Archeologie českých zemí pozdní středověk, novověk 6. Urbanizace na prahu novověku (výroba, měšťanská společnost, kultura). Města v novověku (16. – 18. stol.) •Rozvoj urbanizace: velmi silný vzestup v 16. stol., slabší v 17. a ještě slabší v 18. stol. • •Objev Ameriky – zámořské objevy: růst přístavních měst na pobřeží Atlantiku (centra světového obchodu) • – soustředění kapitálu a pracovních sil • – obchod s koloniemi • •Vznik centralizovaných států – stálá sídla panovnických dvorů (Vídeň, Londýn, Paříž, Petrohrad, aj.) • – Praha: po 1547: menší dvůr místodržícího Ferdinanda Tyrolského; cca 30 tis. obyvatel • •Vzrůst počtu obyvatelstva – 7 měst nad 50 tis.: Hamburk, Královec, Berlín, Drážďany, Vratislav a Vídeň • – Praha: do 1618: 45 až 50 tisíc obyvatel; poč. 17. stol.: 60 tis.; 1800 kolem 77 tis. • po 30leté válce: 26 500 • Olomouc: cca 20 tis., po 30leté válce vylidněno • Vratislav: 1000 až 3000 (velké město: okolo 10 tis., malé město: 2 až 5 tis.) • •Důsledky Bílé Hory – populační regres (začal již 15/16. stol.), migrace do měst: vznik manufaktur (čeleď, učni, tovaryši) • – budování bastionových pevností: Vyšehrad, Cheb, Olomouc, Brno, Jihlava, Uherské Hradiště • Cechovní výroba •11./12. stol. – západní Evropa •3/3 13. stol. – české země: Znojmo (1285: v listině mezi svědky „Henrico czechenmeister“), Brno • •Zikmund Winter – řemeslnické organizace se vyvinuly z náboženských bratrstev: příslušníci stejného řemesla •Bedřich Mendl – výrobní korporace (organizace) nadané přímusem •Franz Irsigler – znaky: spolkový charakter, identita, přímus, nábožensko-společenské funkce, vlastní orgány aj. • •Cech – označení: 1. z něm. „Zeche“ (12. stol.): ze starohornoněmeckého „gizehon“ či „gezeh“ – řád, • společenství (i jídlo, pití) • 2. z něm. „Zeichen“ – znamení: značka označující řemeslné výrobky • 3. z něm. „Zunft“ (ze slovesa „ziemen“) – shoda, pořádek, pravidlo • – právně vymezené shromáždění (korporace) • – cechovní stanovy: právní řád, který potvrzoval existenci organizace (podmínky provozování řemesla) • 16. stol.: přejímán z jiných měst • •Josef Janáček – 4 typy měst: • • spotřební – výroba pro místní trh, vyšší podíl neproduktivního obyvatelstva • exportní – část produkce určena pro vzdálenější (zahraniční) trhy • řemeslnická – mezi měšťany větší zastoupení řemesel (místní trh i zemědělské okolí) • řemeslnicko-zemědělská – nízký počet cechů, místní trh omezen na vlastní město • • – zastoupení řemesel podle počtu mistrů: tzv. slabá a silná řemesla • • • •13. stol. – výrobek zhotovoval jeden řemeslník • – řemeslné činnosti se koncentrují se uvnitř hradeb: mizí zmínky o vesnických řemeslnících • – monopolizace řemeslné výroby: právo míle, trhu aj. • – základní řemeslná odvětví: potravinářská, oděvní, kovozpracující • •13. – 14. stol. – specializace řemeslných odvětví (1 cech: minimálně 5 mistrů) • – řemeslná výroba se rozvíjí také na hradech (kovářství) • – počet řemesel: ukazatel výrobní vyspělosti • • 2. pol. 14. stol.: Frankfurt n. Mohanem: 300 odvětví • Praha: 225 • Brno: okolo 700 (1071 řemeslníků ve 132 oborech) • Jihlava: 80 řemeslných odvětví • •14. – 15. stol. – masový vznik cechovních organizací • 2. pol. 15. stol.: Tábor – 50; Louny, České Budějovice, Litomyšl – okolo 30 • •15. – 16. stol. – nové obory, pronikání na zahraniční trhy, 16. stol.: vznik z popudu městské rady nebo vrchnosti • – kapitálové investice: hornictví, hutnictví, mincovnictví, textilnictví (soukenictví) • •Poddanská města – 2. pol. 15. a 16. stol.: rozvoj, nová centra panství, správní střediska velkostatků, řemeslné výroby • povyšování osad nižšího typu (Všeruby u Domažlic, Hrabyně) • • – 16. stol.: kolonizace neosídleného pohraničí (na „zelené louce“) • např.: Nové Město nad Metují založeno jako centrum nového krčínského (novoměstského) panství • • – podle P. Vorla: 4 skupiny měst • 1) periferní – nejméně významná, součást většího panství, nehostila sídlo vrchnosti ani správy velkostatku. • 2) se sídlem správy menších panství – jediná městská obec na panství • 3) středisková – centra většího dominia s více periferními městečky (podpora řemesla a obchodu) • 4) rezidenční – hlavní sídlo významného panského rodu (péče o vzhled města, luxusní výroba a dovoz) • •Šlechtické podnikání – budování velkostatků (obilnářství: zásobování z nížin do hor; zásobování textilních center) • •Rozvoj řemesel – pol. 16. stol.: soukenictví, plátenictví – sev. a vých. Čechy, Jeseníky, Beskydy • (Broumov, Litomyšl, Jihlava, Nový Jičín) • – protoindustrializace = 1. fáze industrializace (obory pro potřeby armády) • rybníkářství: jižní Čechy • sklářství, lesnictví: severní Čechy • • Typologie měst •Třídění podle sociálně-ekonomické struktury (15. – 16. stol.): • • 1. řemeslnicko-zemědělská – nízká úroveň řemeslné výroby a živností • – nízký rozvoj řemeslnické specializace a cechovní organizace (poddanská městečka) • 2. řemeslnická – pokrývaly poptávku po vlastních produktech z místního trhu • – specializace: dominovaly potravinářská a oděvní odvětví • – výroba pro vzdálenější trhy: oblastní, zemský, zahraniční • – většina královských a vrchnostenských měst • 3. exportní – nejvyspělejší ekonomický typ, typickým rysem je rozvoj určitého odvětví, jehož výrobky získaly • mimořádné odbytové možnosti na vzdálenějších trzích (Brumov, Český brod, Jihlava) • 4. spotřební – výroba zaměřena na spotřebu v rámci místního trhu: specializace výroby a rozvoj obchodních živností • (Praha, hornická – Jáchymov, Kutná Hora) • 5. velkoobchodní – sídla cechovních korporací: Praha, Brno • 6. hornická – specializovaná na těžbu rud: Jihlava, Stříbro, Zlaté hory •Manufaktury – (lat. manu facere, pracovat rukama): dílny s výrobou rozdělenou na jednotlivé postupy • – výroba soustředěna na jedno místo: dělník vykonával jeden úkon • – efektivita produkce a nákladů (doprava surovin aj.) • – 1710: Merkantilní kolegium – ústřední úřad pro péči o obchod a měnu, suroviny a manufaktury • v Čechách (mimo cechy) • •Plátenictví – severní a východní Čechy: Podkrkonoší, Liberecko, Chrudimsko, Šumpersko • – 16/17. stol.: faktorský (nákladnický) systém – zprostředkování práce obchodníky (skupovači příze) • rozptýlené manufaktury (charakter podomácké výroby) • •Soukenictví – 16/17. stol.: sev. Čechy: středisko Liberec, nákup vlny ve Slezsku • – třídění vlny, předení a tkaní, konečná úprava (postřihování) • • Bavlnářství – 17. stol.: výroba barchetu (smíšená tkanina ze lnu a bavlny) • – 1723: první Manufaktura (zpočátku se bavlna dovážela z Anglie) • Výroba sukna Natloukání/valchování sukna (1568) Pročesávání sukna (1690) Postřihování sukna (1644) Barvení sukna (1665) Postřihovací stroj •Průmyslová revoluce – přechod od řemeslné a manufakturní výroby k tovární strojové produkci • – 17. a 18. stol.: přírodovědecké a technické objevy, rozvoj vědy, vynálezy • historický vývoj, přírodní podmínky, kapitál, obchodní styky aj. • – továrny: do konce 18. stol. na venkově • od počátku 19. stol. ve městech (periferie, populační exploze) • •Anglie – 1540 až 1600: první papírny, slévárny (děla), cukrovary, textilní provozy • – 2. pol. 18. stol.: vynálezy 1765: parní stroj (James Watt) • 1788: kolesový parník (Patrick Miller a William Symington) • 1814/5: parní lokomotiva a železnice (George Stephenson) • • a) průmysl – hornictví: uhlí – 1760: 5,5 mil. tun 1840: 30 mil. tun • – hutnictví: železo – 1760: 20 tis. tun 1840 přes 1,4 mil. tun • – textilnictví: vlnařství, bavlnářství, barvířství, běličství • b) zemědělství – zúrodňování půdy, zvyšování výnosů, kvalita dobytka • •Čechy – 64% průmyslové produkce habsburské říše • – 17. a 18. stol.: počátky: spojeny s vědeckou revolucí • – 18/19. až 1848: 1. fáze – vodní a parní stroje, textilní průmysl (předení bavlny a vlny) • – zpracování zemědělské produkce (cukrovarnictví) • – 80. léta 19. stol.: 2. fáze – elektrická energie: elektromotor, osvětlení, spalovací motor, chemická výroba • – 2/3 obyvatel habsburské monarchie zaměstnáno v zemědělství (Češi celkem 13%) • •Industriální (průmyslová) archeologie – mezioborové zkoumání hmotných i nehmotných dokladů, dokumentů, • artefaktů, stratigrafií a struktur, lidských sídel a krajin pro průmyslové účely • – 2. pol. 18. stol. do současnosti • – od začátku průmyslové revoluce včetně před- a protoindustriálního období • •Problematika – areály těžební (doly, šachty, hutě) a zpracovatelské (manufaktury, továrny, hutě, stroje) • – energetické zdroje (mlýny, elektrárny), doprava (pozemní, letecká) a komunikace • – vědecko-technologický vývoj (průmyslová revoluce, výrobní a pracovní postupy) • – doprava (pozemní, letecká, komunikace, dopravní prostředky) a komunikace • – vodohospodářská infrastruktura (vodní zdroje, rybníky, přehrady), urbanismus a životní prostředí • – demografické a sociální poměry 2013: výstup projektu MK ČR Industriální topografie ČR: nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity •Městská samospráva: • •Městská obec – Josef Macek: „kolektiv plnoprávných obyvatel města podílejících se na jeho samosprávě“ • 14. stol.: Staré Město pražské • – sociální složení: I. Patriciát: politicky, sociálně a ekonomicky silná skupina měšťanů, jejíž moc byla • odvozena od podnikatelských aktivit (většinou německého původu) • II. řemeslníci, obchodníci • III. chudina (služebníci, žebráci) • •Královská města – rychtář: (něm. Richter, soudce), zástupce krále jmenovaný na dobu určitou, doživotně, dědičně • zajišťoval bezpečnost, právní řád a ekonomiku (dohled nad cechy) • 1376: v Brně úřad vykoupen městem (rychtáře pak město jmenovalo samo) • 15. stol.: úřad postupně přebírala městská rada • 1547: Ferdinand I. Habsburský omezil pravomoci městských rad a obnovil funkci rychtáře • 1618: po Bílé Hoře se situace opakovala • • • – městská rada: (lat. consilium civitatis), rozhodovala o záležitostech města (finance) • složena z přísežných konšelů (lat. consul) volených na 1 nebo 2 roky • status „slovutného pána“ • • 13. stol.: v čele: purkmistr (Litoměřice, Znojmo) • 14. a 15. stol.: sídlo na radnici (rychtě) • 1706: na finance dohlíželi hospodářští inspektoři • 1739: Generální cechovní artikule – upravovaly cechovní status • 1783: radnice přeměněna na magistrát • • městské knihy: zápisy z jednání prováděl městský písař • převody majetků • trstamenty a odkazy • městský písař: 1596 v Jihlavě dostával za svou službu 140 kop grošů • •Kultura – města jako centra vzdělanosti a kulturních aktivit • – Rytířská výchova – Sedmero rytířských dovedností: jízda, plavání, střelba z luku, zápas, lov, šachy, veršování • 7 – 14: služba u hradní paní (vybrané formy chování, obsluha u stolu, jízda na koni, šerm) • 14 – 21: služba jako zbrojnoš (panoš) u šlechtice (péče o koně, zbraň, obsluha u stolu, boj) • 21: pasování na rytíře • • – vzdělání: vzorem římská rétorská škola: latina • Anicius Manlius Boëthius († 525) – křesťanský teolog a filozof • – 2 stupňový školní program: sedmero svobodných umění • trivium: gramatika, rétorika a dialektika (logika) • quadrivium: aritmetika, geometrie, hudba, astronomie • • školy – církevní: od 6. stol.: klášterní, katedrální, farní vzdělání duchovenstva • – židovské (ješivy): Jechielova v Paříži mšla ve 30.letech 13. stol. až 200 studentů • stavěny vedle synagogy, učily ženy i muži (chlapce od 12ti let) • • • • • • – univerzity: vyvinuly se z odborných škol • fakulty – artistická (filozofie), právnická (římské právo), teologická, lékařská • nejstarší – 1088: Boloňa, 1150: Paříž, 1167: Oxford, 1348: Praha, 1364: Krakov • – městské: od 13. stol. podřízovány městské správě (původně cechovní, kupecké) • nižší – čtení, psaní, počítání, latinská gramatika a náboženství (2 – 3 roky) • vyšší – část svobodných umění (partikulární) (5 let) • – 1539: řídily se školními řády Karlovy univerzity • •Poč. 15. stol. – husitství: položilo základy reformace (Jan Hus a John Viklef), vzdělávání širokých vrstev • 1409 – Dekret kutnohorský: změna poměru hlasů ve prospěch Čechů (3 : 1 - polský, saský a bavorský) • – posílení role měst: účast na zemských sněmech jako samostatný stav • •15/16. stol. – středověkou scholastiku (rozumový výklad náboženských dogmat) střídá nový pohled na svět a člověka • – renesance antické kultury a filosofie (v Irálii od 14. stol.) • – přírodovědné bádání: matematika, fyzika astronomie (heliocentrismus: Koperník, Kepler, Galileo) • – důraz na kritické myšlení, rozvoj národních jazyků, studium dějepisu a přírodopisu • – humanismus: všestranně vzdělaný člověk v jazycích, vědách i umění • – výchova: měla vycházet z nadání a schopností, • – ideál: harmonický rozvoj osobnosti včetně složky tělesná, mravní, pracovní a estetické • •Reformace – požadavek nápravy poměrů v církvi (renovatio – obnova) • – Martin Luther († 1546): německý teolog, kazatel a reformátor, který stejně jako Jan Hus kritizoval • poměry v církvi (odpustky) • • 1521 – papežem exkomunikován a pod ochranou Fridricha III. Moudrého • získal azyl na hradě Wartburg, kde překládal bibli • • zakladatel protestantismu – kritické náboženského hnutí, nazvané podle • protestu reformační šlechty na říšském sněmu ve Špýru (1529) • •Protireformace – Jezuitský řád (Societas Jesu): 1540 založen španělským důstojníkem Ignácem z Loyoly • 1773 formálně zrušen (Klement XIV.) • 1814 obnoven (Pius VII.) • – ideové nástroje: výchova, kázání a zpověď • – Jezuitské koleje: internátní školy poskytující střední a vyšší vzdělání (kázeňské tresty) • 1599: Školní řád – 6 tříd, studium latiny, teologie a sedmera svobodných umění Tiskárna Jednoty bratrské v Kralicích nad Oslavou 1578 – 1628 1562 založena Janem Blahoslavem, 1620 vypleněna 1956–1971: Archeologický výzkum Vlasty Fialové doložil půdorys tvrze s tajnou tiskařskou dílnou (nálezy literek, nástrojů, knižních kování a spon). Dvůr císaře Rudolfa II. (1552 – 1612) •Tadeáš Hájek z Hájku – přírodovědec a osobní lékař Rudolfa II. • – dohlížel na chod laboratoře • •Tycho Brahe – císařský astronom a astrolog • – v Benátkách nad Jizerou zřídil hvězdářskou observatoř (dar císaře) • •Johan Kepler – po Brahem dvorní matematik a hvězdář (zákony o oběhu planet) • •Giordano Bruno – italský kněz obviněný z kacířství a r. 1600 v Římě upálen • •John Dee – filozof, matematik, spiritista a alchymista • – v Cambridgi získal titul mistr svobodných umění (věštil z krystalu) • •Edward Kelley – vlastním jménem Edward Talbot, původně lékarnik a městský písař • - 1591 uvězněn na Křivoklátě Alchymistické symboly chemických prvků. Význam alchymie •a) objev významných látek a jejich vlastností • (např. kyseliny, hydroxidy, soda a potaš, salmiak). • •b) propracování výrobních technik a postupů • (např. destilace, sublimace, extrakce, tavení, filtrace, rozpouštění látek). • •c) zavedení nových přístrojů a preparátů • (např. pícky, křivule, chladiče, třecí misky aj.). • •d) rozvoj řemeslné výroby (např. metalurgie, sklářství, keramika, • barvířství, výroba léčiv, vonných a kosmetických přípravků, aj.) • •e) zachování překladů spisů antických filozofů. • •Archivní prameny – poukazují na provázanost alchymie s řemeslem v 16. století, kdy na šlechtických dvorech a v panovnických službách pracovali řemeslníci a zároveň alchymisté, kteří ovládali chemii a metalurgii. Johann Konrad von Richthausen (1604–1663) nebo Wenzel Seiler (?1648–1681) prosluli transmutacemi, ale současně byli vysokými báňskými úředníky. • Ideové působení a výměna informací: • • – tištěné noviny: Praha – německé 2. pol. 17. stol. • – české: 1718 • – divadla: 1724: první pražské divadlo (soukromé hraběte Františka Antonína Šporka • 1739: divadlo městské (v Kotcích); pro městskou i šlechtickou společnost • • – osvícenství: vznik učených společností (Olomouc, Praha, Brno) • zakládání zednářských lóží a šlechtických salonů • • – přesun elit do měst: výstavba paláců zámožnějších šlechticů • útrata renty získané od vesnických poddaných • • – kněžská inteligence: z města na venkov: středověk: nepříliš vzdělaný vesnický klérus • novověk: vzdělaný šlechtický klérus (jesuité) • • – konec 18. stol.: intenzivní šíření hospodářské osvěty (tisk, brožury) • Pohřební ritus •Archeologie – soubor zvyklostí v nakládání s tělem zemřelého od smrti po jeho uložení do hrobu • – nálezy lidských ostatků, pohřebiště, hřbitovy • – vliv: a) kulturně-historické okolnosti • b) vyznání (konfese) • •Středověk – 11. a 12. stol.: mladohradištní řadová nekostelní pohřebiště • 12./13. stol. stol.: kostelní hřbitovy: „locus sacer“ – ohrazeny zdí (svět živých – svět mrtvých) • v intravilánech měst – ubývání milodarů • prestižní pohřby uvnitř kostela – hrobky, krypty fundátorů, mecenášů • – tzv. obolus mrtvých – Charónova mince: náhrada za potravinový milodar (tzv. „převozné“) • – Jan Klápště – doložil vkládání mincí do hrobů v průběhu středověku i novověku • 13. – 16. stol.: kostel sv. Jakuba v Brně, 15. – 16. stol.: Kostel sv. Václava v Ostravě • – protivampyrické zásahy – násilné porušení pohřbu: 1. preventivní: před a během pohřbu • 2. dodatečné: po pohřbu • •Novověk – 15. až 1800/první pol. 20. stol. • – klíčové faktory: přítomnost pohřební výbavy a její charakter (ne poloha zemřelého) • •1. etapa : 1492/1517 – 1648 • – do poč. 17. stol.: převaha nekatolického obyvatelstva • – nekatolické hřbitovy: liší se okázalostí a složením předmětů vkládaných do hrobu (minimum) • – pohřební výbava: nedochovala se, pokud nebyla vyrobena z kovu nebo skla • (ruční výroba: dřevo, papír, kůže, textil, vosk, nepálená hlína či semena) • •2. etapa: 1648 – 1781/1784 • – rekatolizace: odchod evangelíků ze země • – dekrety Josefa II. z let 1781–1784: doprava nebožtíků na hřbitov v komunální rakvi • pohřeb v režném plátně (pytli) bez výbavy • zákaz pohřbívání v intravilánech sídelních aglomerací • rušení hřbitovů (na vesnicích ještě v 19. stol.) •3. etapa: 1785 – 1800 • – obnovení či nové zakládání protestantských hřbitovů, postupná strojní výroba předmětů pohřební výbavy • – od pol. 19. stol.: hroby spojené s válečnými konflikty (prusko-rakouská válka) Čelákovice •1966: výzkum Jaroslava Špačka • interpretoval jako mladohradištní pohřebiště • 10. – 11. stol: 11 H se 14ti zemřelými • • věk: většinou mladí muži okolo 20 let • • poloha: na zádech, na boku, na břiše, zacpání úst, • svázání rukou, kůl u levé ruky • •Pavlína Mašková – popravení pohřbení u šibenice • •Šibeňák – popraviště JV města (16. – 19. stol.) • •Emmerbrücke u Lucernu – obdobné nepietní pohřby • • Bílina 2011: Žena zatížená kamenem. •Hrádek nad Nisou – Kostelní ulice: vampýr na břiše • – 2010: rekonstrukce náměstí a přilehlých ulic: výzkum Petr Brestovanský z muzea v Liberci • – nedaleko ležely 4 pražské groše Jana Lucemburského (1311–1346) • – antropologický průzkum: Hana Brzobohatá z AÚ AV v Kutné Hoře • – antropologická analýza: Miluše Dobisíková z NM muž: 51 let, 170 cm (kulhal, bez 11 zubů) • – genetický průzkum: Daniel Vaněk z laboratoře Forenzní DNA Servis: haploskupina E1b1b: Balkán, Blízký Východ a sev. Afrika • – srovnání DNA s databází Ysearch.org: našlo jméno: Toviah = Tobiáš • • • – Stronciová analýza: Miriam Nývltová Fišáková z ARUB • – mrtvý jedl potravu složenou z obilovin (ječmen, žito), ovoce (jablka, hrušky, rybíz). masa (ovce, kozy, skot) a mléčných produktů • – nikdy nejedl proso a vepřové, což naznačuje příslušnost k muslimskému nebo židovskému etniku • – podle izotopů přišel na místo (pohřbu) krátce před smrtí, ale zde déle nepobýval • – narodil se v lokalitě se starými horninami: nejblíže cca 78 km od Hrádku - v Praze nebo Jihlavě • • – kulturně-historická interpretace: pohřbení na břiše nemuselo být trestem, ale znakem pokání • padělatel pohřbený s předmětem nekalé činnosti • •