Archeologie středověkého a novověkého města 9. Organizace výroby, řemesla a cechy. • •Vydělení řemesel z agrární výroby: • • – vesnice: zemědělství a pastevectví • výrobní činnosti se rozvíjely v menším měřítku (ve spojení se zemědělskou produkcí) • • města: střediska řemesel a obchodu, právní zajištění (městská privilegia) • podmínky ke specializaci výrobních činností a tržního zapojení • do 13. stol. převažovala podomácká výroba • •Řemeslo – produkční činnost, která je výsledkem organizace zbožní rukodělné výroby, provozované profesionálně • • Petráň, J.: Středověká řemesla v dějinách hmotné kultury, AH 8, 1983, 27-39 • Janáček, J.: Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích v epoše feudalismu, Praha 1963. • Měřínský, Z.: K problematice archeologického výzkumu řemeslné výroby 10. až první poloviny • 16. století na Moravě a ve Slezsku, AH 8, 1983, 41-71. • Richter, M., Smetánka, Z.: Archeologie a studium středověké řemeslné výroby, AH 8, 1983, 11-26. • Okruhy studia •I. Technologie – studium výrobních procesů souvisejících s finálními výrobky • • 1. Prameny přímé: • a) suroviny a místa jejich získávání (montánní archeologie) • – doklady těžby v terénu: pinky, náhony, lomy aj. • – metalurgické nálezy (pece, úpravnické areály aj.) • b) polotovary a nedokončené výrobky • c) pracovní nástroje • d) defektní výrobky • e) odpad – střepiště v hrnčířských dílnách • – železná struska v železářských dílnách • – odštěpky dřeva a hobliny v bednářských dílnách • – odstřižky kovů a plechy v kovářských a platnéřských dílnách • – zbytky kůží v ševcovských a jirnchářských dílnách • f) stopy pracovních procesů – stopy hrnčířského kruhu, soustruhu, kamenických dlát aj. • g) dílny – hrnčířské: v Brně, Kostelci nad Orlicí, v Praze na Malé straně aj. • – řeznické: v Sezimově Ústí • – metalurgické: Želechovice, Olomoučany aj. • • • •2. Prameny nepřímé: • • a) písemné – inventáře dílen, testamenty, cechovní artikule, městské knihy • b) ikonografické – doklady vybavení dílen a technologického procesu • Husa, V., Petráň J., Šubrtová, A.: 1979: Homo Faber. Pracovní motivy ve starých vyobrazeních. Praha. • Norimberská kniha řemesel z 15. stol. • •II. Organizace řemeslné výroby: • • a) územní: v určitém geografickém prostředí (Praha: hutnictví, kovářství a bronzařství) • b) sociální: v určitých prostředích (vesnice, město, panská sídla – hospodářské předhradí) • •III. Oblast spotřeby: • a) distribuce řemeslných výrobků (distribuční okruhy: lokální a regionální trh) • b) export na větší vzdálenosti: středověk – např. loštická keramika, porýnská kamenina • novověk – sukno, víno • Domovní kniha Mendelsonových dvanácti bratří (tzv. Norimberská kniha řemesel) – vznikla z popudu bohatého norimberského obchodníka Konráda Mendela, jenž v roce 1388 nechal postavit dům pro dvanáct starých řemeslníků a zajistil jej kapitálem. – přibližně od roku 1425/26 byl každý „bratr Mendelů“ zobrazen v knize Mendelova domu, která byla vedena do konce císařského města (1806) a obsahuje 765 vyobrazení. – pokračovatelem Mendelovy nadace se na počátku 16. století stal podnikatel uhlí a oceli Matthäus Landauer, který vytvořil v Norimberku druhý „Dům dvanácti bratří“. Stejnojmenná domovní kniha začala v roce 1511 a obsahuje 406 portrétů řemeslníků. Obsah obrázku text, dopis Popis byl vytvořen automaticky Hausbuch der Mendelschen Zwölfbrüderstiftung, 1425–1799. Dostupné na [vid. 2023-05-02]. Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Holič Lazebník •Norimberská kniha řemesel: • • – vyobrazení řemeslníků • – výrobních postupů • – pracovních nástrojů • •1388: Konrad Mendel postavil v Norimberku dům pro • vysloužilé řemeslníky • •1425: od toho roku byl nově příchozí člen domu • portrétován v dílně se svým nářadím • •1511: další knihy vznikly v domě Matthäuse Landauera • •1760: knihy dovedeny do tohoto roku Čepelník, 1556 www.nuernberger-hausbuecher.de Cechy •Cechy – z něm. Zeichen: sdružení řemeslníků a obchodníků jednoho řemesla kvůli ochraně před konkurencí • Josef Janáček, - Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích za feudalismu. Praha 1963. • Zikmund Winter – z náboženských bratrstev: Dějiny řemesel a obchodu v Č. ve XIV. a XV. století, Praha 1909. • Bedřich Mendl – vznikaly z podnětu městské rady: Počátky našich cechů, ČĆH 33, 1927, 1–13. • Hana Pátková – z náboženských bratrstev: Bratrstvie ke cti Božie. Praha 2000. • rozlišuje cech (hospodářské zájmy) a bratsrstvo (náboženské) • – dohled nad živností: kvalita a ceny výrobků, nákup surovin a odbyt výrobků + slavení svátků a poutí • – tzv. zachovací list: podmínky přijetí do cechu – městské občanství, z plné rodiny, pokřtění, mravnost • •Výhody řemeslné organizace: • – lépe eliminovaly konkurenci cizích řemeslníků a diktovaly ceny spotřebitelům • – plynule zásobovaly vnitřní trh (potravinářská řemesla) • – vandrování tovaryšů (tzv. odpuštění): zdokonalení v řemesle, přinášelo inovace (novinky) • •1318 – cechovní organizace krejčích na Starém městě pražském •1337 – řezníci v Českých Budějovicích (schválil Jan Lucemburský) Cechovní organizace •Sdružená řemesla – technologicky navazující sdružená v jednom cechu (kováři, koláři, bednáři) • – v menších městech jeden cech pro všechny řemesla • •Zemské cechy – hlavní byl pražský cech (společný pro Staré a Nové Město pražské) • – poskytovaly základ jednotných statut (mlynáři, řezníci, sladovníci) • – venkovští řemeslníci se mohli stát členy pražského cechu • •Artikule – podmínky provozování řemesla: organizační struktura, přijetí za mistra, poplatky, kvalita výrobků, • učňovská a tovaryšská léta, víra • – statuta schvalovala městská rada nebo vrchnost • – v případě potřeby byly obnovovány a doplňovány • – měli i tovaryši, kteří se sdružovali v tzv. menším cechu • •Organizační hierarchie – trojstupňová: mistr – tovaryš – učedník • •Učedník – lat. discipulus: 10 až 12 let, za učení se platily poplatky, za vstup do cechu tzv. památné, služba 2 – 6 let • •Tovaryš – lat. fámulus: pracoval v dílně mistra a pak se ucházel o členství v cechu (nemajetný = věčný tovaryš) • – tzv. šenkovní cechy: povinnost vandru (od 16. stol. rozdělení na šenkovní a nešenkovní) • – tzv. vandrovní: ve městě přivítán v cechovní hospodě, kde ukázal výušní list a byla mu nabídnuta práce • když práce nebyla, dostal příspěvek tzv. schenk (z něm. Geschenk) • – termín „schenk“ se přenesl na cechy s povinným vandrem (krejčí, kožešníci, koželuzi, truhláři) • – 16. stol.: odešel-li od mistra bez vysvětlení, už ve městě práci nedostal • – tzv. vandr trestní: ukládán, aby se naučili dobrým způsobům • •Mistr – plnoprávný člen cechu • – podmínky přijetí: legitimní původ (z manželského lože), složení mistrovské zkoušky (tzv. mistrovský kus) • zaplacení poplatku ( tzv. příjemné; většinou osvobozeni synové mistrů) • odevzdání stanoveného množství vosku a pohoštění členů cechu (tzv. svačina) • • Organizační hierarchie •Starší nebo starší přísežný – stál v čele cechu •Cechmistr – řídil život uvnitř cechu, (i 2 –3), soudní pravomoc nad členy • •Poplatky – 4 x ročně (o tzv. suchých dnech - postních) • – za přijetí mistra, složení mistrovské zkoušky, přijetí učedníka a vyučení • – za pronájem hospody, kde se členové cechu scházeli • – za mši, almužny, výpomoc v nouzi (požár, nemoc) • – společné hostiny, pořízení cechovních dokumentů, nákup surovin • •Fušeři (stolíři, hudlaři) – řemeslníci stojící mimo cech (domácí výrobci) •Dvorští řemeslníci – pracovali přímo pro vrchnost (necechovní) •Židovští řemeslníci – výroba košer potravin, oděvů • •1731 – generální řemeslnický patent (inkorporace necechovních řemeslníků) •1739 – sjednocení cechovních zřízení (jednotná statuta, pevné poplatky…) •1859 – částečné zrušení cechů •1872 – úplné • Cechovní správa •Funkce – samospráva v rámci daného profesního odvětví • •Valná hromada – tvořili ji zpravidla mistři cechu, nominoval je panovník nebo jím určená osoba • •Cechovní shromáždění – obvykle 4x ročně v domě cechmistra • – projednávání různých záležitostí, potvrzování předpisů • – rozhodovací pravomoc v případě, že tak neučinil cechmistr • – přijímání nových členů (mistrů) a propouštění starých • – potvrzování tovaryšů • – zahájení jednání otevřením pokladnice, vybírání příspěvků • – pravidla byla zakotvena ve statutech (zákaz zbraní, předepsané odění) • – řešení sporů a soudy (projednávání muselo zůstat v tajnosti) • – zakončeno mistrovskou svačinou • • •Tzv. Soběslavská práva: • • – 1440: soubor městských práv Starého Města pražského • • – 1. část: domnělá privilegia od Soběslava II. († 1180) pro Staré Město • • – 2. část: tzv. Staropražská práva: • 1439: městský písař Mikuláš z Humpolce (autor?), 3 redakce (přepracování) • 1455: třetí se stala oficiální sbírkou zákonů Starého Města pražského • • seznam cechů a jejich řazení v průvodu: řezníci, zlatníci, platnéři, kožešníci, krejčí, ševci, • nožíři, sladovníci, pekaři, bednáři, lazebníci, • soukeníci a kramáři Cechovní symbolika •Znak – většinou nesl symboly řemesel (pracovní nástroje, patrony či světce, výrobky aj.) • •Pečeť – sloužila k signování dokumentů • •Korouhve a prapory – reprezentační funkce: nosily se při různých oslavách, v procesích nebo • při pohřbech vedle rakve se zemřelým • •Cechovní truhla – zvaná „matka“ sloužila k uložení dokumentů • – otevřením se začínalo jednání • •Cechovní znamení – odznak cechu na vývěsních štítech (ševci – bota, kováři – podkova) • • 1691: pokladna pražských zlatníků 1791: korouhev pražských hrnčířů 1671: cechovní odznak: ferule pražských tesařů https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7b/Fischer.jpg/220px-Fischer.jpg Znak cechu rybářů Rozdělení řemesel •Podle oborů a pracovní činnosti: • •potravinářská: řezníci, pekaři, perníkáři, mlynáři, sladovníci, pivovarníci, včelaři •textilní: barvíři, vlnaři, soukeníci, provazníci •Oděvní a obuvní: krejčí, punčocháři, kloboučníci, ševci •kožedělná: koželuhové, ševci, rukavičníci, řemenáři, uzdaři •dřevozpracující: truhláři, štítaři, bednáři, řezbáři, stolaři •kovodělná: kováři, zámečníci, klempíři, mečíři, pasíři, nožíři •stavební: zedníci, , cihláři, hrnčíři, kamnáři, tesaři, kameníci Řezníci •Dobytek – nakupovali v okolních vesnicích (i vlastní chov ve městě) • •Městská jatka – porážení dobytka • •Masné krámy (lavice) – prodávat mohli pouze členové cechu • – prodej kostí (36 grošů) •¨ •Masné trhy – maso prodávali tzv. huntýři (přespolní, pouze 1x týdně) • Řezník, 1465, Norimberská kniha řemesel. (www.nuernberger-hausbuecher.de). Hrnčíři lat. Figuli, lutifiguli, ollatores, figellatores, později něm. Töpfer, Hafner •pol. 11. až konec 12. stol. – podomácká výroba • •od 13. stol. – ve městech se usazovali v jedné ulici, kolem náměstí, předměstí (název ulice mohl označovat krámy) • 1) individualizované dílny: jeden výrobce (hrnčíř) a jeho rodina • 2) sdružené dílny: spojení několika hrnčířů ve výrobním okrsku • 3) produkční centra: koncentrace výroby vázaná na suroviny • •od 14. a 15. stol. – uváděni jmény v městských knihách • – cechy: profesní sdružení hrnčířů (1488: Praha; 1601: Brno) • •První hrnčířské pece – zjištěny koncem min. stol.: Břví, Broučkov, Čáslav, Blansko • •Zmínky o těžbě hlíny – Sezimovo Ústí-Levobřežní předměstí: 5 usedlostí s doklady hrnčířské výroby (VIII, IX, X, XII, XIII) • – Brno: od 14. stol. před Židovskou a Veselskou bránou, od 30. let 15. stol. na Kraví hoře • hrnčířské pece za Brněnskou bránou na Pekařské ulici („agro figuli“),těžba na Žlutém kopci • •Surovinová analýza – napomáhá určit původ materiálu (místo těžby) na základě mineralogického a chemického složení Hrnčířská výroba •Dílny – kvůli bezpečnosti na okrajích měst za hradbami na předměstích •Hliníky – jámy s doklady exploatace hrnčířské hlíny (zpracování tuhy) • Mohelnice – odkryty 2 hliníky mimo osídlený areál • – na dně jednoho z hliníků 8 pecí o průměru 100 a 150 cm • – hlína se smísila s pískem, tuhou, slídou • – v 16. stol. hrnčíři museli za hlínu platit •Hrnčířský kruh – hlavní nástroj v dílně: lidově špruslák (od 13. st.) •Struna – drát nebo provázek k oddělení výrobku (13.-14. stol.: podsýpka) •Hrnčířské čepele – nástroje k tvarování okrajů nádob •Poleva – od 12/13. stol.: hnědá, od 16. stol. Zelená •Výzdoba – rytá, plastická, rádélko, hřeben, malování, glazura •Značky – na dně nádoby – vtlačované na okrajích – z Rakouska •Pece – 2 typy: a) vertikální s topeništěm pod roštem (nádoby nad roštem) • b) horizontální s topeništěm před roštem – dvouprostorové • • • img053 Sezimovo Ústí Levobřežní předměstí •Poloha: řemeslnické předměstí mezi svahem a Lužnicí, • od jihu Pracovský potok • 20 usedlostí (16 zkoumáno archeologicky) • •Vodní systém: S – J: umělé koryto potoka vedené středem • Z svah: soustava vodních nádrží a kanál • kolem severního kanálu 6 usedlostí •Parcely – šířka: 18 a 30 m (60–90 stop) • – délka: podle vzdálenosti od svahu nebo břehu řeky • •Řemesla – 2 cihelny, sladovna, 5 hrnčíren, kovárna, řeznictví, • pekařství, koželužství • Řemeslnické předměstí kolem r. 1420: • •KRAJÍC, R. – RICHTER, M.: • – nedat.: Sezimovo Ústí – archeologie středověkého poddanského města I. • Topografie a dějiny bádání. Rukopis. • • – 2001: Sezimovo Ústí. Archeologie středověkého poddanského města 2. • Levobřežní předměstí – archeologický výzkum 1962–1988. Praha. • •KRAJÍC, R.: • – 2003: Sezimovo Ústí. Archeologie středověkého poddanského města 3. • Kovárna v Sezimově Ústí a analýza výrobků ze železa. Díl I–II. • Praha–Sezimovo Ústí–Tábor. • • • – 2008: Středověké cihlářství. Sezimovo Ústí – archeologie středověkého poddanského města 4. • Praha – Sezimovo Ústí – Tábor. • • Usedlost VIII Model hrnčířské usedlosti XIII. Kamnářská výroba kachle bez stop použití Zlomky nevypálených nádob Defektní nádobkový kachel IMG_1131 IMG_1162 IMG_1166 IMG_1168 IMG_1188 Vypálený žmolec hlíny H66 •Při kopání základů obvodové zdi domu v Opavě – Krnovské ulici č. 4 byla dělníky v jámě č. 1 nalezena negativní keramická forma na profilované rámování čelní stěny kachle s letopočtem 1571. •Při následném záchranném výzkumu ve dnech 16. – 22. 9. 1965 byly na ploše staveniště zjištěny další zahloubené objekty ze 13. – 14. stol. img082 003 B 66 CRW_3331 CRW_3571 Forma na výrobu kachelových lišt Krajíc, R., 2003: Sezimovo Ústí. Archeologie středověkého poddanského města 3. Kovárna v Sezimově Ústí a analýza výrobků ze železa. Díl II. Praha – Sezimovo Ústí – Tábor. Kovárna •1985 – Rudolf Krajíc: výzkum + monografie • – typologie želez: 8 základních skupin (A – H s variantami + nezařazené předměty; 18 000 ks. i z Ústí) • • Kovárna – usedlost č. VI.: dvoutraktový kamenný dům: obytná část, kovárna s výhní, provozně-hospodářská část • – největší místnost v domě (7 x 5 x 6 x 7 m) s výhní v rohu • – ústí pece (140x140 cm) vyzděno z cihel, dno vyloženo kmeny a vymazáno hlínou • – před pecí kruhová jáma se špalkem a kovadlinkou (kolem štět) • •Kovář – provozoval práce kovářské, podkovářské, zámečnické • – doklady činnosti: nástroje, dyzny, strusky (700 kg), slitky, tyčovina, pásovina, 600 kg odpadu • •Inventář – keramika (poháry, trojnožky, džbány, mísy, kahany) • – depot: 19 ks. pražských stříbrných grošů Václava IV. (pod podlahou) • – doklady kovářské činnosti: pracovní nástroje, zbytky železa, dyzny, struska, slitky želez, tyčovina a pásovina • Cihlářství •Vznik – 13. stol.: souvisí s rozvojem cihlové architektury: cihly (lat. lateres) byly doplňkovým stavebním materiálem • – 14. stol.: zprávy o majitelích a provozovatelích cihelen a vápenek • •Vápeníci – pálení a hašení vápna: nejstarší vápenická pec: 2005–6 na náměstí Republiky v Praze (stavba: 6,5x6,5 m) • komplex pecí u hradu v Obřanech • •Cihláři – výroba stavebního materiálu: krycí (střešní krytina: prejzy a háky) • zdicí (cihly, dlaždice) • – cihlárny: Sezinovo Ústí – před 1420: levobřežní předměstí (1962 – 1988: M. Richter, M. Drda, R. Krajíc) • Tábor – Pražské předměstí: Sídliště nad Lužnicí (před 1420; 1980: R. Krajíc) • Milevsko – dílna stavební huti kláštera (13. stol.; M. Drda 1983) • Brno – Na Leči (Žerotínovo náměstí): 2. pol. 14./15. stol. až 30. léta 16. stol.: na sev. okraji města • – Královo Pole (Božetěchova ul.): cihlářská pec • – Husova ulice: cihlářská pec • Kutná Hora – jezuitské koleje; Mohelnice aj. • Sezimovo ústí Relikty cihlárny (Usedlost II.). Vepředu pozůstatky domu, vzadu torza dvou pecí. Praha – nám. Republiky Středověká vápenka se vsázkou vápenců. Jáma na odlévání zvonů Textilní výroba •Raný středověk – převažovala podomácká individuální výroba, která byla doménou žen • – přeslen: atribut žen (měly za povinnost, aby každý člen rodiny měl řádný oděv) • •13. stol. – rozvinutá specializovaná výroba (oddělení od podomácké výroby) • – činnosti spojené s výrobou tkanin probíhaly po celý rok • •Zpracování – získávání příze (jedna přadlena utkala za 1 hod. 60 až 100 m nitě ) • – tkaní látek (20 m š., 100 cm dlouhý pruh látky: 20 hodin) • – výroba oděvů (ve vrcholném středověku řemeslně organizována) • •Rozdělení textilních řemesel – plátenická: výroba lněných (konopných) látek • střediska: Jihlava (výroba pro vzálené trny) • podhorské oblasti, Slezsko (Vratislav) • • – soukenická: výroba vlněných látek: 1 den tkaní na stavu: 170 – 200 cm sukna • severní Morava: valašská kolonizace – pěstování ovcí na vlnu • střediska: Frýdek, Příbor, Nový Jičín • • •Archeologické prameny – 2 skupiny nálezů: • a)zbytky textilií (otisky na kovech nebo keramice) b)živočišná vlákna – odolné proti kyselinám (vlna a hedvábí) • – dobře se uchovávají v zásaditém prostředí, kysličníky kovů je konzervují • c) předměty a nástroje používané při výrobě (vzácné - dřevo) • •Textilní materiály: • • 1. Rostlinné povahy – konopí seté, vlákno má šedou barvu (Březno u Loun) • – kopřiva dvoudomá (bílá vlákna, která se dobře barví) • – len setý (světle plavá barva) • •2. Živočišné povahy – hedvábí (od 9. stol. Import: výměšek housenky bource morušového; surové bílé a žluté) • – mohér (nálezy ze Starého Města) • – vlna (sbírána rukama, vyčesávána, stříhána: rouno) • – žíně (k výrobě tkanic: nález z Plzně, 15. stol.) • • Potravinářská řemesla •Řezníci – nejpočetnější a nejprestižnější (v průvodech jako první, znak dvouocasý lev držící v tlapách sekeru) • – maso prodávali v masných krámech • – další specializovaná řemesla: sádelníci, lojovníci, drobníci a drštkaři • •Mlynáři – zpracování obilovin: mletí na krupky, krupici a mouku • – symboly: palečné kolo (mlýnský kámen nebo kružidlo) • •Pekaři – výrobky pečené z obilovin prodávali v chlebových krámech • – většinou tvořili cech s perníkáři (caletníci) a preclíkáři (preclík či houska jako symbol cechu • – specializovaná řemesla: mazanečníci, koláčníci, oplatečníci a kobližníci • •Pivovarníci – výroba sladu a piva od 11. stol.: v klášterech, od 13. stol. ve městech, od 16. stol. ve šlechtické režii • •Zpracování přírodních produktů a druhotných surovin z výroby – mydláři, svíčkaři a voskaři. •1088 – Vratislav II. přiznal kostelu na Vyšehradě desátek chmele na vaření piva (3 sládci (lat. cerevisiarii) •1031 – povolení Soběslava I. pro Vyšehradskou kapitulu •13. a 14. stol. – právo várečné a mílové (zákaz výroby v okruhu 1 míle) • 1330: výroba sladu podmíněna vlastnictvím domu: • cech: kontroloval kvalitu a určoval kolik piva smí vyrobit jeden dům (ze sladu) •14. a 15. stol. – majitelé právovárečných domů začali vařit pivo ve společném pivovaru: • právovarečníci: měli vybavení (sladovna, sklep k vykvašení piva a měděná pánvička) • nákladníci: měli právo sladovat a vařit pivo v pivovaru sousedově •1348 – Praha: 287 sladovníků a 36 pivovarníků (1407: cech) •1352 – Brno: první sladovnický cech •1517 – svatováclavská smlouva: právo vařit pivo mohli měšťané, šlechta i rytíři •16. stol. – české země: cca 3 tis. pivovarů (městských, klášterních a šlechtických) • •Druhy piva – bílé: pšenice (husté, nesladké, nehořké); černé: ječmen •Hlavní suroviny – chmel: od 10. stol., pěstován v okolí Přelouče, Chotěšovic a Litomyšle • – slad – pšenice (bílé pivo) a ječmen (černé pivo: ve sladovně • •Postup – 1. výroba sladu: máčení, klíčení, sušení, drcení • – 2. vaření: v kádi (varna): slad s vodou a pak s chmelem, po ochlazení přidány kvasnice • – 3. kvačení: po zkvašení stáčení do sudů, ve sklepě dokvašování a zrání • Vaření piva, 1425 Sladovna v Sezimově Ústí •Slad – základní surovina pro výrobu piva • – Usedlost III: dům sladovníka (d. 23 m) • •Výroba sladu: •1. Humno – namáčení pšenice nebo ječmene v dřevěných kádích, • kam se přiváděna voda ze studny •2. Valečka – klíčírna (převedení škrobu na cukr) •3. Hvozd – sušárna: síta z lískového dřeva nebo dřevěné rošty • pec s topeništěm a teplovzdušnými kanály •4. Špýchar – drcení (šrotování): odvoz do mlýna k semletí • •Výzkumy – Praha: Nové Město (čp. 61/II; 1972). nám. Republiky (2003–6) • – Jenišův Újezd (2000), hrad Rábí (2010), Mstěnice (sušárna 1960) • – novověké: Nymburk-U pošty (1996), Praha-Letenská/josefská) Rekonstrukce sladovny ze Sezimova Ústí: S – studna, T – trativod, H – hospodářská stavba, O – obytný dům; šipky označují výrobní postup (Krajíc, R. 1989: Středověká sladovna v Sezimově Ústí, PA 80, 1989, 159–187). Pivovar v 16. stol. Holub, P – Starec, M., 2019: Archeologické stopy pivovarských technologií, AT 30, 75–83. Brno-Královo Pole: relikt pivovarské pece klášterního pivovaru zkoumán brněnskou Archaiou v roce 2006. Kožedělná řemesla •Koželuzi a ševci – řemesla zpracovávající surovou i vyčiněnou kůži. •Specializovaná řemesla – jircháři, zamišníci, vetešníci, kožišníci, barvíři, přištipkáři, • podeševkraječi, tobolečníci, sedláři, pochváři, • řemenáři, pouzdraři, vačkáři, měšečníci, rukavičníci, • klouboučníci, toulaři, pasíři, kosťaři • •Dílna – signalizuje větší množství koženého odpadu a pracovní nástroje • – kožešníci, ševci, rukavičkáři, kloboučníci, pasíři, tobolečníci • •Brno – 43 % všech řemesel ve městě •Znojmo – 26 % (14.st) • •Obuvníci – nálezy podrážek, ševcovských kopyt (jímky) • • Praha, Jihlava, Hradec Králové, Olomouc – dílna ševce s šídly (sv. Mořic) • Opava – odpad z jímky svědčí o blízkém pracovišti ševce • http://www.archeologie.ji.cz/drevene-artefakty/skup_clip_image010.jpg Dřevozpracující řemesla •Tesaři, truhláři, bednáři, bečváři, koláři: • •1. Vybavení domácnosti – kuchyňské a stolní nádobí: dýhové misky (12 stol.: záp. E + P, 13. stol.: u nás) • džbány, poháry, pokličky, lžíce (soustruh – od 9. stol.) • – provozní vybavení domácnosti (dílny): vědro, koště, lopatka • – nábytek: kolébka (Čáslav), židle, stoličky, truhly, •2. Hry a volný čas – dřevěný mečík (Čáslav: 2. pol. 13. stol., Brno: 14.- poč. 15. stol.), hra v koule (Brno) •3. Řemeslná a podomácká výroba (nástroje a nářadí): ševcovské kopyto, cívky, násady •4. Zbraně: dřevěné rukojeti dýk, rukojeti seker, ratiště kopí a šípů •5. Stavební součásti: střešní krytina (šindel), vodovodní potrubí (Jihlava: 14. stol.) •6. Ostatní: kolíky, tyčinky, vřetena aj. • Kovodělná odvětví •2. pol. 13 a 14. stol. – zavedeny hamry: produkovaly ploché „šíny“ a svazky tyčí na váhu • •Kováři – „na bílém díle“: zhotovovali nářadí: sekery, motyky, kladiva aj. • – „na černém díle“: kovali koně, okovávali vozy • •Univerzální kovář – ovládal techniku sváření, vykovávání plechu, vytahování drátu protahovačkou •Specializovaný kovář – ovládal rytí, tepání, vykládání drahými kovy • •Specializace – ve větších městech: pilaři, lopatáři, dráteníci, hřebířníci, jehelníci aj. • zámečníci a nožíři • zbrojaři: mečíři, brníři, helméři, platnéři (cech 1328 na Starém Městě pražském) • puškaři (slévačství) • •Zámečníci – kování otáčecí a posuvné: závěsy a čepy • – kování uzavírací: zámky (visací válečkové a dveřní závorkové s pružinami a klíčem) a závory • – kování zabezpečovací: zástrčky, mříže • • Cechy v Brně •1345/7 – hrnčíři (první zmínky) •1346 – kožešníci •1347 – řezníci •1356 – ševci •1352 a 1356 – potvrzen výčep vína •1361 – nožíři •1364 – pekaři •1367 – zlatníci •Ostatní řemesla – cihláři, sklenáři •Drobná řemesla – provazníci, svíčníci, lojovníci, • voskaři, pergameníci, kostkaři, • později výrobci karet •Tzv. výtvarná (umělecká) – iluminátoři, malíři •od 70. let 14. stol. – tzv. přímus (povinné členství v cechu) •Radnice – pol. 13. stol.: Radnická ul. • mezi Zelným trhem a nám. Svobody . • Hrnčířské pece v Brně: 1. Kapucínské nám. 2. Veselá ul. 3.Mendlovo nám (Indikační skica, 1825) 2 1 3 Brno •14. stol. – vnitřní město: 4 čtvrtě (brány): • I. Brněnská, II. Veselská, III. Běhounská, IV. Měnínská • + Židovská (1268–1454) • – 4 předměstí: I. před Židovskou – Sladovnická čtvrť • II. před Měnínskou – Jirchářská čtvrť • III. severně druhého – „Na palouku“ • IV. před Běhounskou branou • •Hlavní tržiště – Horní trh (Zelný): Z: hrnčířský • S: kurný a senný • chlebné lavice, masné krámy •Specializované trhy – Uhelný: Kapucínské nám. • – Rybný: Dominikánské nám. • – Koňský: mezi Mozartovou a Sukovou ul. •Ramhof – na Beethovenově ul.: odvozen od soukenických rámů •Názvy ulic – Ostružnická, Zámečnická, Soustružnická, Sedlářská, • Kobližná, Kramářská a Ševcovská • Běhounská čtvrt Veselá čtvrt Brněnská čtvrt Měnínská čtvrt Židovská čtvrt Horní trh Dolní trh Rybí trh