Odborný styl sona.schneiderova@fsv.cuni.cz © Čmejrková, S. – Daneš, F. – Světlá, J.: Jak napsat odborný text. Praha: Leda, 2002; online pdf • I. Struktura •Titul •Komparativní analýza národních veřejných debat o Evropské unii a míra jejich europeanizace – vzniká evropská veřejná sféra? • •Vhodněji: •Národní veřejné debaty o Evropské unii a míra jejich europeanizace • •Jedna z dobrých rad pro začínajícího badatele a pisatele DP je, že je snazší začít srovnáním. Namísto široce formulovaného názvu Symbol v současném myšlení (obě části jsou velmi široké a v podstatě vyčerpávajícím způsobem neuchopitelné) je lépe téma zúžit alespoň na srovnání dvou nebo tří pojetí: Symbol u Peirce, Frye a Junga. •Neměl by být metaforický, nezřetelný, např. Kam se jiní bojí •Platí „technická pravidla“: Zapovězeny jsou nadpisy, které jsou dlouhé a nepřehledné, obsahující pomlčky, vykřičníky, otazníky, tři tečky; názvy obsahující vedlejší věty, neověřené a přibližné údaje. V titulu DP by neměla být formulována metoda (komparativní analýza atd.) • •Úvod •Měl by obsahovat důležité informace o tom, co v práci čtenář najde, vodítka, podle nichž se má v práci orientovat. •Na začátku by mělo by jasně formulováno to, čím se bude práce zabývat, tedy rozvedeme a přiblížíme to, co je v názvu DP. Přitom není potřeba, aby se název práce opakoval. Vzápětí musí být zřetelně formulován cíl, kterého chceme dosáhnout. •Popíšeme metody práce/metodologická východiska/vlastní přístup a postup. •Popíšeme strukturu práce. Zde však není potřeba za sebou vyjmenovávat názvy a obsahy jednotlivých kapitol. Postup a strukturu práce stačí shrnout například tímto způsobem: První části práce představují teoretický úvod k dané problematice. Zabýváme se zde (…). V dalších částech se věnujeme vlastní analýze zkoumaného materiálu. Rozebíráme tedy (…). – Nepíšeme banality, které jsou samozřejmé: Př.: Práce je pro větší přehlednost rozdělena do kapitol a podkapitol. (To se samozřejmě předpokládá.) •Popíšeme primární materiál, se kterým budeme pracovat. Uvedeme jeho rozsah. •Seznámíme čtenáře s případnými problémy, se kterými jsme se při práci potýkali (nedostupnost materiálu, neochota respondentů spolupracovat atd.). Narušení nějakého našeho předpokladu. Např. Naším původním záměrem bylo …/Původní záměr byl… Samozřejmě nebudeme uvádět banality. •Pokud něco v práci záměrně opomíjíme, musíme o tom, čtenáře informovat. Popisujeme, co v práci je, ale také to, co v práci není, ač by tam mohlo být. Jde o to, že nikdy nejsme schopni dané téma zcela vyčerpat. Vezmeme vítr z plachet oponentovi. •Vzhledem k tomu, že úvod přináší především informace pro čtenáře, co v práci najde a jak se v ní má orientovat, úvod není součástí tématu práce. Z toho důvodu se také nečísluje. V úvodu rovněž necitujeme. • •Cíle •nepopisujeme široce a obecně, jsme konkrétní; •neslibujeme ucelenost a komplexnost; •neformulujeme různé cíle; jsou cíle hlavní a dílčí (vedlejší); •jsme přesní, jednoznační. Vyhneme se vágním slovům jako nastínit, pokusit, představit atd. •PŘ. (Takto ne) – Hlavním cílem práce je pokusit se o ucelený pohled na jazykovou stránku komentáře přímé reportáže ze silniční cyklistiky. • •Závěr •Obsahuje výsledky práce, uvedení těchto výsledků v kontextu současného stavu bádání dané věci a v kontextu výhledu do budoucnosti. Nejde tedy jen o shrnutí výsledků práce. •Chybou je, že se v něm opakuje to, co je obsaženo v úvodu práce:: V první kapitole jsme podali výklad pojmu podniková situace, ve druhé jsme se pak zabývali (…). •Chybou je, když se zde uvádějí nové informace a fakta, které v předchozím textu nebyly, nevyplývají z něho. •Necitujeme zde. •Je součástí tématu, proto se čísluje. II. Jazyk •Nociálnost (pojmovost); •jednoznačnost pojmů, termíny (ne klasický překlad, kvalitní pohádka atd., nejsou to termíny teorie překladu); •desynonimizace (jazyk x řeč; kresba x malba aj.); x abstraktní jména – případ, předmět, otázka, problém, podstata atd.; jména s příponou –ost (početnost vs. počet; výslovnost, souřadnost, neznalost, splatnost aj.); •jsme přesní, jednoznační. Vyhneme se slovům jako nastínit, pokusit se, představit (takto ne) atd. X popsat, interpretovat, pomocí induktivní tematické analýzy zjistit aj. • •Čas •Základní slovesný čas – prézens (Náš výzkum se zabývá; Analýza se týká) •A to i v Úvodu – Naše práce na základě induktivní tematické analýzy zjišťuje… • • •Osoba •1. os. sg. - V příslušném korpusu, s nímž pracuji (…) •Autorský plurál (plurál skromnosti) - Zde se pokusíme analyzovat příslušná data; V příslušném korpusu, s nímž pracujeme (…) •Plurál se také lépe hodí pro svoji gnómickou (mimočasovost, nadčasovost) povahu, tzn. že skutečnosti jsou formulovány jako obecně a trvale platné. Proto se s ním setkáváme při definičních procesech: •Př. Tyto dvojice označujeme jako párové jednotky. (To znamená – nikoliv my osobně, ale běžně ve vědě. Zde není možné užít singulár.) • •Inkluzivní plurál •Věnujme se nyní podrobněji podstatě vzniku tohoto jevu; •Ukažme si rozdíl mezi oběma tábory; •Všimněme si několika podstatných jevů dané skutečnosti; •Pokusme se nyní shrnout získané poznatky atd. •Inkluzivní plurál se používá na místech, kde je potřeba obrátit pozornost čtenáře •k textu: •kde něco shrnujeme, •kde formulujeme závěry, •kde chceme obrátit pozornost čtenáře k výčtům, podstatným rozdílům či srovnáním, definicím atd. •Sloveso v podobě inkluzivního plurálu se nachází tedy na důležitých místech textu z hlediska makrostrukturní kompozice. •Vraťme se ještě ke kategorii zdrobnělin. •Nejprve si popišme sled párových sekvencí. Co se v odborném textu děje? •Definuji, tvrdím: něco se obecně o něčem tvrdí, je obecně platné, je obecně chápáno •Prézens: Autorský vypravěč je vypravěč, který (…); formální vymezení označuje za autorské vyprávění •Opisné pasivum: Autorský vypravěč je chápán (…) – stav, představujeme fakt, jeho pojmenování se tak dostává do popředí •Reflexivní pasivum: obecně se soudí, všeobecně se tvrdí – děj opakovaný; něco se tvrdí pravidelně/opakovaně (se popírá) •Vysvětluji, specifikuji, upřesňuji (tedy, popřípadě, tj., vlastně) •Zasazuji daný jev do kontextu, souvislostí •Vymezuji/vztahuji k jiným skutečnostem, jevům; např. srovnávám nebo dávám do protikladu, něco je jinak (podobně, stejně jako X naopak, naproti tomu, na rozdíl od; v poněkud jiném smyslu), •něco vyplývá z něčeho, je podmínkou (jestliže), něco je něčím omezováno (ačkoliv, přestože), něco je chápáno různě (např. zatímco), něco je příčinou (protože) – projeví se v syntaxi • •Citování, parafrázování (podle Alberése, Genette tvrdí, že …) •Modalita – míra tvrzení (zajisté, je zřejmé X můžeme tvrdit, že) • •Struktura – přehlednost, vytýkání podle důležitosti (jednak – jednak, za prvé, za druhé, za třetí; především; jak – tak); stylistický opis (Byl to především X. Y., kdo); odkazování (konkrétní, shrnující – Tento způsob narace; Vztahy mezi těmito aspekty; Taková vymezení) – výkladový postup (odkazování) • – závorky (doplnění obsahu), pomlčky (autorské komentáře), středníky • Další typické prostředky •sekundární předložky – v rámci; v důsledku; z hlediska; na základě; v souvislosti; prostřednictvím atd. •multiverbizace/šablony – řešit – podat řešení/důkaz; provést rozbor/měření; najít uplatnění; mít k dispozici; přivodit zánik atd. (gramatická forma dějového substantiva; významové jádro ve jméně, sloveso – lexikální význam oslabený) •kondenzované výpovědi (zhuštěné, sevřené) – skryté predikace • Příklad: Protože je tato léčba velmi náročná, (…) – Vzhledem k náročnosti//Pro velkou náročnost//Při velké náročnosti této léčby •Velký počet deverbativních adjektiv: vzniklý, přejatý •Rytmus textu. • • Výkladový postup •Vyjadřování vztahů a souvislostí, hierarchizace tématu a textu •Odkazování (ten, takový aj.) •Endoklitické spojky, obrácené dovnitř (podřadicí) – ačkoliv, protože, přestože aj. • •Jestliže se opřeme o Boothova pozorování, můžeme (…); Ačkoliv nemáme dostatek materiálu pro zevšeobecňující tvrzení, troufáme si tvrdit, že …; Přestože chybí jednotný znak pro všechna jména, je zřejmé, že spadají do stejné kategorie. • • Příklad