Archeologie středověké a novověké vesnice 2. Proměny venkovského osídlení, kolonizace, emfyteuze, zanikání vesnic. Kolonizace •„Co se nazývá obyčejně velikou kolonisací německou a se jeví ve zpětném průmětném pohledu jako jednotný, velkolepý, soustavně promyšlený podnik, jest ve skutečnosti nepřehledná spleť drobných dějů, vznikající z kolika přímo různých podnětů a příčin, probíhá pak většinou pod hladinou veřejného dění, málokdy patrně, i nelze jí namnoze postihnouti, až v posledních výsledcích, ba někde se i jich pouze dohadovati a domýšleti. … Jinozemci tito věru nepřicházeli do zemí slovanských s ideální myšlenkou, aby sem přinášeli světlo, poznání, ušlechtilý mrav, nýbrž jen a jen za vlastním prospěchem. … Příchod pak těchto nových živlů způsobil pronikavé změny v složení Českého státu: hospodářské, třídní, politické a též národnostní, jakkoli vědomě nezamýšlené.“ • •Šimák J. V.: Pronikání Němců do Čech kolonizací ve 13. a 14. století. Praha 1938, s. 3. • •„Středověké inovace (asymetrická orba, pluh, chomout, trojhonný systém, vodní mlýny) se účinně uplatňovaly v tzv. „technologickém balíčku“. Toto pozorování samo o sobě podporuje názor o postupném šíření rozličně modifikovaných souborů inovací a o jejich přejímání v různých částech Evropy. Mnohé z jednotlivých položek ovšem nepřicházely jako úplné novinky, neboť různou měrou nahrazovaly technologie osvojené už předchozími generacemi.“ • •Klápště Jan: Proměna českých zemí ve středověku. Praha, 2005, s. 292. • • • Zemědělství •13. stol. – kolonizace neosídlených zemědělsky nevhodných ploch tzv. hvozdu ve výše položených oblastech: • a) nárůst počtu obyvatelstva (sociální rozvrstvení) • b) hospodaření církevních institucí a šlechty • •14. stol – osidlování neúrodných oblastí iniciovalo: • a) vznik specializovaného hospodářství (např. chov dobytka) • b) pěstování obilovin • c) těžbu a zpracování surovin (kovy, dřevo – stavebnictví) • • – rozvoj: a) pěstování plodin a organizace zemědělsky obdělávaných ploch • b) technického vybavení a technologie pracovních postupů Lokátor - šoltýs lat. Locare – umístit, dát místo; Schultheiss – vymahač závazku) •2. pol. 12. stol. – mezičlánek mezi vrchností a kolonisty • – podnikatel, jehož úkolem bylo založení vesnice (nebo města) • – zajištění osadníků • – rozparcelování půdy • – vybudování obydlí • •Odměna – půda • – svobodná držba hospod a mlýnů • – dědičná funkce (fojt, rychtář - zástupce vrchnosti na vesnici) • – úplné osvobození od všech dávek • – částečné osvobození (Lhota – lhůta) • •Svobody spjaté s “německým právem“ – dědičné užívání půdy (emfyteuze) • – odvádění pevně sjednaných poplatků • – možnost stěhování (po výkupu) • • • Německé (emfyteutické) právo •Německé právo – ius Theutonicorum • – nemuselo vždy znamenat etnicitu osadníků: Němci – Teutonici (Holanďi, Vlámové, Valoni, Sasové) • Slované – Slavi, Wendi: domácí obyvatelstvo • – udílení výsad a úlev, povolení vlastních zvyků a obyčejů • – užívání půdy za poplatek: stabilizace poddanských povinností • – 1226: první doklad v Čechách (ves Mury na Litoměřicku) • •60. léta – komplexnější studium transformačních proměn z hlediska: • a) struktury osídlení: agrární výroby a urbanizace (výstavba měst) • b) inovací: těžba a zpracování rud (agrární technika, mincovnictví) • – kolonizace pojímána jako sídelní postup či výstavba (Landesbau): živelná i organizovaná • •Dnes – středověká transformace založená na středověké modernizaci • – počátky: 11. a 12. stol., akcelerace: 13. stol. •Emfyteutické právo – zákupné právo • – dědičný pronájem za peněžní úplatu (pecunia porrectoria) • – písemná dohoda majitele pozemku s nájemcem • – lokátor: podnikatel a organizátor z vyšších vrstev • – převzal půdu od vlastníka • – vymýtil les • – rozdělil půdu na sídelní část (parcely) a plužinu (pole s pastvinami) • – přivedl osadníky a uzavřel s nimi smlouvu • – základní jednotkou polností byl lán • •Mýcení – botanické rekonstrukce: lesní porosty tvořily dubohabřiny, lipové doubravy • •Lokační urbanismus – geometricky uspořádaný půdorys • – rozměření souviselo s oceněním pozemku a budoucí výší daní a poplatků • – zakládání měst ve Francii od 10/11. stol. • – kulturní proud zprostředkující gotický styl • •Zeměměřičské techniky – ovládání vyměřovacích technik (kláštery) • – benediktíni, cisterciáci, vojenské řády • •Zeměměřičská literatura – 1000: geometrie Gerberta von Aurilac • – Corpus agrimensorum: výtahy z antické literatury • – Kronika česká Václava Hájka z Libočan: obsahuje zeměměřičský spis z konce 15. stol. • – měřit směli zvláštní úředníci, kteří skládali zkoušky • •Vyměření vesnice – výchozí osu zpravidla tvořil potok, od něhož odměřovaly šířky parcel • •Výhody lokátora – 1 až 2 lány bez poplatků a břemen • – krčma, mlýn, krám, kovárna, lázeň, ševcovská živnost (pronájem) • – podíl z vybraných soudních poplatků (1/3) • – zahrada, právo rybolovu, nižší honitby (zajíci) • – několik selských lánů k pronájmu • C:\Users\Monika\Desktop\Bystřec skeny\014.jpg Vyměřování pozemku pomocí provazu. Bible krále Václava IV. 1389-1410. Mojžíš vyměřuje hranice země zaslíbené. Hofmann G. Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Sušice 1984. •Hájek z Libočan: Kronika Česká. Praha, 1933, s. 47. • •„Provazec zemský i lesní je roven 42 loket a k tomuto po každém provazci, když měří, aby se přidalo „naděl Buoh“ a to jest vzdýlí na 2 pěsti, aneb aby byl na 2 pěsti delší provazec. A k tomu aby byli zvláštní ouředníci, kteří by měřili a aby měli přísahu na to obzvláště vydanou. Také měřič lesní i zemský, každý z nich aby měl provazec řetízkový, aby jeho rosú neb vlhkostí nemohlo ubýti, ani suchem přibýti a ten řetízek aby nerezavěl deštěm ani rosau. • • •Sedláček, A.: Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách. Praha, 1923, s. 283 – 284. • •„Měřič se učíval od měřiče, jako učedník od řemeslníka a že se mu dostávalo tedy vědomostí geometrických jen tolik, co jim tehdejší škola obecná poskytnouti mohla. ... Avšak lze za to míti, že kdekoli na království vysazováno, darováno nebo prodáno, potřebováno k tomu zkušeného měřiče. Jest možné, že někdy vzat i měřič z ciziny.“ • •Hoffmann, Gustav, Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň: Státní oblastní archiv v Plzni 1984. Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky •Bratronice – na Kladensku • – před 1352: vysazeny Janem Lucemburským • – 13 ¾ lánů: rychtář: 3 ½ lánu • 9 osedlých: 10 ¼ lánu • •Mutějovice – na Rakovnicku • – před 1325 král Jan Lucemburský • – 33 lánů: farář: 2 lány • rychtář: 2 lány (svobodný, poplatný) • krčma s masným krámem • osadníci: 31 lánů • •Kožlany – na Plzeňsku • – 1313: vysadil jakýsi Ota se svolením Jana Lucemburského • – rychtář Bartoň: 1 lán polí s loukami a jinými místy • 4 měřice výsevku, krčma, rybář, kovář, švec • mohl si postavit při potoce svobodný mlýn • – osadníci: 60 lánů po 36 jitrech • • • Bratronice – císařský otisk mapy stabilního katastru, 1842 Zaniklé osady •Ervín Černý – rozlišení ZSO: • • 1. trvale zaniklé – místo, kde osada stála a jsou na ní stále patrny pozůstatky staveb, anebo různé reliéfové, barevné • nebo jiné přímé či nepřímé stopy existence • • 2. dočasně zaniklé – místo, kde osada evidentně stála a na jejím místě, anebo v její bezprostřední blízkosti byla • vybudována nová ves stejného jména • • 3. nově založené – nově vzniklá ves postavená ve větší vzdálenosti od původní ZSO, jejíž plužina zčásti překrývá • a nese stejný název •. • 4. pusté – pustnutí: první stupeň zániku • – osady, jejichž usedlosti nejsou obývány a plužina není neobdělávána • – usedlosti jsou stavebně zachovalé, ale jeví mírný stupeň destrukce • – osada může být bez větších stavebních zásahů znovu osídlena • – zánik osady: úplná destrukce usedlostí včetně zalesnění pastvin a luk • Drahanská vrchovina: zaniklé vsi zkoumané E. Černým Příčiny zanikání vesnic •Vliv přírodních podmínek – zhoršení klimatu: 1430 až 1464: ochlazení způsobilo neúrodu a demografický regres • – změna hydrologických poměrů: vysychání: Koválov u Žabčic, Svídna • záplavy: přesun z dosahu inundací • komplikovaný přístup k polím: Záblacany, Šakvice • Poohří: 1341–2 zničeny Mury, nově založeny Nové Dvory • – odlesňování: eroze a znehodnocení orné půdy • •Dobrovolné nedobrovolné opouštění – přesídlení na kvalitnější půdy: Černokostelecko, Pffafenschlag • – sbíhání vesničanů do měst: u nás nelze přeceňovat (Uhry: despotismus šlechty) • •Podnikání – šlechty: budování velkostatků kvůli zvyšování výnosů (obilnářství, rybníkářství) • lovecké revíry: 1579: zřízení obory pro králíky Vilémem z Rožmberka v okolí Kratochvíle, kde • trvale zaniklo 5 vsí • – církve: zřizování grangií (hospodářských dvorů) – cisterciáci • •Administrativní nařízení – výstavba pevností: Terezín a Josefov • • •Války vojenská tažení – 1. třetina 14. stol.: Matůš čák Trenčanský (stěhování obyvatel dobytých vesnicú • – konec 14. stol.: markraběcí boje (Jošt – Prokop) • – první třetina 15. stol.: husitské války (Pffafenschlag) • – 2. pol. 15. stol.: uherské války za tažení Matyáše Korvína (Konůvky, Mstěnice) • – 1530: turecké nájezdy – vyplenění Zlatých Moravců • – 1633: - „ - – v okolí Trenčína vypleněno 17 vesnic • – 1. pol. 17. stol.: třicetiletá válka, 1/3 úbytek obyvatel (švédská vojska) • • Zanikání vesnic •1. vlna: 12. – 13. stol.: z celkem 3000 vesnic zaniklo asi 370, tj. 12,3 % • příčiny: nová organizace v uspořádání polí – zavádění lánového hospodaření a trojpolního systému • zákupní (emfyteutické) právo – zaručovalo držbu a dědictví gruntů • •2. vlna: 14. a 15. století – nejvíce vsí zaniklo: Uherskohradišťsko 32%, Kyjovsko 35 %, Břeclavsko 38 % • – 2. pol. 14. stol. a kol. 1400: Drahanská vrchovina 41 % (6 zaniklých vsí na 100 km²) • – příčiny: zbíhání poddaných kvůli platbě renty do měst, válečné události • • – 1341: markrabě Karel vydal zákaz sbíhání poddaných pro cisterciácké kláštery na • Oslavansku, Žďársku a Velehradsku • – 1380: zákaz rozšířil na celou Moravu • •3. vlna: do r. 1600 – existovalo asi 3600 vsí, z toho zaniklo více než 800, tj. 22%