Archeologie středověkého a novověkého města 1. Archeologie historických urbánních sídel - terminologie, metody studia, prameny a literatura. Urbanizace • •Středověké město – specifický typ sídelního útvaru, který se vyvinul během kolonizace: • 1) vysoká koncentrace obyvatelstva uvnitř hradeb • 2) funkce – hospodářská: řemesla, obchod (trh – směna) • – administrativní: městská samospráva (rychtář, městská rada, jíž předsedal purkmistr) • – sociální: měšťanstvo • – kultovní: vzdělání (městské školy), církevní instituce (fary, kostely) • •Geografické hledisko – prostorová koncentrace obyvatelstva a jeho aktivit do měst: terénní podmínky, dálkové komunikace • – 1 ha = 60 až 150 osob (i 100 – 200), 1 rodina = 4 až 6 osob • •Sociologické hledisko – změny chování a společenská diferenciace, nové kulturní vzore a formy organizace společnosti • •Urbanizace – proces přeměny rurálního (venkovského) prostředí na urbánní (městské) spojený s přesunem • obyvatelstva ze zemědělského zázemí do měst: ekonomické, demografické a sociální důsledky • – Suburbanizace: decentralizace některých městských funkcí do zázemí měst: proměna příměstské krajiny • •Urbanistika – komplexní studium problematiky měst: multidisciplinární přístup: historie, dějiny umění, památková péče • Definice •Města – samosprávná střediska opevněná hradbami a nadaná výsadami, která se vyvinula: • • 1) přerodem ze starších sídlišť (tzv. rostlá města): • a) řemeslnicko-kupecká podhradí centrálních hradisek (10. stol.): Praha, Litoměřice, Žatec, Hradec Králové, • Chrudim, Čáslav, Brno, Olomouc, Znojmo • • b) ze sídliště střediskové funkce s trhem (tržního centra): Kroměříž, Opava • 2) novým založením („na zeleném drnu“): Moravská Třebová, Jevíčko, Třebíč, Uherský Brod, Litovel, Frenštát, Příbor • Bruntál, Uničov, Horní benešov (rudonosná ložiska v Jeseníkách) • •Institucionální město – základní typ evropského sídliště, jehož existenci zajišťují privilegia (výsady) v podobě • městských práv udělených panovníkem (církevní institucí, šlechtou) • • německy mluvící země – návaznost na pozdně antická města (10. – 12. stol.) • Polsko, Uhry – města zakládali Piastovci i Arpádovci jako opory moci • Čechy a Morava – během kolonizace za přispění cizích osídlenců povolaných Přemyslovci • – recepce (přebírání) technologických a kulturních impulsů, norem a vzorců chování • • •Poloha měst – na dálkových komunikacích a při celnicích: obchodní kontakty (nucené cesty a právo nuceného skladu) • Čechy: na hlavních cestách směřujících do Prahy • Morava: do Brna • • – Prachatice: na tzv. zlaté stezce po níž se vozila sůl ze Solné komory v Salcburku (z okolí Hallu) • – Most, Kadaň: odbyt v krušnohorské hornické oblasti (těžba stříbra) • – Opava: vývoz olova přes Uherský Brod do Uher k zajištění tamní zlatnické výroby • – Jihlava: vývoz stříbra do Řezna • – Brno: kontakty s Vídní • •1. vlna: Přemysl Otakar I. (1197-1230) – Č: Staré město pražské, Cheb, Litoměřice atd. • – M: Uničov, Bruntál, Opava, Hodonín • • olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu (1245-1281) – M: Brušperk, Vyškov, Kelč, Kroměříž, Mohelnice, Svitavy, Blansko • • • 2. vlna: Přemysl Otakar II. (1253-1278) – Č: Nové Město pražské (1257), Děčín, Most, Kolín, Písek, České Budějovice • – M: Přerov, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Litovel • • Václav II. (1271-1305) – Č: Kutná Hora, Nová Plzeň, Sušice (celkově 32) • – M: Břeclav (celkově 18) • • •Založení města – mělo právní povahu a znamenalo propůjčení městských práv: institucionární město • – právní město: civitas (před r. 1200 hrad), obyvatelé města cives a městská obec comunitas • – tzv. lokace: založení města bylo podmíněno přísunem obyvatel, vyměřením parcel, z nichž se platila • daň a vznik nejnutnějších městských institucí • lokátor: obvykle získal úřad městského rychtáře a pobíral třetinu ze soudních poplatků • (dvě třetiny náležely objednateli, tj. panovníkovi). • •Městský status – vyžadoval královo povolení: tzv. regál, který se vztahoval na města: • a) zeměpanská – královská, markraběcí • b) nezeměpanská – církevní (biskupská, klášterní), šlechtická • •Předpoklady – hospodářské: rozvinuté zemědělské zázemí a regionální trh • – stát s centrální mocí • – zemský mír a právní řád • – královská privilegia zajišťovala zákonnou ochranu měst •Pavel Kristián Koldín – „město a obec nic jiného není, nežli nějaká společnost a shromáždění lidí, kteří se jistými • právy a pořádky řídí a spravují“ (O státu a spravedlnosti) • •Haase, Carl.: Die Entstehung der westfälischen Städte, Münster 1965. • – výčet znaků, které charakterizují město: „svazek kritérií“ (Kriterienbündel“) • • Strahm, H.: Zur Verfassungstopographie der mittelalterlichen Stadt mit besonderer Berücksichtigung des • Gründungsplanes der Stadt Bern Zeitschrift für sweizerische Geschichte 30, 1950, 373-410. • • 4 metodická hlediska: a) topografické • b) sociální a hospodářsko-historické • c) ústavně a právně-historické • d) historicko-politické • •Carolyn M. Heighway (ed.): The Erosion of History. Archeology and Plannin in Towns a study of historic towns affected • by modern development in England, Wales and Scotland. Council for British Archeology. York 1972. • – kritéria městskosti: 12 ukazatelů – městská obrana – vnitřní plán ulic – trh – mincovna – právní existence • – umístění – obyvatelstvo – ekonomická základna – domovní parcely a typ domu • – sociální diferenciace – náboženské organizace – soudnictví •Dilcher, Gerhard.: Rechthistorische Aspekte des Stadtbegriffs. In: Vor- und Frühformen der europäischen Stadt im ittelalter I-II, H. Jahnkun, W.- • Schlesinger H.- Steuer, Abhandlungen der Akademie Wisschenschaften in Göttingen, Philosophisch-Historieche Klasse, • 3 Folge, Bd. 83-84, Göttigen 1973-4,12-32. • • – město právně tvoří 4 elementy (znaky): 1. městský mír, 2. městská svoboda, 3. městské právo, 4. městská ústava • •Hensel, Witold.: Archeologie a poczatkach miast slowiaňskich, Wroclaw-Warszawa-Kraków 1963. • – před vznikem lokačních měst ve 13. stol. rozeznává 2 stupně (předěl: 10. stol.): a) zárodek města (zaląźek miasta) • b) město na právu domácím (lokalnym) • •Moździoch, S.: Zur Genese der Lokationsstädte in Polen in stadtgeschichtlicher Sicht. In: Burg- Burgstadr – Stadt, Berlin 1995, 149-160. • • – snovil 6 hlavních funkcí města: kritéria se hodí na – mladoa a pozdně hradištní města 11. až 12./13. stol. • – vrcholně středověká města 13. stol.: •politicko-administrativní •vojenská (opevnění) •ideologická (kulturně-církevní) •ekonomická (centrum výroby) •směnná (obchod) •kulturní (zprostředkování informací) • •Hofmann, F.: České město ve středověku, Praha 1992. • …“České středověké město bylo vývojově vyšším druhem lidského sídliště, které mělo funkce ekonomickou, • geografickou, stavební, vojenskou, sociální, politickou, právní a kulturní, jejichž souhrn vytvářel v každém městě • specifickou strukturu a vyhraňoval skupiny měst k určitým typům“. • •Města člení do 4 skupin – podle hospodářského charakteru, která určuje sociální skladbu obyvatelstva: • • a) řemeslnicko-zemědělská: převaha zemědělství, několik řemesel, nízká majetková a sociální diferenciace obyvatel • b) řemeslnická: rozvinutá řemesla, ale nízký počet obchodních živností zajišťujících směnu se zemědělským zázemím • rozvinutější majetková a sociální diferenciace • c) řemeslnicko-obchodní (exportní): rozvinutá řemeslná odvětví, více obchodních živností, podporujících vývoz • sociální skladba: klasické „trojvrství“ – zámožná horní vrstva (obchodní kapitál) • – početnější střední vrstva (řemeslnická) • – početná chudina • d) sídelní: se zvláštní koncentrací obyvatel (např. horní v období konjuktury) • Vznik měst • •Dvě koncepce vzniku města: 1. kontinuitní – F. Hoffmann, J. Piekalski aj. • – důraz na vývojovou souvislost VS měst s „městy“ staršího období (RS) • Piekalski: pro RS město pojem „časné město“ • • 2. diskontinuitní – J. Kejř, J. Žemlička: město 13. stol. považují za úplně nový fenomén • •1. Přerodem ze starších sídlištních aglomerací: tzv. rostlá města • – přeměna starších raně středověkých hradských center • – tři typy prostorového vztahu: • a) superpozice (z hradisek 9/10. stol.: Praha, Žatec, Litoměřice, Chrudim, Hradec, Olomouc) • b) lokace v těsné blízkosti: v prostoru suburbia (Bílina) nebo v zázemí satelitních osad (Čáslav, Litoměřice) • c) translace (St. a Nová Plzeň; Č: 13. stol. 18 případů, různé příčiny, Morava – např. Litovel). • •2. Novým vysazením: tzv. na zeleném drnu: • – lokace ve 13. stol. podléhaly výlučnému souhlasu panovníka • – klíčová úloha lokátora, problémy s majetkovými vztahy, nedostatkem kapitálu, osídlenců, nevhodná poloha • – nezdařené lokace – Čechy: zaniklé město v podhradí Bezdězu, Hradišťko – Sekanka, Tisová – Staré Mýto, • – Morava: Městisko na Drahanské vrchovině, Žďár n. S. – Staré město, Litovel • • Nejstarší města: •Přechod od předměstských forem neprobíhal vždy plynule a měl různé formy. • •Města vznikala v sousedství: a) centrálních hradů • b) klášterů – předkláštěří • c) biskupských sídel • •Sídelní aglomerace – městské rysy: tržiště, sídla kupců, čtvrti řemeslníků • – některé nezískaly od panovníka právo k městské organizaci • •Prvotní město – u nás není vazba na pozdně antická města: domácí vývoj • – raně feudální předměstské aglomerace 11. a 12. stol., přerůstající ve vrcholně středověká města • – zárodečná města s různě vyvinutými funkcemi • – F. Hofmann je nazývá „lokační města“ nebo „protoměsta“ • Funkce: •Vznik a vývoj města – velice složitý a dlouhodobý proces • – město mělo složitější sociální a ekonomickou strukturu než vesnice (diferencovanější) • – funkce se vytvářely v dobové a prostorové závislosti • •dříve – funkce se omezovaly hlavně na ekonomiku (podmínka vzniku města) •dnes – městskost (institucionální charakter) zahrnuje další funkce: • •bezpečnostní a vojenská – ochrana obyvatel: pevnostní charakter •Rezidenční – sídlo panovníka, církevní instituce nebo šlechty •Administrativní – samosprávné orgány měly i funkcí politickou •Sociální – různorodá skladba obyvatelstva: měšťané (řemeslníci a kupci), nejbohatší (patriciát), chudina, cizinci •Hospodářská – řemeslná odvětví (cechy) zajišťující hmotné potřeby měšťanů •Soudní – správa města vycházela z ustanovení městského práva (spory mezi měšťany řešil tzv. smírčí soud) •Kulturní – architektura, užitné umění, školy (městské, církevní) Dělení měst •dle vrchnosti: a) města královská: komorní (v přímém majetku králem, kterého zastupoval podkomoří) • horní (krále zastupoval mincmistr) • b) města věnná • c) poddanská – církevní (biskupská, klášterní) • – šlechtická • •dle velikosti: 1. velká: civitates (rozdíl je především právní: rozsah práv) • 2. malá: městečka – oppida • •dle opevnění: 1. hrazená • 2. nehrazená • •dle funkce nebo významu: • 1. hlavní města – všechny hlavní funkce včetně rezidenční: Praha, Brno, Olomouc • 2. poddanská města – hlavní funkce méně rozvinuté, někdy nejsou všechny • 3. městečka – značná redukce městských funkcí • 4. města s dominantní funkcí – horní (Kutná Hora), lázeňská (Poděbrady) • 5. města revoluční – vznikala za husitské revoluce – Tábor • • Typologie měst •Třídění podle sociálně-ekonomické struktury (15. – 16. stol.): Č + M kol. r. 1400: 556 z toho 55 královských • (podle F. Hoffmana) • • 1. řemeslnicko-zemědělská – nízká úroveň řemeslné výroby a živností • – nízká řemeslnická specializace a cechovní organizace (poddanská městečka) • 2. řemeslnická – pokrývaly poptávku po vlastních produktech z místního trhu • – specializace: dominují potravinářská a oděvní odvětví • – výroba pro vzdálenější trhy: regionální, zemský, zahraniční • – většina královských a vrchnostenských měst • 3. exportní – nejvyspělejší ekonomický typ, typickým rysem je rozvoj určitého odvětví, jehož výrobky získaly • mimořádné odbytové možnosti na vzdálenějších trzích (Brumov, Český brod, Jihlava) • 4. spotřební – výroba zaměřena na spotřebu v rámci místního trhu: specializace výroby a rozvoj obchodních živností • 5. velkoobchodní – sídla cechovních korporací: Praha, Brno • 6. hornická – specializovaná na těžbu rud: Jihlava, Stříbro, Zlaté hory, Kurná Hora Horní (báňská) města • •Specifická varianta měst s nalezišti kovových rud, která se od ostatních lišila větší mírou svobod obyvatel, • jimž patřila část zisků z horního podnikání. • • a) královská – podřízena přímo králi skrze královskou komoru a horní úřady • • b) svobodná – podléhala částečně králi a částečně vrchnosti, jestliže se nacházela na jejích pozemcích • nebo byla propůjčena na základě horního regálu • •Horní správa – úřednický systém, který vyměřoval a rozděloval důlní podíly, zaznamenával příjmy z urbury, • (jmenovaní úředníci prováděli prohlídky stavu dolů a dohlíželi na jejich řádný provoz) • •Nejvyšší mincmistr – zastupoval krále a dosazoval městskou radu a konšely • • •Horní právo – souhrn právních norem upravujících hornickou činnost, tj. vyhledávání, těžbu a zpracování • nerostných surovin mezi králem, majiteli pozemků a horníky • – vycházelo ze dvou základních principů: • a) horního regálu • b) horní svobody • •Horní regál – právo panovníka na nerostné bohatství země: rozhodoval komu přenechá právo těžby • (církev, šlechta, města), stanovil podmínky – podíl z výtěžku (urbura: 1/8 vytěženého kovu) • – předkupní právo na vytěženou rudu • – právní předpisy (horních řádů) správy hor • – vykonávání soudnictví • •Horní svoboda – svobodné vyhledávání nerostů bez souhlasu vlastníka pozemku • – právo každého svobodně nalézat kovy • (vlastnictví nerostů odděleno od vlastnictví půdy) • Terminologie •Pro středověké latinské texty je přízračná terminologická nejednotnost • •Villa – obecné označení města ve Francii, německém příhraničí a Uhrách • • – v Čechách: označení menších sídlišť, vsí • 1244: Kladruby – listina o přeložení špitálu z Kladrub do Stříbra: • villa Cladrubensi: ve dvou starších listinách jsou Kladruby jmenovány jako město • • – na Moravě: termín se vykytuje v nejstarší české listině – privilegiu pro Uničov z r. 1223, v níž Přemysl • Otakar I. povolil měšťanům práva, které jim před 10 lety udělil Vladislav Jindřich • Uničov – označen jako nova villa, později: Nova civitas, Mährish Neustadt • •Villa forensis – trhová ves, většinou náležela klášterům • • • •Vicus – staré označení sídelního útvaru • – nejčastěji označuje kupeckou (tržní) osadu v místě dálkových cest, kde bylo možno obchodovat • – Vyšehrad: 1091: Kosmas zmiňuje vyšehradský vicus za sídlo kupců (suburbio Pragensi et vico Wissegradensi) • • – Znojmo: 1226 – u kostela sv. Mikuláše: vicus Újezdec • 12. st. – u kostela sv. Michala pod znojemským hradem: vicus Bala • – u východní brány: “vicus Ungarorum“ •¨ • – Staré Brno: 1238 – listina pro špitál sv. Ducha, vicus označoval pouhou vesnici, vicus judeorum • – ústředí aglomerace, snad hrad na ostrově mezi rameny řeky Svratky • – církevní areál s rotundou P. Marie asi z 10./11. stol na sev. břehu • – další podhradní osídlení při Vídeńské a Vojtově a Polní ulici • – přesun do areálu pozdějšího města v průběhu 12. stol., výstavba kostela sv. Petra • • – Litoměřice: 1252 – vicus označoval uzavřenou osadu s řemeslníky • • • • •Burgus – označení uzavřeného opevněného místa • – někdy šlo o tržní sídliště s vyšším právním postavením než okolní vesnice • Veligrad: 1228: klášterní trhová ves (dnes Staré Město u UH), listině olomouckého biskupa Roberta • Brno: 1231: burgus u sv. Jakuba (předstupeň institucionálního města) • Olomouc – burgus u kostela sv. Petra (20. léta 11. stol. hradní, 1063 biskupský, 3/3 13. stol. farní) • – Předhradí: od 11. stol. hospodářská činnost, trh • osady – sv. Michala, Mořice, Blažeje • – Čechy: jen jednou: 1186: Kadaň (donace johanitům) • • – 3 významy: • a) Jiří. Kejř: neopevněné skupiny domů, které ležely v dosahu hradu a postupně se včlenily do města • • b) Jindřich Tomas: termín je synonymem lat. civitas (Brno - jako právní město existovalo již ve 20. l. 13. stol. • 1999: Od raně středověké aglomerace k právnímu městu (výbor studií). Litoměřice. • • c) Rudolf Procházka: rané stadium města, jež mělo alespoň základní stupně samosprávy, tj. zvýhodnění • obyvatel ve srovnání s běžnými podhradskými sídlišti •Civitas – označení města a jeho obyvatel (měšťané: cives) • – termín původně označoval hrad: po r. 1200 lokované právní (institucionální) město (Opava 1224) • – lokace města: akt, jímž určitá skupina obyvatel usazená na ohrazené ploše obdržela městské právo • – městské právo platilo v obvodu hradeb (příkop), na předměstích byla situace složitější • • Označení: a) biskupských sídel (papežské listiny pro Prahu a Olomouc) • b) 12. stol.: panské sídlo – hrad nebo hradský obvod • c) pol. 13. stol.: přísně se rozlišuje: civitas – město a hrad – castrum • e) 2. pol. 13. stol.: označuje pouze město: Opava, Hradec Králové, Znojmo • •Město a městečko – rozdíl nejen ve velikosti, ale i právní • 1243: Brno mělo nejúplnější privilegium v českých zemích (od rakouských měst Enže (Enns) a Vídně) • – městečka měla nižší právní vybavení • – obvykle pod svrchovaností duchovní či světské vrchnosti • – v závěru vrcholného středověku dostávají právo odúmrti. •Oppidum – ve starších pramenech označuje opevněné místo nebo hrad • – později s rozšířením civitas (vyšší význam) označuje menší venkovské město • nadané městskými právy • •Oppidum forense – tržní místo (ne město!) • •Forum – tržiště nebo trhový poplatek (někdy i statut celého trhového sídliště) • – ve Slezsku často označuje sídliště městského typu • •Urbs – v předměstském období označuje hrad jako sídlo správy se střediskovou funkcí • Praha: jako urbs znamená vždy Pražský hrad • •Municipium – pevnost, např.: 1279 - Čáslav • Dějiny bádání Morava a Slezsko • • 1. pol. 19. – pol. 20. stol.: • – ojedinělá záchrana nálezů a první výzkumy • – neprofesionální archeologové: vlastivědci, učitelé • – spolková muzejní činnost: • 1883: Vlastenecký muzejní spolek v Olomouci • 1888: Muzejní spolek v Brně • 1906: Moravský archeologický klub (MAK) • 1919: Státní archeologický ústav v Praze (SAÚ) • • – 1. pol. 19. stol: výzkumy slov. pohřebišť, hradisek a středověkých hřbitovů • 1845: Jan Eder prozkoumal středověké pohřebiště ve Farní ul. v Židlochovicích • 1846: Gustav Wolny velkomoravské pohřebiště u Rajhradu • • Mořic Vilém Trapp – brněnský historik a archeolog, konzervátor památkové péče • (1825–1895) – od 1854: budoval archeologickou sbírku Františkova muzea (MZM) • – 1864: kustod • – zdokumentoval fresky tzv. přemyslovského cyklu v rotundě • sv. Kateřiny v areálu přemyslovského hradu ve Znojmě • • • • • • • • • • • • Rotunda sv. Kateřiny zbudovaná knížetem Konrádem I. a jeho syn Litoldem • • Ludwig Heinrich Jeitteles – přírodovědec (zoolog, antropolog) • (1830–1883) – od 1858: učil na něm. gymnáziu a reálce v Opavě • – od 1862: v Olomouci, 1874: ve Vídni • – olomoucká „nákolí“: torza střed. staveb považoval za laténské (podle objevů ve Švýcarsku) • • Anton Rzehak – od 1905: prof. přírodovědy na něm. technice • (1855–1923) – dokumentoval nálezy ze středověkých jímek • • Inocenc Ladislav Červinka – 1920: státní konzervátor v SAÚ, 1924: v MZM • (1869–1952) – 1933: ved. prehistorického odd., zakladatel MAK • – soupisy lokalit, výzkumy pohřebišť a mohylníků • • 80. léta – systematičtější provádění výzkumů: K. J. Maška, J. Palliardi, J. Wankel, F. Přikryl, M. Kříž, • Jan Knies (1894: první soupis slov. nálezů z Moravy) • • 1926: Jaroslav Böhm – kladl důraz na výzkum raně středověkých lokalit (hradiska): soupis známých lokalit • Slezsko v době předhistorické, Vlastivědný sborník slezský 2, 15–31. • • • 1933-41: výzkum hradu Cvilína u Krnova – krnovský stavitel Gustav A. Horny • • 1941-42: rotunda sv. Mikuláše v Těšíně – G. Raschke, 1947-55: Alina Kietlińska • • • 2. pol. 20. stol. až 1990: 2 etapy: • • a) po 1945: základy moderního výzkumu: školení archeologové výzkumy hradisek a záchranné akce v intravilánech měst • • Hradiska: Kylešovice: 1946-47 J. Poulík • Na valách ve St Městě: 1948 V. Hrubý, 1985 L. Galuška • Staré zámky v Líšni: 1948-55 J. Poulík, do 1965 Č. Staňa • sv. Hypolit ve Znojmě: 1950-57 B. Dostál • Chotěbuz-Podobora: 1952-54 L. Jisl • Valy u Mikulčic: od 1954: J. Poulík, 1975-90 Z. Klanica • Pohanskou Břeclavi: 1959-70 F. Kalousek, pak B. Dostál • • Mohylníky: Stěbořice: 1952-53, 55, 61 L. Jisl • Hněvošice: 1959-60 J. Král • • Církevní objekty: Holasovice – církevní stavba a hřbitov: 1959 Vlasta Šikulová • Dolany – kartuziánský klášter: 1962-75: Vaáclav Burian • • Hrady: Tepenec: 1968-71: B. Novotný a V. Burian, od 1971: V. Dohnal • 60. léta: Brno: B. Novotný, V. Hrubý, V. Nekuda, K. Reichertová • •po 1970: soustavné sledování historických jader • • 3 centra: AÚ ČSAV v Brně + Expozitura v Opavě • OSSPOP (Okr. středisko památkové peče a ochrany přírody v Olomouci) • archeologická oddělení v okresních muzeích • • Olomouc: V. Dohnal (Přemysl. hrad), J. Bláha (Prior), P. Michna • Opava: dominikánský klášter – V. Šikulová (do 2001 SZM) • Ostrava: kostel sv. Václava – V. Šikulová, J. Král; • Rýmařov, Loštice, Mohelnice, Šumperk: V. Goš., J. Karel • Bruntál, Uničov – Pavel Michna • Brno, Jihlava – Bohuslav Novotný, Vladimír Nekuda, Zdeněk Měřínský, Rudolf Procházka, • Uherský Brod – Jiří Pavelčík, Rudolf Procházka • Přerov – Čestmír Staňa • Uh. Hradiště – Rudolf Snášil, Rudolf Procházka • Ivančice – Luboš Šebela Blansko – Jiří Doležel • Znojmo – Jaromír Kovárník Žďár n. Sáz – Jaroslav Král, Václav Richter • • Brno – kostel sv. Mikuláše (1963 nebo 1964): Ve druhé řadě ved. výzkumu B. Novotný, vpravo sedící J. Unger, za ním vlevo T. Velímský, uprostřed M. Čižmář, vzadu vpravo P. Michna. Zakládací listiny •1. období vzniku měst – převažují ústní (tradiční) akty, převaha obyčejových ustanovení • – královské listiny: Německo: Špýr (1111), Worms (1114) • České země – o století později než v Německu • – na Moravě dříve než v Čechách • 1223: Uničov a Bruntál • 1224: Opava, • 1262: Litoměřice • •2. v průběhu výstavby – zakládací listina mohla být vydána i dodatečně nebo nebyla vydána vůbec • – královská města: ústní založení (Olomouc) • – města nekrálovská: listiny vydává vrchnost