Archeologie středověkého a novověkého města 10. Obchod a směna, distribuční okruhy, jarmarky a trhy. Obchod a směna •10. – 13. stol. – směna zboží: v trhových místech: hradská centra – střediska řemeslné výroby a obchodu • – dálková směna: zajištění luxusního zboží, zdroj knížecích příjmů • – 903-6: v tzv. Raffelstettenském celním tarifu se hovoří o tržišti Moravanů • – 1055: staroboleslavská listina zmiňuje mostné, mýto a celnici • – 11. stol.: síť stezek se zahušťuje, propojení dálkových tras s regionálními stezkami • •od 13. stol. – lokační města: stabilnější základna pro rozvoj tržní kultury • – kol. 1300: 50 královských měst (s poddanskými na církevních a šlechtických majetcích cca 200) • •Trh – forum (sídelní komplex), výjimečně mercatus, něm. Markt • – místo a termín konání: v městském privilegiu: hlavní tržiště (náměstí), ulice • různé komodity: trh senný, uhelný, koňský, dobytčí, kurný aj., • potraviny: chlebné lavice, masné krámy aj. • – zahájení a prodejní místa: předem určena (nájem), zakázán podomní prodej, mílové právo • – dodržování měr, vah a kvality zboží: kontrolována cechy (pokuty, pranýřování) • – ceny: od 15. století regulovány • – týdenní: dny konání určeny v privilegiích, prodej řemeslných výrobků z produkce místních cechů • – výroční: jarmarky, více dní, o svátcích zasvěcených místním patronům nebo svatým, přítomni i cizí kupci • • • • •Směna – tržní: prodej zboží a služeb (zisk) • – netržní: směna za jiné zboží na základě jeho hodnoty • •Distribuce zboží – lokální (místní): potraviny, řemeslné výrobky • – regionální: meziměstská výměna (textilní výrobky) • – dálková: nadregionální vazby s produkčními centry (suroviny, cizí importy) • •Doprava – transport: po souši nebo po vodě (v Polsku, Rakousku, Maďarsku) • ovlivněn špatným stavem komunikací a úrovní dopravních prostředků • – povětrnostní podmínky: sjízdnost terénu (vyježděné cesty), počasí a roční období • – poplatky – clo (ungelt): poplatek při převozu zboží přes hranici • fiskální a cenotrvorná funkce (příjem státní pokladny, navyšuje cenu) • osvobozeni: panovník, šlechta, duchovenstvo, měšťané a Židé • – mýto: za použití silnic, mostů, bran, průjezd městem, dopravu zboží do města • údržba a oprava silnic aj. • – dodržování nucených cest a práva skladu: převoz zboží po dané trase, vystavení místním kupcům • •Krčmy, taverny, šenky – hostince ve městech a na trasách (zájezdní), drobný prodej v době, kdy neprobíhal trh • – místo uskladnění zboží, ubytování cizích kupců aj. • • • • •Raný středověk: 1. Nemonetární (Gewichtsgeldwirtschaft): odvažování stříbra (skládací váhy, závaží) depoty drahých kovů: Pobaltí, Skandinávie, Polsko první české mince: 60. či 70. léta 10. stol.: Boleslav II. první moravské mince: 20. léta 11. stol.: Břetislav I. 2. Monetární (Münzgeldwirtschaft): Franská říše: 794: nový mincovní zákon Karla Velkého měnová jednotka: stříbrný denár váhová jednotka: karolínská hřivna 408 g = 240 denárů (1,7 g) severská hřivna (marca) = 218 g česká hřivna (11. stol.) = 210 g •Vrcholný středověk: 1300: pražské groše: pražská hřivna (253,17 g) = 16 lotů (15,8 g) lot stříbra = 4 kventlíky (3,96 g) do 1547: stříbrné groše základní měnová jednotka v Čechách •Raný novověk – 1518: ražba stříbrných tolarů v Jáchymově: 1 tolar = 29,23 g; erfurtská hřivna: cca 234 g = 8 tolarů – 1528: císařem Ferdinandem I. zakázána – 1624: vídeňská hřivna: cca 280 g • • Směna •Bezpečnost – válečné události, poškození, ztráta nebo okradení (lapkové, zemští škůdci) • – ozbrojený doprovod (drahé zboží), jízda ve skupinách (karavanách, najímali pacholky) • – 1541, 1557, 1575: olomoucká a brněnská sněmovní usnesení přikazující vykácet pruhy • lesa š. 1,5 provazce (okolo 32 metrů) podél obou stran silnic • – v 17. stol.: vzdálenost = dostřelu pistole nebo obrácení vozu taženého 6 koňmi • •Organizace – velkoobchodníci: „ve velkém“ (sůl, víno, sukno, kovy aj.) • formani (vectores magni): převoz za úplatu (zahraničí, těžké náklady) • pro jednoho i více obchodníků, na trasách • – drobní obchodníci: „v malém“ (oděvní součástky aj.) • zboží: v nůši na sobě, soumaři (koně, mezci, osli) • •Dopravní prostředky – vozy se zápřahy tažené koňmi, voly, osly • – těžké kupecké vozy: s koly okovanými železnými pásy, tažené až osmi koňmi • – střední vozy: 2 – 4 koně v zápřahu, pohyblivější a lépe ovladatelné, v 1. pol. 17. stol.. • – lehké vozy: méně objemné náklady, 1–2 koně Soumaři Kamenný most na cestě z Olomouce do Bouzova. Relikty cest nacházejících u Podolí na trase z Mohelnice na Moravskou Třebovou. Nejstarší jsou úvozové cesty, nahrazené v pol. 18. století císařskou silnicí (serpentiny) a nejnověji rychlostní komunikací 1. třídy R35. Zemské stezky •Jantarová stezka – fungovala od pravěku, několik tras • •1. z Heinburku (římské Carnuntum) – podél řeky Moravy na Břeclav a dále na Hodonín, Přerov, pak podél Bečvy • a Odry na sever k Baltu • •2. z Vídně (Vindobona) – podél pravého břehu Dunaje na Lávu (Laa an der Thaya) a Židlochovice, • kolem Mušova a Pohořelic na Vyškovsko, Přerov, kde se spojila s trasou od Hodonína • •3. z Kremže – na Znojmo, Pravlov a Židlochovice • • Boční trasy – severní trasa od Olomouce dělila na 3 směry: • Jičínská stezka – Hranice, Starý Jičín Frýdek – Těšín a Krakov • Jívovská cesta – směr Dolany – Jívová – Opava • Jesenická stezka – Dolany, Šternberk, Břidličná, Bruntál – Vratislav • Olešská cesta – procházela Jablunkovským průsmykem na Slovensko • • • •Česká cesta – spojnice Čech – Moravy – Slovenska • – vedla od Prahy přes Pardubice, Brno, Hodonín na Slovensko (Štúrovo) na maďarskou Ostřihom • • Trstenická stezka – část mezi Prahou a Brnem • – spojovala Polabí s horním Pomoravím • – českomoravské pomezí: Litomyšlsko, Vysokomýtsko Malá Haná • Brněnská cesta, Měnínská cesta – směr na Vyškov • Uherská cesta – úsek České stezky u Hodonína • •Uherská cesta – podél Olšavy: od Uherského Hradiště, přes Uherský Brod na Slovensko do Pováží • •Haberská cesta – přes Znojmo, Jihlavu, Havl. Brod a Kolín, kde se napojila na Českou stezku (do Prahy) • přes Českomoravskou vrchovinu • – název dle lokality Habry (mezi Čáslaví a Havl. Brodem) • – Jihlavská cesta: severní úsek mimo Habry (od 12. stol.) • – další názvy: Znojemská, Vídeňská • • Libická cesta – název dle Libice nad Doubravníkem, Žďár a Velké Meziříčí • – někdy je označována jako Žďárská cesta • • • •Linecká cesta – z Lince do Prahy po pravém břehu Vltavy přes Týn n. Vltavou • – v úseku Č. Budějovice – Praha vedla v trase Pasovské cesty • •Pasovská cesta – také Prachatická, Zlatá nebo Česká (via Bohemica, 1010) • – spojení Pasov – Praha přes Volary, Prachaticea Písek • – vozila se po ní sůl ze solných ložisek (Hallein, Hallstadt) • – sůl převážely soumarské kolony (soumarské řády) • – od 14. stol. měla 3 hlavní větve: 1. Dolní Zlatá stezka: Pasov, Prachatice, Waldkirchen, Volary • 2. Střední Zlatá stezka: Pasov, Vimperk, Strážný • 3. Horní Zlatá stezka: Pasov, Kašperské Hory a Kvildu • •Lovětínská cesta – vycházela z okolí dnešní Třebíče • – spojovala Rajhrad s jihočeským Chýnovskem • •Norimberská cesta – z Prahy přes Beroun, Rokycany, Plzeň, Nýřany, Kladruby a Stříbro do Norimberka • – trasa od Stříbra do Chebu: Chebská cesta • • • •Polská stezka – také Kladská či Náchodská • – směr: Praha – Libice – Hradec Králové – Náchod – Kladsko • – v různých obdobích měla různé trasy • – Praha – Mladá Boleslav: Boleslavská, později Svatá • • Žitavská cesta – jedna z variant dálkových stezek z Čech do Žitavy • – na Zhořelec a Magdeburk • •Řezenská stezka – také Domažlická • – větev Bavorské cesty z Prahy na Plzeň a Domažlice • • • Srbská stezka – také Chlumecká • – směr: Praha – Levý Hradec – Lovosice – Ústí n. Labem – Chlumec – Drážďany • • Vitorazská stezka – spojovala Vitoraz (Weitra) se Světlou (Zwettl) • – vedla přes České Budějovice a Tábor • • • • • Určení centrality měst •Sídelní systém Evropy – historický vývoj ovlivňuje množství faktorů • •1) středověká města lze pokládat za centrální místa •2) centrální místa plní centrální funkce, které je odlišují od ostatního osídlení •3) centrální místa mají exkluzivní instituce, služby a zboží, které není jinde běžně dosažitelné • • •Města – plnily řadu funkcí (sociální, kulturní, ekonomické, politické) • – dlouhodobý vývoj v duchu „longue durée“ • – rozvoj limituje řada negativních faktorů (epidemie, hladomor, války) • – koncentrace obyvatelstva na relativně malém prostoru • – hustota osídlení není měřítkem městskosti • – je prostorově vymezeno (hradby, aglomerace) • – ekonomické a tržní možnosti (cechovní řemesla, obchod) • – administrativní postavení v systému • – soustředí kulturní a náboženské funkce • – kooperace: město x rurální (vesnické) zázemí • • • • •Studium vývoje sídelního systému v Evropě: • • 1. historický přístup – intraurbánní vztahy (city as system) • – město charakterizuje na základě právního postavení a jeho role v dané epoše • (mikrohistorie, každodennost) • • 2. geograficko-demografický – interurbánní vztahy (system of cities) • – zkoumá prostorové vymezení z hlediska odlišností městského a vesnického (rurálního) • osídlení (urban-rural dichotomy, znaky městskosti) • •Sídelní systém – Brian J. L. Berry: systém navzájem propojených „městských míst“ • americký geograf britského původu • • – Allan R. Pred: provázaný regionální či národní sídelní systém tvořený množinou měst (aggregate of • cities), které jej utvářejí a ovlivňují Sídelní systémy •Kvantitativní metody výzkumu: • • 1. Hierarchická organizace sídelního systému (demografie): • • Zippův zákon: pravidlo rank-size – zákon pořadí a velikosti: americký filolog Georg K. Zipf (1949) • Zákon vedoucího města – Primate City: americký geograf Mark Jefferson (1939) • Gibratův model – zákon proporčního růstu: franc. statistik Robert P. L. Gibrat (1931) • • 2. Dynamický vývoj v čase: využívají také statistické metody • • Teorie centrálních míst – Central Places Theories: model Waltera Christallera pro sídelní systém již. Ň. • – centralita sídla na základě dostupností služeb • • Teorie necentrálních míst – Non-central Places: sídla městského typu s jiným postavením (hornická) • • • • • • • • • • • •Mmm •mm • Teorie centrálních míst Centrum – periferie (zázemí) •Johann Heinrich von Thünen – německý geograf: teoretický model podle zón produkce • (1783-1850) – město uprostřed soběstačného izolovaného státu obklopeného pustinou • (všude stejné podmínky: bonita půdy, klima, aj.) • – převoz zboží do centra vozy: maximální zisk z prodeje • – stát rozdělil do 4 produkčních zón: • 1) mlékárenství a zemědělství (produkty podléhají zkáze) • 2) stavební a palivové dřevo (nákladná doprava) • 3) pole a pěstování obilí (trvanlivé, nenáročná doprava) • 4) chov zvířat (nejdále od města) • •Jean Ernest Reynaud – kombinoval geografické uspořádání a historický kontext • (1806-1863) – osady uprostřed úrodné oblasti: okruh kolem centra • – minimalizace vzdálenosti kvůli hospodářské činnosti • – deformace rozložení sídel: nejednotnost povrchu • • Teorie centrálních míst Centrum – periferie (zázemí) •1933 – Walter Christaller (1893-1969): německý geograf • – Die zentralen Orte in Süddeutschland. Eine ökonomisch-geographische Untersuchung über die • Gesetzmässigkeit der Verbreitung und Entwicklung der Siedlungen mit städtischen Funktionen. Jena. • • – fungování sídelního systému na příkladu jižního Německa • – systém centrálních míst je založen na třech hierarchických principech: • 1. Obslužný princip (Market Principle) – rozmístění center podle dosahu centrálního zboží (k-3) • – Každé centrum vyššího řádu zásobuje třikrát větší oblast • 2. Dopravní princip (Traffic principle) – propojení centrálních míst dálkovými cestami (k-4) • – na cestách etapové stanice v rozestupu 1 den • 3. Administrativní princip – centrum je jádrem regionu (hierarchizovaný systém) • •Určení centra podle – a) významu: faktory důležitosti (vzdálenost, dosah zboží) • – b) centrality: znaky – instituce: administrativní kulturní, náboženské, profesní organizace • sociální, zdravotnické, obchodní a finanční • – trh práce a doprava (ekonom. vzdálenost závisí na nákladech) • Klasifikace centrálních míst •Centrální místa (města) – hierarchie podle stupně centrality (písmena), 10 kategorií • • H-místa (Hilfszentrale Orte) – doplňková či pomocná centra (stará, upadající, izolovaná) • M-místa (Marktorte) – mají nejnižší centralitu (konání týdenního trhu, kolem šest M-míst). • A-místa (Amtsstädtchen) – vykonávají nižší správní funkci • K-místa (Kreisstädtchen – centra hrabství (malá města) s nižší administrativní funkcí (kolem šest A-míst) • B-místa (Bezirkshauptorte) – plnohodnotná města • G-místa (Gaubezirkshauptorte) – střediska střední administrativy, centra pro větší oblast • P-místa (Provinzialhauptorte) – provinční centra, jako velká města • L-místa (Landeshauptstädte) – centra zemí (Londýn, Florencie, Milán, Janov, Kolín aj.) • R-místa – mezinárodní centra (Konstantinopol, Benátky, Palermo a Paříž) • M – region – oblast hodinu cesty od centra; rádius 4 až 5 km od centra • •Rozptýlené osídlení – 4 kategorie: 1) místa, jejichž existence závisí na povaze krajiny (zemědělské osídlení) • 2) místa vázaná na specifickou lokalitu (přístav, těžba, brod přes řeku) • 3) místa bez vazby na centrální lokalitu (kláštery, domácí výroba) • 4) podomní prodej ovlivňující ekonomiku • • •Christallerův systém – 192: H-míst, 180: M-míst, 81: A-míst, 59: K-míst, • 20: B-míst a 11: G-regionů (okolo Mnichova, Augspurku, Pasova, • Innsbrucku, Salcburku aj.) • •Centrální zboží – vyráběné a nabízené v centrálních místech (hlavně služby) i mimo ně • – spotřeba určuje zisk z prodeje a tím rozvoj centrálního místa • •Rozptýlené zboží – vyráběno mimo centrální lokality (větší náklady na dopravu) • •Dosah zboží – ekonomická vzdálenost kvůli koupi zboží v centrálním místě (cena aj.) • – okruh kolem centrálního místa (dán vnější a vnitřní hranicí) • • – ovlivněn 4 hlavními faktory: • 1. velikost a význam centrálního místa, distribuce populace • 2. ochota lidí utrácet za zboží peníze • 3. subjektivní ekonomická vzdálenost • 4. druh, množství a cena zboží v centrálním místě •