L 1 Tlumočení jako převod, translace


Translace jako přechod z jednoho jazyka do druhého, z jazyka výchozího (VJ) do jazyka cílového CJ)

Teorií translace se zabývá translační lingvistika – je to teoretická analýza mezijazykové
komunikace. Má charakter aplikovaného vědního oboru.


Úkolem translační lingvistiky (TL) je:

1.     objasnit možnosti translace – přirozené jazyky sémanticky člení a analyzují tutéž skutečnost
různě – odtud nutnost zkoumat univerzália jazyková i mimojazyková

2.     vypracovat kritéria pro objektivní hodnocení výsledků translace


Předmětem translační lingvistiky (TL)

·        zkoumání otázek ekvivalentnosti jazykových prostředků VJ a CJ: systém vztahů ekvivalence
mezi jednotkami dvou jazyků je základní podmínkou translability

·        zkoumání obligatorních faktů daného jaz. systému závazných pro tlumočníka jako
zprostředkovatele komunikace (x faktů opcionálních – zde má tlumočník volbu jak a zda tlumočit)

·        specifikum TL spočívá v jejím úzkém sepětí s psycholingvistikou a sociolingvistikou


Teorie tlumočení

Vzniká v 60. letech, má interdisciplinární charakter (translační lingvistika, teorie překladu,
psycholingvistika, sociolingvistika).

1.     zabývá se možností docílení obsahová ekvivalence

·        problém obsahové ekvivalence zkoumá na konkrétních podmínkách komunikačních aktů tlumočení

·        zkoumá stupeň možné i skutečně dosahované obsahové ekvivalence


2.     zabývá se různými konstantními i variabilními aspekty procesu tlumočení. Zkoumá samotný
proces tlumočení, jeho různé formy (konsekutivní a simultánní), pragmatické aspekty tlumočení.


TLUMOČENÍ/TRANSLACE

·        TLUMOČENÍ jako jazyková dovednost

·        od ostatních jazykových dovedností se liší svým komplexním charakterem (zahrnuje více
jazykových dovedností zároveň) a vyžaduje i určité nadání

·        TLUMOČENÍ jako druh/způsob jazykové komunikace

·        TLUMOČENÍ jako komunikační akt

·        komunikačním cílem je výměna informace mezi odesílatelem (emitorem) a příjemcem
(adresátem)

·        TLUMOČENÍ jako převod jazykové informace z jednoho jazykového kódu do druhého (VJ, CJ)

·        od přímé komunikace (probíhající v rámci jednoho jazyka, tj. s identickým jazykovým kódem)
se liší tím, že mezi účastníky takové komunikace „funguje“ zprostředkovatel, tj. tlumočník

·        TLUMOČENÍ jako dvojjazyčný komunikační akt má tři fáze:

1.     RECEPCE: v této fázi je tlumočník příjemcem sdělení

2.     PŘEVOD: tlumočník dekóduje informaci na základě znalosti VJ a kóduje podle pravidel CJ

3.     REPRODUKCE: tlumočník předává informaci autentickému příjemci /adresátovi/ – v této fázi je
tlumočník odesílatelem informace


CÍLEM translace je obsahová ekvivalence textu při zachování dalších podmínek vyplývajících
z konkrétní komunikační situace.

Plnohodnotná translace je ovlivňována komunikačními šumy.


PSYCHOFYZIOLOGICKÉ PŘEDPOKLADY TLUMOČENÍ

Kromě zraku se procesu tlumočení účastní tlumočníkův sluch a hlas.

1.     Sluch musí být u tlumočníka velmi citlivý s vysokou rozlišovací schopností, protože např.
při konsekutivním tlum. může být poslech narušován různými faktory: okolním hlukem, řečník často
špatně vyslovuje (vada řeči), neovládá dobře jazyk, kterým mluví, mluví příliš rychle (neadekvátní
tempo), vliv špatné aparatury při simultánním tlumočení.

2.     Tlumočník musí mít dobrý hlasový fond, jsou na něho kladeny nároky na hlasitost. S hlasem
souvisí i schopnost přizpůsobovat artikulaci při přechodu z jednoho jazyka do druhého.


Důležitými předpoklady tlumočnické práce jsou:

·       paměť

Různé druhy paměti (podle různých kritérií), pro tlumočení důležitá hlavně paměť verbální logická,
krátkodobá – několik vteřin – ke zpracování jednorázově podaných informací, i dlouhodobá –
tlumočník je schopen po určité době si vybavit zpracovaný a zopakovaný materiál. Pro simultánní
tlumočení je důležitá paměť senzorická, tj. bezprostřední.

Pro teorii tlumočení má význam zjištění, že k největším nárokům na paměť dochází při vstupu
informace. Při dalším vnímání tlumočeného textu jsou nároky menší, protože tlumočník může využívat
kontextu a informací plynoucích z mimojazykové situace.

·       schopnost logického myšlení

Logické myšlení má pro práci tlumočníka klíčový význam, protože translace z VJ do CJ je proces, při
kterém tlumočník:

-        analyzuje sdělení ve VJ, jeho formu (jazykovou) a obsah

-        zjednodušuje ji a

-        rekonstruuje text v CJ

-        logické myšlení je u tlumočníka primární, protože se často různé významové složky sdělení
převádění v redukované podobě, ve které je ovšem třeba postihnout správně vztahy příčinnosti,
podmíněnosti, přípustky, důvodovosti, důsledku, totožnosti atd.


Důležitými předpoklady tlumočnické práce:

·       schopnost rychle reagovat

·       schopnost intenzívně se soustředit

·       schopnost zaměřit pozornost více směry


Při tlumočení dochází u tlumočníka k příjmu zvukového signálu, který je v mozku transformován
v nervovou aktivitu. Dochází k transformaci jednoho jazykového kódu/VJ v druhý jazykový kód/CJ
(dekódování) a následně k zapamatování slyšeného.


Bibliografie:

Slouková, G. (1984): Úvod do teorie tlumočení. Praha. SPN