9788088240327 Jak se by dielo ve meste Ostrava 2022 Jak se bydlelo ve městě Obsah kritický katalog výstavy 1. O katalogu.....................................................................................................6 2. Od městského hradu k domku na předměstí..............................................................8 3. Opavskýhrad-zeměpanskárezidenceveměstě.....................................................20 4. Důmčp.115-měštanskéobydlívOpavě................................................................52 Tato práce vzniklavramci plněni vyzkumnéhocileNPU: Výzkum nemovitých památekv ČR, financovaného 5. Dům čp. 38-měšťanské obydliv Příbore 92 z institucionální podpory Ministerstva kultury ČR na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace. 6. Dům čp. 348-obydlí na místě špitálku v Příbore........................................................118 Recenzoval: Mgr. Jiří Sil, Ph.D. 7. Dům čp. 383-předměstské obydliv Příbore ..........................................................144 Text © František Kolář, Jana Koudelová, Petra Kaniová, Romana Rosová, Dalibor Prix, Pavel Stabrava Fotografie: Dagmar Alterová, Ondřej Anlauf, Petr Huvar, František Kolář, Jana Koudelová, Roman Polášek, 8. Namísto závěru ............................................................................................170 Petra Vidomusová Kresebná dokumentace: František Kolář, Jana Koudelová, Hana Pravdová, Dalibor Prix Summary........................................................................................................174 Počítačové zpracování, zákresy Jiří Dudek, František Kolář, Jana Koudelová, Pavel Maren Seznam pramenůi literatury a dalších zdrojů............................................................... 176 Fotogrammetrie: Radek Kadlubiec , , T. . . Seznam zkratek................................................................................................ 187 Konzervace: Martin Kahoun, Eduard Piterka, Irena Ticha Obrazové přílohy Archiv města Brna, Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz, Moravský zemský archivv Brně, Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, Muzeum Novojičínska, Národnípamátkovýústav.územníodborné pracoviště v Ostravě, Slezské zemské muzeum, Vlastivědné muzeum Dobruška, Zemský archivv Opavě NÁRODNÍ PAMATKOVf OSTAV © Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, Ostrava 2022 ISBN: 978-80-88240-32-7 0 katalogu I 3 Celkový pohled na město Příbor od východu, kolorovaná kresba Josefa Ulricha % roku 1845 (Museum Novojičínska, Historie Příbor, přírůstkovéc. Př 652) >Í4 i) O katalogu Myšlenka stejnojmenné výstavy s doprovodným katalogem vzešla z potřeby prezentovat široké veřejnosti, respektive všem zájemcům, metodiku avýsledkystavebněhistorických průzkumů, operativní dokumentace a archeologických záchranných výzkumů prováděných při opravách a rekonstrukcích historických objektů ve městech Opava a Příbor v uplynulých šesti letech. Jelikož byly zkoumány především obytné stavby se snahou o postižení jejich funkce coby obydlí, zaměřili jsme se ani ne tak na zodpovězení, jako spíše na otevření zdánlivě jednoduché otázky Jakse bydlelo ve městě? Za kapitolou věnovanou stručné charakteristice městského sídelního celku a jeho zástavby následuje v samostatných kapitolách s katalogovými hesly představení pěti objektů - zástupců vybraných typů obydliv uváděných městech. Rozdíly mezi zvolenými ukázkami staveb jsou dány jejich umístěním v městském organismu, velikostí a významem, uplatněnými materiály, konstrukčním řešením či architektonickým ztvárněním. Vzásadě se jednáourčujícíznaky které zároveň od rážely sociální postavení a ekonomické možnosti majitelů jednotlivých nemovitostí. Městský hrad - zastoupený v katalogu rezidencí opavského vévody - reprezentuje nejprestiž-nější bydlení. Byl vybudován na přelomu 14. a 15. století Přemyslem I. Opavským vně města, při východním ohybu městské fortifikace. Hrad, přestavěný během následujících století nazámek, musel ustoupit požadavkům moderního urbanismu a na přelomu let 1891 a 1892 byl zbořen. Z hradního areálu zůstal zachován pouze tzv. Můllerůvdům- někdejší hradní kuchyně. Dalším typem obydlí, jehož vlastníky bývali nejvýznamnější představitelé městské obce, jsou domy stojící na náměstí a v navazujících ulicích. Často patří k nejstarším a mnohdy také k nejvýstav-nějším domům, jež disponovaly právem vařit a šenkovat pivo a nalévat víno. Toto právo nebylo vázáno přímo na osobu majitele, nýbrž na příslušný dům. Měšťanská obydlíjsou v katalogu představena dvěma objekty - domy čp. 115 v Opavě a čp. 38 v Příbore. Zástavba města se však neomezovala pouze najehojádro.vpřípaděOpavyobehnané hradbami, ale zahrnovala rovněž obytné stavby na předměstích. Ačkoli i ony nesly status městských domů, svým charakterem připomínaly spíše venkovskou zástavbu. Podobu těchto prostých obytných stavení dokládají dva příklady z Příbora - dům čp. 348 a nedochovaný dům čp. 383. Výběr ukázek obydlí z Opavy a Příbora nebyl zvolen náhodně. Zatímco v Příbore nenajdeme ze-měpanskou rezidenci, v Opavě se již nesetkáme s drobnou předměstskou zástavbou. Kombinací příkladů staveb z královského města Opavy a malého poddanského města Příbora tak získáváme názornější představu o různorodosti nejen způsobu bydlení, ale i složení městské společnosti. 6 I Jak se bydlelo ve městě 0 katalogu 2) Od městského bradu k domku na předměstí Vznik měst byl ve východní části středoevropského prostoru jedním z výsledků výrazných sociálních, správních, kulturních a hospodářských proměn, které se zpravidla souhrnně označují pojmem „středověká změna", jejich těžiště v případě českých zemí leží ve 13. století. Jednalo se o složitý, vzájemně provázaný soubor dílčích změn, zčásti vycházejících z místních podmínek (domácí osidlovací proces ve 12. století vedoucí k znásobení obdělávané půdy a k majetkové emancipaci šlechty), velkou měrou však daných následným přijímáním civilizačních impulzů a inovací zvenčí (kolonizace, urbanizace, restrukturalizace venkova na základě lokačních praktik spojených s německým právem).1 Průvodním jevemzměnbylarovněžtransformace vztahů mezi panovníkemavelmoži ve věci vlastnických práv, podílu na moci a správě země. Starý model - v němž byl panovník, kníže z rodu Přemyslovců, vrchním vlastníkem téměř veškeré půdy vzemi a držitelem rozsáhlého souboru výlučných práv, tzv. regálů, a správa země byla vykonávána prostřednictvím sítě kastelánských hradů s delegovanými knížecími úředníky z řad privilegovaných příslušníků knížecí družiny - vzal v průběhu první poloviny 13. století zasvé. Prostřednictvím „státní" služby se ti schopnější z řad velmožů postupně domohli určitého pozemkového majetku, zprvu nevelkého, který byl ovšem dále rozmnožován odkazy, sňatky, koupí a především osidlováním dosud zalesněných končin a zakládáním vsí. Těžiště jejich vlivu a moci tak již nadále nespočívalo ve vojenské a správní službě vládnoucímu rodu, nýbrž nově v pozemkové držbě. Ruku v ruce s postupným rozkladem původního „knížecího" způsobu vlády opírajícího se o hradskou soustavu směřoval postupný vývoj k feudálnímu vlastnictví půdy a poddaných, ke stabilizaci šlechty pozemkového typu. Její majetková a politická práva začíná hájit etablující se zemská šlechtická obec a její instituce, zemský soud a zemské desky, a propříště se tato privilegovaná společenská vrstva stává - vedle panovníka, dědičného krále - druhým z pilířů státní moci. Panovník byl nucen rezignovat na plnývýkon práva a moci v zemi, kterou nadále spravoval za pomoci šlechty pouze nepřímo, zatímco přímá moc zůstala omezena na komorní majetek. Ten tvořily kromě výnosů z dolů, cel apod. především nové opory panovnické moci, symbol autority nad zemí a lidmi a v neposlední řadě zdroj příjmů, tedy královské hradyajejich obvody a královská města.2 Budování královských hradů, měst a strategicky položených klášterů probíhalo po celé 13. století paralelně s procesem zanikání původní hradské správy. Zejména města převzala centrální funkce K transformaci českých zemí ve středověku viz komplexně především ZEMLICKA, Josef. Počátky Čech královských. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, 964 s.; KLÁPSTĚ, Jan. Proměna českých zemi ve stredoveku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, 624s.; ZEMLICKA, Josef. Království v pohybu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014, 671s FIŠERA, Zdeněk, ÚLOVEC, Jiří, DURDÍK, Tomáš, CHOTĚBOR, Petr a SVOBODA, Ladislav. Encyklopedie českých tvrzi I. díl, A-J.PrahaArg o, 1998, s. 5-10; ZEMLICKA, J.PočáftyCecMrá/ovs/íýc/is. 195-204,547-580,615-625; KLÁPSTĚ, J.Proméns českých zemi. s. 393-406; ZEMLICKA, J. Království v pohybu, s. 53-60,436-445, Stará Kouřim, okr. Kolín, poloha „Usv. Jiň'", rekonstrukce kastelánského hradu v prvnípolovině13. století. Z vyobrazení je patrný značný rozsah kastelánského hradu, opevněného valem s dřevohliněnou komorovou konštrukcia čelní kamennou plentou. Hrad byl rozdělen na akropoli (y levé částí) apředhradí (CTVERÁK Vladimír, LVTOVSKÝ, Michal, SLABINA, Miloslav a SMEJTEK Lubor. Encyklopedie hradišť v Cechách. Praha: Libri, 2003, s. 142) (tedy správní, ekonomické, církevní, vojenské atd.) někdejších kastelánských hradů, ať již se vyvinula z podhradí některých z těchto hradů, nebo byla plánovitě založena mimo hradská centra na tzv. zeleném drnu. Při zakládání měst jako míst koncentrujících směnu, řemeslo a obchod bylajejich poloha volena s ohledem na budoucí životaschopnost (k nezbytným podmínkám tak náležela schopnost města hospodářsky k sobě připoutat - čili vtáhnout do svého „trhu" - okolnívenkov), fiskální přínos pro královskou pokladnu (vznik celé řady horních měst, opírajících svou prosperitu o těžbu nerostných surovin) a rovněž obranné a vojenské zřetele.3 Ekonomický význam nového sídelního typu - měst - si záhy uvědomily také církevní instituce a později i šlechta, od druhé poloviny 13. století se tak i tyto subjekty začaly podílet na utváření urbánní sítě zakládáním tzv. poddanských měst v rámci svých držav.4 Prosperitu města zajišťoval soubor výsad, tzv. městských práv, vydělující město z dosahu obecně platného zemského řádu a působnosti jeho úředníků. Garantem jasně vymezeného právního rámce upravujícího různé aspekty soužitív rámci města, ochranu jednotlivce i jednotlivých odvětví městského podnikání byly orgány městské samosprávy reprezentované městským soudem. Východiskem 3 KEJR, Jiří. Vznik městského zřízeni v českých zemích. Praha: Karolinum, 1998, s. 37-39,44; ZEMLICKA, J. Počátky Čech královských, s. 615-625; KLÁPSTĚ, J. Proměna českých zemi s. 395-401; ZEMLICKA, J. Království v pohybu, s. 255-257 4 HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009, s. 446-453 KE JR, J. Vznik městského zřízeni s. 55,57,121; pro Opavsko BAKALA, Jaroslav. Zrod městského zřízení na středověkém Opavsku. Časopis Slezského muzea, série B. 1977 26, s. 97-122, 8 I Jak se bydlelo ve městě Od městského hradu k domku na předměstí pro udělení souboru práv určitému městu byly právní vzory tzv. mateřských měst, v našem prostředí zpočátku především měst saských a slezských (severoněmecký právní okruh, například magdeburské a hlubčické právo) nebo bavorských a rakouských (jihoněmecký právní okruh), jejichž modifikací později vznikala i práva česká a moravská (olomoucké, jihlavské, brněnské nebo pražské právo). K základním městským právům patřilo právo na městský soud a samosprávu, dále právo trhové, mílové, várečné, hrdelní či právo opevnit město hradbami.5 Města, zejména ta lokační, představovala v našem prostředí po právní i urbanistické stránce zcela nový typ osídlení. Od okolních vesnic se zřetelně odlišovala pravidelným rozvržením svého vnitřního prostoru s plánovitě vyměřenými veřejnými plochami (náměstími) a komunikacemi (ulicemi), lemovanými domovními parcelami. Ústředním bodem většiny měst bylo jedno nebo více náměstí, sloužící jako tržiště a shromaždbvací prostor. Na náměstí navazovala síť ulic, ať již pravidelná, tzv. ortogonální (u měst nově založených), nebo nepravidelná (u měst organicky vyvinutých z předlokačního osídlení). Nejduležitějšíulice, tzv.branské, spojovaly náměstís městskými branami. Uličnísíťtvořilahlavníkomuni-kační koridory uvnitř města, které lemovaly nejen soukromé městské domy, ale rovněž reprezentativní veřejné a církevní stavby - kostely, kláštery, radnice, kupecké krámy a další. Jedním z důležitých znaků „městskosti" byla existence hradeb, které primárně zajišťovaly městskému organismu nezbytnou ochranu, v symbolické rovině pak vymezovaly prostor platnosti městského práva. Městské sídlo se od venkovského neodlišovalo pouze právním rámcem, půdorysným uspořádáním, charakterem zástavby azpravidla i přitom ností opevnění, ale rovněž odlišnou ekonomickou základnou, od nížse následně odvíjela struktura městské society a jejíspolečenskýa kulturní život.6 Se vznikem městské obce se konstituovala zcela nová sociální skupina - měšťané.7 Tito obyvatelé města, převážně řemeslníci a obchodníci, užívali jedno z hlavních městských práv - právo osobní svobody. Podíleli se na správě města a řídili jeho hospodářský život. Plnoprávní měšťané měli rovněž právo vlastnit nemovitost, s níž mohli volně disponovat, tedy městskou parcelu (městiště) s domem ajeho hospodářským zázemím. Ta tvořila základníjednotku městského urbanismu, zastavěné městské parcely vymezovaly náměstí a ulice, vytvářely se domovní bloky.8 Středověká městiště se vyznačovala KEJR, Jiří. Městské zřízení v českém státě ve 13. století. Český časopis historický. 1976,24, s. 226-252; ZEMLICKA, Josef. K ujímání a formám německého práva v českých zemích. In: Marginália Historica: sborník prací Katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Praha: Nadační fond První pražské pedagogické peruti 6,2002, s. 7-38; ZEMLICKA, J. PočátkyČechkrálovských,s.27l28]-288-2EML\C\-H-1-1—I— Pozice kuchyňského koutu po první renesanční přestavbě domu čp. 115 je dobře patrná na příčném řezu svloženým fotoplánem a náznakovou rekonstrukcí (čárkovaná linie, šedé plochy). 72 I Jak se bydlelo ve městě Vnější líc východní obvodové zdi nejstaršíhozděnéhojádradomu, tzv.kemenate, byl druhotně porušen výstavbou kónického dymníku a navazujícího komínového tělesa, vyzděných z cihel. Otopné zařízení od ku řovanépomocítohoto systému zaniklovdůsled ku vybudovánízděnéhoschodištědo pater domu v rámci druhé renesanční přestavby v poslední čtvrtině 16. století. V čele dolní síně tak během první renesanční fáze domu (po roce 1555) pravděpodobně bylo umístěno kuchyňské topeniště, sestávající z podesty pro otevřený oheň a zděného dymníku přecházejícího v komín. Kuchyňské topeniště kromě své primárnífunkce, tedy přípravy pokrmů pro obyvatele domu, zajišťovalo tepelný komfort v přilehlé části dolní síně. Mimo to mohlo případně sloužit pro nepřímé vytápění sousední nádvorní světnice. Komín renesančního kuchyňského topeniště byl pohledově zakryt mladším schodištěm z druhé renesanční přestavby. Zasekán byl do vnějšího líce západní obvodové zdi středověké komory {kemenate), jejíž patro bylo v 15. století přezděno v cihle, v gotické vazbě. Dům čp.115- mesiánské obydli v Opavě I 73 V pozici za schodištěm z druhé renesanční přestavby byla identifikována jizva po odstraněném dymníku. Dymník byl původně vyzděn z cihel a byl druhotně vetknut do vnějšího líce západní obvodové zdi středověké komory (kemenate). Zazdívka zapuštěné části dymníku (vlevo) a cihlová plenta (vpravo) souvisí se zrušením topeniště avýstavbou zmíněného renesančního schodiště. 74 I Jak se bydlelo ve městě Renesanční kuchyně II - dymník, odvětrávací okno, výlevka Opava, dům čp. 115, kuchyně, konstrukční prvky poslední čtvrtina 16. století cihlové zdivo, kamenné zdivo, stavební články z tufitu dymník: 310 cm x 170 cm x 50 cm (dochovaná výška) odvětrávací okno: 50 cm (světlá výška) x 35 cm (vnitřní šířka) x 68 cm (hloubka) výlevka: 38 cm (výška) x 28 cm (šířka) —I—|-1-1—I— Pozice kuchyně po druhé renesanční přestavbě domu čp. 115 je dobře patrná na příčném řezu svlože-ným fotoplánem a náznakovou rekonstrukcí (čárkovaná linie, šedé plochy). Dům čp. lij - měšťanské obydlí v Opavě I 75 Zrušení kuchynského koutu v čele dolní síně v souvislosti s výstavbou zděného schodiště do patra při druhé renesanční přestavbě domu vedlo ke zřízení kuchyně na jiném místě. Nově byla k tomuto účelu vybrána západní místnost jižního traktu přízemí, sousedící na západě s původním středověkým komorovým dílem (kemenate) a naseveru sdolnísíní. Směrem kvýchodu byla kuchyně prostřednictvím širokého průchodu otevřena do místnosti sloužící nejspíše jako přípravna a špižírna. Kuchyně byla opatřena stoupavou klenbou přecházející ve zděný dymník topeniště, situovaný v jihozápadním koutě místnosti. Pro lepší odvod spalin bylo v rámci jižní obvodové zdi domu - v pozici pod dymníkem - dodatečně zřízeno odvětrávací okno. V bezprostřední blízkosti topeniště, pravděpodobně zděné podesty pro otevřený oheň, situované pod dymníkem, byla napříč obvodovým zdivem domu vedena výlevka naodpadnívodu. Pozůstatky dymníku od ku řujícího topeniště kuchyně v přízemí byly odkryty pod podlahou prvního patra domu. Dymník čtvercového průřezu, vyzděnýz cihel na pasech, byl ze severu a východu vymezen dvojicí stoupavých kleneb kuchyně. Spodní strana kleneb, stejně jako vnitřní část dymníku, je pokryta vrstvou sazí. (A, B)Špaleta kuchyňského odvětrávacíhookna je vyzděnazcihel, na překlad byl druhotně využit starší stavební článek z tufitu, pocházející z konstrukcí rozebraných při druhé fázi renesanční přestavby domu. Do okna byla - patrně jako prevence proti krádeži - vsazena pevná kovová mříž. (C) Na někdejší přítomnost kuchyňského provozu v přilehlém interiéru odkazuje na jižní domovní fasádě kromě odvětrávacího okna rovněž torzo výlevky návodu. Součástí výlevky byla v interiéru nedochovaná kamenná nádržka (tj. vlastnívýlevka), do níž byla vylévána odpadnívoda z kuchyňského provozu. Ta poté prostřednictvím tesaného kamenného korýtka, dochovaného v obvodovém zdivu domu dodnes, odtékala ven naulici. 76 I Jak se bydlelo ve městě Dům čp. li; - měSianské obydlí v Opavě I 77 Kamnový kachel Opava, dům čp. 115, horní světnice první polovina 16. století keramika šířka: 18,5 cm; délka: 28,5 cm; výška: 6 cm Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, inv. č. 50/19-103101/27 Výjev na čele kachle tvoří žena s pohárem v pravé ruce, oděná v renesančních šatech s dámským kloboučkem na hlavě, stojícívarkádě zdobené rostlinným dekorem. 78 I Jak se Kamnové kachle Opava, dům čp. 115, horní světnice první polovina 16. století keramika šířka: 13,4 cm; délka: 24 cm; výška: 1 cm šířka: 23,1 cm; délka: 31,5 cm; výška: 4 cm Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, inv. č. 50/19-103101/4,50/19-103101/8 Výjev na čele obou kachlů představuje urozený pár oděný podle renesanční módy. Jedná se nepochybně o motiv snoubenců, zhotovený podle předlohy Erharda Schoena/Schóna, norimberského grafika a malíře (kolem 1491-1542), z roku 1532. Podobnou kompozici mají i některé dřevořezy s „tanečními páry", datované do stejného období.20 20 SOUKUPOVÁ, Markéta a SOUKUP, Michal. 072 Komorové kachles žánrovými motivy- snoubenci. In: Svět kachlových kamen. Kachle a kachlová kamna severozápadních Cech. Most: Oblastní muzeum v Mostě, 2017, s. 165. K recepci motivu v rámci kamnových kachlů srov. PAVLÍK, Čeněk a VITANOVSKÝ Michal. Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravěa ve S/ezs/<(i Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance. Praha: Libri, 2004, s. 107-108,252-253,379. Dům čp. iij - měšťanské obydlí v Opavě I 79 ©as íl>! tti ffieym bíoiff «"ŕľ 2to ffgnob p«w jct> eu* mcyit wnfôttlb Jií Oifťm fftc jfcn gfcU« ií jicdjírt Wann \d> mey tn (Brtrbígítt ^ttwit bán tlidjf mó*tsf rtuij cyii fpec }&piecl)cit. 3ů föß gaicttt íitíff pan. Originál předlohy Erharda Schoenaje uchován ve sbírce mědirytin Universitní knihovny v německém Góttingenu, jedná se o dřevořez 0 rozměrech 226' x iýi mm (Dostupné Z: http://www.zeno.org/ 80 I Jak se bydlelo ve městě Kamnový kachel Opava, dům čp. 115, horní světnice první polovina 16. století keramika šířka: 22 cm; délka: 22 cm; výška 9 cm Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, inv. č. 50/19-103101/18 Výjev na čele kachle představuje českého a uherského krále Ferdinanda I. Habsburského (1503-1564). Motiv je zhotoven podle předlohy Erharda Schoena/Schóna, norimberského grafika a malíře (kolem 1491-1542), z roku 1528.21 21 Srov. WEGNER, Martina. Böhmische Herrschaften auf sächsischen Kacheln. In: Kachle a kachlová kamna. Ofenkacheln unc Kachelöfen. Ústí nad Labem: Ústecký kraj, 2018, s. 179. Dům čp. 115 - měšťanské obydlí v Opavě I 81 Kachle jsou součástí rozsáhlého souboru fragmentů kamnových kachlů, který vzhledem k pestrobarevné glazuře, preciznímu provedení a množství ikonografických námětů představuje nejen v podmínkách Opavy unikátní nález.22 Jejich objednatel, původce první renesanční přestavby domu čp. 115 v polovině 16. století, jistě patřil kvýznamným osobnostem tehdejší městské society. Honosná kamna pravděpodobně vyhřívala obytnou světnici v prvním patře v průčelí domu (horní světnice). Během druhé renesanční přestavby v poslední čtvrtině 16. století byla kamna rozebrána a kachle našly druhotné využitíjako součást zásypu nové klenby dolní síně, který současně tvořil konstrukční podklad dřevěné podlahy hornísvětnice. Karta nalezená pod podlahou horní světnice vzásypu renesanční klenby dolní sínědomučp. 115 patřila ksouboru, který svému majiteli sloužil vdruhé polovině 16. století. Jedná se o exemplář francouzského druhu hracích karet s vyobrazením figury kárového krále, vyrobený metodou kolorovaného dřevorytu. Ojedinělý nález dokládá zálibu v hrách s „dáblovými obrázky", všeobecně rozšířenou napříč všemi vrstvami renesanční společnosti. 22 Způsobem provedení, užitými motivy a polychromní glazurou připomíná opavský soubor známá pestře glazovaná renesanční kamna ze zámku Hrubá Skála (dnes jsou součástí expozice v Muzeu Českého ráje v Turnově); HAZLBAUER, Zdeněk. Pestře glazovaná renesanční kamna z Hrubé Skály. In: Život v archeologii středověku. Praha: Pereš, 1997, s. 215-226, 82 I ...... . ffI 83 Hráči karet (Theodoor Rombouts, i. polovina ij. století, olejomalba, Koninklijk Museum voor Schone Künsten Antwerpen, dostupnézj https://d2mpxrrcadißou. doudfrontMet/item_images/68o^8/ty8oo8$_fullsize.jpg) Karetní hry a hrací karty mají svůj předpokládaný původ v Cíně a v Indii. Do Evropy se rozšířily zprostředkovaně přes arabský svět nejspíše ve 13. nebo 14. století. Všechny v Evropě známé a obvyklé hry jsou odvozeny od tří základních druhů karet - německých, italských a francouzských. Všechny tři druhy karet mají stejné hodnoty, které se dělí na čtyři různé základní znaky - barvy.23 23 CARANOVÁ, Michaela. Hrací karty v českých sbírkách. Pardubice, 2011. Bakalářská diplomová práce. Univerzita Pardubice, fakulta restaurování, s. 10-15. Srov. BÍLÝ, Petr. Nálezy nejstarších hracích karet v Čechách a na Moravě (od nejstarších dob do r. 1620). Praha 2010/2011. Závěrečná práce. Rudolfínská akademie, Asociace starožitniků, občanská společnost, s. 5. 84 I Jak se bydlelo ve městě Šindel Opava, dům čp. 115, spací komora 16. století dřevo (A) šířka: 8 cm; délka: 31,5 cm; výška: 2 cm; (B) šířka: 12,5 cm; délka: 69,5 cm; výška: 2 cm Národní památkový ústav, územníodborné pracoviště v Ostravě, inv. č. 50/19-3101/1,50/19-2104/1 B Výroba dřevěného šindele probíhala ve středověku a raném novověku (a v zásadě s minimálními obměnami dodnes) převážně z jedlového nebo smrkového dřeva. Z polena (špalku), jehož výška určovala délku šindele, se naštípaly nejlépe osminky, které se pořízem seřízly do plochého tvaru s břitem. K tomuto úkonu sloužila dřevěná obráběcí stolice, na jejíž jeden konec se upevnila opracovávaná deska, na druhém konci seděl řemeslník (šindelář) s pořízem. Na závěr byla do širší strany šindele provedena drážka pomocí speciálního nástroje - struhu neboli drážkovače (z etnológie známe jeho označení fugač). Šindele se přibíjely kovanými čtyřhrannými hřeby (šindeláky) k dřevěným latím.24 Pod podlahou místnosti v patře domu čp. 115, která mohlav renesančním obdobísloužit jako spací komora, bylovzásypu klenby kvelbu nalezenocelkem sedm šindelů, popřípadě jejich fragmentů. Vzh ledem kdruhotnémuuloženíšindelů v rámcistavebníchkonstrukcísouvisejícíchsdruhou renesanční přestavbou domu v posledníčtvrti ně 16. století lze předpokládat jejich starší původ. Jednásetedysnejvětší pravděpodobností o doklad krytiny užité při první renesanční přestavbě domu po roce 1555. 24 VAfiEKA, Josef a FROLEC, Václav. Lidová architektům. Praha: Grada, 2007, s. 289-290; LANGER, Jiří a kol. Beskydy -zdroj práce a obživy. Třinec: Wart, 2012, s. 146-147; KOLMACKA, Vít, NOVOSAD, Jaroslav a POLÁŠEK, Josef. Šindel-tradiční strešni krytina. Praha: Národní památkový ústav, odborné a metodické publikace, svazek 85, 2016, s.6-17 Dům čp. lij - měšťanské obydlí v Opavě I 85 Střela do kuše Opava, dům čp. 115, horní světnice 16. století dřevo, kov (železo), kůže délka: 37 cm; šířka: 1,4 cm Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, inv. č. 50/19-107101/46 Innsbrucků císařská zbrojnice - střelec %e samostřílu, různé typy samostřílů a způsob uskladnění Šípů, ^kompletovaných i rozlomených (neznámý malíř, 1540-1560, kolorovaná perokresba, Innsbruck nebo Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek Wien, Cod. 10815, fol. j/r, dostupné z https://digi-tal.onb.ac.at/RepViewer/viewer. faces?doc=DTL_3i71563 é^or-der=iéň)iem=SINGLE) 0 5 10 cm Strela do kuše, tj. šipka (staročesky „plitka" či „střiel"), byla tvořena dřevěným dříkem se dvěma stabilizačními křidélky a kovovým hrotem. Exemplář nalezený pod podlahou horní světnice v zásypu renesanční klenby dolní síně domu čp. 115 v Opavě je dochován ve výborném stavu, včetně pozůstatků odtržených kožených směrových křidélek vdrážce ve spodní polovině dříku. Nález dokládá běžnou přítomnost zbraní a zbroje v městských domácnostech středověku a raného novověku. Souvisíš příslušnostívlastníka domu k městské hotovosti a sjeho povinností nastupovat ke strážní službě na hradbách, případně k obraně města.25 Vojenský aspekt města, reprezentovaný institutem městské hotovosti, lze zpravidla postihnout prostřednictvím nálezů militariív rámci archeologických výzkumů. V případě některých měst jej mohou dále dokládat dochované pozůstalostní inventáře, knihy inventářů, zápisy v gruntovních knihách, záznamy o platbách zbraněmi v rámci městské sbírky, nepřímo pak rovněž městské policejní řády upravující podmínky nošení zbraní ve městech.26 25 K problematice městské hotovosti a držení zbraní měšťany v Opavě viz KOLÁR, František. Opevnění Opavy od prelomu 14. a15.století do konce 15. století. I n: Opavské hradby. Opava-Ostrava: Opavská kulturní organizace, Národ ní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2013, s. 65-66. 26 Ktématu obecně WINTER, Zikmund. Ku/íurn/' obraz čes^ýc/iměsf. Život veřejnývXV. a XVI.věku. Díl první. Praha Matice česká, 1890,s. 287-292; WINTER,Zikmund.Kulturní obraz českých měst.ZwoXyeié\nýy XV.aXVI.věku.Díl druhý. Praha: Matice česká, 1892, s. 66-73; instruktivně pro Brno ŽÁKOVSKÝ, Petr a PROCHÁZKA, Rudolf. Čas války. In: Dějiny Brna 2. Brno: Archiv města Brna, 2014, s. 624-636; pro Kladsko (dnes Ktodzko v Polsku) GOLlNSKI, Mateusz a ŽERELIK, Rošcistaw. Uzbrojenie miesz-czanKtodzkawšwietlespisuzdrugiejpofowyXVI w\eku. Acta Universitatis Wratisíaviensis-HistoriaA993,Cy\,s. 111-135. 86 I Jak se bydlelo ve městě Dům čp. lij - měšťanské obydlí v Opavě I 87 Miskovité (lotové) závaží Opava, dům čp. 115, horní světnice 16. století kov (bronz nebo mosaz) šířka dna: 2 cm; výška: 1,1 cm Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, inv. č. 50/19-107101/47 0 5 10 cm Skládací pákové váhy spolu se sadou závaží určité hmotnostní soustavy představovaly po celý středověk a raný novověk nezbytnou pomůcku pro přesné odvažování mincí, neraženého drahého kovu a jiných vzácných substancí. Archeologické nálezy těchto předmětů jsou cenným dokladem dobové výroby, směny a obchodu.27 Miskovité (lotové) závaží bylo nalezeno pod podlahou horní světnice vzásypu renesanční klenby dolnísíně domu čp. 115 vOpavě. Jedná se o mladší typ závaží pozdního středověku a raného novověku, který byl na rozdíl od starších předchůdců po odlití dále dotvářen soustružením. Uchycení do soustruhu dokládá charakteristický okrouhlý důlek uprostřed vnitřní nebo i vnější strany dna. Za pomoci soustruhu byla rovněž utvářena jednoduchá výzdoba, sestávající z oběžných žlábků na stěnách závaží.28 Nález závažív rámci významného domu při jednom z ústředních veřejných prostranství města je dokladem běžného užívání skládaných vážek a miskovitých závaží v souvislosti s provozováním živnosti (řemeslo, obchod), popřípadě chodem domácnosti. 27 DOLEŽEL, Jiří. Na okraj nálezů středověkých skládacích vážek z českých zemí - Several remarks on the findings of medieval folding balances from Czech Lands. In: Od knížat ke králům. Sborníku príležitosti 60narozenin Josefa 2emličky.Praha:Naklada-telství Lidové noviny, 2007, s. 147-157; DOLEŽEL, Jiří. Středověká miskovitá (lotová) závaží v českých a moravských nálezech. Přehled výzkumů. 2008,49, s. 183-215. 28 Tamtéž,s.196-197 88 I Jak se bydlelo ve městě Bankéř a jeho žena. Muž na obrace drží v levé ruce bronzové skládací pákové váhy, k ověřování váhy jatých mina mu slouží sada lotových %ávaží mladšího typu, s nižším tělem a rytou výzdobou, tvořících set opatřený u%avíraám dílem (Quentin Matsys, 1514, olejomalba, Musěe du Louvre Paris, dostupné % https://upkad.wikimedia.0rg/wikipedia/commom/6/64/Massysm_Quentin_%E2%80%94_The_ Moneylender_and_his_Wife_%E2%8o%^4_i^i4.jpg) Dům čp. 115 - měšťanské obydlí v Opavě I 89 Nůž Opava, dům čp. 115, spací komora 15.-16. století kov (železo) šířka: 1,4 cm; délka: 12 cm Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, inv. č. 50/19-2101/4 Nože představujíjedny z nejběžněji užívaných nástrojů od pravěku do současnosti. Jednalo se (a stále se jedná) o před mety osobnívýbavy, součást provozního vybavení domácnosti, ve specializované formě pak rovněž o řemeslnické nástroje určené k řezání, krájení, sekání a bodání. Nůž se skládá z čepele a rukojeti, samotná podoba se vzhledem k požadovanému účelu v průběhu času zásadněji neměnila. Exemplář nože nalezený pod podlahou předpokládané spací komory v zásypu renesanční klenby kvelbu domu čp. 115 představuje kompletně dochovanou čepel s rovnou hřbetní částí a oboustranně odsazeným trnem kuchycení rukojeti. Samotná rukojeť, nepochybně z organického materiálu (dřevo, kost), se nedochovala. iVr Jiiíí nitrami I Kresba zachycuje nožjře Tuldnerapň opracovávání nože pilníkem v jeho dílně. Na stole před ním se nachází četné nože různých velikostí a tvarů. Ve skříni za řemeslníkem ležf krabice s hoblinami pro balení hotových nožů (Stadtbibliothek Nürnberg, Hausbuch der Mendelschen Zwöljbrüderstifiung, Band i, 1425, Amb. pj.2 °,fol. i2v, dostupnéz: https:/A>ausbuecher. nuernberg.de/jyA mb-2 -pj-12-v/data) 90 I Jak se bydlelo ve městě Dům čp. lij - měšťanské obydlí v Opavě I 91 j) Dům čp.38 - mesiánské obydlí v Príbore Když v roce 1570 prodával Šimon Skorotský svůj grunt - později vedený pod čp. 38-a zahradu pod Grebabarkem Janu Trunečkovi,1 je možné, že se nejednalo o šenkovní dům. O počtu domů v Príbore označovaných jako šenkovní se poprvé dozvídáme z listiny olomouckého biskupa Marka Khuena z ledna 1564.2 Dokument nás informuje o ustavení 44 domů s výsadou na šenky pivné, vyjma radnice. Z obsahu listiny vyplývá, že se jednalo o stavby situované v lukrativní poloze na náměstí, případný v navazujících ulicích, s dostatečně velkými městišti. V uváděné listině rovněž zaznamenáváme první zmínku o příborské radnici, avšak k roku 1564 neznáme její přesnou polohu. Až v roce 1586 odkoupila obec pro svůj úřad zděný šenkovní dům od Zuzany, vdovy po bývalém purkmistru Tomáši Fontanovi.3 Jednalo se o někdejší budovu čp. 17,4 kterou dnes na příborském náměstí nenajdeme. Předpokládáme, že po roce 1586 převzal právo vařit a šenkovat pivo a nalévat víno od zmiňované radnice právě dům čp. 38, který sice nezaujímal lukrativní polohu v prostoru tržiště, ale v poslední třetině 16. století reprezentoval již zděné, pravděpodobně patrové obydlí. V následujících stoletích je v pramenech uváděn jako Schank berechtiges Burger Haus.5 Dnešní dvoupatrový podsklepený dům čp. 38 vulici Místecké prodělal během staletí řadu stavebních adaptací. Přestosevjehopřízemídochovalačitelná renesanční dispozice hloubkového dvoutraktu, představená dále v textu. Podstatné stavební úpravy probíhaly v 19. století, zejména v jeho druhé polovině. V roce 1864 se tehdejší vlastník, respektive spoluvlastník objektu Hyacint Blažek6 rozhodl uskutečnit jeho zásadní adaptaci, které roku 1863 předcházelo vykoupení již nepotřebné úzké uličky - tzv. soutky SOkA Nový Jičín, fond AM Príbor, inv. č. 98, sign. E6-1, fol. 143. Cena gruntu v daném roce činila 300 zlatých. ZIEGLER, Paul. Die Grafen von Hückeswagen in Mähren. Ein Beitrag zur Siedlungsgeschichte Nordostmährens. Zeitschrift für Geschichte und Landeskunde Mährens. 1943,45, s. 167; BAKALA, Jaroslav. Založení města Pŕíbora. Vlastivědný sborník okresu WovýJ/č/h.1976,svazek17,s. 9-10; SCHWARZ, František. Příbor v16.a17.století. Vlastivědný sborník okresu Nový J/č/h. 1976, svazek 17, s. 17; MOČEK, Michal. Zprávy, studie, informace. Príbor 1251-1650. Nový Jičín: Státní okresní archiv Nový Jičín, 1992, s. 48; JUROK, Jiří, KOVÁŘOVÁ, Stanislava, LOUKOTKA, Lubomír, URBANEC, Jiŕí a VLACH, Bohumil. Dějiny města Přibora. Nový Jičín - Príbor: Město Príbor, 2002, s. 45. SOkA Nový Jičín, fond AM Príbor, inv. č. 98, sign. E6-1, fol. 377, 378. Ve dvorní části městiště domu čp. 38 se nachází zadní stavba, která do poslední čtvrtiny 20. století nesla stejné číslo popisné jako hlavní dům. Roku 1978 byla pro Príbor vyhlášena platnost nové technicko-hospodářské mapy což znamenalo přečíslováni starší stavební parcely číslo 302 na parcelu evidence nemovitostí číslo 1654. Ta byla v roce 1980 rozdělena na pare. č. 1654/1 a 1654/2. Zadnímu objektu (pare. č. 1654/2), prístupnému z dnešní ulice Karla Hynka Máchy, bylo přiděleno samostatné čp. 17 (číslo popisné uvolněné po bývalé radnici). KOUDELOVÁ, Jana a kol. Průzkum měšťanského domu čp. 38 v Příbore s důrazem na nálezové situace v přízemí. Ostrava, 2018. Nálezová zpráva. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 127 s. Srov. M ZA v Brně, fond D6 - Josefínský katastr, sign. 3829. SOkA Nový Jičín, fond AM Príbor, inv. č. 133, sign. E6-36, fol. 201. Dům čp. 38 dne 21.7.1857 koupili manželé Hyacint a Mariana Blažkovi za 2 906 zlatých. Na výřezu % t%v. Chrámkovy veduty Přibora % roku 1/28je vyznačen rozsah východního domovního bloku se %důra%něním ú^képroluky - soutky -me%i domy čp. 38 a (AMB,fond V3 - Knihovna Mitrovského, Hofferiana, sign. 7-9J) Na výřezu z indikační skici stabilního katastru Přibora % roku 1833 jsou vyznačeny východní domovní blok na námestia domovní blok v ulici Místecké, včetně průběhu soutky me%i domy Čp.38 a^ý (MZA v Brně, fond D9 - Stabilní katastr - indikační skici, sign. 20/8) - od města.7 Ulička se nacházela mezi domy čp. 38 a 39 a oddělovala východní domovní blok na náměstí od krátkéhodomovníhobloku vulici Místecké.8 Hyacint Blažeksitakmohl rozšířit předníhlavnídůmopro-stor nově nabyté soutky. V přízemíobjektu zřídil úzkou klenutou místnost s navazující chodbou, v prvním patře byla zvětšena dnešníjihozápadní obytná místnost i prostor za ní ve středu dispozice, v zadní části patra vznikla úzká klenutá prostora. Dům čp. 38 završila nová střecha s vaznicovým krovem.9 7 Tamtéž, inv. č. 1020, kart. 376. Uličku odkoupil Hyacint Blažek od obce za 100 zlatých. 3 Zrušením soutky vznikl souvislý východní domovní blok o 13 městištích. 9 SOkA Nový Jičín, fond AM Príbor, inv. č. 1020, kart. 374. Naplánované stavební práce měl provést městský stavitel Kašpar Karl-seder 92 I Jak se bydlelo ve městě Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Příbore I 93 Pohled na uliční průčelí domu čp. 38 ad severozápadu. Snímek z roku 1974 Zachycuje dvojici skříňových výkladců v parteru objektu, odstraněných na Začátku90. let 20. století (Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, fotoarchiv, foto č. A 383ij, Hlubinková, 19J4) Roku 1885 se majiteli objektu stali manželé František a Marie Hůttlerovi,10 kteřív temže roce realizovali výstavbu druhého patra domu." Při této rekonstrukci obdrželo uliční průčelí nejen skříňové vykládce, ale i nové architektonické ztvárněnív duchu historismu. Prosperující sklenárska živnost vnukla Františku Hůttlerovi myšlenku přestavět podle návrhu stavitele Bedřicha Karlsedera z roku 1898 jiho-západníčást přízemí- mj. bývalou černou kuchyni a kvelb - na obchodní místnost sklenutou cihelnými segmenty do traverz.12 V době sčítání lidu v roce 1900 se v příslušném domě nacházelo celkem pět bytů. Jako jejich majitelé byli registrováni provozovatel sklenářství a spoluvlastník nemovitosti František Hůttler, Josef Boháč, Kateřina Hapalová, Franz Reuss a Theodor Horák. Kromě příbuzných výše jmenovaných zde žili další podnájemníci. V lednu 1900 bylo v domě zaznamenáno celkem 28 osob.13 Musíme ovšem podotknout, že bytovéjednotkybylyumístěny i vdnešním zadním objektu čp. 17. V prvníčtvrtině 20. století stavbu obývaly zpravidla tři až čtyři rodiny14 10 ČÚZK, pracoviště Opava, pozemková kniha Přibora, kn. vl. 132. Podle trhové smlouvy ze dne 17.4.1885 se vlastnické právo k domu čp. 38 převedlo na manžele Františka a Marii Hůttlerovi, 11 SOkA Nový Jičín, fond AM Příbor, inv. č. 1020, kart. 378, 12 Tamtéž, kart. 382, 13 Tamtéž, fond OÚ Nový Jičín, inv. č. 891, kart. 890, 14 Tamtéž, inv. č. 892, kart. 898, inv. č. 893, kart. 905 94 I Jak se bydlelo ve městě Dům s renesanční dvoutraktovou disposicí Dispoziční řešení přízemí domu čp. 38 z období renesance stále určuje hloubkový dvoutrakt, což dokládá i schematický půdorys s náznakem transformovaných prostor. Severní trakt tvoří přední prostorná síň ukončená valenou klenbou strojbokými výsečemi, do níž se vstupuje přímo zulice. Jižnítrakt byl v přední části vyhrazen pro klenutou místnost - kvelb - a černou kuchyni s topeništěm. Relikty těchto dvou místností se podařilo identifikovat díky nálezovým situacím odkrytým v mezitraktové zdi v průběhu operativního průzkumu v roce 2017. Vzadníčásti dispozice se nachází velká nádvornísvětnice, shora uzavřená trámovým záklopovým stropem. Jelikož byl dům vystavěn ve svažitém terénu na užší parcele, musela být úzká valená chodbička vedoucí do dvora umístěna pod nádvorní světnicí. V přízemí objektu se proto neuplatňuje běžná dvou-traktová dispozice s hákovitou mezitraktovou zdí jako u měšťanských domů zbudovaných na širších parcelách. Princip nástupu do chodbičky ze síně však zůstal dodržen. LEGENDA: | ZCĚNÉ KONS1R JKCE UBOUIWJE KONSTRLKCL Schematický půdorys přízemí domu čp. 38 s čísly místností a barevným vyznačením funkce vybraných prostor. Čísla místností: 001 - síň - žlutá, 002 - schodiště, 003 -jihozápadní místnost, kvelb -fialová, černá kuchyně - šedá, soutka - modrá, 004 - nádvorní světnice - růžová, 005 - jihovýchodní úzká prostora, 006-dvorní obytná místnost (Zákres do upravené projektové dokumentace P. Mařen, 2022) Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Příbore I 95 \^ŕezz fotogrammetrické;.'., planu severní stěny m. č. 003 domu čp. 38 s vyznačením dvou topenišiových nik v prostom bývalé Černé kuchyne. Pod západní topeniŠtbvou nikou se nachází rub klenby schodište vedoucího z? síně - m. c. oni - do suterénu (Fotogrammetrické zaměření R. Kadlubiec, 2017) Pohled od východu do chodbičky vedouä'ze sine' - m. č. nm -do dvora domu čp. 38. Pochozj vrstvu tvoří'precizně vyskládaná valounková dlažba (Foto D. Alterová, 2017) Souťka Úzká ulička mezi domy čp. 38 a 39 představovala do roku 1864, kdy byla zrušena, veřejný prostor. Oddělovala východnídomovníblokslO měšťanskými domy na náměstíod bloku se třemi domy vulici Místecké. Primární funkcí soutek bylo zabránit rychlému šíření požáru a také zajistit operativní přístup ke dvorním částem domovních parcel. V půdorysu přední části domu čp. 38je zaznamenán průběh původní iiřju ob vod o ve zdi. která %e severu vymezovala prostor soutky. Koruna základového zdiva byla odhalena při rekonstrukci podlahy m. č. nn^ v roce 201y (Zaměření]. Koudelová, 201y, počítačové zpracování P. Mařen, 2018) Zazděné okno určené kamenným ostěním se nachází v nynější společné obvodové zdi domů čp. $8 a 59. Původně osvětlovalo interiér objektu čp. 39 ze strany soutky (Foto D. Alterová, 2017) 96 I Jak se bydlelo ve městě Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Pnboře I 97 Hlavní vstupní a komunikační prostor měšťanského domu reprezentovala dolní síň. Klenutou síní lze projít do nádvorní světnice. Nachází se v ní nástup na schodiště do patra, u domu čp. 38 také nástup na schodiště vedoucí do chodbičky pod nádvorní světnicí. V mezitraktové zdi je zhruba uprostřed umístěna vstupní šíje do suterénu, západním kamenným portálem se vcházelo do někdejšího kvelbu a východním portálem do černé kuchyně. Vstup do kuchyně byl později zčásti zazděn a upraven na odkládací niku. Pochozívrstvu síně zpevnila v19. stoletídodnes dochovaná valounková dlažba. Fotogrammetrický plán jifrrí stěny síně-m. c. ooi - domu čp.^8po odkry tínáletových situací během rekonstrukce objektu v roce 20ij. Vefotoplánu jsou %lutězaonačeny stratigrafickéjednotky - t%v. kontexty - důležité pro zhodnocení a interpretaá stavebního vývoje domu. Zleva sledujeme původní vstup do černé kuchyně, druhotně upravený na odkládad niku, následuje vstup do suterénu, odkládad nika a vstup do kvelbu (Fotogrammetrickénaměření R. Kadlubiec, 20ij, nákres náletových situadj. Koudelová, 2018) Detail dochované valounkové dlažby v prostoru síně - m. c. 001 - Pohled do prostoru síně - m. c. 001 - domu čp. 38 od domu cp.38 (FotoJ. Koudelová, 201/) ^ápadupo rekonstrukci (Foto J. Koudelová, 2022) 98 I Jak se bydlelo ve městě Nádvorní světnice Největší obytnou, příležitostně i provozní místností v přízemí domu byla zadní světnice, kterou pro-světlovala okna z východu, směřující do dvora. Podélné cihelné obvodové zdi světnice jsou vylehčeny obnovenou slepou arkaturou - typickým konstrukčním a architektonickým prvkem pro období renesance. Severní zeď člení dvojice sdružených nik s půlkruhovými záklenky které se ve středu sbíhají k podpěrnému prvku - kamenné konzole. Podobné řešení se uplatňovalo také u jižní zdi, v níž byly původní sdružené niky později přezděny do podoby jednoho trojdílného výklenku. Světnici shora uzavírá trámový, patrně barokní strop sestávající z devíti příčných stropnic, pod nimiž probíhají dva průvlaky v podélném směru. Záklop tvoří klasovitě kladené desky doplněné lištami. Podlaha ve světnici je dvouúrovňová, neboť v severní části do jejího prostoru zdola zasahuje rub segmentové klenby úzké chod by vedoucí do dvora. Mq? rekonstmká a památkovou obnovou Poslední, citlivá rekonstrukce památkověchráněného měšťanského domu čp. 38 proběhlav roce 2017. Většina historických konstrukcí a prvků byla během stavebních prací respektována, mnohé z nich byly opraveny, repasoványazachovány. Odkryté partie interiérové výmalby především v předních místnostech prvního patrase podařilo zdokumentovat a zrestaurovat. Parter uličního průčelídomu znovuoživi-ly skříňové vykládce, odstraněné na začátku 90. let 20. století. Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Příbore I 99 Sdružené niky - slepá arkatura Příbor, dům čp. 38, přízemí, nádvornísvětnice, severnía jižní zeď od druhé poloviny 16. století cihlové zdivo, kámen (pískovec), vápenné nátěry severní stěna - délka: 680 cm, výška: 317 cm jižní stěna - délka: 671 cm, výška: 317 cm Vnitřníuspořádánípřízemídomučp. 38 vychází z renesanční dispozice hloubkového dvoutraktu, který z východu uzavírá velká nádvornísvětnices nově přiznaným trámovým záklopovým stropem. Původně byla světnice komunikačně propojena pouze s prostorou síně a až později s dalšími sousedními místnostmi. Předpokládáme, že pro starší otopné zařízení světnice byl zřejmě vyhrazen jihozápadní kout. Ačkoli se tato prostorná místnost využívala k bydlení, vaření i k provozování řemesla, dovolíme šiji kontinuálně nazývat světnicí. Dříve ji osvětlovala tři okna z východu, po zbudování dvorní přístavby v první polovině 60. let 19. století bylo krajní jižní okno transformováno na dveřní otvor. Ten spojil světnici s přistavěnou nevelkou místnostísměřujícído dvora.15 Po odstranění omítek s nátěry ze všech stěn nádvorní světnice během rekonstrukce objektu v roce 2017 bylo odkryto převážně cihelné zdivo, s ojedinělým výskytem kamene. Ukázalo se, že severní a jižní podélnou zeď světnice vylehčovaly a zároveň členily mělké niky slepé arkatury zazděné asi ke konci 19. století18 a nedávno znovuobnovené. Dva úvodní snímky z roku 2018 - pohledy do zadní světnice od jihozápadu a severozápadu - zachycují stávající podobu místnosti. A Na fotogrammetrickém plánu17 severní stěny (A) nádvorní světnice lze pozorovat stav po odhalení cihelného zdiva, na fotografii (B) pak průběh odstraňování zazdívky slepé arkatury. Rytmus arkatury vytvářejí dvojice sdružených nikukončených půlkruhovými záklenky. Mezi nikami se nachází mohutnější cihelný pilíř. Záklenky obou nik se ve středu sbíhají k podpěrnému prvku v podobě jednoduše profilované kamenné konzoly. Na konzolách byla zaznamenána souvrství vápenných nátěrů, většinou bílých či lomených bílých. Než byly mělké niky asi na konci 19. stoletíuzavřeny cihelnou zazdívkou, změnila se výška jejich parapetu.18 Ve spodním úseku západního konce severnízdi zůstal vobnaženém zdivu patrný otisk po zavázání klenby starší vstupní šíje (viz fotogrammetrický plán), kterou se vcházelo do úzké klenuté chodby směřujícído dvora. Právě rub klenby této šíje zčásti zasahoval do plochy západní niky. 15 Tato dvorní přístavba prodloužila depozici přízemí domu čp. 38 na jihovýchodě. Byla vystavěna nad starší zadní stavbou v jiné výškové úrovni, označovanou jako boční světnice (spíše se jednalo osvětničku), 16 Domníváme se, že niky slepé arkatury nádvornísvětnice mohly být zazděny v návaznosti na provozovánísklenářské dílny Františka Húttlera, který byl spoluvlastníkem domu od roku 1885. ČÚZK, pracoviště Opava, pozemková kniha Příbora, kn. vl. 132, 17 Fotogrammetricképlányseverníijižnístěnynádvornísvětniceobsahujíčíslastratigrafickýchjednotek(tzv.kontexty),jejichždetailni popis je obsahem příslušné nálezové zprávy. KOUDELOVÁ, J. a kol. Průzkum mesiánského domu čp. 38 v Příbore, s. 33-35,37-38, 18 U západní poloviny západní niky se stopy po úrovni či úrovních parapetu neprojevovaly. Navíc do plochy této části niky zasahoval rub klenby starší vstupní šíje úzké chodby vedoucí do dvora. Otisk zavázání klenby je patrný na fotogrammetrickém plánu - s. j. 104918. Tamtéž, s. 25,34. 100 I Jak se bydlelo ve městě Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Příbore I 101 zapadni konzola severní stěny 285 východní konzola severní stěny 335 220 102 I Jak se bydlelo ve městě Také u jižní, kdysi obvodové zdi domu čp. 3819 byla v rozsahu délky nádvorní světnice odhalena slepá ar-katura, byt později stavebně upravená. Po odstraněníomíteks nátěry sevcihel ném zdivu vyrýsoval jeden trojdílnývýklenek, jehož segmentové záklen ky se sbíhaly ke dvěma jednoduše profilovaným kamenným konzolám, opatřeným souvrstvím bílých a lomených bílých vápenných nátěrů. Západně od trojdílného výklenku se nacházela samostatná zazděná nika, rovněž ukončená segmentovým záklenkem, vjejíž ploše byl proražen současnýdveřníotvor. Popsaný stav názorně dokládá fotogrammetrický plán (c). 19 Dnešní jižní zeď nádvorní světnice je zároveň jediným dochovaným úsekem kdysi jižní obvodové zdi domu ěp. 38. Prední část uváděné obvodové zdi v délce bývalé černé kuchyně a kvelbu byla zbourána v souvelosti s vytvorením prostornější jihozápadní místnosti - m. č. 003. Tamtéž, s. 43. Dům čp. 38 - měšianskě obydlí v Příbore I 103 tm 'fí*r_b_, < Po odezdění větší části výklenku s ústředním širokým záklenkem se ve zdivu projevil původní rytmus dvojice sdružených nik, zvýrazněný ve fotografii (□). Jednalo se o podobné konstrukční řešení slepé arkatury jako u protější severní stěny. Namísto půlkruhových záklenků sdružených nik se však u jižní stěny uplatnily kratší záklenky segmentové. Mezi nikami se i zde nacházel mohutnější pilíř, který byl při adaptaci sdružených nik natrojdílnývýklenekodbourán. V odhaleném zdivu (zadní ploše výklenku) po něm zůstal patrný otisk - stopy po odsekání cihel. Atypicky řešený úsek slepé arkatury byl ponechán odezděný aby mohl být i s protilehlou arkaturou prezentován v prostoru nádvorní světnice. ZAPADNI KONZOLA JIŽNÍ STĚNY 135 <-< IL"— 15 l 55 [ [ 30 35 východní konzola jižní stěny 135 f-í Cl, w co CM I_ 25 |, 150 40 20 238 Ve sledovaných městech se poměrně častov interiérech zkoumaných měšťanských domů, ve kterých zůstala zachována renesanční dispozice, setkáváme s vylehčováním zdí slepou arkaturou.20 Pokud se naskytla příležitost dokumentovat obnažené zdivo v zadních prostorných místnostech - nádvorních světnicích - těchto staveb, ve většině případů se nám podařilo výskyt zazděné arkatury potvrdit. V zásadě se jedná o členění plné zdi řadou slepých arkád, které bychom mohli označit také jako mělké niky. Vedle významu v konstrukčním řešenísvislého zdiva představovala slepá arkatura rovněž architektonický prvek, jenž kompozičně utvářel a opticky zvětšoval daný prostor. 20 Srov.KOUDELOVÁ,Jana.StavebněhistorickývývojměstskýchjaderPnbomMištkua péče. Opava: Slezské zemské muzeum, 2012, s. 281-283, 104 I Jak se bydlelo ve městě Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Příbore I 105 Trámový záklopový strop Příbor, dům čp. 38, přízemí, nádvornísvětnice 17.-19. století dřevo (jedle) půdorys (měřeno ze strany záklopu): cca 680 x 740 cm □ochovanýtrámový záklopový strop zhotovenýzjedlovéhodřevashora uzavřel prostor velké nádvornísvětnice patrně někdy v 17. století, tedy v období baroka. Nelze vyloučit, že se tak stalo až po třicetileté válce. V druhé polovině 19. století se uskutečnila dílčí oprava stropu, zahrnující i výměnu druhého stropního trámu od západu. Tyto údaje bylo možné vyvodit z výsledků provedeného dendrochronolo-gického pružku mu.21 Před zahájením stavebních prací na domě čp. 38 zakrýval konstrukci trámového stropu nádvorní světnice deskový podhled omítaný na rákos. Podhled a zřejmě i povrchové úpravy jednotlivých prvků stropu byly odstraněny bez předchozídokumentace. Obnaženýa dnes pohledově znovu přiznanýtrá-movýstrop sestávázdevítistropnicvpříčném směru, pod nimiž probíhajídvaprůvlaky ve směru podélném. Stropní trámy a průvlaky jsou uloženy v kapsách cihelného zdiva. Záklop tvoří klasovitě kladené krátké desky, jejichžspáryzdolazakrývajísubtilní lišty. U stropnic i průvlaků se uplatňuje okosení spodních pohledových hran, uprostřed středového stropního trámu byla při jeho opracování vytvarována kruhová plocha. Na středové stropnici se nenachází ani vyřezaný letopočet s iniciálami stavebníka či řemeslníka, ani christogram nebo ochranná kružítková růžice.22 Se systémem šikmého kladení záklopových desek trámových stropů se v širším regionu setkáváme jen ojediněle. V historických stavbách jednoznačně převažují trámové stropy s jednoduchými či překládanými, kolmo kladenými deskovými záklopy. U trámového stropu nádvorní světnice domu čp. 38 se po sejmutí izolačnívrstvy podařilo sledovat uspořádání záklopu i z rubové strany (vizterénní zákres záklopu), tedy z prostoru zadní místnosti v prvním patře. Desky ve tvaru kosodélníku vdélce do jednoho metru avšířce od 18 do 44 cm byly střídavě šikmo vyskládány v osmi polích na osnovu definovanou devíti nosnými trámy. Pro uložení záklopových desek nebyly ve stropních trámech připraveny žádné výřezy. Desky byly svými konci na stropnice jednoduše položeny a přibity. Ve spárách záklopu, do kte-réhose konstrukčně téměř nezasahovalo, se nacházely fragmenty lepenice (směsi jílu s plevami). 21 U opracovaných prvků trámového stropu se nepodarilo nalézt místo s dochovaným podkorním letokruhem, tudíž jsme nezískali presná data těžby zdrojového dreva. U dvou stropnic bylo stanoveno dendrodatum 1618+, u jedné stropnice pak den-drodatum 1854+. Vzorky odebrané z průvlaku a záklopové desky nebyly zadatovány kvůli nedostatečnému počtu letokruhů. Srov. KYNCL, Josef. Zprava c. 681-14/17 o dendrochronologickém rozboru dřevěných prvků mesiánského domu čp. 38 v Příbore okr. Nový Jičín. Brno, 2017. DendroLab Brno. 22 Podobně řešenýtrámovýstropsklasovitě kladeným záklopem završoval přednísvětniciměstskéhodomučp. 58 vuliciKlepary v nedalekém Brušperku. Nastředové stropnici byla umístěna nejenom datace 1798, ale také ochranná růžice doplněná po stranách iniciálami tesařského mistra Franze Stalmacha. KOUDELOVÁ, Jana, SlMCÍK, Antonín a HALÁTEK, Dalibor. Městský dům čp. 58 v Brušperku - dokumentace povrchových úprav exteriéru a interiéru. Časopis Siezského zemského muzea, série B. 2010. 59(1),s.68. 106 I /.. ...... . I 107 K*BELV.i*uĚftirEliť „ B7 i, ■ L - „ - „ - Ľ42 „43 Ľ44 ť 45 „45 „42 „3S ^42 „39 „40 b37,5„38„ | | | | | | | ppf | | | | | f j-f 2 i _740 nm_y DESKA ZÁKLOPU fa 1 Základníúdaje o funkci a konstrukčním řešení trámových záklopových stropů nenítřeba natomto místě blíže rozebírat.23 Dodejme jen, že v měšťanském domě čp. 38 zůstaly zachovány i dalšítrámové stropy s běžnějšími, kolmo kladenými deskovými záklopy. Jedná se především o dřevěné stropy v obytných místnostech prvního patra, které jsou v současnosti rovněž pohledově přiznané. Domovní dveřes kováním Příbor, dům čp. 38, západnífasáda, architektonický prvek 80. léta 19. století dřevo, kov (železo, litina), nátěrová hmota rozměry dveřního křídla - výška: 218 cm, šířka: 66 cm délka dveřních závěsů: 60 cm; délka závěsníkových háků: 15 cm délka kliky: 14,5 cm; délka klíčového štítku: 11 cm; průměr růžice ke klice: 7 cm Na fotografii části parteru domu čp. 38 z roku 197424 jsou zachyceny dřevěné dvoukřídlé dvojité (kombinované) dveřes nadsvětlíkem, osazené v hladké dřevěné zárubni. Po stranách domovních dveří vystupovaly před uliční fasádu skříňové vykládce s kovovými žaluziemi. 23 SKABRADA, Jiří. Konstrukce historických staveb. Praha: Argo, 2003, s. 92-95. 108 I Jak se bydlelo ve městě 24 NPÚ, ÚOP v Ostravě, fotoarchiv, foto č. A 38317 (Hlubinkové, 1974). Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Příbore I 109 Dveřní křídla, shora vymezená profilovanou římsou, byla ze strany exteriéru v horních dvou třetinách členěna kazetou (tj. výplní) s profilovaným rámem se zdůrazněnými rohy, v jejímž středu se nacházel tvarově analogicky řešený rám s lištou, s vystupujícím, konkávne probraným středem. Nad touto svisle obdélnou kazetou byla umístěna menší, horizontálně orientovaná kazeta ohraničená profilovaným rámem s dolní římsou, na kterou dosedaly dvě šikmé římsy, společně vytvářející trojúhelníkový fronton. Nad touto horní kazetou se nacházela ještě další římsa. Spodní třetinu křídel, oddělenou subtilní římsou, členila čtvercová kazeta pojatá obdobně jako popisovaná kazeta nad ní. Střed spodní kazety tvořil vyčnívající jehlan. Vespod křídel byly připevněny mohutnější římsy zabraňující okopávání dveří. Profilovanou klapačku nahradila svislá jednoduchá lišta. Každé ze dvou křídel bylo opatřeno rozdílnými klíčovými štítky a klikami. Na severním dveřním křídle se nacházel štíteks klikou zpočátku 20. století, na jižním křídle byl připevněn starší klíčový štítek a klika s podložkou ve tvaru kruhu (tzv. růžici), pocházející z poslední čtvrtiny 19. století. Starší klíčový štítek i klikazůstaly zachovány dodnes. Skříňové vykládce byly odstraněny na začátku 90. let 20. století a znovuobnoveny v roce 2017. Hlavnívstupní dveře s kováním se dochovaly do roku 2017. Zatímco dveřní kování bylo částečně repa-sováno, dřevěná křídla byla nahrazena kopiemi. Domovní dveře byly řešeny jako dvojité, což dokládá fotografie přední (vnější) a zadní (vnitřní) strany severního dveřního křídla, ponechaného jako vzor pro výrobu kopie dveří a dokumentovaného ve stolařské dílně. Těžší vstupní dveře sestávaly ze dvou dveřních konstrukcí- svlakové a rámové.25 Nosnou konstrukci, umístěnou ze strany interiéru, tvořila konstrukce svlaková ze svisle kladených desek, propojených dvěma vodorovnými svlaky. Jednalo se o příčné prvky, pro jejichž upevnění byla v ploše spojených desek vytvořena průběžná mělká drážka. Těsně pod svlaky byly přibity vnější pásové závěsy. Na rubovou svlakovou konstrukci byla připevněna vnější konstrukce rámová, členěná kazetami a římsami (viz popis výše), která ze stranyexteriérudotvářelaarchitektonické ztvárnění uličního průčelí domu. Dveře byly naposledy pojednány v červenohnědé barvě. 25 Podrobněji SKABRADA, J. Konstrukce historických staveb, s. 315-321. 110 I Jak se bydlelo ve městě Jak již bylo nastíněno, křídla domovních dveří byla osazena pomocí vnějších pásových závěsů a zá-věsníkových háků (závěsníků).28 Železný závěsníkový hák sestával z trnu ukončeného okem, v němž byl umístěn čep, na který se nasazoval vodorovný závěs. Trn závěsníků byl zaražen do dřevěné zárubne. Základem vodorovných dlouhých závěsů se stala železná pásovina, v mladším období průmyslově vyráběná. V případě vstupních dveří domu čp. 38 měly kované pásové závěsy zužující se jednoduché zakončení aobvyklé plackovité rozšíreniu prvního otvoru ze strany zárubně pro hřeb. Druhý konec závěsu tvořila objímka, která byla nasazena na čep závěsníků. Vodorovné závěsy byly před repasí opatřeny stejně jako dveřní křídla červenohnědým nátěrem, dochovaným jen torzovitě. 26 Srov. Tamtéž, s. 305;EBEL, Martin a kol. Stavební zámečnictví. Katalog k výstavě. Praha - Plasy: Národní technické muzeum, 2021, s. 51-53. 112 I Jak se v - 1 Jižní křídlo vstupních dveří domu čp. 38 bylozvenku opatřeno růžicís litinovou klikou aobdélným klíčovým štítkem s okosenými rohy a pohyblivým krytem pro klíčovou dírku.27 Zatímco růžice s otvorem pro kliku byla jednoduchá, konce klíčového štítku ozdobily zaoblené výběžky-vzámečnických katalozích označované jako lalůčky.28 Především na růžici byl rovněž pozorován červenohnědý nátěr. Štítek, růžice i klikajiž patřily k průmyslově vyráběným komponentům. Dveře slouží k průchodu mezi prostory, které oddělují. Jsou-li zavřeny, zajišťují bezpečnost a intimitu místa, zvyšujítepelnou izolaci ačasto eliminují hluk. Dveřmi lze procházet mezi jednotlivými místnostmi vinteriérech staveb nebojimivyjítzvnitřních prostor do vnějších (například hlavnídomovnídveře). Dveře tvoří spolu sokny nedílnou součást domů i jinak funkčních budov, představujívýznamné konstrukční prvky, jež architektonicky dotvářejí interiéry a exteriéry staveb. Díky svému tvarosloví jsou historické dveře včetně kování využívány jako důležitá datovací pomůcka ve stavební historii. Nejčastěji bývají usazeny prostřednictvím závěsů vzárubni, která zároveň vymezuje dveřní otvor. Předpokládáme, že popisované vstupní dveře pocházely z poloviny 80. let 19. století, kdy spolu se skříňovými výkladci architektonicky dotvořily parter domu čp. 38 vduchu historismu. Roku 1885 se totiž novými majiteli objektu stali manželé František a Marie Hůttlerovi, kteří v temže roce uskutečnili jeho zásadní rekonstrukci.29 Ta zahrnovala nejen dostavbu druhého patra domu, ale pravděpodobně i úpravu uliční fasádyjako celku. 27 Podobu zámku se nepodařilo zaznamenat, 28 Srov. SKABRADA, J. Konstrukce historbkých staveb, s. 325-332; EBEL, M. a kol. Stavební zámečnictví s. 183-201, 29 ČÚZK, pracoviště Opava, pozemková kniha Příbora, kn. vl. 132; SOkA Nový Jičín, fond AM Příbor, inv. č. 1020, kart. 377 Dům čp.38-měšťanské obydlí vPříbore I 113 114 I Jak se bydlelo ve městě Vyobrazení zachycuje zámečníka Georga Sauera v jeho dílně, jak stojí u svěráku a pilníkem opracovává upnutý klíč; na pracovním stole l%e zprava Zaznamenat: další klíč, dveřní Zámek, kladívko a dveřní pásový Závěs (Stadtbibliothek Nürnberg, Hausbuch der Mendelschen Zwöijbrüderstifiung, Band 2, 1684, Amb.pjb.20, fol. 1/5V, dostupné z: https:/A>ausbuecher. nuernberg.de/j5 ~Amb-2 -31 j-1/5-v/data) Interiérová výmalba Příbor, dům čp. 38, první patro, severozápadní obytná místnost těsně po 1820 nátěry s barevnými pigmenty Ve dvou předních obytných místnostech prvního patra domu čp. 38 se v souvislosti s jeho plánovanou rekonstrukcí v roce 2017 odkrylo během restaurátorského průzkumu několik vrstev interiérové výmalby. Nejlépe dochované úseky s nástěnnou malbou byly zrestaurovány a zakomponovány do současných interiérů. Je třeba poznamenat, že nejrozsáhleji zachovaná výmalba asi z konce první čtvrtiny 19. století byla koncipována pro jednu obytnou místnost. Ta byla v 60. letech 19. století rozšířena o prostor soutky a rozdělena na dva menší pokoje. Hlavním motivem nejucelenějšívýmalbyje iluzivníkrajinomalba,vjednotlivých polích ohraničená klasicistními sloupy dosedajícími najednoduchýsokl. Pod touto malbou s krajinářským motivem se při průzkumu objevila výrazná barevná bordura, pocházející patrně z 18. století, která je zrekonstruována v ploše mladší výmalby.30 V ploše východní stěny, severně od dvoukřídlých dveří dnešní severozápadní nárožní místnosti v prvním patře domu čp. 38 byla po odstranění mladších vrstev odkryta postava vojáka, kterou vidíme v detailu na snímku. Ukázalo se, že je součástí dobře dochované iluzivní krajinomalby, již se podařilo v největší možné míře zrestaurovat. 30 Srov. SVOBODOVÁ, Renata. Restaurátorská dokumentace. Měšťanský dům, Příbor, Místecká 38. Studénka, 2018. Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Příbore I 115 Na složené fotografii je zachycena severní a východní stěna zmiňované severozápadní obytné místnosti s krajinomalbou a reliktem další dekorativní vrstvy v podobě sytě barevné bordury. Do výmalby v ploše nad dveřmi je zakomponován monogram JGM. Jednáse o iniciály soukenického mistra Johanna Gottfrieda Müllera, majitele objektu od roku 1820,3' který byl s největší pravděpodobností zadavatelem této výmalby. J. G. Müller žil se svou rodinou v domě i poté, co se novými vlastníky roku 1857 stali manželé Hyacint a Marie Blažkovi.32 V kontextu míry dochování starších výmaleb v interiérech měšťanských domů v prostoru severní Moravy a Slezska je nález a restaurovánívnitřnívýzdoby v prvním patře objektu čp. 38 ojedinělým příkladem. 31 SOkA Nový Jičín, fond AM Příbor, inv. č. 113, sign. E6-16, fol, 273-274. 32 Tamtéž, inv. č. 133, sign. E6-36, fol. 201 a inv. č. 920, sign, 11/7, kart. 280. 116 I Jaks Dům čp. 38 - měšťanské obydlí v Příbore I 117 6) Dům čp.348 - obydlí na místěšpitálku v Příbore Dům čp. 348je příkladem obydlí, které vzniklo v prostoru někdejšího špitálního okrsku na Dolním předměstí v Příbore, utvářeného od první poloviny 16. století v blízkosti kostela sv. Kříže, tehdy dřevěného. Ten byl vystavěn zadolní městskou branou, označovanou také jako Svatokřížskáči Místecká.1 Východně od kostela stál tzv. beneficiální dům neboli stará fara a malý špitál, zvaný sv. Kříže.2 Před koncem 18. století nesly stavby domovní čísla 71 a 72, od počátku 19. století pak čp. 349 a 348. SeverozápaoÉ ně od kostela byl zřízen velký špitál, zvaný sv. Alžběty, který obdržel nejspíše domovní číslo 2, později čp. 248.3 Zchátralá beneficiální fara definitivně zanikla mezi lety 1828-1833,4 velký špitál - městský chudobinec s kaplí sv. Alžběty- byl kvůli rozšíření nynější ulice Bonifáce Buzka, dříve ulice Špitální, stržen v roce 1961.5 Původní dřevěný špitálek sv. Kříže nahradila po roce 1617 o něco prostornější stavba, nejspíše z větší části dřevěná.6 Na konci roku 1780 koupil s povolením olomouckého arcibiskupství od příborského děkana Johana Šternberského starýšpitál k bydlení a hospodaření Tomáš Schubert pro svého syna Tadeáše. V případě jeho zboření měla být novostavba umístěna jeden sáh - asi 1,9 m - od fary.7 Tadeáš Schubert patrně provedl nezbytné stavební úpravy a nemovitost 21. prosince 1785 prodal V případě dolní městské brány se rovněž setkáváme s pojmenováním Slezská, horní brána se ustáleně nazývala Olomoucká. Srov. Muzeum Novojičínska, Historie Príbor, Pozůstalost příborského kronikáře Lubomíra Loukotky Brány -fortny POKORNÝ Ferdinand. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Jičínský kraj. Příborský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1917, s. 98-99; JUROK, Jiří, KOVÁŘOVÁ, Stanislava, LOUKOTKA, Lubom Město Príbor, 2002, s. 64. Hypoteticky by mohla být stará fara spolu s malým špitálkem zachycena na vedutě města Příbora z roku 1728, kterou vyhotovil Karel Ludvík Chrámek. Srov. AMB, fond V3 - Knihovna Mitrovského, Hofferiana, sign. 7-9,25; SOkA Nový Jičín, fond AM Príbor, inv. č. 119, sign. E 6-22, fol. 343; Tamtéž, fond RÚ Príbor, inv. č. 2, fol. 2. MZA v Brně, fond D9 - Stabilní katastr - indikační skici, sign. 2078; SOkA Nový Jičín, fond AM Príbor, inv. č. 163 - parcelní protokoly, 1833. Srov. SOkA Nový Jičín, fond AM Príbor, inv. č. 144, sign. E 6-48, fol. 143; MZA v Brně, fond D9 - Stabilní katastr - indikační skici, sign. 2078; ÚAZK, Císařské povinné otisky - Morava a Slezsko, inv. č. 2459. Na mapách stabilního katastru Příbora z roku 1833 již beneficiální dům nenajdeme. Uvolněné čp. 349 obdržel dům hajného v majetku obce. Muzeum Rojtství Kopřivnice, pořadač č. 48, položky č. 28/48,32-34/48,43-44/48,47-48/48,50-53/48,57/48; KOUDELOVÁ. Jana. Stavebně historický vývoj městských jader Pribora, Místku a Brušperku. Historická města a památková péče. Opava: Slezské zemské muzeum, 2012, s. 198-200. SOkA Nový Jičín, fond RÚ Příbor, inv. č. 2, fol. 177; JUROK, J., KOVÁŘOVA, S., LOUKOTKA, L, URBANEC, J. a VLACH, B.Dějiny města Pribora, s. 70. Tehdejší magistrát popsaný převod schválil a suma, za kterou se zřejmě nepříliš udržovaný špitálek prodal, připadla špitálu sv. Alžběty. SOkA Nový Jičín, fond AM Příbor, inv. č. 119, sign. E 6-22, fol. 343; Tamtéž, fond RÚ Příbor, inv. č. 2, fol. 177. Na výřezu Z $KP- Chrámkovy veduty Příbora z roku 1/28je hypoteticky vyznačen Špitální okrsek na Dolním předměstí. Dům čp. 348, který v době vzniku veduty ještě sloužil jako Špitálek, lze na vedutě Ztotožnit s druhou z dvojice staveb Za presbytářem kostela sv. Kříže. Tou první byla beneficiální neboli stará fara, naproti kostela stával Špitál sv. Al^ěty (AMB, fond V3 -Knihovna Mitrovského, Hofferiana, sign. 7-9J) Také na výřezu z indikační skici stabilního katastru Příbora z roku 1833 je zdůrazněn kostel sv. Kříže, jihovýchodně od něj dům čp. 348 a severozápadně od něj městský chudobinec Čp. 248 s kaplí sv. Alžběty (MZA v Brně, fond D9 - Stabilní katastr - indikační skici, sign. 20/8) vrchnímu úředníkovi hukvaldského panství Johanu Matesi Bayerovi za sumu 470 zlatých.8 Do přelomu 18. a 19. století stavba vystřídala ještě dva majitele - od června 1791 ji vlastnil Josef Lichnovský a od září 1800 Karl Fligelli.9 Zásadní přestavbu bývalého špitál ku či výstavbu nového obydlísvyužitím starších trámů inicioval bud ještě na konci 18. století Josef Lichnovský, nebo na začátku 19. století postřihač sukna Karl Fligelli. Ten určitě zřídil bydlení v podkroví a postřihačskou dílnu. Když zkraje roku 1815 zvelebenou nemovitost v hodnotě 3 000 zlatých převáděl na svou dceru Franzisku a jejího manžela postřihačského mistra Josefa Platta, vymínil si pro sebe, manželku a mladší děti bydlení v domě.10 Během druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století v objektu bydlely dvě až tři rodiny." Poslední rekonstrukce přízemního podsklepeného domu čp. 348 vdnešní ulici Karla Hynka Máchy proběhla v letech 2020-2021. Zděný dům s roubenou a brázděnou částí Při přestavbách domů se v minulosti běžně využíval veškerý stavební materiál v dobrém stavu. Do budovaných dřevěných a zděných konstrukcí se druhotně vkládaly starší trámy, fošny, několikrát použitý lomový či opracovaný kámen a také cihly. Takovýto postup byl zvolen i u domu čp. 348, který na konci 18. či počátku 19. století prodělal výraznou stavební přeměnu. Celozděná část obydlí, tvořená světnicí, síní a kuchyní, byla vystavěna převážně z pálených cihel, místy s použitím kamene - hovoříme o smíšeném zdivu. Cihelné a smíšené zdivo se uplatnilo rovněž u dvou klenutých sklepů a dílem u plochostropého polosuterénu pod severní dvorní částí. Ta sestávala z roubené a zděné konstrukce a také z jednoduchého hrázděného zdiva - pole vymezená svislými trámy byla vyplněna cihlami. V roubené i hrázděné konstrukci se nacházely sekundárně použité prvky. 3 J. M. Bayer dům odkoupil jménem kosteleckého faráře Franze Knauera pro děti Lukáše Grossmanna Johana a Barboru. Tamtéž, fond AM Příbor, inv. ě. 119, sign. E 6-22, fol. 344. 9 Tamtéž, fol. 345,413. 10 Tamtéž, fol. 413. Cena nemovitosti zahrnovala rovněž postřihačskou dílnu s nářadím a její výše může zároveň poukazovat na rozsáhlou stavební úpravu objektu. 11 Srov. ČÚZK, pracoviště Opava, pozemková kniha Příbora, kn. vl. 579; SOkA Nový Jičín, fond OÚ Nový Jičín, inv. č. 889, kart. 888. inv. č. 891, kart. 889, inv. č. 892, kart. 895. 120 I Jak se Pohled na dům čp. 348 od západu těsně před rekonstmkd. Uliční štítovou fasádu se zaoblenými nárožími ukončuje bohatě profilovaná korunní římsa, chráněná podlomením krytým keramickými taškami (FotoJ. Koudelová, 2020) mmm Pohled na dům čp. 348 od severovýchodu po odbourání severní části. Na snímku jsou zachyceny dvě klenuté sklepní místnosti, na odhalené stěně otisky po roubení a ve středu vedení komínového průduchu (FotoJ. Koudelová, 2020) Dům čp. 348 - obydlí na místě špitálku v Příbore I 121 006 ----------st 2 3 1 S Interiér přední místnosti - někdejší komory - m. č. 004 - v ubourané Části domu Čp. 348. Roubená konstrukce byla identifikována a^po odstranění omítek (FotoJ. Koudelová, 2020) LEGENDA: j ZDENĚ W ROUBENÉ KONSTRUKCE HRATCEKA KONSTRUKCE U Sausbuecher. nuernberg.de/j^ -Amb-2 -pj-154-r/data) 166 I Jak se bydlelo ve městě Ševcovská dílna Petra Kunce v prostoru síně domu v Javornici, v místní části Betlém, kresebně zachycená Josefem Korejzem Blatinským v květnu 1960. V dílně sice nenajdeme obvyklé obuvnické nářadí, skica však zobrazuje skromné pracoviště Ševce na vesnici ještě ve 20. století (Sbírka Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, Pozůstalost Josefa Korejze Blatinského, obrázek i^A/321) Dům čp. 383 - předměstské obydlí v Příbore I 167 Soubor keramických nálezů Příbor, dům čp. 383, jižnísvětnice, někdejší černá kuchyně, severní světnička - bývalá komora 14.-15. století (příklad střep č. 5), 16.-17. století keramika Muzeum Novojičínska, bez inv. č 1 - fragment okraje a hrdla velkého zásobnicového hrnce 2 - fragment okraje hrnce 3 - fragment okraje hrnce či hrnku s tmavě zelenou glazurou 4 - okrajový fragment hrnce či džbánku s výlevkou 5 - okrajový fragment silnostěnného hrnce vrcholně středověké výrobní tradice 6 - fragment tenkostenného hrnce s okrajem a vnitřnítmavě zelenou glazurou 7 - fragment hrnce či hrnku s okrajem a vnitřnísvětle hnědou glazurou 8 - okrajový fragment džbánu s kompletním páskovým uchem 9-fragment talíře s lokální zelenou glazurou a ozdobnou vlnicí na vnitřní ploše 10 - fragment kachle s reliéfem obličeje a f lorálnívýzdobou, s poškozenou tmavě zelenou glazurou Soubor keramických zlomků získaných při operativnídokumentaci zanikajících stavebních konstrukcí demolovaného domu čp. 383 nepochází z metodicky vedeného záchranného archeologického výzkumu a má tedyjen omezenou vypovídací hodnotu. Jde o keramické střepy vyzvednuté z výkopu určeného prazáklady novostavby, která nahradila částečně roubenou obytnou stavbu. Sledovaný výkop procházel interiérem domu a přibližně kopíroval průběh jeho západní obvodové stěny v rozsahu jižní světnice, někdejší černé kuchyněasevernísvětn Íčky (bývalé komory). Jelikož získaný materiál pochází z různých vrstev a archeologicky nezjištěných situací, můžeme jej pouze obecně charakterizovat ve vztahu k dané lokalitě jako celku. Z dotčeného místa byly vyzvednuty a do Muzea Novojičínska předány řádově nižší stovky keramických zlomků. Kvantitativně v souboru převládá režná, nepolévaná nebo jen lokálně (vnitřek nádob, někdy s přetečením glazury na vnější stranu okraje) polévaná keramika. Zbožíje většinou kvalitní, spíše tenkostenné, ostře vypálené nejčastěji do světlých odstínů. Sběr popisovaného materiálu probíhal v časové tísni, čemuž odpovídá i jeho neintencionální selekce - v souboru jednoznačně převažují větší a nápadnější zlomky, příznačně okraje, dna, ucha či nožky nádob. Většinu vyzvednutého materiálu můžeme zařadit do období pozdního středověku až novověku, přičemž vrcholně středověkou výrobní tradici lze zaznamenat jen u několika kusů. Toto zjištěnívcelku koresponduje s charakterem lokality, jež se nalézá na východním úpatí kostelního vrchu, v nivě řeky Lubiny. Jedná se o prostor sídelně méně atraktivního předměstí, které bylov minulosti častovdosahuzáplavd dnes je levý břeh regulované řeky vzdálen od domu pouhých 80 m). Je tedy pravděpodobné, že osídlení se zde začalo rozvíjet vůči městskému jádru s jistým zpožděním. 168 I Jak se bydlelo ve městě 1) 5) 6) 7) 1 8) 9) 10) 0 5 cm Vybrané keramické zlomky reprezentují především kuchyňskou a stolní keramiku, odpovídající běžnému vybavení středověkých a zejména novověkých domácností. Jedinou výjimku v souboru představuje fragment kachle pocházející z kachlových kamen, která nejspíše vytápěla hlavní obytnou místnost-světnici. Dům čp. 383 - předměstské obydlí v Příbore I 169 8) Namísto %ávěru Příbor a Opava, historie a odkaz Příbor a Opava, dvě města, která spolu zdánlivě nesouvisejí. Ale jen zdánlivě. Obě jsou městy historickými, obě mají milovníkům dob minulých co nabídnout a obě jsou mi blízká. Každé jiným způsobem. Příbor miluji - jeho historické jádro, uličky pod kostelem, kouzelné domy na náměstí, domky na předměstích. Ráda se Příborem procházím a sním. Mým přáním je, aby domy a chaloupky v centru Pří-bora, které potřebují pomoc, se jí dočkaly. Že to jde - a mohu-li to slovo říct - fantasticky, dokládají sta-vebněhistorické průzkumy domů čp. 38 a 348 a jejich současný stav. Že nebylo snadné vrátit domům jejich duši, duši zašlých a zároveň - pro staromilce - kouzelných časů, dokládá i výstava v panelech Jak se bydlelo ve městě. Obsahově ji připravili pracovníci ostravského památkového ústavu. Výstavu v Příbore 17.9.2022 zahájili hlavníautoři a představili pět typů bydlenív Příbore, ve městě poddanském, av Opavě, ve městě královském. Opava-zdaleka ji neznám tak dobře jako Příbor, ale kdykoli jsem slyšela „Opava", blesklo mi hlavou: krásné, moderní, čisté město snoubící se s historií. Upřímně, nevím, z čeho tento pocit pramenil a pramení. Z četby? Z občasných návštěv? Z komunikací se Zemským archivem vOpavě ajeho ochotnými pracovníky? Opravdu netuším,ale jsem si jistá, že Opava je přesnětaková, jakou ji vnímám. Krásná ve své současnosti a tajemná svou minulostí. Hlavně je patrné, že v obou městech se kdysi dávno bydlelo a bydlí se i dnes dobře. Tento pocit si člověkumocníještě tím, že městy, která navštíví, nebo ve kterých žije, chodíš očima otevřenýma a vnímá krásu ulic, uliček, domů i chalup. Tak nějak jsem to všechno věděla, ale jistotu mám po zhlédnutí výstavy, kterou jsem už zmínila. Výstavy a následného katalogu, které mohly vzniknout jen díky tomu, že historickými městy chodí lidé, kteří vnímajíjejich malebnost a význam minulosti pro naši současnost i budoucnost. Děkuji autorům za jejich otevřené oči a mysl. Irena Nedomová (kronikářka města Příbora) 170 I Jak se bydlelo ve městě 172 I Jak se bydlelo ve městě Namísto %ávěru I 173 Summary How did people live in towns? The idea to devise an exhibition with this name (including an accompanying catalogue) came out of the desire to create a presentation for the general public focusing on the methodology and results of historic archeological research, site documentation, and archeological rescue surveys carried out during the repair and renovation of historic buildings in the towns of Opava and Pfibor during the past six years. Because this research had focused mainly on residential buildings, exploring howthey functioned as such, we thus sought not to answer but rather to open up a seemingly simple question: howdid people live in towns? However, urban development was not restricted solely to the core of the towns; Opava used to be encircled by fortifying walls, but there were also residential buildings outside the walls, in the suburbs of the town. Although these buildings had the same status as those within the walls, they more closely resembled rural-type buildings. These simple houses are represented by two examples from Příbor - nos. 348 and 383 (the latter is no longer standing). The first chapter briefly characterizes the urban structure of the two towns. It is followed by separate chapters including catalogue entries presenting five different buildings - each of them representing a selected type of residential structure found in Opava and Pfibor. The differences between The examplesof residential buildings in Opavaand Pfiborwere notchosen at random. Pfibor had no major aristocratic residence, while Opava did not have the small-scale suburban structures that were found in Pfibor. By combining examples of buildings from the provincial capital Opava and the small subject town Pfibor, we gain a more complete idea of the diversity not only of the various types of buildings, but also of the urban communities that lived in both towns. the selected buildings are due to their position within the urban structure, their size and importance, the materials used, their structural design and their architectural features. These are essentially the distinctive features of the buildings, which also reflected their owners' differing social status and level of wealth. The most prestigious type of residential building was an urban castle - represented in the catalogue by the residence of the Duke of Opava (Troppau). The castle was built around the turn of the 15th century by Duke Pfemysl I just outside the town, near the eastern extremity of the town fortifications. During the subsequent centuries, the castle was adapted to create a fully-fledged aristocratic residence. In 1891/92 itwasdemolished as partof awide-ranging urban planning programme.The only element of the original castle complex to survive is the so-called Müller house, which used to contain the castle kitchens. Another type of residential building belonging to the most prominent members of the urban community is represented by the town houses lining the square and the adjacent streets. These often rank among the oldest and most impressive buildings in the town; they held the right to brew and sell beer, and toservewine. This right was not held by theowner; itwasattached tothe house itself. In some situations, this right was transferred from one building toanother. This type of building is represented in the catalogue by two houses - no. 115 in Opava and no. 38 in Pfibor. 174 I Jak se bydlelo ve městě Summary I 175 Seznam pramenů, literatury a dalších zdrojů Prameny nevydané Zemský archiv v Opavě fond Stabilní katastr slezský- indikační skici fond Rudolf Fitz fond VelkostatekOpava - zámek fond Zemské právo opavsko-krnovské fond Zemská školní radaslezská Opava fond Zemská vláda slezská Opava Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc fond Arcibiskupství Olomouc Moravský zemský archiv v Brně fond D6 - Josefínský katastr fond D9-Stabilní katastr - indikační skici fond G2 - Nová sbírka Státní okresní archiv Nový Jičín fond Archiv města Příbor fond Farníúřad Příbor fondOkresníúřad Nový Jičín Archiv města Brna fond V3 - Knihovna Mitrovského, Hofferiana Österreichisches Staatsarchiv Wien Kriegsarchiv Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz WERNER, Friedrich Bernhard. Topographia oder Prodromus Ducatus S/tes/ae, Rep. 135, Nr. 526-1 Muzeum Fojtství Kopřivnice Pořadač č. 48 Muzeum Novojičínska Historie Příbor, Pozůstalost příborského kronikáře Lubomíra Loukotky Slezské zemské muzeum Fotografické pracoviště Umeleckohistorické pracoviště Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Sbírka - Pozůstalost Josefa Korejze Blatinského Vlastivědné muzeum Dobruška Archivnísbírka - Pozůstalost Aloise Beera Český úřad zeměměřický a katastrální, pracoviště Opava Pozemková kniha Příbora Ústřední archiv zeměměřictví a katastru Zeměměřického úřadu v Praze Císařské povinné otisky stabilního katastru - Morava a Slezsko Městský úřad Příbor Spisovna stavebního úřadu Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě Fotoarchiv Prameny vydané IRGANG, Winfried, ed. Schlesisches Urkundenbuch. Fünfter Band 1282-1290. Köln - Weimar - Wien: Böhlau Verlag, 1993. KALOUSEK, Josef, ed. Archiv český. Díl XXIV. Řády selské a instrukce hospodářské 1698-1780. Praha 1908. KAPRAS.Jan, ed.Pozůstatkyknihzemskéhoprávaknížetstvíopavskéhol. Knihy přední (1413-1484). His-torickýarchiv 28. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. KAPRAS, Jan, ed. Pozůstatky knih zemského práva knížetství opavského. Díl druhý. Část prvá. Desky zemské (1431-1536). Historický archiv 31. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost aumění, 1908. KOZÁK, Petr, ed. Účty dvora prince Zikmunda Jagellonského, vévody hlohovského a opavského, nej-vyššiho hejtmana Slezska a Lužic, z let (1493) 1500-1507. Rationescuriae Sigismundi lagellonici, ducis Glogoviensis et Opaviensis, Sile siae et Lusatiarum summi capitanei de annis (1493) 1500-1507. Praha - Opava: Scriptorium, 2014. ŠIMEK, František, ed. Staré letopisy české z vratislavského rukopisu novočeským pravopisem. Praha: Historický spolek a Společnost Husova musea, 1937. WELTZEL, August. Ratiborer Chronik. Zeitschrift für Geschichte und Alterthum Schlesiens. 1862, 4, s. 114-126. 176 I ...... . \i .....*..' I 177 Literatura BAERISWYL, Armand. Zum Verhältnis von Stadt und Burg im Südwesten des Alten Reiches. Überlegungen und Thesen an Beispielen aus der Schweiz. In: Burg und Stadt. Forschungen zu Burgen und Schlössern, Band 11. München - Berlin: Deutscher Kunstverlag, 2008, s. 21-36. BAKALA, Jaroslav. Založení města Příbora. Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 1976, svazek 17, s.4-14. BAKALA, Jaroslav. Zrod městského zřízení na středověkém Opavsku. Časopis Slezského muzea, série B. 1977,26, s. 97-122. BAKALA, Jaroslav. Počátky městaOpavy. In: Moravskoslezské pomezív proměnách 13. věku. Brno: Matice moravská, 2002, s. 271-300. BAKALA, Jaroslav. Příspěvek o vývoji měšťanského patriciátu v Opavě. In: Moravskoslezské pomezí v proměnách 13. věku. Brno: Matice moravská, 2002, s. 301-327. BIERMANN, Gottlieb. Geschichte der Herzogtümer Troppau und Jägerndorf. Teschen: Karl Pro-chaska, 1874. BLÜMEL, Jakob. Die Geschichte der Entwicklung der Wiener Vorstädte. A. Die Leopoldstadt. Wien: Verlag von Cornelius Better, 1884. BLÜMEL, Jakob. Die Geschichte der Entwicklung der Wiener Vorstädte. C. Die übrigen Vorstädte. Wien: Im Selbstverlag des Verfassers, 1886. CAUNE.Andris. Typen der Wohnhäuser Rigas im 12. bis14. Jahrhundert aufgrund der archäologischen Ausgrabungen. In: Lübecker Kolloquium zur Stadtarchäologie im Hanseraum III: Der Hausbau. Lübeck Verlag Schmidt-Römhild, 2001, s. 551-568. CEJPOVÁ, Miroslava. Příspěvek k podobě pozdně gotického hradu v Litomyšli. In: Castellologica Bohemica. Praha: Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 1993, s. 337-340. CEJPOVÁ, Miroslava. Topeniště dochovanávhradních kuchyň ich. \n.Svornik1. Praha: Unicornis, 2003, s. 85-94. CTVERÁK, Vladimír, LUTOVSKÝ, Michal, SLABINA, MiloslavaSMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť vCechách. Praha Libri, 2003. DOLEŽALOVÁ, Kateřina. Středověké keramické lampy v Jihlavě a na Starých Horách u Jihlavy. Acta rerum naturalium. 2012,12 (1), s. 211-220. DOLEŽEL, Jiří. Na okraj nálezů středověkých skládacích vážek z českých zemí - Several remarks on the findingsof medieval folding balancesfrom Czech Lands. In: Od knížat ke králům. Sborníku příležitosti 60. narozenin Josefa Zemličky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007, s. 147-157. DOLEŽEL, Jiří. Středověká miskovitá (lotová) závažívčeských a moravských nálezech. Přehledvýzku-mů. 2008,49, s. 183-215. DRKAL, Stanislav. Historie opavského zámku. In: Opava. Sborník k10. výročíosvobození města. Ostrava: Krajský národnívýbor v Ostravě, 1956, s. 134-164. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 1999, s. 26-44. EBEL, Martin. Číslování domů. In: Dějiny staveb. Plzeň: Klub Augusta Sedláčka ve spolupráci se Sdružením pro stavebněhistorický průzkum, 2005, s. 21-24. EBEL, Martin a kol. Stavebnízámečnictví. Katalog kvýstavě. Praha- Plasy Národnítechnické muzeum, 2021. FELD, István a OROSZ, Krisztina. Burgküchen des Mittelalters und der frühen Neuzeit im Königreich Ungarn. In: Küche - Kochen - Ernährung. Archäologie, Bauforschung und Naturwissenschaften. Mitteilungen der Deutschen Gesellschaft für Archäologie des Mittelalters und der Neuzeit 19. Paderborn: Deutsche Gesellschaft für Archäologie des Mittelalters und der Neuzeit, 2007, s. 65-76. FIŠERA, Zdeněk, ÚLOVEC, Jiří, DURDÍK, Tomáš, CHOTĚBOR, Petr aSVOBODA, Ladislav. Encyklopedie českých tvrzí. I. díl, A-J. Praha: Argo, 1998. GLÄSER, Manfred, Hrsg. Lübecker Kolloquium zur Stadtarchäologie im Hanseraum III: Der Hausbau. Lübeck: Verlag Schmidt - Römhild, 2001. GOLIŇSKI, Mateusz a ŽERELIK, Rošcistaw. Uzbrojenie mieszczan Ktodzka w šwietle spisu z drugiej potowy XVI wieku. Acta Universitatis Wratislaviensis - História. 1993, CVI, s. 111-135. GRIESSINGER, Andreas. Schuhmacher. In: Lexikon des alten Handwerks. Vom späten Mittelalter bis ins 20. Jahrhundert. München: Verlag C. H. Beck, 1991, s. 224-230. HALäCKA, Ivo. Vládni mince zemí Koruny české (Čechy Morava, Slezsko): 1526-1856 v době panování rodu Habsburského. Díl 2. Brno: Dukát, 2011. HANlCÁK, Ondřej. Renesanční domy moravskoslezského pomezí. Příspěvek k poznání typologie aformálních aspektů měšťanské obytné architektury 16. a 17. století. Opava: Slezské zemské muzeum, 2015. HAZLBAUER, Zdeněk. Pestře glazovaná renesanční kamna z Hrubé Skály. In: Život v archeologii středověku. Praha: Peres, 1997, s. 215-226. HAUSEROVÁ, Milena. Středověký městský dům na široké parcele se středním vjezdem (Příspěvek k poznánídispozičního typu). Archaeologiahistorica. 1995,20 (1), s. 35-52. HAUSEROVÁ, Milena. Jihlavské domy s vysokými síněmi. In: Dějiny staveb. Plzeň: Nakladatelství Petr Mikota, 2001, s. 53-60. HAUSEROVÁ, Milena. V kameni nebo ve dřevě? In: Kapitoly z historie bydleni. Praha: České vysoké učenítechnické, 2014, s. 11-26. HAUSEROVÁ, Milena. Aby bylo stále vidět. Cesty denního světla do nitra domu. In: Kapitoly z historie bydleni. Praha: České vysoké učenítechnické, 2014, s. 79-96. Historie a současnost podnikáni na Novojičinsku. Zehušice: Městské knihy, s.r.o., 2008. 178 I ...... . \i .....*..' I 179 HLAVÁČEK, Ivan, KAŠPAR, Jaroslava NOVÝ, Rostislav. Vademecumpomocnýchvědhistorických. Praha: H&H, 1994. HOFFMANN, František. Středověké město včechách a na Moravě. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. HOLUB, Petr a kol. Ke stavu poznání nezděné měšťanské architektury vrcholně středověkého Brna. In: Fórum urbes mediiaevi II. Brno: Obecně prospěšná společnost Archaia, 2005, s. 44-101. CHOROWSKA, Matgorzata. Rezydencje šredniowieczne našlasku. Zamki, patace.wiežemieszkalne. Wroctaw: Oficyna wydawnicza Politechniki wroctawskiej, 2003. JINDRA, Zdeněk, JAKUBEC, Ivan a kol. Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie. Praha: Karolinum, 2016. JUROK, Jiří, KOVÁŘOVÁ, Stanislava, LOUKOTKA, Lubomír, URBANEC, Jiří a VLACH, Bohumil. Dějiny města Příbora. Nový Jičín - Příbor: Město Příbor, 2002. KEJŘ, Jiří. Městské zřízenív českém státě ve 13. století. Český časopis historický. 1976,24, s. 226-252. KEJŘ, Jiří. Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha: Karolinum, 1998. KIECOŇ, Marek a ZEZULA, Michal. Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku. Současný stav výzkumu. In: Fórum urbes mediiaevii II. Brno: Obecně prospěšná společnost Archaia, 2005, s. 26-43. KLÁPŠTĚ, Jan. Proměna českých zemí ve středověku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. KOLÁŘ, František. Záchranný archeologický výzkum v Opavě, Krnovská ulice č. 17. In: Badania arche-ologicznenaGórnymŠfaskuizemiachpogranicznychwlatach2007-2008.Katowice: Šlaskie Centrum Dziedzictwa Kulturowego, 2010, s. 219-225. KOLÁŘ, František. Opevnění Opavy od přelomu 14. a 15. století do konce 15. století. In: Opavské hradby. Opava - Ostrava: Opavská kulturníorganizace, příspěvková organizace, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2013, s. 56-69. KOLÁŘ, František a kol. Hrad Bílovec. Skrytý středověk. Průvodce expozicí. Bílovec: Město Bílovec, 2021. KOLÁŘ, František, KANIOVÁ, Petra a KADLUBIEC, Radek. Z labyrintu středověkých měst. ^-.Zkoumání historických staveb. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Cech, 2011, s. 236-239. KOLÁŘ, František, KANIOVÁ, Petra, ROSOVÁ, Romana a ZEZULA, Michal. Opevnění města Opavy. Současný stav výzkumu. In: Fórum urbes medii aevi V. Brno: Obecně prospěšná společnost Archaia, 2008, s. 174-249. KOLÁŘ, František, CEJPOVÁ, Miroslava, KANIOVÁ, Petra, PRIX, Dalibor a ROSOVÁ, Romana. Hradní kuchyně na dvorech opavských a ratibořských Přemyslovců. In: S knížaty u stolu. Kuchyně a kultura stolování na středověkých vévodských dvorech v Opavě a Ratiboři. Ostrava- Ratiboř: Národní památkový ústav, územníodborné pracoviště vOstravě, SlezskáuniverzitavOpavě, Powiat Raciborski, 2018, s. 159-187. 180 I Jak se bydlelo ve městě KOLÁŘ, František, KANIOVÁ, Petra, KOUDELOVÁ, Jana, PRIX, Dalibor, ROSOVÁ, RomanaaZEZULA, Michal. Opavský hrad astředověké jádro tzv. Můllerovadomu čp. 1. Průzkumy památek. 2021, XXVIII (2), s. 37-84. KOLMACKA, Vít, NOVOSAD, Jaroslav a POLÁŠEK, Josef. Šindel - tradiční střešní krytina. Praha: Národní památkový ústav, odborné a metodické publikace, svazek 85,2016. KOMOROWSKI, Waldemar. Šredniowieczne domykrakowskie (odlokacjimiasta do polowyXVII wieku). Kamienice, patace miejskie i rezydencje kanoniczne. Trwatoéč gotyckiego modelu w nowožitnošci. Krakow: Towarzystwo Wydawnicze „História Jagellonica", 2014. KORBELÁŘOVÁ, Irena. PoddanskáměstaOpavskéhoaKrnovskéhoknížectvív letech 1648-1740. Ekonomické a sociální aspekty vývoje měst. Opava: Slezský ústav SZM, 1999. KOUDELOVÁ, Jana. Stavebně historický vývoj městských jader Příbora, Místku a Brušperku. Historická města a památková péče. Opava: Slezské zemské muzeum, 2012. KOUDELOVÁ, Jana, ŠIMCÍK, Antonín a HALÁTEK, Dalibor. Městský dům čp. 58 v Brušperku - dokumentace povrchových úprav exteriéru a interiéru. Časopis Slezského zemského muzea, série B. 2010, 59(1),s. 61-78. KOUŘIL, Pavel, PRIX, Dalibor a WIHODA, Martin. Hrady českého Slezska. Opava- Brno: Archeologický ústav Akademie věd CR, 2000. KOUŘIL, Pavel, PRIX, Dalibor a WIHODA, Martin. Městské hrady v českém Slezsku. Archaeologia his-torica. 1997,27, s. 249-272. KOZÁK, Petr. Úřad zemského hejtmana v proměnách středověkého Opavska. Hejtmanská správa ve vedlejších zemích Koruny české. In: Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis - Supplementa VII. Opava SlezskáuniverzitavOpavě, 2009, s. 127-149. KOZÁK, Petr. Inventář knížecího zámku v Opavě z roku 1544. In: Sborník Zemského archivu v Opavě. Opava: Zemský archiv v Opavě, 2017, s. 182-201. KUCA, Karel. Brno - vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Brno: Baset, 2000. KÜNTZEL, Thomas. Die Stadt unter der Burg und die Burg in der Stadt Strukturelle Beobachtungen an wüstgefallenen Burgflecken. In: Burg und Stadt Forschungen zu Burgen und Schlössern 11. München - Berlin: Deutscher Kunstverlag, 2008, s. 37-58. LANGER, Jiří a BOČKOVÁ, Helena. Obydli v Karpatech a přilehlých oblastech balkánských. Syntéza mezinárodního výzkumu. Ostrava: Šmíra-Print, 2010. LANGER, Jiřía kol. Beskydy-stavbyaživotvnich. Třinec: Wart, 2011. LANGER, Jiřía kol. Beskydy-zdroj práce a obživy. Třinec: Wart, 2012. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Cech, Moravy a Slezska. 2. svazek. A-N. Praha: Mladá fronta, 2007. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Cech, Moravy a Slezska. 3. svazek. O-Ž. Praha: Mladá fronta, 2007. Seznam pramenů, literatury a dalších zdrojů I 181 MENCLOVÁ, Dobroslava. Blockwerkkammer in Burgpalästen und Bürgerhäusern. Acta historiae Arnum. 1963,9 (3-4), s. 245-267. MENCLOVÁ, Dobroslava. Ceskéhrady. Díl druhý. Praha Odeon, 1972. MIKA, Norbert. Požáry w dawnej Opawie (do koňca XVI. wieku). In: Opava. Sborník k dějinám města 4. Opava: Matice slezská, Zemskýarchivv Opavě, 2004, s. 11-18. MIKETOVÁ, Hana, MÜLLER, Karel a kol. Opavský zámek. Opava: Opavská kulturní organizace, Zemský arch ivvOpavě, 2012. MOČEK, Michal. Zprávy, studie, informace. Příbor 1251-1650. Nový Jičín: Státní okresní archiv Nový Jičín, 1992. MÜLLER, Christine a HÄFFNER, Hans-Heinrich, edd. Burg und Stadt. Forschungen zu Burgen und Schlössern 11. München - Berlin: Deutscher Kunstverlag, 2008. NODL, Martin. Předměstí středověkých měst: městské předpolíversus svébytné město. In: Rudolfovo číslo. Rudolfu Procházkovi k 65. narozeninám kolegové a přátelé. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2021, s. 97-111. NOVÁK, Pavel. Encyklopedie nářadí, strojů a pomůcek. Venkovská řemesla (tesařství, truhlářství, kolář-ství, bednářství, sekernictví, kovářství, zámečnictví, obuvnictví, sedlářství, tkalcovství, krejčovství, zed-nictví, cihlářství, pokrývačství). Praha: Národní zemědělské muzeum, 2011. NOVOTNÝ, Vlastislav. Mince Františka 1.1792-1835. Hodonín: Jarmila Novotná, 2008. NOVOTNÝ, Vlastislav. Mince Františka Josefa 1.1848-1916. Hodonín: Jarmila Novotná, 2012. OROSZ, Krisztina. Várak és kolostorok konyhái a kozépkori Magyarországon (Kitchens of Castles and Monasteries in Medieval Hungary). In: A kozépkor és a kora újkor régészete Magyarországon. Budapest: MTA Régészeti Intézete, 2010, s. 562-596. PAVLÍK, Ceněka VITANOVSKÝ, Michal. Encyklopedie kachlů v Čechách, na MoravěaveSlezsku. Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance. Praha: Libri, 2004. PEŠKA, Marek a MERTA, David. Měšťanská architektura středověkého Brna v kontextu středního Podunají. In: Trnava a počiatky stredovekých miest. Pamiatky Trnavy aTrnavského kraja 12. Trnava: Krajský pamiatkový úrad, 2009, s. 87-102. PEŠKA, Marek a MERTA, David. Stavby typu „kemenate" v prostředí vrcholně středověkého Brna. In: Dějiny staveb. Plzeň: Klub Augusta Sedláčka ve spolupráci se Sdružením pro stavebněhistorický průzkum, 2009, s. 215-222. PEŠTA, Jan. Rekonstrukce roubených staveb. Praha: Grada, 2020. PIEKALSKI, Jerzy. Wczesne domy mieszczan w Europie Šrodkowej. Geneza - funkcja - forma. Wro-ctaw: Wydawnictwo Uniwersitetu Wroctawskiego, 2004. PLACEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzi. Praha-. Libri, 2001. POKORNÝ, Ferdinand. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Jičínský kraj. Příborský okres. Brno: Musejní spolekv Brně, 1917. 182 I Jak se bydlelo ve městě PROCHÁZKA, Rudolf./4rea ...s/ve parva, s/ve magna.. Parcelace ve vývoji raného a komunálního města. In: Forum Urbes MediiAevi IV. Brno: Obecně prospěšná společnost Archaia, 2007, s. 6-41. RAZÍM, Vladislav. Vizmburk. Raně gotický hrad a jeho proměny. Průzkumy památek. 2012, XIX. Příloha časopisu. RAZÍM, Vladislav. Rečstředověké fortifikačníarchitektury. Terminologie a její souvislosti. Praha: Národní památkový ústav, 2018. RINGEL, Sebastian. Vom Wandel der Leipziger Vorstädte. Leipzig: Verlagsgesellschaft mbH, 2022. ROYT, Jan, SKŘIVÁNEK, Anselm a KOUPIL, Ondřej. Břevnovský klášter: historie kláštera, průvodce, benediktinský život. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2015. RYKL, Michael. Světnice jakosrdce středoevropského domu. In: Kapitolyzhistoriebydlení. Praha: České vysoké učenítechnické, 2014, s. 29-59. SCHWARZ, František. Příbor v 16. a 17. století. Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 1976, svazek 17, s. 15-26. SKALICKÁ, Pavla a MARETHOVÁ, Barbara. Středověká dřevohliněná zástavba domovního bloku. Předběžné shrnutí výsledků předstihového výzkumu v prostoru bývalé Radniční ulice v Opavě. Časopis Slezského zemského muzea, série B. 2013,62 (2-3), s. 253-271. SLAVÍK, Jiří. Vízmburské kuchyně. In: Castellologica Bohemica. Praha-. Archeologický ústav Akademie věd České republiky, 2008, s. 287-295. SOUKUPOVÁ, Markéta a SOUKUP, Michal. 072 Komorové kachle s žánrovými motivy - snoubenci. In: Svět kachlových kamen. Kachle a kachlová kamna severozápadních Cech. Most: Oblastní muzeum v Mostě, 2017, s. 165. ŠIMŮNEK, Robert. Reprezentace české středověké šlechty. Praha: Argo, 2013. ŠKABRADA, Jiří. Konstrukce historických staveb. Praha Argo, 2003. ŠKABRADA, Jiří a kol. íicíová architektura v jižních Čechách. Brno: Společnost pro obnovu vesnice a malého města, 2021. ŠKABRADA, Jiří a SYROVÁ-ANÝŽOVÁ, Zuzana, edd. Nejstarši venkovské domy ve východních Čechách. Pardubice - Brno: Univerzita Pardubice - Společnost pro obnovu vesnice a malého města, 2018. ŠOPÁK, Pavel a kol. Pamět Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava: Slezské zemské muzeum, 2011. TRYML,Michal,ŠKABRADA,JiříaDRAGOUN, Zdeněk. Románské domyv Praze. Praha Paseka, 2002. VAREKA, Josef a FROLEC, Václav. Lidová architektura. Praha Grada, 2007. VILÍMKOVA, Milada a PREISS, Pavel. Ve znamení břevna a růží: historický, kulturnía umělecký odkaz benediktinského opatství v Břevnově. Praha: Vyšehrad, 1989. WEGNER, Martina. Böhmische Herrschaften auf sächsischen Kacheln. In: Kachle a kachlová kamna Ofenkacheln und Kachelöfen. Ústí nad Labem: Ústecký kraj, 2018, s. 172-184. Seznam pramenů, literatury a dalších zdrojů I 183 Wl NTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst. Život veřejnýv XV. aXVI. věku. Díl první. Praha: Matice česká, 1890. Wl NTER, Zikmund.Ku/tum/oĎrazčes/cých měst. Život veřejnývXV. a XVI. věku. Díl druhý. Praha: Matice česká, 1892. WOLNY, Gregor. Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. I. Band. Prerauer Kreis. Brünn: Selbsverlag des Verfassers, 1835. ZEZULA, Michal, KIECOŇ, Mareka KOLÁŘ, František. Archeologické doklady kvývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy. In: Forum urbes mediiaeviIV. Brno: Obecně prospěšná společnost Archaia, 2007, s. 118-143. ZIEGLER, Paul. Die Grafen von Hückeswagen in Mähren. Ein Beitrag zur Siedlungsgeschichte Nordostmährens. Zeitschrift für Geschichte und Landeskunde Mährens. 1943,45, s. 1-30,81-116,141-177. ŽÁKOVSKÝ, Petr a PROCHÁZKA, Rudolf. Cas války. In: Dějiny Brna 2. Brno Archiv města Brna, 2014. ŽEMLlCKA, Josef. Počátky Čech královských. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ŽEMLlCKA, Josef. K ujímání a formám německého práva v českých zemích. In: Marginália Historica: sborník prací Katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Praha: Nadační fond První pražské pedagogické peruti 6,2002, s. 7-38. ŽEMLlCKA, Josef. Královstvívpohybu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. Nepublikované zprávy BÍLÝ, Petr. Nálezy nejstarších hracích karet v Čechách a na Moravě (od nejstarších dob do r. 1620). Praha 2010/2011. Závěrečná práce. Rudolfínská akademie, Asociace starožitníků, občanská společnost. CARANOVÁ, Michaela. Hrací karty v českých sbírkách. Pardubice, 2011. Bakalářská diplomová práce. Univerzita Pardubice, fakulta restaurování. KANIOVÁ, Petra a KOLÁŘ, František. Operativní průzkum a dokumentace domu U Bílého koníčka čp. 115 v Opavě - exteriér. Ostrava, 2022. Nálezová zpráva. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě. KLOBOUKOVÁ, Lucie. Církevní svátostky střední Moravy. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra historie. KOUDELOVÁ, Jana a kol. Průzkum mesiánského domu čp. 38 v Příbore s důrazem na nálezové situace v přízemi. Ostrava, 2018. Nálezová zpráva. Národní památkovýústav.územníodborné pracoviště vOs-travě. KOUDELOVÁ, Jana a kol. Operativní průzkum a dokumentace zaniklého domu čp. 383v Příbore. Ostrava, 2019. Nálezová zpráva. Národní památkový ústav, územníodborné pracoviště v Ostravě. 184 I Jak se bydlelo ve městě KYNCL, Josef. Zpráva č. 640-08/16 o dendrochronologickém rozboru dřevěných prvků domu čp. 362 na ulici Stojanově, Příbor, okr. Nový Jičín. Brno, 2016. DendroLab Brno. KYNCL, Josef. Zpráva č. 701-33/17 o dendrochronologickém rozboru trámů z demolovaného domu čp. 383v Příbore. Brno, 2017. DendroLab Brno. KYNCL, Josef. Zpráva č. 681-14/17 o dendrochronologickém rozboru dřevěných prvků mesiánského domu čp. 38 v Příbore, okr. Nový Jičín. Brno, 2017. DendroLab Brno. KYNCL, Josef. Zpráva č. 739-16/18 o dendrochronologickém rozboru domu čp. 991 Alšova ulice, Příbor, okr. Nový Jičín. Brno, 2018. DendroLab Brno. KYNCL, Josef. Zpráva č. 765-01/19 o dendrochronologickém rozboru trámových stropů mesiánského domučp. 115vOpavě, Dolnináměsti. Brno, 2019. DendroLab Brno. KYNCL, Josef. Zpráva č. 804-13/20 o dendrochronologickém rozboru domu Příbor č. p. 348, ul. Karla Hynka Máchy. Brno, 2020. DendroLab Brno. KYNCL, Josef. Zpráva č. 864-10/22 o dendrochronologickém rozboru dřevěných prvků domu čp. 380 v Příbore (v demolici). Brno, 2022. DendroLab Brno. PRIX, Dalibor. Opava, Dolní náměstí 4 / čp. 115 / původní čp. 128 / Niederring 4. Archivní rešerše zpracovaná v rámci IP 305 v roce 2006. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě. PRIX, Dalibor. Mendikantské kláštery v Opavě a středověká cihlová architektura. Nepublikovaný rukopis, 2015. ROSOVÁ, Romana a AUGUSTINKOVÁ, Lucie. Stavebně historický průzkum městského domu U Bílého koničkav Opavě. Ostrava, 2002. Státní památkový ústav v Ostravě. SVOBODOVÁ, Renata. Restaurátorská dokumentace. Měšfanskýdům, Příbor, Místecká38. Studénka, 2018. Internetové tyiroje Bankéř a jeho žena od Quentina Matsyse. Musěe du Louvre Paris [cit. 26.10. 2022]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.Org/wikipedia/commons/6/64/Massysm_Quentin_%E2%80%94_The_ Moneylender_and_his_Wife_%E2%80%94_1514.jpg. Ferdinand I. Habsburský dle předlohy Erharda Schoena. Germánské národní muzeum v Norimberku [cit. 24.10.2022]. Dostupné z: http://www.zeno.org/nid/20004286952. Hráči karet od Theodoora Romboutse. Koninklijk Museum voor Schone Künsten Antwerpen [cit. 27.10.2022]. Dostupné z: https://d2mpxrrcad19ou.cloudfront.net/item_images/680398/9800859_ fullsize.jpg. Hrad Diósgyor (Miškovec, Madársko), fotografie [cit. 25.10.2022]. Dostupné z: https://fortepan.hu/en/ photos/?id=6860. Seznam pramenů, literatury a dalších zdrojů I 185 Innsbrucks císařská zbrojnice - střelec ze samostřílu. Österreichische Nationalbibliothek Wien, Cod. 10815, fol. 57r [cit. 25.10.2022]. Dostupné z: https://digital.onb.ac.at/RepViewer/viewer.faces?-doc=DTL_3171563&order=1&view=SINGLE. Kříž svatého otce Benedikta [cit. 8.10.2022]. Dostupné z: https://www.brevnov.cz/cs/benediktini-a--brevnovsky-klaster/kriz-svateho-otce-benedikta. Norimberk, Bavorsko (Německo), pohled na město, dřevořez z knihy Liber Chronicarum Hartmanna Schedela, 1493 [cit. 1.11.2022]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.Org/wikipedia/commons/1/1c/ Nuremberg_chronicles_-_Nuremberga.png. Nožíř Tuldner. Stadtbibliothek Nürnberg, Hausbuch der Mendelschen Zwölfbrüderstiftung, Band 1, 1425, Amb. 317.2°, fol. 12v [cit. 1.11.2022]. Dostupné z: https://hausbuecher.nuernberg.de/75-Amb-2--317-12-v/data. Numista [cit. 8.10.2022]. Dostupné z: https://en.numista.com/catalogue/pieces194591.html. Přestavba městečka poničeného válečnými událostmi, Brusel, Bibliothěque royale de Belgique, Chro-niques de Hainaut, 1447-1448, ms. 9242, fol. 232 [cit. 1.11.2022]. Dostupné Z: http://balat.kikirpa.be/ photo.php?path=Z006469&objnr=20025153&lang=en-GB&nr=1194. Přestavba opevněného města, Brusel, Bibliothěque royale de Belgique, Chroniques de Hainaut, 1447-1448, ms. 9242, fol. 237 [cit. 1.11. 2022]. Dostupné z: http://balat.kikirpa.be/photo.php?path=-Z006472&objnr=20025153&lang=en-GB&nr=1194. Urozený pár dle předlohy Erharda Schoena. Univerzitní knihovna v Göttingenu [cit. 24.10. 2022]. Dostupné z: http://www.zeno.org/nid/20004285883. Zámečník Georg Sauer. Stadtbibliothek Nürnberg, Hausbuch der Mendelschen Zwölfbrüderstiftung, Band 2,1684, Amb. 317b.2°, fol. 175v [cit. 1.11.2022]. Dostupné z: httpsV/ hausbuecher.nuernberg. de/75-Amb-2-317-175-v/data. Senium %kratek AK archeologický kontext OStA Österreichisches Staatsarchiv AM archiv města pare. č. parcelníčíslo AMB Archiv města Brna pozn. poznámka apod. a podobně PP podzemní podlaží atd. atak dále Rv. revers Av. avers s. strana č číslo Sb. sbírka čp. číslo popisné sign. signatura CR Česká republika s.j. stratigrafickájednotka CÚZK Ceskýúřad zeměměřický SOkA státníokresní archiv a katastrální s.r.o. společnost s ručením omezeným ed. editor srov. srovnej edd. editoři sv. svatý, svatá fol. foliům SZM Slezské zemské muzeum FP fond pohlednic tj. to jo FÚ farní úřad tzv. takzvaný inv. č. inventární číslo ÚAZK Ústřední archiv zeměměřictví IP institucionální projekt a katastru Zeměměřického úřadu kart. karton v Praze kn. vi. knihovnívložka ZAO Zemský archiv v Opavě kol. kolektiv KriegsA Kriogsarchiv Lit. literatura m. č. místnost číslo MTA Magyar Tudományos Akadémia MZA Moravský zemský archiv NP nadzemní podlaží NPÚ, ÚOP Národní památkový ústav, územníodborné pracoviště okr. okres OÚ okresní úřad 186 I Jak se bydlelo ve městě Seznam pramenu, literatury a dalších zdrojů / Seznam zkratek I 187 Jak se bydlelo ve městě kritický katalog výstavy František Kolář - Jana Koudelová - Petra Kaniová - Romana Rosová - Dalibor Prix - Pavel Stabrava Jazykové korektury: Jana Válková Grafický design a sazba: Martin Feikus Překlad resumé: Christopher Hopkinson Tisk: TISKÁRNA GRAFICO s.r.o, U Panského mlýna 1438/33, Opava NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV Vydal: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě 1. vydání, Ostrava 2022 ISBN: 978-80-88240-32-7