Archeologie českých zemí pozdní středověk, novověk 12. Každodenní život (stravování a bydlení, móda a odívání, zábava, cestování). •Prameny: • • 1. Písemné: kroniky, zprávy, městské knihy, testamenty, kuchařky (od 13. st.) • 2. Ikonografické: Velislavova bible, herbáře (Mattioli) • 3. Archeologické: hmotné předměty (keramika, aj) • environmentální: rostlinné a osteologické nálezy • • Metoda – synchronní komparace: srovnávání kulturních jevů v • různých sociálních, geografických a časových prostředích • • Tematické okruhy – výběr potravin a složení jídelníčku • – zásobování kuchyně, obchod • – příprava jídla a konzumace • – stravovací návyky • – etiketa, hygiena, náboženské a rituální praktiky • – zdravotní stav • • • • • • Stravování Dějiny bádání •Konec 19. a poč. 20. stol.: • Zikmund Winter a Čeněk Zíbrt – monografie o stravování a stolování: prostředí šlechtické, měšťanské, venkovské • – studium kuchařských knih a mravokarné nebo zdravovědné literatury •80. léta: • Magdalena Beranová – monografie o slovanském zemědělství a později o • konzumaci potravin od pravěku do středověku • – •90. léta: •Josef Petráň – Dějiny hmotné kultury: pasáž o stravování s Lýdií Petráńovou • prameny historické, archeologické a ikonografické • •Karel Holub a Jiří Burian: monografie o kultuře stolování • •Marie Paříkova a Inka Ciprová – kuchařské recepty ze středověku a novověku • • • •Archeobotanické bádání: • •Emanuel Opravil – Morava: 60. léta: analýzy z Plzně, Opavy, Olomouce • – 70. léta: Sekanka, Mikulčice, Uherský Brod • – 80. a 90. léta: Opava, Chotěbuz-Podobora, Mikulčice, Praha, Brno, Tábor, Lelekovice, Konůvky •Věra Čulíková – zpracovávala soubory z Čechy: 80. a 90. léta: Most, Praha, Beroun, Libice, Boleslav • •Vlasta Jankovská – od 80. let: Most, Praha, Chrudim • •LAPE – Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské Univerzity v ČB • – zaměstnanci spolupracovnící jsou vesměs bývalí doktorandi (Veronika Komárková a Alexandra Bernardová, • A.Pokorná, Z.Vaněček, T. Šálková, P. Houfková, J. Košňovská) •CZAD – Archeobotanická databáze ČR: http://www.arup.cas.cz/czad/ • – vznikla v letech 2009 – 2011 a je spravována AÚ v Praze • – je každoročně aktualizována a umožňuje vyhledávání publikovaných dat • podle autora, výzkumu, archeologické datace nebo taxonů. •Archeozoologické bádání: • •Význam – studium vztahů mezi člověkem a zvířecími populacemi v minulosti • – zkoumá zbytky živočišného původu: analýzy osteologického materiálu (kosti, rohovina aj.) • •60. léta: R. Turek: publikoval soubor z Libice (1952) • E. Komárková-Zikmundová: soubor z Dřetovic, později z Klučova • F. Kühn (botanik PF MU Brno): plevely a obiloviny • J. Beneš: tvrz Ervěnice u Mostu; R. Musil: Staré Město u UH • •70. a 80. léta – L. Peške: pracoval v ARUP, soubory z hradišť a měst, 90. léta: Krašov, Tetín • – minimum publikováno • 90. léta – J. Mlíkovský (ornitolog NM): rozbory z hradisek dokládá sokolnictví • •ALRNB – projekt: Ancient Landscape Reconstruction in Northern Bohemia • – University of Sheffield + ARÚ Praha Zvelebil, Kuna, Beneš, Křivánek) • – 1991až 1996: rekonstrukce zaniklé kulturní krajiny severních Čech •90. léta – L. Petříčková: Bedř. Světec, Sedlčany, Praha, Žebrák, Karlštejn, Mos • – V. Páral: Brno (Stará radnice), Lelekovice, Konůvky • – J. Lukáš: Mstěnice • •Poslední decénia – R. Kyselý (ARU Praha): Strunkovice nad Blanicí (ves), hradiska: Rubín, Stará Boleslav, hrad Zlenice • – L. Kovačiková: Cheb, Mělník (města), hrad Orlík • – Z. Sůvová (plzeňská ZIP): Plzeň, Praha • •Molekulární biologie: • – analýzy potravinových zbytků na keramice (příškvarky) • Zdeněk Tempír: lokality již. Moravy, Bylany • – různé metody plynové chromatografie: potravní alergeny • gluten – obiloviny, kasein – mléčný protein, ovomucoid – veječný protein • termostabilní proteiny (druhy zvířat) • J. Pavelka (ZČU Plzeň) • – izotopové analýzy: M. Nývltová Fišáková (ARÚ Brno) • • Vrcholný a pozdní středověk (13. – 15. stol.) •Hierarchie sociální – stravování a konzumace určitých jídel závisely na společenském postavení • – porušení pravidel se pokládalo za hřích (např. obžerství) • • – Adalberon z Laonu (1030): Učení o trojím lidu: • a) oratores (ti, kdo se modlí): duchovenstvo (střídmost, postní jídla) • b) bellatores (ti, kdo bojují): šlechtici, bojovníci (bohatá masitá strava) • c) laboratores (ti, kdo pracují): poddaní, rolníci (chudá strava, luštěniny) • •Struktura společnosti – 1. horní vrstvy: elita – panovník, církev, vyšší šlechta (na základě urozenosti) • 2. střední vrstvy: nižší šlechta, měšťané, bohatí kupci • 3. nižší vrstvy: sedláci, poddaní a chudina • •Hierarchie potravinová: Aristoteles: († 322 př.n.l.): Učení o čtyřech živlech: • •Živly – oheň, vzduch, voda, země • – určovaly hodnotu vhodných potravin (zvířata, plodiny) pro dané sociální skupiny. • • • • • •Aristokracie: • • – status: množství a kvalita jídla signalizovala bohatství a moc • – maso: spojováno s mocí, fyzickou silou a potencí (statusová záležitost), pečené nad ohněm • – zvěřina: nejprestižnější, spojována s fyzickou silou a lovem (jedna ze sedmi dovedností) • – létající ptáci: byli v kontaktu se vzduchem (volavky, jeřábi, bažanti) • – obilí: roste vysoko nad zemí a zrna jsou v kontaktu se vzduchem • •Duchovní: • • – světští (kněží, biskupové): na rozdíl od mnichů mohli jíst maso mimo postní dny • – poustevníci: divoce rostoucí rostliny pojídali v syrovém stavu • •Svobodní a poddaní: • • – maso: drůbež, domácí zvířata, vařená strava • – rostliny: konzumována – část vyrůstající z lodyhy (zelí, hrách) • – z kořene (salát, špenát) a kořenová zeleniny (cibule, mrkev) • •Dominantní zdroj masa – 3 hlavní zdroje z domácích savců: tur, prase a ovco/koza • • Nižší vrstvy – konzumace hovězího masa ve městech (koncentrace obyvatel) • – 15. stol.: klesá podíl tura a stoupá prase a ovco/koza • – 15/16. stol.: stoupá podíl tura • • Německo: Kostnice (71%), Bazilej–Schneidergasse, Lübeck-Alfstrasse, • Řezno-Auergasse: hostinec – hovězí a telecí maso • Polsko: Kołobrzeg: převaha skotu od 2. pol. 13. stol. • Vratislav-Więzienna, Gl. Rynek: skot (1/3), ovco/koza • • Vyšší sociální vrstvy – konzumace prasete: Mansfeld - jímka v domě Lutherových rodičů (6 : 1 prasete – skot). • Vratislav-Kapitulní ul.: výraznější podíl prasete • •Pojídání psů a koček – výjimečné: v obdobích nedostatku potravin, rozsekané psí skelety v jímkách (Kostnice) • – u koček sporné (v jímkách chcíplé) •Konzumace kura domácího – Praha-nám. Republiky, Brno-Radnická, Opava-Hrnčířská, studna v Mostě a Chebu) •Kůň – nízký počet kostí: především ekonomický význam – pracovní využití, méně jateční (Brno-Vídeňská ul.). •Jateční věk: Brno-Domminikánská ul., 2. pol. 15. stol.: • tur: 22–24 měsíců. • prase: 0,5–1 rok • ovce/koza: 22–24 měsíců • •Tafonomie – zásahy na kostech: Brno-Česká, Jozefská (15-17%) skot a prasata • Praha-nám. Republiky (12.–13 stol., 10 %) • hrad Veselí – 22 % • • – stopy porcování: příčné či šikmé přeseky žeber, obratlů, kostí končetin, lopatky či pánve • – oddělování masa od kostí: záseky a zářezy • – podélné roztínání dlouhých kostí za účelem získání morku • – opálení, přepálení otevřeným ohněm (Brno-Česká: 0,4%, Krašov a Tetín: pečení; hrad Veselí: 0,2%) • – ohryzání domácími šelmami a hlodavci (Brno-Česká: 5 %, Veselí: 19 %, kladrubský klášter: 1-7% • Kostnice: hovězí 1,4 %, ovce/koza 3,7 %, prasete 5,4 %) • – porcování jednotlivých druhů zvířat se lišilo: chov: drůbež, někdy prasata a drobní přežvýkavci (uhynulá zvířata) • import: hovězí maso (tur) – porážka na parcelách (rohy, kopyta) • – nákup od řezníků •Kultura stolování – 12. stol: vliv islámského světa (hygiena) • – 14. stol.: Tomáš Štítný rozlišoval jídlo k ukojení hladu a pohoštění návštěvy či hostiny • • – vyšší vrstvy: kultivované chování, etiketa • rozsazení podle zasedacího pořádku: v čele stolu pán a nejvýznamnější hosté • u stolu v párech: francouzský vliv) • zahájení hostiny modlitbou, přípitek, ubrus na stole • zvěřina, koření z Orientu, jižní ovoce • nože (krájení chleba, masa), vidlice (od 11. stol.), lžíce (z 15. stol., soubor z HK) • konvice, džbány, poháry fajánsové nádoby (od konce 15. stol.) • cínové nádobí a sklo: rozšířeno ve 14. a 15. stol. • kamenina: 16. stol. • •Hostiny – pořádány při různých festivitách • – význam se posuzoval podle počtu chodů Korbelářová, I. – Zezula, M., 2018: S knížaty u stolu : Kuchyně a kultura stolování na středověkých vévodských dvorech v Opavě a Ratiboři. Ostrava – Ratiboř. •Venkovská strava – rostlinná: obiloniny: kaše a placky, „nejušlechtilejši“ byla pšenice • zelenina: zelí, řepa, pórek, vodnice, špenát, česnek, cibule (i houby, bylinky) • luštěniny a ořechy: bob obecný, čočka, cizrna, vikev a hrachor • – masitá: vepřové, skopové, kozí a hovězí (staré kusy), drůbež • •Měšťané – gastronomie pikantních jídel: kořeněné maso a omáčky • – specializovaná potravinářská řemesla: (preclíky, calty-housky) • •Mnišský ideál chudoby – skromný jídelníček: řeholníci po slibu chudoby a čistoty se masa formálně vzdali, aby • odmítli „hodnoty“ s nimi spojované: materiální bohatství, síla, moc, násilí a sexualita • – v případě nemoci bylo maso povoleno • – Opatství v Cluny: Bernard z Clairvaux kritizoval „desítky způsobů přípravy vajec“ • •Obřadní jídla – křesťanské svátky – mikulášská: perník • – vánoční: vánočnívánočka, ovoce (syrové i sušené), tvarohový mazanec • – velikonoční: pečené jehně, barevná vejce • – posvícení (podzim): pečená husa • • Půst •Postní dny – zakázána konzumace masa a všeho, co je živočišného původu (tuky) • – o velkých svátcích i vejce a mléko (podle Tomáše Aquinského „nejdraždivějši“ a „nejslastnějši“) • – velikonoční (quadragesima): čtyřicetidenní (Rozjímání Krista na poušti) • – vigílie: předvečer velkých křesťanských svátků • – Velký pátek: den Kristovy smrti • – nestřídmost u nižších vrstev: spíše výjimečná (svatby, křtiny, posvícení, hody aj.) • – kláštery: 2. pol. 13. stol.: více konzumováno prase než tur, pak kur a ovce/ koza • vysoký podíl lovné zvěře a kaprovitých ryb • 14. a 15. stol.: více malých přežvýkavců (81 %), pokles divoké fauny (4 %) vlivem odlesňování • •Zakázané potraviny – nahrazovány rybami: jako „studené a vlhké“ nehrozilo, že budou „draždit smysly“ • konzumovány vařené, pečené, smažené, solené, uzené, sušené • – křesťanská symbolika: obrázek ryby (symbol prvních křesťanů) • ichthys (řecky) = Iesus Christos Theu Hyios Soter • Ježíš Kristus, Boži Syn, Spasitel • • • Pašije (z lat. passio – „utrpení“) •Velikonoce – postní dny • •Název – odvozen z prvního slova při předčítání evangelia pasáží při liturgii: • „Passio Domini nostri Iesu Christi secundum…“ • (Utrpení našeho Pána Ježíše Krista podle…) • •Evangelijní vyprávění, příběhy, hry, liturgické čtení, hudební skladby: inspirované vyprávěním o utrpení a smrti • Ježíše Krista • •Obsah – obvykle začínají modlitbou Ježíše v Getsemanské zahradě, • pak následuje zatčení po Jidášově zradě, soud před židovskou veleradou, předvedení před Heroda, • soud u Piláta Pontského, bičování, odsouzení k ukřižování, příprava na ukřižování, Ježíšova smrt a • doprovodné události (zatmění nebe, zemětřesení apod.) • – končí Ježíšovou smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním Víra •Duchovní život – řídil pravidly, které byly definovala Bible, čili Písmo svaté (lat. Scriptura sacra), což je soubor knih, které • křesťané a židé považují za posvátné (slovo Boží) •Biblos – řec. papyrový svitek (výrobou proslulo fénické město Gebal, zvané Byblos) •3. stol. – bible přeložena do řečtiny (septuaginta) •4/5. stol. – sv. Jeronýmem přeložena do latiny (tzv. Vulgata) • •Starý zákon – první část bible, která obsahuje soubor posvátných knih, jež křesťané převzali z judaismu (hebrejská bible) • – původně hebrejštině a zčásti v aramejštině • – líčí vznik světa a historii Abrahámova potomstva, které Bůh vyvolil k záchraně lidstva, dal mu zákony • a uzavřel s ním smlouvu • – obsah: pět knih Mojžíšových, spisy a prorocké knihy • •Nový zákon – lat. Novum testamentum líčí život a smrt Ježíše z Nazareta • – soubor 27 knih, sepsaných mezi lety 50 –150 n. l. jako závazný soubor (kánon); později upravovaný • – obsah: čtyři evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan) • skutky apoštolů, listy apoštola Pavla křesťanským obcím, • kázání Pavlovi, Petrovi, Janovi a Jakubovi, kniha • Zjevení Janova (Apokalypsa) Hagiografie řec. hagios – svatý, grafeín – psáti •Životopisy světců a mučedníků, které obsahovaly: • • a) mučednická akta – „Acta martyrum“ (martyr - řec. svědek) • – soudní protokoly z procesů s pronásledovanými křest'any • • b) legendy – vyprávění o životě, skutcích, zázracích a mučednické smrti církevních světců • (Život sv. Antonína od Athanasia) • – presentovaly nejrůznější hrdiny (poustevníky, putující mnichy, vojenské světe), kteří byli líčeni • jako hrdinové pokoušení ďáblem, z něhož vyšli jako vítězové: vzory následování •Sbírky hagiografické literatury – sestavovány od středověku: tzv. Acta sanctorum (Životy svatých) • – obsahovaly seznamy svatých s přiloženými životopisy (vydáváné od 16. stol.) • •Legenda aurea – Zlatá legenda: sbírka životopisů svatých a traktátů k církevním svátkům • – 1260: sepsaná italským dominikánským mnichem Jakubem de Voragine • • Novověká keramika •16. – 18. stol.: nové trendy ovlivňovaly vlastnosti a vzhled keramiky • změny ve vývoji keramiky probíhaly v návaznosti na: • • a) vyšší životní styl – recepce renesančního životního stylu v zaalpské oblasti • – vyšší standart stolování (změny jídelníčku, nové typy nádobí) • • b) technologický rozvoj – nové postupy: 16. – 1. pol. 17. stol.: glazování vnitřků • 3/3 16. stol.: oboustranné glazování • (habánské fajánse, berounské zboží) • – unifikace výroby (velikost, výzdoba) • •16. – 1. pol. 17. stol.: ve výrobě keramiky dochází k výrazné diferenciaci: • • 2 směry: 1) Stylová (umělecká) keramika – pro vyšší společnost: fajáns, kamenina, porcelán • 2) Lidová keramika – pro vesnické a městské prostředí: běžné nádobí • (vaření a stolování) • • • Habánská fajáns Technologie: – do českých zemí přinesli novokřtěnci (habáni), kteří se usadili na jižní Moravě 16. stol.: Mikulov, Slavkov u Brna, Dambořice aj. Habánské (novokřtěnské) fajánse: – vyráběly se po vzoru italské „bianki di Faenza“, na níž nesměl být figurální motiv (dekory: heraldika a rostlinné dekory jako karafiát, tulipán a granátové jablko) – luxusní zboží určené šlechtě a měšťanům – 18. stol.: výroba: Ždánice, Vyškov, Bučovice, Olomouc, Šternberk, Valašské Meziříčí později: Ivančice, Velká Bíteš, Znojemsko Fajánsové manufaktury: – císařská v Holíči (záp Slovensko) – dílny v lokalitách bývalých habánských dvorů – Sobotiště, Veľké Leváre, Dechtice, Košolná, Častá – nové centra zakládali potomci habánů: Stupava, Boleráz Severoitalské fajánse z Lutherova domu ve Wittenbergu. •Majolika – název podle španělského ostrova Mallorka v souostroví Baleáry (obchodní středisko) – keramika s různobarevným střepem potažená barevnou glazurou – původ: v Egyptě ( 2. stol př. n. l.), odkud do Asie a skrze Maury do Španělska (Malaga, Granada) – výroba pokračovala i po dobytí Malagy katolíky (1487) – glazury: a) jednobarevná (zelená) b) dvoubarevná (mramorovaná); c) vícebarevná (např. kachlů) •Fajáns – název podle italského města Faenza u Boloně: (od r. 1466; 12. stol. keramické středisko) – keramika s nažloutlým střepem pokrytá bílou neprůhlednou cíničito-olovnatou glazurou (po vsáknutí se za syrova maluje barvami: kobaltovou, zelenou, žlutou a manganově fialovou) – konec 16. stol. – manufaktury v Itálii Francie: Lyon, Nimes a Montpellier Německo: kolem Norimberku a Hamburku Nizozemí: Antverpy Delft – bílá hlína i glazura zdobená modrým dekorem Berounské zboží •Vyhlášená keramika na stolech šlechticů a měšťanů: 2. pol. 16. stol. až 1/3 17. stol. •Hrnčíři – písemně doloženi od počátku 14. stol. • – hrnčířské krámy: konec 15. stol. • – cechovní organizace: poprvé k r. 1560 • •Hrnčířské provozy – severní předměstí: Hrnčířské a Rybářské u řeky Berounky • – nálezy hrnčířského ze západního (tzv. Horního) předměstí • – v jádru Berouna: ulice Česká a Na Klášteře • •Nálezy – na Pražském hradě • – Nové Město pražské: kopírování berounského zboží pražskými hrnčíři před r. 1572: dílna Adama Špačka • – soudní spory o pražské trhy doloženy písemně v pol. 16. stol. (písemně doloženy i fyzická napadení, rozbíjení zboží) • •Útlum produkce – za třicetileté války (1634 a 1639) a v důsledku emigrace 1651: Hrnčířské a Rybářské předměstí částečně pusté • – po třicetileté válce: 9 hrnčířů • 1740: 12 mistrů • • Tzv. červeně malovaná berounská skupina: 4/4 16.až 1/3 17.stol. •České sklo • •číšky s taženými kapkami • – Čechy: od konce 12. stol. (do Německa, Polska a Skandinávie) • – Opava: dominikánský klášter, Dolní nám. • •číšky s protáhlými nálepy: od 14. stol. • – napodobují číšky se šnekovitými nálepy z hnědého skla • – Opava: Dolní náměstí • •Vysoké číše s nálepy tzv. českého typu: poč. 14. stol. • – oblíbené ve 2. pol.14. a v 15. stol. • – Německo, Polsko, Švédsko • – méně Maďarsko (Buda), Rakousko (Vídeň), Slovensko (Bratislava, Trnava) • – od pol. 15. stol.: lišty promačkávané rádélkem a girlandy • – 15./16. stol.: číšky s trychtýřovitým tělem a patkou ze svinutého vlákna • láhve s hruškovitým nebo kulovitým tělem • poutnické a čočkovité láhve (vyhlazování textilu, na koření) • tzv. mucholapky Číška s trychtýřovým tělem. Opava-Kolářská Kyjovitá číše s girlandami. Opava-Kolářská Číše českého typu. Opava-Masařská mucholapka lahve •Sklo v benátském stylu: • – podle benátského vzoru: 16. a 1. pol. 17. stol. • – české sklo nazelenalé barvy: domácí vkus a výrobní možnosti • – pol. 16. stol.: luxusní sklo s emaily (letopočty, erby), zlacení, ryté vzory • číše na duté zvonovité patce, poháry, láhve • na objednávku: tzv. vítací, erbovní a svatební číše, poháry • – technika: rytí diamantovým hrotem • (znovuobjevil benátský mistr Vincenzo di Angelo dal Gallo) • optický dekor: číšky, poháry, láhve, džbány, mucholapky • •Číše s válcovitým nebo konickým tělem na duté zvonovité patce • – nezdobené i zdobené • – z motiv konvalinek figurální scény, letopočty • – Opava-Horní nám., Kolířská_Pekařská, Cvilín (letopočet 1618) • • • Číše zdobená emaily z Opavy, mezi ulicemi Pekařskou a Kolářskou. Literatura •ALBARELLA, U., 2005: Meat Production and Consumption in Town and Country, in: Giles, K. & Dyer, Ch. (Eds.), Town and Country in the Middle Ages. Contrast, Contact and Interactions 1100-1500, 131–149, Leeds. • – 2006: Pig Husbandry and Pork Consumption in Medieval England, in: • WOOLGAR, C. M., SERJEANTSON, D. & WALDRON, T. (eds.), Food in Medieval England, Diet and Nutrition, 72–87, Oxford. •ANDĚRA, M., 2006: Orictolagus cuniculus (Linnaeus, 1758) - králík divoký. •In: Mlíkovský, J. - Stýblo, P. (eds).: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky, Praha, 448–450. •BENEŠ, J.–KOČÁR, P.–SUCHÁ, R. 1998: Doklady dálkových kontaktů ve středověké Evropě na základě studia vybraných archeobotanických nálezů – Belege der Fernkontakte im mittelalterlichen Europa aufgrund der ausgewählten archäeologische Funde, Archaeologia historica 23, 285–293. •BERANOVÁ, M. 2000: Formy chovu dobytka v 11.–13. století [Zu Formen der Viehzucht im 11.–13. Jahrhundert.], in: Sborník Miroslavu Buchvaldkovi, Most, 17–20. • – 2005: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku, Praha. •BEECH, M.,1993: Archaeozoology and archaeobotany: its role in the ARLNB project, Památky archeologické 84/2, 137–142. •KYSELÝ, R., 2004: Kvantifikační metody v archeozoologii, Archeologické rozhledy 56/2, 279–296. •ČECHURA, J.,1993: Fíky, mandle a rozinky na Karlštejně za husitské revoluce, Historický obzor 4, 82–84. •ČULÍKOVÁ, V., 1994b: Rekonstrukce synantropní vegetace středověkého města Mostu. Památky archeologické 85, Suppl. 2, 181–204. • •DRESLEROVÁ, G., 2009: Osel v době hradištní. in: Archeologie doby hradištní v České a Slovenské republice. Sborník příspěvků přednesených na pracovním setkání Archeologie doby hradištní ve dnech 24. –26. 4. 2006., 10–16, Brno. •HADRAVOVÁ, A., 2008: Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka: část přírodovědecká, Praha. •JANKOVSKÁ, V., 2002: Palynologie. In: Klápště, J.: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226), Mediaevalia archaeologica 4, 158–161. •KLÁPŠTĚ, J. 1994: Paměť krajiny středověkého Mostecka – Das Landschaftsgebiet Most als Zeuge des Mittelalters. Most. •KOČÁR, P.–KOČÁROVÁ, R.–HŮRKOVÁ, J.– ISSEK, P.–HARTMANNOVÁ, O.–KOSTROUCH, F., 2006: Botanický příspěvek k archeologii žízně – archeobotanické analýzy sladů z vrcholného středověku až novověku, in: Ve službách archeologie 7, 175–182. •KORBELÁŘ, J.–ENDRIS, Z.,1981: Naše rostliny v lékařství. Praha. •MEDUNA, P., 2008: Konec „lesního“ prasete. In: Pokorný, P. – Bárta, M. (edd.): Něco překrásného se končí. Kolapsy v přírodě a společnosti, 145–146, Praha. •MLÍKOVSKÝ, J., 2005: Evidence for hawking in early Medieval Czechia. Buteo 14, 53–56. •NÝVLTOVÁ-FIŠÁKOVÁ, M., 2004: Zvířecí kosti ze středověkých jímek v Opavě, Časopis Slezského Muzea, S. B, 53, 1-17. • •OPRAVIL, E., 1965: Rostlinné nálezy z archeologického výzkumu středověké Opavy, prováděném v roce 1962, Časopis Slezského muzea A 14, 77–83. • – 1986: Archeobotanické nálezy z areálu Jaktařské brány v Opavě (býv. hotel • Koruna), Časopis Slezského muzea v Opavě (A) 35, 227–253. • – 1987: Rostlinné zbytky z archeologického výzkumu hradiska Chotěbuz- • Podobora, Těšínsko 1987/2, 3–6. • – 1993a: Archeobotanické nálezy z Kolářské ulice v Opavě, AH 15, 491–509. • – 1993b: Archeobotanické nálezy z Hrnčířské ulice v Opavě (hotel Orient – • dostavba), Časopis Slezského muzea v Opavě (A) 42, 193–214. • – 1996: Archeobotanické nálezy z historického jádra Opavy z výzkumné sezóny • 1993 – 1994, Časopis Slezského muzea v Opavě (A), 1–15. •PAVELKA, J.–VAŘEKA, P., 2008: Příspěvek k poznání stravy ve vrcholném a pozdním středověku. První výsledky analýzy potravinových zbytků na keramice v Čechách, Kuděj 1-2, 98 –109. •PEŠKE, L., 1985: Domácí a lovná zvířata podle nálezů na slovanských lokalitách v Čechách, Sborník NM 39, 20–216. •PETŘÍČKOVÁ, J., 2000: Domácí a lovná zvířata v době hradištní. Stav poznání, Archeologie ve středních Čechách 4/2, 485–488. •SŮVOVÁ, Z. 2008: Zvířecí kosti ze zaniklých vesnic. In: Hledání zmizelého, Plzeň, 25–28. •VALÍČEK, P. a kol., 2002: Užitkové rostliny tropů a subtropů, Praha. •ŽEMLIČKOVÁ, A. 2012: Lov ve vrcholném středověku s přihlédnutím k archeozoologickým závěrům. Rkp. bakalářské práce na FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. • Renesance •lat. renáscor – narodit se, narůstat, opět se objevit, obnovit, též vzkřísit (antické tradice) • – období počínající Petrarcou a končící Descartem: cca 1330 – 1630 • •České země – první ohlasy v období pozdní gotiky za vlády Jagellonců na konci 15. stol. • – ne přímo z Itálie, nýbrž přes Uhry: budínský dvůr Matyáše Korvína • – šíří ji Italové (Vlaši), kteří se stěhují za Alpy a podle renesančních vzorů zdobí gotické stavby • •Morava – první renesanční vlivy v architektuře: • 1492: portály zámků v Moravské Třebové a v Tovačově • 1493: okna Vladislavského sálu (pozdní gotika Benedikta Rejta) • 1503 – 1510: Ludvíkovo křídlo Pražského hradu • •Periodizace (Čechy): • a) raná: 1492 – 1538 (Vladislav Jagellonský: renesanční prvky) • b) vrcholná: 1538 – 1580 (Ferdinand I. Habsburský: italští mistři). • c) pozdní: 1582 – 1620 (Rudolf II.: mistři z Nizozemí, manýrismus) •Syn zlatníka z Norimberku. •Proslavil se jako malíř a rytec. •Nejvýznamnější představitel • zaalpské renesance. • •Hlavní dílo: • Růžencová slavnost (r. 1506) • •Grafické cykly: • Apokalypsa • Malé a Velké pašije • Život Panny Marie • •Volné grafické listy: • Adam a Eva, Rytíř, Smrt a ďábel, • Melancholie • Albrecht Dürer 1471 - 1528 ALBRECHT DÜRER. Renesanční umělec. Erhard Schön, Head of Dürer in profile to the left, a woodcut Podobizna od E. Schöna Manýrismus italsky maniera – styl, způsob •Přechodná fáze mezi renesancí a barokem: • Itálie: 1515 – 1600 • Francie: 1550 – 1610 • střední Evropa: 1560 – 1630 • •Název – 16. stol.: Giorgio Vasari v souvislosti s pozdní • tvorbu Michelangelovou, která se • odchylovala od klasických představ o • harmonii • •Odklon od harmonického řádu, jak jej chápala vrcholná renesance a historicky bývá vykládán jako následek rozkladu tradiční jednoty. • Soubor:Vasari.jpg Giorgio Vasari •Obraz světa – determinovaný křesťanským pojetím universa se promítal ve společenské hierarchii hodnot a • v zařazení jedince ve společnosti, jehož postavení odviselo od stavu, k němuž náležel. • •Vliv – biblické náměty inspirovaly: a) vzdělání • b) „vysoké“ umění (malířství, architektura) • •Náměty – vycházely z každodenního života a životního stylu vyšších vrstev • – společenské zařazení bylo manifestováno ritualizovaným chováním při nejrůznějších obřadech a • ceremoniálech jako byla turnajová klání a slavnosti • – důležitou roli hrála heraldická symbolika, která zdobila nejen praporce, štíty a korouhve bojovníků, • ale i významné stavby (portály, malířská výzdoba) a jejich inventář (nábytek aj.) • •Renesance – evropská humanistická kultura znovuobjevila lidské hodnoty v ideálech antiky • – obsah symbolů se změnil, což určitým způsobem ovlivnily i reformní ideové trendy • – větší důraz se začal klást na estetické pojetí a umělecké působení výtvarných děl • •Signum a res (znak a symbol) – měly hlubší smysl a představovaly specifický komunikační prostředek, jehož • prostřednictvím byly vnímány nezjevné podstaty reálných skutečností, společenských • vztahů a morálních hodnot • Homo viator •Cesty – za obchodem (lokální, regionální zahraniční trhy, jarmarky) • – za vzděláním (řemeslo: tovaryšské cesty, studia: univerzity) • – náboženské důvody: zbožnost (milost Boží), pokání (odpuštění hříchů) • • Křesťanství – z lat christianos (stoupenec Krista), učení Ježíše z Nazaretu a jeho učedníků o Božím království • – 313: legalizováno císařem Konstantinem I. Velikým Milánským tolerančním ediktem • – 391: ustaveno za státní náboženství císařem Theodosiem I. • •Aurelius Augustinus – poč. 5. stol.: charakterizoval člověka jako „homo viator“, tj. poutníka • – peregrinatio: putování, ve středověku synonymum pro životní cestu • – peregrinus: poutník byl vzorem dobrého křesťana • poutnický oděv: hůl, mošna a plášť s odznakem (symbol poutního místa) • •Poutnictví – hospodářský rozkvět míst spojených s kultem: budování poutních cest, špitálů a hostinců • – kulturní kontakty: poznatky (technologie), architektura, umění, životní styl (odívání, stravodání) • – křížové výpravy: ozbrojené poutě do Svaté země za účelem ochrany svatých míst (hrady) • ochrana Božího hrobu a poutníků: zřizování nových rytířských řádů (např. johanité) • ekonomické a sociální motivy •Náboženské poutě – do svatých míst byly součástí života ve středověku (poutě Židů do Jeruzaléma) Hry a zábava •Volný čas – doba, kdy člověk nepracoval a mohl se věnovat zálibám nebo činnostem podle vlastní volby • – staročesky prázdniti: označení pro zahálku i odpočinek • – kratochvíle (krátit chvíli) = zabavit se • – privilegované vrstvy: lov, rybolov, sokolnictví, cvičení, turnaje, kostky, šachy, deskové nebo karetní hry • – šlechtě určeny šachy, měšťanstvu vrhcáby a prostému lidu mlýn • • •Křesťanský přístup – církev považovala hazardní hry za hřích (výplod ďábla) • – důraz na kontemplaci (rozjímání), modlitbu, studium náboženské literatury • •Jean Verdon – emeritní profesor středověkých dějin na univerzitě v Limoges • – nebyl rozdíl kulturou lidovou a kulturou elit neexistoval, spíše šlo o jedinou kulturu s mnoha nuancemi • – lidová kultura se o několik desetiletí či staletí se opožďovala • • •Hra – podle Johana Huizinga (nizozemského kulturního antropologa) je: • – dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně • přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí, • radosti a vědomím "jiného bytí", než je" všední život„ • – svobodná a dobrovolná aktivita, zdroj radosti a zábavy • •Šlechtické prostředí – zahálka byla součástí životního stylu • – Tomáš Štítný ze Štítného (cca 1333 – 1409): podporoval „počestnou kratochvíli“ a hru v šachy • doporučoval jako vhodný lék proti „tesknosti“ • •Církevní prostředí – mnozí duchovní měli šlechtické vychování • – znalost hry v šachy a vrhcáby • •Městské prostředí – trhy, jarmarky, hody, liturgické slavnosti: kejklíři, artisté hudebníci • – krčmy: centra zábavy, hra hazardních her • •Vesnické prostředí – slavnosti spojeny s církevními svátky (zemědělský cyklus) • – posvícení, poutě, masopust (hraní hazardních her) • • Rýmařov-Hrádek Rýmařov-Hrádek untitled Šachy •Původ – 6. stol.: Indie • •Evropa – 9. stol.: dar chálifa Hárúna al Rašída Karlu Velikému •České země – 11. stol. – 14. stol.: pojednání od T. Štítného M 643 Cvilín Vrhcáby (tric-trac) s typickou hrací deskou se 24 špicemi – původ v antickém světě (tabulae) – České země: zmínka v Liber Depictus (krumlovský obrazový kodex z pol. 14. stol.) obliba hlavně v 15. a 16. stol. Codex Manesse – sepsán v Curychu mezi lety 1305 a 1340 (obsahuje básně od 140 autorů a 137 iluminací. Originál uložen v Universitätsbibliothek Heidelberg Hrací kameny: Libice, Cvilín, Opava Hráči vrhcábů v rukopise z roku 1479, Kostnice. Zdroj: https://hodoninsky.denik.cz/serialy/vrhcaby---oblibena-hra-ve-stredoveku20110124.html Pomůcky – hrací deska(dvojdílná), 15 kamenů pro každého hráče, 2 kostky. Pravidla – hrací kameny se rozestaví na desku podle daného schématu – každý hráč hází kostkami, přičemž pohybuje s kameny po polích – cílem hry je dovést všechny své kameny na svá vnitřní pole a odtud je vyvést z desky ven dřív, než se to podaří soupeřovi Freiburg – 3. stol: hrací deska s kameny Jan Amos Komenský – zařadil hru do učebnice pro děti Orbis Pictus Mlýn a mlýnek •Mlýn – oblíben v antickém světě • – Čechy: nález z Libice • 15. stol.: Praha • (Staroměstské nám, Butovice) • •Mlýnek – hrají dva hráči se 3 kameny, táhnou ortogonálně • nebo diagonálně, aby zablokovali soupeře. Diokleciánovo mausoleum ve Spliu Nález z Prahy Butovic •Dáma – vznik ve 13. stol. V jižní Francii • – šachová deska s hracími kameny • – 1547: Antonio Torquemanda: „El ingenio o juego de marro, de punta o damas„ • – 2. pol. 16. stol.: v Čechách • •Ovčinec – také hra „na vlka“ nebo „vlk a psi“ • – 12. stol.: nejstarší nález z Anglie • – kachel s plánem ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy • • •Hry kostečné – postupně nabyly charakter hazardu • 14. stol.: v Praze hrál obchodník o svůj život • – pranýřovány dobovými mravokárci • •Hry karetní – z Asie do Evropy skrze Araby • – 1377: první zmínky zaznamenány mnichem Johannesem z kláštera v Berefeldu u Basileje • • • • Karty •Původ – nejasný: Čína, Korea nebo v Indie • – ve 12. stol. proniky na Arabský poloostrov, skrze vracející se křižáky • – ve 13. až 14. stol. do Evropy • – líc (avers): ručně malované emblémy, od pol. 15. stol. tištěné • – rub (revers) původně bílý, od 16. stol. barevný ornament • 1354: Praze je usazen kartýř Johann Kreysel • 1517: mezi staroměstskými měšťany uveden kartýř Jakub • •Zákazy – u nás od 14. stol. • 1449: usnesení tří pražských měst: • „…neměl žádný hospodář v domě svém dopouštěti her kostečných, vrchcábních, karetných nebo • jakýchkoli jiných, jakož že i kostky a karty nemají nikde býti prodávány“ • •1655: deník Jana Františka Bruntálského z Vrbna • „…a po obědě jsem hrál s různými kavalíry nejprve quindeci, potom však landsknecht, a prohrál jsem dvacet jedna • dukátů…“ • •Doklady v knižních vazbách: • •1547 – nejstarší karty doloženy ve Slezskem zemském muzeu v Opavě • – nalezeny při restaurování 7. knihy zemských desek opavských (1555–1583) • 5 listů se zkušebními otisky německkých karet, znak města Vratislavi (W) • •1565 – ve vazbě knihy Leona Battisty Albertiho L’Architettura, německé • uloženy ve fondu Národní technické knihovny v Praze • •1565 – 1566: ve vazbě geologického spisu Konrada Gessnera De Omni Rerum Fossilium Genere, Gemmis, Lapidibus, • Metallis, Et Huiusmodi, Libri Aliquot, Plerique Nunc Primum Editi, Curych • •Archeologické nálezy: • – Pražský hrad – 1872: v Černé věži nalezeno 41 karet z let 1606 až 1616 • – 1956: I. Borkovský našel v Černé věži tři hrací karty • – 2009: další nálezy z Vladislavského sálu • • – Olomouc – Petrášův palác: nález listů v zásypu kleneb, francouzský typ • Magické rituály •Stavební obětiny – lidové doklady pověr a zvyklostí • – spojeny s ochranou domu před negativními silami, katastrofami, lidmi atp. • – zajištění dostatku, spokojenosti a štěstí jeho obyvatel • • – do základu, pod práh, do první vazby krovu, pod podlahu, ke komínu, pod okno • • – tzv. svatý kout: v místnosti diagonálně (úhlopříčně) od koutu s topeništěm • stůl, kolem svaté obrázky • • – obětiny: a) zvířata: živá i mrtvá (drůbež aj.) • b) rostlinné a potravinové (obilí, aj.) • c) mincovní (v kostele) • d) lidské (kosti předků, dítě pod věží na Rokštejně) • e) pravěké nástroje (hromové klíny) • •Hereze – činnost proti oficiálním dogmatům katolické církve • •Čarodějnictví – 800: na synodě ve Freisingu vydán spis proti zaříkávání, věštění, předpovídání počasí nebo jiného • druhu čarování, provinilce měl představený diecéze vyslechnut s cílem doznání za použití • donucovacích prostředků (mučení, upálení) • – 1376: Nicolas Eymeric vydal příručku pro inkvisitory „Direktorium inquisitorum“ • („zlatá kniha pro strážce víry“) • – 1486: Jakub Sprenger – Kladivo na čarodějnice • •Grimoáry – z fr. grammaire (mluvnice), magické knihy s praktickými návody přírodní a nadpřirozené magie • (předpisy na přípravu magických preparátů pro léčení, talismanů, amuletů, k vyvolání duchů aj.). • •Porodní báby – praktikovaly léčitelství (byliny) i magii (amulety) •Mastičkářky a šarlatánky – používaly nekalé praktiky k vylákání peněz •Templáři – 1307 až 1314: zištně vykonstruovaný proces proti řádu (Filipa IV.) • Věštění •Hermetismus – soubor okultních (tajných) nauk o stvoření světa a postavení člověka • – astrologie, alchymie, kabala, tarot (karty) a magie • – název odvozen od Herma Trismegista, pokládaného za vynálezce • věd a autora spisu tzv. Smaragdová deska (Corpus Hermeticum – co je nahoře, je dole) • – první zmínka ve 4. stol. n .l. u řeckého alchymisty Zosína • •Astrologie – z řec. Αστρολογία: predikční (předpovědní) praktika vycházející ze • symbolické interpretace horoskopu vypočítaného podle postavení planet • – 1412: první spis na Moravě od Jana Těšínského popisujeí výrobu • kamene mudrců • •Alchymie – z arab. al-kimija, disciplína zabývající se experimentováním s chemickými • látkami s cílem transmutace (přeměny) kovů ve zlato prostřednictvím • Kamene mudrců (věřilo se, že jde také o univerzální lék a tzv. elixír mládí, • přinášející nesmrtelnost) • •Magie – nauka o kontaktu s abstraktním světem pomocí speciálních rituálů • • • • • • • • Ptolemaiův kosmický systém se Zemí uprostřed. Amsterodam r. 1660. Klaudios Ptolemaios (90 – 160 n. l.) – řecký geograf, matematik, astronom zabývající se hvězdopravectvím – spisy: Almagest a Tetrabiblos (používány do pozdního středověku) – položil základy astrologie – přehodnoceny až s novými poznatky v renesanci. Paracelsus (1493/1494–1541) – Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenhem – švýcarský alchymista, astrolog a lékař: úkolem alchymie je příprava léčiv a boj proti nemocem – 1537: v Moravském Krumlově vyléčil Jana z Lipé (jiné příbuzné ne) Georgius Agricola (1494–1555) – původně Georg Bauer: 1527 do Jáchymova jako lékař – hornická příručka Dr re Metallica: kritik alchymie – dělil na tři skupiny: …“ v první jsou „praví“, k těm byl skeptický, ale neodmítal je (kdyby šlo zlato vyrobit, musela by ho být plná města). Další dvě skupiny odsuzoval: „první vyrábějí napodobeniny drahých kovů, druzí provádí různé eskamotérské kousky a zlato prostě vpravují do tyglíků“. Michał Sędziwój (1566–1636) – polský šlechtic, alchymista, filosof a lékař „Chemici [alchymisté] dokázali i bez pomoci Slunce [kámen mudrců] proměňovat železo v měď, čili Venuši. Dokázali také vyrobit z Jupiteru [cínu] Merkur [rtuť], dařilo se též některým vytvořit ze Saturnu [olova] Měsíc [stříbro].“ Alchymie •Středověká disciplína – 12. stol.: z arab. al-kimija (Španělsko: první překlady arabských traktátů) • – 13 a 14. stol.: destilace vína (tzv. aqua ardens), redestilace (aqua vitae) • – hermetické (uzavřené) umění, předchůdce dnešní chemie • – Kamen mudrců: látka měnící kovy ve zlato, také všelék (nemoci, hojení ran, nesmrtelnost) • alkahest = univerzální rozpouštědlo, elixír života (panacea) = omlazující účinky • •Význam – objevy nových substancí a jejich vlastností: např. kyseliny, hydroxidy, soda a potaš, salmiak • – propracování výrobních technik a postupů: destilace, sublimace, extrakce, tavení, filtrace, rozpouštění látek • – zavádění nových přístrojů a aparátů: např. pícky, křivule, chladiče, třecí misky aj. • – rozvoj řemesel: metalurgie, sklářství, keramika, barvířství, výroba léčiv, vonných a kosmetických přípravků • – uchování překladů spisů antických filozofů. • •Archivní prameny – 16. stol.: provázanost alchymie s hutnictvím • – na panovnických a šlechtických dvorech pracovali alchymisté, ovládající chemii a metalurgii • – Johann Konrad von Richthausen (1604–1663) a Wenzel Seiler (?1648–1681): bánští úředníci •Alchymisté •poč. 14. stol.: první zmínka z kláštera v Raguse •1394: Smil Flaška z Pardubic – zmínky o alchymii •1412: Jan Těšínský – traktát o Kameni mudrců •1437: Barbora Celská – Zikmundova vdova v Mělníku: dílna •15./16 stol.: Albík z Uničova – lékař Václava IV. A Zikmunda • – znalost alchymie při přípravě léků •1519: Jan Černý – kněz Jednoty bratrské • – vedl léčebný dům v Prostějově, lékař Pernštejnů •1447: Václav II. Opavský – tzv. Faustův dům v Praze: laboratoř • – Mladotovský palác na Karlově nám. •1. pol. 16. stol. – Johannes Faust: německý učenec • – dům v Melantrichově ulici na Starém Městě • – po jeho zbourání se název přenesl na Mladotovský dům •16. stol.: Faustův dům obýval Edward Kelley • 1996: zjištěny malby s alchymistickými symboly •18. stol.: pak Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk – pokusy • syn Josef Petr se zabýval mechanikou • • Alchymistova dílna. David Teniers ml., 1650. Mladotovsky palác na Karlově nám. •Hynek z Poděbrad (1452–1492): kníže Minsterberský • – sběratel alchymistických spisů • – dílna ve věži Sankturinovského domu na Palackého nám. • – pod oratoří (modlitebnou) • – odtokové žlábky a závěsné konzole • – 2002: Muzeum alchymie v Kutné Hoře • • • •Alchymisté spjatí s Kutnou Horou: • – Jaroš Griemiller z Třebska: příbuzný (Pavel) byl mincovní úředbík • překlad traktatu Rosarium philosophorum • věnoval ho Oldřichu z Rožmberka • – Daniel Stolcius: narodil se v Kutné Hoře • studoval v Lipsku, Marburgu, Basileji • 1635: v Polsku se seznamil s J. A. Komenskym Destilační přístroje •Výroba alkoholu – 8. stol.: ze Španělska („aqua vitae“ arabský lékař Geber) – 2. pol. 13. stol.: do klášterů (medicína proti moru) •První zmínka – 1315: z Prahy-Starého Města •Nálezy – Příběnice, Pražský Hrad, Křivoklát, Ostrava-Kostelní nám. – Brno-Veselá ulice: zlomek alembiku z 2. pol. 15. stol. spodní varná nádoba nalezena nebyla Replika: 10 l kvašeného vína = 1,5 l alkoholu •Alembik: horní část s výlevkou •Cucurbita: spodní varná nádoba • • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Pražský hrad Brno Ostrava-Kostelní nám Pohled do prubířské dílny (podle L. Erckera). V podobném prostředí se asi pohyboval i Sebald Matighofer. Prubířská dílna (podle Lazara Erckera) •Lazar Erckel († 1594) • • – 1528: narodil se v saském Annabergu, studia ve Wittembergu • – 1570: prubíř v Kutné Hoře a v Praze (báňský odborník) • – 1577: jmenován císařským vrchním horním mistrem • – 1583: ředitel královské mincovny v Praze • • 1574: Kniha o prubířství (prubíř = zkoušeč ryzosti) • – o hutnictví rud s obsahem stříbra, zlata aj. • – popis vybavení prubířské laboratoře • – výroba přístrojů, nástrojů a pomocných látek • •"Prubířství je vznešené staré umění, vynalezené před dávnými časy alchymií, stejně jako ostatní práce s ohněm, kterými se nejen můžeme poučit o povaze každé rudy a druhu horniny a které z kovů v sobě obsahují, nýbrž učí také probádat každý kov o sobě samém, zda je nutná přísada, zda vůbec a kolik jí má být a pak, jak kovy od takových příměsí vyčistit a v ryzí, čisté a prosté všech přísad rozdělit". • 2024 2024 Prubířský kámen, Opava-Radiční ul. Renesanční prubířská pícka Sebalda Mattighofera z Norimberka (důlní úředník v Českém Krumlově) •Český Krumlov – Radniční 27 •Výzkumy: 1993/1994 •Inventář prubířské dílny: 1540 – 1569 • – pícka: vyrobil krumlovský hrnčíř • – množství a ryzost kovu v rudě • – tavení liteřiny • – destilace kořalky •1521 – Sebald jmenován Petrem z Rožmberka • přepalovačem stříbra a zkušebníkem • drahých kovů krumlovských dolů •1540 – koupil dům v Radniční ul. http://www.ckrumlov.cz/obr/mesto/histor/3169b.jpg Prubířská (muflová) pec – tavení vzorků v tavících kelímcích (kapelkách) vkládaných do mufle Interpretační kresebná rekonstrukce původního vzhledu a funkce jednotlivých částí přenosné keramické pícky z domu čp. 27 v Radniční ulici. Kresba Michal Ernée. Mufla%2Ba%2Bkapelky Alchymie na dvoře Rudolfa II. (1552 – 1612) •Tadeáš Hájek z Hájku – přírodovědec a osobní lékař Rudolfa II.; dohlížel na chod laboratoře • •Tycho Brahe – císařský astronom a astrolog • – na zámku Benátkách nad Jizerou zřídil hvězdářskou observatoř (dar císaře) • •Johan Kepler – po T. de Brahe dvorní matematik a hvězdář (zákony o oběhu planet) • •Giordano Bruno – italský kněz obviněný z kacířství a r. 1600 v Římě upálen • •John Dee – anglický filozof, matematik, spiritista a alchymista • – v Cambridgi získal titul mistr svobodných umění (věštil z krystalu). • •Edward Kelley – vlastním jménem Edward Talbot, původně lékarnik a městský písař • – 1591 uvězněn na Křivoklátě Alchymistické symboly chemických prvků. Jan Kepler (1571 – 1630) – pracoval na dvoře císaře Rudolfa II. – z finančních důvodů si přivydělával hvězdopravectvím – sestavil horoskop frýdlantskému knížeti Albrechtu z Valdštejna (ambiciózní charakter) – 1625: ve druhém horoskopu mu předpověděl kritické období v roce 1634 (zavražděn) •Abrahams I., Życie codzienne Żydów w średniowieczu, Warszawa 1996. •Bílý, P., 2010 –2011: Nálezy nejstarších hracích karet v Čechách a na Moravě“ (od nejstarších dob do r. 1620). Závěrečná práca Rudolfínská akademie Asociace starožitníků, o. s., Praha. •Blažková, K. – Caranová, M. – Frolík, j. – Liška, V. – Matiášek, J. – Vlček, J., Hrací karty v archeologických nálezech Vladislavského sálu. Zlín 2017. •Borecký, V., 2005: Imaginace, hra a komika. Praha. •Borkowski,T., 1995: Gry i zabawy w średniowiecznym mieście na ślasku. Ślady materialne. In: Kultura średniowiecznego Ślaska i Czech. Miasto. Wrocław. •Čechura, J., 2008: Hry v životě středověkého člověka. Pokus o rekonstrukci způsobů trávení volného času ve středověku na příkladu archeologických nálezů pozůstatků deskových her. Rkp. diplomové práce na Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK Praha. •Endrei, W. - Zolnay, L., 1988: Spiele und Unterhaltungen in alten Europa. Hanau. •Hájková, M.,1997: Horno ludens pragensis. Příspěvek k dějinám karetní hry v pozdně středověkých a raně novověkých Čechách, AR XLIX, 1 06-123, 194-196. •Hazlbauer, Z, 1992: Středověká hra vrhcáby ve světle dobových pramenů, AH 17, 421-445. •Honl, I.: 1947: Z minulosti karetní hry v Čechách. Nákladem Vladimira Žikeše, Praha. •Horská, P. – Kučera, M. – Maur, E. – Stloukal, M., 1990: Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha. •Huizinga, J., 2000: Horno ludens. Praha. •Chytil, Z., 1961: Stolní společenské hry. Praha. • Literatura •Kieckhefer, R., 2005: Magie ve středověku. •Kiersnowski R., 1977: Życie codzienne na Śląsku w wiekach średnich, Warszawa. •Le Goff, J, (ed), 1996: Středověký člověk a jeho svět. Praha. •Mehl, J. M., 1999: Hra. In: Le Goff, J.- Schnitt, J.C. (eds.), Encyklopedie středověku. Praha. •Měchurová, Z 1989: Projevy duchovní kultury ve hmotných památkách na Moravě a ve Slezsku, AH 15,311-321. •Muller, R. A., 2000: Vom Adelsspiel zurn Burgervergniigen. Archiv für Kulturgeschichte 82. •Omasta, V. – Ravik, S., 2007: Karty, hráči, karetní hry. Praha. •Petényi, S., 1994: Games and toys in medieval and early modem Hungary. Krems. •Petráň, J. (ed), 1985: Dějiny hmotné kultury III. Praha. •Prokop, J – Desort, P. – Střelka, J., 2005: Horno ludens. Minulost stolních her v Čechách. Praha. •Sedláčková, H.,: Kamnové kachle a hrací karty z archeologického průzkumu Petrášova paláce. In: Petrášův palác v Olomouci. 56–112. •Šmahel, F., 1990: Archeologické doklady středověké duchovní kultury, AH 15, 295-310. •Unger, J., 1985: Hmotná kultura středověké šlechty v archeologických pramenech na Moravě, AH 10, 323-329. •Unger, J., 1999: Život na lelekovickém hradě ve 14. Století. Brno. •Verdon, J., 2003: Volný čas ve středověku. Praha. •Wachowsky, K – Witkowski, J,. 2005: Henryk IV Prawy- homo oeconomicus czy homo ludens? In: Slask w czasach Henryka IV. Prawego. Wratislavia Antiqua 8, Wroclav. •Winter, Z., 1909: Řemeslnictvo a živnosti šestnáctého věku v Čechách. Praha. •Zíbrt, Č., 1889: Z her a zábav staročeských: příspěvky ke kulturním dějinám českým I., Velké Meziříčí. •Zíbrt, Č., 1888: Dějiny hry šachové v Čechách. Praha. •Zíbrt, Č., 1889: Z her a zábav staročeských. Velké Meziříčí. •