Archeologie českých zemí pozdní středověk, novověk 9. Aristokracie (šlechtic jako podnikatel, úředník či vojevůdce). Vrcholný a pozdní středověk (13. – 15. stol.) •Hierarchie sociální – rozdíly v postavení, spotřebě a životním stylu: stravování, oblékání, trávení volného času • – rozdíly ve společenském postavení: porušení pravidel se pokládalo za hřích • • – Adalberon z Laonu (1030): Učení o trojím lidu: a) oratores (ti, kdo se modlí): duchovenstvo • b) bellatores (ti, kdo bojují): šlechtici, bojovníci • c) laboratores (ti, kdo pracují): poddaní, rolníci • •Struktura společnosti – 1. horní vrstvy: elita – panovník, církev, vyšší šlechta • 2. střední vrstvy: nižší šlechta, měšťané, bohatí kupci • 3. nižší vrstvy: sedláci, poddaní a chudina • • Hierarchizace – na základě urozenosti a rodové starobylosti: • – rod (genere, nobilis): pokrevně spříznění jedinci s výjimečným spol. statusem • – šlechta: privilegovaná vrstva pozemkových vlastníků (majetek: půda a lidé) • titul: právo nosit erb, pečetit červeným voskem, účast na správě státu • lenní systém: 1158: Libri feudorum (právní příručka) • feudum: dědičná držba; beneficium: podmíněná držba • nobilitace: povýšení (služba a rytířské chování), udelení titulu, erbu a predikátu (přídomek) • • • • • • Teorie elit •Elita – sociologický termín 3 typy elit: 1. duchovní • 2. šlechticko-bojovnické • 3. ekonomické • • Vznik šlechty – souvisí s otázkou konstituování pevné struktury pozemkových vlastníků v zemi během 11. a 12. stol. • •2 zdroje moci elity: a) služba panovníkovi • b) vlastnictví půdy a lidí na ní osedlých • •Archeologie se snaží sledovat stopy přítomnosti elity v prostředí: • a) nižším (venkovském) • b) vyšším (dvorském) • • Panovník •Výstavba státu – kombinuje dva principy: • a) národní (nadkmenové) – společenství vedeného šlechtou • b) „knížecí regnum“ – institucionální uspořádání • – České země: „regnum“ (království) • •Vztah k zemi a vlastnictví – právo odúmrti: „regál k zemi“ • – majitel veřejných prostor (bezpečnost) • – nemohl legitimně vzít půdu svobodným • – první český král: 1085: Vratislav II. (ne dědičně) • – lenní držba: dědičná: 1189-Morava 1222-Čechy • • – do pol. 13. stol.: princeps Bohemorum („první“ z Č) • kolokvia: sjezdy (setkání) s předáky • • – od pol. 13. stol. – rex Bohemiae („král“ Čech) • zemské sněmy: inst. shromáždění • (soudy, berně, mír, volba krále) • • • Panovnická svrchovanost •Udělení (polepšení) erbu – heraldické právo (erbovní listiny) • – kromě panovníka i jím ustanovení palatinové • – udělován spolu s predikátem: • přídomek: doplnění jména názvem sídla (např. Idík ze Švábenic, v něm.: von) • 1500: Vladislavské zemské zřízení • 1627: Obnovení zřízení zemské • •Dokazování šlechtického původu – erbem otce a matky a erby z otcovy a matčiny matky („do čtvrtého kolena“) • •Zbavení šlechtictví – nešlechtické zaměstnání • – řádný (ctnostný) život podle křesťanských zásad • – úmyslné zlehčování svého stavu • •Povyšování rytířů do panského stavu – Č: vzrůst po husitských válkách • – M: úbytek drobné šlechty • • Zikmund Lucemburský Cimburk u Koryčan Brno – Špilberk, poč. 15. stol. Zikmundovo sídlo •Česko-uherská personální unie: druhorozený syn císaře Karla IV. a Alžběty Pomořanské, • vnučky Kazimíra III. •1376 – získává Braniborské markrabství (kurfiřtský hlas) •1385 – sňatek s Marií Uherskou († 1395), dcerou uherského krále Ludvíka I. z Anjou •1387 – korunován uherským králem •1406 – sňatek s Barborou Celskou •1408 – založení Řádu draka •1410 – zvolen římským králem •1419 – zvolen českým králem •1421 – sňatek dcery Alžběty s Albrechtem V. Habsburským •1431 – zvolen římským císařem •1433 – korunován římským císařem (dvouhlavý říšský orel) • •1. pole – orel: znak římského krále (1410) •2. pole – dvouocasý lev: znak českého krále (1419) •3. pole – vodorovná břevna: znak Uher •4. pole – moravská orlice: markrabství moravské (1419) • Brno-Josefská3 IMG_1353 Dračí řád – založen Zikmundem Lucemburským roku 1408 – elitní společnost rytířů Řádu zlatého rouna • 1. a 4. pole - dolnouherská arpádovská břevna • 2. a 3. pole - trojvrší s dvojtými patriaršími kříži Horních Uher (Slovenska) • Dekorování: znak ovinut symbolem rytířského Dračího řádu Brno – „hrad Špilberk“, po r. 1419 Obsah obrázku kresba, skica, Umělecký tisk, ilustrace Popis byl vytvořen automaticky Šlechta •2. pol. 12. stol. – stavovsky a sociálně vyčleněna ze svobodného obyvatelstva • 1172–1197: dynastické sváry (šlechta dosazuje knížata) • •1. pol. 13. stol. – první jména šlechticů, pánů i rytířů • – z něm. Geschlecht – rod: princip dědičnosti, alod (hereditas): označení svob. dědičného majetku • – tzv. panská šlechta: získala pozemkové majetky a společenské postavení • – služba panovníkovi: správní, soudní, vojenská • •2. pol. 13. stol. – rodová šlechta se stává pozemkovými vlastníky nezávislými na panovníkovi • (soukromé vlastnictví půdy; výjimka: odúmrtě) • – šlechta přijímá francouzsko-německý životní styl: • a) kamenné hrady: staví nejvýznamnější rody • b) predikáty, německá jména, erby, sňatky, „rytířská němčina“ • urozenost, stará rodová tradice, pozemkový majetek, důležitý úřad • •14./15. stol. – emancipace šlechty: uznání práv šlechty bylo podmínkou přijetí na český trůn •16. stol. – „zlatý věk“ moravské stavovské demokracie • Nižší šlechta •14. stol. – první příslušníci drobné šlechty: páni a rytíři (16. stol. – vladykové mizí) • dělení na vyšší a nižší šlechtu • – rytíři, zemané, vladykové, panoši • – nebyli dostatečně urození (krátká rodová historie) • – znak urozenosti: vlastnictví statku zapsaného v zemských deskách • – úřady zastávali jen výjimečně • • – rytíř: šlechtický titul a erb za zásluhy v boji (panovníkem pasován) • oslovení: „urozený a statečný rytíř“ • – zeman: vlastnil menší statek, nebyl pasován (svobodné postavení) • oslovení: „urozený zeman či vladyka“ • – vladyka: držel menší majetek, nebyl pasován, sídlil na dvoře • – panoš: nevlastnil žádný svobodný majetek, ve službě vyšší šlechty. • oslovení: „slovutný panoš“ • •15/16. stol. – nobiliace měšťanů: erb (list) a predikát (přídomek), propuštění z poddanství a přijetí do rytířského stavu Pohusitské období •Vyšší šlechta: Čechy – cca 90 rodů vyšší šlechty (včetně větví) • Morava – cca 20 • – 15/16. stol.: koncentrace pozemkového majetku v rukou bohatých rodů • budování režijních velkostatků • zemědělství (plodiny, dobytek), ryby, pivo • •Nižší šlechta: cca 3000 • Čechy: 1557−1615: cca 11 500–13 800 osob Morava: o třetinu méně • – dělením majetku chudla • – v jagellonském období se začala usazovat ve městech • – ekonomicky zajištěna ze svých venkovských statků • •Urbanizace šlechty – počet městských domů ve vlastnictví šlechty • Olomouc: 1550: cca 20 1600: cca 40 až 50 • Praha: před r. 1618: několik stovek • Nejvyšší úřady • •Královský dvůr – mocenské, politické, společenské a kulturní centrum země • – úřední aparát v nejbližším okruhu panovníka • – nejdůležitější: královská rada a královská kancelář • • Dvorské úřady – hofmistr: stál v čele dvora a zajišťoval jeho chod • – pražský purkrabí: zástupce krále ve věcech vojenských • – dvorský sudí: soudní kompetence • – nejvyšší komorník: hospodářský správce • – kancléř: v čele královské kanceláře (úřední písemnosti) • •Zemské úřady: zemský soud – z jednání písemné záznamy (registra regália) • – po smrti P. O. II. ovládnut šlechtou • – nejvyšší sudí, komorník, písař • • zemský sněm – shromáždění šlechty, duchovenstva a měšťanstva • – svolával král (nejstarší doložen 1327) • – 15./16. stol.: nezávislé usnesení (daně aj.) Dvorská kultura •Součást dvorského životního stylu (panovník šlechta) šířící se z Francie a Německa. • •Pasování rytíře – iniciace do mužské společnosti předáním zbraně a pásu (cingulum militiae) • – akt byl obvykle spojen s královskou korunovací, udělením léna, svatbou, církevním svátkem nebo tažením do bitvy • – klerikalizace rituálu: poskytnutí spirituální ochrany • – součást rytířské kultury spojená s dvorským (kurtoazním) chováním • – 1128: nejstarší popis od Jeana de Marmoutiera (Historia Gaufreudi ducis), dy byl v Rouenu pasován • Geofroy Plantagenet (po očistné lázni) • •Panovnický dvůr – korunovace: podobná pasování, budoucí král byl po rituální lázni opásán paskem s mečem (znamení kříže) • a pak mu byla vložena koruna • – svatby, pohřby, slavnosti, ceremonie a rituály • Adventus regis: vjezd krále byl jedním z nejdůležitějších rituálů • •Festivity – oslavy svátků a slavnosti jako specifický projev každodennosti (mimo všední den) • a) soukromé: křty, svatby, pohřby • b) veřejné – dvorské: šlechtické turnaje, korunovace • – církevní: svátky, poutě • • • • Ideál křesťanského bojovníka •Miles Christi – bojovník boží: obrana víry a církve, boj proti jinověrcům spojení světských a duchovních ctností • – původně pouze mučedník nebo světec • • – 11. stol.: urození (křížové války) • – 12. stol.: Francie: turnaje jako součást rytířské a dvorské kultury • – 13. stol: Čechy: L. Jan: za Václava I. • R. Antonín: některé prvky už ve 12. stol. • – 14. stol.: panovníci jako obránci víry; ideál: Alexandr Veliký • – 15: stol.: husité: boj za reformu církve • Jagellonci: renovace rytířství • – 16. stol.: Erasmus Rotterdamský: duchovní i skutečný boj (proti Osmanům) • ideál křesťanského vládce • Ferdinand I: boj proti luteránům, rekatolizace • turnaje: symbolické střety křesťanů s pohany • v Praze i na dvorech katolické i nekatolické šlechty • Výchova a životní styl •Petrus Alfonsi – 12: stol.: španělský konvertita na dvoře Jindřicha I. • – podle traktátu Disciplina clericalis vzdělání rytíře tvořilo Sedmero ctností (Septem probitates) • – prvních pět bylo světských, další duchovní • jízda na koni (equitare) – turnaje • plavání (natare) • střelba z luku (sagittare) • šerm mečem a zápas (caestibus certare) • lov (aucupari) • hra v šachy (scacis udere) • veršování (versificare) • •Rytířské ctnosti – vycházely z křesťanských hodnot a promítaly se do morálních vlastností: • udatnost a moudrost (fortitudo et sapientia), věrnost (fidelitas), zbožnost (pietas) • – zakotveny v pravidlech dvorské etikety: • způsobné chování (vůči ženám), znalost řečí, umění konverzace •Zemská hotovost – základ vojenského válečnictví, vedena hejtmanem • – rekrutována z řad šlechty a měšťanstva: přímí leníci krále • – svolávána panovníkem nebo sněmy podle krajů • – vrchní velitel: král, velitelé: velmoži, vysocí církevní činitelé • • – 1311: tzv. inaugurační diplom Jana Lucemburského • – za své náklady 4 týdny (déle: částečné král) • – mimo hranice státu na královy náklady • – najímání žoldnéřů: profesionální vojáci (težkooděnci, střelci, jízdní, pěší) • •Vojska velkých leníků – povinnosti podle míry lenní závislosti • – v okolí královských hradů (posádky) • •Vojenská hotovost měst – povinnost obyvatel podílet se na obraně • – organizovaly městské rady (hejtman jí odléhal) • •Pol. 16. stol.: specializované oddíly: infanterie (pěchoty), kavalerie (jezdectva) • artilerie (dělostřelectva), landsknechti (zemský sluha) • •Pol. 17. stol. – po třicetileté válce vznikající jednotky stálých armád •Předbělohorské období: kariéry příslušníků aristokratických rodů ve službách habsburského absolutismu a protireformace • •Předpoklady – starobylý původ a rodová kontinuita, majetkové zázemí, katolická konfese, vazba na panovníka a stavovské prostředí • – po 1600: stále více šlechticů dávalo přednost úřadům dvorským či vojenské dráze, než stavovským • •Karel z Lichtenštejna – nejvýznamnější zemský úředník: nejstarší syn Hartmana z L., od 1212 ve službách Přemysla O. I. • – majetky po obou stranách moravsko-rakouské hranice a ve Slezsku • – sňatková politika: spříznění s Boskovici • – pobělohorské konfiskace: na Moravě dvojnásobný nárůst počtu poddaných (Žerotínské statky) • – po konverzi: úřad zemského hejtmana, knížecí titul, místodržitelský úřad • •Albrecht z Valdštejna – vojevůdce a císařský generalissimus: 1634 zavražděn v Chebu • – na Moravě jako první generace rodu (propojení rodu se starobylými Žerotíny) • – statky v severních Čechách (Jičín) a na Moravě (panství Lukov, Rymice a Vsetín ) • – po Lichtenštejnově smrti převzal úřad prezidenta konfiskační komise v Českém království • •František z Ditrichštejna – církevní magnát: na Moravě od druhé generace: mikulovské panství • – otec Adam císařský diplomat mimo české země; vzdělání: Madrid a Řím (neznal řeč) • – po porážce stavovského povstání dosazen do úřadu zemského hejtmana-místodržitele • – po smrti Stanislava Pavlovského v čele olomoucké diecéze (knížecí titul) • – s Lichtenštejnem předsedal zemskému sněmu • – pobělohorské konfiskace: 4 x zvětšil majetek • • Erb Hartmana z Lichtenštejna v rytířském sále Zemského domu v Brně. 80. léta 17. stol. Znak Karla z Lichtenštejna (1569–1627) •Čtvrcený štít s klínem ve špici: • • 1. pole – rodový znak rakouských Kuenringů, násobně dělený štít s pokosnou korunou • (tzv. routový věnec) • 2. pole – dělený erb Lichtenštejnů • 3. pole – polcený znak opavského knížectví • 4. pole – slezská orlice • klín špice – znak krnovského knížectví s loveckou trubkou. •Dekorování štítu – knížecí koruna a řád Zlatého rouna • •1. pole – dědictví po Kuenrinzích (1594 prodali, užívání znaku povoleno až v r. 1620) • 2. pole – rodové statky v Rakousku: 12. st. • 3. a 4. pole – titul opavského a slezského vévody: 1613 • znak ve špici – hodnost krnovského vévody: 1623 • Knížecí koruna nad štítem – povýšen do knížecího stavu: 20.12.1608 • Řád Zlatého rouna – nejvyšší světské rytířské vyznamenání: 8. 9. 1622 Athéna (3) 003 Karel z Lichtenštejna, Opava – „minoritský klášter“ 1. polovina 17. stol. Bartoloměj Paprocký: Zrcadlo slavného Markrabství moravského. Olomouc 1593. •Rytířský řád Zlatého rouna – založen burgundským vévodou Filipem Dobrým v roce 1430 při příležitosti • sňatku s princeznou Isabelou Portugalskou v Bruggách • • – sestává z kloany (řetězu), křesacích kamenů a ocílek s odznakem (klenotem) • v podobě beránka (rouno) • • – držitelé z českých zemí: • Vratislav Nádherný z Pernštejna (1556: první rytíř z českých zemí) • – 1555: oženil s Marií Manrique de Lara ze starobylého španělského rodu • – 1560: zastupoval Maxmiliána II. na svatbě Filipa II. s Alžbětou z Valois • ztráta pardubického panství, nově Litomyšl Prostějov, Plumlov, Tovačov aj. • – 1566: nejvyšší kancléř království, člen dvorské tajné rady • – 1567: v čele české dvorské kanceláře • Ondřej Kounic • Václav Antonín Kounic-Rietberg (kancléř Marie Terezie) • • • • Návrhy zbrojí pro Vratislava z Pernštejna – vystupování v diplomatických funkcích vyžadovalo okázalou zbroj – významná platnéřská dílna byla v Praze a Augsburku •Poprávci (Iusticiarii) – měli dohled (popravu) nad bezpečností v zemi • – trestali zločince a zemské škůdce (hrdelní pravomoc) • – 1349: krajští poprávci (krajští soudcové) • •Krajské landfrýdy – sdružovaly šlechtu a města k zajištění veřejného míru • •Husitství – 1419 (defenestrace) až 1436 (Zikmund v Praze) bez královské moci • – vládly městské svazy (Pražský, Táborský aj.), v čele hejtmané • – 1421: čáslavský sněm – zvolil radu království českého (vláda) • – 5 šlechticů, 7 zemanů, 8 měšťanů • – 4 pražské artikuly (přijímání pod obojí aj.) • – v Čechách jasné vyhranění 3 stavů: panský, rytířský a měšťanský • – 1434: porážka u Lipan • •Stavovská monarchie: 1435 – 1620: do 1526: za Jagellonců převaha šlechty • po 1526: za Habsburků centrální správa (až do pol. 18. stol.) • •Centrální orgány – Dvorská komora (finance) • Tajná rada (politika) • Dvorská kancelář (úřední agenda) • Dvorská válečná rada – 1556: vznik vynucen přeměnou lenního vojska v žoldnéřské • •Česká koruna – Generální sněm: společný orgán všech zemí (každá země 1 hlas) • – hejtman: M: jmenován králem, bez finanční pravomoci • Č: jmenován přechodně (v počtu 1 až 6) • – nejvyšší purkrabí: velel zemské hotovosti, nej. zem. poprávce • – nejvyšší (zemský) hofmistr: v čele komorního soudu • – nejvyšší (zemský) maršálek: šlechtická jusisdikce • – nejvyšší komorník: agenda zemského soudu • – nejvyšší písař: zemské desky • – podkomoří: správa královských měst • – karlštejnští purkrabí (dva: pán a rytíř) • • Vrchnostenské dvory (Hof, curia) • do 16. stol. – trend prodávat dvory sedlákům, poté začíná šlechta sama podnikat • – velký rozvoj zažívají dvory v pobělohorské době (barokní dvory). • •Funce – hospodářské centra šlechtických velkostatků • – mohly být i kvalitně ohrazeny a stavby mohou mít i obranou funkci. • – spravovány správcem: šafářem (colón), čeleď najímána • – sloužily jako shromaždiště renty • •Robota – uplatňována jen okrajově • •Církevní dvory – na statcích cisterciáků (grangie) • •Druhy vrchnostenských dvorů: a) rezidenční (dvůr je sídlem majitele) • b) spojen se sídlem (součást komplexu sídla – tvrze) • c) podnikatelský - k podnikání ve vlastní režii (může být dočasným sídlem) •