Archeologie českých zemí pozdní středověk, novověk 8. Mocenské elity (sídla, společnost, životní styl) Panovník •Výstavba státu – kombinuje dva principy: a) národní (nadkmenové) – společenství vedeného šlechtou • b) „knížecí regnum“ – institucionální uspořádání • – kníže: právo odúmrti: nemohl legitimně vzít půdu svobodným („regál k zemi“) • majitel veřejných prostor (bezpečnost) • – 1085: první královský titul – Vratislav II., 1158: Vladislav • – 1212: Zlatá bula sicilská: dědičný titul českého krále, domácí volba (Přemysl O. I. od Friedricha II.) • – hierarchizovaná podoba státu: České země: „regnum“ (království): Čechy, Morava, Slezsko • – lenní držba: dědičná: Statuta Konráda Oty – 1189- Morava 1222-Čechy • • – do pol. 13. stol.: princeps Bohemorum („první“ z Č) – kolokvia: sjezdy (setkání, jednání) s předáky • – od pol. 13. stol.: rex Bohemiae („král“ Čech) – zemské sněmy: shromáždění stavů • (soudy, berně, mír, volba krále) • – královské hrady a města: opory královské moci (vnitřní a vnější bezpečnost) • – náklady státní správy hladil panovník z berní (daní) • • • • •Miles Christianus – panovník vystupuje jako boží bojovník, ochránce křesťanské víry a církve: proti kacířům a jinověrcům • – původně pouze mučedník nebo světec (světské a duchovní ctnosti) • – 11. stol.: křížové války: obrana Svaté země a osvobození Svatého hrobu • – 12. stol.: rytířské vojenské řády: 1113: johanité, 1118/19: templáři, 1190: němečtí rytíři • turnaje – Francie: od 11. stol. součást rytířské a dvorské kultury • – Čechy: 12. stol. některé prvky (R. Antonín), rozšíření ve 13. za Václava I. (L. Jan) • – 15. stol.: Zikmund Lucemburský († 1437) – proti Osmanské říši (Turkům) a husitům • 1408: uherský rytířský Dračí řád založený podle tajného řádu draka sv. Jiří (1318) • srbského rytíře Miloše Obiliće (chtěl zavraždit sultána Murada I.) • 1430: Řád zlatého rouna – rytířský řád založený burgundským vévodou Filipem Dobrým, • udělovaný panovníkům burgundského, habsburského a španělského vládnoucího domu • Vladislav Jagellonský († 1516) – renovace rytířství a turnajů (symbolické střety křesťanů • s pohany na dvorech katolické i nekatolické šlechty) • Matyáš Hunyady, řečený Korvín († 1490): proti Turkům • – 16. stol.: Erasmus Rotterdamský – ideál křesťanského vládce bojujícího proti nepřátelům církve • Ludvík Jagellonský († 1526): padl u Moháče v boji proti Turkům, rytíř Řádu zlatého rouna • Ferdinand I. Habsburský: boj proti Turkům a luteránům, rekatolizace • • Dvorská kultura •Součást aristokratického životního stylu z Francie a Německa: svatby, pohřby, slavnosti, ceremonie a rituály • •Pasování rytíře – od 21 let: iniciace do mužské společnosti předáním zbraně a pásu (cingulum militiae) • – akt býval spojen s královskou korunovací, udělením léna, svatbou, církevním svátkem nebo tažením do bitvy • – klerikalizace rituálu: poskytnutí spirituální ochrany • – součást rytířské kultury spojená s dvorským (kurtoazním) chováním • – 1128: nejstarší popis od Jeana de Marmoutiera (Historia Gaufreudi ducis): • v Rouenu pasován Geofroy Plantagenet (po očistné lázni) • •Korunovace – v principu podobná pasování: budoucí král byl po rituální lázni opásán opaskem s mečem (znamení kříže) • a pak mu byla vložena koruna • – Adventus regis: vjezd krále byl jedním z nejdůležitějších rituálů • •Festivity – oslavy svátků a slavnosti jako specifický projev každodennosti (mimo všední den) • a) soukromé: křty, svatby, pohřby • b) veřejné – dvorské: š lechtické turnaje, korunovace • – církevní: svátky, poutě • • • • Turnaje •Jean Flori – příprava na boj (přísná pravidla) – sportovní zápolení – charakter slavnosti •Antika – „hippika gymnasia“: koňská cvičení „militari ludi“: vojenské hry •Středověk – 1095: první zpráva ve Flandrech – 1127: Německo: zpráva Otty z Freisingu – bohurt: masový turnaj (houfy rytířů) – tjost: dvojice rytířů •České země – podle Dalimila přinesl Ojíř z Friedbergu (na dvoře Václava I. (1230 – 1253) •Kolby – provázely slavnosti: zápasy jízdních a pěších o ceny a přízeň dam – od 15./16. stol: účast měšťanů Codex Manesse, 14. stol. Jezdecké klání. Walter de Milimet: O šlechtě, moudrosti a opatrnosti králů- 1326-1327. Opěrka kopí Hrot kopí img206 img205 Turnajové scény – boj Přemysla II. a Rudolfa I. Hrad Kyšperk na Teplicku, 1334-1343 (biskupa Jana IV. z Dražic) crop-398609-kachle Doubravník, 2. pol. 15. stol. Zikmund Lucemburský •Druhorozený syn císaře Karla IV. a Alžběty Pomořanské (vnučky Kazimíra III.) •1376 – získává Braniborské markrabství •1385 – sňatek s Marií Uherskou († 1395) •1387 – korunován uherským králem •1406 – sňatek s Barborou Cilli •1408 – uherský rytířský Dračí řád (Ordo equestris Draconis Hungariae) • světský křižácký řád, původně 24 členů, přívrženci krále •1410 – volba římským králem •1419 – zvolen českým králem •1421 – sňatek syna Albrechta V. Rakouského a Alžběty Lucemburské •1431 – volba římským císařem •1433 – korunován římským císařem (znak říšského dvouhlavého orla) • • • 1. a 4. pole – dolnouherská arpádovská břevna • 2. a 3. pole – hornouherské trojvrší s dvojtými patriaršími kříži • Dekorování: znak ovinut symbolem rytířského Dračího řádu • Brno-Josefská3 IMG_1353 Brno – „hrad Špilberk“, po r. 1419 http://mek.oszk.hu/01900/01918/html/cd4m/kepek/c0115btm076.jpg Johanes Thurócz: Historia Regni Hungariae C:\Users\Tymonová\Documents\Kachle - foto\Rožnov\Matyáš Korvín.jpg Hrad Rožnov, kol. r. 1500 Mátyást ábrázoló kályhacsempe Budapesti Történeti Múzeum. •Řád zlatého rouna: • •1430: burgundský vévoda Filip Dobrý • ve flanderském městě Bruggách • •1477: po vymření burgundských vévodů • řád přešel pod Habsburky • •patroni: P. Marie a sv. Ondřej • •Heslo: „Ante terit quam flamma micet“ • (Nejprve se udeří, pak vyšlehne plamen) • •Držitel řádu (šlechtici): •Vratislav z Pernštejna (1555) •Jáchym z Hradce (1561) •Zdeněk Vojtěch Lobkovic (1620) •Karel z Lichtenštejna (1622) • • • •Zlaté rouno: symbol hrdinství a neohroženosti •Kloana (řetěz) – křesací kameny – ocílky – odznak (klenot) beránčí rouno • • • Panovnická svrchovnost •Udělení (polepšení) erbu – heraldické právo (erbovní listiny) • – kromě panovníka jím ustanovení palatinové • – udělován spolu s predikátem • 1500: Vladislavské zemské zřízení • 1627: Obnovení zřízení zemské • •Dokazování šlechtického původu – erbem otce a matky a erby otcovy a matčiny matky • •Zbavení šlechtictví – nešlechtické zaměstnání • – řádný (ctnostný) život • – úmyslné zlehčování svého stavu • •Povyšování rytířů do panského stavu – Č: vzrůst po husitských válkách • – M: úbytek drobné šlechty • 15/16. stol.: vstupuje do zemského sněmu • • •Erb – původ odvozen z válečné praxe: rozlišení bojovníků štíty a praporce (křížové výpravy) • – později přeneseno do turnajové sféry: stavovská příslušnost • – 14. stol.: užívání povoloval panovník, podobu určoval poradce: herold (z lat. zvěstovatel války a míru) • – jako atribut šlechtictví symbolizoval nositele: štít, přilba, klenot, přikryvadla • – přecházel přes mužské příslušníky rodu: do provdání jej užívaly manželky a dcery • – členové rodu mohli se svolením krále připustit k erbu i jiné osoby: erbovní strýcovství • •Erbovníky (armoriály) – soupisy (registry) erbů šlechtických rodů, církevních institucí, cechů aj. • •Erbovní listiny – písemné potvrzení nobilitace, tj. právo nosit erb (nejstarší z r. 1416) • – nejstarší erbovní listina v opisu: 1360 Karel IV. nobilitoval Jetřicha z Portic a udělil mu erb • •Erbovní galerie – soubory erbů v rukopisech nebo v exteriérech nebo interiérech staveb (erbovní sály) • – prezentace urozeného původu od nejstaršího předka: panovnické rody, šlechta • – posloupnost soudců v soudních místnostech: Moravský zemský soud Brně, Vladislavský sál na Pražském hradě • •Alianční erby – 2. pol. 13. stol.: deklarují určité spojení (úřední, manželské) • – dva sdružené štíty nebo dvě znamení na jednom štítu • • • Karel z Liechtenštejna (1569–1627) •Čtvrcený štít s klínem ve špici: • • 1. pole – rodový znak Kuenringů: dělený štít s pokosnou korunou (tzv. routový věnec) • 2. pole – dělený erb Lichtenštejnů • 3. pole – polcený znak opavského knížectví, • 4. pole – slezská orlice • klín špice – znak krnovského knížectví s loveckou trubkou •Dekorování štítu – knížecí koruna a řád Zlatého rouna • •1. pole – dědictví po Kuenrinzích (1594 prodali, užívání znaku povoleno r. 1620) •2. pole – Lichtenštejnsko: rodové statky získané ve 12. stol. •3. a 4. pole – Opavsko a Slezsko: titul opavského a slezského vévody (1613) •znak ve špici – Krnovsko: titul krnovského vévody (1623) •Knížecí koruna nad štítem - povýšení (20.12.1608) •Řád Zlatého rouna - nejvyšší světské rytířské vyznamenání (8. 9. 1622) Athéna (3) 003 Opava – „Minoritský klášter Alianční znak Bedřicha ze Žerotína († 1544) a Libuše z Lomnice († 1559) na průčelí zámku v Novém Jičíně http://heraldikus.wz.cz/clanky/obr/njicinalianc2.jpg http://heraldikus.wz.cz/clanky/obr/njicinalianc7.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/riters_on_the_horse.gif • Blasonování - slovní popis znaku podle odborné terminologie a heraldických pravidel vychází z pohledu držitele: 1. Heraldicky pravá strana je nalevo a heraldicky levá napravo 2. Způsob dělení štítu a tinktury (barevné pole celého štítu) 3. Hlavní a vedlejší erbovní figury 4. Pole štítu se popisují zprava do leva a shora dolů, případně od středního štítku (čestná pozice) Heraldická pravidla Česká šlechta Předhusitské období •2. pol. 12. stol. – z něm. Geschlecht (rod – princip dědičnosti) • – stavovsky a sociálně se postupně vyčleňovala ze svobodného obyvatelstva • – atributy: urozenost, starobylost rodu, pozemkový majetek, stavovská prestiž • – 1172–1197: dynastické sváry (šlechta dosazuje knížata) • •1. pol. 13. stol. – pozemkové majetky: společenské postavení • – rozsáhlé domény: tzv. panská šlechta; Č: sz. + stř.; M: Haná, Znojemsko • – potomci vychováváni jako: a) správci rodinného majetku • b) úředníci ve státní službě (správní, soudní, vojenská) • •2. pol. 13. stol. – vyšší šlechta: podílela se na výstavbě země: převzala francouzsko-německý životní styl elit • – kamenné hrady: staví nejvýznamnější panské rody • – predikáty, německá jména, erby, sňatky (tzv. rytířská němčina) • – inaugurační listiny Jana Lucemburského: Č: 1310 M: 1311 • – potvrzení práv české šlechty: podmínka přijetí panovníka na český trůn • •14. stol. – vyšší a nižší šlechta: páni a rytíři • – příslušníci nebyli dostatečně urození: krátká rodová historie • – znak urozenosti: vlastnictví statku zapsaného v zemských deskách • – vyšší úřady zastávali výjimečně • • – rytíř: z něm. Ritter, jezdec; šlechtický titul a erb za zásluhy v boji (pasován panovníkem) • páže – panoš – rytíř • oslovení: „urozený a statečný rytíř“ • – zeman: vlastnil menší statek, nebyl pasován (svobodné postavení) • oslovení: „urozený zeman“ • – vladyka: držel menší majetek, nebyl pasován, sídlil na dvoře, od 16. stol. mizí z pramenů • oslovení: „urozený vladyka“ • – panoš: nevlastnil žádný svobodný majetek, ve službě vyšší šlechty. • oslovení: „slovutný panoš“ • •15/16. stol. – erbovník: dědic, který získal právo užívat titul (přídomek) a erb • – nobiliace měšťanů: propuštění z poddanství a přijetí do rytířského stavu Pohusitské období •Vyšší šlechta: Čechy – cca 90 rodů vyšší šlechty (včetně větví) • Morava – cca 20 • – 15/16. stol.: koncentrace pozemkového majetku v rukou bohatých rodů • budování režijních velkostatků: zemědělských (plodiny, dobytek), ryby, pivo • •Nižší šlechta: cca 3000 rodů • Čechy: 1557 − 1615 cca 11 500 – 13 800 osob • – dělením majetku chudla • – jagellonské období: usazuje se ve městech, ekonomicky zajištěna ze svých venkovských statků • •Urbanizace šlechty – počet domů ve vlastnictví šlechty • Olomouc: 1550: cca 20 rodů • 1600: cca 40 až 50 • Praha: před r. 1618: několik stovek • Nejvyšší úřady • •Královský dvůr – mocenské, politické, společenské a kulturní centrum země • – úřední aparát v nejbližším okruhu panovníka • – nejdůležitější: královská rada a královská kancelář • • Dvorské úřady – hofmistr: stál v čele dvora a zajišťoval jeho chod • – pražský purkrabí: zástupce krále ve věcech vojenských • – dvorský sudí: soudní kompetence • – nejvyšší komorník: hospodářský správce • – kancléř: v čele královské kanceláře (úřední písemnosti) • •Zemské úřady: zemský soud – z jednání písemné záznamy (registra regália) • – po smrti Přemysla Otakara II. ovládnut šlechtou • – úřady: nejvyšší sudí, komorník, písař • • zemský sněm – shromáždění šlechty, duchovenstva a měšťanstva • – svolával král: nejstarší doložen 1327 • – 15./16. stol.: nezávislé usnesení (daně aj.) •Morava – od pol. 13. stol. nebyl markraběcí úřad obsazen • – 1422: Zikmund Lucemburský markrabětem jmenoval Albrechta Habsburského • – hejtman (capitaneus): Č: za nepřítomnosti krále v zemi • M: zástupce markrabího, péče o veřejný mír • • – 1348: Moravský zemský soud – zasedal střídavě v Olomouci a Brně • – obě města měla svého sudího a jednoho písaře • – předsedal mu hejtman • • – 1349: markraběcí kancelář moravská • – poč. 15. stol.: brněnský a olomoucký purkrabí: • •Opavsko – 1318: léno Mikuláše II. od Jana Lucemburskho, 1613/14: přičleněno ke Slezsku • – zemský soud, poč. 15: stol.: hejtman • • •Poprávci (Iusticiarii) – dohlíželi na bezpečnost v zemi (popravu) • – trestali zločince a zemské škůdce (hrdelní pravomoc) • – 1349: krajští popravci (krajští soudci) • •Krajské landfrýdy – sdružovaly šlechtu a města k zajištění veřejného míru • •Husitství – 1419 (defenestrace místodržitelů) až 1436 (Zikmund v Praze) bez královské moci • – vládly městské svazy: Pražský, Táborský aj., v čele hejtmané • – 1421: čáslavský sněm – zvolena Rada království českého (vláda) • – 5 šlechticů, 7 zemanů, 8 měšťanů • – 4 pražské artikuly (přijímání pod obojí aj.) • – v Čechách jasné vyhranění 3 stavů: panský, rytířský a měšťanský • – 1434: porážka u Lipan • •Stavovská monarchie: 1435 – 1620: do 1526: Jagellonci – stavovský stát: převaha šlechty • po 1526: Habsburkové – centrální správa (až do pol. 18. stol.) • – byrokratický stát •Centrální orgány – Dvorská komora (finance) • Tajná rada (politika) • Dvorská kancelář (úřední agenda) • Dvorská válečná rada – 1556: vznik v důsledku přeměny lenního vojska v žoldnéřské • •Česká koruna – Generální sněm: společný orgán všech zemí (každá země 1 hlas) • – hejtman: M: jmenován králem, bez finanční pravomoci • Č: jmenován přechodně (v počtu 1 až 6) • – nejvyšší purkrabí: velel zemské hotovosti, nej. zem. poprávce • – nejvyšší (zemský) hofmistr: v čele komorního soudu • – nejvyšší (zemský) maršálek: šlechtická jusisdikce • – nejvyšší komorník: agenda zemského soudu • – nejvyšší písař: zemské desky • – podkomoří: správa královských měst • – karlštejnští purkrabí (dva: pán a rytíř) • • Hry a zábava •Volný čas – doba, kdy člověk nepracoval a mohl se věnovat zálibám nebo činnostem podle vlastní volby • – staročesky prázdniti: označení zahálky i odpočinku • – ve šlechtickém prostředí byla zahálka součástí životního stylu • – kratochvíle (krátit chvíli) = zabavit se • – privilegované vrstvy byly zvýhodněny • – aktivity: lov, rybolov, sokolnictví, cvičení, turnaje, kostky, šachy, deskové nebo karetní hry • •Křesťanský přístup – církev považovala hazardní hry za hřích (výplod ďábla) • – kontemplace, modlitba, studium náboženské literatury • •Jean Verdon – emeritní profesor středověkých dějin na univerzitě v Limoges • – nebyl rozdíl kulturou lidovou a kulturou elit neexistoval, spíše • šlo o jedinou kulturu s mnoha nuancemi • – lidová kultura se o několik desetiletí či staletí se opožďovala • • Lov •Lov divoké zvěře a sokolnictví: • – součást životního stylu a aristokratické kultury • – pro nejvýše urozené: demonstrace postavení • – součást rytířské kultury • •Účast na honu – zábava (lovecká vášeň), reprezentace • – zásobování kuchyně masem divokých zvířat • – lov: nešlo o sport ani náhradu vojenského tažení • •Fridrich II. – De arte venandi cum avibus (O umění lovit s ptáky ) •Gaston Fébus – Livre de la chasse (Kniha o lovu) • • • Výsledek obrázku pro Fridrich II. – spis: De arte venandi cum avibus (o sokolnictví) Výsledek obrázku pro Gaston Fébus – Livre de la chasse o lovu Výsledek obrázku pro Fridrich II. – spis: De arte venandi cum avibus (o sokolnictví) Rýmařov-Hrádek Rýmařov-Hrádek Deskové hry •Šachy – 6. stol.: Ind – 9. stol.: dar chálifa Hárúna al Rašída Karlu Velikému – 11. stol.: české země – 14.: stol: pojednání Tomáše Štítného •Codex Manesse – 1305 až 1340: Curych – básně od 140 autorů a 137 iluminací – originál v Universitätsbibliothek Heidelberg •Vrhcáby (tric-trac) – s hrací deskou se 24 špicemi – původ v antickém světě (tabulae) – 14. stol: zmínka v Liber Depictus – 15. a 16. stol.: obliba Hrací kameny: Opava, Libice, Cvilín •Dáma – vznik: 13. stol. v jižní Francii • – šachová deska s hracími kameny • – 1547: Antonio Torquemanda: „El ingenio o juego de marro, de punta o damas„ • – 2. pol. 16. stol.: v Čechách • •Ovčinec – také hra „na vlka“ nebo „vlk a psi“ • – 12. stol.: nejstarší nález z Anglie • – kachel s plánem ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy • •Hry kostečné – postupně nabyly charakter hazardu: 14. stol.: v Praze hrál obchodník o svůj život • – 2. pol. 14. a 1. pol. 15. stol.: ve Frankfurtu se spotřebovalo okolo 10 000 ks/rok • – pranýřovány dobovými mravokárci • •Mlýn – oblíben v antickém světě • – Čechy: nález z Libice • 15. stol.: Praha (Staroměstské nám, Butovice) • • • Praha – Butovice Karty •Původ – nejasný: Čína, Korea nebo v Indie • – 12. stol.: na arabský poloostrov • – 13. a 14. stol: skrze vracející se křižáky do Evropy • – líc (avers): ručně malované emblémy, od pol. 15. stol. tištěné • – rub (revers) původně bílý, od 16. stol. barevný ornament • 1354: Praze je usazen kartýř Johann Kreysel • 1517: mezi staroměstskými měšťany uveden kartýř Jakub • •Zákazy – u nás od 14. století: 1449: usnesení tří pražských měst: • „…neměl žádný hospodář v domě svém dopouštěti her kostečných, vrchcábních, karetných nebo jakýchkoli jiných, • jakož že i kostky a karty nemají nikde býti prodávány“ • – šlechtě určeny šachy, měšťanstvu vrhcáby a prostému lidu mlýn • •1655: deník Jana Františka Bruntálského z Vrbna • „…a po obědě jsem hrál s různými kavalíry nejprve quindeci, potom však landsknecht, a prohrál jsem dvacet • jedna dukátů…“ •