Archeologie středověké a novověké vesnice 8. Další surovinové zdroje historické vesnice. Hospodářské využití krajiny Management krajiny •Subsistenční strategie – adaptivní způsoby vyrovnávání s kolísavou nabídkou potravinových zdrojů • •Požadavek – přežití, rentabilita a udržitelnost • •tzv. subsistenční ekonomické strategie – jednoduché způsoby, které zaručují trvalou subsistenční • jistotu v určitých přírodních podmínkách a společenské • organizaci • – tj. minimalizují riziko potravinového nedostatku • •Princip – stabilizace spotřeby členů komunity pod určitou hranicí danou nejnižší nabídkou • potravinových zdrojů, kterou lze v dlouhodobém průměru na daném území očekávat • – obvykle se řídí zkušeností z nejhorších let • •Primární – 12./13. až 14/15. stol. • – přírodní podmínky: zkoumání tzv. biologie krajiny • nadmořská výška, dešťové srážky, bonita půdy, příhodné klima (teplota x sluneční svit) • – založení vesnice: vyměření na vhodném místě, dostatek plužiny (pro určitý počet obyvatel) • – spotřeba: obilovin (potraviny), vybaveni (keramika, nářadí a nástroje), dřevo • • • • • • • • • •Agrární krajina – v nezemědělském prostředí: vesnice + zázemí: pole, louky, pastviny a lesy • těžební a výrobní areály dřevo, kámen, rudy • • •Sekundární – 14./15. až pol. 19. stol. (do zemědělské revoluce) • – vesnice ve stabilizované krajině: nové nároky na využití hospodářského zázemí • – změny ekosystému: a) vyklučeni lesa: transformace fauny, flory a vodního režimu • b) agrární výroba: pěstování zemědělských plodin a chov zvířat • c) exploatace surovin: využití, pronájem nebo prodej • – maximální využití krajiny: vrchnostenský velkostatek (rybníkářství, obilnářství, chmelařství) • • • • • • • •Terciální (novověká) – změny využití krajiny: 50. léta 20. stol.: kolektivizace právní povahy (rozorání mezí) • – odchod do měst: 1950: ve městech 30 % lidí • 2014: ve městech 54 % • Analýza dostupnosti • •C. Vita-Finzi a E. S. Higgs: site catchment analysis – součást teorie centrálních míst • • catchment – v geomorfologii oblast, odkud toky čerpají vodu (tj. zdroje) • – sledování vztahu mezi technologií (výrobou) a přírodními zdroji v dosahu naleziště (centra) • z hlediska efektivity vydané energie nutné pro získání potřebných surovin • • – analýza přírodního prostředí: klima, bonta půdy, zdroje surovin, energie v okolí (hierarchie důležitosti) • •1967 – poprvé aplikována v Řecku u paleolitické lokality Kastritsa, kde byly v okruhu 10 km určen veškerý • ekonomický potencionál • •70. léta – u nás: Zdeněk Smetánka na příkladu zaniklé středověké vesnice Svídny • • • Analýza přírodních poměrů a zdrojů Z. Smetánka – model dostupnosti aplikoval na Svídnu – analýza území: 1 km kolem vsi Cíl: odhad ekonomického potencionálu: 1. vazba sídliště – přírodními faktory 2. vztah mezi výrobou v centru a mimo něj (pokles efektivity) Negativa: vysoká nadmořská výška (horší klima) nedostatek srážek (nejsuššího místo) absence zdrojů vody Pozitiva: zdroj turonských vápenců dostatek bukového dřeva Důvody vzniku: 1. vyplnění sídelní mezery ve 13. stol. 2. pozdní kolonizace neosídleného území 2) Příčiny zániku: 1. zhoršení přírodních podmínek 2. změny v socio-ekonomické povahy 2) • •Vznik – poč. 13. – 15./16. stol.: první zmínka: 1386 poslední zmínka: 1522 • •Přírodní podmínky – klima: teplé a suché léto, mírně teplé jaro a podzim, krátká suchá zima • – teplota: průměrná roční: 8 - 7°C (ve vegetačním období 14 - 13°C) • – srážky: průměrný roční úhrn srážek 500 – 550 mm • (Langův dešťový faktor cca 70: větší suchost území) • – půda: hnědozem, jílovitá, špatné kvality • – zdroje: stavební kámen, lomy jižně vsi (slínovec/opuka, slepenec) • •Půdorys vesnice – dispozice návesního typu: 245 x 170 m, 4,1 ha • – 14 parcel: 21 x 42,75 m (š. i 42 m) • – normovaná osnova: pravidelný půdorys (jednotný plán): umožňuje evidenci majetku odvod dávek • – nerespektuje geomorfologické podmínky jako starší archaická sídliště • •Půdorysy domů – trojprostorové: jizba s pecí (18 – 11 m2, z toho pec: 4 – 2 m2) • – otopné zařízení: kamenná pec v rohu jizby, plášť z opuky, hliněné dno, otvor (kameny) • – hospodářské objekty: dvůr obestaven stájemi, sýpkou, sklípkem • •Zánik – ves opouštěna postupně: 1) problémy s vodou a půdou • 2) panský velkostatek • • • •Model agrární krajiny – kombinace: písemných pramenů nová data (LiDAR a GIS analyzy) • •1. Postup odlesňování či zalesňování •2. Určení potencionálu krajiny: surovinové zdroje •2. Určení spotřeby surovin: hlína (keramika), dřeva, kovů, dehtu • dřevo: vytápění domu: 23 m3/rok z lesa o cca 25 ha je až 10 m3 paliva • seno: z 1 ha luk 2,7 až 4,4 t z 33 ha luk 147 t pro 29 kusů dobytka • pastva: 1 až 1,5 ha na kus dobytka (i tři) • •Subsistenční model a rekonstrukce katastru: • – celková plocha zkoumaného území a počet usedlostí • – rozsah orné půdy (polností) • – počet parcel a osedlých (v urbářích) • – odhad počtu obyvatel • – průměrný výnos a spotřeba osiva (rodina spotřebuje cca 2 tuny obilovin ročně) • – rozsah živočišné výroby • – průměrna spotřeba obilovin na konzumaci • – velikost lesů, pastvin, luk • – nadprodukce základních potravin Využití lesa •Les – ekosystém: vliv na mikroklima, hydrologii, biologickou a zoologickou rozmanitost • – zdroj surovin: dřeva a obživy • – tzv. lesní řemesla: vázaná na les jak surovinově, tak prostorově (výrobně) • součást venkovské každodennosti • • – J. Le Goff: středověk charakterizoval jako „věk dřeva“ • • – tzv. utmark (outland): oblasti mimo trvalé osídlení, jejichž využívání je součástí lokální ekonomiky • periferní oblasti Evropy (Skandinávie) • u nás: kolonizace lesních neosídlených území • přeměna utmarku na kultivovanou krajinu • • •Lesní svoboda – pastva domácích zvířat a sběr plodin z milosti, později po právu (zákaz kácení a lovu vysoké) • – tzv. nářez: poplatek za využívání lesního regálu vybíral panovník: daň ve vepřích či vepřovém masu • – tzv. dubec: kácení a dovoz dubového dřeva pro vrchnost na zimu (lesní práce) • •Právo lesní těžby – Uničov: privilegium 1223 na 30 let, opakované za Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského • – Litovel: mlynáři mohli brát dříví z lesa Doubravy za roční poplatek 6 kop grošů • •Právo lesní pastvy – 1464: Jiří z Poděbrad povolil lesní pastvu v Doubravě královskému lovčímu Petrovi z Litovle • – 1476: město Střelice u Olomouce • •Ochrana lesa – 1189: první písemná zpráva ve Statutech Konráda Oty • – 1243, 1249: v právech města Brna a Jihlavy • – 1350/1: zákoník Majestas Carolina: sankce pro zloděje a žháře • zákaz kácení (rubání) v lesích a vyvážení nebo prodávání dřeva (pouze souše) • – 1379: první lesní řád Chebsko: zákaz těžby bez vědomí lesníka (kácení lip a dubů), platby za dříví • •Doplňkový zdroj obživy – lov: drobné zvěře • – sběr: medu, lesních plodů, bylin, klestí • bukvice a žaludy (příkrm před porážkou) • – pastva: zpomaluje obnovu lesa, od jara do podzimu (koně, skot, ovce, prasata) • – krmivo: letnina sušená na zimu k ustájení (větvičky a listy) • – stelivo: tráva, mech, listí, hrabanka (svrchní lesní půda) • •Lesní řemesla – předindustriální (tradiční) formy hospodářského využívání lesa • – brtnictví: lesní včelaření – med, vosk • – dřevorubectví: těžba dřeva jako zdroje tepla a stavebního materiálu • – uhlířství: pálení dřevěného uhlí • – draslářství: výroba potaše užívané ve sklářství • – dehtářství, smolařství, kolomaznictví: impregnace kůží, látek a nádob, mazadlo kol • – koptářství: produkce sazí k výrobě černé barvy • – železářství: metalurgické zpracování železa v hutích a hamrech • Přebohaté hodinky vévody z Berry, poč, 15. stol. Výmladkové lesy a pařezina: ořezávání (letnina) Včelařství a brtnictví •Včelařství – chov včel: v úlech • – název vesnice: Včelín u Kroměříže • •Brtnictví – chov včel ve vydlabaných dutinách stromů • •Med – sladidlo, k výrobě medoviny • – konzumován aristokracií • – poplatky v nádobách s medem • (1222: pro vyšehradskou kapitulu) • •Včelí vosk – k výrobě svíček, psacích tabulek • odlévacích forem • • • Motyka, M. et al., 2018: Po stopách brtnictví. Opatovice. Včelí úly, Aberdeenský bestiář, 1. pol. 12. stol. Toponyma odkazující na „lesní řemesla“. • Dřevorubectví – palivo k vytápění a přípravě stravy: řezání na polena • – stavebnictví: konstrukce domů, hospodářských budov, mostů, ohrad, aj. • – výroba užitkových předmětů: kuchyňské náčiní (misky), sudy, vědra, koryta • • Kácení – na podzim a v zimě: listnaté po spadu listí, jehličnany na mízu (pryskyřici) • – nástroje: sekery, klíny, pily, nože • • Doprava – a) po souši: vozy • – b) po řekách: od 13. stol.: plavení z Nízkého Jeseníku do Opavy, sklady na březích řek • 1316: privilegium Jana Lucemburského pro splavování po Vltavě do Prahy, obchod • 1347: Karel IV. snížil plavecká cla (svobodná voroplavba v 18. stol.) • 16. stol.: plavení z Krkonoš po Labi, na břehu se pálilo uhlí v milířích (velkovýroba) • •Řemesla – tesaři, truhláři, bednáři (šindeláři, soustružníci, košíkáři, metláři, rohožníci, kartáčnčníci aj.) • – od 13. stol.: mizí zmínky o vesnických řemeslnících (přesun do měst) • Dub a jedle – stavební konstrukce domů • Smrk – krovy, překlady • Vrba – výplety stěn, košíky • Buk – palivo: ořezávání větví (tzv. zmlazování), těžba pařezů • – vyřezávané a soustružené nádoby: dřevo neobsahovalo třísloviny měnící chuť • – kůra: k vydělávání kůží (lupežnictví – loupání tříslařské kůry ze živých stromů) • Lípa – lýko na provazy, vyřezávané nádoby (nehodila se na topení) • Jasan – dřevěné nástroje a topůrka • Tis – lučiště luku nebo kuše • Líska – ratiště šípů • Olše – uzení masa • Borovice – louče k osvětlení, z pryskyřice tmely na utěsnění nádob či lodí • •Sběr – lesních plodů: jahody, borůvky, maliny, ostružiny, šípky • – divoce rostoucího ovoce: třešně, jabloně a hrušně, trnky, černý bez, střemcha • – bylin: lípa, černý bez • •Uhlířství – výroba dřevěného uhlí v milířích: a) stálé – delší dobu na jednom místě: později dovoz dříví • b) toulavé – sezónní, co nejblíže zdrojům (kalamitní dřevo) • •16 a 17. stol. – venkovské: provozovali venkovští řemeslníci pro vlastní spotřebu • – hutní: kácení a zpracování dřeva zajišťovali poddaní v rámci robotních povinností • •Uhlíři – v novověku považováni za mimořádně chudé a divoké lidi, žijící mimo lidskou společnost a její zákony • – 14. stol: privilegovaná vesnická sociální vrstva specializovaných řemeslníků • – 1327: privilegium Jana Lucemburského pro kutnohorské uhlíře (nejstarší doložená korporace) • – dodatečné platby za koupené dřevo • – vynětí z pravomoci soudních úředníků • – od majitelů mohli nakupovat dřevo (celé lesy) • – uhlí vyráběli ve vlastní režii a prodávali na trhu: kovárny, doly, hutě • – formálně byli poddanými, ale měli větší míru osobní svobody a výhody: • menší dávky, právo pastvy ve vrchnostenských lesích, ve městech mohli nosit zbraň • – považováni za osobně svobodné, podléhající jen panovníkovi • – rodiny se usazovaly na vesnicích v lesnatých oblastech, (uhlíři v lesích) • • •18. a 19. stol. – úpadek: změny lesního hospodářství kvůli přísnějším podmínkám těžby a pěstování lesů (z odpadu) • přechod železáren na kamenné uhlí a koks • •Milíře – technologie: pyrolýza dřeva tzv. suchou destilací • – dřevo: listnaté stromy poražené v zimě (nejvhodnější dubové) • pařezové dřevo (výmladkové) komplikovalo stavbu milířů (pálilo se v jamách) • – uprostřed: tyče s chrastím • – těsnící vrstva: mech, listí, chvojí, sláma, drny, hlína na povrchu: tzv. mour (uhelný prach, hlína a popel) • – postup: zapálení, předehřívání, pálení za nepřístupu vzduchu, chladnutí a rozebránÍ • – milířiště: 3 milíře vedle sebe – jeden se stavěl, druhý se pálil, třetí se rozebíral. • • Typy – tzv. německý (alpský): z kratších špalků, podpalovaný shora (podobný italský – podpal zespod) • – tzv. slovanský: z větších a delších polen, podpalovaný zespod • •Archeologické výzkumy – řada výzkumných projektů • •„Potenciál archeologického výzkumu krajiny v ČR prostřednictvím dálkového laserového 3-D snímkování“ • 2010: Březina na Rokycansku – 13 km²: objeveno 322 milířů Ø 6 – 12 m • – sledována vzdálenost od vodních toků (1/3 do 100 m) • • 2014 – Karlova Univerzita: Václav Matoušek: výzkum probíhal v Čenkově nad bývalými strojírnami • – plocha mílíře 8 – 12 x 7 – 9 m • • Experimentální pálení dřevěného uhlí v milíři v Ohradě u Hluboké nad Vltavou (Woitsch, 2007). Řez milířem (Kmošek 2010, 45). • Dehtařství a smolařství – nejstarší lesní řemeslo: impregnace sudů, nádob, textilu, změkčování kůže, • – produkce: sezónní i celoroční • – sekundární produkty: terpentýn, kalafuna, bednářská a ševcovská smola, kolomaz • – dehet: vyráběn pyrolýzou (tepelným štěpením) dřeva v dehtářských pecích, borovice, jedle • 8. až 13. stol.: dehtářské jámy • milíře s kanálkem a nádobou na dehet (dehtářské či smolné kameny) • 13/14. stol.: dehtářské pece (Theerofen) • od 18. stol.: v režii vrchnosti (majitelů lesů) • • – smůla: 11. stol.: tzv. pekelníci (smolaři) vyráběli dřevěné nádoby impregnované smolou • – svislé nařezávání kůry jehličnanů (lizina): borovice nebo smrk • – vrtání: modřín (tzv. smolníků) • – napichování: jedle • • Kolomaznictví – kolomaz: k mazání náprav vozů a všech dřevěných strojů (Skandinávie – stavba lodí) • dehet smíchán s tuky (rostlinné a živočišné) a tzv. plnidly (sádra, mastek) • – výroba: tzv. kolomaznické pece (Schmierofen) • Dehtařská pec z Krásné u Rakovníka, 13. – 15. stol., Pleiner 1970. Dehtářské jámy, 9. – 10. stol , Bialeková, 1962. Milíř s kanálkem a nádobou na jímání dehtu Dehtařská pec: tvar mírně komolého kužele – 13.až 19. stol. – dvouplášťová: vnitřní hliněný vnější kamenný – v. 4 až 5 m, Ø 3m – oheň v meziplášťovém prostoru – suchá destilace smolného dřeva Novověká dehtařská pec Obsah obrázku území, venku, budova, oblast Popis byl vytvořen automaticky Kolomazná pec v Plzni - Bolevci Obsah obrázku diagram Popis byl vytvořen automaticky •Popelářství a draslářství – potaš (uhličitan draselný): surovina pro sklářství, barvy, bělidlo • – popel z buku, dubu, smrku (spalování celých stromů „na stojato“) • název: něm. pot: hrnec, kotel + ash: popel • technologie: vyloužení dřevěného popela ve vodě, odpaření a vyžíhání • drasla v kalcinačních pecích (k výrobě skla) • 1 kg kalcinované potaše: spálení cca 750-1000 kg dřeva • – spalování dřeva: popelářské pece, jámy v lesích • – varna potaše: v Dřevíkově u Chrudimi (1, pol. 18. stol.) • – židé: monopol na výrobu a obchod s draslem • •Koptářství – z něm Kopt – saze: z co nejčistšího uhlíku při spalování smolného dřeva • – technologie mezi pyrolýzou dřeva a spalováním • •Vápenictví – výchozy devonských vápenců: pece na pálení vápna: Litovelsko, Mohelnicko • – 13. a 14. stol.: rozvoj, nálezy u obce Hvozd a Březina • • • Literatura •Anderle, J. Kolomazná pec v Plzni-Bolevci, Průzkumy památek II, 1998, 139 - 146. •Bialeková, D. Slovanské príbytky a dechtárskejamy v Bojniciach, Archeologické rozhledy 14, 1962, s. 833. •Faltýnek, K. – Šlézar, P. – Ženožička, J. Lidové vápenictví v oblasti Javoříčského krasu. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci: společenské vědy, 304, 2012, s. 45–46. •Goš, V. – Kapl, V. Středověká vápenická pec z Libivé u Mohelnice. In: MERTA, Jiří •(ed.): Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, Brno 1980, s. 72–76. •Janotka, M. – Linhart, K. Řemesla našich předků. Praha 1987. •Kmošek, J. Experimentální pálení dřevěného uhlí v jamách, Archeologia Technica 22, 2010, 11 - 44. •Nováček K. – Vařeka, P. Středověká výroba dehtu a smoly na Příbramsku I., II., Časopis společnosti přátel starožitností 100, 1992, 13 –15; 101, 1993, 20–28. •Pleiner, R., Středověká výroba smoly v Krásné dolině u Rakovníka, Památky archeologické 61, 1970, 472–515. •Šaurová, D. Výzkum dehtařských pecí na výrobu kolomazi na Moravě, Archeologické rozhledy 20, 1968, 43-46, 141 –142. •Šaurová, D. Výzkum dehtařských pecí na výrobu kolomazi, Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami 2, 1982, 32–47. •Wotisch, J. K hospodářskému využití lesa v raném novověku. "Lesní řemesla" v 17.–18. století. Rkp. disertační práce. Praha 2009. •Woitsch, J. Zapomenutá potaš. Drasláři a draslářství v 18. a 19. století, Praha 2003,