Archeologie českých zemí pozdní středověk, novověk 11. Vzdělání, osvícenství a učené společnosti. Reformy •a) správní: byrokratizace – společná zahraniční politika pro celou říši: direktorium a státní rada (poradní orgány Marie Terezie) • – 1748: Královská deputace (úřad pro věci: vojenské, daňové a finanční) •b) hospodářské – podpora podnikání (protoindustrializace: textilní manufaktury, zdokonalení pluhu, brambory) • – 1775: Robotní patent (robota podle kontribuce (pozemkové daně), kterou poddaní platili státu) • tzv. Raabizace: část vrchnostenské půdy za poplatek rozdělena rolníkům • 1848: robota zrušena (nejnižší: 13 dní ročně, nejvyšší tři dny týdně) • – 1748: první tereziánský katastr (soupis poddanské půdy); 1757: druhý (soupis panské půdy) • – 1750: jednotná měna: tolarová (1 tolar = 2 zlaté) • – 1754: sčítání lidu 1770/1: číslování domů • – 1764: sjednocení měr a vah + cel (palec = 0,026 m, stopa = 0,316 m, loket = 0,777 m, sáh = 1,896 m aj.) • •d) Školské – 1774: Všeobecný školní řád: povinná šestiletá docházka, na venkově triviální školy (čtení, psaní, počítání) • – Jesuitům odňata střední a vysoké školství: 1773 zrušeno Tovaryšstvo Ježíšovo (založeno 1534) • •e) Vojenské – dle pruského vzoru: odvody, jednotný výcvik, uniformy, výzbroj, pevnostní architektura • – 1752: Vojenská akademie: založena ve Vídeňském Novém Městě Osvícenství Les lumières, the englihtenment, die Aufklärung •18. stol. – krize tradiční stavovské společnosti (mentalit): 1680–1715: fr. Paul Hazard označil „krizí evropského vědomí“ • – protestantská část Evropy (Anglie, Francie, Nizozemí: revoluce); katolická konzervativnější (reformy) • – osvícený absolutismus: Anglie: absolutní práva panovníka omezena parlamentem • Habsburská monarchie: zasahování světské moci do záležitostí náboženství a církve • – 1741: pragmatická sankce – Karlem VI. vymřela mužská linie Habsburků • – nástup Marie Terezie (provdaná za Františka Lotrinského) • • – 1781: toleranční patent – Josef II.: některá nekatolická vyznání (luteránské, kalvínské, pravoslavné, židovské) • • – ideály křesťanské humanity: rovnost lidí (mají duší od Boha), morální člověk nepotřebuje ke spáse církev • – stát přirovnáván k fungujícímu stroji (jakési nebeské město) • – snahy o poznání pozemského světa: víra v lidský rozum osvobozený od předsudků a pověr • – skryté nekatolictví: zločin proti majestátu • •Osvícenectví – první filosofické hnutí s politickým významem: zásadní proměna nazírání na svět • – uznávalo existenci Boha (první hybatel mechanismu světa) • deismus: bůh svět stvořil a dal mu zákony, ale už do jeho fungování nezasahuje • – programové šíření vzdělanosti: víra, že vědecké poznání zlepšení život a vztahy lidí • • – zdroje: a) Descarteův racionalismus (ratio – rozum): postupy matematicko-mechanické přírodovědy • b) Lockeům empirismus (empirie – zkušenost): poznání skrze lidské smysly • • – rozvoj moderní vědy a jejího praktického uplatnění: formulace přírodních zákonů a společenských jevů: • Izák Newton – anglický fyzik a matematik: položil základy mechaniky • – propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní heliocentrickou a gravitační teorií • Carl Linnae – systematika živé a neživé přírody • Denis Diderot aj. – 1751-1756: Encyklopedie: slovník věd, řemesel a umění (shrnutí lidského poznání) • Jean-Jacques Rousseau – O původu nerovnosti mezi lidmi (heslo „Volnost, rovnost, bratrství“ • Francois-Marie Arouet Voltaire – deista, kritika absolutismu a církve, právo jedince na svobodu názoru • Charles-Luis de Secondat Montesquieu – Duch zákonů: nejlepší forma vlády je ústavní monarchie Učené společnosti •Vedle univerzit a klášterů vznikají nové typy škol: akademie a učené společnosti • •Vzor – Platónova akademie v Aténách: společenství osvícených myslitelů (387 – 529 př. n. l.) • •2. pol. 15. stol. – Accademia Platonica: sdružení přátel antické filozofie a literatury ve Florencii okolo • Marsilia Ficina a později Pico della Mirandoly • (výklad Platonova učení, (podpora Medicejů) •16 a 17. stol. – vznikaly zpravidla ze soukromé iniciativy učenců za podpory mecenášů (později vládní) • mimo univerzitní a kulturní centra • – některé akademie přejmenovávány na univerzity: Academia Julia v Helmstedtu (1576) • Academia Giessena v Gießenu (1607) • (v Kolíně nad Rýnem či Haidelberku) • – vznikaly ze soukromé iniciativy učenců za podpory mecenášů (později vládní) • – vzory pro evropská sdružení: • – 1635: Académie française – v Paříži • – 1645: Royal Society – v Oxfordu, přenesena do v Londýna • – 1652: Akademie der Naturforscher Leopoldina: založena ve Schweinfurtu • – 1700: Pruská akademie nauk (Königlich-Preußische Akademie der Wissenschaften): v Berlíně • (založena Gottfriedem W. Leibnizem a Daniel Arnošt Jablonským, vnukem Komenského) • – 1759: Bavorská akademie věd: v Mnichově • • Vědecké společnosti v Habsburské monarchii •1) 40. – 60. léta 18. stol.: reformy univerzit a první pokusy o ustavení učeneckých spolků: • • – reformy vysokých škol: omezování církevního vlivu ve prospěch státního vzdělání • – zájem o vědy u některých jedinců spjat s průmyslovými a podnikatelskými aktivitami: • • – 1735: Matthias Bellius (Matej Bél) – evangelický kazatel chtěl založit Uherskou učenou společnost v Prešpurku • – nerealizováno pro odpor jezuitů • – 1738: Societas silentiarum (Společnost mlčenlivých) v Innsbrucku • – 1753: Johann Anton Scrinci – pokus o ustavení akademie při univerzitě v Praze • • – 1746: Societas incognitorum in terris Austriacis (Společnost neznámých učenců v zemích rakouských) • – první učená společnost v Habsburské monarchii založená v Olomouci • – založil bývalý pobočník Evžena Savojského, svobodný pán Josef von Petrasch ze Slavonie • – členové z celé střední Evropy (Petraschův palác na Horním náměstí) • – nejnovější objevy v Monatliche Auszüge (týdenní periodikum, pak v Kolíně nad Rýnem a Lipsku) • • – 1769: Akademie věd a umění v Bruselu: založila Marie Terezie v rakouském Nizozemsku (dnešní Belgii) • • • • •2) 70. – 80. léta 18. stol. : osvobozování školství a ustavování učeneckých společností po zrušení Societatis Jesu: • • 1770: Společnost pro orbu a svobodná umění v Království českém přejmenovaná na: • Vlastenecko-hospodářskou společnost v Království českém • •kol. 1770: Soukromá společnosti nauk: předchůdkyně Královské české společnosti nauk • – u zrodu stál mineralog a geolog Ignaz Anton von Born (Gelehrte Nachrichten, později přejmenován) • – učenci (slavista Josef Dobrovský a historik František Martin Pelcl) a osvícení mecenáši z řad šlechty • – Česká společnost nauk: zpočátku volné sdružení přispěvatelů do vědecké ročenky • •1784: Královská česká společnost nauk – ustanovena ze Společnosti nauk • – orientována na přírodovědnou a historickou problematiku • – časopis: Abhandlungen der Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften • – mezi zakladateli: J. Dobrovský, G. Dobner, F. M. Pelcl aj. • – organizace vědeckého života • • •3) 90. léta 18. stol. – 20. léta 19. stol.: • •1799: Soukromá společnost přírodovědy a vlastivědy na Moravě (prezidentem byl hrabě Jan. Křtitel Mitrovský) • a Přátelé přírodovědy a vlastivědy •1800: obě společnosti spojil Ch. C. André v: • Soukromou společnost sjednocených přátel k podpoře moravské přírodovědy a vlastivědy • •1847: Císařské akademie věd ve Vídni – z Čech císařem jmenováno šest vědců (Palacký, Šafařík, meteorolog Kreil, • botanik Presl, chemik Redtenbacher, mineralog Zippe) • – 1892: splynula s Kartelem německých akademií. •1825: Uherská akademie věd v Pešti •1836: Jihoslovanská akademie věd a umění v Záhřebu (další v Benátkách a v Miláně) •1891: Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen • – zprvu spolek zájemců o podporu německé vědy a kultury v Čechách (členy i celé instituce a sdružení) •po 1918: Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik • – působnost rozšířena na celou Československou republiku •1941: transformace v německou akademii věd v Praze Řádoví vzdělanci •Kláštery – vědecký život přinášel: existenční zajištění • dostatek času na ušlechtilé záliby • knihovní fondy • •Historia litteraria – dílo, na němž pracovala skupina historiků, kteří byli členy jezuitského, piaristického, • benediktinského nebo paulánského řádu • •Jezuitský řád (Societatis Iesu) – přední matematikové a a fyzikové spjatí s observatoří v Klementinu, • kteří jako jedni z prvních studovali dílo Izáka Newtona (optika, fyzika) • (Josef Stepling, Jan Tesánek – Principie přeložil a vydal) •Prokop Diviš (1698–1765) – premonstrát působící v Louce a později v Příměticích u Znojma • – tzv. meteorologický stroj: bleskosvod díky uzemnění fungoval lépe než Franklinův •Gottfrieda (Bohumír) Bylanský (1724–1788) – cisterciácký opat ze Zlaté koruny: zemědělství, lesnictví, botanika, • zoologie, meteorologie a astronomie Svobodné zednářství •Vývoj – od středověkých cechovních sdružení kameníků (tzv. operativní dílny)až po tzv. dílny filosofické a zednářské lóže • •1717 – založena prvá Velká lóže (Grand Lodge of England) •1741 – do Čech přinesli francouzští vojáci bojující proti Marii Terezii na straně bavorského kurfiřta Karla Albrechta • – pražská lóže U tří korunovaných hvězd: založil maršál Charles Louis August Fouquey kníže Belle-Isle •1746 – Societas incognitorum: svobodný pán Petráš sloužil ve vojsku prince Evžena Savojského • v paláci na Horním náměstí bylo kulturní centrum, kde se diskutovalo o vědě a umění • 1754 lóže na zásah krajského hejtmana rozpuštěna •1785 – Josef II.: dal svobodné zednáře pod státní dozor (využívá je pro zájmy monarchie) • povolil činnost lóží v hlavních městech dědičných habsburských zemí (maximálně tři) •1787-1780 – Josef Dobrovský: pokrokový kněz působil na Klášterním Hradisku v Olomouci („modrý abbé“) • 1779: přijat do lóže Zu den drei gekrönen Sternen • 1794: jako sekretář Královské české společnosti nauk se od lóže distancoval •1795: zakázala jakékoli zednářství bez ohledu na jeho orientaci. •1801 – zákaz členství státních úředníků v zednářských lóžích •1886 – Christian d‘Elvert: Die Freimauern in Oestereich, besonders Mähren • •Hrabě Špork – zakladatel svobodného zednářství v Čechách: kontakty na protestantské prostředí •Jan Amos Komenský (1592–1670) – představitel pansofického hnutí: nebyl svobodným zednářem • Literatura •Cerman, I. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici, Praha 2011. •Česal, A. Josef Dobrovský jako inspirující osobnost pro (české) svobodné zednáře v 1. polovině 20. století, • Slavica litteraria 15, 2012, 2, 27–40. •Haubelt; J. České osvícenectví. Praha 1986. •Kostlán, A. Societas incognitorum. První učená společnost v českých zemích, Praha 1996. •Kostlán, A. Raně novověké učené společnosti a Societas incognitorum, Historická Olomouc 11, 1998, 215–224. •Kostlán, A. Josefínská vzdělanost a vznik Královské české společnosti nauk, in: Hana Svatošová (ed.), Praha • Mozartova. Kulturní a společenský život v Praze 1780–1800, Praha 2006, s. 29–41. •Králík, O. Olomoucká Societas incognitorum. Olomouc 1974. •Kroupa, J., Alchymie štěstí. Brno •Kühndel, J. O zednářství na Moravě. Olomouc 1938. •Kollman, V. Societas incognitorum a olomoučtí zednáři, Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci 276, 1998, 1–8. •Wondrák, E. K 250. výročí založení olomoucké Společnosti neznámých učenců, Střední Morava 2/3, 1996, 45–50. • Pokorná, M. Královská česká společnost nauk, in: Martin Franc – Antonín Kostlán – Alena Míšková (eds.), • Bohemia docta: K historickým kořenům vědy v českých zemích, Praha 2011, 58–138. •Srb, T. Řád svobodných zednářů I. – III, Praha 2002–2009. •Šindelář, B. Zednářství koncem 18. století na Moravě, Moravský historický sborník, Brno 1986, 144—183. •Šindelář, B. Zednářství v Čechách a na Moravě v 18. století a jeho vztah k osvícenství, Sborník historický 32, 1985, 53–91. •