledat všechna příbuzná slova včetně takových výrazů, pro jejichž současné
vyhledání by nám použití hvězdičky nestačilo.
Příklad:
Místo několika výrazů jako vyhledat, vyhledávat, vyhledávací je možné v dotazu uvést
pouze jediný výraz vyhled*.
Tento způsob usnadňuje formulaci dotazu. Jinak bychom totiž pro vyhledání museli vzít v
úvahu všechny tvary hledaných slov a spojit je operátorem NOT.
7.8. Používání zástupných znaků
Další funkcí, kterou nabízejí vyhledávací služby, je používání zástupných znaků (wild
cards). Do skupiny zástupných znaků patří hvězdička *, otazník ?, dolar $ nebo procento
%.
Jakým způsobem je možné používat zástupné znaky, je nutné zjistit pomocí nápovědy
jednotlivých vyhledávacích služeb, protože každá z nich používá pro tuto funkci jiné znaky.
Zástupné znaky lze s výhodou užít pro nahrazení písmen (jednoho nebo více) uprostřed slov.
Příklad:
Zapíšeme-li slovo v podobě wom?n, systém nalezne odkazy se slovy woman (žena) i women
(ženy), tedy jednotné i množné číslo.
63
7.9. Stop-slova
Jedná se o slova, která jsou při indexování databáze ignorována na základě předem
stanoveného slovníku. Většinou jde o členy, spojky, předložky, booleovské operátory,
číslovky, často se opakující výrazy nebo různé internetové výrazy. Důvodem pro používání
stop-slov je úspora místa v rámci vyhledávací databáze a také urychlení procesu vyhledávání.
Některé vyhledávací služby však stop-slova automaticky samy vyřadí z dotazu.
Naopak, pokud vyřazené slovo je pro nás důležité z hlediska vyhledávání můžeme dotaz
přeformulovat: například vložit před slovo znaménko + nebo je spojit s dalším výrazem do
fráze pomocí dvojitých uvozovek. Bohužel, každá z vyhledávacích služeb má vlastní seznam
stop-slov.
7.10. Vyhledávání dle časových údajů
Vyhledávací služby nabízí prohledávání podle časového hlediska, ale problém přináší
samotné datum, co vyznačuje.
Může se jednat o:
■ datum vytvoření dokumentu
■ data aktualizace
■ datum zařazení odkazu do databáze
Datum vytvoření a aktualizace webových dokumentů se většinou ve zdrojovém kódu
nenachází. Pokud tedy časové omezení využijeme, bude se vztahovat spíše než k vlastnímu
dokumentu k datu, kdy daná služba odkaz do své databáze zařadila nebo kdy byl dokument
naposledy navštíven jejím robotem. Toto hledisko je dobré použít, když hledáme nejnovější
informace k danému tématu.
7.11. Diakritika
Při hledání informačních zdrojů se setkáváme také s problémem diakritických
znamének, což není případ jen češtiny.
Máme vždy dvě možnosti:
■ použijeme pro zápis správný pravopis včetně diakritiky
64
■ diakritická znaménka vůbec nepoužijeme
Služba nám pak informace buď vyhledá, pak naše volba byla správná, nebo naopak
bude výsledkem hledání chyba. Podle výsledku hledání se můžeme rozhodnout, jak dále
postupovat.
7.12. Volba vyhledávacího rozhraní
Jednoduché vyhledávání:
Rozhraní pro jednoduché hledání (simple search) je standardní nabídkou u všech
vyhledávacích služeb. Proto je najdeme vždy na jejich hlavní stránce.
Interakce mezi uživatelem a vyhledávacím nástrojem se děje prostřednictvím:
■ Příkazového řádku (search box, query box), který je v tomto případě přestavován
velmi jednoduchým formulářem. Do okénka formuláře můžeme vepsat jednoduchý
dotaz tvořený několika klíčovými slovy. Ty lze spojit do vzájemných vztahů pomocí
znamének plus a minus, uvozovkami, booleovskými operátory nebo dalšími nástroji
na formulaci dotazu.
■ Rozbalovací nabídky (pull-down menu)
■ Menu pro nastavení parametrů (customize settings), pro zobrazení výsledků hledání
aj.
Kliknutím myší na příslušné tlačítko hledej (search, go apod.) odešleme dotaz
systému ke zpracování.
Hledání prostřednictvím jednoduchého dotazu v přirozeném jazyce nám většinou
umožní získat relevantní informace na náš dotaz. Na druhé straně je třeba počítat s tím, že
průběh zpracování výsledků hledání je zcela ponechán na daném systému. Díky tomu můžeme
dostat příliš velkou množinu vyhledaných záznamů. Jednou z příčin může být standardní
nastavení (default) pro logické spojování zadaných slov. Systém prostě stanoví logické
vazby mezi slovy místo nás. V současnosti však již převládá v nastavení operátor AND. Dříve
se jako standardní nastavení používal operátor OR.
■ Standardní nastavení operátoru AND je u Google, AltaVista, LookSmart, Yahoo, aj.
65
■ Standardní nastavení operátoru OR je u Atlas, Seznam aj.
Příklad:
Jednoduše zformulovaný dotaz elektronická kniha může být v různých službách
interpretován odlišným způsobem:
■ elektronická OR kniha – způsobí, že budou nalezeny jak odkazy na dokumenty
obsahující informace o elektronických knihách, tak o nejrůznějších dalších knihách
■ elektronická AND kniha – vyhledá obě dvě slova současně. Pro přesnější
vyhledávání je lepší dát hledaný výraz do uvozovek „elektronická kniha“.
Pokročilé vyhledávání:
Pokročilé hledání (advanced search) je určeno méně zkušeným uživatelům, kteří
chtějí více ovlivnit proces vyhledávání a vyhodnocení výsledků. Uživatel má možnost využít
všech nabídek, které mu vyhledávací služba umožní, tak aby dostal relevantní odpověď na
svůj dotaz. Pokud některou z nabízených funkcí nevyužije, systém zpracuje dotaz podle svého
standardního nastavení.
Toto rozhraní zpravidla nabízí:
■ Vyhledávací formulář pro zápis dotazu, doplněný o další možnosti výběrem z pulldown
menu, případně volbou příslušného kritéria přepínačem.
■ Hledání podle polí, kdy si uživatel může sám určit, kde se má hledaný výraz
vyskytovat.
■ Omezení prohledávání databáze podle různých kritérií (datum, jazyk, zeměpisné
umístění dokumentů apod.).
■
Výhodou použití rozšířených možností pro vyhledávání je především:
■ Snadnější prohledávání obrovského informačního prostoru internetu.
■ Ušetřený čas při vyhodnocování výsledků.
■ Zpřesněné výsledky hledání (získáme zpravidla přiměřenou množinu vyhledaných
odkazů, v níž je snadné lokalizovat nejvhodnější informační zdroje).
66
Rozhodnutí, které rozhraní je lepší použít, závisí na tom, co v daném okamžiku
hledáme, a také na našich schopnostech sestavit dotaz.
Stručně lze problém shrnout následovně:
Jde-li o obecný dotaz (kdy se dá očekávat větší množství relevantních zdrojů, než
jsme schopni zpracovat), pak je vhodné zvolit jednoduché hledání. V ostatních případech je
možné doporučit nejprve jednoduché hledání pro odladění a úpravu dotazu a v dalším hledání
využít rozšířeného hledání (především pro zúžení dotazu podle určitých kritérií).
7.13. Tvorba a odladění dotazu
Celý proces lze rozdělit do několika etap:
■ Začneme v režimu jednoduchého hledání výběrem klíčových slov, zvolíme je s
ohledem na vyhledávání v přirozeném jazyce.
■ Vybraná klíčová slova vhodně seřadíme: na prvních místech v dotazu uvedeme slova,
jež mají pro výsledek hledání největší význam, neboť některé vyhledávací služby jim
přikládají větší váhu při hodnocení výsledků hledání.
■ Pokud je to nutné, doplníme dotaz o synonyma a příbuzné výrazy (nedoporučuje se
velké množství synonym, raději volíme několik samostatných vyhledávání) a zadáme
hledání.
■ Nejsme-li spokojeni s výsledkem hledání, lze změnit pořadí slov v dotazu, použít + a
– nebo dvojitých uvozovek pro označení fráze, booleovské operátory a zadáme další
hledání.
■ Pokud výsledky hledání nebudou odpovídat našemu záměru, pokusíme se
přeformulovat dotaz nebo použít pokročilé hledání, popřípadě zvážíme hledání
prostřednictvím některé jiné vyhledávací služby.
Je jasné, že prvořadý je správný výběr klíčových slov: je důležité vybrat jedinečné
výrazy a vyjadřovat se co nejpřesněji. Obecné formulace vedou k výsledkům, ve kterých je
obtížné identifikovat relevantní odkazy.
67
7.14. Shrnutí
Úspěch hledání prostřednictvím vyhledávacích služeb závisí na třech důležitých
faktorech: na schopnosti uživatele zformulovat co nejpřesněji dotaz tak, aby se co nejvíce
shodovala zadaná klíčová slova s výrazy vyskytujícími se v textu dokumentů, na rozsahu a
obsahu databáze vyhledávacího nástroje, který byl pro hledání zvolen a na dalších
vlastnostech vyhledávacího nástroje ovlivňujících úspěšnost vyhledávání. Při vlastní
formulaci vyhledávacího dotazu je vhodné používat některý z nástrojů: booleovské operátory,
distanční operátory, hledání podle fráze, podle pole, krácení slovních kořenů nebo zástupné
znaky pro nahrazení písmen uvnitř slov aj. Jako užitečný filtr nám při zadání dotazu mohou
posloužit také časové údaje. Pro usnadnění vyhledávání umí některé vyhledávací služby
vyřadit z uživatelova dotazu tzv. stop-slova, které představují frekventované výrazy, spojky,
členy v některých jazycích aj.
68
8. Analýza výsledků vyhledávání
Po prostudování předcházejících kapitol jsme zvládli všechny možnosti jak vyhledat
relevantní informace a dokumenty. Postupně jsme se seznámili s vyhledávacími nástroji,
s možnostmi tvorby a formulace rešeršních strategií a jsme schopni si vybrat vhodnou
vyhledávací službu, resp. vhodný informační zdroj pro námi formulovaný a vhodně sestavený
informační dotaz. V rámci úplnosti procesu vyhledávání informací v elektronickém prostředí
je posledním krokem naučit se pracovat s výsledky vyhledávání, které vám jednotlivé
vyhledávací služby nabídnou.
8.1. Volba zobrazení výsledků
Po provedení vyhledávání jak jednoduchého tak pokročilého je třeba výsledky
vyhodnotit a zjistit, jestli odpovídají tomu, jaké informace potřebujeme.
Každá vyhledávací služba má své vlastní standardní nastavení pro zobrazení výsledků
(results, hits), ale uživatel má možnost si jej změnit podle toho, co potřebuje vyhledat.
Jedná se o volbu:
■ počtu odkazů na jedné stránce (standardně bývá nastaveno 10 odkazů, ale tento počet
lze změnit)
■ rozsahu popisných údajů o vyhledaných odkazech
Zkušený uživatel může zvolit také zobrazení velkého počtu odkazů s omezeným
popisem pouze na URL adresu a pokusit se tak na první pohled odhadnout, jestli nalezené
odkazy jsou pro něj vhodné či nikoliv. Naopak méně zkušení uživatelé by měli volit
standardní zobrazení (URL adresa a shrnutí), aby rozpoznali, zda výsledky skutečně
odpovídají hledané tématice.
Příklady možností zobrazení u vyhledávacích služeb:
■ Google: uživatel může kromě počtu odkazů volit také jazykové rozhraní pro klíčová
slova a hledané informace.
■ HotBot: uživatel může zvolit jazykové rozhraní, rozsah informací o nalezených
dokumentech omezit hledání pouze na URL nebo domény.
69
■ AltaVista: uživatel může zvolit jazykové rozhraní pro klíčová slova a hledané
informace, počet odkazů, zobrazení pouze URL nebo současně i popisu dokumentu
apod.
8.2. Práce s návody
Většina vyhledávacích služeb má k dispozici podrobné návody, jak s nimi pracovat. Je
to výhodné zejména pro začínající uživatele, kteří si mohou stránky s nápovědou vytisknout a
mít je vždy po ruce, zvláště pro případy komplikovanějšího hledání. Nejčastěji jsou návody
pod odkazem nápověda (Help). Užitečné informace jsou k dispozici také v odkazech typu
FAQs (Frequently Asked Questions), nebo často kladených dotazech.
Vyhledávací nástroje se neustále mění a udržování přehledu o všech novinkách je
náročné. Tyto změny většinou vedou ke zkvalitnění a rozšíření nabídky služeb. Pro uživatele
by měla prakticky každá změna designu svého oblíbeného nástroje znamenat prozkoumání
návodu, aby se seznámil s novinkami, usnadňující přístup k informacím na internetu.
8.3. Hodnocení výsledků
Internet se velice rychle rozvíjí a nabízí spoustu nových služeb, ale ani zdaleka to
neznamená, že zde můžeme nalézt veškeré informace na jakékoliv téma. Vyhledávací nástroje
nám umožní dostat se k informacím odpovídajícím zadanému dotazu, ale již nám nepomohou
vyhodnotit nalezené odkazy z hlediska kvality obsahu dokumentů. Hodnocení výsledků
vyhledávání bývá často ovlivněno subjektivními představami uživatele.
Vyhledávací algoritmus a třídicí mechanismus vyhledávacích systémů funguje
následovně:
■ V první fázi zpracování dotazu systém vyhledá dokumenty, jež obsahují zadaná
klíčová slova a jsou v požadovaném vztahu.
■ Následně systém setřídí výsledky tak, aby odkazy zobrazené na prvních místech co
nejvíce odpovídaly dotazu. Program se tak snaží odhadnout, které dokumenty jsou
nejvhodnější.
K faktorům, které na seřazení mají vliv, patří především kombinace těchto kritérií:
■ četnost výskytu slov z dotazu ve vyhledaném dokumentu (čím více, tím lépe)
70
■ počet výrazů v dotazu, jež se shodují s nalezeným
■ váha podle pole, v němž se ve zdrojovém kódu výrazy vyskytují (slova z názvu
dokumentů mají větší váhu)
■ vzájemná blízkost zadaných slov ve vyhledaných dokumentech
■ současný výskyt příbuzných slov a různých pravopisných variant slov
■ pořadí slov v dotazu uživatele
Většinou získáte více odkazů, než budete moci využít. Vyhledávací nástroje nám
mohou nabídnout informace, které opravdu potřebujeme, ale může se stát, že dostaneme
informace, které sice odpovídají na náš dotaz, ale kvalita bude nízká. Je to protože stroj umí
vyhodnotit jen formální relevanci nalezených dokumentů. Co se týká kvality, musí si uživatel
vyhodnotit informace sám.
8.4. Postupy při nespokojenosti s výsledky vyhledávání
■ nulový výsledek: zvažte správnou formulaci dotazu (např. pravopisné chyby),
přeformulujte dotaz, popřípadě použijte jinou vyhledávací službu. Pokuste se sestavit
dotaz v jednoduchém hledání logického spojení zadaných klíčových slov např. pomocí
logických a distančních operátorů
■ příliš velká množina výsledků: pokuste se dotaz zúžit tematicky a proveďte další
hledání, využijte možností pokročilého hledání s použitím logických a distančních
operátorů, vyberte některé další omezující kritérium
■ irelevantní dokumenty ve výsledku: tyto dokumenty jsou důsledky polysémie a
synonymie. Vyhledávací služby totiž hledají pouze pravopisně shodné termíny a nelze
očekávat, že porozumí významu slov. Uživatel může předejít možným irelevantním
výsledkům použitím logických spojení slov
8.5. Hlavní zásady tvorby rešeršní strategie
Nejdůležitější zásady vyhledávací strategie lze shrnout takto:
■ Správná volba klíčových slov a frází – Zde záleží na tom, jaké máte praktické
zkušenosti s internetovými zdroji a tvorbou dotazů. Všímejte si, jaké výrazy v
dokumentech nejlépe vystihují vaše potřeby a představy o tom, jaké informace chcete
nalézt.
71
■ Používejte synonyma, příbuzné výrazy i různé pravopisné tvary slov –
Vyhledávací služby pracují s obsahem dokumentů, vytvářených přirozeným jazykem,
a ten pochopitelně není nijak lexikálně řízen. Použitá slovní zásoba zcela závisí na
autorech dokumentů.
■ Pečlivě zkontrolujte správnost pravopisu klíčových slov i správnost formulace
dotazu – Před vyhledáváním pečlivě zkontrolujte pravopis všech slov, která jste
zapsali do vyhledávacího formuláře. Věnujte také pozornost zápisu booleovských nebo
distančních operátorů, použití závorek a dalším možnostem v souladu s pravidly dané
vyhledávací služby.
■ Nepoužívejte stop-slova – Pokud je odpovědí na váš dotaz nulový výsledek a pokud
jste se nedopustili chyby v pravopisu nebo ve formulaci dotazu, je pravděpodobné, že
váš dotaz obsahoval některé ze stop-slov. Vyzkoušejte si hledání na každém slově
z vyhledávacího řetězce a nalezené stop-slovo z formulace dotazu vyřaďte. Pokud byl
stop-slovem některý frekventovaný výraz, který je ovšem nezbytný pro vyjádření
tématu vašeho dotazu, je vhodné jej použít jako frázi.
■ Pro hledání českých zdrojů nepoužívejte jen české vyhledávací služby, ale také
velké celosvětové vyhledávací stroje, kde je také možné použít jako vyhledávací
jazyk češtinu.
■ Zkontrolujte si standardní nastavení vyhledávacích služeb – Ověřte si, jakou
standardní funkci pro spojování zadaných výrazů v základní nabídce jednotlivé služby
používají.
■ Používejte pokročilých metod vyhledávání a rozhraní pro pokročilé hledání – Při
formulaci vyhledávacího dotazu je vhodné využívat všech možností, které vyhledávací
služby nabízejí pro spojení klíčových slov nebo frází.
■ Nespokojte se jen s jediným hledáním – Pro formulaci dotazu vyzkoušejte různé
vyhledávací služby.
■ Poznejte velmi dobře několik nejvýznamnějších vyhledávacích nástrojů a ty pro
hledání používejte – Nezapomeňte však, že i vyhledávací nástroje se vyvíjejí a mění a
že se může objevit i zcela nová kvalitní vyhledávací služba, která bude lépe splňovat
vaše požadavky na vyhledávání informací. Sledujte občas novinky z této oblasti.
■ Nejste-li zkušenými uživateli internetu, raději se vyhněte metahledačům –
Hlavním problémem při práci s metahledači je, že musíte poměrně jednoduše
zformulovat svůj dotaz vzhledem k tomu, že je rozeslán ke zpracování vyhledávacím
72
službám s rozdílnou syntaxí dotazu a někdy také s odlišnou interpretací shodných
vyhledávacích prvků.
■ Věnujte pozornost posuzování nalezených zdrojů – Myslete na to, že nalezené
informace byste měli hodnotit spíše více – kriticky než tištěné dokumenty.
8.6. Shrnutí
Vyhledávací služby na internetu nám nabízí spoustu možností jak najít potřebné
informace, ale je dobré kombinovat vyhledávací služby s jinými tradičními zdroji na internetu.
Vyhledávací služby mohou nabízet také dokumenty pochybné kvality či nemusí být na
internetu obsaženo vše. Pokud nám vyhledávací služby nenabídnou relevantní informace je
možné dotaz přeformulovat či využít jinou vyhledávací službu. Z hlediska kvality obsahu si
musí vždy každý uživatel nalezené informace vyhodnotit sám dle toho, co opravdu potřebuje a
jestli se to shoduje se zadaným tématem.
73
9. Informační brány
Cílem této kapitoly je zmapovat nejnovější procesy probíhající na poli poskytování
informací prostřednictvím oborových informačních bran ve světě – především v oblasti popisu
internetových zdrojů, klasifikace a budování fondů (sbírek). Na základě práce s fungujícímí
informačními bránami v prostředí internetu se seznámíme se stručným přehledem standardů,
které byly v zahraničí využity praxi a budeme je analyzovat.
Kapitola mapuje současný stav a je nutné si uvědomit, že řada informací díky
rychlému tempu vývoje v oblasti internetu v blízké budoucnosti nebude zcela aktuální.
Popisované projekty na svých službách intenzivně pracují a mění je k lepšímu. Proto je nutné
nadále je sledovat a aktuální informace doplňovat.
9.1. OIB – úvod
Potřeba organizace zdrojů na internetu je předmětem odborných diskusí již dlouhou
řadu let, v podstatě od té doby, kdy se internet stal veřejným prostorem, kde může publikovat
kdokoliv.
První služby, které se snažily uživateli nabídnout uspořádanou sumu informací v rámci
jednotného rozhraní, byly čistě komerční. Jednalo se o jakési "zastávky na webu“ – tedy
portály, kde mohly být uspokojeny běžné denní potřeby uživatelů. Tyto online služby
poskytovaly vstup (bránu) do webu (např. AOL - America Online - http://www.aol.com).
Rozhraní těchto portálů obsahovalo adresáře s odkazy na stránky, které autoři považovali za
důležité a zajímavé. Nebyly hierarchické ani anotované, proto nebylo jednoduché se v nich
zorientovat.
V současnosti se na portály přetransformovala většina velkých vyhledávačů, které
nabízejí kromě svých základních služeb i služby doplňkové. Uživatel zde má "vše pod jednou
střechou". Zdroje portály většinou shromažďují pomocí robota, který prochází webový prostor
a rozhoduje, které dokumenty zařadit. Automatizovaný postup vyhledávání zdrojů ušetří
mnoho času, je ekonomičtější, ale mnohdy nepřesný.
Oborové informační brány mají se svými předchůdci i dnešními pokračovateli
původních portálů mnoho společného, ale v mnohém se také liší. Na rozdíl od výše
zmíněných služeb nabízejí Oborové informační brány takové zdroje z prostředí internetu,
které jsou odborníky vyhodnoceny, zpracovány a zařazeny do příslušné kategorie (tudíž jsou
snadno vyhledatelné). Odborníci s dokumenty pracují na základě předem stanovených kritérií.
74
Lidský faktor zaručuje konzistentní a kvalitní složení sbírky (collection) a relevantní popis.
Zdroje jsou indexovány podle klasifikačního schématu, jsou tvořena předmětová hesla,
klíčová slova. Věcný popis (především jeho rozsah) se liší. Některé brány používají velmi
rozsáhlý a poměrně volný popis obsahu zdroje, jiné volí formalizovaný postup. Běžně
užívanými formami jsou: anotace, shrnutí, abstrakt a recenze.
Kvalitu předmětového přístupu k fondu může usnadnit použití deskriptorů z tezauru,
nebo použití řízeného slovníku. Je velmi běžné, že si každá brána vyvíjí svůj vlastní
klasifikační systém a tezaurus.
Podmínkou pro vytvoření kvalitní brány je dodržení následujících zásad: vytvoření
jednotných kritérií pro organizaci a popis zdrojů, časté prověřování zdrojů a vzájemná
spolupráce.
Všechny oborové informační brány poskytují přístup ke své sbírce přes webová
rozhraní a většina z nich nabízí určitý typ vyhledávače. Systém vyhledávání se u jednotlivých
služeb může velmi lišit. Většinou je nabízena jak možnost vyhledávání (search), tak
prohlížení (browse).
9.2. OIB – terminologie
Brána (mezisíťový počítač) – hardwarové zařízení s příslušným softwarovým
vybavením, určené na propojení různých počítačových sítí a komunikačních standardů.
Některé brány zabezpečují přístup ke speciálním službám, jako např. elektronické poště, nebo
faxu. Brána se může použít například pro spojení sítě založené na PC se sítí s mainframy
IBM. Ve společnosti a na internetu se termín brána používá obyčejně pro vše, co spojuje sítě.
Spojovacím zařízením bývá obyčejně směrovač (router). (Makulová)
Předmětová brána (informační, tematická, oborová brána) – Služba v síťovém
prostředí určená pro zprostředkování přístupu k vybraným online informačním zdrojům
určitého oborového nebo tematického zaměření. Zpřístupňované informační zdroje procházejí
procesem intelektuálního nebo automatického výběru a zpracování na základě definovaných
formálních a kvalitativních kritérií. Součástí předmětové brány je obvykle klasifikační systém
členící informační zdroje podle oborů; kromě toho lze předmětovou bránu prohledávat
pomocí klíčových slov. (TDKIV)
75
Portál (horizontální portál) – Webové sídlo, které poskytuje širokou škálu služeb a
informací, často s možností jejich přizpůsobení uživateli podle osobních potřeb a zájmů.
Nabídka zahrnuje především vyhledávání webových informačních zdrojů a dokumentů,
freemailovou službu, denní zpravodajství, mapy, vyhledávání kontaktních informací na osoby
i firmy, zábavu (hry, horoskopy, vtipy apod.), elektronické obchody, bezplatný prostor pro
publikování webových stránek apod. Naprostá většina nabízených služeb je pro koncového
uživatele bezplatná díky ziskům z reklamy. Široce (obecně) zaměřené portály se označují jako
horizontální portály, na rozdíl od vertikálních portálů. (TDKIV)
Vortál (vertikální portál) – Specializovaný portál zpřístupňující informační zdroje
zaměřené na určitou cílovou skupinu uživatelů, která může být vymezena např. geograficky
nebo tematicky. (TDKIV)
9.3. OIB – vlastnosti
■ Spolehlivost – dostupnost zdrojů kdykoliv, za využití ochranných mechanismů,
které zajišťují, že nemůže dojít ke ztrátě dat v případě selhání disku, serveru atd.
■ Odezva – brána by měla nabízet vyhledávání, prohlížení a ochranu dat tak, aby
uživatel nezaznamenal žádnou významnou časovou prodlevu.
■ Výkonnost – znamená aplikaci a využití dostupného hardware a síťových zdrojů
tak, aby přesně odpovídaly požadavkům systému.
■ Přizpůsobivost – brána musí reagovat na dodatečné požadavky, které jsou na ni
kladeny (např. zvyšování počtu uživatelů, růst velikosti databáze, změny ve
strategii služby atd.)
■ Kvalitní a esteticky příjemné rozhraní.
9.4. OIB – procesy tvorby
9.4.1. Výběr zdrojů, budování a ochrana sbírky
Tento proces se zakládá, jak už bylo řečeno, výhradně na lidském faktoru – všechny
zdroje jsou vřazovány manuálně. Kvalitní brána se snaží o komplexní pokrytí zdrojů v okruhu
76
tematiky, kterou se zabývá a o jejich vyváženost (např. v geografickém zastoupení, v typu
dokumentu atd.) Nutná je také správa zahrnutých dokumentů, jejich aktualizace, prověřování
platnosti odkazů a jejich úprava. Politika profilování oborové informační brány je základem
pro všechny následující činnosti. Oborové informační brány zaměstnávají především
informační pracovníky a knihovníky, protože vybudování kvalitní databáze vyžaduje:
o znalost uživatelovy informační potřeby,
o založení výběru na sémantickém ohodnocení relevance a hodnoty zdrojů,
o vzdělání a zkušenosti v oblasti informačních zdrojů,
o schopnost kriticky vyhodnotit informační zdroje.
9.4.2. Profilování databází
Kvalitní dokument je takový, který přesně odpovídá uživatelově informační potřebě.
Mnoho oborových informačních bran vzájemně spolupracuje, aby takových dokumentů mohly
poskytnout co nejvíce. Pokud se dohodnou na stejné politice výběru zdrojů, garantují si
navzájem kvalitu svých databází, které mohou uživateli zprostředkovat.
Databáze by měla obsahovat pouze ty nejlepší zdroje, které jsou z dané oblasti
dostupné. Každá oborová informační brána shromažďuje jiné zdroje. Je to proto, že své
služby zaměřují na odlišné:
o cílové uživatelské skupiny,
o informační potřeby cílové skupiny,
o cíle marketingu a managementu.
Brána musí při tvorbě databáze stanovit svou politiku především v následujících bodech:
o granularita (např. popis na úrovni webovských sídel, nebo webovských
stránek),
o tematické pokrytí (matematika, medicína, sociologie…),
o geografické pokrytí (lokální, národní, globální…),
o typy zdrojů (elektronické časopisy, plné texty, příspěvky z konferencí,
multimédia…).
9.4.3. Popis zdrojů, metadata
Indikátorem kvality oborové informační brány je bohatý soubor metadat aplikovaný na
každý ze zdrojů, dále možnost zobrazení většiny těchto metadat pro uživatele a sestavování
souborů metadat podle mezinárodně uznávaných standardů. Aplikace standardů je nutná pro
77
spolupráci s jinými podobnými branami na internetu. Metadata generovaná čistě automaticky
nezaručují stoprocentní přesnost. Proto musí být alespoň zčásti korigována manuálně.
Metadata byla vytvořena s cílem vyvinout systém, ve kterém by kvalita internetových zdrojů
mohla být popsána ve stroji čitelné podobě.
Nejpoužívanějším standardem pro tvorbu metadat je Dublin Core (DC). V rámci
iniciativy Dublin Core byla připravena sada 15 prvků, které byly vybrány pro popis široké
škály informačních objektů. Indexace za použití DC si neklade za cíl zevrubný popis zdroje, je
spíše vyvinuta pro podporu vyhledávání informačních objektů.
Mezi 15 prvků DC patří: název, tvůrce, předmět a klíčová slova, popis, vydavatel, jiný
přispěvatel, datum, typ zdroje, formát, identifikátor, zdroj, jazyk, pokrytí, správa autorských
práv, vztah.
K nejznámějším standardům, které poskytují technologickou infrastrukturu pro
podporu strojem čitelného hodnocení kvality zdrojů, patří:
o PICS (Platform for Internet Content Selection - http://www.w3.org/PICS/).
Formát vyvinulo World Wide Web Consortium (W3C - http://www.w3.org/)
jako standard pro spojení návěští metadat s webovskými stránkami, nebo
websites. Návěští informují o tematickém obsahu stránek a o jejich kvalitě.
o RDF (Resource Description Framework - http://www.w3.org/RDF/). Je rovněž
iniciativou W3C, následovník PICS, nabízející širší infrastrukturu pro
připojování metadat k internetovým stránkám a sídlům.
9.5. OIB – typologie
Oblasti, ve kterých se mohou brány lišit:
oblast působnosti (mezinárodní, národní…),
typ spolupráce s ostatními branami (sdílená katalogizace, výměna záznamů, zrcadlení,
paralelní vyhledávání),
tematika (polytematické, matematika, biologie, věda…),
počet zahrnutých zdrojů,
jazyk,
implementované standardy.
78
9.6. OIB – paralelní vyhledávání
Pro zvýšení uživatelského komfortu je důležité nabídnout vyhledávání v několika
databázích najednou. Znamená to, že probíhající dotaz může být efektivně zodpovězen
dokumenty z jiných databází, které zahrnují podobnou tematiku jako právě prohledávaná
brána. Jindy je naopak užitečné nabídnout uživateli prohledávání takových bran, které mají
tematiku zcela odlišnou, ale dotazu se mohou nějak okrajově (nebo z jiného hlediska) dotýkat.
Paralelní vyhledávání se může uskutečnit jen za předpokladu, že brány sdílejí stejné
standardy.
Umožnit paralelní prohlížení (browsing) je mnohem složitější, než aplikace
paralelního vyhledávání, především díky odlišným indexačním systémům. Možnost odkazovat
od jednoho specifického tématu v jedné bráně k ekvivalentní skupině zdrojů v jiných branách
je velmi časově náročné na přípravu (je nutné zmapovat klasifikační techniky a nástroje).
Paralelní vyhledávání poskytuje uživatelům komfortní způsob vyhledávání z jednoho
rozhraní, které jim umožní vyslat dotaz do několika databází najednou. Výsledky jsou
prezentovány v uceleném souboru, ve formátu, který si uživatel sám nadefinuje. Jedná se o
službu nadstandardní, neposkytují ji všechny oborové informační brány, jelikož vybudování
systému, který umožňuje distribuovat dotaz na několik dílčích serverů, je poměrně náročné.
9.7. OIB – praktické příklady
9.7.1. Jednotná informační brána (http://www.jib.cz)
Portál Jednotné informační brány (dále jen JIB) umožňuje uživatelům z jednoho místa
jedním vyhledávacím rozhraním využívat různé české a zahraniční zdroje (katalogy knihoven,
souborné katalogy, plnotextové databáze, atd). Zdroje, které JIB zpřístupňuje, lze rozdělit na
volně dostupné a licencované (dostupné pouze z určitých předem nadefinovaných IP adres).
Přehled zdrojů prohledatelných v JIB
Využívat volně dostupné zdroje JIB může každý, bez ohledu na místo pobytu či
současnou registraci v knihovně. Licencované zdroje může využívat jen ten, kdo je
registrovaný v knihovně, která licencované zdroje zpřístupňuje/vlastní, a zároveň pracuje na
počítačích z povolených IP adres.
Seznam zapojených institucí
Zdroje a některé služby lze využívat volně, bez registrace (jako Neregistrovaný
uživatel), všechna nastavení se však po odhlášení automaticky smažou. Všichni uživatelé si
79
mohou vytvořit „svůj prostor“ v JIB. „Můj prostor“ – neboli uživatelské konto získáte
registrací do systému (registrace je zdarma). V rámci uživatelského konta si můžete vybrat a
uložit vlastní seznam zdrojů (s možností kombinace českých i zahraničních) a nadefinovat si
služby portálu (např. automatické zasílání záznamů z vybraných zdrojů na e-mail…).
Kromě vyhledávání ve zdrojích nabízíme také tzv. přidané služby, které umožní
uživateli získat více informací, příp. plný text konkrétního dokumentu (ověření dostupnosti
dokumentu v konkrétní knihovně, na území ČR, objednání kopie dokumentů, získání
informací o autorovi, …). Služba se aktivuje pomocí ikonek nebo .
Přehled zdrojů zapojených do přidaných služeb SFX
Pro snadnější orientaci a využití JIB jsou zpracovány návody, příručky a další
materiály, jejichž seznam naleznete také na Info portálu v části Pro uživatele.
9.7.2. Oborová brána Knihovnictví a informační vědy
(http://kiv.jib.cz)
Oborová brána KIV umožňuje prohledat z jednoho místa více databází a snaží se
usnadnit cestu k získání dokumentu. Oborová brána KIV je součástí vznikající sítě
oborových bran zastřešených JIB – Jednotnou informační branou. Uživatelé JIB a dalších
oborových bran v ní proto budou mít výhodu uniformního prostředí a známých vyhledávacích
možností.
KIV je určena především pro zabezpečení informačních potřeb knihovníků a
informačních pracovníků, učitelů a studentů oboru Knihovnictví a informační věda. Je
součástí služeb Knihovnického institutu Národní knihovny ČR a je virtuálně spojena s
portálem Knihovnického institutu Informace pro knihovny. Úloha oborové brány je v tomto
spojení dvojí:
Umožnit paralelní vyhledávání informací z databází v oblasti knihovnictví a
informační vědy (KIV), dále z významných oborových portálů.
Být ukazatelem cesty k vybraným dokumentům zveřejněným na WWW a
katalogizovaným v jedné ze zařazených databází, konkrétně v databázi KKL.
Databáze KKL (Knihovna knihovnické literatury) je spravována Knihovnickým
institutem Národní knihovny ČR a představuje katalog Knihovny knihovnické literatury,
analytické záznamy článků z českého odborného tisku, záznamy cestovních zpráv apod.
Záznamy dokumentů vybraných z WWW jsou v KKL seskupeny do tzv. dílčí báze KIV,
kterou lze také prohlížet pomocí kategorií Konspektu (viz funkce Prohlížení KKL)
80
Do oborové brány jsou k vyhledávání vybírány zdroje, které tematicky patří do
jádra oboru. Literaturu z příbuzných a hraničních oborů lze prostřednictvím brány nalézt jen
v omezené míře, a to jen tehdy, jedná-li se o průnik s tématikou knihovnictví a informační
věda. Výjimky jsou dány záběrem zapojených databází. Především báze KKL má, vzhledem
ke svým funkcím, definován širší záběr.
Prostředky oborové brány usnadňují i získání tradičních dokumentů, a to použitím
funkce přidaných služeb SFX.
Brána KIV vznikla jako součást projektu Koordinovaná tvorba oborových
informačních bran pro oblast výzkumu: koordinace, hudba, knihovnictví a informatika, na
kterém spolupracuje Národní knihovna ČR a Univerzita Karlova v Praze. Cílem projektu,
který bude ukončen v polovině r. 2008, bylo připravit metodiku tvorby českých oborových
bran navazujících na JIB. Na projektu se podílel Knihovnický institut Národní knihovny a
Ústav informačních studií a knihovnictví (ÚISK) Univerzity Karlovy v Praze. Práce začala v
druhé polovině r. 2004. Nyní má oborová brána za sebou přibližně jeden rok zkušebního
provozu a po ukončení projektu vstoupí do rutinního provozu. I v plném provozu bude
oborová brána KIV stále rozvíjena.
9.7.3. Oborová brána Musica (http://mus.jib.cz)
Oborová brána Musica (MUS) poskytuje jednotný přístup k informačním zdrojům v
oblasti hudby a hudební vědy. MUS je součástí postupně vytvářené sítě oborových bran
zastřešených Jednotnou informační bránou (JIB). Jejich podobné technické řešení je výhodou
pro uživatele, kteří se v nich setkávají se známým prostředím a obdobnými nástroji i
vyhledávacími možnostmi.
Jaké služby brána MUS nabízí?
souběžné prohledávání zdrojů, které zajišťuje Vyhledávač MUS.
Ve Snadném hledání můžete vyhledávat v připravených skupinách zdrojů
uspořádaných dle druhu dokumentu, v Profi hledání můžete dle vašich potřeb
kombinovat řadu dalších zdrojů. Naleznete zde jak specializované oborové databáze,
tak šíře zaměřené zdroje, které by mohly studenty, hudební pedagogy či muzikology
zajímat. Připojeny jsou rovněž katalogy knihoven s významnými hudebními fondy,
často v podobě dílčích bází hudebnin či zvukových dokumentů. Přímo pro bránu MUS
byly vytvořeny dílčí báze českých Článků o hudbě a Knih o hudbě ve fondu NK ČR,
které slouží pro rychlý přehled po oborové literatuře a mají své limity. Některé ze
81
zdrojů jsou licencované a dostupné pouze oprávněným uživatelům. Řadu významných
zdrojů prostřednictvím brány MUS zatím prohledávat nelze.
přidané služby SFX, umožňující k vyhledaným záznamům dohledat plné texty,
exempláře klasických dokumentů v knihovnách či další informace o dokumentu nebo
jeho autorovi
sbírku webových odkazů vybraných s ohledem na zaměření brány, kterou můžete
nejen prohledávat, nýbrž též prohlížet prostřednictvím Prohlížení MUS
váš prostor, v němž můžete po bezplatné registraci ukládat vyhledané záznamy,
položené dotazy či oblíbené e-časopisy, dále s nimi pracovat a pomocí vlastních
skupin zdrojů přizpůsobit bránu MUS svým potřebám
nápovědu pro práci s bránou a pomoc při vyhledávání v záložce Nenašli jste?
Brána MUS vzniká v rámci projektu Koordinovaná tvorba oborových informačních
bran pro oblast výzkumu: koordinace, hudba, knihovnictví a informatika ve spolupráci
Národní knihovny ČR a Univerzity Karlovy.
9.7.4. Deff - Denmark´s Electronic Research Library
(http://www.deff.dk/)
Projekt DEF je výsledkem kooperativního úsilí dánského ministerstva kultury,
ministerstva pro výzkum a ministerstva pro vzdělávání. Projekt se začal připravovat v letech
1996-7. Hlavním cílem je posílit a zlepšit služby dánské vědecké knihovny studentům,
vědcům a specialistům. Základem je vývoj národní infrastruktury pro výzkum a vzdělávání v
Dánsku, kde vznikla potřeba vytvořit jeden intergrovaný přístup k vědeckým knihovnám.
Tento přístup byl nazván deff.dk. V rámci této služby je možné prohledávat několik dílčích
oborových informačních bran. DEF fagportal zahrnuje zdroje z oblasti energetiky, výživy,
klinické medicíny, hudby a ekonomiky. Jedná se spíše o službu národního charakteru,
zaměřuje se na populaci hovořící dánsky a anglicky.
9.7.5. DutchESS - Dutch Electronic Subject Service
(http://www.kb.nl/hrd/netwerk/dutchess-en.html)
Akronym DutchESS označuje nizozemskou národní oborovou informační bránu,
budovanou především pro potřeby akademické obce. Tematicky se zaměřuje na následující
obory lidské činnosti: filosofie, psychologie, sociální vědy, jazykověda a lingvistika, umění,
historie, zeměpis. Přístup ke zdrojům je volný, bez omezení. Systém je spravován a vyvíjen na
82
půdě Národní nizozemské knihovny – URL: http://www.kb.nl). Projektu se účastní také
několik nizozemských akademických knihoven. DutchESS je rozpočtovou organizací,
zaměřuje se především na holandsky a anglicky mluvící uživatele. Snaží se o kompletní
pokrytí především národních zdrojů, spolupracující knihovny však nemají žádná geografická,
či jazyková omezení.
9.7.6. Finnish Virtual Library – Science Linkhouse
(http://www.linkkitalo.fi/)
Jedná se o informační systém, zajišťující pohodlný a kvalitní přístup k vybraným
internetovým zdrojům. Pokrývá mnoho tematických okruhů: kulturu, jazykovědu, vzdělávání,
společenské vědy, ekonomii, zdraví, přírodní vědy a technologie. Brána je spravována 18
finskými vědeckými knihovnami. Cílovou skupinou uživatelů je finská akademická obec.
Kromě klasických finských zdrojů zahrnuje i velmi kvalitní dokumenty ze zahraničí. Některé
zdroje jsou pouze ve finštině, ale zahrnují klíčová slova a popis v angličtině. Existují
dokumenty, které nejsou k dispozici v rámci projektu Renardus a mohou být nalezeny jen na
stránkách FVL. Přístup ke zdrojům je zdarma. Finská virtuální knihovna je zčásti financována
ministerstvem pro vzdělávání. Jedná se o národní službu s extenzí do zahraničí, jelikož
spolupracuje na několika mezinárodních projektech. Užívá angličtinu a finštinu. Shromažďuje
zdroje z celého světa, především pak finské, evropské a americké.
9.7.7. Intute (http://www.intute.ac.uk/)
RDN je veřejně přístupná internetová služba, věnovaná poskytování efektivního
přístupu ke kvalitním internetovým zdrojům pro akademickou obec, především pak pro
internetové uživatele. RDN poskytuje přístup k několika internetovým katalogům, které se
zabývají popisem kvalitních internetových sídel specialisty. Jedná se o kooperativní síť
nezávislých poskytovatelů služeb. S RDN úzce spolupracuje UKOLN (viz
http://www.ukoln.ac.uk), který poskytuje centrální vyhledávač. V rámci polytematického
"rozcestníku", kterým RDN je, jsou shromažďovány zdroje z celého světa.
9.7.8. Minerva – Mapping the Internet Electronic Resources Virtual
Archive (http://lcweb2.loc.gov/diglib/lcwa/html/lcwa-home.html)
Minerva je projektem Kongresové knihovny Spojených států amerických
(http://www.loc.gov/). Posláním Kongresové knihovny je (mj.) nabízet zdroje Kongresu a
americkým občanům a spravovat univerzální fond vědění pro budoucí generace. Většina
83
zdrojů publikovaných v posledních letech se nachází výhradně v elektronické formě a
neexistuje k nim žádná fyzická předloha. Projekt Minerva si klade za cíl monitorovat takové
zdroje a zpřístupňovat je uživatelům. Na budování fondů pro současný i budoucí výzkum se
podílí knihovnický tým, zodpovědný za výběr, katalogizaci a zpřístupnění zdrojů.
Za zmínku stojí následující sbírky, budované v rámci Minervy:
September 11 Web Archive - sbírka elektronických zdrojů vztahujících se k
teroristickým útokům na Spojené státy americké. Shromažďuje dokumenty, popisující
významnou událost americké historie, které by jinak pravděpodobně nebyly
archivovány. Databáze je tvořena Kongresovou knihovnou (zodpovědnost za
metadata) a InternetArchive (http://www.archive.org), WebArchivist.org. Zdroje jsou
vybírány odborníky a pocházejí z celého světa. Pro popis je používána sada metadat
MODS (Metadata object Description Scheme).
Election 2000 Internet Library - selektivní databáze, zahrnující přes 800 zdrojů
archivovaných ve volebním období 2000-2001. Zabývá se shromažďováním čistě
digitálních dokumentů a jejich archivací.
9.7.9. NSDL – The National Science Digital Library (http://nsdl.org/)
Jedná se o virtuální vstup ke katalogům Národní digitální vědecké knihovny
Spojených států amerických, která shromažďuje zdroje z oblasti vědeckého výzkumu,
technologie, inženýrství a matematiky. Na poli tvorby metadat se těží především ze zkušeností
knihoven, které po dlouhé období ukládaly informace o dokumentech ve formátu MARC.
Virtuální vědecká knihovna má vlastní depozitář metadat, kde jsou uchovávána odděleně. Ke
každému záznamu jsou přidávány anotace, nebo recenze. Za tvorbu metadat a celou koncepci
sbírky je odpovědná speciální pracovní skupina pro sbírky.
9.7.10.Perseus Digital Library (http://www.perseus.tufts.edu/hopper/)
Projekt má své hlavní sídlo na Tufts University, Medford, MA 02155 a 2 zrcadla:
Max-Planc-Institute für Wischenschaftsgessichte (Berlin, Bundes republik Deutschland http://www.mpiwg-
berlin.mpg.de/) a Centre for the Study of Ancient Documents (University
of Oxford, Great Britain - http://www.csad.ox.ac.uk/).
Jedná se o iniciativu založenou v rámci Digital libraries initiative 2
(http://www.dli2.nsf.gov), sponzorovanou The National Science Foundation v USA, The
84
Defence Advances Research Projects Agency of the Depatrment of Defense, DFG - NSF
International DLI, Administration, the National Library of Medicine and the National
Endowment for the Humanities, podporující spolupráci amerických a zahraničních odborníků,
v případě projektu Perseus odborníků ze SRN, Velké Británie a USA.
Knihovna obsahuje řecko-římskou a anglickou sbírku primárních (hypetextově
aktivních) a sekundárních textů, sbírku papyrů, texty z období anglické renesance, sbírku
materiálů o Londýně, sbírku primárních textů z dějin vědy, materiály teoreticko -lingvistické.
Metadata OLAC (Open Language Archives Community) jsou založena na metadatech
Dublin Core a zahrnují 15 prvků.
9.7.11.Belle – Broadband Enabled Lifelong Learning Environment
(http://belle.netera.ca/)
Cílem projektu BELLE je vytvořit depozitář zdrojů ze vzdělávání. Podílí se na něm
několik partnerů: Banff Centre for the Arts, McGill University, Faculty of Medicine, Northern
Alberta Institute of Technology (NAIT), Sheridan College, University of Alberta, University
of British Columbia, University of Calgary, Faculty of Medicine, University of Calgary
Learning Commons, University of Lethbridge, Vancouver Film School. Celý projekt je
sponzorován CANARIE Learning Program (http://www.canarie.ca/hub/hub.html). Belle
spolupracuje s Canarie Learning Program na vytvoření Canadian Core, souboru standardů pro
popis kanadských zdrojů ve vzdělávání, aby mohly být efektivně prohledávány všechny
podobné depozitáře. Jedná se o sadu metadat, která jsou generována automaticky. Zdroje jsou
uloženy na různých serverech a zastřešuje je depozitář BELLE. Protože na internetu zatím
neexistuje žádný jednotný standard pro metadata, začalo se pracovat na projektu CanCore.
Práce na tomto protokolu skončily v roce 2000. Protokol je kompatibilní s ostatními již
existujícími standardy. Kompletní CanCore Schema obsahuje 56 prvků.
9.7.12.Electronic Text Centre (http://www.lib.unb.ca/Texts/)
Electronic Text Centre je polytematický prostor pro elektronické publikování.
Připravuje a zprostředkovává elektronické texty, které převádí do internetových standardů,
včetně speciálních forndů v SGML/XML a elektronických časopisů. Na celém projektu se
podílejí studenti a profesoři z University of New Brunswick (http://www.unb.ca/). Cílem je
poskytovat akademické obci na University of New Brunswick kvalitní elektronické texty.
Přístup mají samozřejmě i jiní uživatelé. Podporuje také proces archivace digitálních obrázků,
85
rukopisů a kreseb. K tomu vlastní špičkové technické vybavení - skenery, digitální kamery
atd.
Electronic Text Centre nabízí následující databáze:
Acts - elektronické zdroje kanadského divadelnictví.
Canadian Poetry - elektronický fond více než 12 000 básní, pocházejících z období
17.-19. století.
English Poetry Database - databáze publikovaná Chaldwyck-Healey, která zahrnuje 4
450 děl od 1350 básníků od Anglo-saské periody do konce devatenáctého století.
The Rufus Hathaway Collection of Canadian Literature - Selected Letters TEI/SGML
verze různých dopisů z Hathaway Collection UNB Archives and Special
Collections.
The Development of the Theory and Practice of Education in New Brunswick, 1784-
1900: A Study in Historical Background - historie vzdělávání v New Brunswick,
1784-1900.
Maliseet-Passamaquoddy Dictionary - interaktivní slovník.
Marston Diaries - elektronická verze deníků Benjamina Marstona (18. stol.), s
interaktivním textem.
New Brunswick Commissions of Enquiry: The Early Years - 57 zpráv v digitální
podobě z let 1784-1950. Přístupné přes internet poprvé v historii.
Provincial Archives of New Brunswick Grantbook Database - záznamy o osídlení
New Brunswick 1765-1900.
Voices, Vessels, and Vellum - ve spolupráci s the Saint John Free Public Library,
digitální dokumenty (cca 1000) z 18. století z fondu knihovny.
Ward Chipman Slavery Brief of 1800 - zahrnuje obrázky a transkripci rukopisu Ward
Chipman's defence of the slave woman Nancy in Fredericton New Brunswick.
Women Writers of Early Canada - plné texty poezie i prózy prvních kanadských
spisovatelek z let 5186-6895.
86
Kromě vlastních databází nabízí Electronic Texts Centre i několik externích databází, které
obsahují elektronické texty, nebo obrázky dostupné přes web.
9.7.13.Swedish EnviroNet
(http://www.svenskamiljonatet.se/miljonat/english/om-smn/om-
smn.htm)
EnviroNet je švédská brána ke zdrojům o životním prostředí. Obsahuje odkazy na
dokumenty v databázích členských digitálních knihoven, které jsou odpovědny na kvalitní
obsah svých fondů. Každý ze zdrojů musí být popsán sadou metadat, která vychází z Dublin
Core. Do databáze může vstoupit jakýkoliv uživatel bez omezení, ale zdroje tam smí vřazovat
pouze členové projektu, kteří jsou povinni respektovat několik ustanovení o kvalitě. V rámci
elektronického rozhraní je provozována i elektronická konference, ve které se mohou
uživatelé i odborníci vyjadřovat k jakémukoli tématu z oboru životního prostředí. Bránu tvoří
vládní i nevládní organizace. Databáze obsahuje dokumenty ve švédštině a angličtině,
publikované členskými organizacemi. Komunikace v rámci rozhraní je ve švédském nebo
anglickém jazyce. Uživatelům se nabízí vyhledávání jednoduché nebo pokročilé. Speciální
databáze e-mailových kontaktů je k dispozici jen v rámci švédského rozhraní.
9.7.14.LawAccess Online (http://www.lawaccess.nsw.gov.au/)
Jedná se o neplacenou, veřejně dostupnou službu, nabízející uživatelům přístup ke
zdrojům a službám, které dokáží nejlépe vyřešit jejich právní problém. Brána sídlí v South
Wales, jejími uživateli jsou většinou lidé, kteří na tomto území žijí, nebo zde mají právní
problém (soudní stání atd.) Jako první implementovala tato brána sadu metadat pro justici.
Justice sector metadata schema je založeno na Australian Government Locator Service - na
sadě metadat, která je používána pro popis vládních zdrojů na internetu a je založena na
principech Dublin Core. LawAccess je financován z prostředků New South Wales. Brána
poskytuje nejen databázi právních zdrojů, ale také právní poradnu, kde je možno obrátit se na
odborníky.
9.7.15.EDNA – Education Network Australia
(http://www.edna.edu.au/edna/go)
EDNA je australská síť pro výuku a vzdělávání. Byla založena ministerstvem školství
v roce 1995, s cílem poskytnout studentům a profesorům kvalitní informace. Zahrnuje vládní i
nevládní školní systémy, vzdělávání dospělých a systém vyššího vzdělávání. Snaží se
poukázat na přínosy internetu pro výuku a vzdělávání v Austrálii.
87
Nabízí uživatelům 2 sekce - sekci obsahující dokumenty o vzdělávání v Austrálii a
databázi zdrojů užitečných pro výuku a vzdělávání obecně. Internetový server EDNA spravuje
nezisková organizace spadající pod australské ministerstvo školství. Zaměřuje se pouze na
australský kontext a zdroje, je striktně národní službou. Snaží se o vzájemnou vyváženost
jednotlivých sekcí, které jsou zde v rámci vzdělávání zahrnuty. Shromažďuje pouze kvalitní
zdroje, které jsou vybírány odborníky.
EDNA je podporována a financována australskou vládou. Všechny dokumenty jsou
veřejně přístupné. Zdroje musí prokazatelně pocházet od kvalitního autora, který má v oboru
vzdělávání zkušenosti a praxi. V rámci vyhledávání zdrojů existuje projekt stálých
přispěvatelů, kteří jsou v systému EDNA registrováni (na vstupu musí samozřejmě splnit
podmínky) a vybírají zdroje. Jsou pak odpovědni za obsah sbírky a za tvorbu metadat pro
každý jimi zařazovaný dokument.
Podstatou tvorby souboru metedat EDNA je interoperabilita mezi všemi sektory ve
vzdělávání v Austrálii, usnadnění vyhledávání a management kvalitních zdrojů. Použití
metadat také umožňuje výměnu dat v digitální podobě. Metadata dovolují uživateli lépe
specifikovat typ dokumentu, který hledá (umožňuje detailnější dotaz). Slova z dotazu shodná
s metadaty dokumentu mají pak při prohledávání databáze přednost před slovy v samotném
textu.
9.7.16.AgriGate (http://www.agrigate.com.au/)
Agrigate je australská oborová informační brána, zahrnující kvalitní zdroje z oblasti
zemědělství. Zaměřuje se především na uživatele z oblasti vědy a výzkumu a poskytuje jim
internetové i klasické tištěné materiály. Na tvorbě sbírky se podílí jak knihovníci, tak
odborníci ze zemědělství.
Agrigate má následující kritéria, která musí splňovat zdroj zahrnutý ve fondu:
Musí být přínosem - znamená to, že by měl zahrnovat informace, které lze těžko najít
jinde.
Obsahem a strukturou musí být relevantní jak pro Agrigate, tak pro její uživatele.
Zdroj, který je vřazován, by neměl být starší než 2 roky a musí být průběžně
aktualizován.
Materiál by měl být publikován osobou nebo institucí, která je důvěryhodná a má mezi
odborníky dobrou pověst.
88
Zdroj musí být veřejně dostupný, přístup k němu nesmí podmiňovat poplatky,
speciální software atd.
Agrigate využívá pro popis prvků Dublin Core, Admin Core
(http://metadata.net/admin/) a několika vlastních prvků vytvořených "na míru".
Klíčová slova jsou vybírána knihovníky z tezauru pro zemědělství CAB International
(http://www.cabi.org/), nebo z australského tezauru vycházejícího z CAB, nazvaného
Agterms. Ten byl vyvinut za účelem monitorování terminologie ze zemědělství, užívané v
Austrálii.
89
10. Tištěné a elektronické zdroje
Poznatky mohou být fixovány na pevném nosiči, lze je však také sdělovat pomocí sítě
(např. internet), jsou přenášeny elektromagnetickými vlnami (rozhlasové a televizní vysílání)
nebo předávány ústním podáním. Vstup moderních technologií do ukládání a přenášení
poznatků ovlivnil i typologii zdrojů informací, např. tím, že prakticky smazal rozdíly mezi
klasickými primárními a sekundárními zdroji.
Pro přehlednost lze zachovat rozlišování různých forem a typů informačních zdrojů.
Naše volba informačních zdrojů bude samozřejmě záviset na našich možnostech přístupu
k nim, a schopnostech, tyto zdroje efektivně využívat a hodnotit jejich kvalitu.
10.1. Formy a typy informačních zdrojů
Informační zdroj lze v nejširším slova smyslu definovat jako „systém, který je
reálným nebo potenciálním nositelem, zprostředkovatelem nebo šiřitelem informací“. V užším
smyslu pak za informační zdroj budeme považovat informace nějakým způsobem uspořádané
a publikované v nějaké formě.
10.1.1. Formy publikování informačních zdrojů
Rozlišují se tři základní formy publikování informačních pramenů:
■ tištěné (k jejich využívání nepotřebujeme žádná zvláštní zařízení, výjimkou mohou být
např. speciální čtecí přístroje pro slabozraké)
■ rukopisné (historické i současné rukopisy, vyžadují intelektuální schopnosti k pochopení
obsahu)
■ mikrografické (patří k nim např. mikrofiše nebo mikrofilmy, k jejich prohlížení jsou
nezbytné různé optické přístroje)
■ elektronické (vyžadují opět nejrůznější elektronická zařízení, umožňující nejen dokument
prohlížet, ale také pracovat s jednotlivými částmi textu, obrázky, využívat systém
vzájemně propojitelných odkazů apod.)
Výhody jednotlivých forem publikování lze vhodně kombinovat, takže stejný pramen
může být současně publikován a zpřístupňován v různých formách.
90
10.2. EIZ – terminologie
Informační zdroj – Informační objekt, který obsahuje dostupné informace odpovídající
informačním potřebám uživatele. Informační zdroj může být tištěný, zvukový, obrazový nebo
elektronický (včetně zdrojů dostupných online).
Pokračující informační zdroj – Druhové označení pro každý informační zdroj docházející
do knihovny postupně (po svazcích, číslech, sešitech, aktualizacích – např. periodika,
vícesvazková díla, edice, sešitově vydávané slovníky, aktualizace pro tištěné databáze i
aktualizované databáze na CD-ROM atd.).
Ukončený informační zdroj – Informační zdroj, jehož vydání je ukončeno nebo je
zamýšleno jako ukončené.
Elektronický zdroj – Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je
dostupný a v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce
digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů
se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.
Online zdroj – Informační zdroj umožňující získat požadovanou informaci přímou
interaktivní komunikací v reálném čase, přičemž tato komunikace se uskutečňuje
prostřednictvím počítačové či telekomunikační sítě. Opakem je offline nebo dávkový režim
přístupu ke zdroji.
Integrační informační zdroje – Informační zdroje průběžně aktualizované dodáváním
nových částí, jež s předchozími částmi vytvářejí jednotný celek a neexistují samostatně, např.
publikace z volných listů, databáze, informační zdroje na webových serverech.
Interaktivní informační zdroj – Informační zdroj umožňující aktivní účast uživatele, který v
reálném čase prostřednictvím zpětné vazby ovlivňuje chování a výstupy informačního zdroje
(např. zadávání požadavků, formát zobrazení apod.).
Primární dokument – Dokument obsahující informaci, která je v zásadě původního
charakteru. Primární dokument obsahuje původní popis nebo interpretaci skutečnosti (nebo
její části), podanou uměleckým, vědeckým, popularizujícím, publicistickým nebo jakýmkoli
91
jiným způsobem. Může obsahovat informace jakéhokoli typu, tj. textové, obrazové, zvukové,
animaci.
Sekundární dokument – 1. Dokument popisující primární dokumenty, který obsahuje
především informace o primárních dokumentech (např. bibliografie, katalogizační záznam) –
2. Dokument obsahující informace nebo části textu z primárního dokumentu (např. antologie,
encyklopedie, diplomová práce apod.).
Terciární informace – Specifický typ sekundární informace (metainformace), jejímž
obsahem je jiná sekundární informace, resp. údaje o této informaci.
10.3. Typy informačních zdrojů
Z hlediska přístupu ke zdrojovým informacím lze informační zdroje zásadně rozlišit
na zdroje primární a sekundární (pochopitelně také terciální atp.)
K primárním informačním zdrojům patří:
■ knihy (monografie, sborníky, příručky, učebnice, encyklopedie, slovníky)
■ periodika (časopisy, noviny)
■ speciální informační prameny (normy, patenty, firemní literatura, tzv. „šedá literatura“,
tj. diplomové, doktorské rigorózní práce, habilitační práce, výzkumné práce, technické
normy apod.).
Mezi sekundární informační zdroje se řadí:
■ katalogy knihoven (soubory katalogizačních záznamů uspořádané podle formálních
nebo obsahových údajů)
■ bibliografie (soupisy primárních dokumentů – např. bibliografické citace jako seznamy
přečtených nebo doporučovaných dokumentů uváděné na konci odborných a
vědeckých publikací, atp.)
■ referátové časopisy (periodika obsahující záznamy publikací vydaných za určité
časové období v určitém oboru)
■ bibliografické a faktografické databáze (báze dat s vyhledávacím systémem)
■ virtuální knihovny (např. časopiseckých zdrojů)
92
■ current contents (tištěné nebo naskenované přehledy obsahu primárního časopisu –
většinou názvů jednotlivých článků)
■ nakladatelské katalogy atp.
Informační zdroje dále můžeme členit podle tematického hlediska (např. zdroje
ekonomických informací, politických informací, právních informací), podle
dostupnosti informací (veřejně přístupné zdroje, komerční zdroje, utajované
zdroje), podle poskytovatele nebo také zprostředkovatele informací (knihovny,
specializované firmy) aj.
10.4. Elektronické informační zdroje
Tato část vám možná ukáže jiný úhel podhledu na zdroje informací, které naprosto
běžně používáte – zejména volně přístupné zdroje služby World Wide Web. Řada vědních
disciplín intenzivně zkoumá různé aspekty této komunikace za účelem optimalizace řízení
toků informací, organizaci jejich zdrojů a jejich efektivní využívání.
Z tohoto důvodu existuje také celá řada třídění a typologií elektronických informačních
zdrojů i vymezení základních pojmů. Následující text je pouze výběrem
a tedy zúženým pohledem na problematiku druhů a typů elektronických zdrojů.
10.4.1.Základní pojmy
Ve významově nejširším pojetí jsou pod pojmem „elektronické informační zdroje“
zahrnuty jak elektronické formy dokumentů publikovaných dříve v tištěné formě, tak i nově
vzniklé elektronické zdroje. V této souvislosti se používá jako synonyma „digitální
informační zdroje“, „elektronické (digitální) objekty“, popř. „elektronické (digitální)
materiály.
V pojetí zúženém na základě kritéria přístupu k těmto zdrojům přes počítačové sítě je
skupina těchto zdrojů nazývána „síťové [informační] zdroje“ nebo „síťové elektronické
zdroje“, popř. také „online [informační] zdroje“. Podmnožinou k tomuto pojmu jsou zdroje
dostupné pouze prostřednictvím sítě internet, čili „internetové [informační] zdroje“.
V nejužším pojetí jsou za elektronické zdroje považovány ty, které jsou v rámci sítě
internet zpřístupňovány pouze přes protokol http (Hypertext Transfer Protocol). Pro tuto
skupinu se vžily termíny „webovské [informační] zdroje“ (v českém prostředí také „webové
93
zdroje“), dále „webovské dokumenty“ jako pojmenování zejména pro zdroje textové povahy
(např. „webovská stránka“, „domovská stránka“ aj.).
10.4.2.Typologie elektronických zdrojů
Typologie zdrojů dle typu informací a formátu:
■ textové informační zdroje (též „dokument“ nebo „jazykový/písemný materiál“)
■ obrazové informační zdroje (např. „obraz“, „video“, „kartografická díla – mapy“,
„hudebniny“, partitury“)
■ zvukové informační zdroje
■ počítačové programy (software)
■ fyzické objekty/modely (též „trojrozměrný objekt“, „fyzický objekt“, “model“, „vrml“)
■ soubory dat (různé typy, např. číselná, statistická, bibliografická data aj.)
■ interaktivní zdroje (např. „interaktivní média“, „online služby“, „diskusní skupiny“,
„elektronické konference“, „vyhledávací nástroje na internetu“, „webovská sídla –
websites“
■ události (obvykle komplex dílčích zdrojů).
Typologie elektronických zdrojů z pohledu jejich vztahu k tištěným zdrojům na
příkladu elektronických časopisů:
■ elektronické mutace tištěných dokumentů (přesné kopie svých papírových předloh s
možností využití multimediality a hypertextuality v práci s dokumentem)
■ doplněk k papírovému (může nabízet aktuální informace a články, které se do
papírového vydání nedostaly, hyperodkazy na místa související s tématikou čísla, více
obrazového materiálu nebo možnost stažení software)
■ virtuální knihovna k periodikům vydávaným v tištěné formě (možnost vyhledávání
ve všech článcích a několika časopisech současně, prohledávání bibliografických
záznamů a případně objednání plných textů a další návazné informační služby)
■ virtuální vydavatelství (propojování virtuálních knihoven většího množství
vydavatelství)
Příklad podrobnějšího třídění webových stránek:
■ „obyčejné“ webové stránky
■ stránky obsahující rámy
■ formuláře
94
■ applety
Příklad typologie bází dat podle typu zpřístupňovaných informací:
■ bibliografické databáze
■ faktografické databáze
■ plnotextové databáze
■ databáze typu katalogů, rejstříků, adresářů
Typologie elektronických zdrojů z pohledu přístupu uživatelů k nim:
Elektronické zdroje mohou být zpřístupňovány určitým skupinám uživatelů s různým
nastavením přístupových práv:
■ volně přístupné (viz též kapitola 1)
■ komerční (většinou zpřístupňované za určitých podmínek daných dohodou s
producentem)
■ utajované (veřejnosti nepřístupné – např. vojenské informace, dokumenty
strategického významu).
10.5. Hodnocení informačních zdrojů
Vyhledávání informačních zdrojů k uspokojení dané informační potřeby je často
náročná záležitost. Obvykle je nutné využít vzájemně nezávislých zdrojů, u nichž bychom
měli předem znát nejen kvalitu, ale také např. cenu poskytované informace.
10.5.1.Hodnocení informačních zdrojů – obecně
Při hodnocení informačního zdroje je vhodné brát v úvahu zejména tyto
charakteristiky:
■ typ informací (viz typologie zdrojů)
■ rozsah zdroje (počet záznamů nebo jiných jednotek)
■ úplnost zdroje (kolik ze všech dostupných informací, jimiž se zdroj zabývá, je ve
zdroji uloženo. Je velmi podstatná např. pro patentové nebo právní informace.)
■ retrospektiva
■ perioda aktualizace (průběžně, denně, týdně, měsíčně atp.)
■ producent (spoluurčuje důvěryhodnost zdroje)
95
■ dostupnost zdroje (volně dostupný zdroj, komerční zdroj. K této charakteristice patří
také, zda vyhledávání informací provádí provozovatel a za jak dlouho jsou informace
dodány, nebo zda rešerši provádí zájemce o informaci sám).
■ cena informací získaných ze zdroje se určuje různými způsoby. V případě dialogově
přístupné databáze může být účtováno za každý poskytnutý záznam nebo za dobu
pobytu v databázi, jindy to může být paušální platba. Obecně platí, že čím kvalitnější
informace (renomovaný producent, velký rozsah a úplnost, atd.), tím vyšší je cena.
10.5.2.Hodnocení elektronických informačních zdrojů
Výhody:
■ hypertextualita, multimedialita a hypermedialita (publikace lze logicky provázat se
souvisejícími dokumenty nebo jejich částmi, přičemž přechod z jednoho dokumentu
do druhého je pružný a plynulý, vzájemně lze propojovat textové, zvukové a obrazové
informace a také různá média)
■ snadné vyhledávání a navigace (možnost využít výpočetní techniky k prohledávání
velkého množství dat, jejich filtrování a získání dokumentů fyzicky umístěných na
různých místech v síti)
■ interaktivita (možnost diskuse a spolupráce mezi autorem a uživatelem, možnost
sebevzdělávání uživatele – ankety, elektronická referenda atp.)
■ neomezenost prostoru a času (možnost zahrnout v podstatě neomezené množství
souborů, problém prostoru je řešen vhodným strukturováním dokumentů, jejich
rozdělením na části a použitím hyperlinků, možnost obměny a aktualizace)
■ archivace (možnost vytváření archivu všech předchozích i nejnovějších publikací
včetně možnosti společného prohledávání)
■ finanční úspora (náklady jsou nezávislé na velikosti skupiny uživatelů).
Nevýhody:
Nejistota na straně příjemce:
■ ochrana dat (otázky spojené s možností snadného přesunu elektronických dokumentů
a tím i jejich URL)
■ nadprodukce informací (uveřejňování duplikací, redundantních informací, zbytečně
paměťově náročných dokumentů – fotografie, video, zvuk)
96
■ nestabilita zdrojů (dokumenty rychle vznikají a zanikají nebo jsou převáděny na jiné
servery, jejich zpětné dohledání je často nerealizovatelné)
■ délka archivace (předem nejasná délka vystavení publikace na serveru i jejich
čitelnost v souvislosti s kvalitou média)
■ zpětné zásahy do textu (dodatečné opravy chyb, nepřesností nebo nekoexistencí v
textech, v citacích konkrétních údajů).
Nejistota na straně producenta:
■ omezená skupina uživatelů na internetu (v důsledku ekonomických bariér, politické
atmosféry, úrovně vzdělanosti, jazykových bariér, tělesného a duševního poškození,
stavu telekomunikační sítě, atp.)
■ autorská práva (ochrana duševního vlastnictví na počítačových sítích je složitá z
důvodu praktické nemožnosti rozlišit kopii od originálu, částečné snahy: skryté nebo
viditelné zajištění dokumentů pomocí tzv. elektronických podpisů, zakódováním,
omezením přístupu pouze přes heslo či registraci apod.).
■ knihovnické postupy (neexistuje jednotný způsob jejich popisu, indexace a archivace,
není vyjasněna registrace těchto dokumentů, částečné pokusy – např. český projekt
WebArchive.
97
11. Otevřený přístup – možnosti, principy a přínosy
Současný svět nás stále víc a více přesvědčuje o tom, že nic se neděje izolovaně od celku.
Většina událostí a jevů v soudobé společnosti má svůj původ v nezměrném množství
rozmanitých skutečností, které spolu souvisí, navzájem se ovlivňují a společně vytváří
komplexní obraz lidského světa. Díky dané skutečnosti dospějeme k faktu, že žijeme v malém
světě, kde je vše spojeno se vším ostatním. Neustále jsme svědky probíhající informační
revoluce, při níž vědci z nejrůznějších oborů a oblastí výzkumu objevují, že komplexita má
svou přísnou architekturu a řád. Otevírají se nové perspektivy vzájemně propojeného světa
informací, který dává tušit, jak důležité jsou sítě a síťová spojení. Rovněž na základě
dlouholetých zkušeností informačních pracovníků lze dospět k poznání, že informační věda
má obrovský význam v procesu zvládnutí transformace společnosti na společnost informační,
resp. znalostní.
Moderní společnost klade velký důraz na schopnost orientovat se ve stále rostoucím
množství informací, tyto informace hodnotit a využívat je při řešení úkolů. To podmiňuje i
odpovídající změny v tak významné struktuře, jakou je zprostředkování a zpřístupňování
tradičních i elektronických dokumentů a informací uživatelům. Tyto změny se samozřejmě
týkají především oblasti knihovnicko-informačních služeb.
Bouřlivý rozvoj moderních informačních a komunikačních technologií v posledních
desetiletích přinesl mnoho změn, které zasáhly většinu oblastí lidské činnosti a celkem
přirozeně ovlivnily také publikování a šíření tradičních dokumentů. Vědecké knihovny a
informační střediska jsou jedním z článků informačního řetězce, a tak se mnohé změny
dotýkají i jejich činnosti. Právě v souvislosti s vědeckými knihovnami a dalšími informačními
institucemi jsou jak v zahraničí, tak v českém prostředí často zmiňovány čtyři podstatné
faktory, které formují současné knihovnicko-informační prostředí: nárůst počtu
publikovaných informací; rozmach přístupu k informacím pomocí informačních a
komunikačních technologií; rostoucí poptávka po fyzickém přístupu k dokumentům, na
základě rozšířenějšího přístupu k bibliografickým záznamům; snižování kupní síly knihoven,
která je nutí utratit více finančních prostředků za méně dokumentů a informací. V návaznosti
na zmíněné faktory se odkrývají mnohé nové pojmy a koncepce, jako jsou systémy
elektronické komunikace dokumentů, zprostředkování dokumentů, otevřený přístup, nové
formy vědecké komunikace a předávání informací, aj.
Obrovské množství informací, které produkuje současná společnost, není možné
soustředit do jedné instituce. Vzniká tak reálná potřeba využít služeb, které by zpřístupnily
dokumenty, uložené v kterékoliv knihovně na světě. Tuto nezastupitelnou úlohu sehrávají ve
vědeckých knihovnách a vědecko-informačních střediscích specifické systémy elektronické
komunikace dokumentů a zejména nově konstituované elektronické služby, založené na
dostupnosti informací prostřednictvím specifických informačních zdrojů s otevřeným
přístupem.
Svět se mění rychleji, než si myslíme, nevyvíjí se jenom technika a ekonomika, ale i naše
postoje a hodnoty, způsoby chápání, poznávání, vzdělávání a také možnosti získávání
běžných, ale i odborných informací. Po padesáti letech prakticky existuje již nová společnost,
nové prostředí. A lidé, kteří se v tomto světě narodili, si těžko dovedou představit svět minulý,
ve kterém žili jejich prarodiče a do kterého se narodili jejich rodiče. Světem v němž se
nacházíme, už nehýbou jen tradiční ekonomické faktory – práce, kapitál, zdroje, ale také
informace, poznatky a znalosti. V období vědeckotechnického rozvoje představují
významnou strategickou surovinu, která urychluje vědecký a technologický pokrok,
hospodářský rozvoj a také informovanost a vzdělanost celé společnosti. Na rozdíl od
předcházejících rozhodujících surovin jsou informace zdrojem, který se používáním
98
nevyčerpává. Současná doba se potom snaží řešit problémy spojené s racionalizací získávání,
zpracování a poskytování adekvátních informací. Dimenze tvorby, zpracování a
zprostředkování informací jsou těžištěm nového, tzv. informačního sektoru ekonomiky –
informačního průmyslu3
. Další nakládání se zprostředkovanými daty, fakty a informacemi je
potom spojeno především s oblastí vzdělávání, resp. vzděláváním pro informační společnost.
Daný princip by měl hlavně člověku umožnit poznat tři základní dimenze vzdělávání4
–
etickou a kulturní; vědeckou a technologickou; ekonomickou a sociální.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem lze charakterizovat současný svět jako dobu
převratných technologických a společenských změn, které ovlivňují všechny stránky života
člověka i celé společnosti. Vývoj digitálních a informačních technologií určených k vytváření,
zpracování, šíření a užívání informací, závažně přispívá k formování nové znalostní
společnosti a snad jednou z nejvýznamnějších charakteristik současné doby je exponenciální
nárůst nových informací, dokonce nových vědeckých poznatků v digitální podobě, jejich
zpřístupnění komunikačními a informačními technologiemi, často v reálném čase, bez ohledu
na místo jejich výskytu. Průnik nových technologií tedy ovlivňuje rychlý přenos digitálních
informací do všech sfér lidské společnosti. Zároveň se rozvíjí snahy vedoucí ke snadné
přístupnosti veškerých informačních zdrojů a odborných informací prostřednictvím
internetových prostředků, a to celosvětově. Tento trend prohlubuje problém úlohy a postavení
pracovníka odborné knihovny, resp. vědeckého pracovníka, v novém, do značné míry
změněném, systémovém prostředí. Vyvíjí se zde nové příklady modelů vědecké komunikace a
vztahů běžného uživatele k odborným informacím.
Je tedy zřejmé, že informační a komunikační technologie jsou významným nástrojem,
kterého lze použít k dobrým či špatným účelům. Přitom však je nutno si uvědomit, že tzv.
„informační revoluce“ si žádá vážnou diskusi především o schopnostech a možnostech
moderního člověka vnímat, utřídit, vyhodnotit a zapracovat do svého intelektuálního či
poznatkového fondu nepřeberné, mnohdy i volně dostupné informační bohatství, které nám
mnohá komunikační a informační média nabízí. Z tohoto úhlu pohledu se potom jeví jako
samozřejmé úvahy nad budoucností, novým posláním a funkcí knihoven a knihovnickoinformační
profese, snahy o jejich formulaci, v návaznosti na vzrůstající potřebu získat
kvalitní odborné informace, z volně dostupných zdrojů.
1. Změny vědecké komunikace – nový model
Komunikace informací je důležitým předpokladem pokroku v oblasti vědy, techniky a
výzkumu. Sociální komunikace mezi lidmi probíhala již od pradávna, ovšem počátek vědecké
komunikace můžeme datovat teprve od 17. století. V tomto období byla věda v pravém slova
smyslu teprve na počátku. Vědců bylo málo a zprávy o svých vědeckých objevech si předávali
nejčastěji ústně nebo prostřednictvím korespondence, která měla veřejný charakter.
Povaha vědecké komunikace se v průběhu mnoha let postupně vyvíjí a mění. Již v antice
si vědci mezi sebou sdělovali své poznatky ústně formou rozhovoru, přednášek či diskuzí. Od
16. století dochází k rozvoji časopisů, které se staly na dlouhou dobu jedním z prostředků
komunikace mezi vědci. Tato komunikace byla velmi zdlouhavá, trvalo až několik týdnů než
vědec publikoval výsledek své práce a jiný vědec mohl na tuto práci reagovat. Přesto se
časopisecký článek nadlouho stal vrcholem komunikace mezi vědci, nicméně je dnes stále
více doplňován a místy i nahrazován novými komunikačními médií.
3
Japonec Joneji Masuda sem zahrnuje také výzkum, vývoj, vědu, vzdělávání, umění a etiku – Naisbitt, J.;
Aburdenová, P., S. 11-52.
4
Učení je skryté bohatství, S. 7.
99
Minulé a současné století se vyznačuje velkým množstvím informací. Začátek 21. století
je ve znamení obrovského rozvoje informačních a komunikačních technologií. Tento rozvoj
s sebou přináší kromě klasických způsobů komunikace a zpřístupňování tištěných odborných
a vědeckých poznatků také komunikaci elektronickou. Tradiční tištěné časopisy zůstávají i
nadále důležitým článkem komunikace, ovšem přidává se také způsob zpřístupňování
poznatků prostřednictvím internetu. To vedlo k prudkému nárůstu informací, vzniku
nepřeberného množství časopisů, vědeckých publikací a především volně dostupných
poznatků v elektronickém virtuálním prostředí. Výrazným problémem nové informační doby
je, že jen malá část z publikovaných informací je opravdu nová, přinášející nový poznatek.
Často jsou informace pouze přeformulovány do jiných vět, ale podstata zůstává stejná,
nepřinášející žádný nový objev5
.
Dochází ke specializaci oborů, vzniku velkých vědeckých center a virtuálních podniků,
které potřebují zaručeně nové informace, v co nejrychlejším čase. Konkurence mezi
jednotlivými institucemi je obrovská a jen nové informace umožňují institucím přežít a
rozvíjet se v současném tržním prostředí. Vědecké instituce, výzkumné organizace, univerzity,
ale také knihovny musí zaujmout nové místo ve společnosti, často musí přizpůsobit své služby
finančním, technickým a jiným podmínkám. Na tyto instituce jsou kladeny vysoké nároky
především ohledně zpřístupňování, ukládání a archivování vědeckých poznatků. Pracovníci
jsou často nuceni procházet různými školeními, aby se dokázali přizpůsobit požadavkům doby
a aby dokázali sloučit nové technologie se starými službami.
Komunikace ve společnosti se přesouvá do virtuálního prostředí, které umožňuje
prostřednictvím nových komunikačních a webovských technologií rychlou výměnu informací
za relativně nízkou cenu, bez časového nebo územního omezení. Právě finanční dostupnost
nových vědeckých poznatků hraje důležitou roli. Tato potřeba postupně vedla k formování
hnutí za otevřený přístup k odborným informacím, který také výrazně ovlivnil vydavatelský
průmysl a ovlivnil i vydavatelskou distribuční politiku, především v otázce financování.
Současné složky a aspekty vědecké komunikace otevírají především diskusi mezi vědci a
následně vedou k prohloubení jejich výzkumů a dalšího rozvoje jednotlivých vědních
disciplín a oborů. Publikování ve vědeckých časopisech není jediným způsobem
zprostředkování vědeckých poznatků z výzkumu. Je jím také osobní korespondence;
vyměňování podkladů pro články před publikováním a rozesílání separátů publikovaných
prací. Tyto prostředky vědecké komunikace existovaly a existují i v době elektronického
vydávání, vedle souběžného čtení tradičních odborných textů a článků z časopisů.
Komunikace informací ve vědě tedy doznala s nástupem nového tisíciletí rozsáhlé změny,
které přenesly vědeckou komunikaci do virtuálního elektronického prostoru. To mohlo být
umožněno především všeobecnou dostupností počítačových sítí a rozvojem metod
elektronického publikování. Neustálý rozvoj internetu otevřel otázky typu: Jaké existují nové
možnosti komunikace mezi uživateli odborných informací?; Jaké možnosti přístupu má
uživatel k odborným informacím v elektronickém prostředí?; Vyskytují se nové způsoby
zprostředkování odborných informací?; Jaké jsou možnosti neomezeného využívání volně
dostupných zdrojů?; Jaké jsou principy a jak fungují nové postupy elektronického
publikování, distribuce a šíření vědeckých poznatků?; Je nutné nastartovat změny v chování
komerčních nakladatelů vědeckých informací, směrem k uživateli?; atd.
Z uvedených skutečností vyplývá, že v současnosti dochází především ke změnám
v oblasti neformální výměny informací mezi vědci. V době digitalizace a elektronického
publikování je důležitá forma elektronické výměny odborných textů ve formě preprintů a
postprintů. Elektronická komunikace vědců je podstatným činitelem vývoje celé informační
5
Rybárová, H., S. 1-8
100
společnosti, a proto musí být i nadále uskutečňována a umožněna. Přes mnohá úskalí a
překážky6
vědečtí pracovníci nadále pokračují v neformální vědecké komunikaci. Pro nás je
tedy podstatnou především otázka, zda se může změnit neformální výměna odborných
informací? Zahraniční zkušenosti dokazují, že technicky je to možné a dokladem jsou již
existující databáze článků a digitální knihovny s volným přístupem7
. V této souvislosti se jeví
jako zásadní fakt, že kontrola kvality jednotlivých článků formou akademických recenzí a
citovanost se stále řídí tradičními metodami tištěných publikací. Proto je potřebné oddělit
problematiku komunikace vědeckých výsledků od kontroly a hodnocení kvality vlastní
informace.
Tradiční komerční vydavatelský sektor získává své finanční zdroje prodejem čtenářského
předplatného, tj. od koncového uživatele je vyžadována platba za přečtení každého odborného
či vědeckého textu. Pokračování naznačeného modelu předávání odborných informací je
brzdou pokroku, vědecké diskuse a následného výzkumu. Proto jsou všichni činitelé, kteří se
účastní informačního procesu komunikace odborných informací, nuceni hledat způsob, jak
otevřít přístup k vědeckým informacím. Vesměs se jedná o odborné informace hrazené
z veřejných a sponzorských zdrojů, které jsou v převážné míře po svém publikování uzavřeny
uživatelům a jsou vázány na předplatné.
Z výše zmíněného jasně vyplývá, že o nové změny a systémy komunikace se zasloužili
především vědci z různých elektronických diskusních skupin. Hlavním cílem jejich snah bylo
a je postupné prosazování novodobé, z ekonomického hlediska efektivní, rychlé a bezplatné
komunikace vědeckých poznatků z aktuálního výzkumu a vývoje mezi vědci navzájem. Ve
vědeckých komunitách se vyvinuly především mnohé alternativní formy komunikace
aktuálních informací, např. elektronické archivy vědecké literatury, digitální knihovny,
elektronické konference, diskusní skupiny aj. Mezi vyhledávané formy patří zejména digitální
knihovny a elektronické archivy tisků. V současné době se přidává i nový fenomén online
zpřístupňování informací, jehož hlavním rysem je především bezplatný přístup k informacím,
a tím je otevřený přístup.
Kritika formálních komunikačních kanálů, ať již tradičních tištěných, nebo
elektronických, je založena především na ekonomických nárocích. Přestože se komunikace
přesunula do virtuálního prostředí, po ekonomické stránce nedošlo k žádným změnám. Kritika
vychází již ze samotné koncepce vědecké komunikace. Výzkum se realizuje ve veřejných
výzkumných institucích, které jsou finančně podporovány státem, popřípadě dotacemi
z Evropské unie či jiných organizací. Výsledky výzkumu se odevzdávají vydavatelům, kteří je
poté distribuují za vysoké ceny státním organizacím, vědecko-výzkumným pracovištím či
knihovnám. Z čehož jasně vyplývá, že stát platí za koloběh informací ve vědecko-výzkumné
oblasti dvakrát, a to jednou při vzniku informací (poznání) a podruhé při jeho koupi.
2. Terminologické záležitosti OA
Začátek 21. století je ve znamení obrovského rozvoje informačních a komunikačních
technologií. Tištěné zdroje informací zůstávají i nadále podstatnou formou zpřístupňování
vědeckých a odborných informací, ovšem ne jedinou. Vývoj a všeobecné zavedení internetu,
soudobý technologický rozvoj, zvyšující se publikování v elektronickém prostředí, spolu
s neustálým nárůstem poplatků za předplatné tradičních tištěných časopisů a snižování
rozpočtů knihoven a informačních institucí postupně vedly ke zformování požadavku na nové
možnosti přístupu k odborným informacím v elektronickém prostředí. Potřeba nalezení
6
např. smlouvy o autorských právech s vydavateli; vzájemná provázanost na výzkumnou instituci, grant, apod.
7
např. z arXiv.org; E-LIS; DLIST; atd.
101
nových možností přístupů k odborným informacím postupně vedla k formování hnutí a
základních aktivit Open Access8
(OA). Později OA výrazně ovlivnil vydavatelský průmysl a
vedl k jeho postupné transformaci a nastavení nových parametrů v oblasti produkce,
vydavatelské distribuční politiky a financování.
Z aktuální situace vyplývá, že změny ve vydavatelské činnosti působí na knihovny a
informační instituce. Pravděpodobně nejlepším příkladem působení změn ve světě informací
je postupné vytváření repozitářů9
informací a dokumentů uvnitř institucí, které se tradičně
zabývaly jejich získáním, řízením a následným zpracováním, za účelem vytvoření
informačního produktu, který se stal prostředkem prodeje10
.
Současné informační instituce a knihovny získávají, shromažďují a organizují tradiční
tištěné i elektronické zdroje. Pokud jde o digitální zdroje informací, pak mnohé informační
organizace předstihly knihovny v zajištění jejich dostupnosti, samozřejmě s odkazem na zisk.
S ohledem k této skutečnosti je potřeba podotknout, že hlavním úkolem a povinností dnešních
informačních pracovníků je tedy nejen získání, zpracování a zpřístupnění informací, ale také
zprostředkování zdrojů a schopnost organizace kapitálu znalostí. Proto je potřeba, aby se
pracovníci informačních institucí seznámili s novými možnostmi, které nabízí hnutí OA a
pokusili se dostát své role při zpřístupňování obrovského kapitálu odborných a vědeckých
informací.
Přehled dosavadních vymezení termínu „Open Access“
V současné době je podstatným rysem práce většiny odborníků z různých oborů lidské
činnosti, exaktní terminologické vymezení studované problematiky. Přesné definování termínů
a jejich vztahů je zásadní pro jednoznačné a nezaměnitelné chápání jednotlivých pojmů a
pojmových vztahů. Také knihovnická a informační práce je úzce svázána s přesným
vymezením používaných termínů. Sledování a udržování integrity terminologie a taxonomie
v našem oboru je jedna ze základních podmínek jeho dalšího rozvoje. Dané platí zejména pro
současné dění, kdy knihovnicko-informační teorie i praxe jsou stále výrazně ovlivňovány
změnami probíhajícími v celé sféře informačního průmyslu.
Vývoj elektronické komunikace, vstup informačních a komunikačních technologií do
knihovnictví, mnohé způsoby zpřístupnění vědeckých dokumentů a odborných informací, či
technologická řešení přístupů ke knihovním sbírkám, výrazně ovlivnily jednotné a přesné
vymezení termínů, popř. tvorbu nových termínů. Dostatečným příkladem nám může být
anglický termín Open Access, který v současném českém knihovnickém prostředí stále nemá
ustálený a rovnocenný český ekvivalent. Na základě studia zahraniční odborné literatury11
jsem se dopracovala k poznání, že také při definování pojmu Open Access stále existují určité
subjektivní rozdíly v samotném chápání základního termínu, a to mezi autory odborných statí
a vydavateli. Na druhou stranu je ovšem ustáleno povědomí o tom, co termín Open Access
zahrnuje, označuje a jaké jsou jeho základní charakteristiky pro teoretické i praktické využití
v jednotlivých vědních oborech, disciplínách, stejně jako v oblasti vědy a výzkumu obecně.
V rámci této přednášky ve stručnosti shrnuji a upozorňuji na nejpodstatnější definice
pojmu Open Access, s odkazem na jejich tvůrce. Zároveň se zde přikláním k stanovení
jednotného českého ekvivalentu termínu „Open Access“ a tím je otevřený přístup. V závěru
uvádím jeho stručnou charakteristiku, která by se mohla stát základem pro další
8
Najsarek, P., nestr.
9
z angl. repository = sklad, skladiště, archiv
10
Kyriaki-Manessi, D., nestr.
11
převážně anglicky psané literatury
102
terminologické rozpracování v českém informačním, resp. knihovnicko-informačním
prostředí.
Myšlenka otevřeného přístupu byla prezentována na pravidelném setkání členů OSI12
v Budapešti, v prosinci roku 2001. Jednání mělo především podpořit narůstající světový
proces nového přístupu k vědeckým a odborným informacím ze všech vědních oborů v
prostředí internetu. Účastníci setkání měli aktivní zkušenosti s různými činnostmi v rámci
nových možností zpřístupňování informací, snažili se reprezentovat svou gesci a vytvořit
jednotnou strategii další vzájemné kooperace a fungování různorodých aktivit, včetně široké a
rychlé podpory. Diskutovalo se o vytvoření strategie pro podporu vědy a výzkumu, resp. jak
obsáhnout veškerý prostor vědecké činnosti, včetně subvence jednotlivých institucí,
společností a nadací, které se starají o vědu a výzkum. Po vzájemném jednání se účastníci
setkání dohodli na tom, jak efektivněji využít finančních i materiálních prostředků k pomoci
přechodu od tradičních způsobů zpřístupňování odborných informací k jejich novým
možnostem. Rovněž bylo stanoveno, jak zajistit ekonomickou stabilitu publikování v rámci
otevřeného přístupu.
Výsledkem jednání bylo oficiální přijetí Budapešťské iniciativy otevřeného přístupu13
(BOAI), která všeobecně vyjadřuje principy, strategii a závazky k prosazování otevřeného
přístupu k informacím. Termín Open Access je v rámci BOAI chápán jako: „zajištění
otevřeného a volného přístupu k plným textům na veřejném internetu, dovolující uživatelům
číst, stáhnout, kopírovat, distribuovat, tisknout, vyhledávat nebo propojovat plné texty
článků, jejich procházení pro indexaci, zaznamenání ve formě dat v počítačových
programech, nebo jejich užití pro jakýkoliv další zákonný účel, bez finančních, právních
nebo technických bariér, kromě nedílného a neoddělitelného dosažení samotného přístupu
k internetu“14
. Další podstatnou podmínkou, která je v dokumentu uvedena, je ta, že jediná
omezení na reprodukci a další distribuci díla v rámci daného pole působnosti může dát pouze
autor, který odpovídá za integritu svého díla s tím, že jeho dílo bude náležitě uznáno a
citováno.
Další definice otevřeného přístupu jej charakterizuje jako: „stálý, online přístup
k plným textům materiálů, volně pro všechny uživatele“15
. Otevřený přístup je v tomto
chápání rozpoznáním faktu, že všechny vydané, posouzené vědecké texty by mohly a měly být
přístupné bez omezení v nějaké formě pro každého uživatele online, bez jakýchkoliv
kompromisů na kvalitu a integritu literatury. Otevřený přístup je tady cílem.
Následující definice chápe otevřený přístup jako: „volný, neomezený přístup
k publikacím a textům, které jsou k dispozici zdarma. Informační materiály jsou ukládány
v souborech k tomu určených, se zárukou zachování autorských práv při jejich využití“16
.
V tomto smyslu mohou být zpřístupňovanými materiály jak dokumenty a informace dostupné
v knihovnách, tak materiály uveřejňované ve speciálních systémech podporujících neomezený
přístup k informacím v nich uložených.
Dalším možným vymezením je tento: „otevřený přístup znamená, že čtenář vědecké
publikace ji může číst díky internetu, tisknout ji a dokonce ji dále distribuovat
k nekomerčním účelům, bez uhrazení jakýchkoliv poplatků nebo dalších omezení“17
. Uživatel
může být nanejvýš požádán o registrování v rámci služby, která umožňuje přístup k vědeckým
publikacím. Registrace je pouze informativního charakteru, kdy vydavatel či poskytovatel
12
Open Society Institute
13
Budapest Open Access Inititative
14
Budapest, nestr.
15
Open, 2005
16
Najsarek, P., nestr.
17
Björk, B.Ch., nestr.
103
služby žádá uživatele vědeckých publikací o odpovědi na konkrétní otázky za účelem
vytváření další produkce, popř. pro statistické účely. Zároveň je zde striktně zakázáno užití
obsahu publikovaných materiálů pro komerční využití.
Obecnější charakteristika pojmu otevřený přístup uvádí: „otevřený přístup je volná online
dostupnost digitálního obsahu“18
. Jedná se o metodu zpřístupňování informací, která je
nejčastěji spojována s otevřeným publikováním revidovaných vědeckých a odborných článků
z odborných časopisů. Vědečtí a odborní pracovníci uskutečňují otevřený přístup k
publikovaným informacím bez očekávaného zisku.
Otevřený přístup je možné také definovat jako: „elektronický přístup k textům článků, bez
ohledu na to, zda knihovna má předplatné časopisu, ve kterém byl článek publikován“19
.
Může jít také o další typy dostupných dokumentů, které jsou zdarma volně přístupné,
například příspěvky z konferencí, disertační práce, výzkumné práce, nebo technické zprávy.
Otevřený přístup k těmto typům dokumentu znamená ve všeobecnosti to, že uživatelé mohou
tyto texty volně stahovat, šířit a používat bez oficiálního povolení autora, za předpokladu, že
uvedou jeho autorství. Čtenáři pak neporušují licenční práva volným stahováním, šířením,
nebo používáním článků. Autoři totiž neodevzdávají svá výhradní autorská práva na
publikovaný text vydavatelům časopisů s OA tak, jako je tomu v případě publikování u
některých komerčních vydavatelů.
Autoři mohou publikovat své odborné články také v časopisech s otevřeným přístupem,
nebo v tzv. institucionálních archivech či repozitářích. V časopisech s otevřeným přístupem
jsou publikované články před jejich přijetím odborně posuzovány a recenzovány. Teprve na
základě kladného hodnocení jsou vydány k užití v odborných vědeckých skupinách. Na rozdíl
od institucionálních archivů, které jsou digitálními sbírkami článků, sledujících jejich
postupný vznik a publikování v recenzované podobě.
Na základě studovaných definičních vyjádření pojmu otevřený přístup se domnívám, že
termín v sobě shrnuje několik podstatných rysů a charakteristik. Pro naše potřeby je zásadní,
že termín otevřený přístup obsahově zahrnuje trvalý a bezplatný online přístup
k dokumentům, zejména úplným textům, pro všechny uživatele. Otevřený přístup se pak
v tomto smyslu vyznačuje principiálními znaky, a to – dokumenty jsou dostupné bezplatně, i
když nemusejí být bezplatně vytvářeny; a vlastník copyrightu dává jednoznačné svolení
k jejich neomezenému čtení, stahování, kopírování, sdílení, ukládání, tištění, vyhledávání a
hypertextovému propojování20
.
Předpokládám, že terminologické shrnutí uvedené v mém příspěvku bude komentováno a
doufám, že vyvolá potřebnou odezvu, která povede k zavedení a přesnému vymezení termínu
otevřený přístup v českém prostředí.
3. Podpora „Open Access“ – klíčové iniciativy
Internet a informační technologie určují od konce 20. století způsob komunikace. Jako
alternativní cesta k tradičnímu modelu publikování se začal ve vyspělých zemích světa
prosazovat otevřený přístup k informacím, který zásadním způsobem změnil komunikační
zvyklosti vědeckého světa. Myšlenka otevřeného přístupu je dnes již základem mnoha
programů a iniciativ, které se na mezinárodním poli objevily zejména v průběhu posledních
patnácti let. Aktivní úlohu při jeho prosazování a v hledání alternativ k existujícím formálním
publikačním kanálům sehrávají knihovnické organizace a sdružení21
.
18
Open, 2001
19
Kollárová, M., S. 5.
20
Bratková, E. (2006), nestr.; Budapest, nestr.; Foster, A., nestr.
21
Planková, J. (2009), nestr.
104
V současné době existují významné národní i nadnárodní projekty, které řeší otázky
kolem otevřeného přístupu. Mezi základní iniciativy otevřeného přístupu, které teoreticky
rozvíjejí a výrazně podporují praktickou realizaci systémů a služeb poskytování odborných a
vědeckých informací na základě otevřeného přístupu, se řadí tři dokumenty: Budapešťská
iniciativa otevřeného přístupu, Prohlášení s Bethesdy o publikování s otevřeným přístupem a
Berlínská deklarace o otevřeném přístupu ke znalostem v přírodních a humanitních vědách.
V další části textu si stručně představíme zmíněné dokumenty a poukážeme na okolnosti
jejich vzniku.
Klíčové iniciativy OA
Poprvé byla myšlenka otevřeného přístupu prezentována na pravidelném setkání členů
OSI22
v Budapešti, v prosinci roku 2001. Hlavním cílem jednání bylo podpořit rozvoj modelu
otevřeného přístupu k vědeckým a odborným informacím ze všech vědních oborů
prostřednictvím internetu. Účastníci jednání měli aktivní zkušenosti s různými činnostmi
v rámci otevřeného přístupu, diskutovali především o možnosti vytvořit jednotnou strategii
vzájemné spolupráce, a tím rozšířit prostor pro podporu vědy a výzkumu.
Výsledkem jednání bylo vydání a přijetí Budapešťské iniciativy otevřeného přístupu23
(BOAI), která vyjadřuje základní principy, strategie a závazky uplatňované při prosazování
otevřeného přístupu k informacím. BOAI byla oficiálně přijata a prezentována 14. února 2002,
na dalším setkání v Budapešti a jeho účastníci se stali také prvními signatáři BOAI. Dokument
definuje dvě základní možné cesty otevřeného přístupu: cestu prostřednictvím auto-archivace
v institucionálních či oborových repozitářích a cestu budování archivů a repozitářů, ve kterých
budou uloženy časopisy s otevřeným přístupem. Hlavním cílem iniciativy BOAI bylo
především získat finanční zdroje na podporu změn v rámci stávajícího ekonomického způsobu
financování existujících časopisů a k posílení vzniku nových časopisů.
Ekonomická stránka celého projektu byla postavena na faktu, že všechny náklady na
publikování by měly být hrazeny autorem, čili publikující stranou, naopak uživatel by měl mít
přístup k poznatkům zcela zdarma. Tato filozofie také předpokládá, že autor nebude
požadovat za své příspěvky finanční ohodnocení, taktéž i recenzent bude vykonávat svou
činnost zcela zdarma. Iniciativa BOAI řeší také otázku autorského práva a to tak, že autor sám
rozhoduje o volném zpřístupnění svého příspěvku a přitom dodržuje principy recenzování.
Tím, že sám rozhoduje, zdali bude jeho příspěvek volně dostupný či ne, tak drží ve svých
rukou otázku autorského práva.
Další významná iniciativa vznikla na jednodenním semináři o otevřeném přístupu, který
se konal 11. dubna 2003, v Marylandu (USA). V rámci setkání na Howard Hughes Medical
Institute v Chevy Chase vznikl dokument s názvem Prohlášení o otevřeném přístupu
k publikování z Bethesdy24
. Účelem semináře a vzniklého dokumentu bylo především
podnítit diskuzi o publikování informací s otevřeným přístupem v biomedicínských oborech a
přesně vymezit konkrétní kroky pro všechny organizace a instituce v rámci otevřeného
přístupu.
Hlavním cílem nového prohlášení bylo stimulovat diskuzi v rámci výzkumných komunit,
jak co nejrychleji postupovat při prosazování zásad rychlého a otevřeného přístupu k primární
vědecké literatuře. Záměrem bylo stanovit a schválit podstatné konkrétní kroky pro všechny
odpovídající subjekty v rámci otevřeného přístupu. Pro organizace, které pečují a podporují
22
Open Society Institute; Dostupné z WWW:
23
Budapest Open Access Initiative; Dostupné z WWW:
24
Bethesda Statement on Open Access Publishing; Dostupné z WWW:
105
vědecký výzkum; pro vědecké pracovníky, kteří vytvářejí vědecké výsledky; pro vydavatele,
kteří ulehčují recenzování a distribuci výsledků výzkumů; a také pro vědce, knihovníky a další
subjekty, které jsou závislé na přístupu ke znalostem, s cílem, aby dané subjekty mohly účinně
prosazovat rychlý a efektivní přechod k otevřenému přístupu v rámci publikování.
Vlastní text prohlášení je pak rozčleněn do čtyř částí - první sumarizuje výsledky setkání
v Chavy Chase; druhá poskytuje pracovní definici otevřeného přístupu ve vztahu
k publikování; třetí část pak formuluje a podrobně popisují možnosti a pracovní náplň tří
skupin, kterých se dotýká problematika otevřeného přístupu k primárním zdrojům informací
(nadační organizace; knihovny, vydavatelství a nakladatelské organizace; vědci, vědecké
skupiny a vědecké instituce); v poslední části je uveden seznam účastníků.
V evropském kontextu byla jistě nejdůležitější vědecká konference o otevřeném přístupu
k poznatkům z oblasti přírodních a humanitních věd, která proběhla ve dnech 20. – 22. října
2003, v Berlíně. Z jednání konference vzešla třetí podstatná iniciativa na podporu otevřeného
přístupu, tzv. Berlínská deklarace o otevřeném přístupu ke znalostem v přírodních a
humanitních vědách25
. Podstatným prvkem iniciativy bylo stanovení internetu jako
významného článku, který změnil praktickou a ekonomickou skutečnost distribuce vědeckých
poznatků a kulturního dědictví. Internet je zde chápán jako zásadní součást změn a zároveň
jako prostředek, který nabízí šanci ke vzniku globální a interaktivní reprezentace lidských
znalostí, zahrnující kulturní dědictví a zaručující jejich celosvětovou přístupnost. Tvůrci a
signatáři iniciativy se shodli na tom, že internet vyvolal mnohé změny, stal se nově
vznikajícím funkčním médiem pro distribuci znalostí a významně pozměnil nejen podstatu
vědeckého publikování, ale také existující systém zabezpečení jeho kvality.
Deklarace také upozornila na skutečnost, že publikování a rozšiřování vědeckých
poznatků je pouze polovinou cesty k jejímu uživateli. Jestliže informace není široce přístupná
a jednoduše dostupná, nemá podstatný význam pro konkrétního uživatele. Proto cílem
deklarace bylo vyslovení podpory otevřeného přístupu k vědeckým poznatkům skrze internet,
jako nové možnosti šíření poznatků. Za tímto účelem je nutno realizovat vizi globálního a
otevřeného přístupu ke znalostem s tím, že budoucnost webu musí být udržitelná, interaktivní
a transparentní. Obsahy a softwarové nástroje proto musí být volně dosažitelné a kompatibilní.
Další iniciativy OA
Tři výše popsané dokumenty definují základní principy fungování otevřeného přístupu,
přesně vytyčují a popisují podstatné změny ve způsobech šíření vědeckých informací, ke
kterým došlo v průběhu posledních 20. let. Zmíněné iniciativy jsou tedy důležitým jádrem, na
které navazují další podobně orientované projekty a dokumenty, kterých byla od roku 2003
vydána celá řada. Z velkého množství vybírám ty příklady, které významně ovlivňují globální
zprostředkování odborných a vědeckých informací s využitím otevřeného přístupu:
Prohlášení Wellcome Trust o podpoře otevřeného a neomezeného přístupu k vědeckým
dokumentům26
. Hlavní myšlenkou dokumentu je prosazovat podporu výzkumu, s cílem
zlepšení podmínek pro zdraví lidí a zvířat. Výsledky výzkumu mají být uveřejňovány
v odborných vědeckých recenzovaných časopisech s otevřeným přístupem, a tím bude zajištěn
zdarma online přístup k novým poznatkům ve vědě a výzkumu.
Deklarace o přístupu k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných zdrojů vzešla
z jednání ministrů vědy a techniky, kteří se sešli v lednu 2004 v Paříži a diskutovali o potřebě
mezinárodních pravidel pro efektivní otevřený přístup k digitálním vědeckým zdrojům.
25
Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities; Dostupné z WWW:
26
Position statement in support of open and unrestricted access to published research; Dostupné z WWW:
106
Mezinárodního jednání se účastnili zástupci vlád 30 zemí organizace OECD27
, Číny, Izraele,
Ruska a Jihoafrické republiky. V prohlášení, které uznává důležitost zpřístupňování
vědeckých poznatků prostřednictvím internetu, vyzvala OECD k rozvoji souboru pravidel
OECD založených na společně dohodnutých zásadách, které mají vést k usnadnění a
elektivnímu zpřístupnění digitálních zdrojů z výzkumu.
Výsledkem dlouhodobých a rozsáhlých konzultací byl dokument s názvem OECD zásady
a pokyny pro přístup k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných zdrojů28
, který byl
přijat a schválen Radou OECD dne 14. prosince 2006. Zásady poskytují pestrou paletu
politických doporučení pro vládní politiku jednotlivých zúčastněných zemí a principy
financování vědy a výzkumu z veřejných zdrojů. Hlavním cílem dokumentu je charakteristika
instrukcí určených na podporu přístupu k digitálním vědeckým a výzkumným informacím a
jejich sdílení mezi výzkumnými pracovníky a vědeckými institucemi.
Pro knihovníky a informační pracovníky bylo důležité vytvoření a schválení vyhlášení
IFLA o otevřeném přístupu k vědecké literatuře a dokumentaci výzkumu29
. V rámci daného
dokumentu se IFLA zavázala zajistit co nejširší přístup k informacím pro všechny národy,
v souladu se zásadami o knihovnách, informačních službách a svobodným přístupem
k informacím. V rámci dokumentu se také říká, že rozsáhlý otevřený přístup k vědecké
literatuře a dokumentaci je důležitý pro pochopení a poznání světových problémů a odstranění
informační nerovnosti ve světě.
V lednu 2007 vytvořila Asociace evropských univerzit30
„Pracovní skupinu pro otevřený
přístup“, jejímž hlavním cílem bylo zviditelnění a zvýšení povědomí o podstatě a významu
otevřeného přístupu. Uvedená pracovní skupina vypracovala také doporučení EUA pracovní
skupiny pro otevřený přístup31
, které bylo přijato 26. března 2008, na univerzitě v Barceloně.
Dokument je určen pro vedení univerzit a jeho hlavním cílem je definování zásad pro
zpřístupňování vědeckých prací prostřednictvím otevřeného přístupu.
Evropská komise se nechala inspirovat současnými principy otevřeného přístupu a
přiklání se k názorům odborníků na otevřený přístup v tom smyslu, že výsledky výzkumu mají
být volně dostupné, pokud jsou financovány z peněz daňových poplatníků. Dále se vychází
z předpokladu, že otevřený přístup podporuje návratnost vložených investic do výzkumu a
vývoje, zvyšuje socioekonomický přínos vložených investic, šetří investice za trojí separované
dotování výzkumu, následné recenzní řízení a za konečný nákup časopisů32
.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem zahájila Evropská komise v srpnu 2008 pilotní
projekt otevřeného přístupu k recenzovaným vědeckým článkům z oblasti výzkumu a to
v rámci 7. rámcového programu pro výzkum33
. Tato iniciativa pokrývá přibližně 20%
z rozpočtu 7. rámcového programu a po přijetí finanční podpory bude vyžadováno, aby
v rozmezí 6 až 12 měsíců byly zveřejněny výsledky ve volném režimu. Projekt se vztahuje na
tyto oblasti: energetika, životní prostředí, zdraví, informační a komunikační technologie,
27
Organisation for Economic Co-operation and Development; Dostupné z WWW:
28
OECD Principles and Guidelines for Access to Research Data from Public Funding; Dostupné z WWW:
29
IFLA Statement on Open Access to Scholarly Literature and Research Documentation; Dostupný z WWW:
30
Europen University Association; Dostupný z WWW:
31
Recommendations from the EUA Working Group on Open Access; Dostupný z WWW:
32
Rygelová, P. (2008), nestr.
33
Open Access Pilot in FP7; Dostupný z WWW:
107
výzkumné infrastruktury (e-infrastruktura), věda ve společnosti, sociální, ekonomické a
humanitní vědy.
Posledním zmíněným dokumentem je Brisbane deklarace o otevřeném přístupu34
, která
vzešla z konference konané ve dnech 24. - 25. září 2008, v Brisbane. Účastníci konference se
zavázali vyřešit důležité otázky, které musí být přijaty jednotlivými zeměmi – tj. každý občan
by měl mít právo k volnému otevřenému přístupu k veřejně financovanému výzkumu,
k informacím a znalostem z tohoto výzkumu; každá univerzita by měla vytvářet a mít přístup
k digitálnímu repozitáři, do kterého bude ukládat své akademické práce; ukládání materiálu by
mělo probíhat postupně a v co nejkratší době od vzniku dokumentu, ze strany autora by měl
být respektován otevřený přístup.
Podobně orientovaných a vydávaných dokumentů je jistě celá řada, ovšem podstatné je,
že se nejedná pouze o formální vydání, ale většina z nich také otevřený přístup k vědeckým
dokumentům aktivně podporuje a konkrétně realizuje programy pro rozvoj tohoto přístupu
k vědeckým dokumentům. Na tyto iniciativy odkazují významné národní i nadnárodní
projekty orientované na budování infrastruktury digitálních repozitářů či zaměřené na
publikování s otevřeným přístupem.
4. Faktory a prvky systému OA
Významnou rolí knihovnictví a informační vědy vždy bylo zajištění, vymezení a
identifikování nejpodstatnějších způsobů k pochopení a podpoře účinného přenosu informací,
v neustále se měnícím intelektuálním a technologickém prostředí. Z historického hlediska se
ve vědecké komunitě staly důležitým nástrojem komunikace informací vědecké časopisy,
které za zhruba 300 let své existence prodělaly mnohé změny a staly se podstatnými
prostředky formální výměny nových vědeckých poznatků v celosvětovém měřítku. Ve světle
hnutí za otevřený přístup pak tento základní prvek vědecké komunikace dospívá do stádia,
kdy dochází k jeho postupnému přetváření35
. Domnívám se, že tím vzniká určitá podoba
nového komunikačního média, které v sobě zahrnuje výrazné technické, komunikační i
společenské aspekty komunikace vědeckých poznatků. I při probíhajících změnách si ovšem
zachovává vědecký časopis výrazné postavení v procesech předávání nových poznatků.
Jádrem nastupujícího fenoménu otevřeného přístupu je tedy fakt, že při vydávání a
distribuování informací vědecké komunitě je pravidlem, aby všichni, kteří chtějí číst články
publikované ve vědeckých časopisech, měli tuto možnost, a to bez nutnosti překonávat
finanční, právní či technické bariéry. V běžném modelu předávání informací byly zavedeny
náklady za přístupy k informacím knihovnami a dalšími veřejně i soukromě podporovanými
institucemi, zatímco současný vývoj v oblasti otevřeného přístupu naznačuje širší přístup bez
institucionálních, nebo technických omezení. Při hodnocení a praktickém využívání různých
modelů otevřeného přístupu je důležité rozpoznat zásadní fakt, který spočívá v propojení řady
prvků, faktorů a činitelů, které v systému otevřeného přístupu participují. Je zřejmé, že
princip otevřeného přístupu, jako realizovatelné varianty k tradičnímu publikování se opírá o
vývoj mnoha oblastí, např. ekonomie, technologie či právního systému. Domnívám se, že
pouze komplexním pojetím jednotlivých částí je možné dosáhnout širšího uplatnění
otevřeného přístupu, jako účinného způsobu vědecké komunikace a zveřejňování výsledků
vědy a výzkumu36
.
34
Brisbane Declaration on OA; Dostupný z WWW:
35
Wiener, N., S. 156
36
Drott, M.C., S. 79-86
108
Protože důležitým úkolem a posláním knihoven v informační společnosti je poskytování
přístupu k informacím a znalostem, bez ohledu na místo a způsob jejich uložení, je nezbytně
nutné zabývat se možnostmi využití a dalšího rozvoje otevřeného přístupu. Je podstatná
znalost jednotlivých prvků a složek systému otevřeného přístupu, který ve svém celku umožní
správné fungování a praktické uplatnění všech stanovených zásad otevřeného přístupu při
komunikaci vědeckých poznatků.
Faktory a prvky systému OA
V dosud navrženém systému otevřeného přístupu a při rozšiřování přístupu
k dokumentům hrají klíčovou roli autoři. Ačkoliv velké množství autorů dnes ví o existenci
volně dostupných elektronických archivů a využívá informace v nich uložené, jen málo z nich
do těchto archivů aktivně přispívá, o čemž svědčí i již realizované průzkumy37
. Mnozí autoři
také prohlašují, že při svém rozhodování k publikování vědeckých prací jsou ovlivňováni
požadavky, aby předávání informací probíhalo co nejefektivnějším způsobem a bylo největší
měrou určeno kompetentním uživatelům. Proto si většina autorů vybírá k publikování svých
prací odborné časopisy dle jejich kvality, protože nejkvalitnější časopisy mají větší počet
čtenářů. Dané čtenářské publikum požaduje viditelnost vědeckých informací, což má vliv na
citování autorovy práce. Hodnocení vědeckých pracovníků je pak založeno na kvalitě jejich
práce, jejím citačním ohlasu, teoretickém a praktickém dopadu. Jistým indikátorem hodnocení
vědecké práce je také vlastní renomé vědeckého časopisu, ve kterém byl článek publikován.
Tato praxe může vést k velmi konzervativnímu chování autorů, při publikování
vědeckých prací. V současné době mnozí autoři stále využívají naznačeného tradičního
postupu, ovšem také narůstá počet autorů, kteří sami využívají dokumenty uložené a
lokalizované volně na personálních webovských stránkách jiných autorů, což má za následek
zlepšení přístupu vůči principům otevřeného přístupu. Příznivější situace je v oblasti
přírodních věd. Proces archivace dokumentů samotnými autory v otevřených archivech a
repozitářích si postupně razí cestu kupředu. Počet autorů, přispívajících do otevřených archivů
se každým rokem zvětšuje. Sami autoři, kteří využívají auto-archivaci v otevřených archivech,
oceňují jednak možnost bezplatného využívání jejich dokumentů koncovými uživateli,
poskytující možnost zvyšování citovanosti jejich prací, jednak rychlost publikování38
.
Pro autory je důležitý vliv jejich práce, a pokud autor zjistí zlepšení vlivu své práce díky
otevřenému přístupu k ní, bude bezpochyby více ochotný využívat této cesty. Proto je pro
další rozvoj důležité rozšiřování povědomí o možnostech otevřeného přístupu u vědeckých
pracovníků a získání větší podpory pro auto-archivování v rámci otevřených archivů
vědeckých prací. Další důležitou otázkou je vlastní publikování, resp. vyhledání vhodného
vydavatele a následné podepsání smlouvy. Při těchto činnostech musí být autor velmi
obezřetný a před vlastním podepsáním smlouvy by si měl každý autor nejprve ujasnit, jaký
vztah zaujímá vydavatel k procesům autoarchivace. Z tohoto pohledu je výhodné, aby autor
podepsal smlouvu s takovým vydavatelství, které mu nabízí určitou formu autoarchivace jeho
prací. Po podepsání smlouvy se podmínky velmi těžko mění a v některých případech smluv
jsou neměnné. V daném případě má autor možnost využít dva směry postupu:
Vyhledat jiného (nového) vydavatele a se současným rozvázat smluvní podmínky
Požádat stávajícího vydavatele o změnu návrhu smlouvy, ve které by již byly podepsány
podmínky, za kterých může autor své články publikovat i v systémech s otevřeným
přístupem.
37
Bratková, E. (2003), nestr.
38
Goodman, D., S. 21-23
109
Autor vědecké instituce, výzkumného pracoviště, nebo univerzity, publikující v rámci
otevřeného přístupu, nezvyšuje pouze svou osobní prestiž, ale také prestiž celého svého
pracoviště. Svou volně uveřejněnou prací propaguje autor nejen sebe, ale také instituci, ve
které pracuje. V dnešním konkurenčním prostředí musejí vědecké instituce bojovat o svá
místa, své výzkumy musí často obhajovat a svou práci propagovat, aby mohly žádat o
příspěvky a granty na další výzkumné projekty. Proto autoři, kteří publikují v prestižních
časopisech, nabízejí kvalitní výsledky své práce, ale instituci jako takovou nezviditelňují tolik
jako autoři, kteří volně publikují. K volně dostupným odborným a kvalitním výsledkům práce
se dostává širší spektrum zájemců, a tím se také daná instituce dostává širšímu okruhu
odborníků do povědomí.
Mnoho studií dokazuje, že volně přístupné články jsou častěji citovány než články, které
volně přístupné nejsou. Proto se některé výzkumné instituce či univerzity přiklánějí k povinné
formě auto-archivace. Mezi prvními stanovila tuto politiku Southamptonská univerzita,
fakulta elektronicky a počítačové vědy39
sídlící ve Velké Británii.
Michael J. Kurtz a Edwin A. Henneken vytvořili průzkum míry citovanosti článků
uveřejněných v časopise The Astrophysical Journal a článku, umístěných do volně dostupného
archivů ArXiv. Graf znázorňuje výsledky jejich výzkumu.
Výsledek výzkumu míry citovanosti článků uveřejněných v časopise The Astrophysical Journal a článku,
umístěných do volně dostupného archivů ArXiv.org
(Zdroj Rygelová, P.; Novák, P.)
Dvě spodní linky představují míru citovanosti z roku 1997, dvě horní čáry z roku 1998.
V roce 1997 byl časopis volně dostupný, v roce 1998 zavedl předplatné a navíc nebyly články
uloženy do archivu ArXiv.org. Obě linky kopírují stejnou míru citovanosti, ovšem nutno
podotknout, že horní linky zobrazují vyšší citovanost u článků, uložených v ArXiv.org. Na
jedné straně graf potvrzuje stanovisko autorů, kteří argumentují tím, že na míru citovanosti
nemá vliv volná dostupnost článků, ovšem na druhé straně ukazuje, že články uložené jako
elektronické tisky do ArXiv.org vykazují vyšší míru citovanosti. Tím je znovu potvrzena
důležitost auto-archivace40
.
Zvyšování počtu otevřeně přístupných zdrojů a zároveň zvětšování jejich využívání
koncovými uživateli se neobejde bez účinné podpory řady institucí na lokální, národní i
mezinárodní úrovni. Proto je potřeba zabývat se dalším podstatným článkem v systému
otevřeného přístupu, kterým jsou vydavatelé, resp. komerční vydavatelé. Současní
vydavatelé jsou nuceni reagovat na mnohé změny v informačním průmyslu. Elektronická
39
Dostupné z WWW:
40
Dostupný z WWW:
110
forma vědecké komunikace spolu s rozvojem komunikačních a informačních technologií
přinesla nové možnosti rozšiřování vědeckých poznatků, které uživatelům umožňují získat
primární dokument bez nutnosti jakéhokoliv zprostředkování ze strany vydavatele, či
knihovny. Bariéry času a prostoru byly překonány a nyní je nutné vyrovnat se s ekonomickou
stránkou šíření vědeckých informací. Ta je spojena především s finančními částkami za
předplatné časopisů, nebo s jednorázovým pořízením dokumentu41
. Přitom tyto částky
neustále narůstají a stávají se podstatným omezením šíření vědeckých informací koncovým
uživatelům. Domnívám se, že uvedený rozpor mezi technologickými možnostmi a finančními
omezeními otevírá prostor hnutí za otevřený přístup. Stoupenci otevřeného přístupu přitom
prohlašují, že pokud jsou poskytovány značné finanční prostředky na rozvoj vědy a techniky
z veřejných zdrojů, mělo by být také zajištěno, aby každý uživatel měl možnost se zdarma
seznámit s výsledky výzkumu.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem se rozhodla řada komerčních vydavatelů v určité
míře podporovat otevřený přístup k informačním zdrojům. V tuto chvíli se vykrystalizovaly
možné způsoby přístupu ke zdrojům a otevřený přístup je realizován dvěma základními
cestami:
První tzv. „zelená“42
cesta je variantou, kdy je autorům uděleno svolení k auto-archivaci
vlastních kopií publikovaných dokumentů. Autor ukládá zpravidla redakčně neupravený
rukopis svého příspěvku do volně přístupného otevřeného archivu sám. Tento příspěvek
je tak zpravidla okamžitě k dispozici uživatelům, aniž by byla jeho kvalita hodnocena.
Jistou výjimkou jsou články, které již hodnocením kvality prošly jinde, například před
recenzním řízením organizovaném komerčním vydavatelem časopisu, kde byl článek
předtím publikován. V rámci modifikace „zelené“ cesty, dávají v současnosti některá
velká komerční vydavatelství autorům automatické svolení, k auto-archivaci příspěvků.
Autor již nemusí vydavateli předkládat žádost při uveřejnění svého díla v otevřeně
přístupném zdroji.43
Popisovaný model je také označován jako „Open Acces selfarchiving“
a je založen na prezentování výzkumu prostřednictvím auto-archivace.
Autoři vytvářejí ke svým dokumentům také metadata, která popisují dokument. Aby
mohli autoři volně vytvářet metadata a ukládat své příspěvky pomocí auto-archivace je
nutná podpora ze strany organizací, výzkumným pracovišť či univerzit. Tyto instituce
by měly vytvářet ideální podmínky k podpoře autorů a umožnit prezentovat jejich
příspěvky pomocí otevřeného přístupu. Na podporu hnutí otevřeného přístupu by měly
instituce vytvářet vlastní archivy, repozitáře nebo úschovny vydaných materiálů spolu
s materiály, které byly vydány v již existujících žurnálech bez OA. Vědci uplatňují
k autoarchivaci, respektive k otevřenému přístupu, různé přístupy podle role, jakou
zrovna zastávají. Vědec vnímá otevřený přístup jinak v roli vědce – badatele – uživatele
hledající informací, a jinak jako vědec, v roli autora. Každá z těchto rolí určuje jiné
informační potřeby a vytváří jiné informační návyky. Pro vědce v roli badatele má
nejvyšší prioritu to, aby obsah repozitáře byl snadno vyhledatelný a byl online dostupný.
Druhá „zlatá“44
cesta využívá základní nástroj vědecké komunikace, tj. vědecký časopis.
Autor má aktivní roli, kdy nabídne vydavateli článek k publikování, redakce časopisu
zajistí recenzní řízení. Pokud je článek přijat, redakce rovněž provede zpravidla
jazykové a formální úpravy, včetně vlastního formátování45
. Tento princip, označovaný
v literatuře také jako „Open Access publishing“, představuje ekonomický model, který
41
Vítů, M., nestr.
42
v anglické terminologii označována jako „green roads to OA“
43
Guédon, J.C., S. 315-328
44
v anglické terminologii označována jako „gold roads to OA“
45
Morris, S., S. 304-307
111
přenesl financování vydávaných časopisů na stranu autorů. Za vydávaný časopis neplatí
odběratel, ale autor, který usiluje o zveřejnění svého článku v odborném časopise. Jedná
se o komerční způsob vydávání časopisů a díky faktu, že uživatelé za časopis neplatí,
mohl by být tento systém vydávání podpořen především malými vydavatelstvími,
kterým by mohl pomoci rozšířit své řady čtenářů. Někteří komerční vydavatelé si účtují
tzv. procesní poplatky. Tyto poplatky jsou mnohem nižší u vydavatelů časopisů
s otevřeným přístupem. Vydavatelé, kteří hradí vydávání časopisů také z jiných
finančních zdrojů (např. z reklamy), nevyžadují žádný poplatek ani po autorovi. Hlavní
výhoda časopisů s otevřeným přístupem oproti klasickým časopisům spočívá především
v kratším recenzním řízení. Tím se zkracuje čas od vytvoření článku autorem, přes jeho
recenzní řízení až po jeho umístění na webovské stránky archivu. Oficiálně schválené
články zpřístupňují sami vydavatele na internetu. Články publikované v OA časopisech
jsou uloženy v archivech či repositářích.
Kromě zmíněného někteří nakladatelé přijali hybridní politiku podpory veřejného
přístupu k publikovaným dokumentům. V rámci ní požadují od autorů zaplacení
poplatku za možnost zpřístupnění dokumentu ve zdroji s otevřeným přístupem46
.
Komerční vydavatelé si sami určují cestu, kterou se vydají při podpoře otevřeného
přístupu. Je pouze na vydavatelství, zdali zvolí tzv. „zelenou“, nebo „zlatou“ cestu. Řada
komerčních vydavatelů jde cestou, ve které udělila autorům svolení k auto-archivaci vlastních
kopií publikovaných dokumentů a možnost ukládat své práce na osobní webové stránky, na
stránky jejich institucí, nebo do repozitářů. Vědci si občas pletou auto-archivaci s filmovým a
hudebním pirátstvím. Mají obavy, že auto-archivací poruší smlouvu uzavřenou s vydavatelem
jejich článků. Zapomínají na to, že často musí zaplatit sami poplatek za to, aby jejich článek
vyšel ve vědeckém časopise, nebo aby mohl být volně dostupný47
.
V rámci adaptace „zelené politiky“ dnes velký počet komerčních časopisů (vydavatelů
jako jsou Elsevier, Springer aj.) dává automatické svolení k auto-archivaci – žádost autora se
již nemusí předkládat oproti dřívějšímu období48
. Registrací nakladatelů, kteří přijali politiku
podpory auto-archivace, se zabývá projekt ROMEO/SHERPA. Cílem tohoto projektu je
evidovat přístup vydavatelů k auto-archivaci ze strany autorů.
Čtvrtou část systému otevřeného přístupu tvoří informační instituce, resp. knihovny.
Jejich důležitým úkolem a posláním v informační společnosti je poskytování přístupu
k informacím a znalostem, bez ohledu na místo a způsob jejich uložení. Z tohoto pohledu je
pro knihovníky a informační pracovníky nezbytně nutné znát příslušné otevřené zdroje, ale
také umět je vhodně využívat. Většina knihoven v současné době zavedení otevřeného
přístupu nadšeně vítá. Mnozí informační pracovníci se těší, že finanční prostředky potřebné
dosud na úhrady předplatného časopisů bude možno použít pro jiné účely. Zároveň si
knihovníci uvědomují, že je pro ně otevřený přístup výzvou do budoucnosti a znamená pro
jejich práci jisté nároky, které lze spatřovat v těchto oblastech: zajištění integrace volně
dostupných zdrojů s dosavadními fondy a službami; zvýšení školení a podpory uživatelů;
posuzování kvality zdrojových materiálů; zajištění trvalé ochrany a zpřístupnění materiálů
s otevřeným přístupem49
.
Poslední, ovšem neméně podstatnou část systému otevřeného přístupu, tvoří koncoví
uživatelé otevřeně přístupných zdrojů. Uživatelé většinou požadují takové materiály, o
kterých jsou přesvědčeni, že je potřebují, nebo by je mohli v budoucnu potřebovat. Současní
uživatelé knihoven potřebují takové materiály, které jsou přístupné okamžitě a je možné
46
Bratková, E. (2003), nestr.
47
Rygelová, P. (2008), nestr.
48
Bratková, E. (2006), nestr.
49
Vítů, M., nestr.
112
s nimi pracovat bez překonávání zbytečných časových, prostorových či finančních bariér.
Tohoto záměru je možné dosáhnout využitím zdrojů s otevřeným přístupem. S nástupem
otevřeně přístupných zdrojů přestává být dokument vázán na konkrétní vydání odborného
časopisu a to může být pro uživatele zavádějící. Proto je potřeba informovat nejen o možnosti
získání informace z otevřeného informačního zdroje, ale také upozornit na pestrost daných
materiálů. Znamená to upozornit na existenci oficiální placené verze a odkázat na verzi
přístupnou v rámci otevřeného přístupu.
Pro koncového uživatele představuje otevřený přístup určitou svobodu v získávání
odborných informací a určitou nezávislost na čase a místě. Spoustu času ušetří díky tomu, že
již nemusí navštěvovat žádné organizace či instituce, které by mu zprostředkovaly
požadovaný dokument, není odkázán na půjčovní dobu knihoven, nemusí čekat celé dny na
dokument, který je buď půjčený, nebo který je objednaný prostřednictvím meziknihovní
výpůjční službou. Většina odborníků může pracovat přímo z pohodlí svého domova, nebo
svého pracoviště. Snadná dostupnost informací na internetu přináší také finanční úsporu,
uživatel již není odkázán na získávání odborných článků prostřednictvím komerčních
databází, již není omezen licenčními podmínkami sjednanými mezi ním a komerčním
vydavatelstvím, nebo mezi komerčním vydavatelstvím a organizací, ve které pracuje,
popřípadě mezi knihovnou a komerčním vydavatelstvím. Díky volně dostupným informacím
může sledovat nejnovější poznatky ze svého oboru a v případě zájmu na ně i reagovat.
Domnívám se, že kromě popsaných částí lze v systému otevřeného přístupu vysledovat
další prvky, či složky, které výraznou měrou zasahují do činností a poslání fenoménu
otevřeného přístupu. Budoucí vývoj jednotlivých složek otevřeného přístupu a jejich
propojení v jednotný funkční celek ovlivní další směřování nového způsobu zveřejňování
výsledků vědy a výzkumu. Myslím si, že hnutí za otevření přístup má před sebou dlouhou
cestu, jejíž směřování bude vždy záviset na všeobecném konsenzu všech zúčastněných stran.
Projekt SHERPA/RoMEO
50
Projekt SHERPA zahájil svou činnost v roce 2002, zabýval se především otázkami
výzkumu, podporoval univerzity v zavádění otevřeného přístupu prostřednictvím
institucionálních repozitářů. Původně se do projektu připojilo 7 rozvojových partnerů
(univerzit), dnes se do projektu aktivně zapojuje 33 univerzit a vědeckých pracovišť. Projekt
SHERPA poskytuje tyto služby:
RoMEO – registrace vydavatelů a jejich postoj k auto-archivaci
JULiet (JULIE) – evidence organizací a nadací, které podporují otevřený přístup ve
výzkumu a vývoji
OpenDOAR – celosvětový adresář akademických repozitářů
SHERPA search – poskytuje jednoduché fulltextové vyhledávání v univerzitních
repozitářích.
RoMEO51
je služba, která je udržována projektem SHERPA a s podporou JISC52
a
WELLCOME TRUST53
. Tuto službu začala SHERPA provozovat od roku 2004, umožňuje
vyhledávat v repozitářích podle názvu vydavatele nebo názvu časopisu. V současnosti
obsahuje služby přístup k 62954
vydavatelům, kteří jsou barevně rozděleni podle svého
50
Dostupný z WWW:
51
Dostupný z WWW:
52
Joint Information Systems Committee; Dostupný z WWW:
53
Dostupný z WWW:
54
údaj z 20. října 2009; Dostupné z WWW:
113
přístupu k auto-archivaci. V rámci tohoto projektu jsou vydavatelé rozděleni do následujících
kategorií (dle barev):¨
„Zelení“ vydavatelé povolují auto-archivaci preprintů i postprintů, autor může článek
konečné verze ukládat na své webovské stránky, nebo do institucionálních repozitářů
organizace. Ovšem musí doložit, že článek není konečnou verzí zveřejněné papírové či
elektronické verze (nejčastěji ve formátu PDF), ale že se jedná o jeho konečnou verzi.
„Modří“ vydavatelé dovolují auto-archivaci pouze postprintů, vždy se ovšem musí
jednat o konečnou verzi autora.
„Žlutí“ vydavatelé respektují pouze auto-archivaci u preprintů.
„Bílí“ vydavatelé nepovolují žádnou formu auto-archivace.
Vydavatelé si při vstupu stanovují další podmínky nebo omezení, která určitým způsobem
upravují archivaci nebo činnost s ní spojenou. Tyto podmínky nebo omezení lze najít v tzv.
„copyright transfer agreement“. Jedná se o soupis všech nakladatelů, kteří patří do dané
kategorie (zelená, modrá, žlutá a bílá). Záznam konkrétního vydavatele obsahuje dostupné
informace o podmínkách, případných restrikcích a výjimkách, v mnohých případech i
s odkazy na dokumenty, v nichž jsou popsány podmínky stanovené vydavatelem55
.
Projekt SHERPA/RoMEO slouží především jako zdroj informací o vydavatelstvích a
jejich přístupu k problematice auto-archivace. Může posloužit autorům či knihovnám, kteří
hledají informace o tom, za jakých legislativních či jiných podmínek je možné přistoupit
k auto-archivaci a případnému uložení článků na své webové stránky či na stránky instituce.
Licence Creative Commons
Legitimním prostředkem, který umožňuje vycházet z autorského práva, je licence
Creative Commons. Tento prostředek patří v současnosti k nejvíce používaným licencím
ohledně zpřístupňování publikovaného materiálu. Licence Creative Commons patří mezi
veřejné licence, které se nejvíce začaly rozvíjet s možností publikování na internetu. Tato
licence přiděluje publikovanému materiálu míru zpřístupnění. V praktické rovině funguje
následovně: vlastník autorských práv k dílu (poskytovatel licence) směřuje svou vůli (licenční
podmínky) vůči neuzavřenému počtu osob (nabyvatelé licence). Akceptace jeho návrhu (a de
facto uzavření licenční smlouvy) vzniká tím, že nabyvatel licence užívá licencované dílo
v souladu s licenčními podmínkami56
. Licence Creative Commons se skládá z několika prvků,
které jsou představovány jednoduchými grafickými symboly, a tím je zajištěna mezinárodní
srozumitelnost. Každý prvek znázorňuje práva, nebo povinnosti nabyvatele licence, a jejich
kombinací potom vzniká struktura této licence.
Práva nabyvatele licence:
Symbol licenčního
prvku
Název licenčního
prvku
Práva nabyvatele
Právo dílo šířit
Dílo kopírovat, distribuovat a sdělovat
veřejnosti
55
Rygelová, P. (2008), nestr.
56
Gruber, L., nestr.
114
Právo dílo upravovat
Dílo pozměňovat, doplňovat, využívat celé nebo
částečně.
Licenční prvky : práva nabyvatele licence
(Zdroj Gruber, L.)
Povinnosti nabyvatele licence:
Symbol
licenčního
prvku
Název licenčního
prvku
Povinnosti nabyvatele licence
Uvedení autora
Povinnost uvést údaje o autorovi, tak jak jej stanovil
autor
Zpřístupnění
upraveného díla
Pokud nabyvatel licence dílo upraví nebo použije ve
svém díle, má povinnost výsledek šířit pod stejnou nebo
slučitelnou licencí
Zákaz zpracování
díla
Nabyvatel licence nesmí jakýmkoliv způsobem
(upravovat, doplňovat) do díla zasahovat
Zákaz komerčního
využití
Dílo nesmí být využito pro komerční účely
Licenční prvky : povinnosti nabyvatele licence
(Zdroj Gruber, L.)
Držitel autorských práv má možnost jednotlivé prvky mezi sebou různě kombinovat, tím
určovat práva a povinnosti nabyvatele podle svého uvážení. Kombinací jednotlivých prvků
mohou vznikat různé typy CC licencí57
.
Z hlediska svobody při práci s dílem lze sestavit šest typů této licence:
Označení licence
Licenční prvky
Název licence
Práva Povinnosti
BY Uvedení autora
BY-SA
Uvedení autora –
zpřístupnění
upraveného díla
57
Creative Commons Licences
115
BY-ND
Uvedení autora –
zákaz zpracování
díla
BY-NC
Uvedení autora –
zákaz komerčního
využití
BY-NC-SA
Uvedení autora –
zpřístupnění
upraveného díla –
zákaz komerčního
využití
BY-NC-ND
Uvedení autora –
zákaz zásahu do
díla – zákaz
komerčního využití
Typy licencí Creative Commons
(Zdroj Gruber, L.)
Každá licence přináší jiné podmínky využití díla, ale přesto mají několik vlastností, které
jsou společné všem typům licence:
Všechny typy licencí dovolují za určitých podmínek dílo šířit.
Licence vyžaduje, aby byly při jakékoliv manipulaci s dílem uvedeny údaje o autorovi,
názvu díla, url adresa, atd.
Při šíření díla je nutné připojit url odkaz na CC licenci.
Licence jsou neodvolatelné.
Licence zanikají v případě porušení licenčních podmínek ze strany nabyvatele.
Autoři (popř. pracovníci repozitáře) přidávají k dílu licenci Creative Commons pomocí
automatizovaných nástrojů, nebo manuálně. K vytváření lze použít formulář, který je volně
dostupný na webovských stránkách. Při použití licence na obsah stránek se vztahují licenční
podmínky nejen na samotný text, ale také na všechny digitální objekty (obrázky, fotografie,
hudbu), které jsou součástí textu. Při používání licence CC musí být dodrženy dvě podmínky:
K publikovanému dílu musí být připojen text licence.
Publikované dílo musí být viditelně označeno Create Commons licence.
Uzavírání licenční smlouvy Creative Commons je odlišné od tradičního uzavírání
licenčních smluv (např. Autorského zákonu), především v tom, že smlouva se neuzavírá mezi
konkrétními představiteli. Licenci Creative Commons nabyvatel získá tím, že bude s dílem
zacházet v souladu s licenčními podmínkami58
.
5. Technická řešení systémů s OA – propojování zdrojů
V oblasti současné vědy se setkáváme s praktickými aplikacemi otevřeného přístupu,
a to především při zpřístupňování vědeckých článků. Autoři vědeckých článků většinou
využívají k otevřenému zpřístupnění svých prací archivy, resp. repozitáře elektronických
58
Gruber, L., nestr.
116
tisků, nazývané také jako e-print archivy59
. Repozitáře jsou pak chápány jako systémy
vytvořené k on-line ukládání, uchovávání a vyhledávání specifických druhů dokumentů,
kterými jsou tzv. elektronické tisky60
. Výrazem elektronický tisk pak označujeme
recenzované elektronické vědecké články a publikace v nejrůznější fázi vývoje, od
preprintu61
, všech následných verzí, až po postprint62
, případně reprint63
, k nimž jsou
přidávána metadata64
. Metadata k dokumentům vytváří autor pomocí formuláře a sám je
do archivu přidává, vše se tedy děje na bázi autoarchivace65
. Autorská práva k preprintu
vlastní autor, o vystavení již publikovaného článku v archivu rozhoduje vydavatel.
Tvorba archivů elektronických tisků je využívanou a rozšířenou možností elektronického
publikování a představuje v současné době účinný způsob přímé vědecké komunikace,
která z původní písemné podoby přešla přes podobu elektronickou (klasické e-maily) do
formy organizovaných archivů elektronických tisků. Připomínky čtenářů mohou mít vliv
na tvorbu nových verzí článku, jež jsou všechny archivovány, funguje účinná zpětná
odezva mezi tvůrci a čtenáři, což se potom zpětně odráží v rychlém rozvoji vědeckých
disciplin.
Hlavní charakteristikou archivů elektronických tisků je „volný, bezprostřední a
trvalý on-line přístup k plným verzím vědeckých článků pro kohokoliv“66
. Takto
charakterizovaný přístup k vědeckým článkům mají jak koncoví uživatelé, tak také
nejrůznější informační systémy (např. vyhledávací a metavyhledávací služby), které
zajišťují budování dalších nadstavbových služeb. Původně se otevřený přístup vztahoval
jen na recenzované výzkumné materiály, dnes se však týká veškerého digitálního obsahu,
který chtějí autoři volně (prostřednictvím internetu) zpřístupnit uživatelům.
Vzhledem k výše uvedeným charakteristikám je podstatné, že ať už budeme pracovat
s pojmem elektronický archiv, archiv elektronických tisků, nebo repozitář elektronických
tisků, vždy je budeme chápat, jako zásadní systémy zpřístupňování vědeckých prací, bez
nichž si již nedovedeme představit uchování nezměrného množství vědeckých informací.
Tím, že se jedná o systémy plně organizované a kvalitně spravované, představují důležitý
zdroj poznání, ke kterému má přístup stále více uživatelů, ze všech zemí světa, a to díky
informačním a komunikačním technologiím.
Jednou z technických možností, jak zajistit spolupráci při zpřístupňování informací,
uložených v elektronických archivech je metoda sklízení67
meta(dat). Každý informační
objekt uložený v elektronickém archivu je popsán a identifikován pomocí metadat.
Jednotlivé archivy, či repozitáře, pokud se tak rozhodnou, mohou metadata zpřístupnit a
zviditelnit pro další subjekty, které pak matadata dále využívají. Díky tomuto přístupu je
snadné např. budovat souborné katalogy, vytvářet rozsáhlá seskupení různorodých
informačních zdrojů, případně je dynamicky propojovat mezi sebou. Automatické
získávání metadat také podstatnou měrou usnadňuje vyhledávání informačních objektů z
různorodých sbírek. Díky metadatům již není zapotřebí vědět, ve kterém elektronickém
archivu, či repozitáři se digitální objekt nachází. Pomocí metody sklízení metadat a
59
angl. e-print archive
60
angl. e-prints
61
Předběžný dokument zpřístupňující určité dílo, nebo jeho zkrácenou verzi před jeho připravovaným vydáním
či zveřejněním.
62
Poslední návrh textu dokumentu, který většinou prošel recenzním řízením.
63
Článku otištěný vydavatelem a poskytnutý znovu autorovi.
64
Macků, L., S. 13-15
65
Bratková, E. (2003), S. 254-269.
66
Open Access (2001), nestr.
67
angl. harvesting
117
využitím ICT se k uživateli dostává výsledek, tj. konkrétní vědecký článek, resp.
elektronický tisk.
Metody sklízení metada jsou v současné době nejvíce využívány v oblasti
elektronických archivů, a proto se budeme dále stručně zabývat iniciativou OAI a
protokolem pro sběr metadat OAI-PMH.
Iniciativa OAI – Open Archives Initiative
Iniciativa otevřených archivů68
vznikla jako základna pro rozvoj a podporu standardů
interoperability69
, a tím i usnadnění výměny informací digitální povahy. Výraz otevřený se zde
vztahuje k principu volného získávání metadat z různorodých informačních zdrojů a archivem
je v tomto případě myšleno skladiště vědeckých prací, resp. jakýkoliv repozitář pro ukládání
informací na webu70
. Myšlenka, že archivy elektronických tisků jsou perspektivní alternativou
k dosud existujícím způsobům vědecké komunikace, a že je nutné jejich vzájemné
propojování, vedla nejprve k vytvoření iniciativy OAI. Dalším krokem pak byl vznik
protokolu pro sběr metadat, známý pod zkratkou OAI-PMH71
.
Nejpodstatnějším důvodem ke vzniku iniciativy OAI byla nespokojenost vědců, kterým
přestal dostačovat klasický způsob vydávání vědeckých časopisů. Velké časové rozdíly mezi
napsáním článku a jeho uveřejněním, jež nemohly reflektovat rychlý vývoj mnoha vědeckých
disciplin; převod práv z autorů na nakladatele překážející efektivnímu šíření poznatků;
neúměrný růst cen předplatného časopisů a prudký rozvoj internetu, jakožto účinného
a rychlého prostředku pro sdílení výsledků vědy, vedly ke vzniku četného množství repozitářů
elektronických tisků. Cílem jednotlivých repozitářů bylo vytvořit základní prostředek pro
komunikaci vědců a sdílení výsledků výzkumů, v menší míře pak sloužily jako neformální
prostředek pro šíření předběžných výsledků a nerecenzované „šedé literatury“.
Naprostá většina archivů elektronických tisků funguje na principu autoarchivace, což
znamená, že dokumenty do archivů ukládají samotní autoři. Elektronický tisk je potom
přesněji definován jako autorem archivovaný dokument a webové rozhraní umožňuje
zájemcům vyhledávat v elektronických tiscích, případně jim při vyhledávání pomáhat.
V průběhu praktického fungování archivů elektronických tisků byla pro jednotlivé
systémy vytvářena odlišná rozhraní a různé komunikační protokoly. Uvedená skutečnost
ztěžovala práci koncovým uživatelům, kteří se museli orientovat v často velice
specifických softwarových prostředích, a navíc nebylo možné sdílet metadata
o dokumentech, v archivech uložených72
. Tyto dva základní problémy, tj. množství
rozhraní a neexistence strojově založeného sdílení metadat, vedly k diskusím o vytvoření
systému, který by na jedné straně umožnil vyhledávání napříč jednotlivými
elektronickými archivy, a na straně druhé, z nich získával, sklízel, čí sbíral metadata, nad
nimiž by bylo možné budovat škálu služeb.
Zmiňované potíže měla vyřešit schůzka vybraných technických odborníků
zabývajících se problematikou publikování vědeckých prací. Setkání iniciovala v červenci
roku 1999 skupina vědců působících v Los Alamos National Laboratory73
. Iniciované
68
angl. Open Archives Initiative - OAI
69
Součinnost, schopnost spolupracovat, univerzálnost.
70
Carpenter, L., nestr.
71
angl. Open Archives Initiative – Protocol for Metadata Harvesting; Lagoze, C., nestr.
72
Carpenter, L., nestr.
73
Los, nestr.
118
setkání proběhlo 21. – 22. října 1999 v mexickém Santa Fe74
, čímž došlo k vytvoření
jednotné základny pro přístup na práci v oblasti elektronických archivů. Cílem první
schůzky v Santa Fe bylo projednat důležité otázky interoperability, zahájit práce na
vytvoření prototypu služby digitální knihovny, založené na již existujících archivech
elektronických tisků a založit diskusní skupinu, jež by i v budoucnu soustavně pracovala
na řešení problémů propojování jednotlivých archivů.
Z jednání zúčastněných vzešel návrh vytvořit systém UPS75
, který by se stal
univerzální službou pro autory, archivující vědeckou literaturu na principu autoarchivace.
Prototyp systému UPS, popisovaný jako „základní a otevřená vrstva vědeckých
informací, nad nimiž mohou vznikat jak placené tak i zdarma poskytované služby“76
, byl
ukázkou digitální knihovny založené na sbírce metadat, získávaných z rozdílných
archivů. Základem byla upravená verze protokolu Dienst, služba využívala jediný
dotazovací jazyk, řadu volitelných vyhledávacích kritérií a řadící algoritmus. Protože
většina dokumentů obsažených v repozitářích nebyly preprinty v pravém slova smyslu, a
také kvůli možným záměnám zkratky UPS77
, byl rámec, v němž byla služba vyvíjena,
přejmenován na Open Archives initiative, zkráceně OAi, později OAI78
.
V čele společnosti OAI jakožto organizace v současné době stojí Carl Lagoze
působící na Cornellově Univerzitě a Herbert Van de Sompel z National Laboratory
Research Library v Los Alamos, kteří zajišťují koordinaci celého projektu, jeho rozpočet
a dohled nad výzkumy. Kromě nich se na chodu sdružení podílí také dozorčí a technický
výbor, které jsou zodpovědné za dodržování stanovených cílů, rozvoj datových modelů,
protokolů a standardů, komunikaci s organizacemi, jež mají podobné cíle jako OAI. Do
aktivit iniciativy OAI jsou zapojeni zástupci akademických pracovišť, soukromých firem,
vládních i nevládních organizací, knihoven a jiných institucí z celého světa, především
pak z Evropy a Severní Ameriky. Finanční prostředky pocházejí z Mellonovy nadace, dál
z Coalition for Networked Information, Digital Library Federation a National Science
Foundation79
.
Protokol pro sběr metadat OAI-PMH
Z jednání v mexickém Santa Fe jasně vyplynulo, že problematika interoperability je
velmi rozsáhlá a pro její lepší i kvalitnější řešení je nutné omezit se pouze na úroveň
metadat. K tomu, aby mohl být vytvořen nástroj shromažďující metadata
z distribuovaných informačních zdrojů, bylo třeba vyřešit nejasnosti týkající se:
transportního protokolu – tedy jaký protokol bude použit pro přenos metadatových
záznamů. V úvahu připadaly již zavedené internetové protokoly HTTP, nebo FTP.
formátu metadat – v jakém formátu budou záznamy vytvářeny (např. v Dublin Core,
MARC0, popř. jiné).
zajištění kvality metadat – jaká bude základní povinná sada (tj. nejmenší možný
počet prvků pro vytvoření metadatového záznamu o informačním objektu), jakým
způsobem sjednotit používání jmen, termínů, atd.
intelektuálního vlastnictví a uživatelských práv – kdo, jak a s čím bude moci
zacházet80
.
74
Van De Sompel, H.; Lagoze, C., nestr.
75
angl. Universal Preprint Service
76
Carpetner, L., nestr.
77
označení soukromé americké přepravní služby United Parcel Service
78
Carpenter, L., nestr.
79
Open Archives (2005), nestr.
80
Carpenter, L., nestr.
119
Vyjasnění těchto problematických bodů vedlo ke vzniku dokumentu s názvem
Konvence Santa Fe81
, který se stal účelným nástrojem pro dosažení interoperability mezi
jednotlivými archivy elektronických tisků. Tento dokument je základním technickým
a organizačním rámcem, jenž umožňuje snadnější prohledávání a přístup k obsahu
jednotlivých archivů elektronických tisků. Navíc data z archivů mohlou být využívána i
pro budování dalších služeb digitálních knihoven.
Plné znění dokumentu Konvence Santa Fe82
přineslo již konkrétní řešení
následujících okruhů a otázek:
Pro definici souboru jednoduchých metadatových prvků byla využita nově vytvořená
sada Open Archives Metadata Set83
. Sada OAMS je tvořena následujícími devíti
metadatovými prvky – název, datum zpřístupnění (kdy byl záznam přidán do
archivu), zobrazovací identifikátor (v podstatě URL stránky, z níž se uživatel
dostane k jednotlivým záznamům), plný identifikátor (jednoznačně definuje záznam
v konkrétním archivu), autor, abstrakt, téma (vyjádření obsahu článku s použitím
klíčových slov, krátkých vět, či klasifikačních znaků), poznámka a datum vydání
(předchází datu zveřejnění v archivu). Povinně je nutné uvést název, datum
zpřístupnění, plný identifikátor a autora, ostatní prvky jsou nepovinné, případně
opakovatelné. Pro zachování jednoduchosti a srozumitelnosti vytvořených
metadatových záznamů není povolen žádný způsob rozšíření, ani použití
kvalifikátorů. OAMS má záměrně jednoduchou sémantiku, což usnadňuje popis
obsahu archivů a zároveň umožňuje celé schéma široce používat84
.
Pro shodu na používané syntaxi byl vybrán formát XML85
. Tímto způsobem bylo
zajištěno zobrazení a přenos jak jednoduchých metadat typu OAMS, tak i velice
specifických a složitých metadatových souborů z jednotlivých archivů.
Pro definování přenosového protokolu byl zvolen protokol Open Archives Dienst
Subset. Jde o podmnožinu protokolu Dienst vyvinutého pro archiv NCSTRL, který
zajišťuje komunikaci mezi službami v distribuované digitální knihovně, tj. takové,
jejíž zdroje a služby jsou umístěné na různých místech internetu. Zde je použit pro
extrakci veškerých metadat z archivů. Dotazy a žádosti o záznamy (jejich metadata)
jsou doručovány pomocí HTTP, odpovědi na ně pak formátovány v XML86
.
Konvence Santa Fe už od počátku vymezovala pojmy otevřené archivy elektronických
tisků, pro něž je důležitý přístupový mechanismus, systém pro dlouhodobou archivaci
digitálních objektů, manažerská politika a strojům otevřené rozhraní, které umožní
získávat metadata z archivů. Kromě toho definovala také dva druhy účastnických
subjektů, a to poskytovatele dat a poskytovatele služeb.
Poskytovatelem dat je tvůrce a správce archivu elektronických tisků, zdrojů
a metadat. Vlastní systém pro dlouhodobé uchování dokumentů a dává k dispozici
přístupový mechanismus, který umožňuje dalším stranám sbírat data z archivů.
Zajišťuje volný přístup k metadatům, v některých případech i otevřený přístup
plným textům dokumentů, popřípadě jejich částem, nebo jiným zdrojům. Dnes jde o
miliony zpřístupněných záznamů, od více než šesti set registrovaných poskytovatelů
z řad digitálních i klasických knihoven, archivů vědeckých prací, univerzit
81
angl. Santa Fe Convention
82
Dostupný z WWW:
83
zkratka OAMS
84
Open Archives, nestr.
85
angl. eXtensible Markup Language – jde o jazyk užívaný pro značkování dokumentů, který pomocí
jednoduchých a srozumitelných značek popisuje obsah dokumentů
86
Davis, J., nestr.
120
a akademických pracovišť, výzkumných institucí, muzeí a dalších subjektů.
Převážně se jedná o vědecké práce, články a disertace publikované elektronicky87
.
Poskytovatel služeb získává metadata od jednotlivých poskytovatelů dat a využívá je
jako základ pro budování služeb s přidanou hodnotou pro koncové uživatele. Může
jít o tvorbu vyhledávacího mechanismu, souborných metadatových katalogů,
možnost centrálního přístupu do různých zdrojů, vytváření propojovacích systémů,
signálních služeb, recenzních systémů atd. Poskytovatel dat samozřejmě může plnit
i roli poskytovatele služeb.
Ustanovení Konvence Santa Fe byla už začátkem roku 2000 zkušebně zavedena
v deseti informačních systémech, s cílem otestovat veškeré možnosti a vytvořit podklad
pro následný rozvoj. Konvence vycházela z prototypu UPS, protokolu Dienst,
metadatového souboru OAMS, modelu poskytovatelů dat/služeb a závěrů ze setkání
odborníků v mexickém Santa Fe. Počátkem roku 2000 byla aplikována pouze v systémech
uchovávajících elektronické tisky. V lednu 2001 byla představena verze 1.0 protokolu
pro sběr metadat OAI-PMH88
. Východiskem pro tvorbu protokolu byly poznatky
získané během testování a používání Konvence Santa Fe. Jako přenosový a komunikační
protokol byl využit HTTP a formát XML, společným metadatovým standardem se stal
jednoduchý (nekvalifikovaný) Dublin Core, metadata bylo možné sklízet výběrově, tj.
podle příslušnosti záznamu, nebo podle času modifikace záznamu. Na rozvoji této verze
protokolu a její revize pracovali odborníci z Digital Library Federation a Cornellovy
univerzity. Protokol již bylo možné využít pro všechny objekty podobné dokumentům.
Verze OAI-PMH 2.0 zveřejněná v červnu 2002 byla určena pro běžný provoz
(s předešlými testovacími verzemi 1.0 a 1.1 není kompatibilní, tyto už se nadále
nevyužívají); od verze 2.0 je protokol určen pro výměnu metadat o informačních
zdrojích89
.
V současnosti je nadále vyvíjena pouze verze 2.0, jejímiž základními vlastnostmi
jsou: využívání jednoznačných identifikátorů; komunikace přes HTTP protokol; využití
formátu XML a používání nekvalifikovaného Dublin Core, jako společného
metadatového standardu. Tyto skutečnosti zajišťují snadnou implementaci a jednoduchost
celého systému, navíc existuje dostatek softwarových komponent, které protokol
podporují, což se odráží v širokém uplatnění a rozšíření OAI-PMH.
Struktura celého protokolu OAI-PMH je velmi jednoduchá a existuje řada
programových nástrojů umožňujících jeho implementaci, to velmi podstatně také
rozšiřuje oblast jeho využití. Protokol OAI-PMH je využíván k vytváření souborných
databází a katalogů. Dále je možné jej použít při automatické tvorbě citačních rejstříků,
kde usnadňuje komunikaci mezi systémy digitálních knihoven, nebo také tvoří základ
služeb, které klasickým webovým robotům poskytují přístup k jinak skrytým metadatům a
zdrojům neviditelného webu. Samozřejmostí je jeho nasazení ve vyhledávacích
systémech.
Závěry, doporučení a vůbec celá filozofie OAI inspirovala například H. Sulemana a
E.A.Foxe z Virginia Tech k vytvoření návrhu nové architektury digitálních knihoven, tzv.
Open Digital Libraries90
. Stávající, již standardizovaný, protokol OAI-PMH, rozšířili a
využili jej jako nástroj pro integraci komponent digitální knihovny91
.
87
Žabička, P., nestr.
88
angl. Open Archives Initiative – Protocol for Metadata Harvesting
89
Van De Sompel, H.; Lagoze, C., nestr.; Lagoze, C., nestr.
90
zkratka ODL
91
Suleman, H.; Fox, E., nestr.
121
Hlavní oblastí použití OAI-PMH však i nadále zůstává vědecká a akademická sféra,
kde funguje jako účinný prostředek pro zlepšení vědecké komunikace a šíření dosažených
výsledků vědecké práce.
6. Zdroje odborných informací s OA
Šíření odborných informací a znalostí hraje stěžejní roli ve vědecké komunitě. Pouze
informace, které jí byly zpřístupněny a přijaty, mohou přispět k dalšímu výzkumu a
vytváření nových vědeckých poznatků92
. Vědecký pokrok je tedy velmi úzce spjat
s vědeckou komunikací, jejíž základní charakteristiky se v současné době postupně vyvíjí
a mění. Tradiční toky ve vědecké komunikaci založené na postupných, vzájemně
navazujících krocích s dlouhými časovými prodlevami se postupně přesouvají do
elektronického informačního prostředí, které je charakterizováno žádnými, nebo relativně
malými časovými i fyzickými omezeními93
. Internet představuje významné médium,
v němž jsou volně dostupné prostředky a nástroje elektronického publikování vědeckých
poznatků. V rámci internetu jsou potom uloženy tisíce plných textů nejrůznějšího původu,
formy a obsahu, jako v jedné velké globální knihovně. Pro běžného uživatele je pak
podstatný především přístup k informačním materiálům s otevřeným přístupem.
V současné době dochází k postupnému nárůstu fondů vědeckých informačních
materiálů, které jsou dostupné zdarma v prostředí webu. Většinou jsou tyto informační
zdroje předmětem zájmu nejen koncových uživatelů, kteří je záměrně vyhledávají a
využívají ke své práci, ale také jsou objektem zájmu vědeckých pracovníků, informačních
profesionálů a řady informačních služeb, kteří dané informační zdroje zpracovávají a dále
zpřístupňují ve formě zajímavých výstupů94
.
K nejdůležitějším typům informačních zdrojů s otevřeným přístupem přitom patří
tyto následující kategorie:
Předmětově profilované archivy a institucionální repozitáře:
V oblasti současné vědy se setkáváme s praktickými aplikacemi otevřeného přístupu,
a to především při zpřístupňování vědeckých článků. Autoři vědeckých článků většinou
využívají k otevřenému zpřístupnění svých prací archivy, resp. repozitáře elektronických
tisků, nazývané také jako e-print archivy95
. Repozitáře jsou pak chápány jako systémy
vytvořené k online ukládání, uchovávání a vyhledávání specifických druhů dokumentů,
kterými jsou tzv. elektronické tisky96
. Výrazem elektronický tisk pak označujeme
recenzované elektronické vědecké články a publikace v nejrůznější fázi vývoje, od
preprintu97
, všech následných verzí, až po postprint98
, případně reprint99
, k nimž jsou
přidávána metadata100
. Metadata k dokumentům vytváří sám autor pomocí formuláře
a sám je do archivu přidává, vše se tedy děje na bázi autoarchivace101
. Autorská práva
92
Doldi, L.M., S. 400-411
93
Papíková, V.; Papík, R., S. 14
94
Bratková, E. (2006), nestr.
95
angl. e-print archive
96
angl. e-prints
97
Předběžný dokument zpřístupňující určité dílo, nebo jeho zkrácenou verzi před jeho připravovaným vydáním
či zveřejněním.
98
Poslední návrh textu dokumentu, který většinou prošel recenzním řízením.
99
Článku otištěný vydavatelem a poskytnutý znovu autorovi.
100
Macků, L., S. 13-15
101
Bratková, E. (2003), S. 254-269.
122
k preprintu vlastní autor, o vystavení již publikovaného článku v archivu rozhoduje
vydavatel. Tvorba archivů elektronických tisků je využívanou a rozšířenou možností
elektronického publikování a představuje v současné době účinný způsob přímé vědecké
komunikace, která z původní písemné podoby přešla přes podobu elektronickou (klasické
e-maily) do formy organizovaných archivů elektronických tisků. Připomínky čtenářů
mohou mít vliv na tvorbu nových verzí článku, jež jsou všechny archivovány, funguje
účinná zpětná odezva mezi tvůrci a čtenáři, což se potom zpětně odráží v rychlém rozvoji
vědeckých disciplin.
Hlavní charakteristikou archivů elektronických tisků je „volný, bezprostřední a
trvalý on-line přístup k plným verzím vědeckých článků pro kohokoliv“102
. Takto
charakterizovaný přístup k vědeckým článkům mají jak koncoví uživatelé, tak také
nejrůznější informační systémy (např. vyhledávací a metavyhledávací služby), které
zajišťují budování dalších nadstavbových služeb. Původně se otevřený přístup vztahoval
jen na recenzované výzkumné materiály, dnes se však týká veškerého digitálního obsahu,
který chtějí autoři volně (prostřednictvím internetu) zpřístupnit uživatelům.
Předmětově profilované archivy elektronických tisků začaly vznikat již na počátku
90. let 20. století. Jejich významnou charakteristikou je orientace na určitou předmětově
vymezenou oblast vědy, v rámci níž jsou zpřístupňovány elektronické tisky ze sledované
oblasti, s mezinárodním záběrem. Prvním významným představitelem bezplatného online
přístupu k informacím ve vědě se stal mezinárodní archiv elektronických preprintů
vědeckých recenzovaných článků arXiv.org (http://arxiv.org/), založený komunitou
fyziků v roce 1991. V současnosti je elektronický archiv provozován a řízen na
Cornellově universitě. Finančně je podporována jak provozovatelem, tak organizací NSF
(National Science Foundation). Jmenovaný archiv zahrnuje preprinty, postprinty a také
šedou literaturu z oboru fyziky, matematiky, nelineárních věd, počítačové vědy,
kvantitativní biologie a statistiky. Jde o jeden z nejstarších a také nejobsáhlejších archivů,
který zajišťuje otevřený přístup k 565 734 elektronickým tiskům, z uvedených vědeckých
disciplín103
.
Dalším příkladem předmětově orientovaného archivu je PubMed Central
(http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/), který zpřístupňuje postprinty vědeckých
recenzovaných článků z biomedicínských a biologických oborů. Je vyvíjen a řízen
Národním centrem pro biotechnologické informace při Národní lékařské knihovny
v Bethesdě. PubMed Central usiluje také o vytvoření mezinárodní digitální knihovny pro
biomedicíncké obory, která by nabízela otevřený a neomezený přístup k vědeckým
materiálům všem koncovým uživatelům. V současné době je v rámci archivu
zpřístupněno zhruba 800 titulů časopisů z daných oborů104
.
Odbornou lékařskou literaturu zpřístupňuje také vydavatelství evropského původu
BioMed Central (http://www.biomedcentral.com/). Jedná se o nezávislé open access
elektronické vydavatelství, které vydává cca 240 recenzovaných online časopisů105
z oblasti
medicíny a biologie. Publikované články jsou volně přístupné ihned po vydání. Autoři článků
vlastní copyright své práce a je pouze na jejich rozhodnutí, zda článek umístí na veřejně
dostupný server nebo ne. Z celkové produkce BioMed Centrál má 183 časopisů106
tzv.
otevřený přístup. Časopisy publikované v BioMed Central lze rozdělit do následujících
skupin:
102
Open Access (2001), nestr.
103
údaj z 20. října 2009
104
údaj z 20. října 2009
105
údaj z 20. října 2009
106
údaj z
123
BMC časopisy – časopisy s otevřeným přístupem, které pokrývají většinu oblastí
biomedicíny, a jejichž obsah je editován přímo vydavatelstvím BioMed Central.
Nezávislé časopisy – recenzované časopisy s otevřeným přístupem, ve kterých je obsah
editován skupinou nezávislých vědců.
Ostatní časopisy – časopisy, které mohou mít buď i tištěnou verzi, nebo je část jejich
obsahu přípustná pouze pro předplatitele.
Všechny články v BioMed Central jsou indexovány v systémech PubMed, Scopus,
Google Scholar aj. Všechny časopisy z vydavatelství BioMed Central mají svůj impact
factor107
. Hledání v BioMed Centrál je možné pouze po bezplatné registraci. Vyhledávat je
možné přes jednoduché (Quick Search) i pokročilé vyhledávání (Advanced Search).
BioMed Central byl založen roku 1999 Vítkem Traczem. V říjnu roku 2008 bylo
vydavatelství prodáno německému vydavatelství Springer, i přesto zatím zůstává
vydavatelstvím otevřeným. Vydavatelství financuje své publikační aktivity především příjmy
z reklamy a placenými nadstavbovými službami (např. tvorba institucionálních repozitářů).
Z poplatků autorů článků jsou hrazeny výhradně náklady spojené se samotným publikováním
článků, nikoliv neslouží k financování činnosti. BioMed Central jako komerční vydavatel není
dotován žádnou vládní agenturou, ani z jiných vládních prostředků či grantu.
E-PRINT Nerwork: Research Communication for Scientists and Engineers
(http://www.osti.gov/eprints/) představuje rozsáhlou integrovanou síť elektronických
vědeckých a technických informací, vytvořených vědci a inženýry v oblasti výzkumu. Tvoří
významnou komplexní bránu, umožňující přístup k řadě digitálních archivu a knihoven.
V současnosti zpřístupňuje brána odkazy k více než 32 000 webovským stránkám a
databázím, zahrnujícím ve svých fondech přes 5 miliónu elektronických tisků vědeckých
materiálů108
. Zpřístupňována je preprintová literaturu (vědecké články, vědecké a technické
zprávy a jednotlivé dokumenty) především z oborů fyziky, ale také chemie, biologie,
matematiky, počítačových věd, jaderních a technických věd či z dalších oborů. Vyhledávací
systém firmy Thunderstone umožňuje nejen interaktivní paralelní vyhledávání ve zvolených
databázích, ale také prohlížení.
Dalším příkladem je předmětově orientovaný archiv CogPrints
(http://cogprints.org/), který vznikl na Southamptonské universitě v roce 1994 a je
obsahově zaměřen na širokou oblast kognitivních věd. Archiv zahrnuje elektronické tisky
z oboru psychologie, neurovědy, lingvistiky, z vybraných oblastí počítačové vědy, dále
filozofie, biologie, medicíny, antropologie, atd. Přesné členění předmětových oblastí
(http://cogprints.org/view/subjects/) je dáno na webových stránkách archivu. V současné
době zahrnuje archiv 3382 plných textů dokumentů109
, včetně metadat, která ukládají
autoři do systému po registraci.
Následujícím příkladem je elektronický archiv PhilSci Archive (http://philsciarchive.pitt.edu/),
který vznikl na podzim roku 2000, na Pittsburghské univerzitě. Archiv
obsahuje preprinty a elektronické tisky z oblasti filozofie, která je dále klasifikována
v rámci předmětového členění systému PhilSci Archive (http://philsciarchive.pitt.edu/view/subjects/).
Archiv v současné době obsahuje 2096 plných textů
dokumentů110
, spolu s metadaty, která ukládají autoři po registraci v systému.
Posledním zde zmíněným příkladem předmětově orientovaného archivu je History &
Theory of Psychology EPrint Archive (http://htpprints.yorku.ca/), který redigován a
107
Jedná se o způsob hodnocení důležitost odborných vědeckých časopisů. Má velký vliv na způsob vědecké
práce a její hodnocení. Impact factor se vypočítává na základě citovanosti v průběhu tří let.
108
údaj z 20. října 2009
109
údaj z 20. října 2009
110
údaj z 20. října 2009
124
spravován Yorskou univerzitou v Torontu. Elektronický archiv obsahuje elektronické
tisky z oblasti historie a teorie psychologie a v současnosti je v archivu uloženo přibližně
436 plných textů dokumentů111
.
Kromě charakterizovaných archivů lze v rámci webového prostředí nalézt mnoho
dalších předmětově zaměřených elektronických archivu, a to jak v oblastech přírodních,
tak společenských, či humanitních věd. Jejich fungování většinou zajišťují konkrétní
univerzitní, nebo vědecko-výzkumné instituce v rámci daného státu. Finanční zajištění
fungování systémů je svázáno s danou institucí, nebo mohou být systémy podporovány
dalšími mezinárodními korporacemi.
Druhým typem elektronických archivů jsou institucionální repozitáře112
, které začaly
vznikat po roce 2000 na univerzitách po celém světě. Institucionální repozitáře mohou
mít řadu podob, od pouhého úložiště administrativních dokumentů určených pro vnitřní
potřebu univerzity, přes úložiště pro dokumenty a další digitální objekty k sloužící výuce,
až po úložiště výsledků vědecko-výzkumné práce dané instituce. Většinou jsou
institucionální repozitáře charakterizovány jako elektronické systémy pro zachycení,
uchovávání a zpřístupňování výsledků vědecko-výzkumné práce113
. Institucionální
repozitáře jsou také charakterizovány základními vlastnostmi, kterými jsou: vazba na
instituci, otevřený přístup, interoperabilita, standardizace a různorodost obsahu. Při
vlastním budování institucionálního repozitáře v univerzitním prostředí je nezbytné
dodržet několik zásad tvorby – rozhodnutí o struktuře repozitáře, stanovení formátu a
úrovně uchovávaných dat a vyřešení otázky metadat114
.
Ve světovém registru repozitářů s otevřeným přístupem ROAR115
(http://roar.eprints.org/) bylo v říjnu 2009 registrováno cca 1509 institucionálních
repozitářů. Dalším adresářem je OpenDOAR116
(http://www.opendoar.org/), který funguje
v prostředí webu od roku 2005. OpenDOAR byl vyvinut na univerzitách v Notthinghamu
a Lundu a v současnosti je spravován v rámci projektu SHERPA
(http://www.sherpa.ac.uk/). V současné době je v adresáři registrováno cca 1400
institucionálních repozitářů. Nejpodstatnější zastoupení institucionálních repozitářů
v Evropě má Velká Británie a Německo.
K největším institucionálním repozitářům v Evropě patří CERN Document Server
(http://cdsweb.cern.ch/), který je archivem Evropského sdružení pro jaderný výzkum.
V současnosti obsahuje více než 998 102 záznamů a přibližně 313 068 plnotextových
elektronických článků z fyziky a příbuzných oblastí117
.
Dalším významným institucionálním repozitářem je ECS EPrints Repository
(http://eprints.ecs.soton.ac.uk/), který spravuje Fakulta elektroniky a počítačové vědy
Southamptonské univerzity. Systém funguje od roku 2001 a obsahuje 11 488
dokumentů118
.
V českém univerzitním prostředí je problematika institucionálních repozitářů a jejich
budování, lépe řečeno tvorba a zpřístupnění úložišť vysokoškolských kvalifikačních
prací, řešena v rámci Asociace knihoven vysokých škol České republiky, resp. její
Odborné komise pro elektronické zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací
111
údaj z 20. října 2009
112
angl. institutional repository
113
Prochásková, I., nestr.
114
Lynch, C.A., S. 329
115
Registry of Open Access Repositories
116
The Directory of Open Access Repositories
117
údaj z 20. října 2009
118
údaj z 20. října 2009
125
(http://www.evskp.cz/). Aktuálně usilují zástupci českých vysokoškolských knihoven o
vytvoření jednotného registru zatím fungujících systémů
(http://www.evskp.cz/registry.php?tsekce=1).
Vzhledem ke skutečnosti, že v českém prostředí je tvorba institucionálních repozitářů
teprve na počátku, pokusím se stručně shrnout problematiku tvorby a budování
institucionálních repozitářů. Problematiku řeší Asociace knihoven vysokých škol ČR.
Poprvé se o vzniku Asociace debatovalo na Celostátní poradě vysokoškolských knihoven v
roce 1999. Na tomto setkání bylo ujednáno, že jedním z programových cílů bude vytvoření
společné institucionální základny knihoven vysokých škol, která by umožňovala zastupovat
knihovny v jejich zájmu. Dne 13. července 2002 se konala konference pod záštitou Prof. Ing.
Jiřího Witzany, DrSc, rektora Českého vysokého učení technického v Praze. Konference
schválila založení Asociace knihoven vysokých škol ČR z.s.p.o., přijala stanovy a provedla
všechny potřebné kroky k zahájení činnosti. Zakládajícími členy Asociace se stalo 21
veřejných vysokých škol.
Od roku 2001 byly postupně na některých vysokých školách zahájeny systematické práce
a položeny základy lokálních systémů, umožňujících zpracování, ukládání a zpřístupňování
elektronických informačních zdrojů vysokých škol. Jedná se o následující VŠ: Akademii
múzických umění v Praze, Vysokou školu ekonomickou v Praze, Univerzitu Pardubice,
Masarykovu univerzitu v Brně, Ostravskou univerzitu v Ostravě, Vysokou školu báňskou
v Ostravě. Projekty výše zmíněných vysokých škol jsou řešeny na úrovní celé školy, nikoliv
jejich jednotlivých fakult a na řešení se významně podílely knihovny příslušných vysokých
škol. Hlavním problémem se ukázalo, že neexistují potřebné směrnice a předpisy, které by
řešily jednotnou formální úpravu prací v elektronické verzi.
Problematika budování moderních systémů, které umožňuji zpracování, ukládání a
zpřístupňování elektronických informačních zdrojů vysokých škol, vedly v roce 2003
ke vzniku Odborné komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských
kvalifikačních prací při AKVŠ119
. Hlavním cílem komise je podporovat roli knihoven
vysokých škol při zpřístupňování e-VŠKP120
. Zaměřit se na vytváření a podporu optimálních
postupů a standardů, které by vedly ke sjednocování systémů vzniklých na lokální úrovni
jednotlivých škol. Prosazováním těchto postupů a standardů do praxe vytvořit podmínky a
prostředí pro budování národního registru. V dubnu 2006 zveřejnila Komise121
výsledky své
dosavadní činnosti formou Souboru doporučení122
, který má všem školám ulehčit hledání
optimálních postupů a řešení a vést ke kompatibilitě na lokálních úrovních.
Od 1. ledna 2006 platí novela vysokoškolského zákona, která nařizuje českým vysokým
školám zpřístupňovat bakalářské, diplomové, disertační a rigorózní práce veřejnosti. Tato
novela vyvolala řadu diskusí. Školy zaujaly nejednotný postoj, především proto, že není zcela
jednoznačná forma ani vzhled obsahu některých typů práce. Školy se také obávají, aby
zveřejněním prací nebyla ohrožena jejich další spolupráce s obchodními, výrobními či
výzkumnými organizacemi. V prosinci 2006 proběhla analýza konkrétního stavu v oblasti
zpřístupňování na vysokých školách. Výsledky potvrdily, diferenciaci přístupu jednotlivých
škol. Některé školy jsou ochotny zpřístupňovat plné verze textových prací, jiné začaly budovat
systém teprve na základě novely a mají v plánu zpřístupňovat jen bibliografické záznamy.
Nadále pokračuje proces tvorby lokálních systémů. Obecně lze říci, že většina škol projevuje
ochotu se shodnout na popisných metadatech a kromě bibliografických záznamů mají v plánu
zpřístupňovat také plné verze svých prací.
119
Asociace knihoven vysokých škol ČR
120
elektronické vysokoškolské kvalifikační práce
121
Odborná komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací
122
Dostupné z WWW:
126
Komise mimo svých běžných činností vytváří také Registr systému VŠ, který je
aktualizován na základě zaslaných informací ze škol. V současné době lze za komplexní
systémy pro zpřístupňování eVŠKP považovat systémy těchto vysokých škol: Masarykova
univerzita v Brně, Mendelova lesnická a zemědělská univerzita v Brně, Vysoká škola
ekonomická v Praze, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Západočeská univerzita v Plzni a
Univerzita Hradec Králové. Dostupné jsou obvykle přes portály příslušné školy. V současné
době vytváří velký projekt Akademie múzických umění v Praze, jehož hlavním cílem je
standardizace sběru, zpřístupňování a archivování zejména netextových typů prací (filmy,
video či zvukové záznamy). Škola současně studuje nasazení velkého komerčního systému,
který by umožňoval současné propojení s digitálním archivem studentských filmů a
knihovním katalogem, který by měl poskytovat metadata pro automatizované sklízení.
V současné době je v Registru Komise123
vedeno 12 přímých odkazů na jednotlivé fungující
lokální archívy a odkazy na informace o archivech (základní informace, úroveň řešení,
předpisy a dokumenty vztahující se k archivu, metadata, kontakty). Archivy jsou řazeny dle
škol.
Během podzimu 2006 byl podán projekt „Příprava Národního registru vysokoškolských
kvalifikačních prací“. Koordinátorem projektu je zástupce Vysoké školy ekonomické v Praze,
dále se připojily Akademie múzických umění v Praze, Česká zemědělská univerzita,
Mendelova lesnická a zemědělská univerzita v Brně, Ostravská univerzita, Technická
univerzita v Liberci, Univerzita Karlova, Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzita
Tomáše Bati ve Zlíně a Západočeská univerzita v Plzni. Cílem projektu je vytvoření centrální
databáze VŠKP, která by poskytovala především vyhledávací služby z jednoho místa a
umožňovala by propojení s lokálními registry či přímo digitálními archivy jednotlivých
vysokých škol. Pro všechny vysoké školy by mělo být otevřeno jednotné vyhledávací
prostředí. Záznamy o vysokoškolských kvalifikačních pracích by byly veřejnosti zpřístupněny
s odkazem do lokálních systémů, ve kterém by byl uložen plný text práce (pokud jej škola
zpřístupní). Velkým zklamáním bylo, že projekt musel být z důvodů krácení finančních
prostředků zamítnut. I v případě, že by se záměr podařilo uskutečnit, našly se náhradní
finanční zdroje, je nutné počítat s dlouhodobým hledáním cesty postupného zainteresování a
zapojování všech vysokých škol. To předpokládá vysokou trpělivost a časovou rezervu.
EIZ (Elektronické informační zdroje při Asociaci VŠ knihoven; http://vs-eiz.zcu.cz/) je
nástroj, který byl vytvořen pro vyhledávání informačních zdrojů v elektronické podobě na
vysokých školách. Díky EIZ byla významně posílena dostupnost informačních zdrojů na
všech vysokých školách. Uživatel může vyhledávat na základě výběru vysoké školy. Možné je
také použít rozšířené vyhledávání podle vysoké školy, typu elektronického zdroje, dostupnosti
nebo oboru. Po stisknutí klávesy Vyhledej je uživatel odkázán na systém jednotlivých
vysokých škol a pro přístup k jednotlivým článkům je nutná registrace v systému. Novinkou je
skutečnosti, že u řady zdrojů se již nejedná pouze o přístup k sekundárním informacím, ale je
umožněn přímý přístup k plným textům.
Hlavním úkolem institucionálních repozitářů je zajištění otevřeného přístupu
k recenzovaným výsledkům výzkumu dané instituce a jejich autorů, a zároveň také
zajištění většího vlivu prací jednotlivých autorů, s konečným cílem zvýšení viditelnosti a
prestiže dané instituce.
Vzhledem k výše uvedeným charakteristikám je podstatné, že ať už budeme pracovat
s pojmem elektronický archiv, archiv elektronických tisků, nebo institucionální repozitář
elektronických tisků, vždy je budeme chápat, jako zásadní systémy zpřístupňování
vědeckých prací, bez nichž si již nedovedeme představit uchování nezměrného množství
123
Dostupný z WWW:
127
vědeckých informací. Tím, že se jedná o systémy plně organizované a kvalitně
spravované, představují důležitý zdroj poznání, ke kterému má přístup stále více
uživatelů, ze všech zemí světa, a to díky informačním a komunikačním technologiím.
Online časopisy s otevřeným přístupem:
Elektronické publikování, jako jeden z významných fenoménů vyjadřujících vliv
internetu a nových informačních a komunikačních technologií na vědeckou komunikaci, je
obvykle spojováno s vědeckými časopisy, a to jak s tradičními, tak i s volně dostupnými
časopisy s otevřeným přístupem k publikovaným vědeckým poznatkům. Online časopisy
s otevřeným přístupem si ovšem většinou zachovávají tradiční charakteristiky klasických
časopisů, jen jsou určeny k bezplatnému užívání koncovému uživateli. Jejich významným
rysem zpravidla bývá vytváření úložiště k ukládání všech publikovaných článků. Přitom
někteří vydavatelé zajišťují volný přístup ke všem článkům, jejich provoz je finančně
podporován sponzory, popřípadě i internetovou reklamou. Příkladem daného přístupu je
vydavatel časopisů Public Library of Science (http://www.plos.org/), v jehož rámci vychází
hned několik respektovaných časopiseckých titulů (např. PLoS Biology, PLoS Medicine,
PLoS Genetics, PLoS ONE, atd.). Odlišnou strategii pak uplatňují někteří další nakladatelé,
kteří umožňují otevřený přístup k novým článkům až po uplynutí určité, předem stanovené
doby (většinou 6 a více měsíců). Současně bývají starší články bezplatně dostupné v rámci
archivu nakladatele. Komerční nakladatelé mohou také bezplatně zveřejňovat články
z recenzovaných časopisů s tím, že náklady na jejich zpřístupnění hradí autor, nebo instituce,
k níž je autor vázán124
. Příkladem může být BioMed Central
(http://www.biomedcentral.com/), který publikuje cca 202 online časopisů s otevřeným
přístupem125
.
DigiZeitschriften: das deutsche digitale Zeitschriftenarchiv (http://www.digizeitcms.de/en/)
je německý digitální archiv časopisů. Zpřístupňuje 171 časopisů z 19 oborů126
(např. umění, matematika, knihovnictví, hudba, filosofie, dějiny aj.). Časopisy jsou řazeny
abecedně nebo podle již zmíněných oborů.
V českém prostředí zprostředkuje uživatelům přístup k českým
i zahraničním elektronickým časopisům s otevřeným přístupem portál Jednotné informační
brány – JIB (http://sfx.jib.cz/sfxlcl3/a-z/default). Vyhledávat periodika je možné pomocí
názvu, podle kategorie a podkategorie, podle ISSN či dodavatele.
V současné době vykazuje registr volně dostupných časopisů DOAJ 127
(http://www.doaj.org/) zhruba 4370 registrovaných titulů, přitom převážná část z nich je
z oborů přírodních věd. Adresář DOAJ spravuje Systém knihoven Univerzity v Lundu ve
Švédsku. V registru je k dispozici vyhledávání na úrovni článků z 1673 online časopisů a
systém umožňuje přístup k 319 812 plným textům recenzovaných odborných a vědeckých
článků128
. Přesto jsou daná čísla pouhým zlomkem ve srovnání s přibližně 24 000 vydávanými
tituly recenzovaných komerčních časopisů129
.
Povrchový web a kolaborativní systémy:
124
Bratková, E. (2006), nestr.
125
údaj z 20. října 2009
126
údaj z 20. října 2009
127
Directory of Open Access Journals
128
číselné údaje z 20. října 2009
129
Hardy, R., nestr.
128
Elektronické kopie vědeckých článků z recenzovaných časopisů, nebo i další odborné
texty publikuje řada autorů na svých personálních webových stránkách v rámci povrchového
webu. Pro koncové uživatele jsou tyto materiály přístupné s pomocí univerzálních webových
vyhledávacích služeb Google, AllTheWeb, HotBot, Teoma, aj., nebo prostřednictvím
specifických vyhledávacích služeb, jako jsou Google Scholar (http://scholar.google.com/),
nebo Scirus ().
Společnost Google provozuje stejnojmenný světově známý a v současnosti
nejpoužívanější internetový vyhledávač. Google nabízí své rozhraní v mnoha jazycích, mimo
jiné také v češtině. V České Republice má svou pobočku od podzimu roku 2006. Vyhledává
webové stránky, prohledává obrázky, diskusní skupiny nebo zpravodajské servery. Většinu
obsahu archivuje. Kromě vyhledávání poskytuje i řadu jiných služeb. Jednou ze služeb, která
byla spuštěna jako betaverze 17. listopadu 2004, je i Google Scholar. Jedná se o aplikaci
vyhledávání zaměřenou na obsah akademického charakteru, povětšinou z amerických
univerzit. Google Scholar umožňuje snadné vyhledávání akademických prací nejen v
elektronické, ale také papírové podobě. Prostřednictvím této služby lze prohledávat mnoho
vědních oborů a zdrojů (odborné studie, diplomové práce, knihy, abstrakty a články
publikované akademickými nakladatelstvími, univerzitami a dalšími vědeckými či odbornými
organizacemi). Zahrnuje veřejně přístupný obsah, knihy i články, ovšem pokud se jedná o
placenou služby Google Scholar vám k ní nepomůže. Toto je jeden z hlavních důvodů, proč
zatím nemůže nahradit kamenné knihovny či placené informační online databáze. Google
Scholar vyhledává v rozličných zdrojích, z jednoho místa prohledává plné texty dokumentů,
umožňuje seznámit zájemce s klíčovými pracemi v kterémkoli vědním oboru. Většina textů je
v postscriptovém (PS) nebo v PDF formátu. Základní vyhledávání podporuje možnost použití
operátorů AND, OR, NOT. Vyhledávání je možné jednoduchém nebo rozšířeném režimu
podle názvu práce, jména autora či autorů, publikace nebo roku publikování. Jednotlivé
nalezené výsledky představují určitý subjekt vědecké práce. To může zahrnovat jeden nebo i
více příbuzných produktů, nebo dokonce verzí jednoho článků. Výsledek hledání se může
skládat ze skupiny informačních zdrojů, zahrnujících preprinty, články z konference, články
z periodika, postprinty aj. Každý výsledek hledání obsahuje bibliografické informace (název,
jméno autora (autorů) a zdroj (zdroje) pro přístup k dokumentu), kromě těchto informací se
zobrazí také počet citací, místo a rok publikace. U výsledných dokumentů lze také najít
například odkaz na knihovny, kde je daná práce uložená, nebo odkaz na články související
s vyhledanou prací.
Výsledek hledání v Google Scholar
1. Název odkazuje na abstrakt článku, v případě, že je na webu k dispozici úplný článek
odkazuje na něj.
2. Počet citací odkazuje na dokumenty, ve kterých byl tento dokument citován
129
3. Související články poukazuje na další dokumenty, ve kterých jsou články s podobným
tématem.
4. Odkaz na online knihovnu.
5. Odkaz na knihovny, které mají ve svém fondu uložené fyzické kopie díla.
6. Skupina odkazuje na články, které jsou zahrnuty do určité skupiny vědeckých prací
(např. preprinty, abstrakta, články z konferencí), ke kterým lze volně přistupovat.
7. Web Search vyhledávání informací o této práci na Google.
8. BL Direct odkaz knihovnu British Library, ve které lze zakoupit úplný text článku.
Konkurencí Google Scholar je speciální vyhledávač Scirus, který byl vyvinut
nizozemských vydavatelstvím Elsevier v dubnu roku 2001. Slouží pro vyhledávání
relevantních informací pro vědu, výzkum a vzdělání. Scirus získal řadu ocenění: v roce 2001 a
2002 byl vybrán službou Search Engine Watch jako nejlepší speciální vyhledávač, v roce
2004 získal ocenění WebAbward a v roce 2007 získal prestižní cenu „Best Specialty Search
Engine“ od asociace WMA130
. Vyhledávač Scirus nabízí informace, které nejsou dostupné
prostřednictvím běžných vyhledávačů. Prohledává webové stránky univerzit, vědeckých a
výzkumných organizací, vlády, zpřístupňuje plné texty a abstrakty ze specializovaných zdrojů,
patenty, výzkumné zprávy nebo záznamy z konferencí vědců. Protože Scirus zpřístupňuje
opravdu velké množství informací, doporučuje se vyzkoušet možnosti pokročilého
vyhledávání, které umožní pracovat s menším počtem relevantních dokumentů z určitého
vědního oboru. Již v základním rozhraní nabízí Scirus možnost volby rozsahu vyhledávání.
Při vyhledávání Scirus neprochází web jako klasické vyhledávače pomocí hypertextových
dotazů, ale zaměřuje se na weby s vědeckým obsahem. Robot prochází weby s akademickým
obsahem a hledá nové dokumenty, které pak následně ukládá. Další fázi vyhledávání je
klasifikace dokumentů do některé z tematických oblastí (medicína, fyzika, psychologie atd.) a
podle druhu dokumentů (článek, preprint aj.). Po dokončení klasifikace je index zdrojů
připraven k prohledávání. Vrací výsledky jak z celého webu, tak ze zdrojů s omezeným
přístupem. Jednoduché vyhledávání umožňuje použití operátorů AND, OR, NOT. Na výběr je
možnost hledání v preferovaných zdrojích a podle přesné fráze. S vyhledaným obsahem jde
dále pracovat, dotaz lze upřesnit (zmenšit počet záznamů), nebo rozšířit (zvětšit počet
záznamů), dále je možné záznamy omezit pouze na určité typy zdrojů. Pokročilé vyhledávání
nabízí možnost prohledávání dle názvů článků, názvu časopisů, klíčových slov, ISSN, pro
upřesnění dotazu lze využít booleovských operátorů, a tím dotaz omezit podle data, typu
informace a požadovaného formátu. Dále je možné určit preferované zdroje. Výsledky jsou
tříděny jako internetové zdroje, zdroje časopisů a podle relevance či data.
Kromě vlastních webovských stránek autorů je možná vědecká komunikace ve
webovském prostředí pomocí kolaborativních systémů. Od komunikace je jen malý krok
ke spolupráci a i tu je možné velmi úspěšně a efektivně řešit pomocí nových webových
technologií. Proto se domnívám, že zde za zmínku stojí koncept wiki. Základem wiki,
tedy principu, na němž je založena také otevřená encyklopedie Wikipedia
(http://www.wikipedia.org/), je povolení upravovat obsah stránek pro všechny. To
znamená, že kdokoli může do encyklopedie zadat nové heslo a napsat k němu vysvětlující
text. Stejně tak je mu dovoleno již vytvořené položky upravovat, opravovat, zpřesňovat a
doplňovat o další informace. Kdokoli tak může vytvářet část celkové hodnoty obsahu
encyklopedie.
Na základě daného principu tak mohou spolupracovat jednotlivci i týmy, bez ohledu
na geografické omezení, přičemž výsledkem dané spolupráce jsou mnohdy velmi
130
Web Marketing Association
130
originální báze znalostí. Pro ilustraci využití této technologie ve vědě a výzkumu lze
uvést například portál OpenWetWare (http://openwetware.org/wiki/Main_Page), který si
klade za cíl podpořit sdílení informací a zkušeností mezi vědci a výzkumnými skupinami
pracujícími v oblasti biologie a biologického inženýrství131
.
Podobnou platformu pro vlastní projekty a prezentování původních informací, které
mohou vést ke spolupráci v určitém oboru, či odvětví, si přitom může dnes vytvořit každý
uživatel internetu (vědec, výzkumník, či odborný pracovník, autor, běžný uživatel), stačí
si jen vybrat ze stále se rozšiřující nabídky programů a dalšího SW vybavení.
Registry zdrojů OA:
Světový registr repozitářů s otevřeným přístupem se nazývá Registry of Open Access
Repositories (ROAR)132
. Provoz byl zahájen v roce 2004 pod původním názvem Institucional
Archives Registry. Je provozován na Southamptonské univerzitě ve Velké Británii. Hlavním
posláním tohoto registru je poskytnout otevřený přístup k výzkumné a vědecké literatuře
různého typů od preprintů až po postprinty. Do ROARu může přidávat repozitář autor či
organizace. Autor přidává své příspěvky pomocí auto-archivace.
Hlavní myšlenkou tohoto registru je usnadnit výzkum tím, že umožní otevřený přístup
k materiálům z výzkumných organizací a institucí, a tím podpořit výzkum, aby byl více
produktivní a efektivní. Původně byl vytvořen s cílem lépe třídit výpis EPrints repozitářů, ale
všeobecnou evidencí repozitářů s otevřeným přístupem vzrostl a nyní sleduje velikost, růst a
typy obsahů několika tisíců repozitářů a archivů. Je vytvářen pod platfornou E-prints
(platforma pro vytváření open access repozitářů, e-prints kurzů a výukových materiálů.
Registr má dvě hlavní funkce:
Sledovat celkový růst počtu repozitářů a elektronických archivů.
Vést seznam Eprints stránek.
131
Papíková, V., S. 17
132
Dostupné z WWW:
131
Prvních 24 zemí s nejvyšším počtem repozitářů uložených v ROAR
(Zdroj Brody, T.) http://roar.eprints.org/index.php?action=browse
Výsledek hledání v ROARu podle země Česká republika
Z obrázku výše můžeme zjistit následující informace:
1. Název repozitáře a počet záznamů Dublin Core.
2. Představuje náhled snímku z domovské stránky, pokud je k dispozici.
3. Tento graf znázorňuje počet záznamů uložených v repozitáři v průběh posledních 6 let.
132
4. Metadata uložená v ROAR se zobrazí v bloku, kniknutím na odkaz se zobrazí celkový
počet záznamů a jejich datum uložení.
5. Popis archivu či repozitáře, pokud je k dispozici.
Ke dni 20. října 2009 bylo registrováno 1 509 repozitářů ze 75 zemí celého světa. Nejvíce
registrovaných repozitářů má USA (299 repozitářů), následuje se 151 repozitáři Velká
Británie a Severní Irsko a na třetím místě se nachází Německo (11 repozitářů). Česká
republika je zastoupena 4 repozitáři: Digitální knihovna Univerzity Pardubice (registrována
od 5. 5. 2009); dKNAV (Digitální knihovna AV ČR, obsahuje 3 851 záznamů, registrována od
9. 6. 2008; DML-CZ (Česká digitální matematická knihovna, registrována 12. 6. 2009);
Repositář VŠB-TU Ostrava DSpace (registrováno 3. 6. 2009)
Viz. http://roar.eprints.org/index.php?action=home&country=cz
V ROARu jsou uloženy archivy s různými typy obsahu. Jsou zde uloženy jak
institucionální zprávy o výzkumu, tak akademické práce z univerzit, elektronické periodika a
publikace, databáze, materiály ke vzdělání a výuce aj.
133
Typy dokumentů uložených v jednotlivých repozitářích ROARu
(Zdroj Brody, T.)
V registru jsou uloženy archivy, využívající pro uchovávání, vyhledávání a zobrazování
různé softwarové systémy. Nejčastěji používanými softwary jsou DSpace, EPrints a Bepress.
Seznam nejpoužívanějších softwaru v repozitářích uložených v ROARu
(Zdroj Brody T.)
V registru je umožněno prohlížení repozitářů podle země původů, používaného
softwarového programu či podle typu obsahu repozitáře. Hledat lze v jednoduchém nebo
složeném režimu. V jednoduchém podle klíčových slov a ve složeném režimu podle země
původů, softwaru a podle typu obsahu repozitáře. Vyhledávat lze pomocí vyhledávače Google
nebo ROAR vyhledávače.
Ve Velké Británii na Univerzitě v Nottinghamu vznikl projekt OpenDOAR133
(The
Directory of Open Access Repozitory). Jedná se o adresář akademických repozitářů typu
„open access“. V prostředí webu funguje od roku 2005. Byl vyvinut na univerzitách
v Notthinghamu a Lundu a v současnosti je spravován v rámci projektu SHERPA. V adresáři
133
Dostupný z WWW:
134
je registrováno více než 1 400 institucionálních repozitářů134
. Umožňuje prohledávání
repozitářů podle zemí, vyhledávat lze pomocí klíčových slov, jazyka či použitého softwaru.
Sklizeň metadat repoziřárů je zajišťována personálem a tím je ověřena také kvalita repozitáče.
V rámci projektu OpenDOAR jsou vytvářeny také statistky.
Následující statistika poukazuje na podíl repozitářů dle kontinentů, nebo jejich částí
(převzato ze stránek OpenDOAR135
).
Rozdělení repozitářů uložených OpenDOARu podle kontinentů
Adresář akademických repozitářů OpenDOAR obsahuje různé typy repozitářů, které ve
svých fondech zahrnují preprinty, postprinty vědeckých článků, akademické práce, články
z periodik, knihy, časopisy, ale také databáze, multimediální materiály, patenty a mnoho
jiných. Pro názornou představu předkládám následující graf, ze kterého je patrné, že nejvíce
jsou v repozitářích ukládány články z časopisů, druhé místo obsadily diplomové a disertační
práce, dále jsou zastoupeny nepublikované zprávy a různé pracovní dokumenty. Nejméně
repozitářů ukládá do svých fondů patenty.
134
Údaj z 20. října 2009
135
Dostupný z WWW:
135
Typy zdrojů uložených v OpenDOARu
V adresáři OpenDOAR jsou uloženy čtyři české repozitáře: repozitář Dspace na Vysoké
škole báňské – Technické univerzitě Ostarava; Inform Conference Proceeding (Albertina
Icome Praha); Inforum 2006 (Albertina Icome Praha); Digital Library of University of
Pardubice136
. V českých repozitářích jsou nejčastěji ukládány materiály z konferencí a
workshopů, bibliografické reference a články periodik. Z jedné třetiny se jedná o repozitář
multidisciplinární a ze dvou třetin jsou v OpenDOARu uloženy repozitáře Knihovní a
Informační vědy. Všechny tři repozitáře ukládají své příspěvky v angličtině, jeden z nich i
v českém jazyce. Ze softwaru jsou používány DSpace a HTML.
DOAJ137
(Directory of Open Access Journals) je adresářem časopisů typu „open access“,
kterou poskytuje Univerzita v Lundu (Švédsko). DOAJ je finančně podporován z Open
Society Institute. Nabízí volný přístup k plným textům vědeckých časopisů ze všech oborů.
Časopisy podléhají kontrolním systémům a tím je garantována vysoká kvalita obsahu. DOAJ
vyžaduje záruku recenzního řízení nebo ekvivalentní kontrolu kvality obsahu časopisů a
dodržení definice otevřeného přístupu podle Budapešťské iniciativy. Prostřednictvím adresáře
se prohledává 4 370 časopisů (přičemž denně přibude jeden titul), z toho 1 673 až na úroveň
článků.
136
Pfeiferová, M., nestr.; Dostupné z WWW:
137
Dostupné z WWW:
136
Seznam zemí podle počtu uložených časopisů v DOAJ (Zdroj DOAJ)
137
Jak tabulka výše ukazuje, nachází se Česká republika na 30. místě ze 102 států, na prvním
jsou Spojené státy americké, dále Brazílie a třetí místo obsadila Velká Británie s nejvyššími
počty vydávaných „open access“ časopisů.
Ke dni 20. říjnu 2009 je v DOAR evidováno také 23 časopisů vydávaných v České
republice, devět z nich (AUCO Czech Economic Review, Bulletin of Applied Mechanics,
Bulletin of Geoscinces, Central European Journal of Public Policy, Ceramics-Silikáty, ION
Exchange Letters, Journal of Applied Biomedicine, Journal of Geosciences a
Radioengineering) jsou indexovány DOAJ a lze je přes webové rozhraní prohledávat na
úroveň článků. První české časopisy byly uloženy již v roce 2003, v roce 2008 bylo zatím
uloženo nejvíce časopisů, k datu 20. října 2009 byly uloženy 3 nové časopisy za rok 2009.
Celý obsah časopisů musí být volně přístupný v plném textu bez ohledu na dobu vydání
článku. Podstatnou část obsahu časopisu by měly tvořit vědecké články. Všechny časopisy
umístěné v DOAJ by měly mít přiděleno číslo ISSN a časopisy, které přestaly vycházet, jsou
průběžně z DOAJ vyřazovány. Časopisy jsou seřazeny dle kategorie vědních oborů, což
usnadňuje hledání konkrétního časopisu. Časopisy je možné prohlížet podle názvů nebo podle
předmětových kategorií. Při prohlížení časopisů a stahování volně vědeckých článků je nutná
bezplatná registrace. (http://www.doaj.org/doaj?func=byCountry;
http://www.doaj.org/doaj?func=loadTempl&templ=about).
Několik vydavatelů s časopisů s otevřeným přístupem je sdruženo v Open Access
Scholarly Publishers Association (OASPA). Členy asociace je mnoho vydavatelé, za všechny
můžeme jmenovat například BioMed Central, Public Library of Science nebo Ulrecht
University Library. Asociace je podporována organizací SPARC Europe. Cílem organizace je
hájit zájmy „open access“ vydavatelů, fungovat jako zastřešující orgán, podporovat a
propagovat zlatou politiku ekonomického modelu otevřeného přístupu, stanovovat standardy,
které povedou ke kvalitní podpoře výměny informací.
7. Otevřené archivy a digitální knihovny pro vybrané vědní
obory
Komunikace informací a přístupy k odborným informacím prodělaly na počátku nového
tisíciletí rozsáhlé změny. Systémy elektronického publikování a některé nové formy předávání
informací v prostředí Internetu vyvolávají otázky po nových možnostech přístupu
vysokoškolských studentů či běžných uživatelů vědeckých knihoven k odborným informacím.
Vyvíjí se nové možnosti neomezeného využití volně dostupných zdrojů, úzce související
s otázkami svobodného přístupu k plným textům elektronických materiálů. Neustálým
srovnáváním tradičních a nových modelů přístupu k odborným informacím se postupně
vytvoří nejen nutné zázemí pro využití kvalitních zdrojů, ale rovněž se otevřou další možnosti
v poskytování knihovnicko-informačních služeb. Vědečtí pracovníci a informační pracovníci
knihoven sehrávají významnou roli na cestě od kvantity ke kvalitě, resp. od placených k volně
dostupným odborným informacím a informačním zdrojům.
Obor: Počítačová věda
Počítačová věda138
je věda, která se zabývá zpracováním údajů a systémy na jejich
zpracování. Zahrnuje teorii i návrhy výpočetních systémů, hardware a software, včetně
způsobů jejich použití v praxi. Počítačová věda má interdisciplinární charakter a zabývá
138
angl. Computer Science
138
se rovněž řešením problémů styku uživatele s počítačovým systémem139
. Využívá se také
v informační praxi při zpracování textových informací a vzhledem k danému se blíže
rozpracovává problematika strukturace informací a způsoby jejího uložení, stejně jako
otázky přístupu k informacím.
Obecně lze konstatovat, že počítačová věda je oborem, který je v současné době
reprezentován již relativně velkým množstvím publikované literatury z hlediska časového
i prostorového. Informační potřeby jednotlivých odborníků jsou uspokojovány v rámci
oboru standardními postupy, informačními zdroji a službami různého charakteru, stejně
jako v jiných oborech. Zároveň dochází k neustálému nárůstu volně dostupné literatury a
dalších informačních zdrojů v elektronické podobě, uložených na serverech
„povrchového“ webu, nebo v rámci databází, či repozitářů dostupných v tzv. „hlubokém“
či „neviditelném“ webu.
Počítačová věda je tedy oborem, který významnou měrou produkuje a využívá
nejnovější vědecké výsledky a aplikuje poznatky z výzkumů v praxi. Především
v některých disciplínách počítačové vědy je zřejmý nezbytný přístup ke kvalitním
publikovaným vědeckým výsledkům, které nejsou vždy volně dostupné. Proto vznikají
specifické archivy elektronických tisků a digitální knihovny, které zaujímají významné
postavení v rámci podpory otevřeného přístupu k odborným informacím a zároveň
vyplňují doposud prázdný prostor mezi sférou autorů a nakladatelů. To vše v zájmu
uživatelů informací, kteří přes nabízené možnosti stále narážejí na nejrůznější bariéry při
získávání potřebných a požadovaných informací k dalšímu rozvoji oboru.
Vzhledem k popsanému si stručně uvedeme podstatné charakteristiky
nejvýznamnějších existujících archivů elektronických tisků a digitálních knihoven,
určených k uspokojování potřeb odborníků z oboru počítačová věda. Přednostně byly
vybrány ty zdroje, které umožňují otevřený a neomezený přístup k plným textům
vědeckých materiálů z různých specifických oblastí v rámci oboru počítačová věda.
Prvním představitelem je předmětově profilovaný archiv elektronických tisků
arXiv.org (http://arxiv.org/), založený komunitou fyziků v roce 1991. Jedná se o první
významný mezinárodní archiv elektronických preprintů vědeckých recenzovaných článků,
který zajišťuje bezplatný online přístup k informacím z 5 vědeckých a vývojových oblastí.
V současnosti je elektronický archiv provozován a řízen na Cornellově universitě.
Finančně je podporována jak provozovatelem, tak organizací NSF (National Science
Foundation). Jmenovaný archiv zahrnuje preprinty, postprinty a také šedou literaturu
z oboru fyziky, matematiky, nelineárních věd, počítačové vědy, kvantitativní biologie a
statistiky. Jde o jeden z nejstarších a také nejobsáhlejších archivů, který zajišťuje
otevřený přístup k 565 734 elektronickým tiskům, z uvedených vědeckých disciplín140
.
Dokumenty uložené v archivu lze stahovat ve formátech TeX/LaTeX, HTML, PNG, GIF,
PDF a PS, včetně metadat, která jsou tvořena dle mezinárodní normy RFC 1807,
prostřednictvím webu, přístupu FTP či přes e-mailovou poštu. Vyhledávání v systému je
možné pomocí webového uživatelského rozhraní podle předmětové oblasti, názvu
dokumentu, autora či slov z referátů. Elektronický archiv arXiv.org je také iniciátorem a
hlavním účastníkem Iniciativy pro propojování elektronických archivů „The Open
Archives Initiative“ (http://www.openarchives.org/) a využívá úmluvy pro propojování
otevřených elektronických archivů, tzv. „Santa Fe
Convention“(http://www.openarchives.org/sfc/sfc_entry.htm).
139
Katuščák, D., S. 260-261
140
údaj z 20. října 2009
139
Dalším představitelem je Networked Computer Science Technical Reference
Library (http://www.ncstrl.org/) – globální distribuovaná digitální knihovna z oboru
počítačové vědy, která patří k největším svého typu. Původně využívala principu
architektury federace distribuovaně vytvářených repozitářů, ovšem v roce 2001 byla
nahrazena architekturou vycházející z principů a protokolu OAI-PMH
(http://www.openarchives.org/OAI/openarchivesprotocol.html). NCSTRL zahrnuje
výzkumné a technické zprávy, disertační práce a články z vybraných elektronických
časopisů z oboru počítačové vědy, které jsou uloženy v repozitářích různých institucí
Severní Ameriky, Evropy a Asie. Dokumenty jsou v digitální knihovně přístupné v plných
textech, v různých formátech, s jistou preferencí formátu PS, metadata k uloženým
dokumentům jsou tvořena dle normy RFC 1807. Digitální knihovna umožňuje přímé
vyhledávání přes webové rozhraní podle názvu, autora a slov z referátů, s možností
doplnění dalších kritérií a hledisek vyhledávání. NCSTRL je také jedním z účastníků
Iniciativy pro propojování elektronických archivu „The Open Archives Initiative“
(http://www.openarchives.org/).
Následujícím příkladem je polytematická digitální knihovna bibliografických,
textových, obrazových i zvukových informací The New Zealand Digital Library
(http://nzdl.sadl.uleth.ca/cgi-bin/library). Informace v digitální knihovně jsou
shromažďovány a ukládány v komprimované podobě v rámci centrálního repozitáře. Pro
obor počítačová věda je k dispozici kolekce „Computer Science Technical Reports“
(http://nzdl.sadl.uleth.ca/cgi-bin/library?a=p&p=about&c=cstr), která zahrnuje 45 720
textů technických a výzkumných zpráv, uložených na 296 serverech po celém světě141
.
Další důležitou kolekcí je „HCI Bibliography“ (http://nzdl.sadl.uleth.ca/cgibin/library?a=p&p=about&c=hcibib),
která zpřístupňuje informace z oblastí výzkumu a
vývoje komunikace a interakce „člověk-počítač“. Třetí sbírkou v NZDL pro počítačovou
vědu je „Computer Science Bibliography“ (http://nzdl.sadl.uleth.ca/cgibin/library?a=p&p=about&c=csbib),
která přináší kolekci více než 1 miliónu odkazů na
vědeckou literaturu z různých zdrojů, pokrývající mnohé aspekty oboru počítačová
věda142
. Zpracování a interaktivní vyhledávání informací je realizováno prostřednictvím
jednoduchého webového uživatelského rozhraní.
Následující archiv elektronických tisků ECS EPrints Service
(http://eprints.ecs.soton.ac.uk) je vytvářen Fakultou elektrotechniky a počítačové vědy
Southamptonské univerzity. Patří k největším archivům v oboru elektronika a počítačové
věda. V současnosti zahrnuje úplné texty zhruba 11 488 dokumentů143
.
Dalším příkladem je E-Print Network (http://www.osti.gov/eprints/), která je
významnou komplexní bránou k řadě digitálních archívů a knihoven preprintové literatury
z oborů počítačová věda, matematika a fyzika. Informační gateway obsahuje přístupy
k prenprintům vědeckých článků, vědeckým a technickým zprávám a jednotlivým
dokumentů, které vznikly jako výsledek vědecké komunikace v uzavřených vědeckých
komunitách. V současnosti brána zpřístupňuje odkazy k více než 32 000 webovým
stránkám a databázím, obsahujícím více než 5 miliónů elektronických tisků vědeckých
materiálů144
. Vyhledávací rozhraní umožňuje jak interaktivní paralelní vyhledávání ve
zvolených zdrojových databázích, tak samostatné prohlížení jednotlivých zdrojů.
Archivy s otevřeným přístupem, nebo institucionální archívy tvoří v současné informační
praxi významný fenomén, který je potřeba podporovat. Vzhledem k dokladům o tom, že
141
údaj z 20. října 2009
142
údaj z 20. října 2009
143
údaj z 20. října 2009
144
údaj z 20. října 2009
140
vědecké články z archivů s otevřeným přístupem jsou více čteny, a tedy také čím dál, tím více
citovány. Cyklus, kdy je článek publikován, čten, citován a stává se podkladem dalšího
výzkumu, se harmonicky uzavírá, s cílem a zároveň také základem otevřeného přístupu.
V literatuře145
se uvádí, že 92 % z 10,000 akademických časopisů dalo zelenou svým autorům,
aby okamžitě po publikování umístili své práce také do institucionálních repozitářů. Pod
tlakem kritiky 79 % těchto časopisů zároveň umožnila autorům archivovat postprinty, i když
to byly verze autorské, resp. vydavatelské verze autorů.
Pro otevřený přístup hovoří i studie, podle kterých články s otevřeným přístupem z oblasti
fyziky se stahují ve stejném množství z časopisů s otevřeným přístupem, jako z časopisů bez
otevřeného přístupu (které jsou založeny na předplatném).
Domnívám se, že to co je v nastolené fázi podstatné a žádoucí, je vytvoření jasné linie
všech zúčastněných institucí, které mohou žádat archivaci prací svých autorů ve svých
archivech, aby nabádaly autory k publikování v časopisech s otevřeným přístupem, které
v současnosti tvoří dle statistických přehledů cca 5 % z celkového počtu časopisů.
Obor: Informační věda a knihovnictví
Mezi velkým počtem archivů elektronických tisků s otevřeným přístupem lze
v současné době identifikovat i několik archivů zaměřených na obor informační věda a
knihovnictví. Archivy jsou určeny k rychlé a bezplatné komunikaci informací v rámci
našeho oboru. Jejich otevřenost nespočívá pouze v rovině bezplatného vyhledávání a
využívání informací koncovými uživateli, nebo dalšími informačními službami, ale také
v rovině svobodného a trvalého ukládání vlastních informací samotnými autory. Archivy
elektronických tisků tak v současnosti patří, spolu s volně dostupnými online časopisy, ke
dvěma základním formám otevřeného, resp. volného elektronického publikování ve
vědě.146
Prvním významným zdrojem informací s otevřeným přístupem v oblasti informační
vědy je digitální archiv @SIC – Archive Ouverte en Science de l´Information et de la
Communication (http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/), založený v roce 2002. Digitální archiv
elektronických tisků zahrnuje plné texty dokumentů včetně metadat z oboru vědy o
informacích a komunikace. V současnosti zpřístupňuje cca 1078 plných textů dokumentů
ve francouzštině147
. Systém je založen a provozován na bázi software EPrints, který je
dostupný zdarma, pro nekomerční účely, ze sídla EPrints.org (http://www.eprints.org/).
V archivu je možné vyhledávat informace pomocí prohlížení předmětového rejstříku
(http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/index.php?halsid=u8hqtfjms6hb8hv39kv5nec280&action_t
odo=browse&b_type=browse_domain), dále pomocí přímé formulace dotazu
v jednoduchém
(http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/index.php?halsid=u8hqtfjms6hb8hv39kv5nec280&action_t
odo=search&s_type=simple), nebo pokročilém
(http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/index.php?halsid=u8hqtfjms6hb8hv39kv5nec280&action_t
odo=search&s_type=advanced) vyhledávacím režimu. K dispozici je rovněž vyhledávání
v plných textech
(http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/index.php?halsid=u8hqtfjms6hb8hv39kv5nec280&action_t
odo=search&s_type=full), vhodně doplněné o vyhledávání podle identifikátorů
dokumentů
(http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/index.php?halsid=u8hqtfjms6hb8hv39kv5nec280&action_t
145
Kollárová, M., S. 5-6
146
Bratková, E. (2006b), nestr.
147
údaj z 20. října 2009
141
odo=search&s_type=byid). Tvorbu záznamů metadat zajišťují autoři dokumentů. Systém
umožňuje komunikaci ve francouzském a anglickém jazyce.
Dalším představitelem je digitální knihovna dLIST – Digital Library of
Information Science and Technology (http://dlist.sir.arizona.edu/), která byla spuštěna
do provozu v roce 2002. Digitální knihovna informační vědy a technologií je založena na
modelu archivu elektronických tisků a umožňuje přístup k plným textům dokumentů
včetně metadat z oboru Informační věda a oblasti (informačních) technologií. Aktuálně
umožňuje přístup k cca 1 400 plným textům dokumentů148
. K prohledávání archivu je
možné využít nabídky prohlížení rejstříků (http://dlist.sir.arizona.edu/view/) podle: data
publikování (http://dlist.sir.arizona.edu/view/year/), seznamu autorů
(http://dlist.sir.arizona.edu/view/author/), typu elektronického tisku
(http://dlist.sir.arizona.edu/view/type/), předmětového rejstříku
(http://dlist.sir.arizona.edu/view/subjects/) a názvu konference
(http://dlist.sir.arizona.edu/view/conference/). Pro vyhledávání je k dispozici přímá formulace
dotazu v jednoduchém (http://dlist.sir.arizona.edu/perl/search/simple), nebo pokročilém
(http://dlist.sir.arizona.edu/perl/search/advanced) režimu. Systém archivu je budován na
základě principů OAI – Open Archive Initiative (http://www.openarchives.org/) a principů
organizace EPrints.org (http://www.eprints.org/). Tvorbu záznamů metadat zajišťují autoři
dokumentů. Systém komunikuje s uživatelem v anglickém jazyce.
Třetím představitelem je elektronická knihovna DoIS – Documents in Information
Science (http://dois.mimas.ac.uk/);
(http://www.ugr.es/~jvpardo/Links/DoIS%20%20Documents%20in%20Information%20S
cience.htm), která vznikla v roce 2001. DoIS je elektronickou službou pro zpřístupňování
a vyhledávání nejnovějších informací z oboru Informační a knihovní vědy, s odkazy na
úplné elektronické texty webových dokumentů. V současnosti elektronická knihovna
umožňuje přístup ke zhruba 15 183 záznamům článků z časopisů a 4 500 záznamů statí
z konferenčních sborníků. V rámci webových stránek DoIS je nyní volně k dispozici cca
14 070 plných textů dokumentů149
. Systém DoIS je vytvářen podle vzoru úspěšného
systému RePEc – Research Papers in Economics (http://repec.org/) a budovaná databáze
využívá data z širšího projektu RCLIS – Research in Computing, Library and Information
Science (http://rclis.org/), s možností distribuovaného přístupu k popisu dokumentů. Pro
komunikaci dat je používán návrh formátu AMF – Academic Metadata Format
(http://amf.openlib.org/doc/ebisu.html), který využívá několik specifikací DublinCore,
Open URL, aj. Tvoru záznamů v DoIS zajišťuje mezinárodní tým spolupracovníků,
pracujících na dobrovolné bázi (http://wotan.liu.edu/dois/team.html).
Posledním reprezentantem je mezinárodní archiv E-LIS – Eprints in Library and
Information Science (http://eprints.rclis.org/), který byl uveden do provozu v lednu
2003. Jedná se o digitální knihovnu založenou na modelu archivu elektronických tisků,
která zahrnuje úplné texty dokumentů včetně metadat z oboru Informační věda a
knihovní věda. V současné době patří elektronický archiv E-LIS k nejvýznamnějším a
největším archivům v našem oboru a umožňuje přístup k cca 9 653 dokumentům150
.
Archiv byl založen jako rozšíření existující služby významné výzkumné komunity RCLIS
– Research in Computing, Library and Information Science (http://rclis.org/) a jeho cílem
byla podpora otevřeného, bezplatného a snadného přístupu k dokumentům,
reprezentujícím především výzkumné aktivity v oboru informační vědy, v globálním
148
údaj z 20. října 2009
149
údaj z 20. října 2009
150
údaj z 20. října 2009
142
měřítku151
. Archiv E-LIS má mezinárodních charakter, je určen neomezenému počtu
autorů a pro české autory je zajímavý především proto, že umožňuje ukládat dokumenty
v národních jazycích, tj. také v češtině, což není u jiných elektronických archivů běžné.
Nicméně doporučovaným jazykem zůstává angličtina a povinností autorů je uložení
abstraktu a klíčových slov v anglickém jazyce. Archiv E-LIS je otevřen maximálnímu počtu
autorů a před prvním uložením dokumentu je od autorů požadována registrace. Příspěvky
podléhají kontrole ze strany editorů systému. Pro uložení do archivu E-LIS jsou přijímány
různé typy dokumentů: bibliografie, knihy a jejich kapitoly, edice monografických materiálů,
konferenční sborníky, stati z konferencí, konferenční postery, datové soubory, zprávy fakult
nebo ústavů ze sledovaných oborů, průvodce, časopisy (online stránkované i nestránkované) a
jejich články, knihovnické instruktážní materiály, články z novin a magazínů, preprinty,
prezentace, technické a výzkumné zprávy, sylaby, disertace, výukové příručky, projektové a
obchodní plány a jiné. Archiv E-LIS přijímá dokumenty také ve velkém množství formátů:
PDF, PS, TeX, LaTeX (DVI), HTML, XML, ASCII, PPT, DOC a RTF, avšak alespoň jeden z
formátů dokumentu, který je ukládán, musí být ve formátu HTML, PDF, PS nebo ASCII
(důvodem je extrakce záznamů citací z dokumentů automatickou cestou).152
Doporučovanými
formáty jsou však formáty PDF a HTML. Specifikem archivu je využití vlastního
klasifikačního schématu JITA (http://eprints.rclis.org/jita.html) při zpracování metadat a
pro věcné pořádání dokumentů. Jedná se o jednoduché schéma předmětových kategorií a
v současné době zahrnuje 12 hlavních předmětových kategorií, které jsou řazeny do tří
úrovní. Hlavní kategorie jsou označeny velkými písmeny a dále jsou členěny na nižší
úrovni do podkategorií, kterých je v současnosti celkem 135. Elektronický archiv E-LIS
nabízí také celou škálu služeb pro koncové uživatele, kteří mohou využít možností
vyhledávání záznamů pomocí navigování prohlížením rejstříků: autorů nebo editorů
(http://eprints.rclis.org/view/people/); časopisu nebo knihy
(http://eprints.rclis.org/view/journtitle/); předmětového rejstříku
(http://eprints.rclis.org/view/subjects/); země původu
(http://eprints.rclis.org/view/countries/); data publikování
(http://eprints.rclis.org/view/year/), nebo aktuálně přidaných záznamů
(http://eprints.rclis.org/perl/latest). Vlastní vyhledávání je možné pomocí přímé
formulace dotazu v jednoduchém (http://eprints.rclis.org/perl/search/simple), nebo
pokročilém (http://eprints.rclis.org/perl/search/advanced) režimu. Systém archivu E-LIS
je budován na základě principů OAI – Open Archive Initiative
(http://www.openarchives.org/) a principů organizace EPrints.org
(http://www.eprints.org/).
Závěrem
Současný svět nás stále víc a více přesvědčuje o tom, že nic se neděje izolovaně od celku.
Většina událostí a jevů v soudobé společnosti má svůj původ v nezměrném množství
rozmanitých skutečností, které spolu souvisí, navzájem se ovlivňují a společně vytváří
komplexní obraz lidského světa. Díky dané skutečnosti dospějeme k faktu, že žijeme v malém
světě, kde je vše spojeno se vším ostatním. Neustále jsme svědky probíhající informační
revoluce, při níž vědci z nejrůznějších oborů a oblastí výzkumu objevují, že komplexita má
svou přísnou architekturu a řád. Otevírají se nové perspektivy vzájemně propojeného světa
informací, který dává tušit, jak důležité jsou technické a technologické prostředky, resp. sítě a
151
Bratková, E. (2006b), nestr.
152
Bratková, E. (2006b), nestr.
143
síťová spojení. Rovněž na základě dlouholetých zkušeností informačních pracovníků lze
dospět k poznání, že informační věda má obrovský význam v procesu zvládnutí transformace
společnosti na společnost informační.
Stojíme na počátku nového tisíciletí, které jistě přinese mnohé společenské, hospodářské,
politické a kulturní změny. Svět se rychle zmenšuje a rozdíly, které se zdály ještě před
několika lety nepřekonatelné, nejsou nyní žádnou překážkou. Pozvolna jsou otevírány nové
možnosti a příležitosti pro tvorbu, šíření a využívání informačního bohatství, které jsou
omezeny pouze naší vlastní kreativitou a iniciativou při vymýšlení nových způsobů zvládání a
zprostředkování informací, poznatků, znalostí a vědomostí.
Současná společnost klade velký důraz na schopnost orientovat se ve stále rostoucím
množství informací, tyto informace hodnotit a využívat je při řešení úkolů. To podmiňuje i
odpovídající změny v tak významné struktuře, jakou je zprostředkování a zpřístupňování
odborných a vědeckých informací uživatelům. Tyto změny se samozřejmě týkají především
oblastí vydavatelského průmyslu a informační vědy.
Bouřlivý rozvoj moderních informačních technologií v posledních desetiletích přinesl
mnoho změn, které zasáhly většinu oblastí lidské činnosti a celkem přirozeně ovlivnily také
publikování a šíření tradičních i elektronických dokumentů. Vědecké knihovny a informační
střediska jsou jedním z článků informačního řetězce, a tak se mnohé změny dotýkají i jejich
činnosti. Právě v souvislosti s vědeckými knihovnami a dalšími informačními institucemi jsou
jak v zahraničí, tak v českém prostředí často zmiňovány čtyři podstatné faktory, které formují
současné knihovnicko-informační prostředí: nárůst počtu publikovaných informací; rozmach
přístupu k informacím pomocí informačních a komunikačních technologií; rostoucí poptávka
po fyzickém přístupu k dokumentům, na základě rozšířenějšího přístupu k bibliografickým
záznamům; snižování kupní síly knihoven, která je nutí utratit více finančních prostředků za
méně dokumentů a informací. V návaznosti na zmíněné faktory se objevují nové pojmy, jako
jsou otevřený přístup k vědeckým a odborným informacím, nové možnosti publikování
vědeckých poznatků, aj.
V době kdy jsme vstoupili do třetího tisíciletí, je svět informací stále složitější a
chaotičtější, přitom lze vysledovat jisté charakteristické hybné síly, které vyvolávají značné
změny ve společnosti. Společným působením jednotlivých faktorů dochází ke společenským,
kulturním, politických i technologickým změnám zásadního charakteru. Podstatnou hybnou
silou vývoje informační společnosti v 21. století se stávají právě data, poznatky, informace a
znalosti, které se stanou také důležitým kapitálem. Vzhledem k tomu již nebudou vědecké a
odborné knihovny chápány pouze ve svém tradičním pojetí, jako místo pro ukládání, třídění a
zpřístupňování literatury, ale jako instituce, jejímž vlastnictvím budou právě informace a
znalosti. Pod vlivem uvedených teoretických aspektů se knihovnicko-informační instituce
stávají místy, kde odborná veřejnost může využívat bohatství poznatků, informací a znalostí
z celého světa, prostřednictvím moderních informačních technologií a informačních sítí.
Průvodním znakem společenských proměn ovlivněných technologiemi bude zřejmě i
skutečnost, že se informační společnost pozvolna začne měnit ve společnost znalostní.
Nástroje umělé inteligence už dnes poskytují pro vytváření znalostních systémů prakticky
použitelné metody. Prozatím se však využívají zejména k tvorbě poměrně úzce
specializovaných prostředků, které používáme jako uživatelé, aniž bychom si vůbec
uvědomovali, že jsme právě v kontaktu se znalostním systémem. K obecně prosazovanému
požadavku svobody šíření informací a přístupu k nim záhy přibude požadavek otevřeného,
resp. svobodného přístupu ke znalostem, což může znamenat novou perspektivu svobodné
lidské společnosti. Kognitivní věda, v mnohém také informační věda, nalezne své uplatnění i
v tomto směru, a to jako nejmodernější intelektuální odpověď na klasickou výzvu „poznej
sebe sama“.
144
V soudobé společnosti by se tak mezi nejdůležitější okruhy zkoumání měly zařadit otázky
stanovení základních principů informační společnosti, resp. společnosti znalostí, její
fungování a možné trendy dalšího vývoje; určení pozice člověka v nové společnosti a
požadavky na jeho permanentní vzdělávání v souvislosti se změnami jeho životních
podmínek. Důležitou součástí sledované problematiky by mělo rovněž být vytvoření
programů pro oblast informační infrastruktury, jejího rozvoje a uplatnění ve všech
typech knihovnicko-informačních institucí. Nedílnou složkou úvah o informační
infrastruktuře je pak postavení a úloha telekomunikací; informačních a komunikačních
technologií, v rámci informační společnosti. Při hledání nového postavení českých
knihovnicko-informačních institucí v měnících se podmínkách je nutné vytyčit příznačné
místo vědeckých knihoven a vědecko-informačních institucí v základní struktuře informační
společnosti, stanovit jejich postavení, funkce, úlohy a podmínky pro jejich další rozvoj.
Úkolem všech vědeckých knihoven je především získávat, zpracovávat, uchovávat a
zpřístupňovat knihovní fondy a tím přispívat k rozvoji vědy, techniky a kultury.
Zpřístupňování informací tedy představuje soubor různých služeb, jejichž cílem je
uspokojovat potřeby uživatelů s využitím vlastního fondu vědecké knihovny, nebo s využitím
fondů dalších knihoven prostřednictvím tradičních i nově vznikajících informačních služeb.
Vzájemné využívání jednotlivých fondů knihoven se tedy stává nezbytnou součástí
národní i mezinárodní spolupráce knihoven. Vědecké knihovny a vědecko-informační
střediska zcela soběstačná při uspokojování informačních potřeb svých uživatelů dnes
prakticky neexistují. Mají-li být služby knihoven určitého státu či území efektivní, je nutné
zvolit takové teoretické i praktické postupy, které uživatelům zpřístupní požadované
dokumenty. Hlavní cíl uvedených služeb je tedy nutné spatřovat ve vzájemném poskytování
potřebné a nedostupné literatury, spolehlivými a rychlými cestami.
Současné vědecké knihovny jsou také velmi úzce svázány s vývojem cenové politiky
zpřístupňování základních informačních pramenů, a je tedy vcelku logické, že při neustále
stoupajících cenových relacích si velká většina vědeckých knihoven na světě nemůže dovolit
předplatit ani základní periodika z určitého vědního oboru. V případě takto omezeného
přístupu k informacím se však stává diskutabilní samotná podstata vědeckého výzkumu, který
musí být postaven na znalosti aktuálního stavu poznání. Řešení tohoto problému lze nalézt ve
využití technologií elektronického publikování a především následného získání přístupu
k plnému textu dokumentu. Neustálým srovnáváním tradičních a nových modelů přístupu
k odborným informacím se postupně vytvoří nejen nutné zázemí pro využití kvalitních zdrojů,
ale rovněž se otevřou další možnosti v poskytování knihovnicko-informačních služeb. Vědečtí
pracovníci a informační pracovníci knihoven tedy v současnosti sehrávají významnou roli na
cestě od kvantity ke kvalitě, resp. od placených k volně dostupným odborným informacím a
informačním zdrojům.
Trendem poskytování plných textů dokumentů v České republice i zahraničí je
zapojování do mezinárodní spolupráce, zejména do různých systémů a návazných
dokumentových dodavatelských služeb. Novým rozvojovým hlediskem se v rámci
jmenovaných služeb stává dostatečné technické, technologické, softwarové vybavení a
využívání komunikační, reprografické techniky a implementování nových technických
zařízení. Ty pak mají velký vliv na konečné uplatnění projektů v rámci meziknihovní
spolupráce v národním i mezinárodním kontextu.
Jak již bylo řečeno, pro většinu vysokoškolských knihoven v ČR je dnes hlavní činností
nákup, zpracování a půjčování tradičních dokumentů z vlastních fondů. Je však nezbytné se
připravit na změnu velké části tradičních knihovnických činností a služeb, které budou brzy
vypadat jinak. Avšak mnohé nejen vysokoškolské knihovny nebudou v brzké budoucnosti
dokumenty půjčovat, ale budou „jen“ zajišťovat uživatelům přístup k elektronickým
145
informacím. Díky tomu dojde k mnohem výraznějšímu rozšíření služeb zprostředkování
plných textů dokumentů, a to na základě otevřeného přístupu ke zdrojovým materiálům.
Dnešní vědecké a odborné knihovny se musí rozhodnout, jaká bude jejich strategie pro
další desetiletí. Vědecké knihovny totiž nejsou pouhými příjemci technologií, ale jedná se o
významné informační instituce, které disponují širokým spektrem silných historických,
kulturních, sociálních, psychologických i filozofických vazeb. Vědecké a odborné knihovny
tak mají v nastupující informační společnosti silný potenciál dalšího rozvoje. Ovšem k tomu,
aby jej naplnily, musí velmi aktivně reagovat na všechny přicházející změny a především
musí vyjít vstříc požadavkům svých běžných i potenciálních uživatelů. Budou to právě
především uživatelé vědeckých knihoven, kteří o jejich budoucnosti opravdu rozhodnou.
146
12. Informační zdroje a literatura:
1. Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities [online].
Berlín, 2003 [cit. 2009-10-09]. Dostupný z WWW:
.
2. Bethesda Statement on Open Access Publishing [online]. Bethesda, 2003 [cit. 2009-10-09].
Dostupný z WWW: .
3. BJöRK, Bo-Christer. Open access to scientific publications – an analysis of the barriers to
change? Biuletyn EBIB [online]. 2005, no. 2 [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW:
.
4. BRATKOVÁ, Eva. (2003). Rozvoj otevřených archivů elektronických tisků a alternativních
bibliografických služeb v oboru informační vědy. Národní knihovna. 2003, roč. 14, č. 4, s. 254-
269.
5. BRATKOVÁ, Eva. (2006). Otevřený přístup, digitální knihovny a citační služby. In Inforum
2006 – 12. konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 23. – 25.5.2006 [online].
Praha : AiP, 2006 [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW:
.
6. Brisbane Declaration on OA [online]. Brisbane, 2008 [cit. 2009-10-09]. Dostupný z WWW:
.
7. BRODY, T. Registry of Open Access Repositories (ROAR) [online]. University of Southampton,
UK, 2005-2007. [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: .
8. Budapest Open Access Initiative [online]. Budapest, 2002 [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW:
.
9. BUREŠOVÁ, I. Vydavatelství BioMed Central a otevřený přístup k informačním zdrojům.
Knihovna plus [online]. 2008, č. 1-2. [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW:
.
10. CARPENTER, Leona. History and development of OAI-PMH [online]. University of Bath, 2003.
Last mod. 14 Oct. 2003. [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW:
.
11. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy. [online]. Praha : Národní
knihovna ČR, c2004 [cit. 2009-10-09]. Dostupný z WWW: .
12. DAVIS, Jim; et al. The Santa Fe Convention : The Open Archives Dienst Subset. [on-line].
Document version 2000-05-19 08:19:57. 0400. [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW:
.
13. DOLDI, Luisa M.; BRATENGEYER, Erwin. The web as a free source for scientific information
: a comparison with free-based databases. Online Information Review. 2005, vol. 29, no. 4, p.
400-411.
14. DROTT, M. Carl. Open Access. Annual Review of Information Science and Technology. 2006,
vol. 40, no. 1, s. 79-109.
15. GOODMAN, David. The Criteria for Open Access. Serials Review. 2004, vol. 30, no. 4, s. 1-43.
16. GRUBER, L. Licence Creative Commons a šedá literatura [online]. Praha: Národní knihovna
ČR, project Webarchiv. [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW:
.
17. GUÉDON, Jean-Claude. The „Green“ and „Gold“ Roads to Open Access : The Case for Mixing
and Matching. Serials Review. 2004, vol. 30, no. 4, s. 315-328.
18. HARDY, Rachel; OPPENHEIM, Charles; BRODY, Tim; et al. Open Access Citation
Information : Final report – extended version JISC Scholarly Communications Group [online].
Southampton : ECS, 2005 [cit. 2008-01-31]. Dostupný z WWW:
.
19. IFLA Statement on Open Access to Scholarly Literature and Research Documentation [online].
Hague, 2003 [cit. 2009-10-09]. Dostupný z WWW: .
147
20. KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná
výchova. 1. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatel´stvo, 1998. 375 s.
21. KOLLÁROVÁ, Mária. Začiatok nového milénia v znamení otvárania informačného priestoru.
ITlib. 2005, roč. 9, č. 2, s. 4-8.
22. KYRIAKI-MANESSI, Daphne; CHALLEPLIOGLOU, Artemis; VASILAKAKI, Eugenia. The
Impact of Open Access Policie on Libraries. In Inforum 2006 – 12. konference o profesionálních
informačních zdrojích, Praha 23. – 25.5.2006 [online]. Praha : AiP, 2006 [cit. 2008-10-10].
Dostupný z WWW: .
23. KURTZ, Michael J.; HENNEKEN, Edwin A. Open Access does not increase citations for
research articles from The Astrophysical Journal [online]. ArXiv.org, 2007 [cit.2009-10-12].
Dostupný z WWW: .
24. LAGOZE, Carl; et al.. The Open Archives Initiative Protocol for Metadata Harvesting.
[online]. Protocol Version 1.1 of 2001-07-02. Document Version 2001-06-20. [cit. 2009-10-
09]. Dostupný z WWW:
.
25. Los Alamos National Laboratory : Research Library. [online]. © LANS LLC, 2009. Last
Modif. 10/08/09. [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW: .
26. LYNCH, Clifford A. Institutional Repositoriem : Essentials Instrustructure for Scholarship in the
Digital Age. Portal : Libraries and the Academy. 2003, vol. 3, no. 2, p. 327-336.
27. MACKŮ, Ludmila. Propojování digitálních knihoven : diplomová práce. Opava, září 2007. 71 s.
28. MORRIS, Sally. Open Access : How are Publishers Reacting?. Serials Review. 2004, vol. 30, no.
4, s. 304-307.
29. NAISBITT, John; ABURDENOVÁ, Patricia. Megatrendy 2000 : desať nových smerov na
deväťdesiate roky. Bratislava : Bradlo, 1992. 324 s.
30. NAJSAREK, Pawel. Terminologia Open Access – o czym warto wiedzieć? Biuletyn EBIB
[online]. 2006, no. 3 [cit. 2008-10-09]. Dostupný z WWW:
.
31. OECD Principles and Guidelines for Access to Research Data from Public Funding [online].
Paris, 2007 [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW:
.
32. Open Access Citation Information : Final report – extended version JISC Scholarly
Communications Group [online]. Southampton : ECS, 2005 [cit. 2009-10-10]. Dostupný
z WWW:
.
33. Open access : From Wikipedia, the free encyclopedia. In Wikipedia : The Free Encyclopedia
[online]. St. Petersburg (USA) : Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2009-09-18]. Dostupný
z WWW: .
34. Open Access Pilot in FP7 [online]. Brussel, 2008 [cit. 2009-04-17]. Dostupný z WWW:
.
35. PAPÍKOVÁ, Vendula; PAPÍK, Richard. Informace – komunikace – věda – výzkum. ITlib. 2007,
roč. 11, č. 3, s. 14-18.
36. PFEIFEROVÁ, Martina. Grey literature ve světě [online]. Praha : Státní technická knihovna,
2008. [cit. 2009-10-12]. Dostupný z www:
.
37. PLANKOVÁ, Jindra. (2009). Fenomén „Open Access“ – iniciativy, význam, přínosy. In Inforum
2009 – 15. Ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 27. – 29.5.2009
[online]. Praha : AiP, 2009 [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW:
.
38. Position statement in support of open access to published research [online]. London, 2008 [cit.
2009-10-08]. Dostupný z WWW: .
148
39. PROCHÁSKOVÁ, Iva. Institucionální repozitář a role univerzitní knihovny. In Infos2007 – 34.
medzinárodné informatické sympózium, Stará Lesná (SR) 16. – 19. apríla 2007. [CD-ROM].
Bratislava : Spolok slovenských knihovníkov; Albertina icome, 2007. 1 optický disk. ISBN 978-
80-969674-0-7.
40. Recommendations from the EUA Working Group on Open Access [online]. Barcelona, 2008 [cit.
2009-10-09]. Dostupný z WWW:
.
41. RYBÁROVÁ, Helena. Fenomén „open access“ a jeho vliv na zpřístupňování informací v oboru
LIS : diplomová práce. Opava, červen 2009. 99 s.
42. RYGELOVÁ, Pavla. (2008). Budování repozitářů: příspěvek univerzitní knihovny pro
uchovávání a šíření výsledků výzkumu a vývoje [online]. Plzeň, 2008 [cit. 2009-10-08]. Dostupný
z WWW: .
43. RYGELOVÁ, Pavla; NOVÁK, Petr. Model otevřeného přístupu a jeho vliv na míru
publikovaných vědeckých prací. i-Forum [online]. Praha, 2009. [cit. 2009-10-12]. Dostupný z
www: .
44. SULEMAN, Hussain; FOX, Edward. A. A Framework for Building Open Digital Libraries
[online]. D-Lib Magazine, 2001, Vol. 7, No. 12. [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW:
.
45. Učení je skryté bohatství : zpráva mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“.
Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 1997. 125 s.
46. VAN De SOMPEL, Herbert; LAGOZE, Carl. (2000). The Santa Fe Convention of the Open
Archives Initiative [online]. D-Lib Magazine, 2000, Vol. 6, No. 2. [cit. 2009-10-11].
Dostupný z WWW: .
47. VÍTŮ, Martin. Volný přístup k vědeckým informacím – co přinese knihovnám a kdo ho zaplatí?
In Inforum 2006 – 12. konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 23. –
25.5.2006 [online]. Praha : AiP, 2006 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW:
.
48. WIENER, Norbert. Cybernetics; or, Control and communication in the animal and the machine.
New York : M.I.T. Press, 1961. 212 s.
49. ŽABIČKA, Petr. OAI - PMH: Protokol pro medatatovou interoperabilitu. In Automatizace
knihovních procesů. [online]. Praha: ČVUT, 2003. [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW:
.