Základy archeologie 10. Etnogeneze. Časně slovanské a starohradištní období, etnogeneze Slovanů a jejich expanze, Avaři a Sámova říše Etnogeneze (řec. ethnos - národ, genesis - původ, vznik) •Zahrnuje proces vzniku slovanského etnika, ukončený v první pol. 6. stol. dokládají prameny: • •Historické – zprávy antických autorů • •Lingvistické – a) hydronýma, oronýma (názvy řek, hor) • b) jazykové (vztahy k sousedním etnikům) •Archeologické – hmotné a duchovní projevy kultury • •Antropologicko-genetické – analýzy • •Etnografické – národopisné paralely • •Kulturně-historické – architektura aj. • •Konec 1. – poč. 2. stol. – antičtí autoři je označují jako Venety či Venedy • •Venedi – obecný název pro Slovany (Jordanes) • – do r. 1945 se něm. Wenden používalo pro označení Slovanů (Lužických Srbů) • – slovní kmen „ven“(vlhký) naznačuje charakter oblasti obývané • Slovany („vanduo“ v litevštině – voda) • – prvně se o Slovanech zmiňuje Pseudo-Caesarius Nazianus v knize Dialogī. • •Plínius Starší (23/24 – 79 n. l.) • • – námořní důstojník a velitel válečného loďstva • – v díle „Naturalis historia“ (cca 77 n. l.) jako první užívá etnonymum Venedi či Veneti • (obecný termín později používaný pro Slovany) • • •Publius Cornelius Tacitus (cca 56 – 120 n. l.) • – v díle „Germania“ (cca 98 n. l.) popisoval oblasti za hranicemi impéria a Venety • umisťuje na severovýchodní hranici • • •Klaudius Ptolemaios z Alexandrie (2. pol. 2. stol.) • • – řecký astronom, matematik a geograf • – Venty uvádí v díle „Geografiké hyfegésis“ jako jeden z velkých • kmenů Sarmatie a lokalizuje je do oblasti východně od dolní Visly • •„Tabula Peutengeriana“ (3. stol. n. l.) • – mapa nazvaná podle jejího bývalého majitele Konráda Peuntigera • – zachycuje Venedy dvakrát: Venadi Sarmatae v Dácii • Venedi u Bastarnských Alp (Karpat) • Jordanes († 552) •Římský historik germánského původu, který působil jako notář gótského krále Guntikise v římských službách na Dunaji (žil v Byzanci). • •O Venetech se zmiňuje ve spise „De origine actibusque Getarum“ („O původu a dějinách Gótů“), který čerpá z původního textu dvorního historika gótských králů Cassiodora – Dějiny Gótů (526 - 533 n. l.). • •Popis vychází z římské tradice dělící svět severních barbarů na Germánii a Skýthii, jejichž hranice byla od přelomu 1 a 2. stol. vytyčována severně od Carnunta (dnešní Petronell u Bratislavy). • •Venety, Sklavíny (Sclavini, Sclawacnoc, Sclabenoi) a Anty lokalizuje k pramenům Visly. • •Kltura koločinská – spojovaná s Venety (M. Parczewski (hor. Dněpr, Desna, Sejm). •Kultura pražsko-korčakská – ztotožňována se Sklavíny (vých. Karpaty – Dněpr) •Kultura peňkovská – ztotožňována s Anty • • •….“od pramenů Visly podél severního svahu Karpat se usídlil národ Venetů“, které považuje za nadřízené Antům a Sklavínům •Jinde říká, že Veneti jsou „zrozeni z jednoho rodu a přijali tři jména: Veneti, Sklaveni a Antové“ . • •Sklavíni – sídlí od města Noviedunum (dnes Isakča v dunajské deltě) a Mursinaského jezera (dnešní Osjek v ústí Drávy do Dunaje) až k Dněstru a na sever až k Visle. • – podle popisu sídlili uvnitř Karpatské kotliny, ale na sever od Langobardů a Gepidů (Morava, • Slovensko a Podkarpatská Rus). • •Antové – ….„kteří jsou z nich nejsilnější“… obsadili území od Dněstru k Dněpru. • 4-mapa%20jordanes 4-tabulka Prokópios Caesarejský (1. pol. 6. stol.) •Byzantský historik a člen družiny vojevůdce Belisara, který se účastnil bojů Byzance s germánskými Góty. • •O Slovanech se zmiňuje v díle „De bello Gothico“ – „O válce Gótské“ (dokládá přítomnost slovanských kmenů na středním Dunaji): • • „Všichni jsou vysoké a silné postavy. Barva pleti není příliš bílá, barva vlasů • není příliš světlá a ani nepřechází docela do černé, ale všichni jsou rusí. Vedou • život drsný a primitivní jako Masagetové a jsou plni špíny jako oni…, ale nejsou • zlomyslní ani záludní.“ • •Popisuje putování Herulů, kteří když byli r. 495 poraženi Longobardy, odešli z otcovského území (...) a r. 512 táhli ze středního Podunají přes …„území všech slovanských kmenů“. • •537: popisuje obléhání Říma a zmiňuje se o Hunech, Slovanech a Antech, kteří sídlili za řekou Istros (Dunaj). • •548: když slovanské vojsko překročilo Dunaj zabíjeli a brali do otroctví všechny dospělé muže, kteří jim padli do rukou a loupili majetek. Barbarští historikové •Martin z Dumia (Bragy) • • – narodil se mezi léty 510 až 520 v jižní Pannonii (Szombathely) odkud odešel kolem • roku 536 do Portugalska • – v r. 570 se stal arcibiskupem v Braze • – uvádí, že v Panonii byli dříve Slované než Avaři • •Jan z Efesu • • – syrský historik ve své kronice popisuje události let 575 – 585, kdy došlo k invazi • Slovanů na Balkán • – Slovany označuje jako prokletý národ kvůli jejich loupeživým výpravám za Dunaj • (proti Východořímské říši) • •Teofylakt Simokrattes • • – byzantský písař z 1. pol. 7. stol. ve své Historii popisuje nájezdy Avarů a Slovanů • na Byzanc Pověst vremennych let •Nestor – mnich kyjevo-pečerského kláštera • – nejstarší výklad etnogeneze Slovanů sepsaný okolo roku 1113 • • •Líčí legendární vyprávění o rozptýlení národů po stavbě věže v zemi Sennar: • • „…Slované kdysi žili v Podunají, …„kde nyní je uherská a bulharská země, odtud se pak rozešli do svých sídel mezi Labem, Dunajem a Dněprem…“ • •„…po mnoha letech se Slované usadili na Dunaji, kde nyní je země uherská a bulharská. A tito Slované se rozešli po zemi a nazvali se jmény podle toho, kde se usadili, na kterém místě. Tak například jedni, když přišli, usadili se na řece jménem Morava, i nazvali se Moravany a jiní se nazvali Čechy.“ • • •Za evropskou pravlast Slovanů považuje Panonii, odkud se měly jednotlivé slovanské kmeny rozsídlit do východní, jihovýchodní a střední Evropy. Slovanská pravlast a její lokalizace •Termín pro označení území, kde proběhla etnogeneze Slovanů. • •Pravlast – prostor, v němž došlo ke „vzniku“ slovanského etnika, který se měnil • v souvislosti s expanzí • •Ilyrsko-balkánská teorie – balkánský či naddunajský původ (Nestor) • •Teorie o asijském původu – původní sídla hledána ve střední Asii • • Maloasijská teorie – modifikace balkánské teorie, překonána • – oživena něm. slavistou Heinrichem Kunstmannem • •Tzv. Evropská teorie – vznik mimo Balkán v Evropě • – sídla Praslovanů byla hledána v Německu • nebo v západním Polsku (romantismus) • • Indoevropané • •Slované – náleží po stránce etnické, kulturní a jazykové k • indoevropské jazykové rodině (Indogermanische Sprachfamilie) • • – 1913: pojem zavedl Thomas Young • – studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika • – disciplína srovnávací jazykovědy • •Indoevropská jazyková rodina – skupina jazyků, které se společně • vyvíjely z předpokládaného indoevropského prajazyka v • rozsáhlých oblastech Eurasie • (od Bajkalského jezera až k Povolží, Podněpří a Dněstru) • • • • • • • • • Indoevropská jazyková skupina 1.Nejprve se oddělil jazyk: – chetitský – indo-iránský 2. V další fázi pak jazyk: – arménský – řecký – trácký, potom postupně – italický – keltský, ilyrský – germánský a pak jednotný – baltoslovanský 3. Z něj se nakonec vydělila: – baltština – slovanština. Praslovanština •Je ze všech indoevropských jazyků relativně nejmladší. V 1. tis. existovala jednotná praslovanština (s místními dialekty), vystřídaná tzv. klasickou praslovanštinou (400 – 800), která zvršila proces etnogeneze a zahájila dobu slovanské expanze. • •Název Slované – není zcela jasný, používá se od pol. 6. stol. • – etnonymum Slověne se odvozuje od praslovanského: • *sluti (tj. slouti, být proslulý), jež označuje lidi proslulé • svým jazykem (tj. mluvící jasně, srozumitelně) • – Slověninъ, Slověne („lid patřící Slověnovi“ podle H. Lundta) • – název Sclavenes používali byzantští autoři pro různé • skupiny obyvatelstva za Dunajem na sever od Byzance • •Název Němec (němьcь) – označoval němého člověka, tj. takového, který • nemluví slovanským jazykem (cizince) • – Němci označovali Slovany termínem Wenden (Winden) • Genetické výzkumy • •Geny indoevropanů: okolo 4 tis. př. n. l. (kurganové kultury) • •Haploskupina R1 – mužská Y-DNA: dědí se pouze z otce na syna, v pohlavním chromozomu • Y, který u žen není (některé studie kladou její vznik: 13 000 až 7 600) •ČR: R1a: 34% = 1/3 potomci Slovanů (převažuje u východoevropanů (satemové jazyky) • indo-íránské jazyky (sanskrt, perština: tzv. Árjové (Írán = Árjan = Persie) • do vých. Evropy, přes stř. a již. Asii ve 2. tis. př. n. l. • R1b: 22% = 1/5 potomci Keltů a Germánů • převažuje v západní Evropě (A, Š, F, Benelux, I) • spojována kentumovými jazyky (keltské-galské a germánské) • •Geny lovců mamutů: (30 – 25 tis. př. n. l.) • Haploskupina U = 10% dnešních Čechů ( mitochondriální mDNA: dědí se z matky na dceru) • Haploskupina I = cca 20% dnešních Čechů (mužská Y-DNA) • •Geny neolitických zemědělců z Předního východu: • Haploskupina G2a = 6% dnešních Čechů (mužská Y-DNA; Ötzi: 5300 př.n.l., horské oblasti) •Haploskupina E1b1b = 8% dnešních Čechů ( mužská Y-DNA (již E až sev. Af.; měl ji i Hitler) • • • Genetická mapa Evropy s rozšířením haploskupin Y chromozómu DNA (R, I, J, G, E, Q a N) R1a – žlutá (slovanská) •Průměrný věk Slovanů: • •Východní: 36 – 40 let •Západní: 32 – 41 let •Jižní: 42 – 47,5 let • •Biologický stav a populace se výrazně neliší od biologického stavu obyvatelstva v době římské (Piontek, 2006). Teorie o původu Slovanů •1 . Autochtonní – Slovany hledá ve starších pravěkých kulturách • – původní sídla mezi Dněprem, Dněstrem, Odrou a Labem již před • dobou stěhování národů • – předchůdce Slovanů v lužické kultuře doby bronzové: • Kostrzewski, J.: Praslowiaňszczyzna wczesniosrediowieczna. • Poznaň 1956. • Zagadnienie ciągłości zaludnienia ziem • polskich w pradziejach. Poznań 1961. • – další zastánci: Witold Henesel, Lech Lecjejewicz, Jan Żak • • Teorie biologické kontinuity – předpokládá dlouhý sídelní vývoj na jednom • místě od neolitu (rolník neopouští půdu) • – antropologie nepotvrdila diskontinuitu osídlení • • Janusz Piontek, Janusz Dąbrowski – antropologové proti příchodu z východní • pravlasti, vyloučili jakékoli biologické změny • jak u východních, tak západních Slovanů • Autochtonní teorie: původ Slovanů v oblasti mezi Odrou a Vislou 2.Alochtonní – výchozí oblast ve středním Podněpří a poříčí Pripjatě • – do stř. a již. E. Slované pronikali koncem d. stěhování národů (5. – 7. stol.) • – polská (krakovská) škola: dnes uznávaný výklad • • •Archeologia o początkach Słowian, red. P. Kaczanowskiego, M. Parczewskiego, Kraków 2005. (z konference v r. 2001 s článkem: J. Strzelczyk: Etnogeneza Słowian w świetle źrodeł pisanych) • •Błażejewski, A., 2007: Starożytni Słowianie, Wrocław. Parczewski, M., 2002: Praojczyzna Słowian w ujęciu źródłoznawczym, [w:] Cień Światowita, pod red. A. Kokowskiego, Lublin, s. 23-68. • •Godłowski, K., 1979: Z badań nad rozprzestrzenianiem się Słowian. Kraków. • – 2000: Spór o Słowian. In: Parczewski, M. (edd.) Pierwotne siedziby Słowian, Kraków. • •Parczewski, M., 1988 (2000): Początki kultury vczesnosłowiańskiej w Polsce. Poznaň. • – 2002: Praojczyzna Słowian w ujeciu zródłoznawczym, In: Cien Swiatowida, pod red. • A. Kokowskiego, Lublin. • •Strzelczyk, J., 1998: Od Prasłowian do Polaków, Kraków. (Dzieje Narodu i Państwa Polskiego, I, z. 1). • • • Alochnotnní teorie – původ Slovanů na východě v Podněpří • • •Archeologické kultury spojované s počátky slovanské etnogeneze: • •Ztotožnění s konkrétní archeolog. kulturou a prokázání její etnické kontinuity na území pokládaném za slovanskou „pravlast“ (mezi středním Dněprem, Pripjatí, Horním Dněstrem, Vislou a Odrou) je problematické. • •Převorská kultura (2. stol. př. n. l. – 5. stol. n. l.) • •Zarubiněcká kultura (3. – 2. stol. př. n. l.) • •Čerňachovská kultura (2. – 5. stol. n. l.) • • • • • Przeworská kultura •Przeworsk v Malopolsku • (2. stol. př.n. l. – 5. stol. n. l. • •Etnicky smíšená s prvky: • – germánskými: Vandalové, Lugiové • – baltoslovanskými: Venedi • – dnes připisována Gótům • •Rozšíření: • – od Karpat po horní Dněstr, Potisí a • povodí Sály a Labe • • – později až k Dněstru a do Potisí • •Sídelní objekty: • – nadzemní s pecí v rohu • •Ritus: • – převažuje žárový ritus • – kremace ukládána do popelnic). 316qgr8 przeworska%20(1) przeworska%20(3) Zarubiněcká kultura •Zarubyńcy na Ukrajině, •3./2. stol. př. n. – 2. stol n. l. •(na severu do 5. stol.) • •Považována za baltskou či slovanskou (někdy lokální varianta kultury převorské (podíl germánských Bastarnů) • •Rozšíření: • – střední a hor. Podněpří a pripjaťské • Polesí (jižní a západní Bělorusko) • •1889: Vikentij V. Chvojka (slovanská) • •Sídliště, hradiště •Ritus: žárový (do jam) •Hroby: bohatě vybavené keramikou •Železná metalurgie (chybí zbraně) •Zánik: na západě přežívá do 5. stol. • as100 imagesCAFGHY3C imagesCADN0B92 Čerňachovská kultura •Černjachiv u Kyjeva, 2. až 4/5. stol. n.l. (na jih od zarubiněcké) • – ovlivněna antickými tradicemi • – po r. 375 zanikla tlakem Hunů • •Rozšíření: • – dolní Podunají k Dněpru (jihoruské stepi) • •Etnicky smíšená: • – elementy trácké, převorské, zarubiněcké • a východopomořské (Gótské) • •Sídliště: neopevněná se zahloubenými a •Pohřebiště: birituální s plochými hroby •Keramika: vyspělá na kruhu točená •Importy: terra sigillata, sklo, mince • przeworsk i_035_500X700 038 • Problematika pozdně římského a slovanského osídlení: • • •Územní – převorská a čerňachovská přesahuje oblast osídlenou Venedy • – zarubiněcká ji nedosahuje (prostor slovanské etnogeneze). • •Časový – převorská a zarubiněcká končí dříve, než se Slované archeologicky • projevili (sídlení hiát cca 100 let; Slované v tomto prostoru ještě nebyli?). • •Etnický – na integračním procesu se všechny tři kultury s pozdně římskými • tradicemi zřejmě podílely, ale žádná nebyla čistě (pra)slovanská • • – Venedi v době stěhování národů tvořili organizační složku • neslovanského osídlení mezi Odrou a středním Dněprem, která • později splynula se zemědělským obyvatelstvem. • •Jazykový – teprve po zániku těchto kultur se na přelomu 4. a 5. stol. se • dovršuje kulturní a jazyková integrace Slovanů. • Typ Praha-Korčak Korčak u Žitomiru na Ukrajině, Praha (I. Borkovský) vznik: konec 5. stol. •Ztotožňován se Sklavíny, kteří v pol. 6. stol. sídlili západně od Antů • •Pražský typ – západní varianta • • Korčakský typ – východní varianta • •Rozšíření – 2 okruhy: • • 1. západní: Čechy, Morava, • Slovensko, Polsko, sv. Maďarsko, • Dol. Rakousko, Posálí (stř. Ň) • • 2. východní: až do povodí Pripjati • a stř. Bugu a jižního Dněstru • •8 – 9. stol. rozšíření na území typu • Koločin-Tušemlja • • as101a Slovanská expanze •Příčiny – rozrod slovanské populace • – tlak kočovných kmenů (Avarů) • – obživa a kořist • – kolonizace opuštěných území • •Završila proces etnogeneze: slovanská migrační vlna postupovala na: • •1. západ – postup nositelů pražského typu do Polska, na Moravu, • do Čech a Německa (od záp. Ukrajiny) • •2. východ – skupina typu Peňkovka (mezi Dněprem a Dněstrem) • •3. jih – postup nositelů typu Korčak a Antů směrem na Balkán: • Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie) podél Karpat do Panonie, • kde narazili na Avary Postup Slovanů •5/6. stol. – kultura Praha-Korčak (Sklavíni): Dněpr – hor. Dněstr – Bug • • – jižně: kultura peňkovská (Anti): stř. Prut a Dněpr • • – sv.: kultura Koločinská (Venedi): hor. Dněpr a Desna • •konec 5. stol. – nositelé pražského typu přešli z vých. Ukrajiny na Krakovsko • •poč. 6. stol. – přes průsmyky Západních Karpat do Pováží (Ponitří) • •první desetiletí – z Pováží přes Bíle Karpaty do stř. Pomoraví (Olomoucko) • •po r. 568 – po odchodu Langobardů osídlili jižní Moravu a Dolní Rakousko • •koncem 6. a poč. 7. stol. – Slované pronikli do Čech (Poděbradko, Kolínsko, • Pražská kotlina) a dál do Saska • • Typ Praha-Korčak žitomirský typ 6.-7. stol. •Keramika pražského typu: • – ručně robená, hrubá, nezdobená • – 7. stol.: vlnice, přesekávané lišty • • západ: štíhlý hrnec s výraznější výdutí v horní • třetině s nízkým ústím • • východ: hrnce se širším ústím a mírně • zalomenou výdutí • •Žárový ritus: • – Z: ploché hroby s kremací v popelnicích • – J: jámové • – S: hroby neznáme • •Sídelní objekty: • – zahloubené zemnice s pecí v rohu • •Zbraně a ozdoby: • – lité bronzové a stříbrné ozdoby • – přezky, kování opasků, závěsky, hřebeny • • • avdusin_osnovy_arkheologii15-7 imagesCAN5775G as111b as116f as106 as113 Žárová pohřebiště PT: Přítluky (400-500H) Břeclav-Pohansko (55H) Velatice (43H) Stará Břeclav (34H) Břeclav–les Trnava (16H) Historická situace ve středním Podunají •535 – první bezpečná zmínka o přítomnosti Slovanů ve středním • Podunají • • – tehdy uprchl ze dvora landgobardského krále Wacha • Hildigis, který se v letech 548 – 551/2 účastnil první • langobardské války (langobardsko-gepidské) • • – Slované v ní stáli na straně Gepidů proti vojskům • byzantského císaře Justiniána I. • • – nájezdy směřovaly přes Sirmium k jihu (Sremska Mitrovica v • Srbsku) • • Expanze do střední Evropy Slovensko • •Langobardská pohřebiště – nepokračují na levém břehu za řekou Moravou a • nezasahují na jihozápadní Slovensko (pouze v prostoru • Děvínské brány) •Osídlení – v pozdní době stěhování národů langobardské osídlení uvolňuje • prostor pro následné souvislé slovanské osídlení od konce 5. stol. • – germánský a slovanský kulturní okruh se vzájemně respektují, z čehož • lze usuzovat, že existovaly současně • •Kontakty – dokládají některé projevy pohřebního ritu a hmotné kultury nebo • přejímání některých předslovanských zeměpisných názvů • •Postup – Slované postupují z východu do Malopolska a středního Pováží a podél • Váhu na jihozápadní Slovensko • •Nejstarší osídlení: Záhorská nížina – Pováží (Podunajská nížina) – Nitransko – Poiplí • – oblast Košic a Trebišova – horské kotliny Váhu a Hronu v Žilině • a Sliači • • • • Situace ve střední Evropě Morava • • Herulové – ve 3. stol. přitáhli spolu s Góty do Přičernomoří a ve druhé polovině • 5. stol. sídlí na Moravě • • – byzantský historik Prokópios uvádí, že po porážce od Langobradů v • letech 494 – 509 (508/9, 512 ?) se přesunuli do Skandinávie a při tom • procházeli kraji osídlenými Slovany. • • – pravděpodobně šlo o horní vládnoucí vrstvu, pod jejíž mocí • přežívala různá germánská etnika (Svébové – Brněnsko) • • – připisují se jim královské hroby: • • Cezavy u Blučiny – 2. pol. 5. stol. (40-50 letý muž, sax) • • Žuráň u Brna – langobarský pohřeb z počátku 6. stol., • (starší herulský, mladší langobardský) • • Prostějov-Držovice – 3 kostrové hroby ze 2. pol. 5. stol. • ženský – vykraden (hřeben, brousek) • mužské – bojovnické se saxy • • 01situation_v dr129 Historická situace ve středním Podunají Morava •Langobardi – 494: porazili Heruly (ti odešli do Rugilandu) a přesunuli se na území • zvané Feld (snad Moravské pole) • • – 526/7: obsadili sev. Panonii, kterou jim přidělil Justinián I. v roce 546/7 • • Příčiny odchodu: pravděpodobně tlak Slovanů a Avarů • • – poč. 6. stol.: ovládli jižní Moravu a vých. část Dolního Rakouska • koncentrace kostrových pohřebišť na Znojemsku, • Brněnsku a Hodonínsku • – pol. 6. stol.: osídlení se rozšířilo na střední Moravu • • – po pol. 6. stol.: osídlení se stahuje k Dunaji • • – 568: odchází pod tlakem Slovanů a Avarů do severní Itálie, kde vytvořili • vlastní stát s centrem v Pávii (Lombardie) • • – 774: Langobardská říše byla zničena Franky •Poč. 6. stol. – Langobardi ovládli jižní Moravu a vých. část Dol. Rakouska • – koncentrace kostrových pohřebišť: Znojemsko, Brněnsko, Hodonínsko • – inventář nese durynské vlivy (labskogermánské prostředí – patrné na • sponách a keramice (Borotice, Lužice) • •1. pol. 6. stol. – rozsah langobardského osídlení se rozšiřuje o jižní i střední Moravu • – východní Morava a Slovensko bez nálezů (prostor Bratislavskébrány) • – řeku Moravu hroby nepřekračují • •2. pol. 6. stol. – rozsah osídlení se zmenšuje • – smlouva mezi králem Audoinem a císařem Justiniánem I z roku 546/7, • v níž Byzanc Lengobardům postoupila nová sídla v jižní části bývalé • provincie Pannonia Valeria) • Příčiny: tlak Slovanů, oblasti osídlené oběma etniky se respektují • • – ve velké části střední Evropy (např. Malopolsko, podstatná část • Slovenska a Čech) došlo k silnému oslabení intenzity osídlení • (vylidnění). • • Morava •Zánik pozdně římského osídlení převorské kultury v pol. 5. stol. v horním Povislí uvolnil nástupní prostor k expanzi směrem na jihozápad přes karpatské průsmyky do Pováží a dolního Pomoraví a skrze Moravskou branou na Moravu a do Čech. • •Dříve se předpokládalo, že nositelé pražského typu (menší bojovnické nebo prospektorské skupiny) na Moravu pronikli v 1. pol. 6. stol. od severu přes Moravskou bránu a obsadili její střední a jihovýchodní část, kde se setkali s Langobardy. • •Dnes se soudí, že Slované se na Moravě začali usazovat od 30. až 40. let 6. stol., ale intenzívní osídlení začíná až po odchodu Langobardů do Pannonie a Itálie (ve druhé třetině 6. stol. v Pomoraví zakládají prvá sídliště). • •Po roce 568 začali Slované intenzivně pronikat do prostoru mezi: • – dolním tokem Moravy (východ) • – Znojemskem a Dyjsko-svrateckým úvalem (západ) • – Brněnskem (sever) • – Dolním Rakouskem (jih) • • • • • •Státní archeologický seznam: • • rs. 1: raný středověk 5. stol. – 600 • rs. 2: raný středověk 600 – 800 – starohradištní • rs. 3: raný středověk 800 – 1000 – středohradištní • rs. 4: raný středověk 1000 – 1200 – mladohradištní • • vs. 1: vrcholný středověk 1200 – 1300 – pozdněhradištní • vs .2: vrcholný středověk 1300 – 1500 • • no. 1: novověk 1 1500 – 1650 • no. 2: novověk 2 1650 – současnost • • •M. Lutovský: Raně středověká archeologie v Čechách. Praha 2009. • • 1. Časněslovanské období: 530/560 – 650/700 • 2. Starší doba hradištní: 650/700 – 800/850 • 3. Střední doba hradištní: 800/850 – 950 • 4. Mladší doba hradištní: 950 – 1150/1200 • 5. Pozdní doba hradištní: 1200 – 1250 Příchod Slovanů na naše území Morava •L. Galuška – prvý slovanský proud (skupiny) nešel přes Moravskou • bránu, nýbrž z Malopolska přes karpatské průsmyky na • Slovensko do středního Pováží a odtud přes Bílé • Karpaty do středního Pomoraví (20.-30. léta 6. stol.) • •Slovanské osídlení se po průchodu Moravskou bránou u Přerova rozdělilo na proud směřující: • • a) podél toku Moravy na střední Moravu a Olomoucko • b) na západ tzv. Trstenickou stezkou do Čech • c) Pomoravím dále na Brněnsko a Dyjsko-svratecký úval • •J. Macháček – na poč. 6. stol.: průnik ze středního Podunají nad soutok • Moravy a Dyje (Břeclav-Stará, Pohansko, Přítluky) • IMG1.jpg GALUŠKA, L. Slované doteky předků. O životě na Moravě 6. – 10. století. Brno 2004, s. 14. http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as103a.jpg Sídliště •1. Neopevněná – většinou na terase u řeky, nad inundacemi, ostrožná aj. • Březno u Loun, Roztoky, Mutěnice, Břeclav-Pohansko • – neopevněná (nebyly zjištěny stopy hrazení) • a) shlukový typ: hnízdový, rozptýlený (Pohansko) • b) návesní typ: půlkruh, podkova (Březno, Mutěnice, Přítluky) • c) řadový typ: podél vodního toku • •2. Opevněná – hradiska: centra politické a hospodářské moci • – zemědělskou produkci dodávají okolní vesnice • – nejstarší horizont opevněných sídlišť je spojován • s okruhem slovanského osídlení středního Dunaje a • Přičernomoří – s historickými Anty (pův. sídla v Podněpří) • – existence hradišť souvisí s výskytem předmětů • dokládajících přítomnost jízdní družiny: • a) ostruhy s háčky • b) pásové garnitury Pohansko u Břeclavi Akropole mikulčického hradiště s kostely, knížecím palácem (P) a hypotetickou kultovní ohradou v lokalitě „Kostelec“ (K). Keramika 7. – 8. stol. • •Poč. 7. stol. – nástup keramiky tzv. podunajského výrobního okruhu • – vyráběna na hrnčířském kruhu, tj. částečně nebo úplně obtáčená a zdobená • •Podunajský typ – původní označení zavedené J. Eisnerem (1952) • – J. Macháček: termín není výstižný • typ: keramika není homogenní (tvary, technologie) • rozšíření: výskyt i mimo Podunají (Německo) • •8. stol. – regionalizace hrnčířské výroby vyvolané změnou výrobních • vztahů a přechodem od podomácké k řemeslné produkci • • – následný vývoj středohradištní keramiky nelze vyvozovat ze společné • středodunajské tradice, ale z místního různě modifikovaného a rozvinutého • podloží (Macháček) http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as121.jpg Pohřební ritus 6. – 7. stol. •Pohřebiště – oddělena od sídlišť (světa živých): vzdálena 50 až 400/500 m (překážka) • •1. žárový – pohanský ritus: kremace (spalování) • a) popelnicové: v nádobě: většinou 1, max. 2 • Ø 20 až 80 cm, hl. 25 až 60 • ustrina: pohřební hranice (St. Břeclav) • d. 2,5 m; š. 1,2 m; v. 1,2—1,5 m; 2 m3 dřeva • M: Dolní Dunajovice., Přítluky (436H, nejst. PT), Pohansko • • b) jámové – kremace nasypána do jámy: Ø 20 až 80 cm • – 10 až 20 % všech hrobů: Staré Město, Praha-Hradčany, Bohnice • •2. kostrový – vliv Avarů: pohřbívání nespálených těl (inhumace) • – již Slovensko: Děvínská Nová Ves, Želovce • – 8/9. stol.: změna ritu • – 2. pol. 9. stol.: „knížecí hroby“: vliv franských elit: Kolín, Želénky, Kouřim • – do poč. 10. stol.: nepravidelné (skupinky) • • • • • • •Avaři: nomádští kočovníci, původem ze Střední Asie • • 4. – 5. stol.: kmenový svaz Žuan Žuan – lidé nosící copy • • 5. stol.: postup do západní Evropy • • 6./7. stol.: Karpatská kotlina: avarská říše (kaganát) • • 568: po odchodu Langobardů z Panonie obsadili Karpatskou kotlinu • Maďarsko, Slovensko, Rakousko, Ukrajina, Č, M, Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko • •Pohřební ritus – 6/7 stol.: přechod ke kostrovému: • – bojovnické hroby s pohřby koní (zvířecí oběť_ kůň) • – hrobová jáma: cca 3 x 3 m • bez úpravy, dřevěné konstrukce, rakve • inventář: výzbroj: luk a šípy s trojbřitými hroty, opasková kování (garnitury) • • 623 – 626: výpravy proti Byzanci, Sámovo povstání a porážka Avarů • • 791 – 797: poraženi Karlem Velikým za pomoci Slovanů • Obrázek img Avaři •Pod označením se mohou skrývat i turko-tatarsko-mongolské nomádské kmeny. • •Fredegarova kronika (Historia Francorum): • – sepsána v 7. stol. v Burgundsku • – líčí povstání Slovanů vedených franským kupcem Sámem • – panoval 35 let, 12 slovanských manželek, s nimiž zplodil 22 synů a 15 dcer: • – 623/4: Sámo se postavil proti Avarům • – 631/2: přepadení franských kupců bylo záminkou vojenské výpravy • bitva u Wogastisburku (sz. Čechy) – Sámo porazil Dagobertovy vojska • •…..“Hunové přicházeli ke Slovanům přezimovat. Brali si do lože manželky Slovanů a jejich dcery….“Nakonec však synové Hunů, které zplodili s manželkami a dcerami Vinidů, začali se, jak jsem svrchu připomněl, bouřit. Když Vinidové zaútočili vojensky proti Hunům, kupec Sámo, o kterém jsem se již zmínil, vytáhl s nimi ve vojsku a tam se ukázal v boji s Huny prospěšným, že to bylo až hodno podivu a nesmírné množství z nich bylo mečem Vinidů pobito. Když Vinidové viděli Sámovu schopnost, vyvolili si ho za krále a on jim šťastně kraloval třicet pět let“…. • • ...“ve čtyřicátém roce panování krále Chlotara shromáždil muž jménem Sámo – původem Frank z kraje senonského – větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů, zvaných Vinidové“… • • Hradiska • •Vznik: 8. stol: vnější faktory (ohrožení): 1. franská říše Karla Velikého (768-814) od Atlantiku po Sasko • 2. avarský kaganát - organizace kočovnického typu, K. Kotlina • vnitřní – dezintegračními procesy po trvalém usazení v nových oblastech • • Fredegarova kronika: 7. stol. (Vogastisburg), dnes: 8. stol. • • Tzv. Geograf Bavorský (843): Descriptio civitatum et religionum ad septemtrionalem plagam Danubii • – Moravané mají XXX hradských měst a 11 hradských obcí: • centra výroby, obchodu, vojenské a správní funkce • •Význam: opevněná sídla místních vládců (duces): ústřední centra teritoriálních celků • •Funkce: politická, administrativní, hospodářská, ideologická, vojenská a kultovní • (kostely – recepce křesťanství) • •Trvání: 1. fáze: lehce hrazené objekty: zahloubené chaty (polozemnice) a hospodářské objekty (zásobnice) • M: Víno u Slezských Rudoltic, Mikulčice, Chotěbuz-Podobora (ostruhy s háčky) • Č: Klučov, Tismice, Přistoupim, Doubravčice, Stará Kouřin • • 2. fáze: starší „kmenová“ hradiště zanikají v souvislosti s budováním přemyslovské domény • a vznikají přemyslovská správní centra – hrady (civitas, metropolis, urbs, oppidum, castrum) • 10. stol. (Boleslav I. a II.) a 11. stol. (Břetislav I.): základ tzv. hradské soustavy • • • • • • • http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as156.jpg 1986: Nové Sady–Povel, Zikova ul: objev předvelkomoravského sídliště při výzkumu J. Bláhy jižně od Olomouce. V osadě žil lokální vládce, družina jezdeckých bojovníků a kupci. Kočár, P.–Šlézar, P.–Kočárová, R., 2016: Vegetace a ekonomika předvelkomoravské centrální lokality v Olomouci-Povelu, AR LXVIII, 544–575.