PRŮVODCE TVAROSLOVÍM SOUČASNÉ ČEŠTINY EVA HÔFLEROVÁ UVOĎ..............................................................................................................9 Kapitoly z funkčního tvarosloví...............................................................10 I I Slovní druhy.....................................................................................11 1.1.1 Kritéria třídění slovních druhů......................................................................11 1.1.1.1 Přehled slovních druhů...........................................................................14 1. 1.2 Slovnědruhové transpozice............................................................................14 1.2 Gramatické kategorie ohebných slov................................................15 1.2.1 Gramatické kategorie jmenné........................................................................16 1.2.1.1 Pád.........................................................................................................16 1.2.1.2 Číslo......................................................................................................20 1.2.1.3 Rod jmenný...........................................................................................21 1.2.2 Gramatické kategorie slovesné......................................................................25 1.2.2.1 Osoba....................................................................................................25 1.2.2.2 Číslo......................................................................................................26 1.2.2.3 Způsob...................................................................................................27 1.2.2.4 Čas.........................................................................................................28 1.2.2.5 Rod........................................................................................................29 1.2.2.6 Vid.........................................................................................................31 • KAPITOLY Z FORMÁLNÍHO TVAROSLOVÍ.....................................34 ' I Slovní tvar.........................................................................................34 2.1.1 Slovní tvary jednoduché a složené.................................................................35 2.1.2 Členění slovního tvaru..................................................................................36 2.1.2.1 Typymorfů............................................................................................37 2.1.2.2 Slovní tvar.............................................................................................37 2.1.2.3 Vyčlenění slovotvorných formantů........................................................41 2.1.2.4 Morfematický rozbor.............................................................................43 2.2 Polymorfie a variantnost...................................................................43 .'.3 Skloňování a časování (flexe)............................................................44 \ O slovních druzích...................................................................................47 I I Podstatná jména...............................................................................47 3.1.1 Tvarosloví podstatných jmen.........................................................................47 3.1.1.1 Substantívni deklinace podstatných jmen...............................................48 3.1.1.2 Adjektivní deklinace podstatných jmen..................................................54 3.1.1.3 Duálové tvary........................................................................................54 3.1.1.4 Skloňování substantiv cizího původu.....................................................55 (.2 Přídavná jména.................................................................................61 3.2.1 Vlastnosti přídavných jmen...........................................................................61 3.2.2 Skloňování přídavných jmen.........................................................................62 \3 Zájmena............................................................................................67 3.3.1 Druhy zájmen...............................................................................................67 3.3.2 Skloňování zájmen........................................................................................67 t.4 Číslovky............................................................................................72 3.4.1 Druhy číslovek..............................................................................................72 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 3.4.2 Skloňovaní číslovek................ Slovesa........................... 3.5.1 Vlastnosti sloves...................... 3.5.2 Tvarosloví sloves..................... 3.5.2.1 Jednoduché slovesné tvary 3.5.2.2 Složené slovesné tvary...... 3.5.2.3 Slovesné třídy a vzory....... 3.5.2.4 Slovesa atematická................. Příslovce........................ Predložky..............'94 spojky...............................................................................II cástke........................................................;;;;;;;;;............................• Citoslovce .1. 7t ,7í 79 80 84 90 CVIČENÍ..... 103 KLÍČ KE CVIČENÍM ZZZZZZZZZZZ."ny i VOD ťľih'odce tvaroslovím současné češtiny je určen především těm studentům, i lei i chtějí zvládnout základy českého tvarosloví, nemají však možnost i y užívat výhody přímé pravidelné výuky. Některé výklady v učebním textu i i nmentáře v Klíči k cvičením proto obsahují podrobná vysvětlující sdělení, kliTií vedou studenta krok za krokem studovaným jevem. Některé části Hmličních (a úplných) výkladů morfologie češtiny jsou značně zestručněny, je iipuSlčno od úplných paradigmat základních substantivních vzorů a tvarů ilnollivých konjugačních typů (tyto okruhy jsou centrem výuky tvarosloví už mi nákladní škole). Je však připomínána šíře polymorfie a vysvětlován princip m iantnosti, jsou uváděny pomocné substantívni vzory jako systémové opory ukliiální variantnosti. Při rozmanitosti komunikačních potřeb a neustálenosti nučasné komunikační normy je přechod mezi slovními formami na ose kiiižnost - neutrálnost - hovorovost často velmi volný. I rodilý český mluvčí lilcdá oporu v kodifikačních příručkách. l'ii/iniiost je věnována i těm morfologickým formám (zejména tvarům /.i|inen), které sice ustupují z mluvené řeči, jejichž dokonalou znalost však x v/ad ují nároky kladené na některé psané texty. Uživatelé této příručky, tedy většinou budoucí učitelé, by měli přijímat hohatost českých tvaroslovných forem a šíři jejich funkcí jako prostředek loužicí k rozvinutí řečových schopností a dovedností. Projevy vývojových h lulencí v tvarosloví češtiny by měli chápat jako důsledek i jimi vytvářeného v /.tahu funkce a formy slov. ( vičné texty nemohou obsáhnout všechny jevy, které by bylo vhodné upevnit. Soustřeďují se tedy jednak na ty okruhy, které bývají v nižších typech škol ndsouvány pro nepřiměřenou obtížnost, jednak na okruhy, které mají posílit už /míněný smysl pro vztah funkce a formy. V příručce se střídá české a mezinárodní lingvistické pojmosloví. Přepínání mezi oběma „terminologickými" kódy je pro učitele (z lingvodidaktických ilúvodů) nezbytnou dovedností. Věřím, že Průvodce českým tvaroslovím bude dobrým pomocníkem jak '.ludentům, tak učitelům v praxi. Eva Hôflerová J 1 KAPITOLY Z FUNKČNÍHO TVAROSLOVÍ i i Slovní druhy Funkční tvarosloví se zabývá výkladem funkcí slov a jejich tvarů v komunikaci. Slova jsou znakem, jehož podobu a funkci přijali všichni účastníci komunikace, aby se dorozuměli. Slova pojmenovávají jevy skutečnosti. Pojmenovávanými skutečnostmi můžeme rozumět názvy osob, názvy ze světa fauny a flóry, pojmenování statických i proměňujících se přírodních a společenských jevů, označení jevů a dějů vědeckých a technických. Jazyk obsahuje znaky (slova) vyjadřující vnější i vnitřní souvislosti, vztahy mezi pojmenovávanými fakty (tam, kde, méně, rychle, v, z), slova vyjadřující záměr, s jakým má být sdělovaný obsah pochopen (snad, ať, že, ale). Vztahy mezi pojmenovávanými jevy skutečnosti a jejich proměnlivost dokáží zachytit ohebná slova svými tvary (Vidím chlapce. Vidíš, chlapče. Viděls/viděl jsi chlapce?). Funkční tvarosloví sleduje, jakou vlastnost, jaký výsek skutečnosti slova pojmenovávají, jaké vztahy dokáží svými tvary zachytit. Z takto zjištěných vlastností je tvořen systém a) kategorií vyššího řádu (slova se člení do souborů podle dominujících formálně-funkčních vlastností, do slovnědruhových kategorií); b) kategorií nižšího řádu, což jsou vlastnosti ohebných slov, jimiž jsou vytvářeny vztahy mezi slovy s cílem zajistit účinek sdělovaného obsahu (5. pád podstatných jmen podporuje označením adresáta apelovou funkci výpovědi', apelovost může být dále zesílena rozkazovacím způsobem slovesu - Nepůjdeš tam. Nepůjdeš tam, Petře. Nechoď tam, Petře.) Formální tvarosloví (viz kap. 2, 3) popisuje prostředky, jakými je žádoucí funkce dosaženo. Termínem výpověď se označuje jednotka komunikace. Termínem věta sc označuje jedna z forem výpovědi, zpravidla takové výpovědi, která má ustálenou formu a gramatickou strukturu. i i i Kritéria třídění slovních druhů l1 každého slova lze posuzovat jeho tvar (možnosti jeho změny, množství a funkci variant tvaru); jeho význam (jakou část reality označuje: pojmenování substance, např. osoby, věci, přírodního jevu, pojmenování průvodní okolnosti, stavu či děje ...); jeho funkci (jaké místo zaujímá při výstavbě textu - zda tvoří obsah sdělení, nebo vytváří vztahy mezi obsahy, zda se podílí na celkovém vyznění záměru ...). ľn určování slovních druhuje nutno vždy současně uplatnit všechna kritéria, lni mální (1), obsahově-sémantické (2) a syntakticko-funkční (3).' \il I) Toto jednoduše uplatnitelné kritérium člení slovní druhy na ohebné ti neohebné. VI 2) slovní druhy základní a nástavbové I lvažujeme-li o významu slova podle toho, jaký výsek skutečnosti označuje, l/.e určit, zda je slovo podstatným jménem, přídavným jménem, slovesem či příslovcem. Tato slova totiž svým obsahem označují základní kategorie, \ nichž probíhá myšlení, komunikace o světě. Podstatná jména označují substanci (osobu, zvíře, neživé „věci", jevy, \ lastnosti - malíř, ptakoještěr, štětec, kreslení, snaha), přídavná jména vyjadřují statické vlastnosti podstatných jmen (slavný, Hitrianův, pravěký, cizí ■■■), slovesa opatřují podstatná jména dynamickým příznakem (kreslí, dochoval se, bude malovat, ...) příslovce vyjadřují okolnostní příznaky příznaků, tedy vyjadřují příznaky přídavných jmen, sloves a příslovcí (velmi slavný, kreslí často, kreslí velmi rasto). I yto slovní druhy nesou označení slovní druhy základní. Jsou základem dorozumívání. Plní funkci větných členů.2 IVostupnost hodnotících kritérií přináší rozdílnost v mluvnických výkladech (Srov. Příruční mluvnice češtiny /.i an. a Mluvnice češtiny 2 s. 13 an.). Nelze však větněčlenské funkce mechanicky slovním druhům přiřazovat. Substantivum může být podmětem. i ľroč to Michal nečetl?), předmětem (Dej to sousedce hned!), plní funkci jmenné části prísudku (Michal se Ostatní slovní druhy jsou nezákladní, řadí se sem zájmena a číslovky, předložky, částice, spojky a citoslovce. ITi illo/ky, spojky a částice tuto schopnost nemají, jsou to slovní druhy I iiMinantické. Z nezákladních slovních druhů se vyčleňují svým charakterem zájmena] a číslovky. Slouží k označení podobných skutečností jako slovní druhy základní, zaujímají často tytéž větněčlenské pozice, ale neoznačují skutečnost | tak přesně jako slovní druhy základní. Zájmena zastupují substantívni aadjektivní významy, popř. na ně ukazují | nebo odkazují, mají i jistou schopnost suplovat vyjádření vlastnosti. Př.: Jakýsi nový dům stál až na konci ulice. Byl to ten, který hledali. Hledali] jste ten nový dům? Už jste ho našli? Každý nevypadá jako ten na fotografii. Číslovky jsou schopny vyjádřit některé skutečnosti ve stejných syntaktických] pozicích jako substantiva, adjektiva nebo příslovce (zůstávají všakl číslovkami!): Podařilo se to až na třetí pokus. (Příznak substantiva je vyjádřen číslovkou j řadovou, taje ve funkci přívlastku shodného). Zkoušel to třikrát. (Příznak slovesa je vyjádřen číslovkou násobnou, ta je ve| funkci příslovečného určení.) Zájmena a číslovky jsou slovní druhy nástavbové. Žádnou z výše uvedených vlastností, tedy samostatný ohraničitelný význam! a schopnost plnit funkci větného členu, nemají předložky, spojky a částice, | jsou to slovní druhy nesamostatné. Ad 3) Slovní druhy autosémantické a synsémantické Pozorovali jsme, že podstatná jména (substantiva), přídavná jména (adjektiva), I slovesa (verba), příslovce (adverbia), zájmena (pronomina) i číslovky (numeralia), tedy slovní druky základní a nástavbové, mají společnou vlastnost důležitou pro výstavbu věty (výpovědi): plní funkci větného členu. Takové | slovní druhy jsou autosémantické. • 1» i illcké postavení mají citoslovce: vyskytují se v roli autosémantického slova - citoslovce je větným členem, a to přísudkem (A Michal najednou hup do bazénu.), nebo slova synsémantického (Hup, a už tam byl.) - zde citoslovce není větným členem. si ovni druhy autosémantické .1 (ivni druhy základni sl. druhy nástavbové slovní druhy ohebné a/s Specif, slovní druh slovní druhy synsémantické slovní druhy nesamostatné N o c, OJ slovní druhy neohebné v některých mluvnicích se slova rozlišují i podle jiného kritéria - na lexikální (ta, která mají věcný význam, ale nejsou schopna vyjadřovat i Mluvnické významy změnou svého tvaru - citoslovce, příslovce), gramatická (ta, která pomáhají vyjadřovat mluvnické významy, ale sama nemají plný význam věcný - předložky, spojky, částice, pomocná slovesa ve složených slovesných tvarech), lexikálně gramatická (ta, která mají význam věcný a jsou schopna měnit i vary pro vyjádření mluvnických vztahů - jména, slovesa). stal naším sousedem.), přívlastku neshodného (Auto naší sousedky stálo před domem.), příslovečného určení (Díky Michalovi sejí nestýskalo.), doplňku (Michala zvolili předsedou spolku.). 12 13 1.1.1.1 Přehled slovních druhů Údaje k mezinárodním termínům jsou řazeny takto: termín v 1. pádu jednotného čísl M (pronomen), koncovka 2. pádu jednotného čísla, popř. celý genitívni tvar (pronomina)^ jmenný rod mužský (M = maskulinum), ženský (F = femininum), střední (N = neutrum). Poznámka: U podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen a číslovek se vyskytují i typ neohebné (vlakové kupé, blond vlasy, jeho dívka, dvakrát měř). linuli pádu substantiva dalo vznik příslovci (2), které v dalším vývoji ztratilo m klcrých výpovědích výhradní význam samostatně určovat okolnost děje i stoupilo k předložkám (3). Zbytek původní příslovečné sémantiky si však ivo ponechalo a podílí se (nyní už jako sekundární předložka) na vyjádření i nu ho určení. TABULKA 1: SLOVNÍ DRUHY Český termín v pl. Mezinárodní termín v sg. Mezinárodní termín v pl. Slovní druh podstatná jména substantivum,-a, N substantiva, -0, N ohebný auto-sémantický základní 1 přídavná jména adjektivum, -a, N adjektiva, -0, N ohebný auto-sémanlický základní 1 zájmena pronomen, pronomina, N pronomina, -0. N ohebný auto-sémantický nástavbový 1 číslovky numerale, -e, N numeralia, numeralií. N ohebný auto-sémantický nástavbový ■ slovesa verbum, -a, N verba, -0, N ohebný auto-sémanlický základní 1 příslovce adverbium, adverbia, N adverbia, -ií. N neohebný auto-sémantický základní 1 předložky prepozice, -e, F prepozice, -í, F neohebný syn-sémantický nesamostatnýB spojky konjunkce, -e, F konjunkce, í. F neohebný syn-sémantický nesamostatnýH částice partikule, -e, F partikule, -í, F neohebný syn-sémantický nesamostatnýH citoslovce interjekce, -e, N interjekce, -í, N neohebný synsém./ autosém. nástavbový 1 (specifický) | 1.1.2 Slovnědruhové transpozice Existuje množství situací, v nichž slovo přechází z jednoho slovního druhu do druhého, protože se vlivem frekventovaných komunikačních forem mění jeho sémantické a často i formální vlastnosti. Zařazení slova ke slovnímu druhu je možné jen po posouzení funkce, jakou má sledovaná slovní jednotka v textu. (1) Novým kolem (podstatné jméno) mu udělali velkou radost. (2) Včera šli nějací lidé kolem (příslovce). (3) Myslím, že včera šli nějací lidé kolem (předložka) naší zahrady. i \ p v slovnědruhových transpozicí: u) Substantivizace adjektiv nastává tehdy, je-li elidován řídící substantívni výraz a syntaktické i sémantické vlastnosti původní dvojice výrazů (cestující lidé) přebere zbylé adjektivum: O všechny cestující bylo postaráno. Všichni Příborští povzbuzovali svůj tým. V tomto případě je popsaný proces vyjádřený i graficky - velkým písmenem: občané Příbora = Příborští. h) Adverbializace (viz výše př. 2) c) Prepozicionalizace (viz výše př. 3) dl Konjunkcionalizace ľ) Místo spojky ale může být užita sekundární spojka zatímco, která vedle odporovacího charakteru nese i význam srovnávací: Mnozí se snažili zjistit příčinu, zatímco jiní rezignovali. D Interjekcionalizace Repertoár citoslovcí se rozšiřuje s měnícími se komunikačními potřebami. To byla, panečku, rána! Slyšelas to? Tsss ... a duše byla prázdná.) g) Partikulizace Soubor částic se rozšiřuje ze stejného důvodu, jak bylo uvedeno u citoslovcí. K oběma neohebným slovním druhům přistupují např. substantiva v ustrnulých pádech s výraznou komunikační (kontaktovou) funkcí (např. vulgarismy). 'V,' '!>•" S vo U I • i 2 Gramatické kategorie ohebných slov Slova ohebná se skloňují (deklinují), nebo časují (probíhá konjugace), skloňování a časování se děje pomocí tvarotvorných formantů (viz 2.1). Výjimečně - spíše jako zvláštnost vzniklá specifickými komunikačními potřebami - mají tvarotvorné formanty i slova neohebná: V« (částice užívaná při formulaci výpovědi s funkcí nabízet) bývá v situaci, kdy je třeba posílit zdvořilost výpovědi (a neděje se tak jinými jazykovými i/i 15 prostředky), opatřena formantem, jež mají slovesa v imperativu pro vykání, tedy pro 2. os. č. mn. - nate. Podobná situace je u spojek aby a kdyby, které existují ve spojení (v jedné slovní jednotce) s kondicionálovým tvarem slovesa být - abych Sel, kdybyste šli... (viz3.5.2.2). 1.2.1 Gramatické kategorie jmenné 1.2.1.1 Pád Kategorie pádu umožňuje vyjádřit vztah mezi jménem a jiným výrazem ve výpovědi. Pádové formy získávají v různých syntaktických spojeních rozdílnou sémantickou charakteristiku. Mohli bychom uvažovat i opačně -schopnost jména obměňovat svůj tvar vpádech, umožňuje rozmanité „stavební" možnosti ve vyjadřování vztahů a tím i ve vyjadřování významů celých výpovědí. Pád je ve výpovědi jevem morfologickým i syntaktickým, ve výsledku jevem výrazně sémantickým, významotvorným. To, že slovo funguje v různých pádových pozicích, umožňuje jeho deklinační formant, někdy ve spojení s předložkou (viz typy afixů v části 2.1.2.1) 1 2 3 4 5 pád - nominativ (N) hrad-0 (nulová pádová koncovka) pád - genitiv (G) hradu (pádová koncovka -u) pád - dativ (D) hradu pád - akuzativ (A) hrad0 pád - vokativ (V) hrade 6. pád - lokál (L) o hradu/ě (předložka o + pádová koncovka u/ě) 7. pád - instrumentál (I) hradem Jestliže je sémantika pádu naplněna bez předložky, hovoří se o pádí bezpředložkovém (prostém). V ostatních případech jde o pád předložkový. V češtině je „povinně" předložkový jen 6. pád, 5. pád je vždy bezpředložkový, ostatní pádové formy se uskutečňují s předložkami nebo bez nich. Nominativ je v češtině také vždy bezpředložkový, pouze občas se vyskytuje s cizími předložkami ä la, kontra, versus. (Viz také 3.7.) Postavení jmen v pádech naplňuje záměr autora výpovědi tím, že z pádové formy (která je projevem vazby k řídícímu slovu) je zřejmé, kdo/co je ve výpovědi konatelem, adresátem, předmětem či prostředkem děje atd. Nominativ /úkladní funkcí nominativu je referovat o skutečnosti, pojmenovávat jevy reality. I )čje se tak v těchto syntaktických pozicích: - podmět (zítra Petr zatelefonuje, nejveselejší byl právě on, celá pětice chlapců se vrátila v pořádku); - přísudek slovesně-jmenný, jeho jmenná část (dobij spánek je nejlepší lék); - doplněk (pracoval tam jako kuchař, přijel zdravě sebevědomý); - neshodný přívlastek - jako tzv. nominativ jmenovací (městu Vidnava, o rychlíku Pendolino, před zastávkou Jižní svahy). - Pojmenovávací funkci plní nominativ i tam, kde je referování o skutečnosti realizováno jedním z typů koordinace1, tzv. adordinační skupinou (skupinou s přístavkem). (lenuív Výrazy v genitivu jsou velmi frekventované. Zastávají následující syntaktické lunkce: - přívlastek neshodný2 (sklenka vína, nastartování motoru, zanedbání povinností, auto našeho strýčka, muž jiskrných očí); - předmět (dopřát si odpočinku, dosáhnout úspěchu, nevydat ani hlásku); genitívni předmětné vazby bývají střídány, někdy nahrazovány vazbami akuzativními; - podmět jako genitiv partitivní (přibylo času = přibyl čas, ubylo peněz = ubyly peníze), jako genitiv záporový (není pomoci, není peněz,), jako genitiv numerativní po číslovkách neurčitých a určitých číslovkách pět a vyšších (sešlo se pět až deset chlapců a několik děvčat); - příslovečné určení (vydržel do ledna, jel kolem zahrady, octl se bez pomoci, jednal v zájmu3 nájemníků, seřadili se clo dvou řad ...); - doplněk (viděl ho jedenkrát šťastného). Moderní syntax definuje základní syntaktické vztahy: dominaci a koordinaci. Dominace je syntaktický vztah. ■ němž je jeden člen řídící (dominující) a druhý závislý (dominovaný). Koordinace je vztah dvou větných li-nú, které jsou na téže syntaktické úrovni. v rámci koordinace se rozlišují tzv. koordinační skupiny lněkolikanásobné větné členy, skupina vedlejších vět téhož druhu závislých na společné větě řídící, souřadně i i/cné věty hlavní) a adordinační skupiny. Adordinační skupina vzniká tehdy, je-li táž entita pojmenována \ k krát - Thomas Braun, soudce, nepřístupný chlapík středního věku, právě přicházel. i /c sledovat několik významových odstínů. Rozlišuje se genitiv celkový vyjadřující část celku (sklenka vína) genitiv subjektový - v genitivu je konatel, jev, který se při transpozici dostane do pozice subjektu (zpěv ' i ulito tenora — první tenor zpíval), genitiv přivlastňovací (auto našeho strýčka). Ii'li- (dopis od Markéty). Vyraz v zájmu je sekundární předložka (viz 3.7). genitiv označující původce Dativ Dativ má několik významných funkcí. Jc obligatorním (nutným, povinným) doplněním mnoha sloves, jako potenciální člen větné struktury je příslovečným určením. Plní i specifické komunikační funkce. Dativ je především - předmětem - u těch sloves, jejichž dativní vazba je jediná, která nemají primární vazbu na jiný pád, je tzv. prvním (přímým) předmětem {radit synovi, pomáhat dceři, kořit se její kráse, věřit pohádkám, spílai osudu). - Dativ je u početné skupiny sloves s primární vazbou akuzativní izv. druhým předmětem (nepřímým předmětem): věnovat auto synovi, koupit jí (si, mu, nám) zájezd, posílat tetě peníze, vytrhnout velrybě stoličku. Mnohé dativní vazby nevyjadřují jednoznačně realitu, která by byla předmětem zasaženým (dosaženým, formovaným, modifikovaným) dějem slovesa. Mají jinou než předmětnou platnost, a to funkci - příslovečného určení (dívat se k jihu, bdít kvůli bolestem, uzdravit se díky klidu, cestovat navzdory vysokému věku); dativy v této funkci jsou předložkové. Je-li sloveso základem pro odvozené substantivum nebo adjektivum, dativní vazba se nemění, předmět se stává přívlastkem neshodným: posílání peněz dceři, cestování navzdory vysokému věku, bdění kvůli bolestem. Ve větách s predikativy (viz 3.6) vyjadřuje dativ nositele příznaku vyjádřeného predikativem. (Manželovi bylo veselo.) Některé dativní formy mají specifický komunikační význam, nejsou skutečnými předměty', nenaplňují totiž nutnou vazbu slovesa, nejsou ani jiným větným členem. Taková dativní forma se nazývá volný dativ: - To ti byla legrace! Vy jste mi ale rodinka. - dativ kontaktový, jinak nazývaný dativ sdílnosti; - Rozmnožili se nám hraboši. Seděla dědovi na klíně dativ přivlastňovací; - Běžte si do fronty. Zájmeno v dativu je užito s cílem vyjádřil despekt, nadřazenost - dativ emocionální; - Kupte jí (mamince) něco do bytu. Zájmeno (substantivum) v dativu je v pozici tzv. dativu prospěchového. Při transformaci do předložkové akuzativní vazby kupte něco pro ni (pro maminku) ... je komunikační záměr původní dativní formy zřetelný. Akuzativ .Akuzativní formou bývá vyjadřována druhá nejdůležitější informace vyjádřená pnénem (po podmětu), realita, která je dějem slovesa nějak zasažena, íormována nebo která díky ději vzniká nebo zaniká (pozvat přátele, uvařit jídlo, prostřít stůl, nalít víno, odstranit skvrny). Akuzativ je tedy především pádem vyjadřujícím - předmět Významové odstíny předmětu v akuzativu jsou velmi početné. Proveďme (neúplný) vhled do skupiny těch předmětů, jež lze zahrnout pod formulaci „realita zasažená dějem" pří sudko vého slovesa - patří sem předměty označující „zasažení" ve smyslu dotknutí se cílového předmětu (objektu): najít knihu, přítele, práci, ale i ve smyslu intelektuální činnosti: poslouchat rozhlas, mluvit pravdu. Sémantické pole akuzativního předmětu je ještě rozšiřováno i o ty situace, kdy předmět ve 2. pádě přechází do 4. pádu (dosáhnout vrcholu / dosáhnout vrchol). V případě, že je děj, který vyžaduje akuzativní doplnění, vyjádřen deverbativním substantivem (nošení, koupě, výplata), přechází pojmenování z akuzativu do genitivu (nošení dříví, koupě auta, výplata mzdy) a stává se přívlastkem neshodným. Pojmenování, která jsou významově spjata s přísudkovým slovesem a řízena do akuzativu, mívají i platnost příslovečného určení (slyšet smích přes zeď, vrátit se v poledne, vyrůst o kus, zrušit plány pro nemoc). Yokativ Slova v 5. pádě nejsou součástí syntaktické struktury věty, nejsou větnými • lény. Mají však výrazný význam komunikační, slouží jako výrazný kontaktový prostředek. Komunikační síla vokativu přináší tyto jevy: - V komunikaci je rozlišováno, kdy se pro oslovení užije vokativ a kdy se nahradí nominativem: ty moje zlatíčko, ... táži se Vás, pane Nováku, berete si zde přítomnou ... pane Novák, berou, berou?' - Některé vokativní výrazy v komunikaci dobře osvědčené ztratily své pojmenovací jádro a staly se citoslovci nebo částicemi. Z pozice tohoto nového slovnědruhového zařazení však působí podobně - modifikují vyznění výpovědi, dotvářejí její účinek (Panečku, vidělas to? Ty, vole (tývole), slyšel s to?). ' Ve školské praxi bývají v zájmu zjednodušení výkladu za předměl považovány. Nahrazení vokativu nominativem je s výhodou užíváno lam, kde si mluvčí není jist, jak probíhá hlásková ilternace v zakladu skloňovaného jména (Zubr-Zubre. Zubre). 19 Lokál Lokál může být realizován jen předložkovou vazbou (srov. 2.1.2.1 a 3.7). Vyj adřuj e j í především - příslovečné určení většinou s významem místním {cestoval po světě, sedět v autě, stát na palubě), zastoupeny jsou však i významy jiné: podmínkový, přípustkový, příčinný, zřetelový. Jména v 6. pádě mohou být i - předmětem (toužípo nových zážitcích); - přívlastkem neshodným {pohádka o Smolíčkovi). Instrumental je výrazovou formou s širokým uplatněním (jeho podstata se odráží v názvu pádu). Bývá - příslovečným určením s významovým odstínem prostředku, nástroje, způsobu děje; Ve větách s pasivními slovesnými tvary bývá substantivum v 7. pádě označením původce děje. Při transformaci do aktiva je jméno pojmenovávající původce děje - konatele - v nominativu v pozici subjektu: byl překvapen výškou odměny - výška odměny ho přek\>apila. - doplňkem po některých slovesech (jmenovat někoho velvyslancem, nazývat někoho hlupákem, zvolit někoho předsedou); - předmětem (máchat rukama, prásknout dveřmi). 1.2.1.2 Číslo Kategorie čísla podstatných jmen informuje o dvou rozlišitelných skutečnostech - buď označuje jednu jednotlivinu (vyjadřuje .jednost"), pak je jméno v čísle jednotném (list), nebo označuje více než jednu jednotlivinu, tedy „mnohost", pak je slovo v čísle množném (listy). Číslo adjektiv, mnohých zájmen a číslovek lze určit až na základě shody s řídícím substantivem - mají totiž totožné mluvnické kategorie: pěkná děvčata - číslo množné, pěkná žena - číslo jednotné, nějakým děvčetem - číslo jednotné, nějakým chlapcům - číslo množné. Pojmenovávací potřeby a možnosti jazyka daly vzniknou) některým specifickým formám při vyjadřování čísla. Singularia tantum (sg. singulare tantum) jsou slova, která tvarem jednotného čísla označují jinou skutečnost než izolovatelnou jednotlivinu: a) podstatná jména hromadná - pojmenovávají tvarem jednotného čísla soubor více jednotlivin (listí, žactvo, lidstvo, harampádí, zvěř); b) podstatná jména látková - pojmenovávají tvarem jednotného čísla homogenní materiál, hmotu (káva, voda, olej, prach). Řadí se sem i některá abstrakta (spánek, nemohoucnost) a vlastní jména (Praha, Polsko). Singularia tantum nemají tvary pro číslo množné. Některá singularia tantum se vyskytují ve vazbách, jež vyvolávají představu, že je tvarem množného čísla pojmenováno více jednotlivin - přinesl dvě vody, prohlížel oba oleje. laková spojení jsou však výsledkem elipsy (výpustky). V původním tvaru výpovědi byla substantiva voda, olej zřetelná singularia tantum {přinesl dvě sklenice vody, prohlížel oba vzorky oleje), počitatelnost (a schopnost vyjádřit plurál) byla vlastností substantiva sklenice a vzorek. IMuralia tantum (sg. plurále tantum), jména pomnožná, jsou slova, která tvarem množného čísla označují jednotlivinu (dveře, nůžky, Třebovice, Hradčany, prázdniny, dějiny, příušnice, kvasnice, peníze, blata, kasárna). Nemají tvary pro číslo jednotné. le třeba z kontextu rozlišit, zda je slovo plurále tantum (dostal jedny nové hodinky, troje nové hodinky), nebo zda se jedná o slovo, které je schopno vytvořit obě numerální formy (uběhla pouhá jedna hodinka, pouhé dvě hodinky). Vodítkem při rozlišování je opodstatněnost druhové číslovky a mluvnické číslo shodujícího se jmenného výrazu. Ze staré češtiny se zachovaly zbytky dvojného čísla (duálu). V současném spisovném jazyce funguje v některých pádech slov označujících některé (ne všechny) párové části živého organismu a v tvarech číslovek dva, oba (ve skloňování číslovek je duálové paradigma zachováno celé), ľvary s duálovými formanty a tvary s pravidelnými plurálovými formanty se v dnešní češtině nerozlišují významově, fungují často jako rovnocenné varianty. Významové rozlišení je však zřejmé z následujících příkladů: Byl v dobrých rukou, teta se o něj starala. Byl v dobrých rukách, všichni se o něho starali. (Viz také 3.4.2.) 1.2.1.3 Rod jmenný Gramatická kategorie jmenného rodu spojuje do jisté míry povědomí o přirozeném rodu a vnější (výrazovou) složku, tj. koncovku slova. Povědomí 20 21 I přirozeného rodu opřené o některé ontogenetické rysy osvojováni řeči přiřazuje primárně nulovou koncovku maskulinům, koncovku a leminiiuim, koncovku -o neutrům. Úkolem jazykového vzdělávání je rozšířit toto prvotní povědomí o deklinučnfm systému. (I maskulina jsou zakončena na -a. jsou deklinována podle vzoru předsedu u jchn podvzoru husitu, rikša, sluha, i feminina mají nulovou koncovku v nominativu ald ) Jmenný rod je vlastností a) všech substantiv (lyžař, mrak, dálnice, zvěst, dítě, tnatiné); b) dále těch slov, kterájsou se substantivy v kongruenčním vztahu, Ij. - přídavných j men: cizí lyžař, potěšující zvěst, sousedovo díle: - zájmen: sám lyžař, téže dálnici, našemu dítěti, - některých číslovek: třetímu matiné, nulový zisk, - tvarů příčestí: mraky se kupily, dítě je vedeno, - přechodníků: muž (Žena, dítě) nesa (nesouc) džbán; c) některých číslovek neskloňujících se podle adjektivního skloňování (jeden, jedna, jedno; dva, oba, dvě, obě; sto, milion, patero); d) dalších slov, která se skloňují podle substantivního skloňování (číslovky sto, trojka, milion ...). Čeština rozlišuje mužský rod (maskulinům, -a, N), a to životný a neživotný; ženský rod (femininum, -a, N); střední rod (neutrum, -a, N). Jmenný rod je vlastností slova, nikoli vlastností pojmenovávaného jevu. Pouze u části substantiv odpovídá mluvnický rod rodu biologickému. .Isou to slova, u nichž v minulosti existenčně záleželo na vymezení biologických odlišností. Rodová forma ostatních jmen nevypovídá o povaze reality. Z uvedených příkladů je např. zřejmé, že zařazení ke střednímu rodu není vázáno na realitu (náměstí, pondělí) a významově (téměř) totožný dějový název (hon, honička, honění) funguje ve třech různých rodových formách. Tabulka 2: Vztah mluvnického rodu substantiv a vlastností pojmenovávané skutečnosti Substantivum Označovaná realita Mluvnický rod substantiva děcko nedospělý muž, nedospělá žena střední nemehlo neobratný muž, chlapec, neobratná žena, neobratné dítě, děvče střední náměstí prostor střední pondělí den v týdnu střední hon děj (pojmenován substantivem = dějový název) mužský honička děj (pojmenován substantivem = dějový název) ženský honění děj (pojmenován substantivem = dějový název) střední Rozdíl mezi formou slova a pojmenovávanou realitou vynikne u maskulin. Rozlišení na maskulina životná a neživotná je výsledkem srovnání pádových ľorem v se.: nominativ = akuzativ genitiv = akuzativ maskulinům je neživotné maskulinům je životné Gramatickou kategorií životnosti bývají opatřena i maskulina označující neživé jevy: Poznámka: U mnohých níže vyjmenovaných maskulin existují obě podoby - životná i neživotná, mluvčí se rozhoduje podle kontextu, na rod substantiva ukazuje nejen pádová koncovka, ale i rod shodujícího se slova: na obloze jsou bílí beránci - na obloze jsou bílé beránky. a) maskulina se slovotvorným formantem -ec a -tel (činitelské názvy) označující neživé entity (ledoborec, dělenec, dělitel, činitel); b) maskulina, která významově souvisejí se jmény označujícími živé jevy: - názvy ryb a rybích výrobků (čerství slanečci, uzenáči, sledi); - názvy mikroorganismů (bacilily, korálily, mikrobily); - názvy planet (vidět Jupitera); - substantiva ve vazbách, jimiž se hovoří o různých příjemných a člověku prospěšných činnostech (plavat motýlka, tančit kozáčka, vypít turka, dát si panáka, hrát ferbla, nasadit si kulicha) a tam, kde výrazně funguje souvislost s živou předlohou neživého významu nebo osobní vztah k jevu označenému životným maskulinem (dostat plyšového medvídka, koupit si opia). 22 23 Neživotná jsou naopak maskulina označující soubor jednotlivin, kde jednotlivinami jsou biologicky živí jedinci (národ, lid, zástup, dobytek, skot, hmyz). U většiny jmen je rozlišen rozlišen biologický rod, děje se tak těmito způsoby: a) lexikálně (muž - Žena, otec - matka, syn - dcera, bratr - sestra; jelen -laň, hřebec - klisna/kobyla, kanec - bachyně); b) slovotvorné (lékař - lékařka, Dvořák - Dvořáková; husa - houser, srna -srnec); c) syntakticky (byla anděl, lakomec, držgrešle, byl0 anděl, lakomec, držgrešle). Příklady v bodě (c) jsou jména vespolná. Jednou rodovou formou pojmenovávají jedince všech rodů (její muž byl učiněný ďábel, jeho žena byla učiněný ďábel, jejich dítě bylo učiněný ďábel). V uvedených příkladech funguje kongruence mezi slovy muž - byl žena - byla dítě - bylo ... prostřednictvím rodové koncovky příčestí přísudkového slovesa. Jméno vespolné tvoří neslovesnou část slovesně-j menného prísudku. Úkolem slova v této části prísudku je vyjadřovat příznak substantiva v podmětu, nikoli zachovávat s ním formální shodu. i .'..2 Gramatické kategorie slovesné 1.2.2.1 Osoba K.iiegorie slovesné osoby informuje prostřednictvím tvarotvorného formantu • I i varotvornému formantu viz Tab. 6) o výrazu v pozici podmětu. Informace |ť dvojí: 11 Osobní koncovka rozlišuje mezi mluvčím (nes-0-u, 1. osoba), adresátem (nes-e-š, 2. osoba) a někým (něčím), kdo (co) je sice ve výpovědi v pozici podmětu, ale nem v probíhající komunikaci řečově aktivní1 (nese-0, V osoba). Kategorie osoby je spjata s kategorií slovesného čísla. Plurálové osobní koncovky sdělují, že mluvčí, adresát nebo jiný subjekt, jehož pojmenování je ve větě podmětem, je v počtu větším než jedna (nes-0-me, nes -e-me, bud-e-te nést, nes-0-ou, nes-0-ouce). In Ve složených slovesných tvarech informuje osobní koncovka pomocného slovesa o osobě a čísle, rodová koncovka příčestí (činného nebo trpného) o mluvnickém rodu substantiva v podmětu: nesl0 bych, jsou neseni, zářilo2 (ve spojení zářilo slunce): Kategorie slovesná osoba plní významnou roli komunikační. U sloves i anném rodě její výběr určuje, jakou má jev v pozici podmětu k probíhající i ninosti vztah, jaká role je mu kontextem přisuzována, popřípadě jakou roli si pil sužuje: Nedoporučuji tavené smetanové sýry. (1. osoba sg., podmět je konatelem, agentem děje); Dejme přednost netučným sýrům. (1. osoba pl., agens se zahrnuje do větší skupiny); V olomouckém syrečku najdeš štěstí, holečku. (2. osoba sg., děj směřuje k adresátovi); Smetanové sýry obsahují mnoho tuku. Někteří spotřebitelé jim ale dávají přednost. (Sloveso v prísudku dává 3. osobou najevo, že entita 1'mto je společensky problematické, většinou však nevhodné, hovořit o někom přítomném ve 3. osobě. Ifed výkladem o složených slovesných tvarech nevyznačujeme nulový gramatický morf v indikativu I u-terita. V případě, že je podmět vyjádřen jinak než jmenným výrazem (infinitivem, vedlejší větou), nebojc-li věta i'r/podmětná. je sloveso v predikátu v tzv. neosobě (3. os. sg.): Tloustnout znamená stárnout. Prší. Je-li lnveso v takových větách ve složeném slovesném tvaru, nevyjadřuje v něm koncovka příčestí (-o) shodu se lu-dním rodem podmětu (není tam takový podmět). ale právě lo. že se jedná o bezpodmětnou strukturu (Od tína pršelo. Na dvoře bylo zameteno), nebo že je podmět realizován jinými prostředky: infinitivem: Vsítit koš by znamenalo zvítězit. \ cdlejší větou: Nejlepší bylo, že nás všichni povzbuzovali. 24 25 pojmenovaná v podmetu - sýry, spotřebitelé - se nepodílí sama na tvorbě výpovědi, ani není jejím adresátem.). Společenské zvyklosti, tradice a jiné komunikační faktory způsobují, že tvary slovesných osob jsou užívány i jinak než v původní platnosti, jsou užívány příznakově: Jejich příznakovost má podpořit účinek výpovědi (tykání, vykání, onkání, onikání) - viz dále pojednání o čísle slovesných tvarů. 3. osoba sg. je základní (bezpříznaková) v bezpodmčtných strukturách (jednočlenných slovesných větách): Prší. Začalo ho bolet v zádech. 3. osoba pl. sloves v činném rodě je nutná v takových výpovědích, kde nemá být vysloven konatel (agens), tzv. deagentních strukturách: Hlásili to v rozhlase. Ukradli mu auto. 1.2.2.2 Číslo ' Kategorie čísla vyjadřuje tvarotvornými formanty množstevní charakteristiku výrazu v pozici subjektu: Hrad byl v uplynulé sezóně našimi odborníky několikrát navštíven. V každé sezóně naši odborníci hrad navštěvují. Komunikační praxe vytvořila některá specifika při vyjadřování čísla (ve spjatosti s kategorií osoby): - Vykání Pojmenování adresáta v podmetu je výraz v čísle jednotném. Sloveso, které má slovesným číslem vyjadřovat shodu s podmětem, má však formant plurálový, nikoli náležitý formant singulárový. Někdy je skutečný adresát (jejich počet) zřejmý až z připojeného oslovení: Nechcete kávu? Půjdete dál, slečno? Ve složených slovesných tvarech naznačuje rodová koncovka příčestí skutečné mluvnické číslo substantiva v roli adresáta jasně: Nešla byste dál, slečno? Dala byste si kávu? Jistě jste unavena. Vy jste také unaven0? (nulová rodová koncovka - viz 2.1.2.1). - Onkání, onikání Onkání je silně příznaková forma záměny náležitého tvaru slovesné osoby a čísla: Šla sem, malá, a neodmlouvala. Je zastaralá, lze ji nalézt jako součást autorského záměru v uměleckých textech. Byla směrována k osobám, jimž nenáleželo vykání a jimž měla být naznačena komunikační nadřazenost mluvčího. Onikání mělo opačný účinek. Bylo donedávna živé v některých dialektech: Náš staříček říkali, že pršet nebude. Plurál autorský Užívá se v odborných textech: V první kapitole podáme přehled dosavadních výsledků. Autor může mít různé důvody k užití 1. osoby čísla množného místo 1. osoby čísla jednotného: chce vtáhnout čtenářskou obec do problému, chce zůstat skromně v pozadí předávaných výsledků nebo tvrzení (odtud také označení „plurál skromnosti"). Plurál majestatikus Bývá v historických dokumentech, kde se (v souladu s tehdejší normou) zdůrazňovala mocenská velikost a nadřazenost autora: My, Václav IV., z boží milosti král český, nařizujeme ... 1.2.2.3 Způsob ("eštinarozlišuje tři slovesné způsoby: - oznamovací způsob (indikativ) - konstatování pro děj v minulosti, přítomnosti, budoucnosti; - podmiňovací způsob (kondicionál) - děj je podán jako hypotetický, pravděpodobný či nepravděpodobný;' *»**• - rozkazovací způsob (imperativ) - děj je podán jako apel, výzva, pokyn.2 O výběru slovesného způsobu rozhodují současně faktory objektivní, tj. to, v jakém vztahu je obsah výpovědi ke skutečnosti (Přichází jaro. Pojedete do Alp? Pobyt v Alpách by prospěl vašemu zdraví.), a faktory subjektivní, tedy io, v jakém vztahuje autor výpovědi k jejímu obsahu. Subjektivní faktory působí proměny postoje ke sdělovanému obsahu. Mluvčí sdělovanou skutečnost vyjádří jako prosté sdělení (souhlasné, nesouhlasné ...), iako otázku, výzvu, či přání. Účinku lze dosáhnout tím, že komunikační funkce (sdělení, otázka, výzva, přání) budou realizovány slovesy ve slovesných způsobech pro příslušnou funkci bezpříznakových (sdělení či konstatace mdikativem, výzva či apel imperativem, přání nebo sdělení o ději hypotetickém kondicionálem). V komunikaci se však pro zvýšení účinku výpovědi zapojují Mibjektivní faktory natolik, že slovesný způsob bývá „přesunut" a je užit příznakově. Na celkovém vyznění výpovědi (na účinku realizace postojové modality) se podílí - slovesný způsob - částice - intonace výpovědi. IVar podmiňovacího způsobu neinformuje o čase probíhajícího děje. 1 var rozkazovacího způsobu svými formanty čas nevyjadřuje. 26 27 Tabulka 3: Slovesný způsob v komunikačních funkcích Komunikační funkce (vyjádření záměru)* Text Druh věty (grafická forma)1 Slovesný způsob sdělení Přišla nová zpráva. oznamovací oznamovací zdvořilá výzva Otevřeš (,) prosím (,) okno? tázací oznamovací zdvořilá výzva Otevřel bys okno? tázací kondicionál výzva (doporučení, pokyn) Ať tam ani nevolá. oznamovací (opisný) imperativ sdělení (podotknutí) To abys tam ani nevolal. oznamovací kondicionál 1.2.2.4 Cas Česká slovesa jsou schopna svými tvary určitými vyjádřit na pomyslné časové ose tři pásma: 1. přítomnost slovesným časem přítomným, prézentem, 2. minulost slovesným časem minulým, préteritem, 3. budoucnost slovesným časem budoucím, futurem. Komunikace vyžaduje, aby byl vyjádřen i tzv. čas relativní: současnost (souběžnost dějů), předčasnost a následnost. Slovesné tvary pro jejich realizaci měla čeština v minulosti (např. antepréteritum pro děj minulý předcházející jinému ději minulému), v dnešní češtině lze vyjadřovat relativní čas a různé odstíny průběhu děje prostředky lexikálními (časovými příslovci -nejdřív/potom), gramatickými (slovesným videm, násobeností - za soumraku zněly zvony, za soumraku se rozezněly zvony, za soumraku se rozeznívaly zvony), syntaktickými (vedlejšími větami - když se stmívalo, rozezněly se zvony; až se bude stmívat, rozezní se zvony). V některých typech textů plní tuto funkci přechodníky (viz Tab. 36 a 37) - pokloniv se opustil síň; ukláněje se opouštěl síň. Tvary slovesných časů bývají užívány i příznakově - pro jiné situace, než jaké jsou jim vyhrazeny primárně. Přítomný čas slouží i při vyjádřeních těch skutečností, které platí všeobecně, u nichž není nutno rozlišovat jejich platnost v časových pásmech: - Roční období se střídají. Zjistil, že lidé jsou pořád stejní. - Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá (tzv. prézens gnómický v příslovích a frazémech). - Jako prostředek zpřítomnění děje slouží prézens v rozmanitých situacích: Tzv. prézens dramatický jako prostředek zpřítomnění děje, zejména v psaných textech: Dočetli až na konec stránky a zůstali beze slov. Vtom slyší divný šramot. Už to začíná! Stejný postup pro zpřítomnění dějů minulých bývá nazýván prézens historický (V téže době se z nižných stran ku Praze prodírají venkovské revoluční houfy.). Kudoucí čas nemusí jen konstatovat děj budoucí, bývá i prostředkem vyjádření pravděpodobnosti: Sancho svým selským rozumem usoudil, že voda bude nedaleko. Podívej se na ten výpočet znovu. To asi nebude správně, že? 1.2.2.5 Rod ( eština rozlišuje slovesný rod činný (aktivum) a slovesný rod trpný l pasivum). 1'mtiklad obou slovesných forem je možno sledovat u těch sloves, která vyjadřují činnost někým (něčím) způsobenou. Činnost je cílena k nějakému předmětu (objektu) - viz také 3.5.1. / obsahu výpovědí s činnostními předmětovými slovesy je zřetelné, kdo (co) i Ičj způsobuje (původce děje - agens) a ke komu (čemu) směřuje. (1) Malého Kamila rodiče často chválili. (2) Letošní vína byla porotou velmi chválena, (i) Dobré zboží se chválí samo. (4) Naše zboží je všemi zákazníky chváleno. (5) Všichni spolupracovníci mu poděkovali. (6) Rokovali o novém způsobu vedení akce. I ;ilmlka 4: Funkce slovesného rodu 1 Ve školské praxi se v souvislosti s výukou slovesného způsobu mnohdy udržuje hrubé zjednodušené pojetí, které spojuje slovesné způsoby jen s jistým typem vět (indikativ = věta oznamovací, kondicionál = věta prací, imperativ = věta zvolací). Zmínka o komunikační funkci výpovědi by pomohla učinit důležitý krok ve výuce mluvnice: nadřadit funkci formě. I'ř. Děj Původce děje Předmět (cíl děje, činnosti) Syntaktická platnost původce děje Slovesný rod 11) chválit rodiče Kamila (4. pád) rodiče -podmět činný i.') chválit porota vína porotou - příslovečné určení původce děje trpný 28 29 (3) chválit zboží se (sebe - 4. pád) zboží - podmět činný (4) chválit zákazníci zboží zákazníky -příslovečné určení původce děje trpný Z příkladů (1) a (3) vyplývá: Sloveso je v činném rodě tehdy, je-li původce děje ve výpovědi podmětem. Všimněme si blíže příkladů (2) a (4): Původce děje je zde příslovečným určením. Provedeme-li transformaci věty tak, aby se výrazy v pozici příslovečného určení staly podmětem, změní se i slovesný rod. (2) Porota velmi chválila letošní vína. (4) Všichni zákazníci naše zboží chválili. Podmět v původní konstrukci s trpným rodem se stal předmětem. Tato . transformace je možná u sloves předmětových přechodných činnostních (viz také 3.5.1): Proč činnostní? Označují činnost (nikoli stav). Proč předmětová? Vyžadují doplnění předmětem. Proč přechodná? Předmět přechodných sloves, který je ve 4. pádě, přechází po převedení přísudkového slovesa do trpného rodu do pozice podmětu. Některá činnostní předmětová slovesa jsou nepřechodná, mají předmět v jiném pádě než v akuzativu. (5) Všichni spolupracovníci mu poděkovali. (6) Rokovali o novém způsobu práce. Předmět, ke kterému směřuje činnost, je zde ve 3. pádě (mu) a v 6. pádě (o novém způsobu práce). Při transformaci do trpného rodu (agens bude vysunut z pozice podmetu do pozice příslovečného určení původce děje) zůstává předmět ve 3. pádě, nepřechází do pozice podmětu. Vzniká bezpodmělná struktura (věta jednočlenná). Bylo mu poděkováno všemi spolupracovník}'. O novém způsobu práce bylo rokováno. I ormální prostředky k vyjádření trpného rodu: a) Opisné pasivum Opisné pasivum je složeným slovesným tvarem (viz 3.5.2.2), jehož jednou části je příčestí trpné (chválen, pokryt) a druhou částí tvar slovesa být, který nese mluvnické kategorie (byli, jsou, budou, byli bychom, buďme chváleni, pokryti). b) Reflexivní pasivum Reflexivní pasivum je rovněž složený slovesný tvar. Skládá se z určitého tvaru významového1 slovesa (ve všech časech a způsobech kromě imperativu) a volného zvratného formantu se. 1 iinguje rovněž u sloves předmětových (číst knihy, prodat auto), ovšem jen ve 3. osobě (sg. i pl.): Takové auto se prodá už jen velmi těžko. Knihy tohoto autora se čtou velmi dobře. Gramatický morf a zvratné zájmeno se2 Slovo se je užíváno v několikeré funkci: 1. Je součástí reflexivního pasiva: knihy se čtou, auto se prodá; 2. Je součástí činných tvarů zvratné podoby sloves3: obešel se bez. peněz; 3. Je součástí reflexiva tantum: všemu se smáli, ničeho se nebáli. 4. Umístění slova se ve slovesných tvarech, tedy tam, kde má funkci gramatického morfu (1-3), je třeba odlišovat od situací, kdy je slovo se zvratným zájmenem a plní syntaktickou funkci předmětu. Příslušnost k zájmenům lze v těchto případech vyčíst i z faktu, že může být tvarově obměňováno, což v případech 1, 2 a 3 (výše) možné není: Každou chvíli si upravoval vázanku. Neboj se ničeho a věř si. Věř jen sobě. Otočil se směrem k nám. 1.2.2.6 Vid 1.2.2.6.1 Vid nedokonavý a dokonavý Slovesný vid vyjadřuje významovou složku slovesného děje. Není kategorií časovou, vid kategorií času prochází, proniká a vnáší do ní sémantický rozměr. Ve složených slovesných tvarech nese gramatické významy sloveso pomocné (být). Obsah nese sloveso plnovýznamové. Složené slovesné tvary však mohou (v omezené míře) tvořit i slovesa neplnovýznamová (byl bych chtěl...). v takových případech - jako připomenutí této možnosti - užíváme místo slova plnovýznamový slovo významový. Blíže viz doporučená literatura. 1 Mnohá slovesa mohou existovat jak v podobě zvratné {obejír se. hrát si), tak v podobě bez zvratného se [obejít blok domů, hrát no hudební nástroj). Je třeba odlišil je od reflexiv tantum. tedy od sloves, která mohou existovat jen ve zvratné podobě [smát se. bát se). 31 Slovesa nedokonavá (imperfektiva) vyjadřují děj, který je neohraničený. Neohraničenost se projevuje v kterémkoliv místě na časové ose: dělal jsem - neohraničený děj v minulosti; dělám - neohraničený děj v přítomnosti; budu dělat - neohraničený děj v budoucnosti. Slovesa dokonavá (perfektiva) vyjadřují děj ohraničený. Ohraničenost však nelze vyjádřit plynule ve všech časových pásmech: udělal jsem - ohraničený děj v minulosti; udělám - ohraničený děj v budoucnosti. Dokonavost nelze vyjádřit v přítomnosti, jakmile je děj v přítomnosti ohraničen, stává se okamžitě dějem minulým nebo budoucím. Prézentní tvarotvorné formanty sloves dokonavých vyjadřují děj budoucí: udělám, uděláš, udělá0, uděláme ... Slovesa párová jsou taková, která tvoří dvojice lišící se videm (sedět -sednout, skočit - skákat, zachovat - zachovávat, brát - vzít, psát - napsat). Vidový protiklad je tvořen obměnou kmenotvorných přípon, sloveso pak změní zařazení do slovesné třídy (skákat - skočit, sedět - sednout), nositelem změny vidu může být slovotvorná přípona (zachovat - zachovávat), vidovou dvojici mohou tvořit slova různých kořenů (brát - vzít). Často je vidový protiklad založen na významu předpony jednoho z párových sloves (psát - napsat). Aby byla slova v takových dvojicích považována za vidové protiklady, nesmějí být významově příliš vzdálena. Schopnost lišit slovesa vidově mají pouze některé předpony: o-, na-, po-, u-, vy-, z-, ze-. Slovesný vid je morfologicko-lexikální kategorie, u některých případů jsou hranice posouzení, zda se jedná o vidovou dvojici (tedy morfologický jev), velmi neostré: Za vidovou dvojici například nelze považovat tyto typy: spát - spávat (slovotvorným formantem se ve slovese spávat vyjadřuje způsob slovesného děje (viz níže), znát - poznat (předponou vzniká slovo se zcela novým významem). Slovesa nepárová vidové dvojice netvoří. a) Slovesa obouvidová jsou schopna vyjadřovat jak dokonavost, tak nedokonavost (věnovat, jmenovat, obětovat, stanovit, darovat): zítra ho jmenují ministrem, věnoval mu podpis (dok.); ministry podle ústavy jmenuje prezident, věnoval mu málo času (nedok.). Do skupiny sloves obouvidových lze zařadit většinu sloves cizího původu. Icjich původní obouvidovost byla pociťována spíše jako vidová nevyhraněnost, i proto začala být tato slovesa perfektivizována předponami: inventarizovat-inventarizovat, ordinovat - naordinovat, trénovat - natrénovat, expedovat -\ \ expedovat. Některé dvojice tohoto typu nenáleží do spisovné slovní zásoby (odrekreovat, odstátnicovat). b) Slovesa pouze nedokonavá (imperfektiva tantum) nemají schopnost vytvořit tvar pro vyjádření dokonavého vidu. Jsou to slovesa způsobová (modálni): muset, smět, moci, mít, chtít; - slovesa stavová: být, chybět, spát, znát... c) Slovesa pouze dokonavá (perfektiva tantum) nemají protějšek ve tvaru vidu nedokonavého: nadchnout, přimět. \ y/namovou složitost kombinace časových a vidových vlastností vyjadřují česká slovesa i jinými způsoby (hovoří se o způsobech slovesného děje). Často jsou však další \v/iiamové odstíny vázány na kontext, jsou lexikální vlastností sloves, nikoli vlastností n.miatickou. Mnohá vyjádření se totiž neuplatňují ve všech časech, nejsou často vázána ani nu \id slovesa. Uvádíme jen některé typy. Z příkladů je zřejmý lexikální charakter těchto v v razových možností slovesa. 1.2.2.6.2 Způsob slovesného děje Visobenost a nenásobenost Slovesa nenásobená vyjadřují děj probíhající jednou (vcelku, kontinuálně), neopakované -in il inu tašku, šel právě do kina. Slovesa násobená sdělují, že děj probíhá opakovaně. Lze je rozčlenit na: - slovesa opětovací (iterativa) - říkala to každému, nosil dlouhý plášť; - slovesa opakovací (frekventativa) - říkávala to pokaždé, v neděli nosíval dlouhý plášť. i ll/.ovost - sloveso s významem počínacím: rozkřičet se; - sloveso s významem končícím: proběhnout, dobíhat. i 2.2.6.3 Druh slovesného děje 1'nkud je tato sémantická kategorie posuzována, probíhá úvaha napříč kategorií vidu i napříč i liisifikacf způsobu slovesného děje. Slovesa vyjadřující míru děje: popojít, popocházet (dokonavá, nedokonavá): ■ Invesa vyjadřující expresivitu: hulákat, hulákávat (nenásobená nedokonavá, násobená m ilokonavá); Invesa vyjadřující deminutivnost: papat i dokonavá). papinkat (nedokonavá), spapat - spapinkat 32 33 2 KAPITOLY Z FORMÁLNÍHO TVAROSLOVÍ 2.1 Slovní tvar Slovo je základní jazyková jednotka, kterou lze vymezit z hlediska sémantického, grafického, fonetického, morfologického, větného a z hlediska kontextu.' Z pohledu příslušné lingvistické disciplíny je slovo dále nedělitelný úsek. Př.: Bylo by možné scházet se jinde než v Uherském Hradišti. Tento celek má 10 „grafických" slov, 7 „fonetických" slov. tj. přízvukových taktů, 8 „lexikálních slov", 7 „morfologických" slov, 5 „syntaktických" slov. Každé české slovo přísluší některému slovnímu druhu. Ty označují skutečnost buď samostatně, tj. nezávisle na jiných slovech (slovní druhy autosémantické). nebo ve spojení s jinými slovy (synsémantické slovní druhy). Blíže v Tab. 1. Slova těch slovních druhů, které mohou být tvarovány (ohebných slovních druhů), tvoří paradigmata, jejichž představitelem je vzor. Vzorem musí být takové slovo, které je schopno zaujmout všechny tvarové varianty. (Vzor umře v 1. slovesné třídě, kterým nelze vyjádřit pasivní tvary, byl proto nahrazen vzorem tře.) Jestliže je k vyjádření některého tvaru v paradigmatu potřeba více grafických slov, jsou všechna slova v příslušném tvaru považována za jedno „morfologické slovo": les lesa (Gsg.) po (o) lese (Lsg.) lesem (lsg.) Gsg., Ipl. jsou tvary, které jsou realizovány jedním grafickým slovem, jež je zároveň jedním gramatickým slovem. Lokál je pád „povinně" předložkový, je tedy vždy realizován dvěma grafickými slovy, která dohromady tvoří jedno slovo gramatické. číst (1) čti (imperativ) (2) četl jsem (indikativ préterita) (3) budu číst (indikativ futura) (4) byl bych četl (kondicionál minulý) (5) čtouce (přechodník přítomný) (6) být čten (pasivní infinitiv). Všechny příklady (1) - (6) obsahují vždy jen jedno „morfologické" slovo, tj. dek, který je pro vyjádření příslušného tvaru dále nedělitelný. Příklady (2) (3) (4) (6) jsou složené slovesné tvary (viz 3.5.2.2). 'li Slovní tvary jednoduché a složené V části 2.1 bylo vyloženo pojetí „morfologického" slova. Slova zaujímají při ohýbání tvary jednoduché (syntetické) a složené (analytické). Jednoduchý Jovní tvar vyjadřuje mluvnické významy jednou slovní jednotkou pomocí i \ .irotvorného formantu: l a bulka 5: Tvarotvorné formanty v syntetických slovních tvarech Slovní tvar Vyjadřované mluvnické významy Poznámka knihami 7. pád, číslo množné, rod ženský tvarotvorným formantem je pádová koncovka ■ Irilcčkovo 1. (nebo 4.) pád, číslo jednotné, rod střední tvarotvorným formantem je pádová koncovka r/i vlečkovými {domy, i ulicemi, poli) 7. pád, číslo množné, rod mužský (ženský, střední) tvarotvorný formant tvoří kmenotvorná přípona tvrdého adjektivního skloňování (-ý-) a pádová koncovka (-mi).' ■ nlět rod činný, vid nedokonavý nevyjadřuje všechny ml. významy, je to jednoduchý neurčitý slovesný tvar (3.5.2.2) ' iliine 1. osoba, číslo množné, způsob oznamovací, rod činný, vid nedokonavý tvarotvorný formant tvoří kmenotvorná přípona kmene přítomného (-ŕ-) a osobní koncovka (-me) analytická slovní tvary mají pouze slovesa. Poznámky: • Nerozdělitelné vícedílné výrazové formy při stupňování adjektiv a deadjektivních příslovcí (více šedovlasý, nejvíc strádající, víc rozporuplné) se chápou jako slovotvorný, nikoli morfologický jev. 1 Podrobněji Čechová a kol. Čeština - řeč a jazyk, 2000, s. 75. Vjem (termín) tvarotvorný formant bývá ve školské praxi ztotožňován s pojmem koncovka. Blíže nrotvorném formantu a jeho členění i v části 2.1.2.2. 34 35 Pro úplnost je třeba uvést, že i Lsg. a pl. jmen jsou analytické slovní tvary -fungování slov v lokálu nezbytně vyžaduje dvě slovní jednotky, předložku a jméno: {poučili se o nových způsobech prodeje, na skládacím lůžku se nevyspal, stýskalo se jí po domově, po něm). 2.1.2 Členění slovního tvaru Pro pochopení funkce slovních tvarů a pro schopnost účelně tyto funkce užívat je třeba umět slovní tvar rozčlenit na nejmenší jednotky nesoucí lexikální nebo mluvnický význam. Nejmenší jednotkou gramatického a lexikálního popisu slova je morfém. Lexikální morfém (kořen) pojmenovává substance (pra-věk), děje (za-cvič-i-t), vlastnosti (les-n-í), okolnosti (dobř-e). Gramatický morfém vyjadřuje gramatické významy (pád, číslo; osobu ...). Př.: Česká substantiva jsou schopna zaujímat čtrnáct pádových forem. Gramatickým morfémem1 je tedy ta část slova, která je schopna vytvořit Nsg. {nominativ singuláru), Gsg. {genitiv singuláru) atd. Česká slovesa zaujímají tvary, které vyjadřují jejich mluvnické kategorie. Příkladem konjugačního morfému je formant tvořící imperativ pro 2. osobu čísla jednotného. Morfém je tedy „systémová jednotka", která funguje poté, kdy je naplněna konkrétními „daty", v jazyce tedy konkrétním jazykovým materiálem. Konkretizací, realizací morfému je morf. Př.: Vokativ singuláru feminin (morfém) je realizován pádovými koncovkami -o (ženo), -e/ě (růže, žákyně), -i (písni, kosti). Koncovky -o, -e/ě, -i jsou morfy. Morf může mít i nulovou podobu: píseň0 (nulová pádová koncovka v N a A sg.), dělej0 (nulová osobní koncovka v 2. os. sg. imperativu, -ej je kmenotvorná přípona, která tvoří s nulovou koncovkou tvarotvorný formant -viz další výklady v části 2.1.2.2. 2.1.2.1 Typy morfů I vpy morfů: l kořen 2. iifixy • prefixy (předpony) - dopisovat • sufixy (přípony) - slovotvorné Věra - Věrka, běhat - běh0 tvarotvorné kmenotvorné přípony: bereme, prosíte. dělám, dělejte, kupoval, ber0te, pnmími, koťata, kuřetem, babiččinými koncovky - pádové {koťata) osobní {bereme. ber0te) rodové (koupen0. koupena, dělali, dělal0) infinitivní (dělat) • postfix - formant, který se připojuje za ohýbanou část slova: kohokoli, kýmkoli, čehosi, kdopak • infix - při odvozování vniká do kořenu slova: trápit - trampoty • interfix - spojuje komponenty složených slov: maloměsto • cirkumfix - při vzniku slova nebo tvaru slova působí současně dva morfy: podpatek - předpona a přípona, o lese - předložka a pádová koncovka, tvar 6. pádu je tvořen jak předložkou, tak pádovou koncovkou ' Gramatický morfém je zde ta čási slova, která nese tvaroslovný význam, ten má pak těsný vztah k syntaktickým vlastnostem výpovědi. ' 1-2.2 Slovní tvar ii i Tvarotvorný základ Uchem ohýbání slova (skloňování a časování) se nemění. Může obsahovat i \lovotvorné formanty (předponové a příponové - viz části 2.1.2.3 a 2.1.2.4). I>) Tvarotvorný formant Mění se během ohýbání, vytváří mluvnické kategorie slova. 36 37 Tabulka 6: Tvarotvorný základ a tvarotvorný formant Slovní tvar Tvarotvorný základ Tvarotvorný formant Morfy v tvarotvorném formantu květem květ- -em -em květ květ- -0 (Nsg.) -0 výkvět výkvět- -0 -0 kuře kuř- -e -e kuřata kuř- -ata -at-a žlutých žlut- -ých -ý-ch žlutými žlut- -ými -ý-mi babiččin (dům) babiččin- -0 -0 babiččiným (domem) babiččin- -ým -ý-m rozkvést rozkvés- -t -t koupíme koup- -íme -í-me koupili jsme koup- -ili jsme -i-l-i jsme (js-me) nekup (imperativ) nekup- -0 -0-0 nekoupíme nekoup- -íme -í-me Tvarotvorný formant není vždy tvořen jedním segmentem, jedním morfem. Tvarotvorný formant některých paradigmat obsahuje kmenotvornou příponu, která je významným formálním třídicím prvkem, u adjektivního skloňování a části slovesných tvarů i s důsledkem pro (morfologický) pravopis. Slovní tvar je tedy z hlediska morfologického trojdílný. Tvar slova = tvarotvorný základ + tvarotvorný formant tvarotv. formant = kmenotvorná přípona + koncovka NEBO Tvar slova = kmen + koncovka kmen = kořen + všechny ostatní příponové a předponové morfy kromě koncovky (pádové, osobní, infinitivní, rodové) Ve školské praxi byla (a je) kmenotvorná přípona zahrnována ke koncovce (což je vša v protikladu ke školské definicí koncovky, podle níž je koncovkou ta část slova, která mění během skloňování nebo časování). Kmenotvorná přípona však (aniž je pojmenována) zůstává aktivní součástí učiva o třídění sloves do slovesných tříd a ke vzorům. Tabulka 7a: Členění tvarotvorného formantu adjekt ivních tvarů Kmenotvorné přípony lze rozlišit u obou adjektivních paradigmat Chápání ivurotvorného formantu ve školské praxi však slnn,*;i ■ i , ■ , „ rj , moučilo pojem koncovka ■ i noiem kmenotvorná prípona. Zamlžilo se tak nověrlr,™' ť ť .. . ..v, ťuveaorru o systému, prestalo hyl zřetelné, ze to, co paradigmata liší, je právě kmenotvorná přípona, koncovky jsou totiž totožné (viz Tab. 25). ľ ! Kmenotvorná přípona ve tvarech substantivního skloňování neuter rozlišuje slova náležejíc, k typu na -e (viz take Tab. 14). Sl0Va bez kmenotvorné pnpony se skloním podle vzoru moře slova w < - -i 1 ,ť \ , , J, ,, - ,ľ a' ktera maji některou /. kmenotvornych pnpon, se skloňuji podle vzoru kuře (podvzoru břímě) Tabulka 7b: Členění tvarotvorného formantu suh«tQ iJt . „ --__^"lukUDstantiv středního rodu Slovní tvar kuřaty Hádětem břímě i'temenem Tvarotvorný základ kuř- mlád- břím- břem- I Kmenotvorná přípona ve tvarech sloves (podrobněji Tab 42V \ kmeni přítomném: -e-, -ne-, -je-, -(-, -á-, ' t kmeni minulém: -0-, -nit-l-0-, -e-l-ě-, -i-, a-, -ova- 1. Kmenotvorná přípona u adjektivního skloňování (všimněte si zejména její přítomnosti ve tvarech přídavných jmen přivlastňovacích): Tabulka 7c: Členění tvarotvorného formantu jednoduchých slovesných Slovesný tvar Slovní tvar Tvarotvorný základ Tvarotvorný formant Kmenotvorná přípona Koncovka Kmen Koncovka Indikativ prézentu nosíme nos- -!- (kmene přítomného) -me Imperativ pro 2. os. sg. nos nos- -0- (kmen. přít. pro imperativní tvary sloves vzoru prosí) -0 Imperativ pro 2. os. pl. noste nos- -0- (kmen. přít. pro imperativní tvary vzoru prosí) Jednoduchý slovesný tvar je z hlediska morfologického také vždy trojdílný {nos-í-me), variantou morfému je i nulový morf - tvar pro 2. os. sg. imperativu činného má nulovou kmenotvornou příponu a nulovou osobní koncovku: nos-0-0, u tvaru pro 2. os. pl. téhož slovesa následuje po nulové kmenotvorné příponě osobní koncovka -te. U příčestí činného a trpného se formanty, jimiž jsou příčestí od kmene minulého tvořena, nazývají suftx příčestí činného (-/-), sufix příčestí trpného (-/z-, -en-,-t-). Jsou to nekoncové tvarotvorné formanty, za nimi následuje rodová koncovka (pozitivní nebo nulová - kreslil0, kreslila, kresleno ...). Tabulka 7d: Členění tvarotvorného formantu jednoduchých slovesných tvarů (pokr.) Slovesný tvar Příčestí činné P2tostíjrpné_ Slovní tvar Tvarotvorný základ Tvarotvorný formant kreslil kresl- kresleno I kresl- Kmenotvorná přípona -i- (kmene minulého) Nekonc. tvarotv. formant Rodová koncovka -0 1. 1.2.3 Vyčlenění slovotvorných formantů M plný morfematický rozbor vyžaduje i definování slovotvorných formantů kleré sice nevytvářejí tvar analyzovaného slova, ale podílejí se (podílely se \ různém sledu) s tvarotvornými formanty na výsledném významu slova. odvozená (a složená) slova jsou tvořena z jiných slov. (Nikoliv z kořenů!!) Kořen je nejmenší společná část celé skupiny příbuzných slov. Taková skupina několika příbuzných slov se nazývá slovní čeleď. Slovo odvozené a slovo základové mají příbuzný význam. Společná část obou slov se nazývá slovotvorný základ. 1 a část odvozeného slova, která vytvořila nový význam, se nazývá slovotvorný formant. Slovotvornými formanty jsou nejčastěji předpony, přípony a koncovky. Slovotvorné formanty: ■ love odvozené Jovo základové nakoupit koupit- Invo odvozené Helenin-,lovo základové Helena slovo odvozené příprava-,lovo základové připravit .hivo odvozené výkon0 Jovo základové vykonat -*■ slovotvorný formant (předpona na-) slovotvorný základ (koupit) -> slovotvorný základ (Helen) slovotvorný formant (přípona -in) -> slovotvorný základ (příprav) -> slovotvorný formant (koncovka -a) slovotvorný základ (výkon) -*• slovotvorný formant (nulová koncovka) 40 41 U mnoha slov dochází při odvozování k obměně slovotvorného základu. Střídají se: - samohlásky: sloužit - služba - souhlásky (souhl. skupiny): hebký - hebce, měkký - měkce, Praha pražský, tetička -tetiččin, horský - horští, řecký - řečtí - samohlásky i souhlásky: měřit - míra Morfy tak mají více realizací, jednotlivé realizace se nazývají alomorfy. Složitější situace nastává tam, kde se slovotvorný rozvoj slova dotkl slovesného tvaru a kmenotvorná přípona tohoto slovesného tvaru je převrstvena slovotvornou příponou typickou např. pro adjektiva. Slovotvorné formanty: -> slovotvorný formant (předpona) slovo odvozené neohrozitemý slovo základové slovo odvozené slovo základové slovo odvozené slovo základové ohrozitelný - -*■ slovotvorný základ slovotvorný formani (přípona)1 ohrozitelný ohrozit- -*■ slovotvorný základ -+■ slovotvorný formant ohrozit hrozit- -*■ slovotvorný základ U prvního členu slovotvorné řady se nakonec určí tvarotvorné morfy (hroz-i-t: hroz - tvarotvorný základ, -i— kmenotvorná přípona kmene minulého, -t infinitivní koncovka) a výsledek se zahrne do úplného morfematického rozboat. (Užití v rozboru slova neohrozitelný viz níže.) '.1.2.4 Morfematický rozbor Nejdříve uvádíme případy, kdy původní kmenotvorná přípona nepředchází příponě slovotvorné. Tabulka 8: Morfematický rozbor Slovní tvar Předpona(y) Kořen(y) Slovotvor. přípony Tvarotvor. formant Kmenotvor. přípona Koncovka okenice ok(e)n- -ic- -e modravý modr- -av- -ý- -0 modravými modr- -av- -ý- -mi pakůň pa- kůň- -0 kým k- -ý- -in nezacvičit ne- za- cvič- -i- -t Příklad rozboru slova, kde složitý slovotvorný vývoj převrstvil slovotvornými Inrmanty původní formant tvarotvorný (kmenotvornou příponu -i): molirozitelný ni předpona . i předpona hroz - kořen i kmenotvorná přípona (kmene minulého sloves 4. slovesné třídy) /. / slovotvorná přípona " slovotvorná přípona i kmenotvorná přípona (tvrdého adjektivního skloňování) 11 koncovka (pádová) ' 2 Polymorfie a variantnost \\ vyjádření téže mluvnické kategorie může ve spisovném jazyce existovat ilvojí (zřídka trojí) možnost. Mluvíme o variantním páru (dubletě). Slovotvorné přípony se udávají v podobě, jaká se užívá v základním tvaru, tj. v Nsg. - zde je tvarotvorný formant pro Nsg. -ý-0 Varianty rovnocenné V/.tah mezi oběma členy může být rovnocenný, jsou téměř zaměnitelné. Častěji i sak mezi nimi mluvčí spatřuje rozdíl - volí vždy jednu z nich s ohledem na \ laslnosti probíhající komunikační situace (profesní a generační zařazení mluvčího i adresáta, stupeň jazykového vzdělání, kontextové vlastnosti projevu I: i 11 lichoběžníku - lichoběžníka i ! I jezech - ježích 42 43 (3) balíčcích - balíčkách (4) mohou - můžou. Příklady (3) a (4) začínají být pociťovány jako stylově diferencované. Varianty jsou diferencované a) stylově na ose knižnost - neutrálnost - hovorovost: turisté - turisti b) významově Volbu varianty určuje širší kontext nebo prvek, který má bezprostřední vliv na výsledný tvar - typ předložky, zakončení kmene, typ slovotvorného procesu: panu Jaroslavu Novákovi; na jaře - o jaru, vnuci, vnukové, ale jen pravnuci). Polymorfie - situace, kdy pro vyjádření jednoho mluvnického významu slouží více morfů. Variantnost - z nabízeného množství morfů jsou reálné jen některé kombinace — variantní páry, dublety. Variantnost existuje „uvnitř" polymorfie. Př.: V nominativu plurálu maskulin podle vzoru pán (s podvzory soused, dělník) se polymorfie realizuje třemi variantami: Tabulka 9: Polymorfie a variantnost Maskulina životná, typ I (typ s nulovou koncovkou v zákl. tvaru) Npl. polymorfie i, ové, é Možnosti uplatnění morfů pán soused dělník variantnost i/ové i/é i Zápis existujících variant v rámci polymorfie: i/ové, i/é, i 2.3 Skloňování a časování (flexe) Ohebná slova jsou schopna tvarotvornými formanty vyjadřovat rozmanité funkce (viz část 1.2), které je potřeba v dorozumívání realizovat. Ohýbání jmen se nazývá skloňování (deklinace), zahrnuje tvorbu pádových forem jmen. Tvorba slovesných tvarů (určitých i neurčitých) se nazývá časování (konjugace). typy skloňování: 1. Substantívni skloňování Mluvnické významy (pád, číslo, rod) jsou vyjadřovány pádovou substantívni koncovkou (pozitivní nebo nulovou): a) u substantiv: pán-0, pán-a, pán-ovi, předsed-a, sluh-ové; b) u adjektiv: otcův-0 dům, otcov-u domu, matčin-o jablko;' c) u číslovek: milion-0, milion-em, st-o, mál-o, s mál-em, pater-o, pater-a, čtyř-mi, pětin-ami, pětic-emi. 2. Adjektivní skloňování Mluvnické významy jsou vyjadřovány dlouhými (složenými) tvary, které jsou dvojdílné; tvoří je kmenotvorná přípona -ý- (-é-, -á-, -ou-) pro tvrdé adjektivní skloňování, -í- pro měkké adjektivní skloňování a koncovka, která se připíná za kmenotvornou příponu: mlad-ý-ch, mlad-é-0, jam-í-ho. Dlouhé tvary se uplatňují a) u adjektiv tvrdých, měkkých a části paradigmat adjektiv přivlastňovacích (mladými, jarními, otcových, matčinými); b) u substantivizovaných adjektiv (hajný, príivodčí ...); c) u zájmen (který, čísi, její...); d) u číslovek (třetí, dvojnásobný, trojí...). krátkými (jmennými) tvary (typ šťasten), jejich tvarotvorný formant je totožný s formanty základních substantivních typů v příslušném rodě a pádě. V současné češtině se používají jen v N a A (viz Tab. 26). Krátké tvary se používají a) u tvrdých kvalitativních adjektiv (mlád, bos, blažen ...); b) u slova rád a jeho odvozenin (milerád, nerad); 3. Zájmenné skloňování /.áj menná deklinace probíhá podle tvrdého vzoru ten a měkkého vzoru náš. I lživá se nejen pro zájmena (viz 3.3.2). Podle vzoru ten se skloňuje číslovka ú den, podle zájmenných vzorů se skloňují některá přejatá vlastní jména (viz I ab. 23). 1 olinou se od substantivního skloňování neliší deklinace krátkých (jmenných) tvarů adjektiv: chlapec je U'nKten-0, dívka je šťastn-a, děvče je Šťastn-o (viz Tab. 26). 44 45 » O SLOVNÍCH DRUZÍCH 1.1 Podstatná jména Podstatná jména označují jevy skutečnosti jako samostatná, zřetelně vydělená a vyhraněná fakta. Označují osoby, živočichy, věci a substančně pojaté vlastnosti a děje.1 Substantiva jsou ve větě primárně podmětem a předmětem, sekundárně mohou být kterýmkoliv jiným větným členem. 1.1.1 Tvarosloví podstatných jmen Substantiva vyjadřují svými tvary mluvnické kategorie pádu, čísla a rodu (viz 1.2.1). Současná tvarová soustava českých substantiv je dělena podle jmenného rodu m mluvnickém rodu a rodu reálném viz 1.2.1.3). 1'ostup při zařazení ke vzoru: - určení jmenného rodu (u maskulin i životnosti a neživotnosti), - rozlišení podle koncovky v základním tvaru (v nominativu sg.) k deklinačnímu typu (typy skloňování viz 3.1.1.1), - u některých deklinačních typů následuje rozlišení k deklinačnímu podtypu (tvrdému, měkkému) podle povahy koncové souhlásky kmene, zařazení podle koncovky v opěrném tvaru (v Gsg.) k deklinačnímu vzoru. Substantiva domácí a začlenitelná cizí se skloňují podle substantivní deklinace (\oused0 Machala, setřenice Lea, štěně Dášeňka) a podle adjektivní deklinace [krejčímu Bočkovi). Některá substantiva cizího původu užívají v českém kontextu tvarotvorné formanty zájmenného skloňování: kuli, kuliho, kulimu Savorelli, Savorelliho, Savorellimu. 1 {'prostred stránky bylo napsáno velkým písmem ano. V léto větě lze považovat slovo ano za substantivum. Situace je typická pro vyjadřování v metajazyku (metajazyk - jazyku o jazyku). Je vsak třeba mít na paměti, že vlastně o elipsu fvýpustku): Vprostřed stránky bylo napsáno velkým písmem slovo ano. fVýraz slovo ano je nbslaněně pojatý jev skutečnosti.) 47 3.1.1.1 Substantívni deklinace podstatných jmen Maskulina Tabulka 10: Typy a vzory životných maskulin Nulová koncovka v základním tvaru Pozitivní koncovka |>p> I. -0 II. -e III.-a podtypy A (tvrdý) B (měkký) vzory pán muž soudce předseda podvzory soused, dělník učitel, lovec husita, rikša, sluha Tabulka 11: Typy a vzory neživotných maskulin Nulová koncovka v Nsg. typy I. -0 podtypy A (tvrdý) B (měkký) \ zor> hrad stroj podvzory les (jazyk) Poznámky ke tvarům některých maskulin: anděl - skloňuje se podle tvrdého vzoru pán, ale Vsg. má podle vzoru měkkého: -i bacil - podobně jako slova mikrob, korál ... označující mikroorganismy, které lze chápat jako rostliny i jako živočichy, má slovo bacil tvary podle životného i neživotného tvrdého typu na -0 (vzory pán, hrad): Gsg. - bacil-a/u, Asg. - bacil-a/0, Npl. - bacil-i/y bratr - vedle pravidelných tvarů podle vzoru pán má pro zvláštní významy i tvary podle měkkého adjektivního skloňování (o českých bratřích), zde se však vymyká genitiv, kde je původní koncovka -/'(českých bratří) den - má tvary podle obou vzorů neživotných maskulin; základní tvary jsou podle vzoru stroj, v některých pádech lze užít tvary podle tvrdého vzoru hrad a jeho pomocných vzorů (sg.: G - dne, D - dni/dnu, L - (o)dni/dnul (ve) dne; pi: N - dni/dny, G - dnů/dní, A - dny/dni; v Npl. i knižní tvar s životnou koncovkou dnové) rlověk - v sg. jsou tvary podle vzoru pán, v D a L pouze koncovka —u host - má v plurálu koncovky lišící se stylově: N - hosté/hosti, G -hostů/hostí, ale v I je možný jen tvar hosty lurica - maskulina s měkkou souhláskou na konci tvarotvorného základu náležející k deklinačnímu typu na -a se tvarují podle podvzoru rikša: Gsg. -hiřici kněz - skloňuje se podle vzoru muž, v některých pádech množného čísla má vsak pouze adjektivní formanty - sg.: kněz, kněze, knězi pl.: kněží, kněžU knčžím, kněze, knězích, kněžínii Kníže - vsg. se syntakticky chová jako maskulinum. pádové formy však ponechává podle vzoru kuře: český kníže, českého knížete, českému knížeti, > iského knížete v plurálu je syntakticky i morfologicky ve středním rodě: tV.vfaí knížata, českých knížat... kiiň - základní paradigma je podle vzoru muž, v některých pádech plurálu jsou formanty neživotných maskulin nebo jiné formanty: N, A, V - koně, G - koní, koňů, D - koním, koňům, L - (o) koních, I - koni i koňmi lidé - v plurálu protějšek ke slovu člověk, skloňuje se podle vzoru kost (kromě N a V, kde je tvar lidé), syntakticky se chová jako životné maskulinum: Někteří lidé v sále zpívali. manžel - má tvary převážně podle vzoru pán (jen V - manželi), variantní tvary podle vzoru muž (podvzoru učitel) v množném čísle mohou sloužit i k významovému odlišení: N - manželé (dvojice), manželové (ženatí muži), \ manžele, manžely, I - manželi, manžely oblak - tvary podle tvrdého vzoru hrad jsou v některých pádech plurálu doplňovány tvary podle vzoru město: N - oblaky i oblaka, G - oblaků i oblak, I (o) oblacích i oblakách obyvatel - pravidelně se skloňuje podle měkkého vzoru muž, je-li počítaným předmětem v kombinovaných číslovkových výrazech (viz Tab. 32), může mít i'1-iiitivní podobu s nulovou koncovkou (několik tisíc obyvatel) peníz - pravidelné tvary podle vzoru stroj má v případě, že označuje minci -\ sg. N - peníz, G - peníze, I - penízem v pl. N - peníze, G - penízů, I -/'(//;-/; v případě, že označuje platidlo, funguje jako substantivum pomnožné: l>i mze, peněz, penězům, peníze, penězích, penězi 48 49 rodič - skloňuje se podle vzoru muž, jen v Npl. je i neživotná koncovka -e {rodiče/rodičové), slovo se syntakticky chová jako životné: Naši staří rodiče včera přijeli. syn - má tvary podle vzoru pán, Vsg. s koncovkou -u (synu), tvar syne není spisovný tác (podobně jako nespisovná slova truc, kec, hec) - v lpi. mají pravidelnou koncovku podle vzoru hrad: tácy, trucy, kecy, hecy V rámci jednoho deklinačního typu (maskulina neživotná v N s -0) kolísají skupiny slov s tvarotvorným základem zakončeným na -1 {kužel, plevel, chmel, tmel, kotel, koukol, rubl, cumel) a na -en {kámen, křemen, kořen, plamen, hřeben): Gsg.: kužele/u, kamene/u, ale jen chmelu, u skupiny na -/ jsou dvojtvary (kromě slova chmel) i v lpi. s pravopisnými důsledky: kotly/i. kuž.eli/y. K maskulinům proniká zejména v Lpi. femininní koncovka -ách. Tento velmi progresivní jev odpovídá vývojové tendenci v současné morfologii - tendenci k neměnnosti kmene. Ve skloňování maskulin se projevuje zejména u slov s tvarotvorným základem končícím na hlásku, která by před předními vokály v koncovkách -ech (hradech) a -ích (strojích) podléhala měkčení: (o) teplákách, obláčkách, domkách, plechách ... '■líh mna l iltulka 12: Typy a vzory feminin Pozitivní koncovka Nsg. Nulová koncovka v Nsg. lypy I. -a n. -e III. -0 lioiltypy A B Žena růže píseň kost l>otlv/.ory ulice !'(»/námky k tvarům některých feminin: berla - ve významu „žezlo, odznak moci" se skloňuje pravidelně podle vzoru ■ ■u.i - Gsg. berly, Npl. berly, Gpl. berel; ve významu „pomůcka při chůzi" má i».n y podle vzoru růže - Npl. berle, Gpl. berlí, Dpi. berlím lleera - má tvary podle vzoru žena, pouze v Dsg. a Lsg. je tvar dceři I | m vodního dceř, v Gsg. dříve dceře) llvcře - podstatné jméno pomnožné (fenx), v G, D, L s tvary podle vzoru růže, I podle vzoru kost - dveřmi ľ.ľj.ša - (podobně jako jména Soňa, Táňa) má většinu tvarů podle vzoru žena, v Gsg. a v N, A a Vpl. je -i. Podle vzoru žena i růže má koncovky Dsg. i '■<'|še/gejši) husa - v Gpl. tvary podle vzoru žena {hus), ale i podle vzoru kost {husí), původně mělo slovo v N tvar/jím a skloňovalo se podle vzoru kost lidicky - podstatné jméno pomnožné (femininum), tvaruje se podle vzoru žena (lidiček, lidičkám ...) inilčle - významotvorně využívá varianty v Gpl. (í/0), tvar nedělí je pro vý/mim sedmý den týdne, tvar neděl pro význam týden jako sedm dní práce - slovo se v jednotném i množném čísle skloňuje pravidelně podle \ /oni růže - Gpl. prací, Dpi. pracím, Lpi. (o) pracích. Během skloňování se II .ii i samohláska v kořeni v lsg. G, D, L a I pl. '.o|ii má tvary převážně podle vzoru růže, jen N, A a Vsg. má koncovku m u žena (sója, sóju, sójo) a Gsg. má varianty podle vzoru žena i růže ' láji/sóje) 50 5 skica - skloňuje se podle vzoru žena, avšak s -i: Gsg. skici, Dsg. skice i skici... Npl. skici, G skic, D skicám ... skicami Značná skupina slov II. typu (-e) odsouvá v Nsg. koncovku -e a přechází tak ke vzoru píseň (v ostatních pádech kromě akuzativu a vokativu je mezi oběma paradigmaty shoda): skrýše/skrýš, záře/zář,půle/půl... Typová podobnost vzorů píseň a kost (typ na -0) způsobuje, že značná skupina slov kolísá mezi oběma vzory. Tabulka 13: Substantiva kolísající mezi vzory píseň a kost Neutra 1'abulka 14: Typy a vzory neuter Gsg. N, Apl. Dpi. Lpi. Ipl. mast -i -i -em/-ím -ech/-ích mast-mi pěst -i -i -em/-ím -echAích pěst-mi nemoc -i -i -em/-ím -echAích nemoc-emi velmoc -i -i -em/-ím -echAích velmoc-emi pomoc -i -i -em/-fm -echAích pomoc-emi lež -i -i -i'm -ich lž-emi sůl -i -i -tm -ich sol-emi odpověď -i -i -ím -ich odpověď-mi, odpověd-mi zeď -i -i -em/-ím -echAích zd-mi myš -i -i -ím -ich myš-mi noc -i -i -ím -ich noc-emi nit -i/-ě -i/-ě -ím -ich nit-ěmi stať -i/-ě -i/-ě -ím -ich stat-ěmi loď -i/-ě -i/-ě -ím -ich loď-mi, lod-ěmi Pozitivní koncovka v Nsg. typy I. -0 II. -e III. -í podtypy krátký deklinační formant (koncovka) v Nsg. dlouhá konc. Nsg. vzory město moře stavení podvzory středisko sídliště /.vlastnost kuře břímě V* 1. Během deklinace (kromě N. A, Vsg.) rozšiřují kmen o kmenotvornépřípony -ě(e)-t- * -en- v čísle jednotném, -at-. -en- v čísle množném. 2. Nemají vlastní soubor deklinačních formantů: jednotné číslo: podle II. typu (moře, moři - kuřete, kuřeti, břemeni) množné číslo: podle I. typu (měst, městům, kuřata, kuřatům, břemenům) Vzor kuře (s podvzorem břímě) se označuje jako typ smíšený. Poznámky k tvarům některých neuter: dvířka - pomnožné substantivum, skloňuje se převážně podle vzoru město, I )pl. - dvířkům i dvířkům, L - (o) dvířkách, I - dvířky i dvířkami oko, ucho, koleno, rameno - rozlišují svými tvary to, zda pojmenovávají část /ivého organismu, či nikoli: Npl: oka/oči, ucha/uši ... kolena, ramena, Gpl. okločí, uch/uší ... rameni ramenou, kolen/kolenou. Duálové tvary viz tabulky 16 a 17. dítě - v singuláru se skloňuje podle vzoru kuře, syntakticky se chová jako neutrum (malému dítěti) v plurálu má slovo syntaktické vlastnosti feminina (děti zůstaly v lese), tvaruje se podle vzoru kost (dětí, ... dětmi) vejce - skloňuje se podle vzoru moře, Gpl. - vajec (sídlišt'0) Významným jevem v deklinaci neuter je pronikání femininní koncovky -ách v I ,pl. k substantivům s kmenem zakončeným na zadopatrovou hlásku (v písmu k g, clí): jablkách, rouchách, často u slov se slovotvorným formantem -isko: střediskách/střediscích, východiskách/východiscích. (Srov. situaci u maskulin.) 52 53 3.1.1.2 Adjektivní deklinace podstatných jmen Tabulka 15: Adjektivní deklinace substantiv Rod Maskulina životná Maskulina Neutra Feminina neživ. typy A B A B A B (tvrdý) (měkký) (tvrdý) (tvrdý) (měkký) (tvrdý) (měkký) vzory hajný průvoděí zlatý vstupné hovězí bytná průvoděí Nsg. -ý-0 -í-0 -ý-0 -é-0 -í-0 -á-0 -í-0 Gsg. -é-ho -í-ho -é-ho -é-ho -í-ho -é-0 -í-0 3.1.1.3 Duálové tvary Substantívni i adjektivní vzory substantiv mají úplná paradigmata pro jednotné i množné číslo. Některá substantiva mají tvary i pro číslo dvojné, jsou to tzv. duálové tvary. Duálové tvary původně označovaly mnohost rovnající se dvěma. V současné češtině se ve zbytcích zachovaly u názvů některých částí lidského těla vyskytujících se po dvou a u číslovek dva a oba. Tabulka 16: Tvary slov s duálovým skloňováním Pád Duálové tvary slov Nsg. koleno, rameno, ruka, noha, prsa, oko, ucho. dvě, obě Gpl. kolenou, ramenou, rukou, nohou, prsou, očí, uší, dvou, obou Dpi. kolenům, ramenům, rukám, nohám, očím, uším, dvěma, oběma A, Vpl. kolena, ramena, ruce, nohy, prsa. oči, uši, dvě, obě Lpi. (o) kolenou, ramenou, rukou, nohou, prsou, očích, uších, dvou, obou Ipl. koleny, rameny, rukama, nohama, očima, ušima, dvěma, oběma Koncovka -ma v instrumentálu je spisovná u slov: ruka, noha, oko, ucho (pokud označují části živého organismu), jejich augmentativ (slov zveličelých) nožisko, ušisko ... a deminutiv (slov zdrobnělých) ručička, očičko, ouško ... Duálová koncovka -ma je vždy v 7. pádě číslovek dva, oba (ve všech rodových formách). V případě, že je slovo duálového významu v instrumentálu slovem řídícím, mají duálové zakončení (-ma) všechna syntakticky závislá (shodná) slova: íibulka 17: Slova s duálovým skloňováním ve slovních spojeních Pád Nsg. (ipJi Dpi. •Pl. Výraz s řídícím slovem v neduálovém významu (plurál) ty dvě (čtyři) dřevěné nohy (stolu) těch dvou (čtyř) dřevěných noh (stolu) těm dvěma (čtyřem) dřevěným nohám (stolu)_ (o) těch dvou (čtyřech) dřevěných nohách (stolu) těma dvěma (těmi čtyřmi) dřevěnými nohami (stolu) Výraz s řídícím slovem v duálovém významu ty dvě (čtyři) dívčí nohy těch dvou (čtyř) dívčích nohou těm dvěma (čtyřem) dívčím nohám (o) těch dvou (čtyřech) dívčích nohou těma dvěma (těma čtyřma) dívčíma nohama \. 1.1.4 Skloňování substantiv cizího původu Skloňování přejatých jmen obecných i vlastních je ta část jazyka, která se mění \ lesné časové závislosti na změnách sociokulturních. Frekventované výrazy se (buď podle psané, nebo podle zvukové podoby) začleňují k domácím vzorům a jsou podle pravidel platných pro příslušné paradigma skloňovány. Některá ■ lova jsou opatřována zakončením, jež zařazení ke vzoru umožní: apartmá (neskl.) - apartmán (vzor hrad). I 'ii jeti do souboru skloňovatelných výrazů se děje často i standardními ■ lovotvornými postupy, např. tvořením deminutiv. Tato nově vzniklá neutra však nebývají spisovná: relé (neskl.) - relátko, kupé (neskl.) - kupátko. ľ.iľadigma s českými koncovkami (sfinx, sfingy, sfinze, sfingu ...) někdy ovlivní základní tvar jména (nominativ) a ten získává český koncový ivarotvorný formant - tvar pro 1. pád má v současnosti dvě podoby: \linx0l'sfinga. Tento typ analogie působí i opačným směrem. Některé výrazy I.Minského původu na -us jsou pociťovány jako domácí a upouští se u nich od pravidelného vynechávání latinského zakončení během skloňování. Latinské /.ukončení bývá jménu ponecháno v celém paradigmatu (cirkus, cirku/cirkusu, i uku/cirkusu, cirkus, (o) cirku/cirkusu, cirkem/cirkusem. Varianty takto v/niklé slouží ke stylovému odlišení textů, v nichž jsou užity. I 'odáme základní přehled těch skupin přejatých slov, jejichž skloňování je l,iimplikované nebo méně známé. 54 55 1. Jména řeckého a latinského původu v nominativu zakončená na souhlásku Tabulka 18: Skloňování jmen latinského a řeckého původu (typ na -ius, us, -is, -um) 'a bulka 19: Skloňování jmen typu idea Rod mužský životný Rod mužský neživotný Rod ženský Rod střední vzor pán vzor hrad vzor růže vzor město N Aurelius0, génius0, diabetes0, optimismus0 Akropolis0 muzeum0, datum0. kólon0 G Aurélia, génia muzea, data. kóla diabetu, optimismu Akropole muzea, data, kóla D Aureliovi, géniovi/u, diabetu, optimismu Akropoli muzeu. datu. kolu A Aurélia, génia diabetes0, optimismus0 Akropolis0 muzeum0, datum0, kólon0 V Aurélie, génie diabete, optimisme Akropolis0 muzeum0, datum0, kólon0 L (o) Aureliovi, (o) géniovi (o) diabetu, (o) optimismu (o) Akropoli (o) muzeu, (o) datu, (o) kolu I Aureliem, géniem diabetem, optimismem Akropolí muzeem, datem, kolem 2. Substantiva zakončená v nominativu na samohlásku a) Maskulina na -o, -io, -oa, -ia (maestro, dingo, impresario, buržoa, pária) se skloňují podle českých životných vzorů pán, muž, předseda, soudce. b) Feminina zakončená na -ea mají tvary podle vzoru žena a růže, jejich uplatnění u obecných jmen a vlastních jmen je rozdílné. Tam, kde se připojují koncovky měkkého vzoru, vkládá se před koncovku -j. Neděje se tak ovšem pravidelně u vlastních jmen - viz Tab. 20: Jednotné číslo Množné číslo N idea N idey, ideje i i idey, ideje G idejí 1) ideji D ideám, idejím •\ ideu A idey, ideje V ideo V idey. ideje 1 (o) ideji L (o) ideách, idejích 1 ideou, idejí I ideami, idejemi tabulka 20: Skloňování jmen typu Andrea, Korea Jednotné číslo Množné číslo N Andrea, Korea N Andrey. Korey/Koreje i; Andrey, Korey/Koreje G Andreí, Korejí D Andrei, Koreji' D Andreám, Koreám, Korejím A Andreu, Koreu A Andrey, Koreje V Andreo. Koreo V Andrey. Koreje 1 (o) Andrei, (o) Koreji L (o) Andreách, (o)Korejích 1 Andreou, Korejí I Andreami. Koreami, Korejemi c) Feminina zakončená na -ua, -oa (Nikaragua, Samoa) mají 3. a 6. pád podle vzoru růže (bez vkladného -/-), ostatní tvary podle vzoru žena. Potřeba tvořit tvary plurálu je vázaná na specifické situace, distribuce koncovek měkkého a tvrdého vzoru je táž jako v singuláru (včetně působení vývojových tendencí - pronikání pádové koncovky -ách do paradigmat měkkých vzorů: ... o Americké i Německé, tedy obou Samoách ... abulka 21: Skloňování typu Nikaragua, Samoa N Nikaragua, Samoa G Nikaraguy. Samoy D Nikaragui, Samoi A Nikaraguu, Samou V Nikaraguo, Samoo L Nikaragui, Samoi I Nikaraguou, Samoou I vory jména Andrea jsou značné rozkolísané. Současné kodifikační príručky uvádějí pro dativ i tvary \nilrcji. Andree. 56 57 d) Jména s rozšířeným kmenem Sem se řadí jména středního rodu zakončená na -ma a jména mužského rodu se zakončením na -ao, -io (farao, centurio). Maskulina rozšiřují kmen o -on. Podoba s rozšířeným kmenem dala vzniknout nové podobě nominativu, skloňování je pociťováno jako pravidelné: farao/faraon0, faraóna, faraónovi, ... (ofaraónovi,faraónem, centurionem). U neuter na -ma se před českou koncovku klade kmenotvorná přípona -at. Spisovné tvary jsou tvořeny částečně podle vzoru kuře, částečně podle vzoru hrad: Tabulka 22: Skloňování typu na -ma Jednotné číslo Množné číslo N drama, téma N dramata, témata G dram-at-u. tém-at-u G dramatům, tématům D dramatu, tématu D dramatům, tématům A . drama, téma A dramata, témata V drama, téma V dramata, témata L (o) dramatu, (oj tématu L dramatech, tématech I dramatem, tématem I dramaty, tématy e) Jména na -i, -(, -y, -e (maskulina životná) V singuláru se při skloňování těchto jmen připínají koncovky zájmenného skloňování, v plurálu jsou využívány i koncovky mužských životných vzorů: Tabulka 23: Přejatá jména na -i, -e Jednotné číslo Množné číslo N kuli, pony, Willv, Toni, Hanke N kuliové/kuli G kuliho, ponyho, Willyho, Toniho, Hankeho G kuliů/kulich D kulimu, ponymu, Willymu, Tonimu, Hankemu D kuliům/kulim A kuliho. ponyho, Willyho, Toniho, Hankeho A kulie/kuli V kuli, pony, Willv, Toni, Hanke V kuliové/kuli L (o) kulim, ponym, Willym, Tonim, Hankem L (o) kulich/kuliích I kulim, ponvm, Willym. Tonim, Hankem I kulimi/kulii F) Na -/' (slovotvorný formant -ski = české -ský) bývají zakončena i nečeská, avšak slovanská příjmení. Ta jsou zařazována k adjektivnímu skloňování (Szotkowski). Podobně se chovají i ostatní slovanská příjmení, která mají v původním jazyce adjektivní význam (Tolstoj, Walewska): Nsg. -Szotkowski, Tolstoj, Walewska, Gsg. - Szotkowského, Tolstého, Walewské. g) Jména na -u, -ú Přejatá jména obecná i vlastní zakončená na -u, -ú se skloňují podle vzoru pán: Nsg. - kakadu, Néhrú, Gsg. - kakadua, Néhrúa ... Isg. - kakaduem, Néhrúem. 3. Substantiva zakončená rozdílně v psané a mluvené podobě Ze složité problematiky rozdílností mezi psanou a mluvenou podobou jména a skloňování těchto jmen vybíráme: a) Jména se samohláskou v psané podobě a souhláskou ve výslovnosti Tabulka 24a: Přejatá jména s rozdíly v psaní a výslovnosti Psaná podoba Výslovnost Zařazení ke vzoru Psaná podoba v Gsg. Mluvená podoba v Gsg. Nagy [nať] vzor muž (kmen zakončen na měkkou nebo obojetnou souhlásku) Nagye [nadě] Defoe [dyfó] (vysloveno „tvrdě") vzor pán (kmen zakončen na tvrdou nebo obojetnou souhlásku) Defoea [dyfoa] (výslovnost podle nominativu + česká koncovka) b) Jména, jejichž psaná podoba končí na nevyslovované -e Psaná podoba Výslovnost Zařazení ke vzoru Psaná podoba v Gsg. Mluvená podoba v Gsg. Shakespeare [šejksptr] vzor pán Shakespeara [šejkspŕra] 1'icrre [piér] vzor pán Pierra [piéral c) Jména, jejichž psaná podoba končí na souhlásku a vyslovovaná podoba na samohlásku 58 59 Vyslovovaná podoba těchto jmen nemůže být východiskem pro zařazení ke vzoru. Připojením české koncovky by zanikla pojmenovávací informace. Např. jméno Dumas [dyma] by mělo být zařazeno ke vzoru předseda s koncovkami -y, -ovi ... připojenými za vyslovený kmen dym-. O nevhodnosti takového postupu není pochyb. Tabulka 24c: Přejatá jména s rozdíly v psaní a výslovnosti Psaná podoba Výslovnost Zařazení ke vzoru Psaná podoba v Gsg. Mluvená podoba v Gsg. Dumas [dyma] vzor muž Dumase [dymase] Diderot [dyderol vzor pán (kmen zakončen na tvrdou nebo obojetnou souhlásku} Diderota [dyderota] d) Jména, jejichž psaná a mluvená podoba končí na rozdílné souhlásky Tabulka 24d: Přejatá jména s rozdíly v psaní a výslovnosti Psaná podoba Výslovnost Zařazení ke vzoru Psaná podoba v Gsg. Mluvená podoba v Gsg. Chateaubriand [šatobrian] vzor pán (kmen zakončen na tvrdou nebo obojetnou souhlásku) Chateaubrianda [šatobriana] (výslovnost podle nominativu + česká koncovka) Jacques [žak] vzor pán (kmen zakončen na tvrdou nebo obojetnou souhlásku) J acq u ese [žáka] J 3.2 Přídavná jména Adjektiva jsou základní autosémantický slovní druh. Vyjadřují statický, v čase neprobíhající příznak substančně pojatých jevů. Primární syntaktickou funkcí adjektiv je funkce shodného přívlastku. Sekundárně mohou být přídavná jména v pozici jmenné části slovesně-jmenného prísudku a v doplňku. V obou sekundárních funkcích lze tížit složeného (dlouhého) i jmenného (krátkého) tvaru adjektiva: Kamil se vrátil nemocen {nemocný), ale jeho bratr je zcela zdráv {zdravy). 3.2.1 Vlastnosti přídavných jmen Adjektiva doplňují, zpřesňují význam substančně pojatých jevů, činí výpověď přesnější. Na vhodném výběru adjektiva často závisí argumentační síla a tím i úspěšnost výpovědi. Adjektiva vyjadřují příznak substančně pojatých jevů - buď vyjádřením kvality, jakosti (adjektiva kvalitativní): modrý, krásný, příjemný, - nebo vyjádřením vztahu (relace) k něčemu, co příznak substantiva vytváří, co má ke zpřesňovanému substantivu nějaký vztah (adjektiva relační): chlapec z vesnice - vesnický chlapec; muž, který dospěl -dospělý muž, čepice patřící Petrovi - Petrova čepice. Adjektiva kvalitativní se dělí do dvou skupin podle významu, jaký sdělují: - adjektiva deskriptívni sdělují tu kvalitu, kterou lze zaznamenat smysly - některé vlastnosti živých organismů (živý, mrtvý, rozesmátý...), zjevné vlastnosti konkrétních předmětů a jevů (velký, objemný, modrý ...); - adjektiva kvalifikační sdělují tu kvalitu, tu vlastnost, pro jejíž poznání je nutné jev poznat, tedy rozlišit jeho podstatné části, uvědomit si jejich vlastnosti, srovnat je s vlastnostmi jiných jevů a poznatky takto získané syntetizovat. Touto myšlenkovou operací (analýza - komparace -syntéza) si mluvčí vytvoří k pozorovanému jevu postoj, který vyjádří v kvalifikačním adjektivu (dobrý, zlý, příjemný, nepříjemný ...). Adjektiva relační lato skupina adjektiv vyjadřuje vztah substantiva k ostatním jevům v kontextu věcem, lidem, lokalitám, časovým okolnostem, přírodním jevům, dějům, činnostem atd.: dřevěný, žitný, strýčkův, Petrova, přerovský, noční, jarní, hojivý, šicí... 60 61 V komunikaci dochází často k významovým posunům, mnohá adjektiva relační jsou užívána s cílem evokovat (třeba i neexistující) kvalifikační příznak řídícího adjektiva: domácí moravské uzené maso. Kvalifikační charakter získávají ze stejného důvodu některá původně deskriptívni adjektiva: rudý námahou, zelený strachy. 3.2.2 Skloňování přídavných jmen Skloňování přídavných jmen Adjektiva uplatňují dvojí typ tvarů: 1. Dlouhé (složené) tvary (v příkladech jsou zvýrazněny adjektivní tvarotvorné formanty): a) adjektivní (složené) tvary přídavných jmen tvrdých: Nabízeli několik druhů nových výrobků. b) adjektivní (složené) tvary přídavných jmen měkkých: Během příští0 návštěvy(příštích návštěv) je vyzkoušíme. c) část paradigmat přídavných jmen přivlastňovacích: Ani Davidovými zásahy se věc nevyřešila. 2. Krátké (jmenné) tvary, které jsou koncovým formantem totožné se substantivními vzory pán, hrad, žena, žena, město (v příkladech jsou substantívni tvarotvorné formanty zvýrazněny): a) jmenné tvary přídavných jmen tvrdých: Kamil přišel naprosto okouzlen0. Milena si byla jista, že měla pravdu. b) část paradigmatu přídavných jmen přivlastňovacích (Tab. 27): Už jsi viděla Danino děvčátko? Tvary adjektivního skloňování Tvary adjektivního skloňování fungují nejen u dlouhých tvarů adjektiv tvrdých, u adjektiv měkkých a v části paradigmatu přídavných jmen přivlastňovacích, ale i u některých zájmen (jaký, kterýsi, čí, její, ...), číslovek (třetí, několikátý ...) a adjektivních typů substantiv (hajný,průvodčí...). Tabulka 25: Adjektivní skloňování (dlouhé tvary) Rod Vzor N živ. neživ. A živ. I1CZ1V. N živ. llťZIV. <; d \ živ. Mužský tvrdý měkký Ženský tvrdý měkký Jednotné číslo mlad-ý-0 mlad-ý-0 mlad-é-ho mlad-é-mu mlad-é-ho mlad-ý-0 mlad-ý-0 mlad-ý-0 mlad-é-m mlad-ý-m mlad-í-0 mlad-é-0 mlad-ý-ch mlad-ý-m mlad-é-0 mlad-é-0 mlad-í-0 mlad-é-0 mlad-ý-ch mlad-ý-mi arn-í-0 arn-í-0 arn-í-ho arn-i-mu arn-í-ho i arn-í-0 arn-í-0 arn-i-m jarn-i-m mlad-á-0 mlad-é-0 jarn-í-0 mlad-é-0 jarn-í-0 mlad-ou mlad-á-0 jarn-í-0 jarn-í-0 jarn-í-0 mlad-é-0 | jam-í-0~ mlad-ou-0 | jarn-í-0 Množné číslo jarn-í-0 i arn-í-0 arn-í-ch arn-i-m arn-í-0 arn-í-0 arn-í-0 arn-í-0 j arn-í-ch jarn-i-mi mlad-é-0 jarn-í-0 mlad-ý-ch jarn-f-ch mlad-ý-m jarn-í-m mlad-é-0 jarn-í-0 mlad-é-0 jarn-í-0 Střední tvrdý mlad-é-0 mlad-é-ho mlad-é-mu mlad-é-0 mlad-é-0 mlad-é-m mlad-ý-m mlad-ý-ch jarn-f-ch mlad-ý-mi j arn-í-mi dlouhýma pavoučíma (mlad-ý-ma, jarn-í-ma) nohama mlad-á-0 mlad-ý-ch mlad-ý-m mlad-á-0 mlad-á-0 mlad-ý-ch mlad-ý-mi měkký jarn-í- jarn-í-ho jarn-i-mu jarn-í-0 jarn-í-0 jam-i-m jarn-i-m jarn-í-0 jarn-í-ch jarn-í-m jarn-í-0 jarn-i-k jarn-í-ch jarn-i-mi zelenýma kočičíma (mlad-ý-ma, jarn-í-ma) očima V následujícím přehledu je podán jeden ze způsobů členění adjektivního formantu - odlišení kmenotvorné přípony a koncovky. Ve školské praxi bývá pojem tvarotvorný formant a koncovka ztotožňován (viz části 2.1.2.2 a 2.1.2.3). 62 63 Krátké (jmenné) adjektivní tvary Tabulka 26: Adjektivní skloňování (krátké tvary) Rod mužský Rod ženský Rod střední N šťasten-0 šťastn-a šťastn-o A živ. šťastn-a šťastn-u šťastn-o neživ. šťasten-0 N živ. šťastn-i šťastn-y šťastn-a N neživ. šťastn-y šťastn-y šťastn-a A šťastn-y Skloňování adjektiv individuálně přivlastňovacích (skloňování smíšené) Přivlastňovací adjektiva se tvoří od těch substantiv rodu mužského a ženského, která označují osoby, někdy i jiné živé bytosti. Netvoří se od substantiv rodu středního. Objektem „přivlastnění" však mohou být jakékoliv substančně pojaté skutečnosti (označené jmény všech rodů). Přídavná jména přivlastňovací tedy mají paradigmata pro rod mužský, ženský i střední, se svým řídícím jménem se shodují vpádě, čísle a rodě (pro Honzova děvčata - adjektivum přivlastňovací je ve 4. pádě, čísle množném, rodě středním). Skloňování adjektiv přivlastňovacích má tvary krátké (ve většině tvarů singuláru) a dlouhé tvary adjektivní (ve většině tvarů plurálu). Dlouhé (složené) tvary pronikají v nespisovné češtině i do singuláru. Tabulka 27: Smíšené skloňování N A živ. Rod mužský Rod ženský Rod střední Jednotné číslo otcův-0 otcov-a otcov-u otcov-a otcův-0 otcův-0 otcov-ě/-u otcov-ý-m matčin-0 matcm-a matcin-u matcin-a matčin-0 matčin-0 matčin-ě/u matčin-ý-m otcov-a otcov-y otcov-e otcov-u otcov-a otcov-e otcov-ou-0 matčin-a matčin-y matcin-e matcin-u matcin-a matčin-e matčin-ou-0 otcov-o otcov-a otcov-u otcov-o otcov-o otcov-ě/-u matčin-ě/u otcov-ý-m matcm-o matcin-a matcin-u matcin-o matčin-ý-i Množné číslo N živ. otcov-i matčin-i otcov-y matčin-y otcov-a matčin-a neživ. otcov-y matěin-y G otcov-ý-ch matčin-ý-ch otcov-ý-ch matčin-ý-ch otcov-ý-ch matčin-ý-ch 1) otcov-ý-m matčin-ý-m otcov-ý-m matčin-ý-m otcov-ý-m matčin-ý-m A otcov-y matčin-y otcov-y matčin-y otcov-a matčin-a Vživ. otcov-i matčin-i otcov-y matčin-y otcov-a matčin-a neživ. otcov-y matčin-y I, otcov-ý-ch matčin-ý-ch otcov-ý-ch matčin-ý-ch otcov-ý-ch matčin-ý-ch 1 otcov-ý-mi matčin-ý-mi otcov-ý-mi matčin-ý-mi otcov-ý-mi matčin-ý-mi otcovýma, matčinýma rukama otcovýma, matčinýma očima Stupňování přídavných jmen Stupňování adjektiv je morfologicko-slovotvorný proces, pozměňují se jím vlastnosti adjektiv, zvyšuje se míra vlastnosti vyjádřené adjektivem. Současně probíhá přesun z paradigmatu pro tvrdé adjektivní skloňování ke skloňování měkkému (hezký - hezčí). Stupňují se kvalifikační adjektiva a ta deskriptívni (méně už relační), která přenesením významu získala schopnost vyjádřit kvalifikační příznak. /.úkladní míru vlastnosti vyjadřuje první stupeň (pozitiv), ta se zvyšuje ve druhém stupni (komparativu) a ve třetím stupni (superlativu). I ormální prostředky stupňování: ;i) Syntetické tvary stupňovaných adjektiv (viz 2.1.1) se tvoří z kmene slova příponami -í, -ejší, -ější, -ší. tabulka 28: Stupňování adjektiv Pozitiv lic/ký lifilký l/k v In uliý iluhrý Komparativ hezčí břitčí, břitčejší Superlativ nejhezčí nejbřitčí, nejbřitčejší přípona -í, ejší se připíná ke kmeni a způsobuje hláskovou alternaci k/č hrubší, hrubější přípona -ší, -ější se připíná ke kořeni nejuzsi nejhrubší, nejhrubéjší lepší nejlepší stupňování probíhá nepravidelně ze supletivních základů 64 65 b) Analytické tvary Stupňovat míru príznaku vyjádřeného adjektivem lze i analytickými tva pomocí příslovcí víc, více, nejvíc, mnohem: víc pracovitý, víc barevný, nejvíc listnatý, nejvíc jistý, mnohem ohebnější. V současné neoficiální komunikaci je tento způsob stupňování míry vlastnost velmi častý, protože vyhovuje jedné z výrazných vývojových tendencí neměnit kmen slova hláskovými alternacemi a zabránit tak vznik artikulačních a formulačních nesnází. Komparativ bývá někdy užíván i jako tzv. absolutní komparativ (elativ). Bez vztahu k významu v pozitivu působí jako prvotní kvalitativní příznak: Po ulici šla starší žena. 1.3 Zájmena Nepojmenovávají skutečnosti přímo, ale poukazují na ni. Jsou to slova, která se používají za jména, tedy místo jmen (podstatných a přídavných). Zájmena jsou součástí skupiny deiktických slov (deixe = (po)ukazování, odkazování). Deiktická slova fungují při orientaci mezi objekty (já - ty, toto -tamto), při orientaci v prostoru (tam - zde, tu), čase (teď - potom). 3.3.1 Druhy zájmen Zájmena mají rozličné funkce - zastupují jména (Šátek, který sis vybrala, je pěkný. Kup si ho.), ukazují na jevy označené jmény (Ten se ti nelíbí?), odkazují (Ne, žádný z nich se mi nelíbí.), zdůrazňují skutečnosti sdělované linény (Takový pěkný šátekl). Jejich třídění na významově ohraničené okruhy (na druhy) není pojato v českých mluvnicích jednotně. V přehledu zájmen se s ohledem na účel příručky přidržíme užívaného školského třídění: 1. Zájmena osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se 2. Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, svůj, náš, váš, jeho, její, jejich 3. Zájmena ukazovací: ten, tento, tenhle, takový, týž, tentýž, sám1 4. Zájmena tázací: kdo, co, jaký, který, čí 5. Zájmena vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž 6. Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, ledajaký, málokterý, kdosi, cokoli, každý, všechen, kdovíkdo, sotvakdo, bůhvíkdo ... 7. Zájmena záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný 3.3.2 Skloňování zájmen Zájmena jsou slova ohebná, jen přivlastňovací zájmena jeho, jejich a vztažné podoby těchto zájmen (jehož, jejichž) se neskloňují. Tvarosloví zájmena sáni bývá podáváno jako kombinace tvarů sám/samý. Je-li třeba rozhodnout se mezi ivary se substantivním nebo adjektivním formantem, je možno použít úvahu, že zájmeno samý se užije tam, kde vyjadřuje mnohost - přestože řídící substantivum je v singuláru (stráň byla samý květ), zájmeno sám tuto laslnost nemá (celý náš pobyt byl radost sama). V komunikaci začínají převažovat adjektivní tvary pro všechny významy. 66 67 Zájmena bezrodá (já, ty, my, vy, se) mají zvláštní skloňování. Zájmena rodová uplatňují skloňování zájmenné: zájmeno kdo jen tvary pro maskulina (koho, komu ...), zájmeno co jen tvary pro neutra (čeho, čemu ...); a skloňování adjektivní (ve většině tvarů zájmen můj, tvůj, svůj, v některých tvarech zájmena týž/tentýž (viz Tab. 31), důsledně u zájmen takový, žádný, čí... atd.). Zájmenné skloňování (viz 2.3) probíhá podle tvrdého vzoru ten a měkkého vzoru náš. Je využíváno takto: 1. tvrdé zájmenné skloňování: pro zájmena ten, onen, kdo a jejich odvozeniny; 2. měkké zájmenné skloňování: u zájmen náš, váš, co, on, jenž; 3. smíšené skloňování má zájmeno všechen. Tabulka 29: Zájmenné skloňování Rod Mužský Ženský Střední Jednotné číslo N ten náš ta naše to naše G toho našeho té naší toho našeho D tomu našemu té naší tomu našemu A živ. toho našeho tu naši to naše neživ. ten náš L (o) tom (o) našem (o)té naší (o) tom našem I tím naším tou naší tím naším Množné číslo N živ. ti naši ty naše ta naše neživ. ty naše G těch našich těch našich těch našich D těm našim těm našim těm našim A živ. i neživ. ty naše ty naše ta naše L (o) těch (o) našich (o)těch (o) našich (o) těch (o) našich I těmi našimi těmi našimi těmi našimi těma našima (rukama, nohama, očima, ušima) zájmena on se připojuje postfix -ž. Postfix je příponový (sufixálnf) morf, který se přidává za ohýbanou část slova (viz 2.1.2.1): Do vitríny uložili šperk, pro který se vedly války. Zájmeno který je. v akuzativu. Zájmeno on má v akuzativu mužského rodu neživotného tvary jej, ho. Postfix -ž. se připojuje jen k tvaru jej, po předložce se j- mění v n-: Do vitríny uložili šperk, pro nějž se vedly války. Tabulka 30: Zájmeno jenž Rod Mužský Ženský Střední Jednotné číslo N on jenž ona jež ono jež G jeho, ho, jej jehož jí jíž jeho, ho, jej jehož D jemu. mu jemuž jí jíž jemu, mu jemuž A živ. jeho, jej, ho, -ň jehož, jejž ji již ho, jej, je jež neživ. jej, ho jejž L (o) něm (o) němž (o) ní (o) níž (o) něm (o) němž I jím jímž jí jíž jím jímž Množné číslo N živ. oni již ony jež ona jež neživ. ony jež G jich jichž jich jichž jich jichž D jim jimž jim jimž jim jimž A živ. i neživ. je jež je jež je jež L (o) nich (o) nichž (o) nich (o) nichž (o) nich (o) nichž I jimi jimiž jimi jimiž jimi jimiž Zájmeno který bývá zejména v odborných a uměleckých textech střídáno synonymem - zájmenem jenž. To odvozuje své tvary od zájmena on. Za tvary Skloňování dalších zájmen s postfixem: Zájmena s postfixem tvoří významnou skupinu zájmen neurčitých (kdokoli, cokoliv, jakýsi, copak ...): Viděl vstoupit jakéhosi člověka. Základovým slovem zájmena jakýsi je slovo jaký (zájmeno), které se pravidelně skloňuje podle tvrdého adjektivního skloňování, za ním následuje postfix (jakémusi člověku, jakousi ženu). 68 ľ Morfematický rozbor: jak- kořen -é- kmenotvorná přípona tvrdého adjektivního skloňování (ve spisovné češtině alternuje u maskulin v sg. ý a é: mlad-jí-0, mlad-é-ho) -ho- pádová koncovka -si postfix Jiné příklady (zvýrazněn tvarotvorný formant): kteroukoli věcí, jakémusi pobudovi, čeÄopak sis všiml ... atd. Skloňování zájmena týž/tentýž obsahuje čtyři typy tvarů: - Tvary podle adj. vzoru mladý - kořen (t-) + tvarotvorný formant adjektivního skloňování + postfix-ž: t-ým-ž, t-ých-ž. - Tvary složené z tvaru zájmena ten obměňovaného podle rodů a podle adjektivního vzoru skloňovaného týž', titíž, tatáž - Tvary tvořené spojením skloňovaného ten a neměnícího se postfixu -též: tomtéž, toutéž ■ .. - G, D, Lsg. fem. má podobu téže. Užívání zájmena svůj: Zájmeno svůj se užívá tehdy, je-li přivlastňováno podmětu: Přijedeš svým autem? Přijedu svým autem. Přinesla všechny své kresby k posouzení. Nesprávným užitím zájmena svůj může nastat nedorozumění: Hráč nepřesvědčil klub o výhodnosti své koupě (= výrok z televizní debaty) Výpověď měla vyjádřit, že klub koupil hráče, který měl být výraznou posilou, hráč však předpokládaných výsledků nedosáhl. Protože nebylo dodrženo pravidlo o vztahu podmětu a přivlastňovaného jevu, výpověď vyznívá tak, že to byl hráč, který koupil něco nevhodného. Při vykání je ovšem obojí možnost: Jste spokojen se svými (Vašimi) žáky? Tabulka 31: Zájmeno týž/tentýž Rod Mužský Ženský Střední Jednotné číslo N týž/tentýž táž/tatáž totéž G téhož téže téhož D témuž téže témuž A živ. téhož touž/tutéž totéž neživ. týž/tentýž L (o) témž(e)/tomtéž (o) téže (o) témž(e)/tomtéž I tvmž(e l/tímtéž touž/toutéž týmž/tímtéž Množné číslo N živ. tíž/titíž tytéž táž/tatáž neživ. tytéž • G týchž týchž týchž D týmž týmž týmž A tytéž tytéž táž/tatáž L (o)týchž (o) týchž (o) týchž I týmiž týmiž týmiž (týmaž rukama, nohama, očima, ušima) 70 71 Wl|i ľ 3.4 Číslovky Číslovky jsou nezákladní autosémantický slovní druh, vydělují se na základe obsahově-sémantického kritéria: vyjadřují množství (kvantitu), některé vyjadřují vlastnost vyplývající z množství. Skutečný význam kvantitativnosti mají jen číslovky určité {tři, třetí, troje, trojnásobný, třikrát ...)• Číslovky neurčité vyjadřují množství slovními tvary, které mají blízko k příslovcím {málo, hodně), k adjektivům {milionový, mnohý), substantivům (polovina, stovka). Při zařazování ke slovnímu druhu je třeba zvážit kontext (zejména kritérium obsahově-sémantické) a neupřednostňovat kritérium formální. Nástavbový charakter číslovek a jejich tvarová i významová rozmanitost umožňují to, že mohou být kterýmkoli v větným členem. 3.4.1 Druhy číslovek Školské pojetí druhů číslovek (určité a neurčité číslovky základní, řadové, druhové a násobné) neodráží jejich bohatou sémantiku. Při zařazování těch slov číselného významu, která neodpovídají výše uvedeným druhům číslovek, vznikají potíže. Ty jsou ve školské praxi řešeny většinou tak, že je povýšeno kritérium formální a zcela potlačen základní obsahově-sémantický rys číslovek - vyjádření množství, kvantity. 1. Číslovky základní Jeden (nejeden), jedna, jedno, dva, dvě, dvacet jeden, jedenadvacet, dva tisíce, bilion, několik, pár, mnoho atd. Vyjadřují prostý počet kusů (exemplářů, jevů). 2. Číslovky numerické Nula, jedna (jeden), dvě (dva), dvacet jedna, jednotky, desítky, stovky atd. Vznikly abstrakcí u číslovek základních - pojmenovávají čísla sama, jsou to názvy čísel a číselných rangů (Číslo dvacet pět dělte šesti na čtyři desetinná místa, zaokrouhlete na setiny.) 3. Číslovky úhrnné Dvě, tré, čtvero, patero ... několikero atd Vyjadřují úhrnně počet jevů (bez nutnosti chápat počet předložených jevů odděleně). Zdůrazňují kompaktnost skupiny číslovkou označených jevů. Našel patero (několikero) návodů, jak může postupovat. Číslovka patero vyjadřuje jednak to, že textů bylo pět, jednak to, že nalezené texty měly společné vlastnosti. Podobně: Měli spolu tré dítek. I. Číslovky souborové l< dny (rukavice), oboje, troje, desatery, tisícerý, několikerý atd. I dávají počet souborů (párů, svazků). Troje klíče jsou tři svazky klíčů, které mohou obsahovat různý počet kusů. Troje boty jsou tři páry bot, tedy šest kusů. ý Číslovky druhové Dvojí, obojí, trojí, paterý (-á, -é), několikerý, tolikerý atd. I dávají počet druhů jevu označeného substantivem, nevypovídají o počtu kusů, mi počtu souborů. V prodejně měli trojí boty. Mohly to být boty gumové, kožené a textilní, v každém druhu mohlo být několik typů (dalších druhů), boty \ vcházkové, společenské, domácí. (». Číslovky velikostní tisícový, mnohatisícový, nulový atd. I Mávají velikost počítaného jevu přeneseně od počtu složek, jimiž je jev tvořen. Náklad knihy činí pět tisíc kusů. Počítaný jev (náklad knihy) je tvořen pěti tisíci .lôžkami. Kniha vyšla vpětitisícovém nákladu. Mám stotisícový dluh, z poslední nkce byl nulový zisk. 7. Číslovky násobné Icdnou, jedenkrát, dvakrát, dvojnásobně, dvojnásob, dvojmo, dvojitý, dvojnásobný atd. Vyjadřují počet realizací: Říkali mu to tisíckrát. Viděl místnost dvojmo. S. Číslovky dílové ľíil, polovina, čtvrt, tři čtvrtě, pětitisícina atd. Vyjadřují jeden z (teoreticky) rovných dílů celku. Číslovky skupinové Dvojice, trojice, dvojka, trojka, osmice, osma, tisícovka atd. <)/,načují skupiny jevů (osob, zvířat) podle počtu členů, které ji tvoří - ruská (rojka (spřežení), čtyřka s kormidelníkem, fotbalová jedenáctka atd. 1 ((.Číslovky řadové Nultý, první, prvý, stý, tolikátý, poslední atd. (í/.načují pořadí jevů lineárně chápané. Řadí se sem i řadové číslovky časové -poněkolikáté, pokolikáté, pokaždé a číslovky adverbiální povahy - podruhé, posté. 1.4.2 Skloňování číslovek I ormálně jsou číslovky různorodé, většinu z nich lze skloňovat, a to podle Mibstantivního, adjektivního, zájmenného nebo číslovkového skloňování. Některé číslovky násobné (dvakrát, mnohokrát) jsou nesklonné. 72 73 Číslovky uplatňují všechny typy skloňování: • Substantívni skloňování Základní číslovky tři, čtyři se skloňují podle vzoru kost, číslovka sto podle vzoru město, skupinové číslovky dvojice, pětice podle vzoru růže (Gsg. podle podvzoru ulice), dílová číslovka desetina podle vzoru žena atd. Při skloňování číslovek podle substantivního skloňování se neužívá vždy celé paradigma. • Adjektivní skloňování Radové číslovky (třetí, druhý ...) a druhové číslovky (dvojí, několikerý ...) se skloňují podle adjektivních vzorů jarní a mladý, velikostní číslovky (miliónový, nulový...) podle adjektivního vzoru mladý. • Zájmenné skloňování Číslovka základní jeden se tvaruje podle zájmenného vzoru ten. • Skloňování číslovkové Číslovky základní pět, šest až po číslovku devadesát devět se vyznačují značnou tvarovou homonymií, v N, A a V mají nulovou koncovku, ve všech ostatních tvarech vždy koncovku -i. Pravidelnost těchto jednoduchých paradigmat a jejich odlišnost od paradigmat ostatních vede k tomu, že bývá číslovkové skloňování vydělováno jako další skloňovací typ. Zvláštní pozornost je třeba věnovat skloňování kombinovaných číslovkových výrazů. i a bulka 32: Možnosti skloňování kombinovaných číslovkových výrazů skloňuje se číslovka, jméno počítané věci je stále ve Gpl. 1. sto (tři sta) korun sta (tří set) korun 1. stu (třem stům) korun 1. sto (tři sta) korun (o) stu (třech stech) korun /. stem (třemi sty) korun ( íslovka i jméno počítané věci se skloňují shodně (kromě N a A) 1. sto (tři sta) korun > sta (tří set) korun l. stu (třem stům) korunám 1. sto (tři sta) korun (v (o) stu (třech stech) korunách /. sty (třemi sty) korunami Číslovka se neskloňuje, jméno počítané věci se skloňuje 1. sto (tři sta) korun i sto (tři sta) korun \. sto (tři sta) korunám 4. sto (tři sta) korun í>. sto (tři sta) korunách 7. sto (tři sta) korunami 74 75 3.5 Slovesa Slovesa jsou základní autosémantický slovní druh. Vyjadřují dynamický v čase probíhající příznak substančně pojatých jevů. Dynamický přízná označuje bud' děj, nebo stav. (1) Mladý strom vyroste. Substančně pojatý jev strom je opatřen dějovýn příznakem vyroste. Určitý tvar slovesa vyjadřuje slovesnými mluvnickýn kategoriemi i další vlastnosti děje (umístění na časové ose, způsob děje atd.). (2) Mladý strom se zelená. Substančně pojatý jev je opatřen příznakem stav zelená se. 3.5.1 Vlastnosti sloves Slovesa fungují v tvarech určitých (finitních) a neurčitých (infinitních). Obč tvarové podoby (každá z nich může mít podobu tvaru jednoduchého i složeného - viz část 3.5.2) si ponechávají základní vlastnosti sloves (intenci a valenci). Intence - zaměřenost slovesa na sémantické doplnění. Př.: Sloveso koupit vyžaduje doplnění o pojmenování konatele (zákazník, někdo, každý) a pojmenování předmětu děje (knihu, to, něco): Zákazník koupil knihu. Někdo to koupil. (Ale i někým to bylo koupeno - viz níže.) Sloveso zelenat se vyžaduje doplnění o subjekt děje: Mladý strom se zelená. Sloveso mžít nevyžaduje při vytvoření informačně úplné výpovědi žádné doplnění: Mží. Valence - schopnost vázat na sebe slova nutná k naplnění intence vždy v určitých vazbách (formách, pádech). Př. Petr Vok z Rožmberka prodal krumlovský zámek. Valence směrem ke konateli je realizována nominativem, valence směrem k předmětu děje akuzativem. Petr Vok z Rožmberka prodav krumlovský zámek] přesídlil do Třeboně. Sloveso prodat je v tvaru neurčitém (v přechodníku), formální vlastnosti a z nich vyplývající funkce jsou změněné, sémantické vlastnosti si však slovesný tvar ponechává.1 Výsadní úloha slovesa - organizovat výpověď syntaktických a sémantických vlastností slovesa. (větu) je výsledkem ' Podrobné informace o valenčné-intenčních vlastnostech českých sloves lze získat v tzv. „valenčním slovníku": SVOZILO VÁ. N. - PROUZOVÁ, H. - JIRSOVÁ. A. Slovesa pro praxi: valenční slovník českých sloves. Praha: Academia, 1997. Slovesa plnovýznamová I. Činnostní a) bezpředmětová (podmětová) - ríist, kvést, vadnout... b) předmětová - přechodná (při převedení do pasiva se předmět ve 4. pádě stává podmětem: redaktor Klimeš připravil zprávy - zprávy byly připraveny redaktorem Klimešem; původní podmět je po transformaci příslovečným určením původce děje); - nepřechodná (nemají předmět ve 4. pádě, nemohou tedy projít výše popsanou transformací): Pomohli jsme jim - Bylo jim pomoženo. Předmět se nemění, pasivní slovesný tvar mění větu na bezpodmětnou strukturu (větu jednočlennou). 2. Stavová wsknit). vyjadřují stav nebo změnu stavu (spát, bydlet, radovat se, slovesa neplnovýznamová 1. sponová (být, bývat, stát se, stávat se, zůstat ... a jejich odvozeniny) jsou jedním z komponentů základu slovesně-jmenného prísudku: Sloveso stát, Mávat se se pojí se jménem v instrumentálu: Stali jste se studenty vysoké školy. sloveso být se spojuje se jménem v nominativu nebo instrumentálu. Instrumental u adjektiv již působí knižně, v běžné komunikaci se neužívá. Budeš untokrát dochvilný? Po sponovém slovese stát se, stávat se je tvar adjektiva v instrumentálu obvyklý - sto/ se spolehlivým člověkem. Substantiva jsou kladena do instrumentálu, má-li být zdůrazněno, že stav \ v|ádřený přísudkem není platný trvale: Byla mu dobrou rádkyní. Rozdíl mezi \ y/.namem s nominativem a s instrumentalem se však postupně stírá. Je vítězem i elé soutěže. Je vítěz, celé soutěže. 2. způsobová (muset, smět, moci, mít, chtít ... a jejich odvozeniny) \ Mapují jako komponent nesoucí mluvnické významy do složeného slovesného prísudku, význam sdělení je v infinitivním tvaru, modálni sloveso obměňuje modalitu sdělení: Musíš tam chodit? Smíš tam chodit? Můžeš tam chodit? 3. fázová (začít, začínat, přestat, přestávat a jejich odvozeniny) rovněž bývají komponentem ve složeném prísudku slovesném, tvoří varianty základního sdělení ve smyslu vymezení okamžiku započetí (ukončení) děje: Na /ačátku století zde začali vyrábět sýr (přísudek - začali vyrábět). Slovesa fázová fungují často v eliptických vyjádřeních, kdy je význam sdělení 76 77 vyjádřený infinitivem znám pouze z kontextu: Kdy začali? Na začátku století. I v takových případech je třeba sloveso (začali) hodnotit jako fázové. Slovesa tvoří organizační centrum české věty. Rozdílnost sémantických rysů a naplnění valenčně-intenčních vlastností lze pozorovat v komunikaci: Neplnovýznamová slovesa modálni mají výpovědní hodnotu jen při doplněn plnovýznamovým slovesem nebo tam, kde funguje situační nebo kontextová elipsa: Nechceš koupit krevety? Nechci. Plnovýznamová slovesa činnostní předmětová přechodná (kupovat, oznámit, seznámit se, poslat) mají schopnost (jak už bylo uvedeno výše) uskutečňovat transformace z aktivních do pasivních vyjádření, v nichž je konatel (činitel) vysunut ze subjektové pozice a stává se příslovečným určením původce děje (2). Ten pak může být jako potenciální (suplementární) větný člen vynechán (3). sdělení pak může plnit jiný záměr, zvláště tehdy, je-li užito pasiva zvratného (6). (1) Děti výrobek kupovaly v každé roční době. (2) Výrobek byl dětmi kupován v každé roční době. (3) Výrobek byl kupován v každé roční době. (4) Někdo rozbil hrníček. (5) Hrníček byl někým rozbit. (6) Hrníček se rozbil. Slovesa vyjadřují svými tvary mluvnické kategorie osoby, čísla, způsobu, času, rodu a vidu (viz 1.2.2.1 - 1.2.2.6). Slovesné tvary určité (budu psát, je napsán, píšeme, bylo by napsáno) vyjadřují všechny mluvnické kategorie. Slovesné tvary neurčité nevyjadřují osobu (a tedy ani číslo) a způsob (a tedy ani čas). Slovesná kategorie čísla posiluje kongruenční vztah slovesa v prísudku a slova v podmětu, mluvnické číslo přísudkového slovesa koresponduje s jmenným číslem výrazu v podmětu. Slovesné tvary určité vyjadřují číslo jednotné a množné. Příčestí jako součásti složených slovesných tvarů a přechodníky vyjadřují svými tvarotvornými formanty navíc (i když bez kontextu ne zcela přesně) i jmenný rod subjektového výrazu: Byly postaveny velmi brzo (číslo množné, rod mužský neživ., popř. rod ženský). 1'omalu odcházejíc z místnosti zastavila se náhle u dveří (číslo jednotné, rod Jenský - podle rodové koncovky příčestí činného). ■.5.2 Tvarosloví sloves Slovesa tvoří svými jednoduchými a složenými slovesnými tvary složitou .iiukturu k vyjádření různých komunikačních potřeb. i abulka 33: Tvary jednoduché a složené, určité a neurčité TVARY IliDNODUCHE jsou tvořeny jednou slovní jednotkou ŠKOZENÉ jsou tvořeny víc než jednou slovní jednotkou URČITE vyjadřují osobu a způsob oznamovací způsob přítomného času, činný_ oznamovací způsob budoucího času dokonavých sloves, činný rozkazovací způsob činný_ oznamovací způsob přítomného času tipný oznamovací způsob budoucího času nedokonavých sloves, činný i trpný oznamovací způsob minulého času, činný i trpný podmiňovací způsob přítomný, činný i trpný podmiňovací způsob minulý, činný i trpný rozkazovací způsob trpný_ vedu povedu veď. veďme.. jsem veden budeme vést, budeme vedeni vedl jsem. vedl jsi, vedl 0. vedli jsme ... byl jsem veden ... vedl bych. byl bych veden byl bych vedl, byl bych býval veden buď veden NEURČITE nevyjadřují osobu a způsob infinitiv akt. příčestí (participium) činné příčestí tipne přechodnrk přítomný činný přechodník minulý činný infinitiv trpný přechodník přítomný trpný přechodník minulý trpný vedl veden veda. vedouc, vedouce přived, přivedši, přivedše být veden jsa veden byv přiveden 78 79 3.5.2.1 Jednoduché slovesné tvary 3.5.2.1.1 Struktura jednoduchých slovesných tvarů V části 2.1.2.2 a v tabulce 7c jsou vyznačeny morfémy tvořící strukturu slovesných tvarů a na příkladech jsou demonstrovány některé jejich realizace -morfy (nos-í-me, nos-0-0). Česká slovesa tvoří tvary od kmene přítomného a od kmene minulého. Kmen přítomný je totožný s tvarem 3. osoby sg. indikativu prézentu v činném rodě. Tvar 3. os. sg. indikativu prézentu má nulovou osobní koncovku (koupí-0, bere-0, dělá-0), v jiných tvarech indikativu prézentu se kmeni připíná koncovka pozitivní: koupí-me I -me je komtigaéní formant (osobní koncovka) í- je kmenotvorná přípona kmene přítomného koupí je tauen přítomný Kmen minulý je ta část slovesného tvaru, která zbude po odsunutí nekoncového tvarotvorného formantu z tvaru příčestí činného (lez0-l, odhrnul, ukrajova-l, ukrojil, zíva-l). Za kmenem minulým následují další tvarotvorné formanty -sufix příčestí činného nebo trpného s rodovými koncovkami (napsa-l-a, napsá-n-0), infinitivní koncovka (napsa-t), přechodníkové tvarotvorné formanty (napsa-v). Kmenotvorné přípony kmene minulého i přítomného jsou při tvoření tvarů sloves variantní. Sledujme např. tvary slovesa prominout: Indikativ prézentu: promi-ne-š Imperativ: promi-ň-te Příčestí činné: promi-nu-l Infinitiv: promi-nou-t Kmenotvorné přípony mohou být realizovány i nulovým morfem - lez.0-1, nes-0-te, nés-0-t. (Tab. 42 podává přehled všech slovesných kmenotvorných přípon.) ()d kmene přítomného se tvoří: - tvary času přítomného (nesu, dělám) - tvary rozkazovacího způsobu (neste, dělej) - přechodník přítomný (nesa dělaje ...). <>d kmene minulého se tvoří: - příčestí činné (nesl, dělal) - příčestí trpné (nesen, dělán, kryt) - přechodník minulý (přines, přinesši.... dodělav ...) - infinitiv (nést, dělat). ^.5.2.1.2 Přehled jednoduchých slovesných tvarů /. Oznamovací způsob přítomného času, činný (Indikativ prézentu aktivní) Indikativ prézentu aktivní se tvoří od kmene přítomného osobními koncovkami. la bulka 34: Indikativ prézentu Os. Jednotné číslo Os. Množné číslo 1. nesu, tisknu, kupuju, dělám 1. nesemeAm, kupujeme/-m, děláme 2. neseš, děláš 2. nesete, kupujete, děláte 3. nese, dělá 3. nesou, kupují/ou, dělají Mittfematická stavba některých tvarů: I tis. sg. -nes-0-u, risk-n-u, kup-nj-i/ii, děl-á-m, 3. os. sg. -nes-e-0, děl-á-0 ... 2, Oznamovací způsob budoucího času dokonavých sloves, činný (indikativ futura perfektiv, aktivní) Slovesa dokonavá tvoří tvary futura od kmene přítomného prézentními koncovkami (koncovkami tvarů uvedených v Tab. 34): Natřu, natřeš, natře ... natřou, udělám, uděláš, ... udělají, sednu si, sedneš si . sednou si. f. Rozkazovací způsob (imperativ), činný Základní imperativní tvar je ve 2.sg. Tvoří se formantem -0, který následuje za poslední částí kmene, tedy kmenotvornou příponou. Ve slovesech, kde by nulový morf následoval po souhláskové skupině, bývá užíván pozitivní 80 lil, imperativní morf -i {tiskni, tři), který v množném čísle alternuje na -ěl-e {tiskněte, třete). K tomuto základnímu tvaru se v 1. pl. přidává koncovka -me a v 2. pl. koncovka -te. V 1. a 3. osobě sg. a 3. osobě pl. se imperativ netvoří. Je-li třeba formulovat některou z forem apelu tak, aby byly uvedené osoby formou pro podmět, užije se opisu pomocí částice a prézentního tvaru slovesa: ať se propadnu, ať se zasměje, ať nechodí.... Tabulka 35: Imperativ činný Os. Jednotné číslo Os. Množné číslo 1. - 1. nesme, tiskněme, dělejme 2. nes, tiskni, dělej 2. neste, tiskněte, dělejte 3. - 3. - Morfematická stavba tvarů: 2. os. sg. - nes-0 0, tisk-n-i, děl-ej-0: 1 os. pl. - nes-0-0-me, tisk-n-ě-me, děl-ej-0-me; 2. os. pl. - nes-0-0-te, tisk-n-é-te, děl-ej-0-le. 4. Infinitiv Jednoduchý slovesný tvar, který se tvoří od kmene minulého infinitivní koncovkou -t. Za zastaralé je považováno infinitivní zakončení -ti a -ti. Infinitiv je neurčitý slovesný tvar, nevyjadřuje mluvnické kategorie. Z jeho tvaru lze rozpoznat jen slovesný vid (začít - začínat), slovesný rod (vést - být veden; tvar trpného infinitivu je ovšem slovesný tvar složený). Z tvarů infinitivu je zřejmý i průběh slovesného děje (dělat - dělávat). 5. Příčestí činné (participium aktivní) Příčestí činné se tvoří od kmene minulého příponou Za ní následují koncovky shodné s tvary krátkých (jmenných) tvarů adjektiv: -0, -a, -o, -i, -y, -a. Tyto koncovky jsou ve shodě se substantivem v podmětu, příčestí tedy informuje o rodu subjektového substantiva. Příčestí činné (1-ové [elové]) jé tvarem neurčitým, vždy je součástí jiného slovesného tvaru. Například všechny tvary indikativu préterita jsou slovesné tvary složené. To, že ve 3. os. sg. a 3. os. pl. je pozitivně vyjádřena jen významová část slovesného tvaru (spal, spala ... , spali ...), neznamená, že by tento slovesný tvar byl jednoduchý: včera dlouho spala. Gramatický morf (pro 1. sg. jsem, pro 2. sg. jsi) je pro 3. osobu sg. nulový (v minulosti zde byl tvar jest a pro 3. os. pl. tvar jsou). Právě „neexistence" gramatického morfu v novodobé češtině signalizuje, Že ve výpovědi včera dlouho spala je sloveso ve 3. osobě. Nelze tedy nikdy o příčestí činném bez kontextu prohlásit, že je tvarem minulého času. 6. Příčestí trpné (participium pasivní) Příčestí trpné se tvoří od kmene minulého příponami -n- (-en-) a Jako neurčitý slovesný tvar funguje ve všech pasivních tvarech (kromě reflexního pasiva - hrníček se rozbil), jak je uvedeno v Tab. 33 výše. 7. Přechodník (transgresiv) přítomný, činný ['řechodníky nevyjadřují všechny slovesné kategorie, jejich tvary však rozlišují vid, slovesný rod (pasivní transgresivy jsou složenými slovesnými tvary) i odrážejí některé kategorie jména, s nímž se shodují. ľrechodník přítomný nevyjadřuje přítomnost, ale děj současný s dějem, který vyjadřuje sloveso v určitém tvaru: Sedíc na lavičce vyhlížela vůz. Ivoří se specifickým souborem formantů od kmene přítomného (většinou jen nedokonavých sloves). tabulka 36: Přechodník přítomný Zakončení ve 3. pl. i nd. prézentu Tvar pro M v sg. Tvar pro F a N vsg. Tvar pro M, F, N v pl. -ou -a -ouc -ouce nesou, berou nesa, bera nesouc, berouc nesouce, berouce í,-í/-ou,-í/-ejí -e -íc -íce prosí, mažou/í prose, maže. prosíc mažíc prosíce mažíce mizí/ejí mize, mizeje mizíc, mizejíc mizíce, mizejíce S'. Přechodník (transgresiv) minulý, činný ľrechodník minulý je v komunikaci ještě řidší než přechodník přítomný, \ vskytuje se jen v některých odborných a uměleckých textech. Nazývá se také přechodník pro předčasnosť - jeho tvarem se sděluje, že v minulosti jeden 1 Ijcdiněk se vyskytuje přechodník pro předčasnou v budoucnosti - oba děje následují za sebou v budoucnosti, 'ii který nastane dřív, je vyjádřen tvarem přechodníku přítomného, ten. který po něm bude následovat, je i v aru indikativem futura: Získaje nové prostředky, vloží je do firmy. 82 83 z dějů probíhal dřív než jiný děj minulý: přistoupil ke králi a uklonil se -přistoupiv ke králi uklonil se. Z funkce, jakou má, vyplývá, že je tvořen vždy od dokonavých sloves. Tabulka 37: Přechodník minulý Zakončení kmene Tvar pro M v sg. Tvar pro F a N Tvar pro M, F, N minulého vsg. v pl. na samohlásku -v -vši -vše (vybra-, namaza-, vybrav, namazav, vybravši, vybravše, namazavše, poprosí-) poprosiv namazavši, poprosivši poprosivše na souhlásku -0 -ši -še (přines-) přines0 přinesši přinesše 3.5.2.2.2 Přehled složených slovesných tvarů /. Oznamovací způsob minulého času, rod činný i trpný (indikativ préterita aktivní a pasivní) Indikativ préterita je složený slovesný tvar určitý. V činném rodě je tvořen příčestím činným významového slovesa a tvary mdikativu prézentu pomocného slovesa být. Tvary pomocného slovesa nesou vyjádření mluvnických kategorií osoby a čísla. Ve 3. osobě sg. není tento mamatický formant pozitivní, je nulový (nesl0). V tipném rodě má tvar složený z příčestí trpného (nesen) a indikativu préterita slovesa být (byl jsem, byl jsi, byl, ...). 11 sloves se zvratným formantem se (smát se, scházet se) je morf jsi stažený na -s připínán za zvratný formant, je to jediná spisovná forma tohoto tvaru: smál ses, scházel ses, byl by ses smál, scházel by ses. 3.5.2.2 Složené slovesné tvary 3.5.2.2.1 Struktura složených slovesných tvarů Struktura složených (analytických) slovesných tvaruje tvořena - neurčitým slovesným tvarem (infinitivem, příčestím činným nebo trpným) plnovýznamového (významového slovesa)1 a - určitým tvarem slovesa být. Tvar slovesa být rozhoduje o tom, zdaje výsledný složený slovesný tvar určitý nebo neurčitý: (1) budu dělat - indikativ futura aktivní (2) byl dělán - indikativ préterita pasivní (3) být dělán - infinitiv pasivní (4) dělal jsi - indikativ préterita aktivní (5) dělal 0 - indikativ préterita aktivní (6) byv udělán - přechodník minulý pasivní. Všechny tvary kromě trpného infinitivu (3) a přechodníku minulého pasivního j (6) jsou složené slovesné tvary určité. Gramatický morf -s (2. os. sg.) se někdy připíná jako postfix za první prízvučný celek (fonetické slovo). Obě varianty jsou spisovné: Kam jsi to dala? Kams to dala? Byl jsi už v práci? Byls už v práci? Na koho jsi čekala? Na kohos čekala? Tabulka 38: Oznamovací způsob minulého času Jednotné číslo Množné číslo Rod činný Rod trpný Rod činný Rod trpný 1. os. nesl jsem byl jsem nesen 1. os. nesli jsme byli jsme neseni 2. os. nesl jsi byl jsi nesen 2. os. nesli jste byli jste neseni 3. os. nesl 0 byl nesen 3. os. nesli 0 byli neseni Morfematická stavba některých tvarů: I os. sg. aktiva: nes-0-1-0, první část složeného slovesného tvaru, příčestí činné významového slovesa i kořenový morf, nulová kmenotvorná přípona, suftx příčestí činného, nulová rodová koncovka), js-0-em. I ramatický morf, tvar pomocného slovesa být (kořenový morf. nulová kmenotvorná přípona, osobní koncovka). 1 os. sg. aktiva: nes-0-1-0 (kořenový morf, nulová kmenotvorná přípona, sufix příčestí činného, nulová rodová koncovka významového slovesa) + 0 (nulový gramatický morf). I os. sg. pasiva: byl jsem - gramatický morf vyjádřený préteritem slovesa být, příčestí tipne významového lovesa nést - nes-0-en-0 (kořenový moif. nulová kmenotvorná přípona, sujix příčestí trpného, nulová rodová koncovka). Složený slovesný tvar vytvářejí i slovesa neplnovýznamová: mohli byste si vzpomenout .... nechtěl jíst ani pít, byli byste veselí... 85 2. Oznamovací způsob budoucího času nedokonavých sloves, činný i trpný (indikativ futura imperfektiv, aktivní i pasivní) Tvary jsou složeny z indikativu futura pomocného slovesa být a infinitivu významového slovesa. Pasivní tvary tvoří spojení téhož gramatického morfu a příčestí trpného významového slovesa. Tabulka 39: Oznamovací způsob budoucího času nedokonavých sloves Jednotné číslo Množné číslo Rod činný Rod trpný Rod činný Rod trpný 1. os. budu zdravit budu zdraven 1. os. budeme zdravit budeme zdraveni 2. os. . budeš zdravit budeš zdraven 2. os. budete zdravit budete zdraveni 3. os. bude zdravit bude zdraven 3. os. budou zdravit budou zdraveni Některá nedokonavá slovesa (slovesa změny stavu a pohybu) vyjadřují budoucí děj jednoduchým tvarem - opatřena předponou po- a prézentními koncovkami (poleze, pok\'ete, poteče ...). Slovesa jet a jít vyjadřují budoucnost pouze tímto způsobem (pojedu, půjdu). Tyto tvary je třeba odlišovat od slovotvorné a morfologicky podobných tvarů typu poprosí, polechtá, polije což jsou tvary futura sloves dokonavých. 3. Podmiňovacízpůsob přítomný, činný a trpný (kondicionálprézentní, aktivní a pasivní) Kondicionál přítomný je složený slovesný tvar, který je tvořen - v rodě činném příčestím činným významového slovesa (nesl) a kondicionálovými tvary pomocného slovesa být (bych, bys, by, bychom, byste, by). Tvary pomocného slovesa být vyjadřují svými osobními koncovkami osobu a číslo slovesného tvaru (-ch, -s, -0,-chom, -ste, -0), rodové koncovky v příčestí činném informují o jmenném rodu substantiva v podmetu: (-0, -a, -o, -i, -y, -a); - v rodě trpném příčestím trpným významového slovesa (neseti) a kondicionálem přítomným slovesa být (byl bych, byl bys, byl by, byli bychom, byli byste, byli by). Tvary pomocného slovesa být vyjadřují svými osobními koncovkami osobu a číslo slovesného tvaru (-ch, -s, -0,-chom, -ste, -0), rodové koncovky v příčestí činném u kondicionálového tvaru slovesa být a rodové koncovky v příčestí trpném významového slovesa informují o jmenném rodu substantiva v podmětu: 0, -a, -o, -i, -y, -a (byl bych nesen0, byli bychom neseni...). Tabulka 40: Podmiňovací způsob přítomný Jednotné číslo Množné číslo Rod činný Rod trpný Rod činný Rod trpný 1. os. nesl bych byl bych nesen 1. os. nesli bychom byli bychom neseni 2. os. nesl bys byl bys nesen 2. os. nesli byste byli byste neseni 3. os. nesl by byl by nesen 3. os. nesli by byli by neseni Kondicionálové tvary mají rozmanité funkce: Tvoří výpověď sdělující zamýšlený, ale nějak podmíněný, pravděpodobný děj v budoucnosti: Rád bych si koupil nový diář. Koupil by sis ten kožený? Jsem unavený, spal bych. Užití kondicionálu je v takových výpovědích příznakovým prostředkem (bezpříznakový je zde tvar futura), signalizuje pozornost k volním procesům osob zúčastněných v ději či činnosti. Jsou účinné ve zdvořilé výzvě: Zavřel bys ty dveře? Podílejí se na výstavbě souvětí s vedlejší větou příslovečnou podmínkovou: Kdybych to nevěděl, zeptám se. (Jindy nemusí podmínka vyjádřená větně kondicionál obsahovat: Jestliže (když) to nebudu vědět, zeptám se.) ľozn.: V roli významového slovesa v kondicionálovém tvaru může fungovat - sloveso být, a to v případě, že vyjadřuje prostou existenci (Kdybyste trochu víc spěchali, byli byste tam včas.), - popř. jiné neplnovýznamové (např. modálni) sloveso (Mohli byste tam přijít, kdybyste chtěli). Kondicionálové tvary se spojují se spojkami aby a kdyby: (1) Chtěli, abychom přišli. (2) Kdybyste chtěli, můžete přijít. Situace v příkladu (1) se komentuje takto: Vedlejší věta předmětná je připojena spojkou aby, která tvoří s kondicionálovým tvarem slovesa být jednu slovní icdnotku. Slovesný tvar, který tvoří organizační centrum věty vedlejší, je bychom přišli, je to tvar kondicionálu přítomného. Příklad (2) je analogický, slovesný tvar ve větě vedlejší je kondicionál přítomný byste chtěli. 86 cS7 4. Podmiňovací způsob minulý, činný a trpný (kondicionál préterita, aktivní a pasivní) Podmiňovací způsob minulý je v rodě činném tvořen kondicionálem přítomným slovesa být (byl bych, byl bys ...) a příčestím činným významového slovesa. Významovým základem pasivních tvarů je příčestí trpné, gramatické kategorie nese kondicionál minulý slovesa být (byl bys býval...). Tabulka 41: Podmiňovací způsob minulý Jednotné číslo Rod činný Rod trpný 1. os. byl bych nesl b\ 1 bych In nesen 2. os. byl bys nesl byl bys býval nesen 3. os. byl by nesl byl by býval nesen Množné číslo Rod činný Rod trpný 1. os. byli bychom nesli byli bychom bývali neseni 2. os. byli byste nesli byli byste bývali neseni 3. os. | byli by nesli byli by bývali neseni Poznámka: Kondicionál přítomný i minulý vyjadřují pouze relativně. V předchozím výkladu o složených slovesných tvarech je možno sledová že jejich pasivní podoby jsou také vždy složené. Vyjdeme-li z konstatování, žc pasivní tvary (opisné) se skládají z příčestí tipného významového slovesa a gramatického morfu, který nese mluvnické kategorie, je zřejmé, že pasivu: slovesných tvarů jednoduchých bude také složeným slovesným tvarem: Pro úplnost tedy uvádíme pasivní podobu jednoduchých slovesných tvarů (jak jsou uvedeny v části 3.5.2.2): 5. Oznamovací způsob přítomného času, trpný Tvary jsou spojením příčestí trpného plnovýznamového slovesa, jež nese pasivní mluvnický význam - veden, prošen, kryt, páchán ... - a gramatickým morfem, který nese mluvnické kategorie, ten tedy musí být v indikativu prézentu - jsem, jsi, je ...: Ke sportu je chlapec veden od dětství. Slovesa dokonavá nevyjadřují v činném rodě přítomný čas, mají pouze tvary pro préteritum (přivedli jsme) a futurum (přivedeme). Jsou-li ale v pasivu, může právě gramatický morf prézens vyjádřit: budeme přivedeni, jsme přivedeni, budeme přivedeni. 6. Rozkazovací způsob trpný 1'vary imperativu trpného se tvoří příčestím trpným plnovýznamového slovesa (veden) a imperativními tvary slovesa být: buď veden (-a, -o), buďme vedeni (-y, -a), buďte vedeni(-y, -a). 7. Infinitiv trpný Pasivní charakter tvaruje realizován příčestím trpným (nesen), gramatické kategorie, které vyjadřuje gramatický morf, nemají tentokrát vyjadřovat osobu a /působ, vyjadřují neurčitost, jsou realizovány tvarem být: být nesen, být tisknut, být namalován, být pokryt, být prošen, být dělán .... H. Přechodník přítomný trpný 1'vary přechodníku přítomného trpného se tvoří příčestím trpným významového slovesa (nesen) a přítomnými přechodníkovými tvary slovesa být (jsa, jsouc, jsouce): Dokument jsa nesen do sálu byl hlídán zraky strážců. '). Přechodník minulý trpný 1'vary přechodníku minulého trpného se tvoří příčestím trpným významového slovesa (nesen) a minulými přechodníkovými tvary slovesa být (byv, byvši, byvše). I lokument byv přinesen do sálu vzbudil úžas přítomných. 89 3.5.2.3 Slovesné třídy a vzory Tvarovou soustavu českých sloves tvoří čtrnáct vzorů a jeden pomocný vzor (vzor kope/kopá zahrnující slovesa, která kolísají mezi 1. a 5. slovesnou třídou). Vzory jsou seskupeny v pěti slovesných třídách. Zařazení slovesa do slovesné třídy Kritériem je kmenotvorná přípona kmene přítomného, v některých případech hláska stojící před kmenotvornou příponou. Kmen přítomný je totožný s tvarem 3. osoby indikativu prézentu aktiva (nese, bere tiskne kupuje, kryje, prosí dělá). Zvýrazněny j sou kmenotvorné přípony, které kmen uzavírají (tvoří). Podrobný přehled kmenotvorných přípon i jejich variant je v Tab. 42 níže. Zařazení slovesa ke slovesnému vzoru Kritériem je kmenotvorná přípona kmene minulého. Kmen minulý je ta část slovesného tvaru, která zbude po odsunutí nekoncového tvarotvorného formantu z tvaru příčestí činného (příčestí činné - mazal, kmen minulý - maza-, kmenotvorná přípona - -a-). V mnohých případech je třeba uplatnit i další třídicí kritéria. Podrobný postup při zařazování sloves do tříd a ke vzorům je předveden v části Cvičeníjako průprava ke cv. 58. Tabulka 42: Kmenotvorné přípony kmene přítomného a minulého ve slovesných třídách a vzorech Třída Kmen přítomný Kmen minulý ind. préz. imperativ part. akt. infinitiv part.pas. 1- (-e-) nes-e- nes-0- nes-0- nés-0- nes-0- ber-e- ber-0- br-a- br-á- br-á- maž-e- maž-0- maz-a- maz-a- maz-á- peč-e- peč-0- pek-0- pé(c)-0- peč-0 tř-e- tř-0- tř-e- ťř-í- tř-e- 2. (-ne-) tisk-ne- tisk-n- tisk-0- tisk-nou- tišt-0-/tisk-nu- mi-ne- mi-ň- mi-nu- mi-nou- mi-nu- zač-ne- zač-n- zač-a- zač-í- zač-a- 3. (-je-) kry-je- kry-j- kry-0- krý-0- kry-0- kup-uje- kup-uj- kup-ova- kup-ova- kup-ová- 4. (-Í-) pros-í- pros-0- pros-t- pros-i- proš-0- trp-í- trp-0- trp-ě/(e)- trp-ě/(e) - trp-ě/e- sáz-í- sáz-ej- sáz-e/(ě)- sáz-e/(ě) - sáz-e/ě- 5. (-á-) děl-á- děl-ej- děl-a- děl-a- děl-á- kopá/e- kop-ej- kop-a- kop-a- kop-á- 1'ozn.: Kmenotvorné přípony v kmeni přítomném jsou udávány pro 3. os.sg. Poznámky k tvarům některých sloves: 1. slovesná třída Sloveso moct/moci má v indikativu prézentu akt. tvary mohu/můžu, mohou/můžou. Obě varianty jsou spisovné, tvary mohu, mohou jsou v současnosti hodnoceny jako neutrální, tvary múzu, mulou s tendencí k hovorovosti. Sloveso jít má v kmeni přítomném kořen jd-\ jdu, jdeš v kmeni minulém ivary od supletivního kořene s-/š(e)d: šel, šli, přišed. Přestože je sloveso jít nedokonavé, tvoří futurum se tvoří synteticky - předponou pů: půjdu ... půjdou. Sloveso jet má v sg. tvary od rozšířeného kmene jed-, minulé tvary od kmene je-. Podobně jako sloveso jít tvoří i sloveso jet (ač nedokonavé) futurum synteticky, a to předponou po-: pojedu ... pojedou. 2. slovesná třída Významným znakem 2. slovesné třídy je dominantní charakter vzoru mine (s kmenotvornou příponou -nu- v kmeni minulém). Část sloves vzoru tiskne má dvojtvary podle vzoru mine - tiskli tisknul, odemkli odemknul. Některé tvary bývají významově odlišené, byl vyvržen z jejich středu, obsah žaludku byl vyvrhnut. Slovesa se základem -jmout (přijmout, zajmout, vyjmout ...) se časují podle vzoru začne. U několika sloves jsou dvojtvary (najallnajmul, napjal/napnul) někdy významově odlišené - ujallujmul. Sloveso sejmout má příčestí činné ve variantním tvaru sejmul/sňal. 3. slovesná třída Slovesa této třídy jsou velmi frekventovaná. Ke vzoru kryje patří řada sloves nejstarší slovní zásoby, dodnes však velmi frekventovaných - pít, žít, hrát, hřát, přát atd. Samohláska v kmeni se mění kvantitativně i kvalitativně - piju, pít; hrejlhraj, hrál atd. Pravidelné tvary vzoru kupuje umožňují zařazovat k tomuto slovesnému vzoru slovesa cizího původu: entrovat, centrovat, dominovat, rekreovat, konstituovat ... .Tlak normy způsobil kodifikaci variantních tvarů obou vzorů 90 1 v 1. osobě sg. a 3. os. pl.: kryji/u, kupuji/u, kryjílou, kupujílou. Varianty však nejsou stylově rovnocenné. 4. slovesná třída Slovesa 4. slovesné třídy se vyznačují značnou prostupností mezi vzory. Mezi vzorem prosí a trpí kolísají slovesa zvukomalebná: chroptit!'chroptěl, šustit/šustět. Obvyklejší jsou však tvary podle vzoru trpí. Mezi vzory prosit a sázet jsou slovesa musit/muset, myslit/myslet bydlit/bydlel, která vytvářejí paralelní paradigmata - 3. os. ind. préz. akt. má tedy tvary musí/musejí, myslí/myslejí, bydlí/bydlejí. Rozdíl ve tvaru 2. os. sg. imp. slovesných vzorů trpí a sází (trp-0-, sáz-ej-0) určoval i rozdílný tvar 3. os. pl. ind. préz. akt. sloves náležejících k těmto vzorům. Pod tlakem normy však byly u mnoha sloves kodifikovány dublety, oba tvary podle obou kdysi rozhráni čených paradigmat jsou spisovné schází/scházejí, přísluší/příslušejí, ale i bolí/bolejí. I 5. slovesná třída Mnohá slovesa 1. slovesné třídy přijímají tvary 5. slovesné třídy jako dubletu (podvzor kope/kopá). Jsou to slovesa s tvarotvorným základem na retnice (p, b, m): koupat - koupu/koupám, rubat - rubu/rubám, škubat - škubu/škubám .... dále slovesa s kmenotvorným základem na sykavky, méně na hlásky zadopatrové (k, g, ch): kousat, klouzat, kdákat, páchat. tni 3.5.2.4 Slovesa atematická Skupinu těchto sloves tvoří původní atematická slovesa být, jíst, vědět, k nimž sr řadí sloveso chtít. Nejsou zařazována do tříd a ke vzorům, to proto, že nemají prézentní kmenotvornou příponu (téma) v kmeni přítomném (js-0-tě). Nejde však o nulovou realizaci morfému, jako je tomu v některých tvarech pravidelných sloves (nes-0-fe - varianta s nulovou kmenotvornou příponou pro imperativní phčestí činné (byl), kondicionálové tvary (bych, bys ...), přechodník minulý i/mt, byvši, byvše), od kořene bud- se tvoří imperativ a futurum (buď, buďme, budu, budeme ...). Kořen -bud- se v některých předponových slovesech vyskytuje i ve variantě -byd-: zbude/zbyde, ubudelubyde. Sloveso jíst má přítomné tvary podle vzoru trpí (od neúplného kořene;-): jím, jíi ... Základem pro tvar 3. os. pl. je úplný kořen jed-: jedí; minulé tvary se tvoří od kořene jed- podle vzoru nese: jedl, sněden (tvar sněžen není spisovný). Sloveso vědět má přítomné tvary podle vzoru trpí (od neúplného kořene -v): i mi, víš.., 3. os. pl. od úplného kořene ved-: vědí; imperativní tvary mají podobu věz, vězme, vězte, minulé tvary se tvoří pravidelně od kořene ved- podle vzoru n pí: vedl, veden. Sloveso chtít střídá ť/c v sg. a v 1. a 2. pl. indikativu prézentu akt.: chci, chceš, i líce, chceme, chcete, ostatní tvary z kmene přítomného mají odlišnou podobu -I. os. pl. chtějí (zastarale chtí), imperativ chtěj, chtějme tvary přechodníku přítomného se uchovaly v ustrnulých příslovečných výrazech: chtěje/chtě, < hlějíc/chtíc (chtě nechtě to udělal). tvary, nes-e-te-tvary). varianta s pozitivní kmenotvornou příponou pro prézentní Atematická slovesa nemají pravidelná paradigmata, přejímají některé tvarotvorné formanty konjugačních vzorů (např. vědí, věděl - trpí, trpěl), označují tedy i jako slovesa nepravidelná či izolovaná. Sloveso být se vyznačuje šupletivností. Prézentní tvary tvoří od kořene js-\ jsem, jsi, je (původně jest), jsme, jste, jsou, od kořene by- se tvoří infinitiv (být ? I I 92 93 3.6 Pnslovce Adverbia (příslovce) jsou neohebný, základní autosémantický slovní druh. Vyjadřují okolnostní příznak verba, adjektiva nebo jiného adverbia. Primárně jsou pnslovce ve větě příslovečným určením (Pojď tudy, nechoď lesem.). Zvláštní skupina příslovcí, tzv. predikativa (možno, lze, zapotřebí, veselo ...), tvoří součást prísudku (Bylo tam příliš veselo. Je nutno zaplatit dluh.). Sekundárně bývá příslovce v pozici neshodného přívlastku: Cesta dolů byla rozkopaná. Okolnostní příznaky se tradičně chápou jako vyjádření: místa, času, způsobu, příčiny. Příslovce jsou schopna vyjádřit místo (tam, nahoře, uvnitř), čas (kvečeru, kdysi, často), způsob a míru (dost, hodně, docela, zbíthdanna), příčinu (naschvál), zřetel (jednoduše, školsky). Možnosti příslovcí však nejsou totožné s možnostmi, jaké mají v rovině syntaktické adverbiale (příslovečná určení). Významové skupiny adverbií (místa, času, způsobu ...) bývají dále rozrůzněny. Při vyjádření časové okolnosti lze rozlišit např.: - umístění na časové ose: předtím, včera, teď, dnes, potom, zítra; - časové rozpětí: pořád, najednou; - ohraničenost: pokaždé; - opakovanost: často, vždy. Poučení o sémantice jednotlivých příslovcí přináší Slovník spisovné češtiny. Rozlišení některých významových rozdílů je v zájmu porozumění textu nutné. Někdy bývá vlivem dialektů posunut význam příslovcí místa nebo času (sem i tady, později - déle - nespisovné dýl). Příslovce s dynamickým významem je nutno užívat po slovesech, která znamenají (přímo nebo v kontextu) pohyb, přemístění, změnu objektu, který se děje účastní. Příklady: Přines tu knihu sem (nikoli tady). Tady bylo veselo. Sem bych nikdy nechodil. Tady už jsem dlouho neseděl. Přišel později. Zůstal tam déle, než bylo nutné. Tvoření příslovcí - odvozováním z přídavných jmen - kamenně, krásně, vesele, přátelsky, domácky - ustrnutím pádu substantiva - večer, většinou - z předložkových pádů jmenných tvarů adjektiv (spojením, spřažením -odtud výraz spřežka) - zcela, docela ... nebo substantiv - nahoru, navrch (viz část 1.1); - ze zájmen (mají společné jednografémové kořeny a podobně jako zájmena funkci zástupnou a deiktickou) - tam, kam, kde, tam - ze sloves odvozením - ležmo, snožmo nebo ustrnutím slovesných tvarů (přechodníků) - vstávaje lehaje, chtě nechtě (viz část 1.1 o morfologickom slově); - skládáním - mermomocí, jaksepatří, bůhvíkdy atd. Stupňování příslovcí 1'říslovce jsou slova neohebná, neskloňují se. Mnohá z nich jsou však schopna vyjádřit míru okolnostního příznaku - stupňují se. Nejčastěji mají tuto vlastnost adverbia odvozená od kvalitativních adjektiv (silně - silněji - nejsilněji). Stupňování je slovotvorný proces. Vývojové tendence /.působ tvoření příslovcí „spřažením", tedy rozšiřování skupiny tzv. příslovečných spřežek, je velmi progresivní. Příslušnost takových nových slov k příslovcím je potvrzována i pravopisně - píšou se dohromady. Pravidla českého pravopisu postihují dynamiku vývoje tím, že kodifikují obě grafické podoby: s podivem i spodivem. 94 95 23 3.7 Předložky Předložky jsou nezákladní, nesamostatný, synsémantický slovní druh. Význam vyjadřují jen ve spojení se jménem. Modifikují pád podstatného jména, podílejí se na vyjádření jeho vztahu k řídícímu slovu. Přestože mají (zvláště předložky primární) ustálenou v kontextu zřetelnou sémantiku, jsou svým obsahem neostré, přesnější význam získávají až spojením se substantivem (nebo slovem zastávajícím jeho syntaktickou funkci). Kontext jejich význam zpřesňuje. Předložky nejsou samy o sobě větným členem, stávají se však součástí toho větného členu, kterým je slovo, s nímž se předložka pojí. Ve spojení vedla tam jen cesta přes les je přívlastkem neshodným přes les. Předložky se podílejí na vyjádření závislosti mezi slovesy (substantivy a adjektivy od nich odvozenými) a substantivy (kreslit do památníku, kresba do památníku), zpřesňují povahu jejich vzájemného vztahu (jet na jih, jet k jihu, jet kolem rovníku ...) a přispívají tak k upřesnění výsledné sémantiky výpovědi (sedět za stolem, sedět na stole, sedět uprostřed stolu). Bez předložek by nemohly být realizovány mnohé gramatické významy: 6. pátí jmen (po večerech, o Smolíčkovi, ve vile) a některé typy slovesně-jmenných prísudku (dům je na prodej). Předložky primární tvoří uzavřenou skupinu slov, která jsou neodvozená (původní) a mají význam zpřesňovat především vztahy časové a prostorové a některé jejich přenesené významy (cesta do lesa, do hlubin, k městu, k srdci do minulosti). Předložky sekundární Vstupují do souboru předložek jako ustrnulé jmenné výrazy s primární předložkou (kvůli němu, v průběhu prázdnin) nebo jako ustrnulé jmenné výrazy bezpředložkové (díky němu, během prázdnin), popř. jako ustrnulé tvary sloves (vyjma nepřítomných, počínaje čtvrtkem). Vazby k pádům: předložky primární i sekundární se mohou pojit s jedním, dvěma i více pády. Upozorníme jen na některé okruhy: S 1. pádem se pojí jen předložky cizího původu: kontra, versus, á la Předložky kvůli a díky se pojí jen s 3. pádem: Šla do kina kvůli němu. Nové vybavení pořídili kvůli dítěti. Díky praxi se naučila německy. Předložka proti (naproti) se pojí se 3. pádem: Naproti jeho pracovně stál malý stolek s křesílky. Předložka mimo se pojí se 4. pádem: Mimo něho tam nepřišel nikdo. Nejezděte mimo vyhrazené území. Zařízení je mimo provoz. Předložka za se vyskytuje ve 4.pádě. (Koupili to za pakatel.) a v 7.pádě (Za domem nikdo nebyl.) Vývojové tendence: Otevřený a stále se rozšiřující je soubor sekundárních předložek. Výrazy (příslovce nebo v některém tvaru ustrnulé podoby ohebných slov) prodělávají slovnědruhovou transpozici. Význam jejich původního sdělení se oslabuje a je schopen přenosu do situací sémanticky obdobných, gramaticky odlišných: - udělal to starému strýci k vůli (předložka + podstatné jméno) - strýcova vůle přimět někoho k něčemu měla na činnost (udělal) významný vliv; udělal to kvůli (předložka) strýci; - dosáhl výsledku strýcovým prostřednictvím (podstatné jméno) - strýc měl funkci zprostředkující osoby, prostředníka v jednání; dosáhl výsledku prostřednictvím (předložka) strýce. Sekundární předložky pomáhají přesněji vyjádřit zvláště abstraktní vztahy mezi slovy: vztahy časové (kolem, počínaje, mezi, v průběhu ...), vztahy příčinné a důvodové (kvůli, vinou, zásluhou ...), vztahy podmínkové (za předpokladu, v případě ...), vztahy přípustkové - navzdory, za cenu ...) atd. V případě, že jsou tvořeny víceslovně tak, že na konci předložkového výrazu je primární předložka, je pádová forma pojícího se substantiva řízena touto koncovou primární předložkou: bez ohledu na (4. p.), s ohledem na (4. p.), se fetelem k (3. p.). 3.8 Spojky Spojky jsou neohebný1, synsémantický, slovní druh. Spojují výrazy nebo věty a vyjadřují tak vnitrovětné a mezivětné vztahy koordinační a dominační. Koordinace je syntaktický vztah mezi větnými členy (a větami) na téže syntaktické úrovni. Složky koordinační skupiny zaujímají navzájem významové poměry, pro jejichž vyjádření mohou (ale nemusejí!) být použity spojovací výrazy. Spojky v koordinačních vztazích se nazývají spojky souřadicí (parataktické). Podle toho, jaký významový poměr pomáhají realizovat, se rozlišují' - slučovací (a, i, ani, nebo) - stupňovací (ba, ba i) - odporovací (ale, avšak, však, leč) - vylučovací (nebo, anebo) - příčinné (neboť) - důsledkové (tudíž). Dominace je syntaktický vztah, kde je jedna složka nadřazena složce druhé. Za účasti spojek jsou dominovány zpravidla větně vyjádřené větné členy -... těšil se, že bude lyžovat méně často nevětně vyjádřené větné členy -... pěkný, i když oblačný večer. Spojky spojující závislé větné členy (většinou věty) s dominující složkou výpovědi se nazývají spojky podřadicí (hypotaktické). Dělí se na - obsahové (že, aby, ať, -li, když, kdyby, jestli) - časové (až, když ■■ ■) - příčinné (protože,poněvadž, jelikož, když, že ...) - účelové (aby, by, ať) - podmínkové (jestliže, kdy,-li ...) - přípustkové (ač, ačkoliv, i, aniž) - srovnávací (jako, jak, jakoby) - výjimkové (leda, ledaže). Výše jsou uvedeny jednoslovné spojky. K vyjádření koordinace i dominace však 1 Spojky jsou neohebné, jediný případ „ohebnosti" se uvádí u kondicionálových tvarů slovesa být, jsou-li spojkou - abychom, kdybychom (viz komentář u Tab. 40). - Větný člen může být vyjádřen nevětně - Těšil se na lyžování. Výraz na lyžovániJe nevětně vyjádřený předmě Těšil se, že bude lyžovat. Věta že bude lyžovat je větně vyjádřený předmět. ' Úplný soubor spojovacích výrazů uvádí Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 214n. slouží i další spojovací prostředky, jejichž součástí jsou i slova jiných slovních druhů: a) Spojkové výrazy (spojková sousloví) Mají platnost spojovacích prostředků hypotaktických i parataktických: i když, hned jak, a proto, než aby. Vyskytují se pohromadě, jsou složeny ze spojek nebo vznikají jako kombinace spojky a příslovce. Takto vzniklý celek má nový význam, vždy poněkud jiný, než měly obě části takového „sousloví" před svým spojením. b) Vícedílné spojkové výrazy Vyskytují se odděleně v obou (tentokrát paratakticky) spojovaných částech textu (buď - nebo, nejen - ale, hned - hned, tak - tak); opět se zde kombinují spojky a příslovce. Spojkové výrazy (spojková sousloví) i vícedílné spojkové výrazy jsou tradičně zařazovány mezi spojky. Relativa - nejsou spojkami, pouze plní jejich funkci. Vyjadřují mezivětné (převážně dominační) vztahy a jsou zároveň větnými členy věty vedlejší, v níž stojí: Výrobek, který nabízíme, je z naší produkce. Relativum který (vztažné zájmeno) je ve větě vedlejší podmětem. Nevěděl, kam má jít. Relativum kam je příslovce a ve větě plní funkci příslovečného určení místa. Ve školské praxi se relativa /ahrnují mezi spojovací výrazy1, i když je jim přiznávána větněčlenská platnost. Relativa vstupují do „dvojic" s odkazovacím výrazem v řídící větě a vznikají korelativa, tzv. souvztažné výrazy: Chtěla vidět pouze to, co si předtím vybrala. Vedlejší věta tvoří s první složkou souvztažného výrazu (to) komplexní jednotku (to, co si předtím vybrala), která je celá větným členem (předmětem). Základem předmětu je výraz v řídící větě (to). Vedlejší věta zpřesňuje obsah základu větného členu (to). Zpřesňovaný větný člen je jmenný, je to tedy věta přívlastková. Vývojové tendence Soubor spojek je uzavřen, avšak nové (měnící se) komunikační potřeby způsobují posuny významů u nově vzniklých spojkových výrazů - např. hned + Spojovacími výrazyjsou tedy spojky (ale, protože, a proto, nejen - ale), vztažná zájmena (kdo, který ..., a to i v pádových formách) a vztažná příslovce (kam, kde. proč). 98 99 jak (příslovce + spojka) je synonymní se spojkou jakmile, každý člen této synonymní dvojice však náleží jinému jazykovému stylu. 3.9 Částice Částice (partikule) jsou nezákladní, nesamostatný, synsémantický slovní druh. Nejsou součástí syntaktických vztahů, ale pomáhají ve výpovědi formovat vztah mluvčího k adresátovi, ke sdělovanému obsahu, nebo k jiným skutečnostem. Vlastnosti částic Postavení částice ve slovosledu záleží jen na tom, jaký má mluvčí (autor výpovědi) komunikační záměr. Školská poučka o uvozování vět částicemi v praxi neplatí tak důsledně, jak bývá prezentována: Já tam asi napíšu. Básníkova tuším třetí sbírka se stala jeho příteli inspirací pro hudební ztvárnění motivů snů a neuchopitelných představ. Kéž by nám něco napsala! Postavení na začátku výpovědi mívají částice tam, kde bývá vyjadřováno přání či tužba. Při zařazení slova k částicím je třeba důsledně uplatnit kritérium syntakticko-funkční - sledovat, zda slovo je, či není větným členem. Částice netvoří se slovy ve výpovědi skladební dvojici, není větným členem. - Rozhodně tam nikdo nespal. Slovo rozhodně zde není příslovcem ve funkci příslovečného určení způsobu (nelze se na něj ptát řídícím slovem nespal), slovo rozhodně zde slouží jako prostředek, který posiluje apelovost výpovědi. - Jeho hlas zněl velmi rozhodně. Zde slovo rozhodně rozvíjí sloveso zněl. Je tedy větným členem - příslovečným určením. Při určování slovního druhu budeme tedy volit mezi autosémantickými slovními druhy. Slovo rozhodně je zde příslovcem. Množství typů komunikačních situací, ve kterých částice podporuje chtěný účinek sdělovaného obsahu, jc tak velké, jak bohatá jc komunikační praxe. Utvářenost Částice (partikule) jsou nezákladový neohebný slovní druh. Mají rozmanitý původ. Jako částice mohou sloužit slova, která byla původně jinými slovními druhy: - podstatným jménem (Nebyla to pravda žádná výhra, tahle štace.); - spojkou (Já jsem to ale viděl!); - příslovcem (Stejně tam byli všichni.); - slovesem (Budete tam doufám všichni. Budete tam, doufám', všichni.) Některé částice vznikly ustrnutím těch tvarů ohebných slov, popř. těch slovních spojení, která se opakovaně osvědčila jako účinná podpora komunikačního záměru. 1. Částice ze sloves Při formulaci podotknutí, připomínky, dodatku se často vyskytují slovesa myšlení (myslet, tušit): Myslím (tuším), že to byla Radka, která nám telefonovala. V tomto vyjádření jsou slova tuším, myslím určitými slovesnými tvary, jsou základy prísudku (přísudkové části). Jsou to slovesa předmětová potřebují předmětové doplnění (srov. o valenci sloves 3.5.1). Předmět je vyjádřen větně (větou předmětnou - že to byla Radka ...). V jiné výpovědi (Byla to tuším Radka, která to řekla jako první.) totéž slovo (tuším) ztratilo vlastnosti slovesa v určitém tvaru, tedy schopnost organizovat další větné komponenty. Slovo tuším, je částicí, která modifikuje výp0věď s cílem relativizovat tvrzení. Slovesný původ je patrný jen z podoby ustrnulého tvaru. Větu organizují slovesa byla a řekla. 2. Částice z předložkového pádu substantiva: Bezesporu to pro nás bylo jednodušší. Zase bylo kupodivu otevřeno. Původní význam substantiva obsaženého v částici dotváří záměr, s jakým je výpověď pronesena (určitost tvrzení, neproblémovost, jednoznačnost v případě prvním, údiv, překvapení v případě druhém). Jako částice slouží i nespřežené spojení předložky a číslovky.- Za prvé druhé ... (vizníže). .. za 3. Částice ze spojení slovesa a zájmena: Dejme tomu (zde částice strukturující text). A co říkáte (,) dejme tomu () lakovému návrhu? 4. Za částice jsou považovány i ustálené výpověďové celky: Vem na tojed *e nepřijde.' Ze současné mluvené komunikace známe spojení to sipiš(te), že ' Výraz doufám se neodděluje čárkou tehdy, je-li chápán jako částice, je-li míněn jako vsuvka větné povahy iiirkou se odděluje (viz Pravidla českého pravopisu, výklad v části čárka v větě jednoduché). Encyklopedický slovník češtiny. 2002. s. 63. 100 101 Druhy částic Typ částic je dán kontextem. Některé částice mění svoji charakteristiku (funkci) s měnícím se kontextem: Částice apelové posilují vyjádření otázky, žádosti, rozkazu, přání, přesvědčování, ujišťování, odporování, výhrůžku, výtky: To není možné, copak jste to nikdy neviděli? Aby to tak byla pravda! Tys to už přece viděl. Však počkej tel Vždyť už běžte! Částice hodnotící tvoří obsáhlý soubor výrazů, které slouží k vyjádření míry jistoty, pravděpodobnosti, možnosti, nutnosti, které podporují hodnotící formulace apod.: Zdá se, že to nejspíš (asi) nevěděli. Oni to prý nevěděli. Ani dlouhá zkušenost jim teď samozřejmě nedává právo soudit. Vůz dosáhl rychlosti až 220 km za hodinu. Do této skupiny se řadí i slova ano, ne a jejich ekvivalenty (bohudík, nikoli, samozřejmé, očividné, baže ...). II 1 Částice emocionální vyjadřují překvapení, podiv, politování, uspokojení, zklamání, lhostejnost, obavu: Zase bylo kupodivu otevřeno. Nezkoušej to, stejně to nevyjde. Stejně byl nejlepší! Částice strukturující text se výrazným způsobem podílejí na soudržnosti a spojitosti textu, zajišťují jeho porozumění. Signalizují začátek a konec textu, uskutečňují členění výčtů, odkazové členění: Zároveň obraťte pozornost ke koncepci prostoru. Všimněte si dále nádherné klenby. Nebylo nic, co by se jim dalo vytknout, zkrátka byli dobří. Nebudeme tam nic stavět, za prvé tam není dost pracovních sil a za druhé není zatím zaručen odbyt výrobků. Vývojové tendence Mají-li částice funkci dotvářet výpověď s ohledem na záměr mluvčího i ostatní kontextové skutečnosti, jsou jistě zajímavým polem zkoumání ty částice, které slouží ekonomičnosti vyjádření - částice vzniklé slovnědruhovou transpozicí ze substantiv (zde i vulgarismy), ustrnulých slovesných tvarů, příslovcí 7. kvalitativních adjektiv (prostě, vlastně). .11 3.10 Citoslovce Citoslovce (interjekce) jsou nezákladní slovní druh, který má specifickou komunikační funkci. Mnohá citoslovce tvoří samostatné výpovědi nevětné povahy (větné ekvivalenty). Citoslovce jsou specifický nástavbový slovní druh. Může zastávat funkci citoslovečného prísudku: A v tom Zita nenápadně hop ze zídky a už je uvnitř zahrady. V tomto kontextu je autosémantikum (podobně jako substantiva, verba ... viz Tab. 1.) Častěji funguje citoslovce jako synsémantický slovní druh. U nezvukomalebných výrazů s vyhraněnou komunikační funkcí lze očekávat obousměrnou slovnědruhovou transpozici mezi citoslovci a částicemi: Probůh, to snad ne! Zde je slovo probůh citoslovce, odděluje se od ostatního textu čárkou. Tak už to probůh řekněte! V této výpovědi plní totéž slovo funkci částice, zesiluje intenzitu výzvy. Utvářenost Citoslovce vznikala ustálením podoby zvuků (frrr, hú, chichi). Citoslovci tedy nejsou ty grafické záznamy zvuků, které nemají ustálenou grafickou podobu, nejsou sem zařazovány ani ty přepisy zvuků, jichž podobaje rozkolísaná (např. zvuky v bublinách komiksů). Do souboru citoslovcí přecházejí i slova jiných slovních druhů (k čertu, doprčic). Tradičně jsou rozlišována citoslovce - zvukomalebná: ftrr, hú, chichi - kontaktová: Pozor! Ahoj! Puť, puťhybaj, pardon - emocionální: br, fuj, mňam, basama sfousama ... Vývojové tendence Soubor citoslovcí je neuzavřeným slovním druhem. S existencí nových skutečností a jevů v životě člověka se dá očekávat vznik nových citoslovcí zvukomalebných. Do skupiny citoslovcí vzniklých slovnědruhovou transformací přicházejí nová slova, ale i celá spojení slov. Encyklopedický slovník češtiny (2002, s. 56) uvádí tyto příklady: Hopinky a jde se dále. U všech ráhen a kosatek, kam to lezeš? 102 103 CVIČENI ČLENĚNI SLOVNÍHO TVARU Text k úkolům 1-7: Přiznávám, že mi při těchto slovech přeběhl mráz po zádech. Rozčilení, jež se chvělo v doktorově hlase, nám ukázalo, že i on sám je hluboce pohnut tím, co nám řekl. Holmes se vzrušením předklonil a v jeho očích zasvitl tvrdý chladný lesk, jaký v nich sršel pokaždé, když byl něčím prudce zaujat. „Vy jste to viděl?" „Tak zřetelně, jako vidím vás." „A nic jste neřekl?" Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský 1. Vyberte slova neohebná. 2. U vyznačených slov ohebných rozlište tvarotvorný základ a tvarotvorný formant. 3. Označte kořeny slov. 4. Ve kterých slovech se kořen shoduje s tvarotvorným základem? 5. Z celého textu vypište slova s adjektivním tvarotvorným formantem. 6. Vypište tvary substantiv s nulovou koncovkou. 7. Proveďte úplný morfematický rozbor slov přiznávám, rozčilení, doktorově, ukázalo, hluboce, tvrdý, zaujat, jste. DRUHY SLOV Text k úkolům 8-9: Pomluvám lze čelit lehkým úsměvem, jedinou větičkou je odmítnout jako pitomost, která mě vlastně ani nezajímá. Musím bohužel připustit, že opravdu účinně zamezit šíření klepů a pomluv o sobě je těžké, ba nemožné. Nejlepší léčbou je i zde prevence zaměřená na svět kolem nás a usilující redukovat na minimum fámy, polopravdy, lži. Ivo Pláňava: Jak (to) spolu mluvíme 8. Zařaďte slova ke slovním druhům. 9. Nahraďte slovo lze synonymním vyjádřením, pozorujte rozdíl. Text k úkolům 10-11: Muž je - z vrozené hlouposti - specialista; zakousne se do svého métier nebo do své vášně a pak nevidí napravo ani nalevo; jeho osudem je stát se odborníkem, ať už v bakteriologii nebo ve výrobě koženého zboží nebo konečně v literární historii. Jeho duše má puzení se do něčeho zažrat a to ostatní pustit; zajímá se jen o svůj výsek světa (a krom toho snad ještě o politiku), a právě proto tu a tam vykoná na svém poli něco náramného: zrovna pro tu omezenou, jednostrannou, chlapskou a náruživou zažranost. Karel Čapek: O lidech 10. Uplatněte kritéria pro určování slovních druhů a najděte slova, která náležejí do skupiny charakterizované jako: a) slovní druhy základní - v nich slova neohebná b) slovní druhy nesamostatné (synsémantické). 11. Který z nástavbových slovních druhů není v textu zastoupen? PODSTATNÁ JMÉNA Text k úkolům 12-15: 1. Rozdílnost v psaní písmena vkoření slov mlýn a mlít je dána rozdílným původem obou slovních jednotek. 2. Nedoslýchaví, ale i jedinci s vážnějším sluchovým postižením bývají integrováni v běžných školách. 3. Všechna havěť se seběhla na dvůr. 4. Nový zástupce se rád starého břemene, jímž byly sliby předchůdce Bendeho, zbavil. 5. Potíže nedělalo šerpovi ani neforemné a těžké břemeno. 6. Všechny soudcovy poznámky byly uloženy v archivu. 7. Obě Koreje vystupují na olympiádě jako jedna země. 8. Znal chlapce z dřívějška jako velkého popletu. 9. V chladu sklepa je přichystáno odleželé srnčí na biftek. 10. Rukojmímu poskytli kusé informace. 12. Vyhledejte substantiva. 13. Převeďte vybraná substantiva do základního tvaru. 14. Zaměřte se na nominativní tvarotvorný formant vybraných substantiv a určete: a) deklinační typ (podle zakončení v základním tvaru) b) vzor. 15. Určete mluvnické kategorie a vzor vyznačených substantiv. 104 105 V následujících cvičeních (16-22) převádějte tvary substantiv do náležitých pádů. Uvádějte i variantní tvary. 16. Převeďte do genitivu singuláru: Sándor Petófi, Boris Hlavica, Hugo Nagy, Josef Ignác Bajza, Jakub Karpiňski, vzácný kámen, tento pátek, minulý čtvrtek, nalezený peníz, skvělá idea, naše Andrea, městská čtvrť, město Levoča, silná nit, třinecká ocel, její nemoc. 17. Převeďte do dativu singuláru: Bůh Zeus, Václav Tille, Josef Kajetán Tyl, naše Naďa, zářivý plamen, středověký peníz, pěkný den. 18. Převeďte do vokativu singuláru: Vzácný umělec, bůh Zeus, Karel Švec, náš obhájce, Vladimír Mráz, kolega Hrabě, Julius Hraběta, Alois Kubů. I 19. Převeďte do nominativu plurálu: Dobrý řidič, můj rodič, zimní den, náš kůň, olomoucký kněz, slohotvorný činitel, domorodý nosič vody, nosič na lyže, dřevěný tác. 20. Převeďte do genitivu plurálu: Zimní den, náš kůň, krásná jeskyně, těžká chvíle, známá definice, velká žába, plovoucí kra, ramena jeřábu, opálená dívčí ramena. 21. Převeďte do lokálu plurálu: Proutěný koš, ozdobný košíček, bývalý manžel, náročná práce, lehká nemoc, kuličkové ložisko, malé políčko, řasnaté roucho, ramena jeřábu, opálená dívčí ramena, vysoká nebesa. 22. Převeďte do instrumentálu plurálu: vraný kůň, velké čarodějovo oko, opálená dívčí ramena, nový kněz, dobrá odpověď, malebná ves, velká lež, veš šatní. 23. Určete mluvnické kategorie vyznačených substantiv. 1. Malé dítě je popleta. 2. Kamil si vzal do školy plyšového medvídka. 3. Všechen škodlivý hmyz byl vyhuben přirozenými prostředky. 4. Čím byly tenkrát zničeny tyfové bacily? 5. Viděli jste všechnu tu havěť? 6. Vidíš ho, to je ničema, že? 7. Soused si koupil nového fiata. 8. Praváky sice nenašel, ale kozáka měl pěkného. 24. Určete mluvnické číslo následujících substantiv. V singulárových tvarech odlište singularia tantum, v plurálových tvarech pkiralia tantum. V hraničních případech vytvořte jednoduchý odlišující kontext. V úvodu výčtu je naznačen významový okruh pojmenování. 1. DÚM - vrata, dveře, vidle, hrábě, harampádí, okna, podlahy, trámy, obklady, kamna, lustry, trámoví; 2. ČASOVÉ ÚSEKY- dožinky, Velikonoce, prázdniny, šedesátiny, námluvy. Hromnice, pondělky, století; 3. HUDEBNÍ NÁSTROJE - varhany, dudy, bubny, housle, kytary, žestě, trubky, klarinety, tympány; 4. POTRAVINY A POKRMY - kvasnice, droždí, povidla, plíčky, játra, filé, karé, knedlíky, droby, rýže, otruby; 5. ŽIVOČICHOVÉ - drůbež, dobytek, zvěř, hmyz, ptactvo, hlodavci, savci, zvířectvo, skot, včelstvo. PŘÍDAVNÁ JMÉNA Text k úkolům 25-29: 1. Vedle obvyklé přetahované mezi německými a japonskými značkami o první místa vyplývá z letošní Millerovy zprávy alarmující růst průměrného počtu závad. 2. Kromě stále složitější a k poruchám náchylnější techniky mohou být vinni také majitelé, kteří se o automobily nestarají. 3. Staré tetino auto bylo nedávno zajištěno bezpečnostním zařízením a opatřeno lakem svítícím novotou. 4. Mnozí dospělí vzpomínají na napětí i poučení zažívané v dětství při čtení Štorchových knih. 25. Vyhledejte adjektiva. 26. Rozlište je na tvrdá, měkká, přivlastňovací. 27. Určete typ skloňování; u přídavných jmen přivlastňovacích specifikujte typ skloňování u příslušného tvaru. 28. Vyhledejte ta slova, která mají adjektivní formanty, ale nejsou adjektivy; určete jejich slovnědruhovou platnost. 29. Určete mluvnické významy přídavných jmen obvyklé, Millerovy, složitější, tetino, Štorchových. Uveďte vzor. 30. Tvořte komparativy následujících adjektiv: Bledý, břitký, čistý, dobrý, drahý, jednoduchý, krátký, krotký, krutý, křehký, křepký, měkký, raný, řídký, snadný, strohý, sypký, tichý, tuhý, zadní, zlý. 106 107 ZÁJMENA 31 Vyhledejte zájmena v prvním cvičném textu (Přiznávám, že mi při těchto slovech ...)• 32. Určete jejich druh (postupujte přes základní tvar). 33. Určete typ skloňování a vzor zájmen ohebných. 34. Doplňte tvary zájmena on, ona, ono. Zdůvodněte, proč některé tvary začínají na n-. 1. Byli (Isg.) ... nadšeni. 2. Nedívej se na (Asg.) ... moc dlouho. 3. (Dsg.) ... to nechtěl povědět. 4. Proč (Dsg.) ... nenapíšeš? 5. Nemusíte se (Gsg.) ... vůbec bát. 6. Nebylo zvykem, aby (Dsg.) ... dávali dárky. 35. Nahraďte zájmeno který zájmenem jenž. Zdůvodněte, proč některé tvary začínají na «-. 1. Řecko je země, na kterou stále rád vzpomínám. 2. Poznal lidi, kterým mohl vždycky důvěřovat. 3. Sklíčka, která byla zasazena v ozdobných oknech, vrhala rozmazaná světélka. 4. Svěží nádhera příštího jitra poněkud zahladila skličující dojmy, kterými na nás zámek včera zapůsobil. 5. Dědeček byl muž, který se vždy a všude řídil demokratickými zásadami. 6. Pan Teodor poslal četu sklepníků, která utvořila řetěz, kterým putovaly do hudebního pavilonu židle a stoly. 7. Vzpomínal na švitoření ptáků, kteří tu kdysi bývali. 8. Vhodil do schránky obálku, kterou ukrýval v hluboké kapse pláště. 9. Čekal na člověka, pro kterého byly všechny ty objemné obálky určeny. 10. Poznala vůni, na kterou už téměř zapomněla. 36. Doplňte tvary zájmena týžjtentýi. 1. Volával vždy v ... noční hodinu. 2. Blížili se ... ulicí jako jejich nepřátelé. 3. Pozvání přijali ... lidé. 4. Všimli jsme si, že byly vystaveny znovu ... předměty, ... kresby, ... díla. 5. Tiskoviny pošlete v ... obálce jako minule. 6. Každý den hovořili o ... věcech. 7. Nedozvěděl se nic nového, mluvil totiž s ... lidmi na ... místě. 8. Přestože všechno probíhalo v ... čase pomoci ... prostředků, výsledek nebyl ..., byl bohužel zcela opačný. 9. Košík se podobal tomu ztracenému, byl vlastně zhotovený patrně ... rukama. 10. Událost měla dohru ještě ... dne. 37. Doplňte tvary zájmena sám/samý. I. Když jsme odjížděli, byl všude ... zmatek. 2. Potrestala ... sebe. 3. Obě sestry to dokázaly docela .... 4. Děti, nechoďte tam ...! 5. Dostali se na ... okraj skály. 6. Nejen provoz, ale už i ... stavba bude velmi nákladná. 7. Nepotřebovali společnost, věnovali se jen ... sobě. 8. Zastihl oba bratry ... na zahradě. 9. Zabýval se jen sebou ... . 10. Vymýšleli celý den ... hlouposti. 38. Doplňte tvary zájmena všechen. 1. Vydal při práci ... sílu. 2. Opřel se do branky . bylo jeho přání. 4. Je tam ... nábytek? 5. Doplňte . silou. 3. Učinit přítrž .. chybějící slova. zlu 39. Umístěte do textu zájmena přivlastňovací. V případě několikerého řešení výběr zdůvodněte kontextem. 1. „Měl bys, Matěji, věřit ve ... schopnosti," poznamenala Lucie. 2. Pojedou Polákovi ... autem? 3. Lhotečtí by se měli lépe starat o úrodu na ... polích. 4. Petr psal zprávu ... sestře Heleně. 5. Jsem zvyklý nést odpovědnost za ... kroky. 40. Doplňte tvary zájmen v závorkách. Označte u zájmen tvarotvorný formant. 1. V (tenhle, tamten, onen) knize určitě nenajdeš všechno. 2. Hledal informace v (jakýsi, tento, onen) slovníku. 3. (Kdopak, tenhle, on) jsi tam potkal? 4. Vzpomeň si na mě, až si budeš listovat (tento, onen, týž/tentýž) albem. 5. V (ledaco, cosi, tohle) měl pravdu. 6. (Její, jeho, tyhle) rukama prošli všichni nováčci. ČÍSLOVKY 41. V následujícím textu vyhledejte číslovky, určete jejich druh. 42. Určete typ skloňování (a vzor) číslovek ohebných. 1. Na háčku visely dvoje klíče. 2. Cvičenci utvořili pětice. 3. Chystali se na cestu půl druhého roku. 4. Benzín tehdy koupil za pár korun. 5. Na děti někdy tak trochu zapomínali. 6. Číslice tři, sedm a jejich násobky mají v lidové slovesnosti významné místo. 7. Tolikeré opakování by mělo přinést jakýsi výsledek. 8. Kolikrát se ještě budeme muset vrátit na začátek? 9.1 nula má svůj význam. 10. Vlak přijel s několikaminutovým zpožděním. 11. Číslo dvacet čtyři dělte šesti na tři desetinná místa, zaokrouhlete na setiny. 108 43. Uveďte správné pádové formy číslovek. (Nejdříve určete typ skloňování a vzor, podle něhož budete tvar tvořit.) Jeden (G), tři (G), čtyři (I), pět (I), patero (G), první (Lpi), obojí (lpi.), málo (Gsg.), pětice (Isg.). 44. Uveďte správné tvary kombinovaných číslovkových výrazů a počítaných předmětů. 1. Všem 3256 (obyvatel) byly zaslány podrobné informace. 2. Bavili se o 265 000 (koruna). 3. Musíte započítat 232 (položka). 4. Celý dokument se skládal z 254 (část). SLOVESA Text k úkolům 45-49: Vězte, že to, co šplouchá uvnitř kokosu, není kokosové mléko, ale kokosová voda. Lahodný nápoj, i v nejparnějších dnech chladný, neboť před sluncem je zamčen na tři zámky: jádrem, skořápkou a vlasatým obalem. Chlazenou kokosovou vodu nabízejí na cejlonském venkově, ale můžete si ji objednal i v nejdražších kolombských hotelích. Kokosové mléko je hustá mastná tekutina, jež se získá vymačkáním čerstvě nastrouhaného jádra kokosu. Cejlonská kuchyně se bez ní neobejde. Podle M. Zikmunda a J. Hanzeiky 45. Vyberte z textu slovesné tvary. 46. Rozlište tvary jednoduché a složené. 47. Rozlište tvary určité a neurčité. 48. Označte tvary činné (aktivní) a trpné (pasivní). 49. Pojmenujte tvary určením způsobu a času českou i mezinárodní terminologií. Text k úkolům 50-53: Na postoj svého oponenta se nedívejte jako na překážku, ale jako na něco, co vám otevírá nové možnosti vyjednávání. Podněcujte ho k tomu, aby vám řekl co nejvíc. Protože odmítl Kučerovým jakkoli vyhovět, museli mu sdělit, předstírajíce nepříliš přesvědčivě lhostejnost, že se pokusí najít jiného kupce. 50. Vyhledejte slovesné tvary. 51. Určete, zda jsou určité, či neurčité. 52. Určete, zda jsou jednoduché, či složené. 53. Pojmenujte je českou i mezinárodní terminologií. Text k úkolům 54-59: Sancho vida, že svítá a že se horempádem řítí chvíle jeho neštěstí, rozhodl se lstí dostat svého pána z proklatého města. „Pane, nebylo by patřičné, abychom vešli tak časně a tak uprášeni rovnou ze silnice. Pojeďme zas do háječku a já vás ohlásím u královny ve vhodnou dopolední hodinu - jak předpisují rytířská pravidla. Nejsme ledajací vandráci! Co tomu, Milosti, říkáte?" Jaromír John: Příběhy Dona Quijota 54. Vyhledejte slovesné tvary. 55. Určete, zda jsou určité, či neurčité. 56. Určete, zda jsou jednoduché či složené. 57. Určete jejich mluvnické kategorie. 58. Proveďte zařazení sloves do třídy pomocí kmene přítomného) a pomocí kmene minulého určete vzor. Zařazení slovesa do třídy a ke vzoru: O zařazení do třídy rozhodují vlastnosti kmene přítomného, o zařazení ke vzoru vlastnosti kmene minulého. KLOUZAT Kmen přítomný - klouže Kmenotvorná přípona -e—► sloveso náleží do 1. slovesné třídy V 1. slovesné třídě jsou vzory nese, bere, maže. peče, tře. Před zařazením ke vzoru se srovná hláska stojící před kmenotvornou příponou kmene minulého s hláskou stojící na stejném místě u vzoru. HO 111 Kmen přítomný Hláska před km. příponou Příčestí činné Kmen minulý o zařazení ke vzorům spolurozhoduje hláska před km. příponou zařazení ke vzoru se řídí kmenotvornou příponou kmene minulého nese obojetná (tvrdá) bere tvrdá (obojetná) maže měkká mazal maz-a- peče měkká pekl pek-0- tře měkká třel tř-e- KLOUŽE měkká KLOUZAL KLOUZ-A- sloveso klouzat nebude patřit ke vzorům nese ani bere sloveso klouzat se tvaruje podle vzoru maže Poznámka: O kolísání sloves mezi 1. a 5. slovesnou třídou viz Poznámky k tvarům některých sloves dále v textu. Důvod kolísání (totožnost tvarotvorného formantu v kmeni minulém) je zřejmý. BZUČET Zařazení do třídy: Kmen přítomný - bzučí Kmenotvorná přípona -í—> sloveso náleží do 4. slovesné třídy Ve 4. slovesné třídě jsou vzory prosí, trpí sází- O zařazení slovesa ke vzoru rozhoduje kmenotvorná přípona kmene minulého, u sloves vzorů trpí a sází i tvar imperativu, slovesa vzoru sází mají v imperativu kmenotvornou příponu -ej, slovesa vzoru trpí mají kmenotvornou příponu nulovou: Příčestí činné Kmen minulý Imperativ Zařazení Tvar 3. os. nin. čísla sloveso bzučet nebude patřit ke vzoru prosí o zařazení rozhodl tvar imperativu prosil prosi- trpěl trpě- trp-0-0 trpí sázel sáze- sáz-ej- 0 —/—~/- sázejí BZUČEL BZUČE- BZUČ-0-0 sloveso bzučet se tvaruje podle vzoru trpí BZUCI Poznámka: Podle poslední kodifikace je možno u řady sloves 4. slovesné třídy užívat ve 3. osobě tvary podle obou vzorů (nikoliv však u slovesa bzučet). 59. Převeďte sloveso do opačného vidu a pozorujte změnu v zařazení do třídy a ke vzoru. 60. Vytvořte tvary z infinitivů pozdravit, vzít, slyšet, smát se podle zadání: Infinitiv Osoba Číslo Způsob Čas Rod Vid pozdravit 1. jedn. podmiň. přítomný cinny dokonavý 1. jedn. podmiň. přítomný trpný dokonavý 2. jedn. rozkaz. tipný dokonavý 2. jedn. rozkaz. činný dokonavý vzít 3. jedn. oznam. minulý činný dokonavý 3. jedn. oznam. minulý činný nedokon. 2. ran. oznam. budoucí činný dokonavý 2. mn. rozkaz. dokonavý slyšet 1. jedn. oznam. budoucí činný nedokon. 3. jedn. oznam. budoucí tipný nedokon. 3. jedn. podmiň. minulý činný nedokon. 2. jedn. rozkaz. činný nedokon. smát se 2. jedn. oznam.. minulý činný nedokon. 1. mn. rozkaz. činný nedokon. 3. mn. podmiň. minulý činný nedokon. 3. mn. oznam. přítomný činný nedokon. 61. Uveďte, zda jste vytvořili slovesný tvar jednoduchý nebo složený. 62. Slovesné tvary pojmenujte. 63. Pojmenujte jednotlivé části složených slovesných tvarů. PŘÍSLOVCE 64. Doplňte příslovce (dynamická nebo statická: sem, tam, zde, tu, tady, kam, kde) ve významu „na toto místo". 1. ... jsi tu knihu položil? Opravdu ...? Nevšiml jsem si, že by ... včera ležela. Kdys ji ... vrátil? 2. Kde tě mám počkat? Přijedeš ...? Dobře, budu čekat na tomto místě. Až se ... vrátíš, budeš překvapen. 3. Podívej, žene se ... bouřka. Zůstaň raději ..., pojedeš ... jindy. 65. Vyhledejte v následujícím textu příslovce. Do výčtu nezahrnujte predikativa. 66. Vyhledejte v textu predikativa. 1. Pro označení množství vyjádřeného číslicí 2 má čeština dva výrazy, které se navzájem liší. 2. Slovo oba může nahradit slovo dva, naopak však tuto záměnu provádět nelze. 3. Bude nutno zapnout klimatizaci? 4. Naopak, otevřeme okna dokořán. 5. Příliš se nám to nelíbilo, ale mlčky jsme souhlasili. 6. Uprostřed léta se načas prudce ochladilo a začalo vytrvale pršet. 7. Kvůli náhlé změně počasí jsme se chtěli vrátit domů do Čech. 8. Odjet pryč však bylo zatraceně složité. 9. Moc veselo nám nebylo. 10. Naštěstí nám pomohla krajanka, s níž bylo možno navázat telefonicky kontakt. 11. Město Brasilia se stavělo v hektickém tempu nonstop, cement a písek sem bylo třeba transponovat dokonce i letecky. 12. Zbrusu nová metropole dozajista zvýšila národu sebevědomí. 13. I proto je stále středem pozornosti odevšad přijíždějících turistů. 67. Pokuste se určit původ příslovcí (využijte Slovník spisovné češtiny, popř. některý z etymologických slovníků). PREDLOŽKY Text k úkolům 68-71: 1. Když vyrazil směrem k severním svahům, začalo poprchávat. 2. Během noci nezamhouřil kvůli bolestem oči ani na chvíli. 3. Počínaje čtvrtkem zahajujeme prodej zlevněného zboží. 4. Cestoval rád a často, a to i navzdory vysokému věku. 5. Nedokážu si vzpomenout, jestli se to stalo mou nebo tvojí vinou. 6. Bez ohledu na počasí přijďte, budeme pokračovat v práci. 7. Nebyl ani pro, ani proti, nechtěl se rozhodnout okamžitě, uprostřed místnosti plné lidí. 8. Děti mají formulační potíže při vyjádření děje probíhajícího v přerušovaných časových SPOJKY Text k úkolům 72-76: 1. Zdržela ho dopravní kalamita, proto nedorazil včas, i když se o to velmi snažil. 2. Ukázalo se, že je nejen dobrý společník, ale i zdatný organizátor. 3. Včera se konečně ochladilo, vždyť už bylo načase. 4. Viděli jste, nebylo to tak jednoduché. 5. Teprve po letech nám prozradil, proč má nejlepší jablka v okolí. 6. Právě jsme zjistili, komu bude věc předána. 7. Když bylo zboží doručeno, všichni si oddechli. 8. Kdy se to vlastně stalo, ani nevíme. 9. Nevšimli jste si, kam tak rychle šel? 10. Kupodivu přijeli, přestože bylo špatné počasí. 11. Co mám dělat, chci-li být zdráv? 12. Nemohl přece vypadat jako strašák! 13. Naši sousedé ani my s tím nesouhlasíme, protože je to jednak drahé, jednak velmi nepěkné. 14. Nechodil mezi lidi, a proto nic nevěděl. Zaměřte se na spojovací výrazy. 72. Vyhledejte všechny spojovací výrazy. 73. Vyberte z nich spojky souřadicí. 74. Vyberte spojky podřadicí. 75. Vyhledejte a) všechna spojková sousloví b) všechny vícedílné spojky. 76. Vypište ty spojovací výrazy, které nejsou spojkami (včetně částí spojkových sousloví a vícedílných spojek). Určete jejich slovnědruhovou příslušnost. ČÁSTICE, CITOSLOVCE úsecích, neumějí vyjádřit význam, pro který je v češtině výraz ob týden nebo ob den (obden). 9. Vinou špatné přípravy se závod příliš nevydařil. 10. Vyberte ze schránky všechny písemnosti včetně reklamních letáků. 68. Vyhledejte předložky. 69. Určete, zda jsou primární, nebo sekundární. 70. Určete, s jakým pádem se pojí. 71. U sekundárních předložek určete jejich původ. 114 1. Nevím, proč zrovna ty bys to měl dělat. 2. Raději ať to provede někdo jiný. 3. No nazdar, to zas bude dílo. 4. Heč, byla jsem na plese! 5. To máš tak, nikdy se nedostal do světa. 6. To se prakticky nikdy nestalo. 7. Hrome, to byla rána! 8. Copak se asi stalo? 9. Jak jste to, propána, dokázal? 10. Vždyť vy jste vlastně hrdina. 11. Watsone, vaše místo je přece jen na baskervillském zámku. 12. „Kterého čerchmanta!" zamyslil se Don Quijote. „On si ze mne tropil žerty a nikoliv já z něho, jak by se slušelo a patřilo!" 77. Vyberte z textu částice a citoslovce. 78. Určete jejich druh. 79. Určete slovnědruhovou platnost vyznačených slov.