Archeologie středověkého a novověkého města 7. Sakrální zástavba (kostely, kláštery, špitály, hřbitovy). Sakrální a profánní •Profánní prostor – zástavba: obytná, výrobní, sanitární • •Sakrální prostor – církevní zástavba: kostely a kaple, kláštery, hřbitovy, osária, karnery • •Město a jeho obyvatelé – pojímáni jako posvátné společenství: Stadt als Sakralgemeinschaft • – ve středověku: sv. Augustin – De civitate Dei (O státě božím) • •2004 – Projekt GA: Církevní topografie a teritoriální církevní správa v pražské diecézi vrcholného a pozdního středověku • – databáze farní sítě v celých Čechách: Církevní topografie středověkých Čech • – průběžně doplňovaná (1354–1436) • – topografický charakter: síť sakrálních staveb (farní kostely, i filiální) • – farní síť jedné farnosti: výčet přifařených obcí (přináležitost lokalit k farnímu kostelu) • • Vznik a vývoj církevní organizace •Čechy: 973 – založeno pražské biskupství: spadalo pod arcibiskupství v Řezně • – první pražský biskup: Dětmar (výchova kněží, svěcení kostelů), druhý: Slavníkovec Vojtěch • •Velkofarní organizace – vznik po založení pražského biskupství (dříve nelze hovořit o církevní organizaci) • – farní správa: zajištění náboženských (duchovních) potřeb a podmínek pro plnění úkolů církve • soubor práv udělovaných některým kostelům (křtu, pohřbu, výběru desátků) • – 11. – 12. stol.: vytváření farní sítě (kostely zabezpečovaly přístup ke křesťanským svátostem) • – 12. stol.: děkanáty – mezičlánky mezi biskupstvím, arcijáhny a venkovskými plebány • – farnost: soubor práv udělovaných některým kostelům (křtu, pohřbu, výběru desátků) • – funkce farních kostelů: pastorační služba (cura animarum)výchova farníků, charitativní služba • – farář (lat. parochus nebo plebanus): duchovní povinnosti a materiální zajištění fary (sídla) • – pomocníci faráře: vikář, altarista • •Morava: 1063 – biskupství v Olomouci: nejvyšší církevní instituce • – 6 velkofarních kostelů: Olomouc, Přerov, Břeclav, Spytihněv, Brno a Znojmo • – 30. léta 12. stol.: v čele farnosti arcijáhn (archipresbyter), spojovací článek mezi biskupy a kostely • – 1146: Jindřich Zdík: získal imunitu pro statky olomouckého biskupství (církevní reforma, emancipace) • – 13. stol.: farní síť se dotváří • – 14. stol.: vzrůstá počet vesnických far • • • Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kalendář Popis byl vytvořen automaticky Církevní objekty •Kostely – centra farních okruhů s právem výkonu duchovní správy a majetkovým vybavením • – prameny: historické (písemné, archeologické), uměleckohistorické a stavebně historické bádání • – patrocinia: zasvěcení – předrománské: sv. Kliment, 12. stol.: sv. Gothard, sv. Havel, 12/13.: sv. Jakub, Martin • • – funkce: liturgická (bohoslužebná) – kázání, udělování svátostí, církevní slavnosti, poutě, svátky • • – půdorys: většinou obdélný – jedno i vícelodní, • Z: vstup, jedna i více věží V: apsida: presbytář (kněžiště) s oltářem, vedle sakristie • • – architektura: románská – empory: vlastnické kostely (bazilika v Živhošti) s vyvýšenou tribunou, • na níž šlechtic a jeho rodina sledoval bohoslužby • gotická – opěrné pilíře, lomené oblouky • •Farní síť od 1. třetiny 13. stol.: a) katedrální chrám: sídlo biskupa a kapituly (Praha, Olomouc) • b) velkofarní kostely • c) venkovské kostely ( ecclesiae plebales) a kaple (capella, ecclesiae filiae) Obsah obrázku diagram Popis byl vytvořen automaticky • •Loď – přirovnávána k Noemově arše •Předsíň – vstup do sakrálního prostoru •Oltář – mensa: obětní stůl •Křtitelnice – nádržka s posvěcenou • vodou (piscina sacra) •Svatostánek – na Hlavním oltáři • (hostie – patena, • víno – kalich) •Věčné světlo – v lampě poblíž • svatostánku •Kazatelna – vyvýšené místo, • kde se hlásá a čte • slovo Boží •Katedra – sedadlo biskupa s • jeho znakem •Sedes – sedadlo pro kněze • •Opava – farní kostel Nanebevzetí Panny Marie • •Trojlodní cihlová katedrála s polygonálně uzavřeným chórem a dvěma věžemi při západním průčelí • •1996 – druhý sídelní kostel biskupa: konkatedrála Obsah obrázku diagram Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, obloha, venku, dům Popis byl vytvořen automaticky Městské církevní řády •Funkce – kazatelská, charitativní, vzdělávací • •20. léta 30. stol. – mendikantské (žebravé) řády: dominikáni, františkáni, karmelitáni • – zřekli se pozemkového majetku, práce, dary (almužny) • – usazovali se převážně v královských městech: kláštery stavěli u městských hradeb • •Dominikáni – 1216: založil španělský kněz (sv. Dominik): kazatelská a misijní činnost • – 1224: v Praze – kostel sv. Klimenta původně na Poříčí, později u Juditina mostu ve Starém Městě • – 1. pol. 13. stol.: Brno, Litoměřice, Hradec Králové, Znojmo (v Polsku: Ratiboř) • – 2. pol. 13. stol.: Sezimovo Ústí, České Budějovice, Písek, Uherský Brod, Šumperk • •Františkáni – 1209: založil František z Assisi – mužské řády: minoriti (fratres minores); ženské řády: klarisky • – 1225: v Praze – menší bratři: kostel sv. Jakuba; 1. pol. 14. stol.: klarisky u sv. Anny • – 13. stol.: Opava – založil Přemysl Otakar II. mezi Dobytčím trhem a hradbami • – kostel sv. Ducha: presbytář: pohřebiště opavských Přemyslovců; 2014: výzkum NPÚ • základy raně gotického kostela pod hrobkou • boční loď: měšťanská krypta • – Jihlava, Brno, Litoměřice • • Obsah obrázku diagram Popis byl vytvořen automaticky Opava – minoritský klášter s kostelem sv. Ducha Dalibor Prix: Počátky a rozvoj minoritského kláštera ve středověku. In: Opava: sborník k dějinám města. Opava 1998. Obsah obrázku venku, strom, tráva, silnice Popis byl vytvořen automaticky • •pol. 13. stol. – augustiniáni eremiti (poustevníci): ve velkých městech, Praze, Olomouci, Brně, Znojmě, Jihlavě Opavě • – spory s farním klérem: směli kázat ve svých kostelích, veřejných místech • (pokud se nekázalo ve farním kostele) • – mohli pohřbívat laiky, ¼ poplatků odváděli místnímu faráři, s jeho svolením mohli udělovat svátosti • manželství, eucharistii či pomazání. • •Jan Lucemburský – kanonie řeholních kanovníků sv. Augustina (řád suplující farní správu) • •Karlel IV. – Karmelitáni: 12. stol.: poustevnický Řád bratří blahoslavené Panny Marie na hoře Karmel v Izraeli • 1347: v Praze – kostel Panny Marie sněžné (zničen za husitských válek) • 2. pol. 14. stol: Tachov • – Nové Město pražské: benediktíni z Postoloprt, premonstrátky z Doksan, klarisky z Panenského Týnce • – nově: kláštery slovanských a ambroziánských benediktínů, augustiniánek, servitů, augustiniánů • – mimo Prahu založeny: klášter celestínů v Ojvíně, karmelitánů v Tachově •1344 – pražské acibiskupství (a nově) biskupství v Litomyšli • • • Středověký hřbitov •Hřbitov – od 12/ 13. stol. pohřbívání ve vysvěcené půdě knězem • – hraniční místo v duchovním pojetí: za zdmi končila světská moc (azyl) • – společný prostor pro mrtvé i živé (pozůstalí) • – každý křesťan měl právo na vlastní hrob • •Ohrazení – zeď oddělovala svět živých od světa mrtvých • – ochrana před vnějším světem: uvnitř: pokřtění vně: nepokřtění, zločinci, heretici, tělesně postižení • •Vybavení hrobů – sociální hierarchie (rozdíly, za epidemie ne) • – významnější osoby blíže nebo uvnitř kostela (krypta) • – pohřbívání v blízkosti světců (ad sanctos) • •Pohřební rituál – přesahoval rámec náboženských praktik Pohřbívání •Tzv. obolus mrtvých – tzv. Charónova mince: náhrada za potravinový milodar • – nejvíce dokladů: 1035-1083 • – denáry Štěpána I. (1000–1038) a Ondřeje I. (1046–1060) • – denáry olomouckého údělného knížete Oty I. Sličného (1061–1087) • – denáry knížete Oldřicha (1012–1034), Vratislava II. (1061–1085) • •Pavel Radoměřský – rozšíření zvyku spojoval s Uhrami (antická tradice) • – poč. 11. stol.: hlavní výskyt v Karpatské kotlině • – do první pol. 12. stol: okrajově i Morava • – zanikání zvyku kolem roku 1100 • •Jan Klápště – doložil vkládání mincí do hrobů v průběhu celého středověku a novověku • – majetek zemřelého, ozdoba, magicko-rituální předmět (tzv. „převozné“), ochranný amulet • • Radoměrský, P.: Obol mrtvých u Slovanů v Čechách a na Moravě, SbNM, A 9, 1955, 1-81. • Kolníková, E.: Obolus mŕtvych vo včasnostr. hroboch na Slovensku SlA 15, 1967, 189-254. • Klápště, J.: Příspěvek k archeologickému poznávání úlohy mince v přemyslovských Čechách, AR 51, 1999, 774-808. •Kostel sv. Václava v Ostravě: • • – 1967 až 1968: výzkum Vlasty Šikulové • – v hrobech několik desítek kusů mincí • – 11 hrobů: mince v ústech (2 případy dvojice mincí) • – nejstarší: parvy Vladislava Jagellonského (1471–1516), nejmladší letopočet 1599 • – mince z 16. stol.: na různých místech u koster, na dně hrobu, na dřevěných rakvích • – některé mince byly do hrobů záměrně vloženy, jiné v zásypech hrobů • •Hřbitov u kostela sv. Jakuba v Brně: • – 1990 až 2012: výzkum brněnská Archaia • – 25 mincí: 13. až 16. stol. • – nejstarší: ražba denár Přemysla Otakara (1247–1253) • – nejmladší: drobné mince Ferdinanda I. (1526–1564) • – 10 mincí v nerozlišených hrobových zásypech • – 15 mincí nalezeno při exkavaci pohřbů • – 3 mince v ústech nebožtíka • – 2 mince na hrudi, jedna při levém humeru a jeden při levém koleni • •Osária – kostnice, Sedlec u Kutné Hory, Hallstatt u Salzburgu • – sběrné pohřebiště pro více rodin či sídlišť • – celkový počet kostí podle počtu určité kosti (pravý femur, pravý radius) • – Koválov u Žabčic: pod presbytářem krypta druhotně použitá jako • kostnice (asi 300 jedinců) • Pohořelice – Klášterka, Strachotín, Mušov, Brno – Petrov • •Karnery – speciálně budované pohřební kaple s apsidou přiložené ke kostelu • – většinou dvoupodlažní: dole osárium, nad ním kaple pro máry • (Mstěnice, Staré Město, Podivín, Petronell, Mödling) • – někdy jde jen o prosté jámy 2 x 2 m vyplněné lidskými kostmi • – vznikají již před polovinou 13. stol. • • • Dětská úmrtnost •Středověk – záp. E. (Itálie): 39 % dětí zemřelo nešťastnou náhodou ve věku 1 až 3,5 roku • 1385–1430: 40,6 % dětí ze všech zemřelých • – 7 let: konec raného dětství (infantia) - dítě se samo ochránilo před úrazy • • •Ohrožení – domácí nehody a tragédie, hygiena, potraty • – epidemie (mor: 1380) nebo hladomory (1361), • – přírodní katastrofy: povodně, požáry • •Koroner – 12. stol.: úřad v Anglii k vyšetřování podezřelých úmrtí • – cestoval po hrabstvích v zastoupení krále a měl i soudní moc • – bohatá úřední agenda: vyšší vrstvy vyloučeny • • • • Literatura •Hledíková, Zdeňka: Venkovské děkanáty ve středověkých Čechách. In: Pocta Karlu Malému k 65. narozeninám, Praha 1995, 112–123. •Havrlant, Jaroslav: Přehled vývoje církevní správy v severozápadních Čechách. Poohří 1: sídla – správa – společnost, Louny 2011, 36–50. •Nodl, M. et al. (edd.), Zbožnost ve středověku, Colloquia mediaevalia Pragensia 6, Praha 2007. •Pexa, V. a kol., •Štefan, Ivo – Varadzin, Ladislav: Počátky farní organizace v Čechách a na Moravě ve výpovědi archeologie. In: Církevní topografie a farní síť pražské církevní provincie v pozdním středověku. Praha 2007, 33–54.